Proc ne?! May 2015

květen /2015

ŽIJU BRNO Byznysmen Igor Fait o tom, proč zachraňuje krásy funkcionalismu v Brně

PN001636-2

editorial

PN001690

editorial

editorial

cartier.de

STRANA 6

Diamond Collection PN001670-2

proč ne?! – kvěTeN 2015

editorial

„Nikdy se nenechte zdržovat od čtení nezajímavými citáty.“

JAN BABKA, PROČ NE?!

P O K R A Č O VAT N A P R O Č N E ? ! →

STRANA 7

obsah

STRANA 8

Mix – 10 zvonky miliardářů, Baťova pojízdná pracovna a islandský komik, který se možná jednou stane prezidentem.

Rozhovor: Igor Fait – 22 Příběh brněnského miliardáře a moravského patriota, který vkládá „neslušné peníze“ do obnovy funkcionalistických památek.

10

Projekt: Skleněná cukrárna – 38 Brazilský designér Humberto Campana nachází inspiraci v ulicích São Paula.

I na tržištích, kde se prodávají barevné sladkosti. Podle nich navrhl pro Lasvit kolekci světel. Pro proč ne?! jej zpovídal Maxim velčovský.

Úhel pohledu: Na cestě – 46 vychází každý měsíc jako příloha deníku

38

Žít jako nomád, táhnout za autem svůj domov na kolečkách a užívat si pocit nekonečných prázdnin.

Tenhle sen si teď můžete splnit s mobilními domy, které myslí na komfort.

Výstava: Pražský kabinet – 56 Je to showroom, nebo galerie? Majitelka praguekabinetu Gabriela Pecičová si myslí, že oboje. Teď poprvé věnuje celý prostor jednomu umělci, francouzské ikoně Ariku Levymu. ředitel redakcí: Vladimír PISkáČek Šéfredaktor Hospodářských novin: Martin JAŠMINSkÝ Art director: Jan vYHNáNek vedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABkA Grafika: Zuzana BReČANOvá Produkce/fotoeditorka: Irena TeSARČíkOvá Redaktorka: Kateřina HANáČkOvá

Adresa redakce: Economia, a.s., Pernerova 47 186 00 Praha 8, IČO 00499153 tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e–maily dle vzoru: jmeno.prijmeni@economia.cz

Inzerce: / Advertising: Hana POLUDvORNá, tel.: +420 233 071 795, mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700 hana.poludvorna@economia.cz Helena vONkOvá, International Advertising tel.: +420 724 088 465 helena.vonkova@economia.cz Jiří BUBeNíČek, zástupce ředitele inzerce, tel.: + 420 233 071 785, mobil: + 420 604 294 448 jiri.bubenicek@economia.cz Tomáš CeLeR, tel.: +420 233 071 168 mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700 tomas.celer@economia.cz Rudolf PAvLíČek, tel.: +420 233 071 765 mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715 rudolf.pavlicek@economia.cz

Dům: Benátská vila – 62 víme, jak se vyrábí slavná proplétaná kabelka. A víme také kde – ve vile, která je něčím mezi přepychovým dóžecím palácem a ekologickou architekturou.

Storyboard: Č. 14, nejslavnější thonetka – 74 Dost možná na ní sedíte právě teď. Židle, kterou před sto padesáti lety vymyslel pan Thonet, se vyrábí pořád stejně – ohýbáním bukového dřeva.

Sami jsme si zkusili jednu vyrobit.

Design: Salon del Mobile – 82

62

To nejzajímavější z největšího designového svátku vybral David kalista.

Čtení: Design pro všední den – 98 Proč byste neměli potřebovat diplom z MIT na to, abyste mohli ovládat mikrovlnku, píše teoretik designu Donald A. Norman.

Jan SAPOŽNIkOv, key account manager pro oddělení agentur tel.: + 420 233 071 784, mobil: + 420 777 239 336 jan.sapoznikov@economia.cz Milena HOUŽvIČkOvá, key account manager pro oddělení agentur Tel.: + 420 233 071 707, mobil: + 420 605 232 395, +420 777 587 397 milena.houzvickova@economia.cz

DALŠí ČíSLO MAGAzíNU PROČ Ne?! vYCHází 11. 6. 2015.

Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište na procne@economia.cz a my vám každé nové proč ne?! připomeneme e–mailem.

TITULNí STRANA: Byznysmen Igor Fait Foto: KIVA

Magazín proč ne?! má svou stránku na Facebooku. Staňte se fanoušky a sledujte, co je ve světě luxusu, umění, módy a designu nového.

82

proč ne?! – září 2013

editorial

S T VO ŘENÁ

STRANA 9

PRO VA Š E S M Y S LY

Zcela nová SUHD te le v ize S amsung

Zce l a nová SUH D tele vize S a m s ung Okouzlující barvy. Dokonalejší jas. Hlubší kontrast. Víc, než kdy předtím.

Stvořená pro vaše smysly PN001665

STRANA 10

mix

proč ne?! – květen 2015

Je někdo doma?

Domovní zvonky pěti nejbohatších Čechů

Kellnerovi

S

oukromí je to nejcennější, co bohatým a známým li‑ dem schází. Chrání se před podivnými individui, bul‑ várními médii a nečekanými návštěvami. Kolem domů mají víc kamer než Česká televize na hokeji. A za vy‑ sokou zdí nečíhá hlídací pes, nýbrž početná ochranka. Každý dům má ale svůj zvonek... “Baví mě, jak chladným designem symbolizují nedostupnost, špiónsky na člověka míří kamero‑ vým okem a přitom představují jediný styk s vnějším světem.

Většina bohatých lidí vlastní více domů, mají často nádhernou

architekturu, ale leckdy v nich majitelé vůbec nebydlí,” říká šéfredaktor proč ne?! Jan Babka, který zvonky nejbohatších lidí Česka sbírá do fotografické série Je někdo doma? „Na zvo‑ nek nikdy nezvoním, přesto mě vždycky velmi rychle někdo přivítá,“ říká ironicky. „Pro ochranku je focení zvonku snad ještě nepochopitelnější, než kdybych zazvonil a oznámil jim, že jsem přišel na návštěvu. Ale chápu, že musejí dělat svoji práci. Protože občas je někdo skutečně doma...“ Značky zvonků: 2n.cz, fermax.com, elcom, bpt.it, Siedle.com

STRANA 11

Babišovi

Komárkovi

Vítkovi

Tykačovi

proč ne?! – květen 2015

TEXT: Kateřina HANÁČKOVÁ - FOTO: TRANSAT ARCHITEKTI a Irena TESARČÍKOVÁ

mix

STRANA 12

Šéf jede Baťa si spočítal, že místo lítání z patra do patra se mu vyplatí zařídit si pojízdnou pracovnu.

S

edí v noblesně zařízené kance‑ láři, kde má k dispozici telefon‑ ní ústřednu, klimatizaci, teplou vodu a za zády mapu světa s de‑ sítkami vlaječek na místech, kde nechal postavit fabriky. V téhle pracovně přejíž‑ dí z poschodí do poschodí a překvapuje zaměstnance namátkovými kontrolami.

Ha! Rohlík a kávička v pracovní době!

Vy tam! Nestačíte americkému tempu!

Takhle nějak si návštěvníci zlínského mrakodrapu představují, že Jan Antonín Baťa v mobilní kabině úřadoval. „To je ne‑ smysl. V každém patře byl číselník, kde mohl každý vidět, ve kterém patře pan ředitel staví. Co víc, účel pojízdné pra‑ covny byl úplně jiný,“ říká architekt Petr

Všetečka ze studia Transat, který v roce 2004 pomáhal Baťovo ústředí zrestau‑ rovat. „Pro Baťu byla důležitá efektivita komunikace, chtěl mít možnost dostat se rychle za jakýmkoli úředníkem v budově,“ říká. Svou pracovnu ale nikdy doopravdy nevyužil, protože ten samý rok, kdy archi‑ tekt Karfík budovu dokončil, začala válka a Jan Antonín odešel ze země.

Neustálé vymýšlení způsobů, jak uše‑ třit čas, bylo u Baťů populární. Na bratra Tomáše ale nikdo neměl. Aby ušetřil tisíc vteřin denně, používal tužku přivázanou na řetízku, kterou uchopil rychleji, než kdyby mu volně ležela na stole. Pak mohl tou tužkou napsat svoje heslo: Chudoba – výmluva, zámožnost – povinnost!

Nápad s výtahy Baťovi původně vnukl architekt Le Corbusier. Při návštěvě Zlína mu poradil, ať je pořídí svým zaměstnancům, aby neztráceli čas štrá‑ dováním po schodech. Pak si ovšem továrník spočítal, na kolik by taková vymoženost přišla, a rozhodl se, že si výtah zařídí jen pro sebe.

STRANA 13

Dvě v jednom. Jedna na všechno.

Nová vestavná parní trouba s mikrovlnou: jeden přístroj pro nespočet chuťových variací.

www.miele.cz PN001696

mix

STRANA 14

proč ne?! – květen 2015

Pozérské knihy Dejte pryč pozérské knihy, které máte na stole, a pořiďte si takové, na které nebude sedat prach.

Zahoďte:

Proč ji máte:

Kupte si:

Abyste ukázali, že máte přehled ve fotografii, a u toho mohli okukovat nahotiny.

Velkou knihu plnou toho, co vás doopravdy zajímá.

Titánskou monografii nejslavnějšího fotografa aktů.

Abyste mohli snít o domě, na který nemáte.

Protože svoje pozérské knihy stejně vršíte na konferenčním stolku LACK.

Tlustou knihu plnou krásných domů.

Chcete vypadat jako ten cool týpek z televize.

Kuchařku od toho cool týpka z televize.

Protože realita je takováhle.

STRANA 15

PN001691

mix

proč ne?! – květen 2015

TEXT: Kateřina HANÁČKOVÁ - FOTO: Melville House

STRANA 16

Klaun málem králem Jako komik se živil stand‑up výstupy, psal básně a doprovázel Björk na baskytaru. Pak se Jón Gnarr rozhodl, že změní svět. Bývalý starosta Reykjavíku teď přijede do Prahy.

P

řijde chlápek do baru a říká: „Za‑ ložím Nejlepší stranu, budu s ní kandidovat ve volbách, stanu se starostou města a změním svět.“ Načež si dá pár piv, jde domů a další den přesně tohle udělá. Kdo by totiž nevolil stranu, která slibuje polární medvědy v zoologických zahradách, ručníky zdar‑ ma u všech plaveckých bazénů a Disney‑ land se vstupem zdarma, kde se bude moct každý nezaměstnaný člověk vyfotit s Mickey Mousem.

Osmačtyřicetiletý Islanďan chodil v dětství do zvláštní školy, v mládí si říkal Jónsi Punk a hrál na basovou kytaru v ka‑ pele, která se jmenovala Tečení z nosu.

Před čtyřmi lety ho začala frustrovat si‑

tuace v Reykjavíku. „Island byl švorc. Lidi přicházeli o práci, byli zmatení, naštvaní…

A mě napadlo: co kdybych vytvořil úplně nový druh politiky? Politiku žádné poli‑ tiky,“ vzpomíná. „A taky jsem si říkal, že už je načase, abych začal pobírat nějaký slušný plat,“ vtipkuje.

Nejdřív nevěděl, co si má vlastně do programu napsat, a tak se ptal lidí: „Co chcete, abych vám slíbil? V rámci své úplné upřímnosti vám můžu zaručit, že nic z toho nedodržím,“ směje se zase.

Když pak s velkým předstihem vyhrál ve volbách, byli v šoku nejen všichni pro‑ fesionální politici, kteří extravagantního komika považovali za blázna, ale i Gnarr sám. „Proč já se jen musím vždycky do‑

stat do problému,“ komentoval se smí‑ chem svoje vítězství. Kancelář si vybavil graffiti věcmi od Banksyho a prohlásil, že do koalice nepůjde s nikým, kdo neviděl alespoň pět dílů seriálu Špína Baltimoru.

Pak postavil město na nohy a ukázal, že politika se dá dělat dobře a s humorem.

Klaun, který zachránil Reykjavík. „Komedianti jsou vlastně nejchytřejší‑ mi lidmi ve společnosti. Podobně jako šaš‑ ci na královském dvoře, kteří mohli králi říkat věci upřímně, aniž by jim hrozilo, že kvůli tomu přijdou o hlavu,“ říká Osamu Okamura, programový ředitel urbanis‑ tické konference reSITE, kde má Gnarr 18. června vystoupit.

Podruhé už na starostu kandidovat nechtěl a Nejlepší stranu rozpustil. Žije v Texasu, přednáší a přemýšlí co dál. Před časem se objevila petice, která chtěla Jóna Gnarra za prezidenta. Na to tenhle vti‑ pálek odpověděl: „Problém je, že nevěřím v Boha a jako hlava státu bych se musel potkat s papežem. To bych nechtěl. Mož‑ ná až bude nějaká papežka. S tou bych se potkal rád!“

STRANA 17

PRÍBEH ŠPERKU ALO diamonds...

NÁHRDELNÍK ALO PARADISE QUEEN,

BÍLÉ 18KT ZLATO, 153 DIAMANTŮ, TURMALÍN

PRSTEN ALO ICE PRINCESS,

BÍLÉ 18KT ZLATO, CENTRÁLNÍ DIAMANT 2,01 CT, 77 DIAMANTŮ 0,73 CT, VÁHA 5,47 G

www.alo.cz

PRAHA – OC CHODOV, OC NOVÝ SMÍCHOV, OC ČERNÝ MOST / BRNO – OLYMPIA / OSTRAVA – FORUM NOVÁ KAROLINA BRATISLAVA / KOŠICE / MIAMI / HONGKONG PN001680-2

STRANA 18

mix

Doma u lovce mamutů Nově otevřená replika slavné Chauvetovy jeskyně je muzeem prehistorického interiérového designu.

P

řijít před třiceti tisíci lety domů s tím, že si chce člověk po prá‑ ci chvíli malovat, to nebylo jen tak. Kreslit se dalo jen ve stoje na stěny, takže z toho bolela záda, v jes‑ kyni vládla celý den tma, tudíž si dotyč‑ ný při slabém světle pochodně kazil zrak, a navíc moc neviděl na to, co vlastně vy‑ tváří. Což bylo nemilé, protože když se přehmátl, nebylo čím gumovat. Z mate‑ riálů měl k dispozici jen okrovou hlinku a do toho mu kolem ťapaly nezbedné dě‑ ti, matlaly si ruce uhlím a pak svoje dlaně obtiskovaly na stěny.

Přes to všechno si homo sapiens sapi‑ ens našel čas na to, aby se svému umě‑ leckému koníčku věnoval. Nejkrásnější a nejstarší jeskynní malby jsou k vidění v Chauvetově jeskyni. Před 25000 lety její vchod neprodyšně uzavřel sesunutý kus útesu, a tak zůstala až do devadesátých let skrytá před světem. Navštívit ji není možné ani dnes – oxid uhličitý vydechova‑ ný lidmi by totiž způsobil blednutí fresek, jako se tomu stalo v jeskyni Lascaux.

Tým geotechniků, speleologů, socha‑ řů a malířů nyní vytvořil přesnou repliku Chauvetovy jeskyně. Najdete ji té původ‑ ní, v srdci kaňonu Gorges de l‘Ardèche na jihozápadě Francie (159 km od Lyonu).

Zabírá skoro 8000 metrů čtverečních a je vymyšlená tak, aby si z ní člověk od‑ nesl stejný smyslový zážitek, jako kdyby navštívil originál. Své předloze odpovídá teplotou, vlhkostí, akustikou, tichem i zvláštní atmosférou zapomenutého světa. Kromě obvyklých mamutů, bizo‑ nů a otisků dětských rukou jsou na stě‑ nách jeskyně znázornění i jeskynní lvi, hyeny, gepardi nebo sovy. A taky jedna znepokojivá malba ženského klína s bi‑ zoní hlavou. Což je nejspíš výsledek toho malování potmě.

proč ne?! – květen 2015

TEXT: Kateřina HANÁČKOVÁ - FOTO: Patrick Aventurier

STRANA 19

Kromě obvyklých mamutů, bizonů a otisků dětských rukou jsou na stěnách znázornění i jeskynní lvi, hyeny, gepardi nebo sovy...

mix

proč ne?! – květen 2015

TEXT: Kateřina HANÁČKOVÁ - FOTO: Martin SVOZÍLEK / Franek Architects

STRANA 20

S Italem na dvorku Odpárat si přezdívku není jen tak.

Zvlášť, když o ni člověk nestojí. Své o tom vědí školáci a teď i jeden pražský dům.

K

dyby si dítě mohlo postavit ze stavebnice barák svých snů, možná by vypadal přesně takhle. Měl by hezké barvy, za‑ kulacené rohy a jeho fasáda by byla po‑ skládaná z přátelsky se smějících tváří, které připomínají emotikony z osmibi‑ tové počítačové hry. Teď by takový dům stát mohl, v tvářích lidí ale vyvolává re‑ akce, které se smajlíkům nepodobají ani zdaleka. Málokdo si totiž takový dům představuje na Starém Městě, v soused‑ ství osm set let starého kláštera.

