Proc ne?! April 2015

duben /2015

nejSem bRAmboRA! michael Tretter, majitel známého Tretter’s baru, o kráse prohibice a byznysu s chipsy

PN001671

proč ne?! – září 2013

editorial

STRAnA 3

cartier.de

Diamond Collection PN001670-1

editorial

„Ty ženy...“ vážené čtenářky, vážení čtenáři, tohle číslo Proč ne?! není pro žádné brambory ani padavky.

Tohle vydání je totiž pánské a ostré. což tedy neznamená, že si ho nemohou přečíst ženy. najdete v něm majitele jednoho z nejlepších barových podniků v Praze, kterému štamgasti tak dlouho ujídali chipsy na baru, až začal nakupovat vagony řepy, mrkve a celeru a prodávat je ve velkém. Podíváte se do jeho tajného speakeasy baru, kde se sofistikované prohibiční koktejly pijí ještě sofistikovaněji – totiž z porcelánových šálků.

Prožijete si pár dramatických minut prohlížením módní story, kterou jsme s hereckými požitkáři vytvořili přímo v divadle na zábradlí.

Prohlédnete si sbírku fantastických starodávných břitev.

A přečtete si o privátní bance doutníků.

(Ano, ve švýcarsku mají svou privátní banku i doutníky, opravdu!)

Taky se můžete podívat na krásné nové věci: náramek, který má v sobě všechny velikosti šroubováků, nové hodinky od Tiffanyho, sekyru, kterou vám bude soused závidět.

A až těch pánských věcí budete mít dost, přečtěte si, jak náš svět vidí „ta žena“. monika lewinská, žena, která už nechce být slavná jen díky skandálu s billem clintonem, který o ní kdysi prohlásil ono nezapomenutelné: „S tou ženou jsem žádný sexuální vztah neměl.“ je to poučný příběh, který napovídá, že všechny pánské požitky mají nějakou hranici.

Jan bAbkA

proč ne?! jan.babka@economia.cz

STRAnA 5

PN001668

STRAnA 6

editorial

obsah

proč ne?! – duben 2015

STRAnA 7

mix – 8 nářadí, se kterým uděláte parádu, aplikace pro rozptýlení při čekání na taxík a výstava o slastech, které pány nejčastěji přivádí do hrobu.

rozhovor: musí to tady žít – 14 majitel známého baru michael Tretter servíruje koktejly z porcelánových šálků a k nim podává chipsy vlastní výroby. žádná brambora ale není.

22

vychází každý měsíc jako příloha deníku

Úhel pohledu: Hanba k nepřežití – 22 Po deseti letech, kdy o ní nebylo slyšet, vystoupila ze stínu „ta stážistka“ monica lewinská. dnes je jí jedenačtyřicet a dobrovolné mlčení prolomila v naději, že může pomoct jiným obětem veřejného ponížení.

fashion story: Požitkáři – 32

32

v krvavě rudých kulisách se odehrává módní drama. v hlavní rolích: jana Plodková, jakub žáček, marek cpin a louis vuitton.

Vášeň: banka plná doutníků – 44 ředitel redakcí: Vladimír PiSkáček šéfredaktor Hospodářských novin: Martin jAšminSký Art director: Jan vyHnánek vedoucí magazínu proč ne?!: Jan bAbkA grafika: Zuzana bRečAnová Produkce/fotoeditorka: Irena TeSARčíková Redaktorka: Kateřina HAnáčková Spolupracovnice: Cindy keRbeRová TRAne

Adresa redakce: Economia, a.s., Pernerova 47 186 00 Praha 8, IČO 00499153 tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e–maily dle vzoru: jmeno.prijmeni@economia.cz

inzerce: / Advertising: Hana PoludvoRná, tel.: +420 233 071 795, mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700 hana.poludvorna@economia.cz Helena vonková, International Advertising tel.: +420 724 088 465 helena.vonkova@economia.cz Jiří bubeníček, zástupce ředitele inzerce, tel.: + 420 233 071 785, mobil: + 420 604 294 448 jiri.bubenicek@economia.cz Tomáš celeR, tel.: +420 233 071 168 mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700 tomas.celer@economia.cz Rudolf PAvlíček, tel.: +420 233 071 765 mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715 rudolf.pavlicek@economia.cz

do trezoru si lidé dávají peníze. cennosti. zlaté cihličky. Anebo krabice s doutníky.

Provozovatel doutníkové banky vahé gérard nám řekl, proč by měl člověk skoupit třicet beden kuřiva, když si oblíbí jeho chuť.

Zblízka: Jak je důležité býti elegán – 52 v srdci konga žije společenství mužů, kteří v naleštěných botách a perfektně střižených oblecích odmítají úděl chudáků z třetího světa. říkají si „les sapeurs“ – dandyové z Afriky.

storyboard: naostro – 60 oholit si tváře nabroušenou břitvou, to chce odvahu, nástroj z kvalitní ocele, a hlavně jistou ruku. Sběratel starožitných holicích potřeb jan dobiáš o tom něco ví.

52

Zoom – 72 jarní nezbytnosti nejen do pánského šatníku.

mimochodem: krakenova sekyra – 74 koupit si sekyru, které sedí na hlavě velký zelený hlavonožec? klidně. nejdřív s ní obstaráte dřevo na zimu, pak ji pověsíte nad krb.

Jan SAPožnikov, key account manager pro oddělení agentur tel.: + 420 233 071 784, mobil: + 420 777 239 336 jan.sapoznikov@economia.cz Milena Houžvičková, key account manager pro oddělení agentur Tel.: 233 071 707, mobil: 605 232 395, 777 587 397 milena.houzvickova@economia.cz

TiTulní STRAnA: Michael Tretter na fotografii Davida Tureckého

dAlší číSlo mAgAzínu PRoč ne?! vycHází 23. 4. 2015.

Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište na procne@economia.cz a my vám každé nové proč ne?! připomeneme e‑mailem. magazín proč ne?! má svou stránku na facebooku. Staňte se fanoušky a sledujte, co je ve světě luxusu, umění, módy a designu nového.

72

mix

STRAnA 8

proč ne?! – duben 2015

nářadí na ruku

P

ronést na palubu letadla sadu šroubováků, kleští, karbidových vrtáků na rozbíjení skla, několik maticových klíčů a řezací hák by si nikdo rozumný netroufl. Americká firma leatherman, která přes třicet let vyrábí kompaktní nářadí typu „sto v jed‑ nom“, na to vyzrála a propašovala celkem pětadvacet druhů pracovních nástrojů do náramku z nerezové oceli. na nápad přišel ředitel firmy ben Rivera. nebylo to ovšem při žádném zálesáckém dobro‑ družství, nýbrž během rodinného výletu do disneylandu: „u vchodu mě zastavi‑ la ochranka, že prý se snažím dovnitř pronést zbraň. ve skutečnosti to byl náš multi‑tool. nechtěl jsem se ho vzdát, tak mě donutili vrátit se zpátky do hotelu.

Strážce mě dokonce eskortoval sám, aby se přesvědčil, že se nebudu snažit vplí‑

S tímhle multifunkčním šperkem by macgyver nejspíš zvládl doletět na měsíc. A ještě by u toho dobře vypadal.

žit do parku s něčím tak zabijáckým, ja‑ ko jsou skládací kleště. To byla poslední kapka. věděl jsem, že musí existovat způ‑ sob, jak si vzít nářadí kamkoli – včetně letadla,“ vzpomíná na moment, kdy se rozhodl, že s firemními inženýry vyvinou doplněk, proti kterému bude švýcarský nůž vypadat jako kancelářská sponka. náramek leatherman Tread vypadá trochu jako řetěz od kola, každý jednot‑ livý článek zároveň skrývá miniaturní nástroj. „můžete si je namixovat a zkom‑ binovat dle libosti, skoro jako aplikace v iPhonu,“ říká Rivera. vyjde na 150 nebo 200 dolarů, podle toho, zda ho budete chtít v šedivé, nebo v černé, za dalších 400 dolarů k náramku dostanete i ci‑ ferník hodinek. Abyste si mohli změřit, za kolik vteřin trumfnete macgyvera se stavbou kosmické rakety.

PN001629-1

STRAnA 9

V ĚČ N É KO U Z LO T O U L E K

Pařížská 12 110 00 Praha 1 Tel. 224 817 545 Hermes.com

STRAnA 10

mix

proč ne?! – duben 2015

Styl v mobilu Samozřejmě že víte, jak si uvázat perfektní windsorský uzel a jakou velikost prsteníčku má vaše vyvolená. Ale kdyby náhodou…

Toto je výběr praktických aplikací pro nepraktické chlapy.

Hermès Tie break Aplikace poslouží, když budete hledat inspiraci, jak uvázat šá‑ tek nebo kravatu, mimo to vás ale rozptýlí při čekání na taxík, ve frontě na finančním úřadě i během chvilky ve výtahu. Stačí kliknout na nápis „chci pauzu“, zatáhnout pána za kravatu a ne‑ chat se překvapit.

Tiffany & Co. engagemenT ring finder Průvodce zásnubními prsteny pomůže pánům stanovit správ‑ nou velikost kroužku, dámy si v něm mohou zkusit, jaký brus diamantu by jejich ruce slušel nejvíc. kromě toho vám aplika‑ ce pomůže domluvit si osobní schůzku v butiku nebo přes ni můžete dát svým přátelům vědět, že se chystáte do chomoutu.

beardify je vědecky dokázáno, že ženám se víc líbí vousáči. Stačí nahrát fotku a sledovat, jestli jste spíš typ na dřevorubecký plnovous, nebo na knírek sňatkového podvodníka.

STRAnA 11

PN001667

mix

STRAnA 12

proč ne?! – duben 2015

Strasti slastí víno, ženy a zpěv už dávno nejsou jedinými rozkošemi, jež mohou člověka dostat do nesnází. Podle autorů výstavy Smrtelné slasti je to spíš láska k rychlosti a tabáku. jen ty ženy zůstávají.

j

e to veliká výhoda, když mezi lid‑ mi, kteří pijí hodně, člověk nepi‑ je,“ popisuje fitzgerald v románu velký gatsby slečnu daisy. kdo by si ale vybavoval slova nějakého spi‑ sovatele, když v rozmařilé náladě dopíjí bůhvíkolikátou sklenku whisky a v ní se mu před očima rozpouštějí všechny jeho těžkosti. člověk má zkrátka vychutnávat rozkoše života, jako by nebylo žádné zít‑ ra. Pak pro něj ale žádné zítra možná ne‑ bude, říká výstava Smrtelné slasti v nové budově národního muzea. Hned za vcho‑ dem tu člověka přivítá několikametrová vana ve tvaru kříže, po okraj naložená cigaretovými krabičkami a lahvemi všelijakého alkoholu, od tuzemá‑ ku po venezuelský diplomático.

Hned nato ho čeká procházka tunelem, v němž psychedelicky blikají světla a podlaha se pod člověkem prohýbá a vlní, jako by požil lSd a nad ránem vrávo‑ ral městem, napůl v euforii, napůl v háji. „žádná slast není sama o sobě zlem, ale důsledky, které některé slasti působí, přinášejí s sebou mnohokrát vět‑ ší zmatky,“ klade divákům na srdce citát řeckého filozofa epikúra. Přečíst si ho lze skrz otvor ve zdi, do níž se předními koly zakousla motorka, na které se kdysi zabil nějaký nerozumný jezdec. co by to ovšem bylo za život, kdyby‑ chom si občas nepovolili vodítko. A tak jsou ve vitrínách vedle sadomasochis‑ tických pomůcek z první republiky také ukázky secesních ex libris, na nichž dámy v kloboucích se závojem rozkošnicky od‑ halují ňadra. k vidění je i barokně zdobe‑ né struhátko na šňupací tabák, notový zá‑ pis bachovy árie oslavující bafání z dýmky nebo zednářská tabatěrka s malovaným

výjevem, na němž vilný mnich lašku‑ je s jeptiškou. o něco dál visí reklamní plakáty z 30. let – krásní lidé si na nich zapalují cigarety s egyptským tabákem.