Autorem šestipatrového bytového domu, kterému už nikdo neřekne jinak než Maršmeloun, je architekt Zdeněk Frá‑ nek. Respektovaný profesor a děkan libe‑ recké fakulty architektury získal uznání za stavby, jež připomínají snové struktury, umí být v krajině neviditelné nebo z nich

čiší syrová vznešenost betonu. Domem, který lidem připomíná růžovo‑bílé cuk‑ rovinky, proto překvapil. „Není třeba mít z něj strach. Myslím, že antropomorfní fyziognomie je vstřícná.

Stavba chce hlavně přilákat do čtvrti víc lidí, aby to i na Starém Městě žilo,“ krčil Fránek rameny během diskuse v Anež‑ ském klášteře, jíž se zúčastnil i investor projektu Francesco Augusto Razetto. „Vždyť se rozhlédněte kolem – centrum Prahy tvoří skládačka stylů. Tady máte novogotický dům, támhle barok a vedle staví něco moderního pan Ricardo Bo‑ fill,“ divoce máchá rukama, když se s ním setkáváme na dvorku před klášterem.

Opálený Ital s širokým úsměvem pro‑ jekt připravuje už sedmnáct let, proto je z každé další překážky trochu rozmrze‑ lý. „Už mám všechna kulatá razítka a teď

tohle. A vůbec, ten dům, který jsem si pů‑ vodně představoval, ani nevypadá takhle.

Ten je ještě mnohem vyšší, větší a skleně‑ nější,“ směje se.

Takovou vášeň vyvolával před lety snad jen Tančící dům nebo Kaplického chobotnice. Otázky jsou pořád stejné.

Jestli a jak se má městská architektura regulovat. Kde končí „překvapivě ne‑ zvyklé“ a začíná „jako pěst na oko“. A teď také, jak je zvláštní, že něco, co se táhlo sedmnáct let, vyeskalovalo rychlostí, ja‑ kou se umí šířit věci jen na sociálních sítích. Rozhodně ale platí jedno. Takový večírek, kdy se ve starém klášteře sejde renomovaný architekt, italský byznys‑ men, lidé, kteří se konečně zajímají o to, co se jim děje za okny, a studenti svačící růžové bonbony, takový večírek se nám líbí.

PN001695

STRANA 21

STRANA 22

rozhovor

Igor Fait a vila Münz Nepotkáte ho v „šalině“, ale když má namířeno do kanceláře, jako správného Brňáka ho uslyšíte říct, že jede do „hokny“. Investor Igor Fait do ní jezdil tak dlouho, až si mohl dovolit investovat stovky milionů do zvelebení brněnských funkcionalistických skvostů.

proč ne?! – květen 2015

STRANA 23

TexT: Jan BABkA, Kateřina HANáčková – FoTo: kIvA, David ŽIdlIcký

rozhovor

FOTO: PROAM ARCHITEKTI

STRANA 24

Takto vypadala vila Münz před rekonstrukcí.

P

řed oprýskanou, zašedlou vilou v rezidenční čtvrti Brno‑Pisárky stojí podobně chátrající felicie.

Bývalá vila rodiny Wittalových, funkcionalistická památka obývaná ně‑ kolika městskými nájemníky, zatím po‑ malu pustne. o pět budov dál v Hrozno‑ vé ulici parkuje supersport Mclaren P1.

Stojí před opečovávanou rezidencí, která původně patřila bankéři Münzovi a za so‑ cialismu taky utrpěla své. dnes z ní Igor Fait vytvořil druhou vilu Tugendhat.

Je to jako příběh dvou různých světů nebo století. Mohli byste v tom vidět pří‑ běh města, které není schopné postarat se o své památky, a byznysmena vystavující‑ ho na odiv, co všechno si může za vyděla‑ né peníze dovolit. Ale tak to není. I měs‑ to právě dokončuje rekonstrukci dalších funkcionalistických skvostů, díky nimž se Brno brzy může stát zajímavou turis‑ tickou destinací pro milovníky architek‑ tury. A Faitova investiční společnost Jet Investment má sice miliardové portfolio, její majitel ale nikdy nezapomněl, že vy‑ rostl v činžáku. Miluje Brno a nikdy ho nevyměnil za Ženevu nebo londýn, doká‑ zal se nadchnout pro místní funkcionalis‑ mus a investoval tu spoustu soukromých peněz do bolestivých oprav několika ob‑ jektů. dnes se nebojí ukázat kus svého soukromí. Přestože mu mnozí budou zá‑ vidět nebo radit, co mohl udělat lépe. v PAvIlloNU když se s Igorem Faitem setkáváme, aby nám ukázal, jak on sám „žije Brno“, zve

nás do restaurace Pavillon v parku koliště.

Bíle natřený kvádr s červenými okny je replikou první funkcionalistické stavby v Brně – slavné Zemanovy kavárny archi‑ tekta Bohuslava Fuchse. Původní stavba stála o sto metrů dál, pak musela ustoupit výstavbě Janáčkova divadla. v devadesá‑ tých letech vyrostla její kopie v místech, kde teď s Faitem sedíme.

Nová „Zemanovka“ ale nevydělávala.

Stejně tak měl potíže vyhlášený brněnský restaurant U kastelána, v té době jedna z nejlepších restaurací v zemi. „chodíval jsem tam tak často a rád, že jsem se s šéf‑ kuchařem Jindřichem Michalem Göthem domluvil, že restauraci finančně podpo‑ řím,“ vzpomíná Igor Fait. Nakonec založili společný podnik. Fait koupil prodělečnou Zemanovu kavárnu a vytvořili z ní restau‑ raci. Göth tu sice už nevaří, v kuchyni ale exceluje jeho žák a mladý šéfkuchař Jan kaplan a místo stále patří mezi nejlepší gastronomické podniky v Brně.

Faita dodnes mrzí reakce, které pře‑ stavbu „Zemanovky“ provázely. od ar‑ chitektů to schytal za to, že nezachoval prvorepublikový interiér ani lidového ducha kavárny, v níž kdysi vedle kavá‑ renských intelektuálů posedávali čističi bot nebo univerzitní profesoři. „To je mi líto, přece jen to tu předtím nevypadalo úplně dobře. výsledek nevypadá tak, jak si to architekti asi představovali – že tu bude druhý Fuchs. I tak si ale myslím, že jsem pro Brno udělal něco pozitivního.

Těch zásahů bylo zkrátka třeba, kavárna není to samé co restaurace a musí to tu

proč ne?! – květen 2015

STRANA 25

STRANA 26

rozhovor fungovat jako moderní a kvalitní gastro‑ nomický podnik,“ hájí Fait své kroky. „Jinak se snažím do zdejšího chodu nezasahovat, jen sem občas chodím jako host.“ Může vůbec existovat méně vděč‑ ný host než majitel? ptáme se. „Původ‑ ně jsem si myslel, že sem budu chodit s radostí. Že to bude lepší, než když jdu do nějaké cizí restaurace. Ale člověk si to užije mnohem míň, protože ještě víc vnímá sebemenší nedostatky,“ pronese nad svým rizotem, pak si pročísne husté hnědé vlasy a rozhlédne se kolem. když se ho snažíme přimět, aby vystoupil z přísné šéfovské role vůči obsluhujícím číšníkům a svůj tým pochválil, trošku smířlivě od‑ poví: „Jsem na ně přísný, ale myslím, že spravedlivě přísný.“ Já SU Z BRNA Bavíme se o tom, proč jako významný podnikatel nikdy neopustil Brno a ne‑ ‑odešel do jiného města. A aniž bychom rozehráli hru Brno versus Praha, Fait smě‑ le vykopává: „Počkejte, v Brně je víc pod‑ nikatelů než v Praze, tam jsou spíš bohatí úředníci!“ Zasmějeme se na náš účet, ale když vypráví o svých brněnských koře‑ nech, ukazuje, že si dokáže udělat legraci i sám ze sebe: „Narodil jsem se na starém městě, pak jsem se přestěhoval do Žide‑ nic, což byla dělnická čtvrť. Po gymnáziu jsem šel na Mendelovu univerzitu ve čtvr‑ ti černá Pole, pak jsem pracoval v pod‑ niku Brněnské veletrhy a výstavy, takže v Pisárkách a Starém Brně. A tam dodnes sídlí náš Jet Investment. Tak vidíte, prostě jsem celý život v Brně. Za jeho hranice se podívám jen výjimečně,“ žertuje ironicky podnikatel, který převážnou část svého pracovního týdne tráví na cestách. A přes‑ tože je aktivní hlavně v česko‑slovenském regionu, soudě podle výsledků snese jeho byznys světová měřítka. kde se tedy vzal Faitův vztah k br‑ něnské funkcionalistické architektuře? „k umění jsem poprvé přičichl na gymná‑ ziu díky osvícené češtinářce. Měla odvahu mluvit o věcech, které se učit nesměly, jako bylo výtvarné umění a architektura,“ vzpomíná. Univerzitu vystudoval nedale‑ ko slavné vily Tugendhat a blízko funkcio‑ nalistické kavárny era, jejíž rekonstrukci v roce 2010 spolufinancoval. když se do ery jedeme podívat, začne se zvedat vítr a ulicí poletují okvětní líst‑ ky třešní. Fait mezi nimi kráčí a s úsmě‑ vem ukazuje na budovu zemědělské univerzity, své alma mater, kde mladým

proč ne?! – květen 2015

Funkcionalisté stáli o to, aby z konstrukce vily čišela geometrická jasnost a racionalita.

ekonomům občas předává své zkušenosti z velkého byznysu. dnes blízkou kavárnu era plní studenti, Fait sem ale za svých studií chodit nemohl. „Byl tady kabinet statistiky,“ vypráví o prostoru z dvacátých let, který je dílem architekta Josefa kran‑ ze. Ten se při jeho navrhování inspiroval tím, co v té době tvořila nizozemská umě‑ lecká skupina de Stijl, k níž patřil i malíř Piet Mondrian. Možná proto vypadá fa‑ sáda kavárny s horizontálami oken jako mřížka, kterou si zběžně načrtl na plátno, než začal jednotlivá políčka vymalovávat červenou, žlutou a modrou. Barvy se mu mezitím rozlily do interiéru, po zdech, podlaze i schodišti, které spojuje příze‑ mí s prvním patrem jako točitý šroub. vybavení tu dnes čítá klasické thonetky i původní kulečník. Stejné zůstaly i oddě‑ lené lóže určené důvěrným konverzacím

PN001639

Život nemusí být kompromis.

Walk-In, sprchový kout na míru

Your life, your choices.

inspiration

rozhovor a dlouhým pohledům do očí.

Igor Fait říká, že ve dvacátých letech by žít nechtěl, přesto ho na nich všechno baví. Ať jsou to funkcionalistické vily, kte‑ ré architekti stavěli pro bohaté židovské podnikatele a bankéře, nebo obrazy čes‑ kých modernistů, jež v takových domech pak visely nad krbem. Před patnácti lety začal sbírat dnešní aukční bestsellery – čapka, Fillu, Procházku a Gutfreunda. ča‑ sem k nim přidal poválečné malíře a sou‑ časné umělce, až se jeho sbírka rozrostla natolik, že se rozhodl ukázat ji v galerii, která nese jeho jméno.

UMěNí MíSTo PIvA když se zdravíme s uměleckou ředitelkou Fait Gallery denisou kujelovou, Faitův hlas rezonuje mezi cihlovými zdmi bývalé sladovny, na nichž teď visí slavná kubi‑ stická plátna a vedle nich konceptuální kus, který má podobu ruliček od toalet‑ ního papíru s portrétem václava klause. v červnu vystřídá současné expozice při‑ pravovaná velká výstava Františka Skály. drobná brunetka nám vysvětluje kon‑ cept galerie, která provozuje jeden menší prostor v centru Brna a další dva v budově technické univerzity. Fait při jejím výkla‑ du nepředstírá, že by jako vytížený byz‑ nysmen měl vůli znát detailní umělecké kontexty, ale trpělivě poslouchá. Galerie má díky denise kujelové kvalitní renomé, a to je hlavní i pro Faita. „chceme zůstat respektovanou galerií, ale doplnit to troš‑ kou komerce. Musí to tu být soběstačné,“ nepopře v sobě manažera, který dokáže být štědrým mecenášem, ale umí počítat. „Zkoušíme teď novou aktivitu – pronájem děl absolventů, kterou vnímáme také jako podporu začínajícím autorům. Pro umělce to bude dobrá prezentace a pro zájemce z řad firem nebo soukromých osob se tím oživí a zkultivují jejich prostory kvalitním uměním,“ popisuje své plány denisa kuje‑ lová: „chtěli bychom také v rámci galerie vytvořit kulturní centrum, víc se podílet na dění v Brně,“ načrtává vizi galerie ve městě, jehož občané v posledních letech (a volbách) aktivně žádají změnu k lep‑ šímu. A přestože je Fait o generaci starší než většina těchto aktivistů a povětšině apolitický, pozitivní impulz od města si přeje také. veřejně vyslovil svůj zájem provozovat areál Bvv, čeká ale na postoj radnice. „Já se mohu snažit tady něco dělat, ale jsem jen takový drobeček. Je tu několik obrovských projektů, kte‑ ré se nerealizovaly, jako Jižní centrum,

proč ne?! – květen 2015

Původní vybavení domu se nedochovalo, vilu proto zařídili v duchu podobných prvorepublikových staveb.

přesun nádraží, vyřešení situace kolem výstaviště. Je mi jedno, jestli se nádraží přesune nebo ne, ale ať už se něco roz‑ hodne,“ říká Fait: „vždyť v Brně není ani moderní hokejový nebo fotbalový sta‑ dion, filharmonie nemá kde hrát. Tyto věci musí řešit město, to přece nemohu financovat já nebo kdokoliv jiný jako soukromá osoba. Já mohu dělat nějaké drobnosti, ale aby do Brna začali jezdit turisté, to se musí stát zásadnější změny.“ důM v koSTce Jestli existuje nějaký důvod, proč se v Brně zastavují turisté, je to právě funk‑ cionalistická architektura. dnes jezdí jen do Tugendhatky, nádhernými domy se to ale hemží i v prestižní rezidenční čtvrti Pisárky.

Sem míříme navštívit právě zrekon‑ struovanou vilu Münz, kterou Fait kou‑ pil před šesti lety jako šedivou krabici s plastovými okny. Že pro něj koupě byla

Design VRTIŠKA • ŽÁK

www.jitona.cz Přijďte si k nám kolekci MAMMA vyzkoušet! JITONA PRAHA Čestlice, Obchodní 266, 252 43 | Showroom JITONA BRNO Zábrdovická 2, 615 00 | Showroom JITONA PLZEŇ, Poděbradova 2842/1, 301 00 | Showroom JITONA OSTRAVA Třebovice, Sjízdná 5602/4, 722 00 | Showroom JITONA ZLÍN třída Tomáše Bati 398 – OC TERNO, 763 02 | Showroom JITONA HRADEC KRÁLOVÉ Gočárova 1517, 500 02 | Showroom JITONA TŘEBÍČ Žďárského 184, 674 01 | Showroom JITONA SOBĚSLAV, Wilsonova 222, 392 01 | PRAHA Nábytek Ládví, Střelničná 660 (OD Ládví), 140 00 | PRAHA SpiSladce.cz, Lidická 8/883, 150 00 | BRNO JMP Studio zdravého spaní, Masná 1, 602 00 | JINDŘICHŮV HRADEC VM Nábytek, nám. Míru 82, 377 01 | ČESKÝ KRUMLOV Kutta nábytek, Chlumec 25, 382 32 | ČESKÝ KRUMLOV Design Artikel, Kaplická 428, 381 01 | ŽATEC Nábytek MS, Husitské nám. 1367, 438 01 | KARLOVY VARY Napobyt, Lidická 581/61, 360 20 | UHERSKÉ HRADIŠTĚ Nábytek BYTEX HOME, Protzkarova 1220, 686 01 | OPAVA Forlive shop, Těšínská 1023/29, 746 01 | ŽĎÁR NAD SÁZAVOU GALLPRO styl bydlení, Brněnská 2365/49, 591 01 | PŘÍBRAM B.I.C.Příbram, Evropská 125, 261 01 | KOLÍN Studio sen – Askri, Obecní Dvůr 78, 280 02 | MLADÁ BOLESLAV Nábytek Honza, V. Klementa 803, 293 01 Více na www.jitona.cz/prodejci PN001688

STRANA 30

rozhovor

Igor Fait sbírá umění dvacátých let i současnosti. Své místo má také v Münzově vile.

proč ne?! – květen 2015

rozhovor

STRANA 32

víc srdeční záležitost než chladnokrevně spočtená investice, dokládá i jeho tvrzení, že pořizovací cena „byla celkem neslušná“, protože metr čtvereční pozemku se zde prý prodává až za patnáct tisíc korun. vila se zakusuje do travnatého sva‑ hu, který se zvedá nad řekou, a den‑ ní světlo dnes lichotivě dopadá na její hladce omítnutou fasádu. Jako to říkal architekt le corbusier – nejkrásnější ze všeho jsou čistá elementární tělesa, válce a kvádry, které se oku vyjevují pod sluncem. I když funkcionalisté velebi‑ li řád a účelnost, dům vůbec nevypadá jako nudná krabice od bot, jejíž výraz se zredukoval na prostou funkčnost. vodorovné linie evokují klid, sem tam narušený štíhlými vertikálami komínů, a geometrické plochy vystupují do po‑ předí, takže vila vypadá jako abstraktní malba, která ožila ve třech dimenzích. ve skutečnosti není o nic méně lyrická než třeba barokní kaple, jen místo květ‑

proč ne?! – květen 2015

natých veršů používá jasnější a úsečnější.

Z interiérů původní vily, dostavěné v roce 1926 podle návrhu ernsta Wiesnera, se zachovalo jen málo fotografií. Fait proto musel spolu s architekty ze studia RAW a PRoAM improvizovat a dům vybavit podle toho, co se dochovalo v jiných pr‑ vorepublikových stavbách. Stejně jako bylo tehdy zvykem u nových vil, i ta Münzova je dnes vyladěná do posled‑ ního detailu. Jedním z nich jsou třeba věšáky v předsíni od Adolfa loose nebo klíčky ke skříňkám ve tvaru písmene F – jako funkcionalismus, jako Fait. kromě moderních technologií je to jeden z mála konkrétních doteků současného majitele, které tu lze najít.

Nepřemýšlel Fait nikdy o tom, že by si nechal postavit vilu nesoucí své jmé‑ no? Jako je v seznamu slavných brněn‑ ských vil ta Tugendhatova či Stiassného, přibyla by vila Fait. Zkoušíme ješitnost majitele, který do obnovy vily vložil –

Funkcionalistická vila obvykle čítala reprezentativní obývací prostory, hudební salon, zimní zahradu, řadu hostinských pokojů, pánský klub, budoár pro dámu a samozřejmě pracovnu. Bez ní se neobejde ani Igor Fait. Napravo detail kuchyně.

STRANA 33

STRANA 34

jak sám říká – neslušné peníze. „To mi úcta k architektu Wiesnerovi a k histo‑ rii domu skutečně nedovolí,“ odpovídá. Úplně mu prý stačí představovat si, že v tomhle domě s výhledem na zalesně‑ né údolí bude možná žít. číst si noviny v zimní zahradě a tak často, jak to jen pů‑ jde, se zdržovat v podzemní vinárně, kině nebo v rodinném salonku. Tedy, pokud v něm nepřeváží investorské ego a dům nebude pronajímat jako exkluzivní rezi‑ denci turistům či filmařům (zrovna teď si ho vyhlédl režisér Filip Renč pro film o lídě Baarové). A také si přeje, aby ob‑ nova Münzovy vily byla přijata odbornou veřejností. když totiž Fait s rekonstrukcí vily před třemi lety začínal, po několika počáteč‑ ních zásazích zjistil, že ji bude potřeba strhnout a vystavět od úplných základů.

Z původní stavby se dochovaly jen prvky jako pásové okno nebo garážová vrata, dům byl ale postaven znovu jako co nej‑

rozhovor

věrnější replika. „Počítal jsem s tím, že rekonstrukce vily bude částečně veřejná věc. Jinak to nejde, když se rozhodnete spravovat tak slavnou památku,“ říká o stavbě, která byla v Brně ostře sledová‑ na a nakonec byla o třetinu nákladnější než původní plán. dnes je na ni patřičně hrdý. kolem vily Münz stojí v pisáreckém kopci další krás‑ né domy určené pro prvorepublikovou „fi‑ nanční šlechtu“, jak bohaté průmyslníky nazýval karel Teige. „Bydlení v Masaryko‑ vě čtvrti jsem vždycky vnímal jako pres‑ tižní,“ přiznává Fait, když stojíme před vilou a loučíme se. doufá, že rekonstrukcí Münzovy vily tu zanechává dlouhodobější stopu. Naproti přes ulici stojí vila Stiassni.

Igor Fait doufá, že i jeho dům bude „šťast‑ ný“, ať už pro jeho rodinu nebo případné hosty ze světa. A nebyl by to on, aby už v hledáčku neměl další funkcionalistickou stavbu v Brně. Ale jakou, to neprozradí.

Příliš by prý stoupla na ceně.

proč ne?! – květen 2015

IGOR FAIT (48) Brněnský podnikatel vydělal první velké peníze začátkem 90. let, když po odchodu z Brněnských výstav a veletrhů založil makléřskou firmu Brno Broker Group. Po jejím prodeji rozjel investiční společnost Jet Investment, která kupuje špatně řízené výrobní podniky a poté, co je postaví na nohy, je se ziskem prodává dál (např.

Kordárna Plus, PBS Industry, MSV Metal Studénka, Less & Timber nebo Strojírny Poldi). V posledních měsících se věnuje fondu soukromého kapitálu Jet IM, který má sloužit dalším investicím.

Od roku 2012 provozuje Fait Gallery.

Financoval rekonstrukce brněnských funkcionalistických staveb: kavárny Era, Restaurantu Pavillon (dříve Zemanova kavárna) a Münzovy vily.

Jankovcova 1037/49, 170 00 Praha 7, Tel: +420 220 805 410, E-mail: info@bulb.cz

Prodáváme jedinečná svítidla od světových designérů.

Navrhujeme individuální řešení osvětlení i kompletních interiérů.

Realizujeme světelné projekty i návrhy interiérů.

www.bulb.cz PN001654-2

rozhovor

STRANA 36

Tesařova vila

Stiassni

proč ne?! – květen 2015

Kavárna Era

Tugendhat

Restaurace Pavillon

Műnzova vila

Náměstí Svobody

Vila Wittalových

Fait Gallery

FUNKCIONALISMUS V BRNĚ Zatímco pražští architekti se ve 20. letech hádali, jestli má být funkcionalismus spíš vědecký, anebo v něm má být prostor pro emoce, v Brně se stavělo. Na sklonku 20. let a počátkem těch 30. vyrostly v Masarykově čtvrti, Černých Polích, Žabovřeskách a Králově Poli velkoryse řešené rodinné domy, jež byly šité na míru svým majitelům. Architekti brali při jejich navrhování v potaz profesi majitele, počet členů jeho rodiny a zajímali se i o to, jaké jsou každodenní trasy jejich pohybu, aby v domě nevznikal chaos a provoz v něm mohl zpívat jako v Baťově fabrice. Přes to, že funkcionalisté velebili racionalitu a účelnost, poskytovaly jejich vily dostatek komfortu pro intimní bydlení. Do té míry, aby je teoretik Karel Teige, sám milovník funkcionalismu, mohl nazývat „obnoveným vydáním splendidního barokního paláce“.

#visitaustria

Jak krásný může být den, dáme-li mu k tomu šanci.

w w w. a u s t r i a . i n f o

V í c e i n f o r m a c í p ro Va š i d o v o l e n o u v R a k o u s k u na bezplatné informační lince v češtině Te l . : 8 0 0 1 8 0 8 0 0 , i n f o @ r a k o u s k o . c o m PN001607-1

StRAnA 38

projekt

proč ne?! – květen 2015

Skleněná cukrárna ZAZnAMenALA: Kateřina HAnÁČkOvÁ – FOtO: kIvA

Se stejnou radostí, s jakou se dítě snaží vyfouknout dokonalou žvýkačkovou bublinu, vytvářeli skláři z Lasvitu stínidla lamp inspirovaná sladkými bonbony ze stánků.

Jejich autory jsou slavní brazilští designéři – bratři Humberto a Fernardo Campanové. O prvním setkání se sklem, lásce k mizejícím řemeslům a kreativním chaosu si s Humbertem povídal Maxim velčovský.

StRAnA 39

StRAnA 40

proč ne?! – květen 2015

D

kolekce nazvaná Candy představila na milánském veletrhu designu. nad sklenkou vína Humberta Campanu zpovídal kreativní ředitel Lasvitu Maxim velčovský.

esignér Humberto Campana nesleduje fotbal a v období karnevalů se radši klidí z ulic.

I tak se považuje za brazilského patriota. Spolu s bratrem Fernardem vytvářejí nábytek, světla a doplňky, které odrážejí pestrobarevný život v ulicích São Paula. Už jen dívat se na jejich výtvory je zážitek. na první pohled připomínají fantastickou barevnou hračku – třeba konferenční stolek inspirovaný tvarem sushi rolky nebo pohovka, které vypadá jako hromada plyšových aligátorů naházených na hromadu. ve sbírkách světových muzeí se od Campanů najde křeslo z provazů utkaných jen tak křížem krážem anebo postel z dřevěných odřezků, vytvořená se stejnou nahodilostí, s jakou si provizorní nábytek tvoří obyvatelé favel.

Pro českou firmu Lasvit letos bratři Campanové navrhli tři lampy inspirované bláznivě barevnými cukrátky, jež se prodávají na brazilských tržištích. teď se

Chceme dělat věci bez pravidel, metodou kreativního chaosu.

Mezi čtenáři proč ne?! se najde spousta právníků, což bylo původně i vaše povolání.

Jak jste se od práva dostal k designu?

Z mého pohledu jsou to takové dva různé druhy tvořivosti – advokáti říkají, že mají právo rádi, protože v něm jde věci interpretovat všelijakými způsoby. když jsem dokončil střední školu, byl jsem hrozně nedospělý. neměl jsem páru, jakým směrem se vydat. nesnášel jsem matematiku, takže jsem se vzdal všech oborů, kde byla zapotřebí. tíhnul jsem spíš k literatuře a písmenům. Proto jsem se rozhodl jít na práva, to bylo tradičně vzdělání brazilských spisovatelů. vůbec jsem netušil, jak to na právech probíhá, byl jsem mladý kluk a udělal jsem chybu.

Musím ale říct, že to byla poměrně bez-

Humberto Campana a Maxim velčovský ve skladu sklářských forem.

StRAnA 41

PN001689

StRAnA 42

pečná volba školy. Během sedmdesátých let vládla v Brazílii vojenská diktatura, takže být umělcem bylo docela riskantní.

Pak jsem ale odpromoval a věděl jsem, že právo pro mě není. Došlo mi, že chci něco stavět vlastníma rukama.

Jak vypadal první kus, který jste navrhl?

Po škole jsem se přestěhoval víc na sever, do oblasti Bahia, kde jsem přemýšlel, co dál. Čím bych se mohl živit. Žil jsem blízko pláže, a protože mě vždycky fascinovaly mušle, začal jsem je sbírat a lepit kolem zrcadel. to mi bylo čtyřiadvacet let. Přestěhoval jsem se zpátky do São Paula, začal se učit pořádně modelovat, vyrábět šperky, keramiku... A hlavně jsem dělal sochy. Jednou před vánoci mi přišel pomoct bratr, vystudovaný architekt, a pomohl dát mým výtvorům funkci, zmodernizoval je. takže designérská práce přišla ke mně a k bratrovi po krůčkách. nikdy jsem si nemyslel, že budu designérem. Řekl bych, že design si vybral mě.

Určitě vás ovlivnila brazilská architektura a Oscar Niemeyer. Ale co třeba prostředí chudinských favel?

Snažím se ve svém díle vytvářet portrét prostředí, ve kterém žiji. Ovlivňuje mě všechno – niemeyer, jak říkáte, ale také tvorba architektky Liny Bo Bardi nebo přírodní umění Helia Oiticiky. téma samo o sobě je São Paulo. na jednu stranu v něm najdete moderní finančnickou čtvrť, na druhou stranu v něm nelze přehlédnout chudé vrstvy lidí, kteří si sami vyrábějí nábytek, staví příbytky. to je pro mě skutečná škola designu. tvořivost vzešlá z nutnosti. Snažím se si toho všímat,

projekt

HUMBERTO CAMPANA (62) Brazilský designér založil v osmdesátých letech spolu s bratrem Fernardem Estudio Campana. Proslavilo se zejména vytvářením hravého a invenčního nábytku, svítidel a interiérových doplňků, které mají daleko k minimalismu. Rádi mixují překvapivé materiály, jakými jsou lana, pneumatiky, plyš nebo dřevěné odřezky. Spolupracovali s firmami Edra, Alessi, Melissa a Lacoste. Jejich kreace jsou ve stálých sbírkách muezí jako Centre George Pompidou, MoMA, V&A Museum nebo Vitra Design Museum.

proč ne?! – květen 2015

nechat se tím inspirovat. A nějak s tou komunitou pracovat. Máme třeba ve studiu stážisty a posíláme je do favel, aby učili děti vyrábět věci z kartonu.

Co způsobilo průlom, díky němuž se o bratrech Campanových dozvěděla Evropa? Kdo vás objevil?

Byl to italský novinář Marco Romanelli. v roce 1989 viděl první sólovou výstavu našich prací v São Paulu, kde jsme ukazovali nepohodlná železná křesla. Byla vyrobená ze železa, plná chyb a nedokonalostí. napsal o ní do časopisu Domus a po osmi letech si tenhle článek přečetl italský architekt Massimo Morozzi. Chtěl po nás křeslo vyrobené z provazů – nazvali jsme ho vermelha. ten samý rok nás představil na milánském veletrhu a pak to šlo ráz na ráz. viděla nás kurátorka MoMA v new Yorku, paní Paola Antonelli, a uspořádala nám společnou výstavu s designérem světel Ingem Maurerem. tak jsme začali být známí.

Křeslo z provazů – to musí vznikat velmi komplikovaně... vlastně je tkané náhodně. Snažili jsme se vytěsnit myšlenkovou racionalitu a poddat se víc intuici. Práce nám dovoluje hrát si trochu na umělce. vymyslíme koncept, ale když vytváříme konkrétní model, můžeme tvořit, jak se nám chce. Chceme se na věci dívat jinak, dělat věci bez pravidel, metodou kreativního chaosu. to, o co se teď s bratrem snažíme, je vytvářet mosty mezi uměním, designem, módou. pohybujeme se na hranicích různých disciplín.

Protože pro tohle století je důležitá neexistence limitů, vznikají všelijaké hybridy, mixy...

StRAnA 43

StRAnA 44

projekt

proč ne?! – květen 2015

Jedna z lamp, kterou bratři Campanové letos navrhli pro Lasvit.

Začínali jste s ruční tvorbou, pak se vám podařilo uspět v masové produkci – vyráběli jste boty pro značku Melissa, ve kterých jste pak mohli vidět chodit tisíce lidí.

Co je vaším bestsellerem?

Právě tyhle boty! Byla to legrace, protože jsme při navrhování vycházeli z toho, jak vypadá náš nábytek. vysoké procento toho plastu, z něhož boty jsou, se dá recyklovat. My jsme chtěli jít na sto procent.

Přenesli jsme svůj malý vesmír do oblasti, která je otevřenější mnohem většímu množství lidí. Byla to dobrá příležitost, jak se trochu zviditelnit a tvořit demokratičtější věci. tenhle rok jsme společně s brazilskou značkou A Lot of navrhli kolekci nábytku, při jehož výrobě jsme svářeli ocel a tu pak natírali veselými epoxidovými barvami. to jsou taky přístupnější kousky a prodávají se velmi dobře.

Vaše díla zpravidla končí v luxusních galeriích, přitom na jejich tvorbě s vámi spolupracují tkalci, švadleny, košíkáři, viděl jsem mísu, která má kolem dokola pneumatiku... v Brazílii je spousta neziskových organizací, které zapojují do práce chudší komunity. Snažíme se o něco podobného. vytvářeli jsme kolekci triček pro Lacoste a loga aligátorů na ně přišívali lidé z favel. tu mísu, o které mluvíte, vyráběli řemeslníci z vietnamského venkova. Chtěli jsme pomoct skomírající tradici pletení košíků a zároveň najít využití pro staré pneumatiky, které se tam válí všude kolem. Rukodělná tvorba má v naší práci důležité místo.

měla schopnost nakazit ostatní, aby se pak podobným činnostem věnovali sami a pletli nebo truhlařili sami pro sebe.

Co teď chystáte?

Připravujeme kolekci nábytku, v němž budeme pracovat s kůžemi amazonských ryb zvaných „pirarucú“. Rybáři je chovají na farmách, protože jsou ohrožené. A taky je to dobrý způsob, jak dát práci místním, protože se jich víc a víc stěhuje za prací do měst. Pomáháme si navzájem – my platíme za kůže a oni mají slušný příjem.

Rád taky pracujete s recyklací a nalezenými věcmi. teď už to zas tolik nedělám, protože se tomu začali věnovat všichni ostatní (smích). A já se v tvorbě navíc nerad opakuji. víc mě momentálně zajímají mizející dovednosti, jako je šití, tkaní, krajkářství, vyšívání nebo pletení. Cestuji na vzdálená místa, kde se lidé těmto řemeslům věnují, a všechno mi tam přijde takové opravdovější, čistější, nedotčené globalizací. na druhou stranu je dobře, že v Brazílii existují organizace, které pomáhají řemeslníkům umístit jejich produkty na trh. Líbilo by se mi, kdyby naše práce

Když navrhujete pro jiné země, čerpáte také z toho, co je dané lokalitě vlastní?

Samozřejmě. věci v Musée d’Orsay jsou inspirované knížkami Julese vernea, jeho ponorkami a podmořskými příšerami. v Aténách jsme při navrhování hotelu spolupracovali s tamějšími studenty architektury a řekli jim, aby se soustředili na to, co znají z řecké kultury. většina nábytku uvnitř je doopravdy jejich dílo.