A dřevěné modely rukou předvádějí při‑ rozenou noblesu gest, s jakou dovedli ve filmech kouřit třeba Humphrey bo‑ gart nebo marlene dietrichová. jen kdy‑ by hned za rohem nečekal člověka pohled na kuřákovu plíci, která vypadá, jako by ji někdo potrhal, zmačkal, nechal týden na dešti a nakonec přejel autem.

Autoři Smrtelných slastí lidem připo‑ mínají rčení „užij dne“, jedním dechem k tomu ale dodávají „pamatuj na smrt“. v místnostech se šedivým kancelářským kobercem a žaluziemi, které pamatují ještě federální shromáždění, ale výsta‑ va vyznívá rozpačitě. u vchodu sice stojí cedulka, že není vhodná pro návštěvníky mladší osmnácti let, nejspíš ti by si z ní ale odnesli nejvíc. A možná i v nich by vzbuzovala chuť zajít potom na panáka a dát si „pořádnýho šluka“.

A JOURNEY THROUGH TIME – WITH RIMOWA 20. léta byla zlatou érou Hollywoodu a počátkem moderní letecké dopravy. Hugo Junkers představil v roce 1919 první celokovové dopravní letadlo na světě. Letadlo bylo vyrobeno z leteckého hliníku, který vynalezl Alfred Wilm v roce 1906. V roce 1950 představila společnost RIMOWA cestovní zavazadlo s nezaměnitelným drážkovaným designem ze stejného materiálu – ve své době nejlehčí cestovní zavazadlo na světě. Již tehdy začala RIMOWA udávat trend nízké hmotnosti a stala se tak průkopníkem ve svém oboru.

RIMOWA Store Česká republika: Praha

www.rimowa.com

PN001611-2

STRAnA 13

STRAnA 14

rozhovor

michael Tretter: musí to tady žít...

Tak dlouho servíroval ve svém Tretter's baru v centru Prahy chipsy, až je začal vyrábět ve velkém a prodávat do světa. Ale míchat koktejly ho baví pořád. nejvíc ty prohibiční, co se pijí z porcelánových šálků.

TexT: Jan bAbkA – foTo: David TuRecký

proč ne?! – duben 2015

rozhovor

STRAnA 16

n

a stůl položí misku s malými chipsy. To tady v pražském Tretter’s baru není nic ne‑ obvyklého. jenže tohle jsou jeho chipsy, Tretterovy. S novou příchu‑ tí, o které prý nemůžu psát, ale můžu ochutnat. je docela bizarní, česká, a na‑ víc vtipná. Stejně jako značka, kterou je‑ denačtyřicetiletý barman ze svých chip‑ sů udělal. „ještě to ladíme,“ říká michael Tretter, který v sobě nezapře experimen‑ tátora s hlavou plnou nápadů. čekal bych, že se bude chtít pochlubit jedním ze svých koktejlů, ale spíš než bar ho v posledních letech prioritně vytěžuje firma na výrobu chipsů. vznikla jedno‑ duše. dřív Tretter servíroval zeleninové lupínky jako doplněk ke koktejlům ve svém baru, pak se s byznyspartnerem Ro‑ manem Sulkem rozhodl chipsy prodávat v obchodech. A má úspěch, v květnu se chystají otevřít novou výrobnu, exportují do sedmi zemí. v devět ráno, když vstupujeme do prostoru v kolkovně 8, je bar prázdný.

Takhle jsem ho ještě neviděl. židle oto‑ čené nahoru, jen ze vzduchu je cítit, že to tady večer co večer žilo. jedni hosté sem chodí pravidelně už od začátku a mají tu na stolcích v kovu vyrytá svá křestní jména. jiní ani netuší, že tenhle na první pohled klasický americký bar má českého majitele – podnikatele s chipsy.

Přijít sem, to je vždycky jako vstoupit do filmu. Akorát dnes je to jiné, nejsou tady herci, tak ta zábava bude na vás… leda že bych vám zastepoval. To umím a jednou na silvestra jsem to tady i pre‑ zentoval veřejně před našimi hosty.

To by mě bavilo, ale pojďte mi raději povídat o baru. Jak jste si ho představoval, než jste ho před patnácti lety otevřel? měl jsem vizi klasického baru v americ‑ kém stylu. dříve jsem pracoval v new yorku a tam na mě zapůsobila atmosfé‑ ra podniků, které jsou otevřené třeba od roku 1910. když do nich vejdete, má to místo úžasnou patinu, i když je celé opotřebované. To pak pocítíte sílu barové kultury a jste totálně v područí takové at‑ mosféry. Stojíte tam a říkáte si: já jsem na světě čtyřicet let a ten podnik je tady už sto let... jezdím taky už dvě desítky let do jednoho baru v mnichově a tam mají jed‑ nu židli, která se kývá. A když přijdu zase za rok, tak se kývá pořád, akorát je na jiném místě. už dvacet let. Anebo když za barem stojí šedesátiletí pardálové, žádný nápojový lístek nemají a že vám udělají, cokoliv chcete. To se mi líbí.

Viděl jsem vaše fotky z podzimní návštěvy New Yorku, kde jste byl s šéfkuchařem Emanuelem Ridim. Jeli jste tam na pánskou jízdu po barech a restauracích?

proč ne?! – duben 2015

udělali jsme gastronomický výlet. dostal jsem od kolegů z londýna tip na jeden z pěti nejlepších světových barů, který je na tajné adrese. když jsme šli čínskou čtvrtí, která je dnes hodně ošklivá, tak se emanuel začal vykrucovat, že do toho baru nejde. Pak jsme přišli na tu tajnou adresu, kde byly jen staré kovové dveře.

A emanuel: To si děláš legraci, tady že je jeden z pěti nejlepších barů na světě? bylo šest hodin odpoledne. zabouchal jsem na dveře. v kukátku se objevily oči: co chce‑ te? je tady bar? říkám. Tady žádný bar není. A bum, zavřeno. zabouchám znovu. dostal jsem tip od barmanů z londýna a jedeme sem až z Prahy, říkám. To zabra‑ lo, pustili nás dovnitř. byla to taková nud‑ le, jen zeď a židličky, celé takové ponuré.

A jaké byly drinky? jeden drink stál dvacet dolarů, ale všech‑ ny byly absolutně fantastické.

Inspirují vás takové návštěvy? Váš bar asi není nejvíc trendy bar v Praze, ale je to jeden z mála, které se mezi pěti nejlepšími drží pořád.

Trendy bary se otevírají a zavírají, barmani zkouší pořád nové postupy, to je v pořád‑ ku. my jsme taky před lety dělali cosmo‑ politan ve formě nanuku nebo teď koktejly na bázi bylin, vlastních sirupů a macerova‑ ného vlastního alkoholu… nepatřím mezi

do tajného speakeasy baru ve stylu prohibice, schovaného v podzemí Tretter's, se musíte "propít". ke vstupu potřebujete přístupový kód přímo od majitele.

STRAnA 17

VALUE & bEAUty

Diamond Club, Dlouhá třída 15, Praha 1, 110 00, tel.: +420 284 821 350

PN001643-2

STRAnA 18

inovátory za každou cenu. když jsem před třemi lety trochu renovoval interiér, hos‑ té se mě s hrůzou v očích ptali: zůstanete stejní?

Bar se ale musí změnit, aby do něj lidi bavilo chodit, nebo ne?

Pro bar je zásadní, když se nemění cha‑ risma baru a jeho filozofie. Ale nápojové menu není od věci jednou za čas vyměnit, A to my jsme uskutečnili teď v září po šesti letech.

A v říjnu jste také otevřel svůj „tajný“ suterénní prostor, kam se prý dá dostat, jen když máte speciální kód. mám tady dole malou místnost pro dvaa‑ dvacet hostů, kam mají přístup jen štam‑ gasti a kde je to úplně familiární a funguje to na jiné bázi. je to místo ve stylu pro‑ hibičního baru, kde se drinky nalévají do porcelánových šálků, jak se to z důvodu utajení dělalo za časů prohibice. interiér je ve stylu art deca, popíjíte u stolů spe‑ ciálně navržených podle designu stolků z baru zaoceánské lodi Queen mary.

K atmosféře vašeho baru patří i malby na zdech, swingová muzika, historická pokladna. A patříte k němu i vy? Kdy má člověk přijít, když si bude chtít dát drink od Trettera? já už za barem sedm let nemíchám, až na občasné výjimky. Ale v baru jsem tak tři‑ krát do týdne, abych si byl jistý, že všech‑ no funguje, jak má. dřív jsem byl pedant i na to, že má host jeden nedopalek v po‑ pelníku, "všichni museli kmitat". Ale po letech jsem zjistil, že pro hosta je důležitá atmosféra a kvalita koktejlů. A přestože má třeba plný popelník, když hraje pří‑ jemná hudba, personál si ho všímá a pije skvělý drink, může si návštěvu užívat.

A kdy si to užíváte vy? někdy si stoupnu a vidím, že je tu plno. na baru leží plno věcí: cigarety, popelníky, mobily, kabelky. A celé je to živý organi‑ smus. lidé se smějí, jsou hezky oblečení.

Tak pustím nějakou hudbu a půlka baru se mi rozvlní. A taky mě baví ten dým ve dvě ráno, kdy jsou hosté vláční, někteří se smějou, jiní se trochu mračí, světla se odráží od skleniček. Čím jste jiní než ostatní bary? my preferujeme kvalitní, chuťově lepší, a tím pádem i dražší alkohol. můžete si dát obyčejné cuba libre, ale dostanete do

rozhovor

proč ne?! – duben 2015

MICHAEL TRETTER (41) Majitel známého pražského Tretter's Baru, cateringové společnosti a spolumajitel firmy vyrábějící zeleninové chipsy. Už jeho dědeček vybudoval síť kaváren, do tajů mixologie ho ale zasvětil otec Miloš. Pražský Tretter's Bar oslaví letos 15 let od otevření, pravidelně se umisťuje mezi top pěti českými bary v oborových cenách. Jeho byznys s chipsy funguje v ČR a v dalších šesti zemích včetně Ruska a Číny. Tretter je ženatý a má dva syny. něj rum diplomático, prostě to nejlepší, prémiové pití. Hosté sem za tím kvalitním pitím chodí. když přijde host a chce gin tonic, tak se zeptáme, zda preferuje nějakou značku.

Pokud s ním máme nějakou užší vazbu, tak se snažíme, aby vyzkoušel něco nové‑ ho, i když to pořád bude gin tonic. máme tu třeba gin, který obsahuje abnormální množství pelyňku, ta zelená lahev s klíčem je jeden z nejstarších ginů na světě: jme‑ nuje se number 3. z těch raritnějších věcí jsem rád, že tu mám i dezertní víno Antica formula. je to něco jako vermut, ale mno‑ hem sofistikovanější. mám tu i štamgasty, kteří mají rádi armagnac, pro ně jsem za‑ koupil speciální vitrínu. celkem tu máme kolem 470 lahví.