V Česku jste podruhé v životě, jak na vás působí? Někdy si člověk uvědomí něco důležitého až v momentě, kdy opustí domov a ocitne se v cizím prostředí.

Spousta objektů třeba z národní galerie pro mě byla inspirativní. Stejně tak mě ovlivnila atmosféra, kterou jsem zažil ve sklárnách Lasvitu – všechny ty formy, rozbité sklo, foukači, to ovzduší, v němž se mísí vášeň pro řemeslo a snaha přijít na kloub řešení.

Sklo pro mě představuje úplně nový vesmír, v Brazílii nemáme tradici sklářů. Ale tady to byla láska na první pohled.

StRAnA 45

PN001630

STRANA 46

úhel pohledu

Španělská designérka Mariana de Delás navrhla objekt jako ze sna: vyvýšené polní lázně, které fungují jako svatyně pro duši a její příbytek. V její utopii se dobrodruh během svých toulek zastaví v poli zlatavé pšenice, aby napojil koně, a během meditativního rituálu očisty ztiší svou mysl. Netradiční stavba má být křehkou pevností, v níž může městský člověk získat klid a čas na péči o své tělo a nitro.

Grooming Retreat. Design a foto: Gartnerfuglen Architects & Mariana de Delás

proč ne?! – květen 2015

STRANA 47

Na cestě Jako šneci v ulitách vozí po krajině svůj dům na kolečkách. Žijí v něm tam, kde se jim v ten moment líbí, a když je místo omrzí, putují novodobí nomádi zase o místo dál.

TexT: Kateřina HANáčková

M

ůžete objevovat svět, a přitom být každý den doma.

Architekti na potřeby moderních cestovatelů myslí a navrhují pohodlné mikrodomy postavené podle hesla „když jde cestovat nalehko, lze i nalehko bydlet“. Své přenosné domy ale vybavují všelijakým komfortem včetně sauny, vybaveného baru a kvalitního zvukového systému pro večírky pod širákem. Záležet si dávají i na exteriéru, takže člověk může žít v obyvatelném uměleckém díle. Také české architektonické kanceláře vám postaví bydlení, které naložíte na paletu, zapřáhnete za auto nebo převezete po vodě – zkuste ho poptat ve studiu SAD nebo v ateliéru Marka Štěpána. „Lidé chtějí sami dávat tvar svým životům, nechtějí už, aby svět kolem nich utvářel, kým jsou a jak žijí. Jsme noví nomádi. Ať bydlíme v čemkoli, vracíme se k životům lovců a sběračů. Jsme pořád obchodníky na hedvábné stezce. Abychom byli mobilní, shazujeme z ramen břemena svých věcí, zvyků a míst,“ káže skoro apoštolsky americká teoretička designu Shonquis Morenová v knize The New Nomad. ono mít vilu na hypotéku je trochu jako žít v pěkné zoologické zahradě – spižírna je pořád zásobená krmením, člověk spí v pohodlném pelechu a nehrozí, že ho v nestřežené chvíli někdo sní. Ale taky si málokdy rozbalí oběd ve stínu stromů a v noci se mu nad hlavou neroztáhne nebe pokropené hvězdami. Takový nomád to pak ráno všechno sbalí a s pocitem nekonečných prázdnin pokračuje dál na cestě bez cíle.

STRANA 48

proč ne?! – květen 2015

BYDLENI VE VAJÍČKU Vypadá, jako by ho na pole nakladl gigantický opeřenec. Potom, co se otevřou jeho dveře, se z něj ale vyklube pohodlné bydlení pro jednoho až dva obyvatele.

Futuristická bílá skrýš nabízí všechno, co člověk potřebuje k životu: světlo, koupelnu, kuchyni, postel a úložné výklenky. Když se dveře vyklopí, vznikne útulná veranda, na níž může člověk klábosit, popíjet čaj nebo rozmýšlet nad tím, jestli byla dřív slepice, nebo vejce.

Blob vB3. Design: dmvA Architecten, foto: Frederik vercruysse, cena: na vyžádání

MÍSTO JACHTY Parta finských přátel navrhla hausbót, na němž se může pohodlně plavit až pět lidí. Život na něm vypadá asi tak: dopoledne strávíte chvíli v sauně, po obědě si dáte šlofíka v houpací síti, pak z hlavní paluby vylezete po žebříku a strávíte odpoledne skákáním do vody, načež na opalovací terase rozpálíte gril. V plavidle je lednice, sprcha s teplou vodou a hi‑tech zvukový systém pro nikdy nekončící večírky na jezeře.

Saunalautta. Design: Santeri Hiltunen, foto: Jyri Heikinnen, cena za pronájem: 10 000 korun / den

PN001697

STRANA 49

THE TOTAL BODY SYSTEM BY FLOU. THE POSITIVES OF WELLNESS. Systém Total Body, vyvinutý specialistou na vybavení ložnic a ložních doplňků - italskou společností Flou, vám dokáže během spánku zajistit absolutní pohodlí. Svrchní vrstvy matrací a výplně přikrývek tvoří jedinečný materiál s příměsí biokeramických mikročástic a iontů stříbra, které mají antibakteriální vlastnosti a pozitivní vliv na krevní oběh. Výrobky s výplní Total Body lze použít pro jakoukoliv postel či povlečení zn. Flou. Jediné, co vy jako klient musíte udělat, je vybrat si ze široké nabídky vzorů a designů, Total Body se pak již postará o vaše pohodlí.

Postel Nathalie · design Vico Magistretti

PAVILON ı Vinohradská 50 ı 120 00 Praha 2 ı +420 286 017 701-706 ı pavilon@stockist.cz ı www.pavilon.cz

STRANA 50

úhel pohledu

proč ne?! – květen 2015

MODERNÍ JURTA Příbytek inspirovaný bydlením nomádů ze Střední Asie přinese dobrodružství k prahu vašeho domu. Dá se rozložit na části, které je možné pohodlně převézt v autě, a k jeho sestavení není potřeba žádné nářadí. Hodí se, ať chcete tábořit v horách, nebo ubytovat hosty na zahradě svého domu.

Jero Yut. Design: Alex Farmer & Uula Jero / Trakke, foto: Niall Walker, cena: kolem 170 000 korun

PRO DŽENTLMENY NA CESTÁCH STRANA 51 S tímhle křížencem mezi luxusní ložnicí a prvotřídním barem se pivní party na korbě mění v distingované soirée, během nějž se podává bourbon a whisky značky Bulleit. Bar na kolečkách má vlastní truhlu na led, plochou televizi, špičkové reproduktory a zásobu pití na rok. Jen pozor, abyste taky někdy byli ve formě, kdy ho můžete někam odřídit.

Bulleit Frontier Whiskey Woody Trailer. Design: Brad Ford, foto: Moore & Giles, cena: zhruba 3 650 000.

INZERCE

PN001700

úhel pohledu

VIP STANOVÁNÍ Na horách, pláži, v poušti nebo beskydském lese u potoka poskytuje tenhle vodě a ohni odolný příbytek ve tvaru oblázku pohodlné bydlení. Co víc, stan se proměňuje s postupujícím dnem a po západu slunce se z něj stává průsvitný lampion.

Glamping. Design: Archi Workshop, foto: June Young Lim, cena: na vyžádání

JEN TAK ZMIZET Zrcadlová krychle navržená dvěma studenty architektury v Glasgow poskytuje dokonale kamuflované bydlení uprostřed krajiny. Je určená všem, kdo chtějí během svých cest nenápadně pozorovat stáda srn nebo obelstít lochnesku, která se zjevuje nad hladinou, jen když se nikdo nedívá.

Lookout. Design: Processcraft, foto: Ross Campbell, cena: na vyžádání

knihu The New Nomads vydalo nakladatelství Gestalten v roce 2015.

STRANA 53

PN001645-2

PN001699

STRANA 56

výstava

proč ne?! – květen 2015

STRANA 57

Pražský kabinet TexT: Jan BABKA – foTo: Benedikt ReNČ

Je to galerie i obchod, prostor pro umění i design. Praguekabinet Gabriely Pecičové chce být místem, kde vás vždy něco překvapí.

výstava

STRANA 58

proč ne?! – KVěTeN 2015

Z

atímco vedlejší restaurace La finestra bývá přes den plná top byznysmenů, praguekabinet láká mix lidí ještě zajímavějších.

Když si před třemi lety Gabriela Pecičová vyhlédla tenhle neveliký prostor v Platnéřské ulici, chtěla sem přemístit svůj projekt ze Žižkova, aby byl víc na očích a dostupný víc než jen privátní klientele, která za ní jezdila konzultovat vybavení domu nebo nakupovat umění. V centru staré Prahy tak již dva roky funguje multifunkční prostor, kde nyní prezentuje renomovaného francouzského umělce a designéra Arika Levyho.

Velkoformátová fotografie Tunnel od francouzského fotografa Christopha Dugieda.

Váza zelená, ručně broušené sklo od mistra sklářského umění františka Víznera.

Mísa s kolouškem z královské porcelánové manufaktury Nymphenburg.

Vázy Bolle od Venini, která je jednou z nejstarších skláren sídlících na benátském ostrově Murano.

finský designér a architekt Ilmari Tapiovaara je autorem židle Mademoiselle, Artek.

Dětské odrážedlo Torpedo inspirované Porsche Martini Racing, limitovaná edice od Anny a Jerryho Kozových.

Praguekabinet je místo mnoha tváří. Obvykle působí jako showroom a galerie zároveň. Nyní ale poprvé dáváte celý prostor jednomu umělci. Je to i pro vás symbolické, že Arik Levy je celosvětově uznávaný, přitom má vztah k Česku a je jak umělcem, tak designérem?

Myslím, že přesně takový bych chtěla praguekabinet mít: světový, zároveň český, plný umění, ale i praktičtějšího užitného umění a objektů. Zatím jsem neměla čas zde pořádat klasickou výstavu, ale věřím, že zrovna výstava Arika Levyho je dobrá příležitost, jak ukázat, že i v takhle subtilním prostoru v Praze lze vidět světově uznávaného tvůrce.

Co můžeme na výstavě vidět?

Arik zde ukazuje průřez celou svou uměleckou tvorbou, která v této šířce moc známá není. Můžete tu vidět sérii bronzových a dřevěných objektů MicroRock-formation, nástěnné asambláže nebo objekty ze stříbřeného skla vyráběné v Česku. Zajímavé také je, jak se vypořádal se samotnou instalací. Některá jeho díla jsou totiž rozměrově monstrózní kusy a v praguekabinetu pracujeme na mnohem menším prostoru. Arik s ironií říká, že aby mohl dělat to velké umění, musí se něčím živit, proto dělá design. A musím říct, že na umělce je velmi profesionální a systematický.

S Arikem Levym spolupracujete už dlouho, znáte se osobně…

Arik má Česko a historickou Prahu rád, pracoval už pro několik českých výrobců i firem, přednášel na UMPRUM, dokonce u nás vyrábí většinu svých bronzových a dřevěných objektů. osobně se známe již delší dobu, protože jsem jeho objekty zakupovala pro některé své klienty a při

PN001678

STRANA 60

tom jsme se sblížili. Věřím v to, že abyste mohli umění nadšeně nabízet, musíte také to nadšení sdílet se samotnými umělci.

Prodávat jen to, co je zrovna v kurzu, by mě nebavilo.

Vy sama často spojujete lidi z byznysového prostředí s umělci. V čem jsou ty dva světy z vašeho pohledu jiné a kde se setkávají?

Jsou to sice dva odlišné světy, ale oba inspirativní. Lidé, kteří se věnují umění, mají vidění světa a postavení priorit jiné.

Nakonec i proto tvoří umění a nemohou svou kreativitu mít naprogramovanou.

Ale někdy to je obtížné. Kolikrát se vám stane, že domluvíte návštěvu v ateliéru a umělec vám dva dny nebere telefon.

Byznysmeni zase někdy říkají, proč bych měl pořizovat umění, raději budu cestovat nebo si pořídím krásné auto. I to chápu.

Pořizovat si výjimečná auta je také forma vášně. Akorát auta jsou oproti umění navenek víc vidět.

proč ne?! – KVěTeN 2015

Když někdo nechce obraz od Písaříka, tak si koupí tác fornasetti.

I ten oživí všední katalogový interiér.

To je celkem běžná služba mnoha designérských studií. V čem je praguekabinet podle vás jiný než ostatní pražské galerie nebo obchody?

V Praze je mnoho kvalitních malých i velkých galerií a je myslím skvělé, že se lidé mohou obklopovat uměním na čím dál více místech. Ale galerie většinou nabízí umění nástěnné – a já nechci říct, že komoda je nábytek nebo design a není to umění. Protože to je umění, které se dá používat. Proto je praguekabinet atypický v tom, že tu je na jednom místě kombi-

Co vyžadujete od svého vlastního bydlení?

Musí být útulné, musí tam být knihovna s mnoha knížkami. A velká šatna!

Je fajn, že mám ty pěkné věci kolem sebe i v práci, tak je tolik nepotřebuji doma. Jenže někdy se prostě člověk ne-ubrání. To je to samé jako v módě. Stačilo by vám mít pět párů bot, ale někdy vidíte nějaké nové, nepotřebujete je k životu, ale prostě je chcete kvůli pocitu. Člověk se vždycky rád obklopoval krásnými věcmi, i když nebyly k životu důležité, historicky. Takže já se snažím teď hezkými věcmi obklopovat své zákazníky.

Když někomu zařizujete bydlení, co je pro vás typické?

Mám ráda kombinace starého a nového.

Vyberu si barevný koberec, i když je na podlaze mramor, dám k němu mramorový stůl. Těžko to vysvětlit, protože to prostě člověk musí zkusit a vidět. Mám ráda jednoduchý základ a pak ho rozehrát. Často při návrzích interiérů spolupracuji s Ivankou Kowalski, která je ve své práci minimalistická. A já tam pak vlítnu a dokážu být odvážná.

Jak svým zákazníkům tedy pomáháte?

Když mají umění rádi, můžeme hledat zajímavou investici, objevovat nové tvůrce.

Když umění úplně nerozumí a protože u mě nejsou v galerii obrazů, vytvoříme třeba nějaké zátiší do jejich bytu. Není třeba mít představu, že musíte mít nový prázdný dům, abyste k nám přišel. Lidé si u nás koupí třeba jen jeden talířek, dají si ho na zeď a pak pošlou fotku, to mě vždycky potěší.

Ale někdy je těžké přenést si věc z obchodu nebo galerie k sobě do bytu, ne?

To je pravda. Já jsem hodně akční, takže když mám možnost, tak do toho prostoru „vlítnu“ a snažím se vše přeskládat tak, aby to tvořilo krásný interiér. Nabízím lidem, aby si věci zapůjčili na zkoušku nebo abychom napřed společně otestovali, co si který interiér žádá.

dovézt nábytek z evropy. Bývali by ho sehnali i u nich, ale pán řekl: objevili jsme ho tady u vás, líbí se mi, co děláte, proto chci tu komodu koupit u vás.

nace objektů a užitného umění. A taky se snažím mít nějaký eklektický mix: něco unikátního i něco běžnějšího pro lidi, kterým je jedno, jestli si kupují sklo z Nového Boru nebo z Benátek, ale prostě si koupí vázu, která se jim líbí a těší je. A u mě si člověk může vybrat vázu a k tomu i obraz, což většinou nikde nejde. Ale dokážu poradit i s uměním jako s investicí, což se projevilo například na cenách skla od františka Víznera, které se neustále zhodnocuje.

Do praguekabinetu chodí jak Češi, tak cizinci. Těší vás to?

Je to super. Jsem nadšená, že se sem lidé přijdou třeba jen podívat. A když přijdou turisté a říkají, že takový prostor by mohl být v New Yorku nebo Londýně, potěší mě to. Myslím, že výběr a mix těch umělců, které zastupuji, se povedl a jsem ráda, že byl přirozený. Nedávno jsem posílala dvě komody do Hongkongu, tak jsem si říkala, jak je skvělé, že si někdo z Asie nechá

Jak jste si vybírala značky, které v prague-kabinetu zastupujete?

Vadí mi takové ty suché katalogové interiéry. Měla jsem možnost za svůj život hodně cestovat. Působila jsem v magazínu Dolce Vita a také jsme dříve s partnerem zařizovali bydlení a sbírali umění. Díky tomu jsem postupně objevovala jednotlivé značky a tvůrce – ať už v Helsinkách, kde jsem navštívila dům eera Aarnia, nebo v Miláně v zahradě pana fornasettiho či v Paříži. Měla jsem pocit, že objevuji věci, které jsou krásné a v Praze nebyly. A tak jsem v praguekabinetu namíchala takový svůj odvážný mix – a když někdo nechce obraz od Písaříka, tak si koupí tác fornasetti a i ten rozsekne ten minimalismus nebo katalogový interiér.

Lidé si většinou nechají udělat dům, hezký základ, ale vybavování je na druhé koleji. Není to o tom, že by neměli vkus.

Ale nevědí, že existuje nějaká alternativa, nebo nejsou odvážní, aby místo bílé vázy tam dali tyrkysovou. A já tu odvahu vzít tyrkysovou vázu mám, protože vím, že vám ten dům pošle do úplně jiné dimenze.