Existuje nějaký drink, podle kterého dokážete bar otestovat? Podle čeho poznáte, jestli je bar kvalitní, nebo ne? obecné pravidlo je barmana prokont‑ rolovat martini cocktailem. když přijde host a položí vám otázku, jestli děláte martini dry koktejl, v několika barech se setkáte s otázkou, jak ho vlastně chce‑ te pít. existuje několik metod a já jsem si řekl, že lidé, co se skutečně propili do martini koktejlů, jej pijí v nejsušší verzi,

baví mě ten dým ve dvě ráno, kdy jsou hosté vláční, smějou se, světla se odráží od skleniček...

která existuje. A proto jsem se rozhodl, že našim hostům nedáváme na výběr a auto‑ maticky lijeme tu nejsušší verzi. Protože víme, že to je to nejlepší martini.

Jsou Češi takhle edukovaní? Chtějí pít ten nejkvalitnější a dražší alkohol? určitě, naši starší hosté rozumí doutní‑ kům, rumu, ginům, koktejlům. máme ale i mladší klientelu kolem třiceti let a u té mě překvapuje, že chtějí klasické koktejly jako manhattan nebo bloody mary. ne‑ nechají se tolik ovlivnit novou mixologií.

Jak reagujete, když přijde parta, které je jedno, co pije? Nebo si všichni dají mojito, protože poslední roky pijí jen mojito… my jsme tomu šli naproti před šesti lety, kdy mojito začalo být fenoménem. ne že bychom se tomu vysmívali, ale mojito jsme z nápojového lístku vyřadili. Sna‑ žili jsme se invenčně doporučovat jiné koktejly. dělali jsme různé anabáze na osmdesát let starý drink, který je na bázi mojita, ale dává se tam jiný typ alkoholu a jiné složení surovin. A hosté pochopili, že existuje spousta jiných, zajímavějších kok‑ tejlů. mojito mezitím jako trend opadlo a hosté chtějí nové věci: například drinky z bylinek a netradičních alkoholů.

Jak vlastně žije takový bar z vašeho pohledu? Kdy je jeho nejlepší den a hodina? nejlepší je sobota, kdy nám tu hosté sedí čtyři až šest hodin. ve všední dny cho‑ dí klientela, která se spíš soustřeďuje na kvalitu drinků, na atmosféru, na klid.

A v pátek je to směsice všech možných zákazníků, kteří si vyrazí do města a bě‑ hem večera třeba obejdou i více míst.

Kdy jste tu zažil nejhezčí večer za těch patnáct let? v každém podniku jsem zažil spoustu krásných večerů. Ale i ošklivých. Pro mě je hezký večer, když se spousta hostů baví, odchází spokojená a zase se někdy vrátí.

STRAnA 19 michael Tretter před vchodem do svého speakeasy baru.

Servíruje se tam alkohol v porcelánových šálcích, tak jako to bylo běžné za prohibice.

STRAnA 20

rozhovor

proč ne?! – duben 2015

čistotám, ale během několika hodin jsme je odstranili a zase začali vyrábět. Ta plá‑ novaná udání pro mě ale znamenají jednu věc: v naší firmě je velký potenciál. byl to pro mě důkaz, že po nás jde konkurence. v tomhle složitém období nás navíc zača‑ li oslovovat zahraniční odběratelé. Proto jsme se rozhodli, že koupíme vlastní bu‑ dovu a investujeme do nové linky za 37 milionů, kterou má jen pět firem na světě.

Jak velký je vlastně český trh s chipsy?

A je celý bramborový? v chipsech se v česku točí 2,5 miliar‑ dy korun. velká většina toho obratu jsou bramborové lupínky. my jsme ale u nás jediní výrobci a dodavatelé zeleninových chipsů. nechci říkat, kolik je náš podíl na celé kategorii, ale vloni náš obrat vzrostl o 170 procent.

Tretter sbírá barmanské shakery a alkohol z dob komunismu. mezi sto osmnácti shakery si nejvíce cení ten, který mu vloni věnoval majitel společnosti cointreau, a všechny shakery a lahve, které dostal od svých hostů.

A ten zážitek? když se zapíjel davis cup, přišli i poražení španělé, to byla náramná oslava. Slavil se tu vítězný fed cup, i s němkami. Těší mě, že se prý ve světovém tenise o Praze říká, že tu jsou nejlepší oslavy, na které se vždy těší i poražené týmy.

Takový večer snad nahrazuje náročnost celé té barmanské noční práce... bar má jednu nevýhodu. Přijdou sem lidé a jsou zamilovaní, rozvedení, onemocní rakovinou, mají problémy doma… doplň‑ te si cokoliv. dají si pár skleniček a veš‑ keré emoce se probouzí.

A když jste za barem, tak si na dvou metrech poslechnete všechny ty příbě‑ hy během deseti minut. A to je náročné, protože ke každému zákazníkovi musí‑ te zaujmout postoj a protireakci, která musí být adekvátní situaci toho daného zákazníka. vidíte, že se tu handrkují naši štamgasti o židli, a vy musíte zasáhnout.

A přitom vám minutu předtím někdo vy‑ práví o svém skutečně velkém neštěstí. jenže vy musíte jít a rychle vyřešit tu konfliktní situaci, počkat, až si pánové podají ruce, a vy se pak vrátíte k tomu svému nešťastnému hostu. A mezitím musíte vyrábět koktejly.

Byznys s chipsy vám musel ukázat klidnější stránku podnikání?

Hlavně mě dostal do jiné úrovně ob‑ chodování. v baru obsloužíte sto pade‑ sát, dvě stě lidí a každého z nich osob‑ ně. kdežto s chipsy oslovujete tisíce lidí v celé republice. jsem osobně rád, že se mi podařilo prolomit bariéry a vstoupit do řetězců. udržet se, když nákupčí mají výcvik na to, jak vás odradit.

A jak se vám podařilo uspět? byl jsem neodbytný. Rozzlobil jsem se, že už je dvacet let od revoluce a my žijeme pořád v sortimentním komunismu, kdy se mandarinky prodávaly jen ve středu a ba‑ nány zase jen na mikuláše. říkal jsem jim, že jsem zainvestoval několik milionů, a ať dají šanci lidem ochutnat to, co je běžné všude ve světě. Trvalo to roky a zažil jsem i situaci, že po mně nákupčí házel pytlíky se slovy, jak si můžu myslet, že tohle v čechách někdo bude jíst. nakonec jsme ale šanci dostali a daří se nám. jen si často říkám, jakou daň za to ještě zaplatíme. vloni na nás přišlo na‑ jednou osmnáct udání na všechny možné instituce – od živnostenského úřadu až po hasiče. je pravda, že nám inspekce po kontrole uzavřela provozovnu kvůli ne‑

Proč se ještě neobjevila konkurence?

To se můžu jen domnívat. já jsem se jí dřív bál. Potravinářský trh ovládá pár globálních hráčů a ty konglomeráty jsou sice neskutečně bohaté. Ale jejich hierar‑ chie jim nedovoluje rychlou reakci, když se objeví zajímavá kategorie potravin.

Samozřejmě sem může někdo kdykoliv vstoupit, ale my už doufám máme v tuto chvíli dobrou výchozí pozici.

Příchuti vymýšlíte sami, pak testujete, jak co funguje? jezdím také osobně do obchodů. když se tam setkám s pracovníky a představím se jako Tretter z Tretter's chips, kouka‑ jí na mě jako na zjevení. Ptají se: To mi chcete říct, že sem zítra přijde třeba pan Heinz? To jsou drobnosti, které mě na tom podnikání těší.

Největší chipsový národ asi nejsou Češi, ale Britové nebo Američané?

Američané. ve Státech jsou chipsy ko‑ modita – patří mezi vodu, cukr, obilí...

To zní, jako by chipsy pro ně byly téměř základní potravina…

Přesně tak, chipsy a cola. když byla ekonomická krize, četl jsem v jednom ča‑ sopise, že některé věci si lidé neodepřou. když nemají peníze, sedí doma, koukají na televizi a trpí. Ale k tomu trpění si koupí drahou čokoládu. A taky psali, že nikdy z týdenního nákupu nevyřadí chipsy. To mě přesvědčilo, že má smysl věřit chip‑ sům jako dobrému byznysu. A tak jsme je začali vyrábět...

Jankovcova 1037/49, 170 00 Praha 7, Tel: +420 220 805 410, E-mail: info@bulb.cz STRAnA 21

Prodáváme jedinečná svítidla od světových designérů.

Navrhujeme individuální řešení osvětlení i kompletních interiérů.

Realizujeme světelné projekty i návrhy interiérů.

www.bulb.cz PN001654-1

STRAnA 22

úhel pohledu

proč ne?! – duben 2015

monika Lewinská: Hanba k nepřežití TexT: Monika leWinSká foTo: ReuTeRS – PřeklAd: Jan RŮžičkA

STRAnA 23

STRAnA 24

proč ne?! – duben 2015

zkusila vystupovat na veřejnosti. zkusila opustit rodnou zemi. A zkusila si hledat práci. obrovské ponížení pronásledovalo moniku lewinskou každý den od roku 1998, kdy se její aféra s prezidentem clintonem stala světoznámou. Po deseti letech přerušila mlčení a napsala pro magazín vanity fair tuto velmi osobní zpověď.

b

ylo to začátkem roku 2001. Se‑ děla jsem na jevišti newyorské umělecké školy cooper union a odpovídala na dotazy z pub‑ lika v rámci natáčení dokumentárního filmu pro Hbo. To já jsem byla hlavním tématem dokumentu. byla jsem silně otřesena. Stovky lidí v publiku, většinou studentů, na mě zíraly, často s ústy do‑ kořán, a čekaly, jestli se odvážím na tuto otázku odpovědět.

Hlavním důvodem, proč jsem s účastí na natáčení souhlasila, bylo, že jsem se nechtěla nijak vracet k rozebírání celé aféry. doufala jsem, že se mi podaří posu‑ nout veřejnou diskusi ke smysluplnějším otázkám. v průběhu vyšetřování a obvi‑ nění billa clintona se na světlo dostala celá řada závažných politických a práv‑ ních otázek. Ty nejnehoráznější zůstaly nepovšimnuty. lidi vůbec nezajímaly ty hlubší problémy, které se nabízely: jako například ztráta soukromí ve veřejné sfé‑ ře, nevyváženost moci, nerovnost pohla‑ ví v politice a médiích a selhání právní ochrany, která by zajistila, aby proti sobě nikdy nemuseli svědčit rodiče a jejich děti. jAk jSem jen bylA nAivní z publika se ozývaly překvapené povzde‑ chy a vzrušený šepot. řada rozmazaných, anonymních tváří vykřikovala: „neodpo‑ vídej na to!“ „je to bolestivé a urážlivé,“ řekla jsem ve snaze trochu se sebrat. „A jak je to urážlivé pro mne, tak pro moji rodinu je to ještě mnohem horší. vůbec nechápu, proč se celý ten příběh začal točit jen ko‑ lem orálního sexu. vážně ne. byl to vzá‑

jaké to je být americkou královnou orálního sexu?

jemný vztah… možná se to takto zvrhlo důsledkem toho, že žijeme ve společnosti ovládané muži.“ Publikum se rozesmálo. lidé možná byli překvapení, že ode mě tato slova slyšeli.