Majitelka pražského art kabinetu s umělcem Arikem Levym, který zde aktuálně vystavuje.

STRANA 62

storyboard

proč ne?! – květen 2015

Benátský ateliér

BV

Nejluxusnější italské kabelky Bottega Veneta vznikají v unikátní ekologické budově. Vila v Montebellu v sobě kombinuje opulentnost šlechtického paláce s minimalismem současné architektury.

TexT: Jan BABKA – foTo: archiv Bottega Veneta

STRANA 63

STRANA 64

N

proč ne?! – květen 2015

etušil jsem, že Apple má sídlo v Itálii…

Tedy v centrále americké firmy jsem na návštěvě nikdy nebyl a být nemohl, ale byl jsem na ná‑ vštěvě v ateliéru značky Bottega Veneta.

A uprostřed italských vinic jsem v noblesní benátské vile objevil, jak žije takový Apple luxusního světa. Také tu vyrábějí nadčaso‑ vé věci, nabízejí to nejlepší a o ceně je lepší nevědět. Jen v Botteze přitom nepoužívají čínské čipy, ale prémiovou italskou kůži.

Nepískají tu ve fabrice hi‑tech roboti, ale v takzvaném ateliéru klapou šicí stroje a kmitají ostré nože v rukou řemeslníků.

V impozantní vile, která spojuje vzneše‑ nost Benátské republiky s ekologickým minimalismem dnešní doby.

Ta vůně dokáže pohladit i rozechvět zá‑ roveň. Zní to lacině, ale je to tak. Na chod‑ bách ateliéru Bottega Veneta voní kůže tak intenzivně, že se rozhlížím, jestli tu nemají schovaný nějaký prostorový deodorant.

Redaktor/ka z lifestylového časopisu by tu z toho asi měl/a prožít falešný orgasmus, ale na to se snažím nemyslet – sice to tady vypadá jako v kostele, ale nebudu vám na‑ mlouvat, že existuje něco tak absurdního jako chrám módy, bible stylu a odpustek luxusu. Ateliér je prostě dílna na kabelky.

I tady se tvrdě pracuje. od devíti do šesti. občas meetingy. obědy po italsku. fami‑ liární šéfové. Nic nereálného. Jenom je to tu opravdu mnohem a mnohem hezčí než všude jinde. Stejně jako všechny ty luxusní kabelky a doplňky, které tady vznikají. Při‑

Kdo by hádal, že uvnitř bývalého šlechtického paláce se ukrývají šicí stroje?

pomíná mi to tady chráněnou dílnu. A to nemyslím pejorativně. Uctivé prostředí, kde se k sobě lidé chovají trošku líp než „tam venku“. A co že se tady chrání? Sta‑ rý dobrý svět uměleckých řemesel, který je v době smartphonů synonymem toho největšího luxusu.

KABeLKA ZA SToVKU Když vyrábíte kabelku nebo tašku, která může stát i přes sto tisíc korun, pak nepo‑ třebujete zákazníky. Velmi bohatých lidí je na světě dost. Co potřebujete, je vyrábět ji tak parádně, že to podobně nedokáže ni‑ kdo jiný. Když před čtyřiceti lety zakládali firmu Bottega Veneta („Benátská dílna“) pánové Michele Taddei a Renzo Zengiaro, ostatní slavné italské značky už dvě de‑ sítky roků zažívaly zlaté poválečné časy.

Italská móda byla všude, ale kabelky byly často krabice s přezkou jak pro královnu Alžbětu, jak napsal jistý italský módní kritik. Taddei se Zengiarem chtěli přijít s něčím jiným. Jenže v regionu Veneto za‑ čínat byznys s koženým zbožím? Veneto je přece známé hlavně pro své slavné vý‑ robny látek, dílny na zpracování kůže byly odjakživa daleko více doménou řemeslníků z okolí florencie.

Když Taddei se Zengiarem vybavovali své dílny stroji, snažili se koupit již použí‑ vané nástroje v okolí Vicenzy. Jenže tady se vyráběly vždy hlavně šperky anebo lát‑ ky. K mání tak byly především stroje na šití látek. Zprvu se zdálo, že budou k ničemu.

Vždyť si zkuste prošít slabou jehlou pořád‑ ný kus kůže! Jenže právě tenhle problém pomohl značce Bottega Veneta najít kabel‑ ku, která rozhodně nebyla rigidní krabicí do ruky britské královny. Řešení? Kabelka z velmi jemné kůže, která se dá prošít jeh‑ lou na šití látek. A že taková kabelka nedr‑ ží tvar? No právě, taková tu ještě nebyla…

Používání velmi slabých a nejjemněj‑ ších kůží donutilo tehdejší návrháře, aby se zamysleli nad technikou, jakou kabelky ušijí tak, aby vydržely. Začali používat pro‑ plétání kožených pásků, které je dodnes symbolem, podle kterého poznáte výrobek z „benátské vily“.

Bottega Veneta je jednou z nejluxus‑ nějších značek na světě. Ale nebylo tomu tak vždycky. Už v osmdesátých letech byla Bottega Veneta známou značkou, ale o de‑ set let později měla stejně jako všichni malí a nezávislí výrobci co dělat s tlakem mód‑ ních gigantů. Postupně ztrácela peníze.

A taky sebevědomí. Majitelé značky, jejímž slavným sloganem je volně přeloženo „Vaše

STRANA 65

PN001675

STRANA 66

storyboard

proč ne?! – květen 2015

vlastní iniciály říkají vše“, začali zmatko‑ vat. Na kabelky, které se nikdy nepyšnily velkou značkou, najednou přibylo logo.

A firma se dostávala do větších nesnází.

Tohle nebyla ta krásná luxusní kabelka z benátské vily…

Rok 2001 nebyl pro vyhlídky módního průmyslu nic extra. Ale tehdejší majitelé společnosti Gucci, dnes skupina Kering, tušili, že kožené výrobky od Bottegy Ve‑ nety mají něco, za co se vyplatí dát peníze jak jim, tak zákazníkům. Jako by nebyl Apple bez Steva Jobse, dnešní Bottega Ve‑ neta by nebyla bez kreativního ředitele Tomase Maiera. Původem německý módní návrhář pro italskou značku pracuje již čtrnáct let a je to právě jeho jméno, kte‑ ré při mé návštěvě v benátské vile zazní každou chvíli.

Krokodýlí, pštrosí a jiné luxusní kůže jsou uskladněny v desítkách barev a odstínů, vždy podle aktuální kolekce.

„Ateliér voní po kůži, řemeslnící vyrábějí jednu luxusní kabelku i několik dnů."

S KŮŽÍ NA TRH exkurzi začínáme ve skladu kůží. Ředi‑ tel výroby mi musí vysvětlit, že tady ve vile v Montebellu Vicentinu se vyrábějí pouze na zakázku objednané kabelky. Musí mi to vysvětlit proto, že po střechu nabité re‑ gály skýtají pohled hodný depozitáře mu‑ zea umění a luxusu: v rolích je tu pečlivě uschována prvotřídní teletina, přepychové kůže krokodýlí, pštrosí, ale i hadí.

Pravda, není to nic pro radikální ochránce zvířat, i když jsem svým prů‑ vodcem ujištěn, že kůže pocházejí z kon‑ trolovaných chovů. Ale jelikož nejsme na dodavatelské farmě, nýbrž ve výrobním ateliéru, hodí se spíš zjišťovat, jak jedna z nejluxusnějších kabelek na světě vzniká.

V malé kabince metr krát metr svítí speciální zářivka s více druhy světla. Ital vezme do ruky dva kusy modré kůže a uka‑ zuje mi jejich okraj. Slabá linka uprostřed odděluje dvě vrstvy barvené kůže. Muse‑ jí být naprosto stejné, aby mohly projít do výroby. Podává mi ty dva různé kusy do ruky a zahajuje maturitu, u které do‑ předu oba víme, že neprojdu. Najít mezi snad milimetr úzkou kůží barevný rozdíl pokládám za nemožné. Ale je tam. Zdá se mi úplně malicherný, ale šéf výroby mi propletením několika pásků ukazuje, že kabelka by pak měla rozdílné odstíny.

Končí lekce kvality číslo jedna.

Lekce kvality číslo dvě začíná v části ateliéru, která je jakousi laboratoří. Z každé série kůží se vezme jeden kus a vyzkouší se jeho odolnost proti oděru, slunečnímu záření a dalším neblahým vlivům. Nápi‑ sy certifikátů kvality ISo se to tady jen hemží, a tak už se těším na setkání s ře‑

STRANA 67

JAK SE VYRÁBÍ SLAVNÁ PROPLÉTANÁ KABELKA Bottega Veneta je slavná italská m dní značka, známá díky své unikátní technice ručně proplétané kůže „intrecciato“. Kromě kožených doplňků nabízí značka Bottega Veneta také kolekce brýlí, šperků, bytové doplňky, oblečení a parfémy. Kreativním ředitelem značky je návrhář Tomas Maier.

STRANA 68

meslníky, kteří berou do rukou ty nejlepší kůže a vytvářejí z nich kousek módního užitného umění.

ARCHITeKTI obrovské plochy stolů by mohly stát v nějakém architektonickém ateliéru. Tři pánové a jedna dáma ve světlých pláštích stojí u řezacích plošin s pravítky v ruce.

V ruce ale nesvírají tužku, nýbrž nůž. A ne‑ navrhují snové domy, ale snové kabelky.

Kůže tady tvarem ještě připomínají své‑ ho původního zvířecího nositele. Dotekem ostré čepele se podle vzorů řežou jednot‑ livé kusy tak, aby z nich další řemeslníci mohli vytvořit hotovou kabelku či tašku.

Beru do ruky jednoho hada. Materiály jsou barvené do všech myslitelných i ne‑ myslitelných odstínů a na cedulkách mají v italštině uvedené místo původu a jméno tradiční koželužny.

PRoPLeTeNÉ INTReCCIATo Paní filoména je zázrak. Nevím, z kolika proužků kůže je spletená celá slavná kabel‑ ka Cabat, ale tohle je umění. Ještě dobře

storyboard

vzpomínám, jak jsem měl problémy uplést dětem pořádnou pomlázku z osmi prout‑ ků. To paní filoména ve svém ateliéru pro‑ blém s proplétáním očividně nemá. Rychle kolíčky přichytne několik proužků, zatočí rukama jako kouzelník, utáhne pár spojů a jede dál. Tohle je intrecciato. Technika proplétání, kterou paní filoména piluje už téměř dvacet let a kterou učí i ostatní.

Intrecciato je tak kvalitně provedené, že se kabelka sice hýbe, ale vůbec nepovoluje – i po letech drží parádně pohromadě.

Stavujeme se na skok ve starší části paláce, kde s výhledem do zahrady u stolů pracují ti nejzručnější řemeslníci. Právě oni precizně cizelují kousek každého výrobku a dávají mu finální podobu. Je čas oběda, a tak se společně přesouváme do kantýny, pro niž je tenhle název moc hanlivý – je to spíš luxusní restaurace. Taková, jakou umějí jen Italové – přátelská, s výbornou kuchyní a navíc s výhledem na benátskou krajinu.

Není divu, že tady vznikají krásné a lu‑ xusní věci. Takhle se žije opravdový dolce vita!

proč ne?! – květen 2015

Pracovat v atelieru Bottega Veneta se zdá být dream job. Tím spíš když si oběd můžete dát na terase s výhledem na benátskou krajinu.

PN001676

zv OT K K yz dv • So • DE DY: EV DEN iže ut Vy : P 23 ŘE né ěže hlí rag . plo • dko ue 24 D N STRANA 69 .

O V šin b vé Ma 5. y, čer pla rin od E Ř Ý C kte st vb a, H 1 rá ven y m ho 0:00 Í leš po í • o d sk To tor ov o 1 ytn m ov ick 7 e v bo ým ý p :00 ýh la • člu řís led D n tav z v J • em ýš Výh ky až ledy 50 me trů

UNIKÁTNÍ BYDLENÍ U ŘEKY Holešovický přístav – ideální místo pro aktivní, ale i klidný styl života.

Právě zde se rodí výjimečný rezidenční projekt Marina Island, který spojuje neslučitelné a nabízí jedinečné bydlení pro náročné rezidenty.

www.marinaisland.cz

+420 800 226 223

objekty

STRANA 70

KAPKA JASU Žízeň po světle pomůže uhasit lampa navržená designérskou dvojicí Barber & Osgerby. Tvar svítidla je inspirovaný polní lahví na vodu, zároveň ale připomíná Vuittonovu kabelku Noé. Tu si původně u Gastona‑Louise Vuittona nechal ve třicátých letech zhotovit jeden výrobce šampaňského, aby měl lahve s bublinkami v čem převážet.

POSTEL KOLONIALISTY Předlohou pro lehátko, které se dá složit do podoby úhledného válečku, byla designéru Nicolasi Gwenaelovi skládací postel, na níž nocoval diplomat Pierre Savorgnan de Brazza. Francouzský národní hrdina se před sto deseti lety vydal do Afriky, aby k zemi galského kohouta pomohl připojit nové kolonie. Celý život zastával cestu mírumilovného vyjednávání s vůdci kmenů. A to by šlo o dost hůř, kdyby se na to dobře nevyspal.

proč ne?! – květen 2015

STRANA 71

Doma dobrodruhem I když zrovna nemáte náladu vytáhnout paty z domu, můžete se obklopit věcmi, z nichž dýchají vzdálené kraje a romantika kočovného života.

KŘESLO DO KAPSY Vypadá jako ohromný cizokrajný květ nebo trouba starožitného gramofonu, ve skutečnosti je to křeslo navržené mladým londýnským studiem Raw edges. „Bavila nás výzva vymyslet takové objekty, které by šly složit a zároveň by v rozloženém stavu překvapovaly svou rozměrností,“ nechali se slyšet tvůrci, kteří pro kolekci navrhli také stoleček a stínidlo lampy fungující na stejném principu.

TexT: Kateřina HANáčkOVá – FOTO: archiv Louis Vuitton

STRANA 72

Designéři se inspirovali řemeslným uměním tvůrců kufrů a kabelek.

P

rvními zákazníky, kteří před sto padesáti lety procházeli dveř‑ mi butiku Louise Vuittona, byli objevitelé, archeologové a dob‑ rodruzi, kteří během svých expedic do‑ bývali daleké země, ohromnými fotogra‑ fickými přístroji dokumentovali exotic‑ kou faunu a dávali jména bílým místům na glóbusu.

Daleko od domova se prali s vedrem, úplavicí i domorodci a celý svůj domov měli na dlouhé týdny sbalený v kufru.

Skládací postele, přenosná křesla, sklopné stolečky a další nábytek, který šlo sestavit stejně lehce jako plážové lehátko, pro ně v tropické džungli nebo uprostřed pouště představovaly jediné pohodlí.

I příslušníky smetánky mohlo chytře vymyšlené zavazadlo v neznámých krajích zachránit. když se jedna pařížská šlechtič‑ na vracela domů z pobytu v Persii, cestou se jí rozbilo vozidlo, na jehož střeše vezla gigantickou truhlu od Vuittona. Sluhové kufr sundali, auto rozebrali na součást‑ ky a v něm je pak převezli do evropy k opravě. Dáma si nejspíš sedla na víko a cestovala na něm jako na královských nosítkách.

Módní dům Louis Vuitton se v Miláně opět blýskl nostalgickou kolekcí doplňků Objets Nomades, které vzdávají hold dáv‑ ným cestovatelům. k jejich navrhování přizvala značka devět designérů včetně Patricie Urquiolové, bratrů Campanů, dvo‑ jice Barber & Osgerby nebo studia Nen‑ do. Objekty v kolekci, která čítá svítidla, věšáky, sedací nábytek a lehátka, můžete složit do tašky a jet se odevzdat do náruče neznáma. Anebo si v kožené houpací síti číst verneovku a o nějakém dobrodružství aspoň snít.

objekty

proč ne?! – květen 2015

STRANA 73

NA DLOUHÉ LETNÍ VEČERY Houpací křeslo od Patricie Urquiolové visí na obručích, které připomínají gymnastické kruhy.

Tu hlavní inspiraci ale pro slavnou španělskou designérku představoval oblouk rukojeti, kterou mají slavné modely kabelek od Vuittona.

KABELKOVÁ SKLIZEŇ Z dílny designéra Damiena Langlois‑Meurinna pochází také stojan na pokojové rostliny.

Závěsné držáky na květináče opět připomínají tvar tašky Noé, takže doplněk vypadá jako tropický strom, který namísto plodů rodí kabelky.

Svěží zeleň zasazených rostlin pomůže dotvořit atmosféru té správné obývákové džungle.

INZERCE

PN001646-1

StRAnA 74

storyboard

proč ne?! – květen 2015

StRAnA 75

č. 14

nejslavnější thonetka

text: Kateřina HAnáčková – foto: Dušan toMánek

StRAnA 76

proč ne?! – květen 2015

v Bystřici pod Hostýnem už sto padesát let ohýbají dřevo skoro tak lehce, jako by to byl plátek měkkého másla. Přesto vám židle z něj vydrží věky. dyby některý z dílenských té, ó, en. tři písmena, nocích, ruce se jim zjemní natolik, že se jim pak nějakou dobu hůř pracuje. A zas pracovníků firmy ton přinějakou dobu trvá, než jim kůže znovu šel k věštkyni, která čte osud podle nichž zhrubne a můžou jet jako dřív,“ říká marz dlaní, měla by to vykládání poznáte židli, ketingový ředitel Jan Juza, zatímco nás pěkně jednoduché: vidím roky dřiny, vede kolem hrání, na nichž se suší tenshýbáte záda při nelehké práci, kterou která snese i pád ké bukové hranolky. tady, v Bystřici pod ale děláte s láskou. Po letech v závodu Hostýnem, kde závod sídlí víc než století prozradí zdejšího zaměstnance kromě z eiffelovky.

k

modré uniformy i ruce, na nichž každodenní šichta vyhloubila vrásky a dlaně zdrsnila reliéfem tvrdé kůže. Rukavice, které patří k pracovnímu úboru, tu nosí jen málokdo. Dřevo musí člověk cítit. Jak z něj sálá horko, když ho holýma rukama vytahuje z napařovací pece. Jak mu buková tyč jihne pod rukama a vláčně se ohýbá, když ji vkládá do tvárnice. A jak potom pomalu chladne a ztrácí vůli k pohybu, až se zatvrdí tak, že v tom ladném oblouku setrvá navěky. „Říká se tu, že když lidé přijdou do práce po nějakém delším volnu, třeba po vá-

a půl, má mozolovité dlaně každý druhý. najde se tu jen málo rodin, v nichž nikdo neprošel továrnou ton. Dědové, tátové a synové si tu v rolích mistrů a učňů předávají znalost ohýbání dřeva skoro stejně, jako by to bylo jejich rodinné řemeslo.

toHle DoMA nezkoušeJte Procházíme továrnou, v níž to hučí, syčí a klokotá tak hlasitě, že si zaměstnanci musejí chránit uši pracovními sluchátky.

Jeden z nich nakrmí svůj stroj žlutým dřevěným hranolkem a on mu za odměnu vydá dokonalou kulatinu, která za chvíli

PN001702

StRAnA 78

storyboard ohýbání jednotlivých součástí židlí chce chlapskou sílu i roky zkušeností

proč ne?! – květen 2015

poputuje do pece vyhřáté na sto pět stupňů Celsia. „tím změkne a pak s ní bude možné dál pracovat. ohýbání je nejpřirozenější způsob tvarování dřeva, protože se při něm neporuší jeho struktura, jen se změní. takže poté, co vychladne, si zachová pevnost. Prakticky nemůže prasknout.

Pokud by se člověk snažil ohyb vysoustružit a vlákna v dřevě přeťal, jeho stavba se naruší a židle z něj nebude zdaleka tak odolná. na světě tohle kormě nás umí jen dvě firmy, jedna v německu a jedna v Polsku, všechno to jsou ale pozůstatky původních thonetových závodů,“ zdůrazňuje Juza. z komínů fabriky stoupá hustý kouř a chlapi se otáčejí jako kolečka v dobře namazaném stroji. Jenom třetina ze všech komponentů, co tu vyrobí, se dostane do prodeje v podobě dokonalé židle. zbylé zmetky a všelijaké kazy čeká osud v kontejneru na odřezky. „ve dřevě se může v jakékoli fázi objevit mezírka mezi letokruhy – jak tu říkáme ‚šibra‘.

A pak se musí vyhodit. ono to ohýbání vypadá jako hračka, ale ve skutečnosti je to věda. naučit se to stejně zručně, jako to umí tihle chlapi, trvá minimálně rok,“ říká Juza a kývne směrem ke dvěma pracovníkům v modrých úborech, kteří kmitají kolem pece, vkládají napařenou tyč do formy a pak ji ohnou stejně samozřejmě, jako by předváděli tisíckrát nacvičenou choreografii. Jejich tanec netrvá víc než tři minuty. Ani nemůže, jinak by dřevo ochladlo, urazilo se a odmítlo se dál hnout. „to se nám ale moc nestává, máme cvik,“ povídá mladší z nich. „Baví nás to, jinak se to dělat nedá. kór dvacet let. Spíš makáme, než mluvíme, ale to víte, že se aj zakecáme,“ říká druhý a uvolní dveře pece, z níž se za hlučného syčení vyvalí pára. I tak ale stihnou každý den vyrobit tři sta kousků.

Holt to nejsou žádná dřeva.

DíRA Do SvětA když se v roce 1889 otvírala restaurace na eiffelově věži, někomu z personálu se podařilo upustit dolů jednu ze židlí, na nichž měli budoucí hosté sedět. Spadla z výšky dobrých sedmapadesáti metrů, ale nebyl na ní ani škrábanec. Její tvůrce, německý truhlář Michael thonet, pak tuhle historku dával k dobru pokaždé, když chtěl podepřít tvrzení, že jeho výrobky jsou nezničitelné. Židle, která v jeho katalogu nesla označení 14, se pak stala legendou. thonet

StRAnA 79

říkal, že jednodušší sedací nábytek už vyrobit nejde. Dva šrouby, deset vrutů a šest ohýbaných tyčí. Stejným způsobem ji v Bystřici pod Hostýnem vyrábějí dodnes – od doby, kdy se pan thonet rozhodl, že si v téhle obci na zlínsku otevře další ze svých továren, protože v okolí byla hojnost bukových lesů a valaši uměli vzít za práci. tříkilová židlička se dala sehnat za dobrou cenu, všem se líbila a hodila se do každého interiéru. A sedělo se na ní dost pohodlně na to, aby si člověk mohl během líného rána v klidu přečíst noviny a o páté vypít šálek čaje. thonet s ní udělal díru do světa a s hrdostí říkal, že masová výroba nemusí znamenat špatný design, ba naopak. zanedlouho na ní seděla půlka evropy. Bukové dřevo bylo levné a převážení židlí jednoduché, protože se do jednoho plochého balení vešlo šestatřicet kusů, které si zákazník smontoval doma. „čtrnáctka“ byla krásná, bezvadně provedená a přitom docela nenápadná.

Podobně jako tichá klavírní hudba, kterou člověk vnímá na půl ucha, ale ten sachr

mu s ní chutná tak nějak víc.

Do dnešního dne se slavné kavárenské židle prodalo osmdesát milionů. Doma si na ni odkládali sako Picasso i lenin, sedávaly na nich švadleny zaměstnané v ateliéru Coco Chanel a při portrétování si o ni opíral loket Albert einstein. objevila se doma u Simpsonových a psí kusy s ní vyváděli rozezlení duchové v hororovém filmu Poltergeist. Pořád nevíte, o jaké židli je řeč?

Představte si kabaretní tanečnici v podání lizy Minelliové, jak se v podvazcích a klobouku svíjí kolem židle se smyslně tvarovaným opěradlem, které připomíná tělo violoncella nebo nahá dámská záda.

Přesně tahle židle to je.

každý den vyrobí v tonu tři sta židlí. Holt to nejsou žádná dřeva...

MAzáCI v MontéRkáCH o kus dál v montovně už vládne ticho.

Pán s šedivým knírem tu dává dohromady budoucí „čtrnáctku“ stejně lehce, jako by si hrál s dětskou stavebnicí. Při vrtání opěrek nepotřebuje nic přeměřovat, jeho ruku vede neomylná zkušenost. vedle podstavce, na němž židli montuje, má

PN001663

INZERCE

TALO KAVALÍRKA Stylové bydlení kousek od centra.

Pátek ve víru města, sobota v klidu doma.

Talo Kavalírka je úplně nový projekt finského developera YIT. Stylové bydlení zasazené do původní zástavby se nachází v klidné lokalitě – a především jen kousek od centra. Okolí se skvělou občanskou vybaveností a přírodním parkem za rohem Vám snadno padne do oka, stejně jako designové byty v řešeních 1kk až 5kk – v nabídce nechybí komfortní mezonety s terasou, stejně jako originální a odvážně řešené lofty se zahrádkou.

Talo Kavalírka je bydlení pro novodobé městské kavalíry,které Vás doopravdy nadchne.

BYDLENÍ VE FINSKÉM STYLU

storyboard

StRAnA 80

čtrnáctka, to jsou dva šrouby, deset vrutů a šest ohýbaných tyčí.

dřevěný stůl s přihrádkami, kam pokládá vrtačku a sahá pro šroubky. Den za dnem po dobu desítek let absolvuje jeho ruka stejnou trasu, která do přihrádek jemně vyhloubila dolíky. „Dneska se dělají stroje tak, aby člověku co nejvíc vyhovovaly ergonomicky. Ale tohle vytvaroval čas,“ pokyvuje Juza. Židle, namožené vším tím ohýbáním a šroubováním, pak čeká lázeň v mořicích vanách, které jsou napuštěné hustou tekutinou v barvě asfaltové černi. vykoupané kousky se dávají schnout a skupinka žen se štětci v rukou na nich dolaďuje poslední kosmetické úpravy. v kukani opodál visí za sklem kolo vystřižené z papíru, na němž ručička ukazuje, který z mistrů má dneska službu. Pod ním jsou všelijaké trofeje z přáteláků a fotka fotbalové jedenáctky z tonu, jak se v brance drží kolem ramen.

Směna tady v závodě začíná kolem šesté ranní, takže když kolem půl desáté dopoledne procházíme ven, všichni už sedí u stolů, na nichž se to hemží hrníčky s kávou, a z ubrousku vybalují namazané krajíce chleba. Ptám se, jak se staří mazáci v montérkách dívají na mladého ředitele marketingu v designových teniskách, který mezi ně přijde jednou za čas. „to víš, dřív tu slovo marketing bylo skoro sprosté,“ směje se Juza. „lidé si říkali: ,Dvacet let tu žádný marketing nebyl a fungovalo to, na co teď takový výmysl.‘ Ale lepší se to. týdně odsud vyjede osm tisíc hotových produktů, a ty se samy neprodají,“ shrnuje a ukáže kolem do-

proč ne?! – květen 2015

kola na desítky vozíčků s připravenými zakázkami. „Židle ton vydrží tak dlouho, že je potřeba ji koupit jen jednou za dvacet let. A přesto pořád přibývají klienti. zhruba tři čtvrtiny toho, co prodáme, přitom odchází do zahraničí. vyvážíme do šedesáti zemí. Důležité jsou pro nás Spojené státy, Japonsko, německo, velká Británie, Jižní korea, švédsko… vozíme poměrně hodně do Skandinávie, což je úžasné, když si vezmeš, že to je domov designu,“ pochvaluje si.

Procházíme pod kolejnicí s jedoucími háky, na nichž se nábytek pohupuje jako maso v chladírně. na konci čekají na nové majitele hotové židle. vyrovnané vedle sebe vypadají na první pohled jedna jako druhá, a přesto nejsou dvě stejné. „Podívej na tu letokruhovou kresbu na sedáku. Je na tom vidět, že každý kus je unikát. Ale i tak se najdou zákazníci, kteří touží mít všechny židle identické a nechávají si je všechny zakrýt barvou,“ kroutí hlavou Juza. když odcházíme, vzpomenu si na starou černobílou fotografii, na níž dva zaměstnanci závodu testovali pevnost hotové čtrnáctky tak, že ji položili na podlahu opěradlem k zemi, položili přes ni dlouhé prkno a na tom se houpali. člověk má skoro chuť jednu z těch hotových židlí vzít a provést na ní něco podobného. vyvolat poltergeista, aby s ní házel po místnosti. nebo si ji aspoň hodit z Petřína. koneckonců, zkusit to můžete sami. nic bych za to nedala, že na jedné takové čtrnáctce zrovna teď sedíte.

JAK ŠEL ČAS V TONU

04

1851

14

1859

002

Dondolo

1873

2011

StRAnA 81

design

STRANA 82

proč ne?! – květen 2014

Milánská prezentace italské značky Moroso pokaždé přitahuje pozornost, a to nejen ze strany odborné veřejnosti – jedním z mnoha letošních důvodů byla finální verze extravagantního sofa Glider. Jeho přívětivě korpulentní tvar potažený speciální látkou s efektem barevného gradientu je dílem Rona Arada.

Salone del Mobile TexT: David KAliSTA – foTo: archiv firem

STRANA 83

Jako šperk – studio GamFratesi vytvořilo pro Cappellini závěsné akustické panely, které v prostoru působí jako levitující umělecký objekt. V tomto případě se jedná o rafinovanou reakci na aktuální téma zútulnění open space prostorů. Využití se nabízí v kancelářích, ale třeba i v hotelové lobby nebo restauraci.

fantastické designérské kreace a inspirující novinky předních výrobců – přinášíme přehledovou selekci toho nejzajímavějšího z milánského Design Weeku, místa, kde trendy z oblasti interiéru vznikají i končí.

STRANA 84

design

proč ne?! – KvěTeN 2014

Jednoduchá pravoúhlá forma, otočný kónický reflektor a zlatý „kabát“: Michael Anastassiades navázal na dlouholetou spolupráci s firmou Flos. Ačkoli přitom dodržel svůj tvůrčí rukopis, díky promyšlenému mechanismu nastavení dosáhl i jisté inovace a především flexibility v možnostech použití.

České studio Koncern v Miláně představilo kolekci doplňků Embracing Paranoia, jež svým zpracováním v kontextu současnosti reaguje na kultovní sci-fi román „1984“ od George Orwella. Kromě závěsného světla s přiznanými mikrofony jsou to například i boxy na chytré telefony redukující signál i možnost, že by vás někdo poslouchal nebo sledoval.

Indický designér je zatím poměrně exotické zboží.

Ranjan Bordoloi je výjimkou – designérský „headhunter“ Giulio Cappellini si ho vybral, aby svým návrhem rozšířil kolekci, pod kterou se podepsala většina slavných tvůrců. Bordoloi vsadil na tradiční indické technologie. Rám křesla Pitoloi vytvořil z vázaného ratanu a sedací skořepinu z ručně tepané mosazi.

STRANA 85

Bratři Ronan a Erwan Bouroullecovi vyrostli v Bretani, kraji, kde mají kromě vína a ústřic rádi upřímnost.

Patrné je to i z tvarosloví nové kolekce stolů a polic, kterou designéři vytvořili pro finskou značku Artek, již před nedávnem vzala pod svá křídla švýcarská Vitra. Kolekce Kaari tak dokazuje, že se jedná o velmi plodnou fúzi se slibnou budoucností.

Podnět je jasný – Ron Arad se při návrhu této extravagantní pohovky pro Moroso nechal inspirovat ohnutou matrací.

Zvenku to vypadá jednoduše, ovšem pod čalouněním se ukrývá sofistikovaná konstrukce respektující divoký tvar a poskytující při sezení dostatečný komfort, čemuž ostatně dopomáhá i prošívaný potah.

Venkovní loveseat z kolekce Dala vytvořil Stephen Burks pro německou firmu Dedon.

Je vyroben z vysoce odolného syntetického výpletu a na terase nebo zahradě vám poskytne romantické útočiště. Součástí série Dala jsou i křesílka, sedáky a odkládací stolky a nově i závěsná světla.

design

STRANA 86

proč ne?! – KvěTeN 2014

Elegantní křeslo Fri v sobě nese typické prvky práce španělského designéra Jamieho Hayóna, a sice přátelský charakter, jemně vedené linie a důraz kladený na řemeslné zpracování i v tom nejmenším detailu – stačí se podívat na nohy křesla, které plynule přechází v jeho proporce.

K dostání v mnoha barvách, které dánský výrobce Fritz Hansen nabízí.

Na první pohled se jedná o abstraktní umělecké dílo, které může zdobit stěnu pokoje. Ve skutečnosti však jde o dětskou stavebnici s dekorativním efektem – když ji rozložíte, máte k dispozici celý autopark. Estetika kolekce Cartools ze série MeToo od firmy Magis je přitom velmi vkusná a zároveň nadgenerační.

STRANA 87

Výrazně působící jídelní stůl, který představila firma B&B Italia dle návrhu belgického designéra Vincenta Van Duysena, klade důraz na barevnost, robustní vizáž a použitý materiál – kombinovat lze přírodní nebo lakované dřevo, ocel, mramor nebo tvrzené zelenkavé sklo, tak jako na obrázku.

PR OG R

ES IVN

I

V rámci Salone del Mobile si v Miláně svou premiéru odbyl i geometrický jídelní stůl Clay, který pro Desalto vytvořil Marc Krusin.

Základna s tvarem jehlanu byla vyrobena ze stabilního polyuretanu. Horní deska je k dostání v několika různých variantách. Mimo jiné je to třeba sklo či keramika.

BANKOVNICTVÍ Dvojice Jan Plecháč & Henry Wielgus se milánskému publiku představila návrhem kolekce světel pro značku Lasvit – v hojně navštěvované galerii Spazio Rossana Orlandi publiku představili i prototypovou sérii To be Concrete, která důmyslně využívá jednoduchý princip betonových disků. Podobnost se závažím napínajícím elektrické vedení železničních tratí není náhodná.

Podpoříme každý krok při ochraně a růstu Vašeho portfolia. Prémiové spořicí účty, investice do cenných papírů, ale i operace na peněžním, devizovém a kapitálovém trhu jsou pro nás nástroji k cestě za společným úspěchem. Vydejte se cestou PROGRESIVNÍHO bankovnictví Expobank Private Banking a zařaďte se k elitě.