Podívala jsem se přímo na toho muže s úšklebkem, který mi otázku položil. „možná byste to sám dokázal zodpovědět lépe.“ Po chvilce jsem dodala: „Tohle mě nejspíš bude stát další rok terapie navíc.“ mohli byste namítnout, že když jsem souhlasila s účastí na natáčení televizní‑ ho dokumentu, tak jsem se sama upsala k dalšímu veřejnému zostuzení a poníže‑ ní. Toto setkání na půdě cooper union nebylo nic ve srovnání s 445stránkovou zprávou, která byla výsledkem čtyřleté‑ ho vyšetřování bílého domu nezávislým poradcem kennethem Starrem. Ta obsa‑ hovala celou kapitolu o mých intimních sexuálních aktivitách a také přepisy na‑ hrávek, které obsahovaly mnohé z mých soukromých rozhovorů. Avšak ta otázka na „královnu“, která byla nakonec zahr‑

nuta do pořadu, když se v roce 2002 vy‑ sílal, mě trápila ještě dlouho po tom, co publikum opustilo sál a natáčení skončilo.

Pravda, nebylo to poprvé, co jsem byla veřejně očerněna za aféru s billem clin‑ tonem. Ale nikdy předtím jsem nebyla tak přímo konfrontována s tak hrubou povrchností. jedním z nezamýšlených dů‑ sledků toho, že jsem se odhodlala postavit se před lidi a pokusit se říci jim pravdu, bylo, že mě opět jako balvan na krku za‑ tížil stud. A věřte mi, že když ho tam jed‑ nou máte, strašně špatně se ho zbavujete. kdyby se ten trapný okamžik na co‑ oper union odehrál o pouhých pár let později – s nástupem sociálních sítí – bylo by to ponížení ještě mnohem více deva‑ stující. Ta nahrávka by se virálně šířila na Twitteru, youTube, facebooku a dal‑ ších sítích. jen ta virálnost by si sama o sobě vysloužila články na zpravodaj‑ ských serverech. už tehdy to bylo virální až příliš a díky všeobjímající povaze in‑ ternetu si i o dvanáct let později můžete video na youTube přehrávat dokola třeba celý den (ale opravdu doufám, že máte lepší věci na práci).

TA STážiSTkA vím, že co se týče veřejného ponížení, nej‑ sem v tom sama. zdá se mi, že dnes nikdo nedokáže uniknout nelítostnému interne‑ tu, kde pomluvy, polopravdy a lži doslova bují. Stvořili jsme „kulturu ponížení“, když si vypůjčím termín od historika nicolause millse. kulturu ponížení, která nejen že podporuje radost z cizího neštěstí, ale také odměňuje ty, kteří ponižují jiné, ať už zástupy paparazzi, pomlouvačné blo‑

STRAnA 25

PN001610

STRAnA 26

úhel pohledu

proč ne?! – duben 2015

v roce 1998, když se rozšířila zpráva o mém vztahu s billem clintonem, jsem byla nejponíženějším člověkem na celém světě. A díky zpravodajskému serveru drudge Report jsem byla pravděpodob‑ ně také prvním člověkem, jehož globální ponížení živil internet. několik let jsem se snažila prorazit na trhu s módními doplňky a zúčastnila se řady mediálních projektů, včetně ono‑ ho dokumentu pro Hbo. Pak jsem se po‑ většinou držela stranou. (Poslední velký rozhovor jsem naposledy poskytla před deseti lety.) koneckonců když jsem se nedržela při zemi, tak jsem si akorát vy‑ sloužila nařčení z toho, že se na své „zná‑ mosti“ snažím nějak „vydělat“. Takže když o mně mluví jiní, je to v pořádku, ale když mluvím sama za sebe, tak nikoliv. odmítla jsem nabídky, které mi mohly přinést 10 milionů dolarů, protože mi nepřipadaly být tou správnou věcí, kterou bych měla udělat. časem mediální kolotoč utichl, ale média se nikdy nedokázala pohnout dál, tak jako jsem se snažila pohnout dál já.

gery, komiky z večerních show nebo in‑ ternetové „podnikavce“, kteří vydělávají na nekale získaných videích.

Ano, dnes jsme všichni propojení. mů‑ žeme tweetovat o revoluci v ulicích nebo dokumentovat velké i malé úspěchy. Ale také jsme chyceni ve smyčce pomluv a zesměšňování, kde jsme sami zároveň jejími šiřiteli i oběťmi. možná jsme se ne‑ stali krutější společností, i když se to tak může zdát. Ale internet jen způsobil hlu‑ bokou změnu v tónu naší komunikace. Ta snadnost, rychlost a možnost překonávat díky našim elektronickým zařízením vel‑ ké vzdálenosti, nás učinila chladnějšími, ostřejšími a méně vnímavými k násled‑ kům našich narážek a předsudků. Poté co jsem sama zažila ponížení tím nejhorším možným způsobem, se nestačím divit, jak dobrovolně jsme se k tomuto novému způsobu soužití upsali. v mém vlastním případě každé snadné kliknutí na to video na youTube posiluje určitý archetyp bez ohledu na moje snahy to odvrátit: Ta americká královna orál‑ ního sexu. Ta stážistka. Ta fúrie. nebo, v nezapomenutelném vyjádření našeho 42. prezidenta: „Ta žena“. možná vás to překvapí, ale ve skuteč‑ nosti jsem také lidská bytost.

monikA leWinSká (41)

Američanka, která se dostala v roce 1998 do zájmu médií a veřejnosti kvůli svému milostnému vztahu s americkým prezidentem billem clintonem. Skandál a jeho odezva, zvláště impeachment (proces, který může vést k odvolání prezidenta) billa clintona, vešel ve známost jako monicagate.

Působila v bílém domě a v Pentagonu jako stážistka.