INZERCE

Banka pro Vás www.expobank.cz PN001634-4

STRANA 88

design

Londýnské duo Barber & Osgerby, které před pár lety hostil pražský Designblok, návrhem této pracovní židle rozšířilo kolekci značky Knoll International. Kromě synchronní mechaniky nabízí také možnost vybrat si opěrku podle tělesné dispozice – čím větší tělo, tím větší opěrka, jež funguje jako polštář, který páteři při dlouhém sezení poskytne komfortní oporu.

Závěsná světla Reverso Conic představila firma Artemide ve svém obřím stánku v rámci přidruženého veletrhu Euroluce.

Autor této kolekce Arik Levy v jejím případě zužitkoval své zkušenosti, které v posledních letech nabral v českých sklárnách, s nimiž spolupracuje.

V tomto případě se rozhodl použít nelehkou techniku gradientu a přesného výbrusu po obvodu.

Jedním z highlightů dubnového Design Weeku byla i kolekce konferenčních a odkládacích stolků Shimmer, které navrhla Patricia Urquiola, žena, jež je v současnosti považována za královnu interiérového designu. V tomto případě ji ke spolupráci oslovila firma Glas Italia, která se přímo specializuje na výrobu nábytku ze skla.

Přijít bezmála po 200 letech experimentování s nějakou inovací není snadné. Arik Levy to ovšem dokázal s návrhem pro českou značku TON. Nabídl nový úhel pohledu na konstrukční možnosti Thonetovy technologie ohýbaného dřeva. Zvláštní pozornost věnoval lakované úpravě, která kolekci Split dodává potenciál stát se ikonou interiéru.

STRANA 89

Firma Hay je jednou z těch, které se vezou na vlně zájmu o skandinávský styl. Kolekci, jež se nese v duchu jemných barevných nuancí, doplnil nástěnný panel na všechny ty drobné věci, které potřebujete někam po příchodu odložit.

Francouzská designérka Inga Sampé tuto nástěnku doplnila poličkou, háčkem, košíkem a korkovou deskou, kam lze připíchnout vzkaz.

Obsáhlou sérii dřevěných odkládacích stolků Réaction Poétique vytvořil Jamie Hayón pro italskou firmu Cassina, která mimo jiné vyrábí klasiku od architekta Le Corbusiera nebo Gerrita Thomase Rietvelda. Nová kolekce v sobě nese notnou dávku fantazie. Zvlášť působivý efekt vyvolávají siluety – jako z jiného světa.

INZERCE PN001664-3

příběh

STRANA 90

proč ne?! – KVĚTEN 2015

Náš domov...

Odpárat si přezdívku není jen tak – člověka se drží jak pes, Klidná lokalita, skvělá občanská vybavenost, nadstandardní zvlášť, když o ni nestojí. Své o tom vědí školáci na prvním materiály. Konečně jsme se dostali k vytoužené nemovitosti. stupni, sportovci a teď i jeden dům. „Můžeme začít radostně bydlet?“ ptá se Julie Hrstková.

Z

najíce dokonale úskalí nemovitostního trhu, nechali jsme si nemovitost prověřit inspektorem. Smířili jsme se dokonce i s opravou a nutným pobytem řemeslníků v místě našeho bydliště, kteří se tam nakonec usídlili podstatně déle, než jsme si mysleli. Na drobné závady typu zrcadel, jež při velkém štěstí zachycují vrchní díl obličeje průměrného hráče NBA, si za pomoci zakoupeného mobilního schodiště postupně zvykáme. V zásadě nám tak nic nebrání, abychom si neužívali dalších 25 let splácení hypotéky v klidném bydlišti, v „našem domově“.

Až na to, že jsme zapomněli, že si nekupujeme jenom nemovitost. Tak nějak jsme totiž pominuli fakt, že se byty zatím nestaví na liduprostých orbitálních stanicích, kde se nejintimnější lidská interakce realizuje prostřednictvím telefonu. Ve skutečnosti si tak kupujeme: - vyjícího psa, který se nemůže dočkat příchodu pána nebo který se nemůže dočkat až pán konečně vypadne. Každopádně jde o ojedinělou odrůdu psovité šelmy, jejíž vytí nepotřebuje přestávku na snídani, oběd či večeři, kterou nezastaví jakákoli fáze měsíce a jejíž existence popírá všechny tabulky průměrného dožití šelem. Pokud nepatříme mezi vědce zkoumající šelmy, nedokážeme to plně ocenit.

- manželské rozepře sousedů, oproti nimž je reality show výměna manželek svědectvím klidného občanského soužití.

V těsném závěsu pak následuje sledování intimního života sousedů včetně dokonalého přehledu, kdo, kdy a s kým. Pokud do koloběhu sousedských vztahů nenaskočí

náš partner, zůstáváme v poloze (ne)chtěného pozorovatele. V tom druhém případě je nejlepší se rovněž zapojit, pokud chceme udržet dobré sousedské vztahy i partnera.

- koncert pro klavír a sto smyčců o šesté hodině ranní nebo kdykoli v době, kdy se potřebujeme po dobře vykonané práci (či zasloužené návštěvě občerstvovacího zařízení) konečně vyspat; případně se potřebujeme soustředit na neodkladný pracovní úkon, který jsme se rozhodli vykonat v klidu domova. To samé platí i pro neodbytný hudební doprovod kreslených filmů jakéhokoli původu, jehož jásavé tóny se nám obzvláště zarývají do mozku ve chvílích, kdy máme z jakéhokoli důvodu pocit, že i mouchy hlasitě dupou. Máme-li děti, oceníme, že hudební produkce začíná s přesností atomového času ve chvíli, kdy se nám po hodinovém snažení podařilo potomka konečně uspat.

- vytrvalé bubeníky a malé pianistky, které bez konce (a někdy i bez talentu) opakují pořád dokola první tři takty sonáty Pro Elišku. Zhruba po týdnu máme chuť navštívit odpovědného zástupce budoucího koncertního génia a sdělit mu veškeré poznatky, co se týká talentu potomka. Udělali bychom to i v případě, že má rodina odvedle na dveřích jmenovku Mozartovi.

- křik potomka sousedů kvůli rostoucímu chrupu, jehož hlasitost geometricky narůstá se vzdáleností naší nemovitosti.

Oceníme ho zejména ve chvíli, kdy náš vlastní potomek dosáhl konečně celkové ozubenosti a my se těšíme na první klidnou noc.

Co nám brání, abychom si užívali dalších 25 let splácení hypotéky v klidném bydlišti, v „našem domově“?

PN001692

- řemeslníky, kteří se jednoho krásného rána probourají do naší ložnice a sdělí nám, že to je naše vina, protože my máme tu zeď tak tenkou. Tito řemeslníci našich sousedů nám připomenou, že to, co se vyskytovalo několik blíže neurčených dní, týdnů či měsíců v naší nemovitosti, byl vlastně výkvět tohoto stavu, přestože v době, kdy se pohybovali na našem vlastním území, bychom si to nejenom nikdy nepomysleli, ale byli bychom ochotni se do krve přít s každým, kdo by něco takového alespoň vzdáleně naznačil.

- trestní oznámení, nebo alespoň hlášení na stavební úřad, co jsme všechno my udělali špatně (začíná to tím, že jsme se vůbec nastěhovali). Po půl roce, blízkém seznámení se všemi úředníky a po zaplacení stohů nových posudků s nulovým výsledkem začínáme mít v oku tik a při pohledu na bonzujícího souseda se nám vloudí výraz Jacka Rozparovače procházejícího Whitechapelem.

- neotřelé stížnosti, jež dáváme k dobru na silvestrovských večírcích. Ve chvíli, kdy zcela vážně řešíme, proč má soused najednou před okny větší tmu než tu, na kterou byl léta zvyklý, nám to až tak humorné nepřijde.

- nikde nezapsané a neuvedené věcné břemeno našich sousedů, kteří na základě zvykového práva chodí/parkují/zahradničí na našem pozemku. Když se proti tomu ohradíme, stojíme tváří v tvář petici zasloužilých starousedlíků. To se prostě nedělá, tedy míněno to, co „jim dobrým“ děláme „my špatní“.

- koníčky sousedů, z nichž si nejvíce ze všeho dokážeme považovat zálibu

v ichtyologii. Ovšem s výjimkou o souseda bydlícího o patro výš, kterému první den po odjezdu na měsíční dovolenou praskne pětiset litrové akvárium. Herpetologie a entomologie se záhy po návštěvě sousedových švábů posouvá na žebříčku oblíbenosti do podzemních pater.

- nájemníky našich sousedů. Díky tomu máme možnost se seznámit se zvyky celého světa v kostce i bez důkladného studování časopisu National Geographic.

- vendetu sousedů. Přestože jde většinou o vzájemnou nesnášenlivost s tím, kdo bydlel původně v naší nemovitosti, na vzájemné animozitě to zcela evidentně nic nemění. Třetí či čtvrtá generace sousedů sice absolutně netuší, proč vlastně nesnáší „toho, kdo bydlí vedle ve vchodu“, ale nesnáší vždy a zarytě, ať už tam bydlí kdokoli. Vendeta se zcela evidentně přenáší místně, nikoli osobně, a je generačně zcela neomezená.

- developerský projekt, který vzniká těsně před naší zahradou v místě, o němž jsme se mnohokrát na obecním úřadě ubezpečili, že je na něj vydána stavební uzávěra kvůli periodickému výskytu vodouše rudonohého. Ve chvíli, kdy se konečně nastěhujeme, dostane developer povolení ke stavbě, na které čekal pětadvacet let.

Co si tedy vlastně člověk kupuje, když si kupuje nemovitost? Myslíme si, že si kupujeme sen o tom, jak budeme dokonale bydlet. Sen o domě, kde budeme žít tak, jako zatím nikdy dosud, kde si budeme dělat jen to, co chceme. Ve skutečnosti si ale kupujeme kousek světa. Někdy je to sen, někdy to ale může být třeba noční můra.

INZERCE

STRANA 91

Platnéřská 13, Praha 1, Po–Pá 11–19; So 11–18 www.praguekabinet.com

fotostory

proč ne?! – květen 2015

Design & architektura

STRANA 92

CIKCAK ANEB KUBISTICKÉ LINKY_ Tapeta, Fan Black & White, Erica Wakery, www.color-design.cz, od 1720 kč / role 10 m; šálek s podšálkem, 1890 Kč, konvice, 2790 Kč, dóza Crystaline, 4490 Kč, vše design: Pavel Janák, Modernista; brouk v plastu, vintage, Artěl, 3 500 Kč, čaj Pleine Lune, Mariege Fréres, Flamant, 490 Kč; granátové jablko.

STyliNg: Klára TomáNková – FoTo: Benedikt ReNč

STRANA 93

ZÁPISNÍK ARCHITEKTA_ Prostírání Siena Artek, Konsepti, www.konsepti.com, 500 Kč; balicí papír, Superstore DBK 79 Kč / role; stolní kalendář Timor, design: Enzo Mari, Danese Milano, Konsepti, 3557 Kč; kniha Le Corbusier, Voyage d’Orient, BenDox, 430 Kč; tužka; MoMa; Cologne, Byredo Mr. Marvelous, Ingredients, 5500 Kč / 250 ml; miska, design: Martina Žílová, Debut Gallery, 2600 Kč; brož, design: Nastassia Aleinikava, Křehký, 5500 Kč; kapsle Nespresso, od 99 Kč / balení, zlatý tácek, design: Tom Dixon, Bulb, info o ceně v showroomu; tužka ve tvaru srdce, Graphite Curio, Artěl, 500 Kč.

STRANA 94

fotostory

proč ne?! – květen 2015

MRAKODRAPY_ Dózy z kolekce Metropolis, Lladró, Qubus + Křehký, žlutá a světle šedá, 5500 Kč, vysoká tmavě šedá, 8400 Kč; šampańské víno Dom Pérignon Vintage 2005 vyznačující se mimořádnou intenzitou se k nám nyní dostává po devítiletém zrání ve sklepích, cena: 4 050 Kč prodávají vybrané obchody; sklenička na šampaňské, Iittala, www.arki.cz, 799 Kč / sada; feferonka; balicí papír, Superstore DBK 79 Kč / role.

STRANA 95

ZAHRADNÍ SLAVNOST_ Plastika, design: Milan Pekař, Dox by Qubus, 4420 Kč; radio Beo Play A2, Bang & Olufsen, 3 možné barvy, 9700 Kč; dekorace Eames House Bird, design: Charles & Ray Eames, Vitra, Konsepti, 4793 Kč; zelenina Qing Geng Cai; tapeta Malachite, Cole & Son, www.color-design.cz, 2520 Kč / role 10 m.

STRANA 96

fotostory

proč ne?! – květen 2015

ANTICKÉ BÁJE_ Popelník Rosa Dei Venti, Fornasetti, Praguekabinet, 5400 Kč; skleněné talíře Mod a Greek Key, Artěl, 7000 Kč; šálek s podšálkem a podšálek Architettura, Fornasetti, Praguekabinet, 26 800 Kč / sada 6 ks; kompas vintage; balicí papír, Superstore DBK 79 Kč / role, látka Stampati, Fornasetti, www.color-design.cz, od 2990 Kč/m, makronky.

AdvertoriAl

Podle čeho se řídit při výběru robotické sekačky?

STRANA 97

Patříte mezi milovníky dokonalého trávníku, ale každoročně vás s prvními rašícími stébly začíná ničit představa každotýdenního běhání po zahradě se sekačkou? Možná je ten správný čas na koupi robotické sekačky, která všechnu práci udělá sama, a na vás následně čeká už jen zábava. Protože není jednoduché se v široké nabídce zorientovat, přinášíme vám několik cenných rad, které vám výběr usnadní.

Doporučená maloobchodní cena je 79 490 Kč včetně DPH, k dostání u autorizovaných prodejců Husqvarna.

Husqvarna Automower® si poradí i se složitě členěnou zahradou.

Neobvyklý tvar pozemku by kvalitní robotické sekačce neměl činit žádný

Při porovnávání jednotlivých modelů sekaček si také vždy odpovězte na tři základní otázky: jakým typem baterie je sekačka vybavena, za jak dlouho se plně dobije a jak dlouho nabitá baterie vydrží?

Mezi modely vybavené GPS navigací patří Husqvarna Automower® 330X. Sekačka je vhodná pro travnaté plochy s rozlohou do 3200 m² a sklonem do 45 %. Vylepšený design, mechanická robustnost, elektrické nastavení výšky sečení, časovač dle počasí a automatické přizpůsobení Sekačce Husqvarna Automower® déšť nevadí. průjezdu úzkými částmi zahrady, dělají z tohoto problém, výjimkou je však extrémně modelu perfektního členitý terén. Záhonky či jiné květinové pomocníka. ostrůvky snadno ohraničíte vodící Automower® se smyčkou, díky které sekačka bezpečně ví, po trávníku pohybuje kde sekat má a kde naopak nesmí. v nepravidelných vzorech, odřezky trávy Výhodou jsou sekačky vybavené GPS navíc zůstávají ležet systémem. Díky němu si vytvářejí mapu na trávníku, kde se zahrady, včetně umístění ohraničujících rychle rozloží a působí a naváděcích vodičů. Sekačka následně jako hnojivo. Proti umí rozpoznat, které části zahrady již krádeži je chráněn sekala, a podle toho upravuje svůj pohyb alarmem a osobním při sečení.

PIN kódem.

Pokud jste si ideální model pro svou zahradu vybrali, uvedení robotické sekačky do provozu je velmi jednoduché.

Na začátku musíte pomocí speciálních ohraničujících vodičů vymezit prostor, ve kterém se bude sekačka pohybovat a sekat. Vodiče sekačku navigují, kdy a kde se má otočit. Není je přitom třeba ukládat pod povrch, stačí je položit na zem a zajistit skobami. Po několika týdnech zarostou a zcela zmizí z trávníku.

Vždy byste také měli mít na paměti, že robotická sekačka je určena pro úpravu trávy, která není příliš vysoká.

Obecně platí, že před prvním umístěním sekačky do akce je dobré trávník upravit na maximální výšku přibližně 20 cm, poté se o pravidelnou péči již bude starat robotická sekačka zcela sama.

Více informací na www.husqvarna.cz

Husqvarna Automower® se nebojí svahů.

PN001661

Jiří Hlaváček, produktový specialista firmy Husqvarna, radí: „Při výběru robotické sekačky hrají roli zejména velikost vašeho pozemku, tvar travnatých ploch, případná kopcovitost terénu a možné překážky jako například plot. Pokud je terén svažitý, některé robotické sekačky s ním mohou mít problém, vyplatí se proto investovat do takového stroje, který má dostatečně silný výkon, aby si s takovým terénem poradil.“

Husqvarna Automower® 330X

STRANA 98

čtení

proč ne?! – květen 2015

STRANA 99

Design všedních věcí „Kenneth Olsen, inženýr, který založil a dodnes řídí firmu Digital Equipment Corp., se na výročním setkání přiznal, že netuší, jak ve firemní mikrovlnce ohřát hrnek kafe...“

TExT: Donald A. NORMAN – ILUSTRACE: Tomski & Polanski

N

a tohle by člověk potřeboval nejmíň diplom z MIT,“ prohlásil kdysi kdosi, kroutě přitom bezrad‑ ně hlavou nad novými digitálními hodinkami. Já diplom z MIT mám (Kenneth Olsen měl rovnou dva, a přesto mu dělala problém obyčejná mikrovlnka) a za pár hodin bych všechna tajemství digitálních hodinek rozlouskl. Ale proč by to mělo trvat celé hodi‑ ny? Mluvil jsem s mnoha lidmi, kteří neumějí používat všechny vymoženosti své pračky či fotoaparátu, kteří si lámou hlavu nad šicím strojem nebo videorekordérem, kteří běžně zapínají jinou plotnu na sporáku, než měli v úmyslu.

Proč tak stoicky snášíme každodenní fru‑ strace při manipulaci s běžnými předměty, s výrobky, kterým neumíme přijít na kloub, s rafinovanými umělohmotnými obaly, které za nic na světě nejdou otevřít, se dveřmi, které fungují jako past na lidi, se zbytečně složitými pračkami a sušičkami, s audio‑stereo‑video‑ka‑ zetovými‑televizními přehrávači a nahrávači, které podle reklam dokážou téměř vše, ale doma nesvedou prakticky nic?

Lidská mysl je mimořádně bohatě vybavena k tomu, aby zkoumala svět a objevovala v něm smysl a řád. Stačí jí sebemenší vodítko a oka‑ mžitě začne chrlit vysvětlení, důvody, příčiny, výklady. Vezměte si kupříkladu běžné před‑ měty ze svého okolí – knihy, rádia, kuchyňské spotřebiče, kancelářské přístroje, vypínače osvětlení. Dobře navržené výrobky jsou srozu‑ mitelné a snadno použitelné. Obsahují v sobě viditelnou nápovědu. Naproti tomu špatně na‑ vržené výrobky jsou obvykle frustrující a jen stěží pochopitelné. Nedávají svým uživatelům žádná – či poskytují dokonce falešná – vodítka k tomu, jak fungují. Přivádějí lidi do rozpaků a vzpírají se přirozenému procesu interpreta‑ ce a porozumění. A špatně navržené výrobky bohužel převažují. Výsledkem je svět plný fru‑ strace, záhadných předmětů, přístrojů, které svádějí k omylu.

FRUSTRACE KAžDODENNíhO žIVOTA Kdyby mě zničehonic posadili do kokpitu le‑ tadla, vůbec by mě nepřekvapilo ani netrápilo, že se neumím odlepit od země. Jenže dveře a vodovodní kohoutky a vypínače bych zvlá‑

STRANA 100

čtení dat měl. „Dveře?“ slyším čtenářovu otázku, „ty neumíš otevírat dveře?“ Přesně tak. Str‑ kám do dveří, které se mají táhnout, táhnu ty, které se mají tlačit, a lomcuji s těmi, které jsou posouvací. Kromě toho vidím, že podobné problémy – zbytečné problémy – nemám jen já sám. Kdyby designéři a výrobci brali ohled na určité psychologické principy, navrhovali by a vyráběli předměty srozumitelné a použitelné.

Vezměte si kupříkladu právě dveře. Tako‑ vé dveře toho příliš neumějí – dají se otevřít nebo zavřít. Představte si, že kráčíte po chodbě kancelářské budovy. Přistoupíte ke dveřím. Jak se otevírají? Máte na ně zatlačit, nebo je po‑ táhnout? Anebo odsunout do strany? A jestli odsunout, kterým směrem? Viděl jsem už dve‑ ře, které se zasouvaly do stropu. Dveře nám kladou pouze dvě otázky: Jak se otevírají?

A kterým směrem? Odpovědi by měl posky‑ tovat samotný jejich design. Nemělo by být zapotřebí žádných symbolů či instrukcí, a už vůbec ne pokusů a omylů.

Známý mi jednou vyprávěl, jak zůstal vězet za dveřmi pošty v jistém evropském městě.

Do budovy vedla působivá řada asi šesti pro‑ sklených „lítaček“, následovaná uvnitř ještě jednou, identickou řadou. To je poměrně stan‑ dardní design, jehož cílem je snížit proudění vzduchu a tím udržovat víceméně stabilní vnitřní teplotu.

Můj známý zatlačil na jedny lítačky úplně vlevo. Dveře se otevřely dovnitř a můj známý vešel. Jenže pak, ještě než stačil projít druhou řadou, jej cosi rozptýlilo a on se na chvilku otočil. Tehdy si to neuvědomil, ale popošel přitom kousek doprava. Takže když přistoupil k následujícím dveřím a strčil do nich, nic se nestalo. „hmm,“ pomyslel si, „nejspíš jsou za‑ mčené.“ A tak strčil do vedlejších dveří. Nic. To ho docela zmátlo, a tak se rozhodl vyjít znovu ven. Otočil se a zatlačil do vnějších dveří. Nic. Zatlačil tedy do jedněch vedlejších. Znovu nic.

Dveře, jimiž zrovna vstoupil, přestaly fungovat.

Znovu se otočil a zkusil ještě jednou vnitřní sadu dveří. Nic. Obavy, mírná panika. Byl uvěz‑ něný! Vtom si všiml, že úplně napravo prošla skupinka lidí bez jakýchkoli problémů oběma sadami dveří. Můj známý se za nimi rozběhl a konečně se dostal dovnitř.

Jak se něco takového může stát? Lítačky mají dvě křídla. Jedno z nich je upevněno pod‑ půrným sloupkem, druhé se volně pohybuje sem a tam. Chcete‑li projít dovnitř, musíte za‑ tlačit na onu volnou polovinu. Když zatlačíte na tu druhou, nic se nestane. Ve výše uvede‑ ném příkladu se designér zaměřil na estetiku a zapomněl na funkčnost. Nevtělil do svého výtvoru žádné oddělující linie, žádné viditelné

proč ne?! – květen 2015

sloupky ani dveřní závěsy. Jak má tedy běžný uživatel vědět, na kterou polovinu zatlačit?

Když můj známý bezděky popošel kousek doprava, ocitl se přímo před upevněnou po‑ lovinou dveří. žádný div, že ji neotevřel. Ale byly to hezké dveře. Elegantní. Určitě vyhrály nějakou designérskou cenu.

PřIROZENý DESIgN Příklad se dveřmi ilustruje jednu z nejdůležitěj‑ ších zásad designu – viditelnost. Odpovídající části musejí být viditelné a musejí uživatelům předávat relevantní informace. Designér dveří, do nichž je potřeba zatlačit, musí uživatelům poskytnout signály, kudy přesně zatlačit. A vů‑ bec přitom nemusí obětovat estetický dojem.

Stačí připevnit vertikální plát na otevírací stra‑ nu a na tu stacionární nic. Anebo zviditelnit podpůrné sloupky. Plát a sloupky jsou přiro‑ zené signály, které člověk vnímá a interpretu‑ je podvědomě. Aplikaci přirozených signálů nazývám přirozený design.

Problémy s viditelností se vyskytují v mno‑ ha podobách. Můj známý, uvězněný mezi dvě‑ ma řadami skleněných dveří, neměl dostatek vodítek, jež by mu napověděla, která polovi‑ na lítaček se otevírá. Další překážky se týkají mapování toho, co uživatel potřebuje a co je zdánlivě proveditelné, což je další téma, kte‑ rému se budu věnovat důkladněji. Například taková promítačka diapozitivů. Jeden typ to‑ hoto přístroje obsahuje tlačítko, kterým se zá‑ sobník se snímky posouvá dopředu či dozadu.

Jedno tlačítko na dvě funkce? Kde je nějaké mapování? Jak má člověk vědět, jak přístroj ovládat? Nijak. Nepomáhají mu sebemenší vo‑ dítka. Následující příběh se mi stal v jednom cizím městě, kam jsem zavítal v rámci před‑ náškového turné.

Na promítačku diapozitivů značky Leitz (popisek 1.3) jsem na svých cestách narazil hned několikrát. Poprvé naše setkání vyús‑ tilo v poměrně dramatický incident. Promí‑ táním diapozitivů jsem tehdy pověřil jistého svědomitého studenta. Začal jsem přednášet a student ukázal první snímek. Po chvíli jsem mu pokynul, aby ukázal další. Student tedy stiskl tlačítko posuvu a pak už jen vyděšeně koukal, jak přihrádka s diapozitivy zacouvala, vyjela z úchytů a třeskla na zem. Snímky se rozsypaly po celé podlaze. Musel jsem před‑ nášku pozdržet a patnáct minut rovnat snímky zpátky do přihrádky. Onen nešťastný student však za to nemohl. Vinna byla elegantní pro‑ mítačka, která měla jen jedno tlačítko. Jak měl člověk vědět, kde se přepíná směr pohy‑ bu přihrádky? Nikdo ve třídě nepřišel přístroji na kloub.

STRANA 101

Celou přednášku diapozitivy skákaly sem a tam, dozadu a dopředu. Nakonec jsme zašli za místním technikem, který nám vše vysvětlil.

Krátký stisk tlačítka posunul přihrádku do‑ předu, dlouhý dozadu (takže jsem si bohužel vybral obzvláště svědomitého studenta, který tlačítko stiskl „pořádně“). No řekněte, není to elegantní design? Vždyť s jedním tlačítkem svede dva různé úkony! Ale jak to má vědět obyčejný uživatel, který promítačku vidí poprvé?

A další příklad – vezměte si překrásný Am‑ phithéatre Louis‑Laird na pařížské Sorbonně, který se pyšní znamenitými portréty význač‑ ných osobností francouzské intelektuální historie. (Nástropní malba ukazuje zástup nahých žen vznášejících se nad mužem, který se chrabře snaží číst knihu. Ve správné poloze jej však vidí pouze přednášející. Posluchači jej vidí obráceně.) Je to vskutku radost, předná‑ šet v takové síni, ovšem jen do okamžiku, kdy člověk potřebuje spustit promítací plátno. „Ovšem,“ řekne kolega francouzský profesor a pokyne technikovi. Ten vyjde z místnosti, seběhne po krátkém schodišti a zmizí z do‑ hledu. Po chvíli se plátno spustí, ale jen málo. „Ne, ne,“ zvolá profesor, „ještě kousek.“ Plátno tentokrát sjede až k zemi. „Ne, ne, ne!“ křičí profesor a divoce gestikuluje. Je to překrásná síň s báječnými malbami. Ale proč osoba, která ovládá promítací plátno, nevidí, co dělá? […]

Obdobnými problémy strádají i zařízení v našich domácnostech – více a více funkcí, více a více tlačítek. Skutečně si nemyslím, že obyčejné spotřebiče – sporáky, pračky, rádia

a televize – musejí vypadat jako hollywood‑ ská maketa kokpitu vesmírné lodi. Dnes tomu tak bohužel je, k velké nevoli zákazníků, kte‑ ří často navíc ztratí příručku nebo pokynům v ní nerozumějí. Obvykle se tak při pohledu na přehršel tlačítek a světýlek, z nichž jim jde hlava kolem, naučí zpaměti jedno dvě nasta‑ vení, která pak používají stále dokola. Veškerá sofistikovanost takového výrobku pak ztrácí svůj smysl.

V Anglii jsem zavítal do domácnosti, jež se chlubila novou supermoderní italskou kombi‑ nací pračky a sušičky s vědecko‑fantastickým ovládacím panelem a funkcemi, které zvládnou vše, na co jen člověk s košem špinavého prá‑ dla v podpaží pomyslí. hlava domácnosti, psy‑ cholog, s ní nechtěl mít nic společného. Jeho žena, lékařka, si zapamatovala jedno nastavení a všechna ostatní ignorovala.

S tím designem si dal někdo evidentně spoustu práce. Přečetl jsem si manuál. řečená pračka disponovala nastaveními pro všechny možné typy syntetických i umělých tkanin.

Designéři do ní vložili nezměrné úsilí, dali si na ní opravdu záležet. Jenže je nejspíš vůbec nenapadlo, že by v ní sami něco vyprali nebo se alespoň podívali, jak se s ní popasuje ne‑ stranný uživatel.

Pokud byl ale její design tak špatný a pokud ta pračka nešla rozumně používat, proč si ji zmínění manželé koupili? Nevím. Jisté však je, že dokud budou lidé kupovat špatně navržené věci, budou žít výrobci v domnění, že je vše v pořádku, a nic se nikdy nezmění. Úryvek je převzatý z knihy Design pro každý den vydané nakladatelstvím Dokořán v roce 2010.

INZERCE

PN001701

zoom

STRANA 102

proč ne?! – květen 2015

Výběr stylových a luxusních doplňků pro vás, váš dům i zahradu podle redakce proč ne?!

Trendy dámský klobouk od českého Tonaku. Prodávají vybrané obchody s klobouky.

Náhrdelník a prsten ze zlata, osázené diamanty, z nové kolekce Diva. Prodává BULGARI.

Designová lopatka na zahrádku od britské značky Burgon and Ball. Prodává DOTRADE.

Do letních barev laděný náramek z „hadí“ kolekce Serpenti.

Prodává BULGARI.

Šátek se vzorem tropického pralesa. Prodává HERMÈS

STRANA 103

Lehká letní kabelka od italské značky TOD's.

Prodává TOD's.

Dámské hodinky s quartzovým strojkem a emailovými detaily.

Prodává FREY WILLE.

S letní sezonou přichází slunce a také nové kolekce brýlí. Tyto od značky Chanel prodávají vybrané optiky.

Tapeta s florálním vzorem od francouzské značky HERMÈS.

INZERCE

TONI&GUY Hair Meet Wardobe připravil na jaro a léto dvě novinky; suchý šampon z kolekce Glamour a z kolekce Creative.

Suchý šampon z kolekce Glamour dokáže vytvořit neskutečný objem od kořínků až po konečky.

Je inspirovaný účesy ze 70. let; vlny, objem, prostě glamour. Každá žena se s ním promění v divu.

Je vhodný pro tupírování dlouhých vlasů.

Nezávazná doporučená cena:

309 Kč

PN001653

zoom

STRANA 104

proč ne?! – KVĚTEN 2015

Džínové tenisky. Cena na vyžádání v obchodě. Prodává DIESEL.

Kožený obal na cestovní doklady. Prodává BURBERRY.

Pánský batoh z travel kolekce francouzské značky Louis Vuitton. Prodává LOUIS VUITTON.

V Česku vyráběný gramofon Project Debut Carbon. Cena od 8999 Kč. Prodávají specializované prodejny audiotechniky.

Stylový kartáč na zámkovou dlažbu od britské značky Burgon and Ball. Prodává DOTRADE.

INZERCE PN001620

G E N E R Á L N Í P A R T N E R G O L F O V É H O T U R N A J E D R U Ž S T E V P O J I Š � O V E N

5 PA R T N E R

M E D I Á L N Í PA R T N E Ř I

YEARS 3 .

Z Á Ř Í

2 0 1 5

/

G O L F

R E S O R T

K O N O P I Š T Ě

PROMOTED BY

STRANA 105

Desková hra z luxusního dřeva od francouzské značky Hermès, která nabízí také šachy nebo hrací karty. Prodává HERMÈS.

Pánský přívěsek na klíče. Prodává SALVATORE FERRAGAMO.

Luxusní vonná svíčka z africké kolekce značky Baobab. Prodává NOBIS LIFE.

INZERCE

Plzeň - inspirativní místo pro Vaše podnikání. Vybavené kancelářské a poloprovozní prostory za zvýhodněné ceny nájmu v atraktivní lokalitě Borská pole usnadní úspěšný rozvoj Vaší společnosti.

Město Plzeň prostřednictvím poskytování specializovaných služeb pomůže realizovat Vaše projekty.

Jste start-up nebo rostoucí firma s inovativním nápadem?

Staňte se součástí Vědeckotechnického parku Plzeň!

PN001694-2

STRANA 106

mimochodem

TEXT: Jan BABKA - FOTO: Perigot

Ani smítko!

A

ni Dior, ani Chanel, ani Colette – nejlepší pařížský butik je Perigot. Moc věcí na sebe tady sice neseženete, zato odejdete vybaveni do domácnosti: prodávají tu mimo jiné kbelíky, sáčky, zástěry, ramínka, kartáče a také takovéhle nádherné prachovky ze pštrosího peří. Perigot navíc není žádný obyčejný hobbymarket, všechny věci jsou vyrobené z nejfajnovějších materiálů a v moderním designu.

Jestli máte rádi obchody MUJI, pak si tenhle butik na pařížské Rue de Rivoli nebo na adrese perigot.fr zamilujete.

proč ne?! – květen 2015

PN001666-2

WELCOME TO MY WORLD

V hlavní roli: John Travolta, legenda filmového světa, pilot a nadšenec do létání. Ve světle ramp: mytický výzkumný raketový letoun North American X-15, někdejší držitel rekordu v rychlosti a letové výšce, ale i průkopník pro lety do vesmíru. Vedoucí výroby: Breitling, privilegovaný partner aeronautiky díky svým spolehlivým, přesným a novátorským přístrojům – jako model Chronomat, letecký chronograf par excellence. Vítejte ve světě legendy, špičkového výkonu a síly.

AIRSHOP, Letiště Václava Havla - Terminál 2 CAROLLINUM, Pařížská 11, Praha 1

CHRONOMAT 44