Poté pod značkou The Real monica inc. prodávala na internetu kabelky, které sama navrhla. v prosinci 2006 získala magisterský titul v sociální psychologii na london School of economics. vloni zveřejnila tuto svou výpověď v americkém magazínu vanity fair.

doPiS od clinTonŮ zatím jsem sledovala, jak se vyvíjejí životy mých přátel. Svatby. děti. Tituly. (druhé svatby. další děti. další tituly.) Rozhodla jsem se začít novou kapitolu a přihlásila se k magisterskému studiu. za studiem jsem se přestěhovala do Anglie. Abych vyzvala sama sebe, abych unikla pozornosti a abych znovu dala dohromady svoji identitu. moji učite‑ lé a kolegové ze studií na london School of economics byli úžasní – otevření a re‑ spektující. v londýně jsem také měla více anonymity, možná i díky dlouhým hodi‑ nám, které jsem strávila na přednáškách nebo zavřená v knihovně. v roce 2006 jsem studia dokončila a získala titul ze so‑ ciální psychologie. moje magisterská prá‑ ce se zabývala společenskou nerovností v soudní síni. Ten titul vybudoval nové lešení, na které jsem mohla postavit své dosavadní životní zkušenosti. Také měl být, jak jsem doufala, únikovou cestou do normálnějšího života. cestovala jsem pak mezi londýnem, los Angeles, new yorkem a Portlandem a ucházela se o různé pozice, které spa‑ daly do kategorií „kreativní komunikace“ nebo „branding“, navíc s důrazem na cha‑ ritativní práci. Přesto jsem nebyla nikdy „tím pravým“ kandidátem – kvůli tomu, čemu moji případní zaměstnavatelé říka‑ li „moje historie“. v některých případech

STRAnA 27

PN001631

STRAnA 28

jsem naopak byla ta správná z úplně špat‑ ných důvodů, jako „ale jistě, vaše pozice bude vyžadovat veřejné vystupování“.

A „ale jistě, budou to události, na kterých bude přítomen tisk“. na jednom slibném pohovoru, který se odehrával před primárkami v roce 2008, se řeč stočila poměrně zajímavým smě‑ rem. „Takže je to takhle, moniko,“ povídá tazatel. „očividně jste bystrá mladá dáma, navíc přátelská, ale pro nás – a pro kte‑ roukoliv jinou organizaci, která se spo‑ léhá na granty a peníze od vlády – je to riskantní. nejprve bychom potřebovali od clintonů dopis, kterým by se za vás zaručili. koneckonců, je tu 25procentní šance, že Hillary clintonová bude příští prezidentkou.“ nasadila jsem tedy falešný úsměv a řekla: „To chápu.“ další pohovor, tentokrát přímo ukáz‑ kový: vešla jsem do pusté, chladné recep‑ ce módní, ale prestižní reklamní agentury v mém domovském los Angeles. A jako vždy jsem nasadila svůj nejlepší úsměv ve stylu „jsem přátelská, a ne primado‑ na“. „Ahoj, jsem monika lewinská a jdu za paní tou a tou.“ dvacetiletá recepční si posunula na nose své hipsterské brýle. „monika.“ než jsem stihla cokoliv odpovědět, přispěchal další dvacátník v přiléhavých džínách a kostkované košili s motýlkem a přerušil nás: „Slečna lewinská,“ a jako nějaký majordomus pokračoval: „jsme rádi, že tu jste. dám paní té a té vědět, že jste dorazila. dáte si zatím sójové latté? zelený čaj? filtrovanou vodu?“ najednou jsem seděla u malého kula‑ tého stolku, naproti šéfce strategie a plá‑ nování celé agentury, paní té a té. začaly jsme mluvit. A ona sebou pořád cukala. To nevypadalo dobře. Snažila jsem se nene‑ chat se rozhodit. Později nejen že sebou cukala, ale také si neustále odkašlávala.

A byl to snad pot, co jí vystoupilo na čele?

Pak mi to došlo: byla úplně nervózní. musela jsem se naučit perfektně zvlá‑ dat nejrůznější druhy reakcí při společen‑ ských situacích a pohovorech. chápu to: musí to být znervózňující, sedět naproti mně – „té ženě“. netřeba dodávat, že jsem tu pozici nedostala. jAk Se To dá PřežíT nakonec jsem si uvědomila, že tradič‑ ní zaměstnání pro mě možná nebude schůdné. dokázala jsem se uživit (občas jen tak tak) vlastními projekty, větši‑ nou ve start‑upech, kterých jsem se dří‑

úhel pohledu

Paní lewinská, pokud byste byla značka, kterou značkou byste byla?

ve účastnila, nebo s půjčkami od přátel a rodiny. na jiném pohovoru se mě zeptali: „Po‑ kud byste byla značka, kterou značkou byste byla?“ věřte mi, že když jste monika lewinská, tak je to pěkně záludná otázka. v září 2010 se pro mě tyto zkušenosti začaly spojovat v širší kontext. jeden te‑ lefonický rozhovor s mojí matkou tehdy posunul celé moje vidění světa. bavily jsme se o tragické smrti Tylera clemen‑ tiho. Tyler byl osmnáctiletý prvák z Rut‑ gers university, kterého natočili na webo‑ vou kameru, jak se líbá s jiným klukem.

Po několika dnech výsměchu a ponižování na sociálních sítích spáchal sebevraždu – skočil z mostu. moje matka plakala. v slzách pořád dokola opakovala: „jak se asi musí cítit jeho rodiče, jeho nebozí rodiče...“ byla to nesnesitelně tragická událost, a když jsem se o ní doslechla, také mne to rozplakalo, ale nedokázala jsem pochopit, proč to moji mámu tak vzalo. A pak mi to došlo: znovu prožívala rok 1998, kdy mě vůbec nepouštěla z dohledu. znovu

proč ne?! – duben 2015

si přehrávala ty týdny, kdy spala v mojí posteli, noc za nocí, protože tehdy jsem také měla sebevražedné tendence. kvůli té ostudě, tomu opovržení a strachu, které se valily na její dceru, se obávala, že bych si sáhla na život – bála se, že budu doslova zostuzena k smrti. (nikdy jsem se o sebe‑ vraždu nepokusila, ale několikrát během vyšetřování jsem k tomu měla silné nut‑ kání a ještě asi dvakrát poté.) nikdy bych se neodvážila srovnávat můj příběh s Tylerovým. koneckonců moje ponížení bylo důsledkem zapletení se s osobností světového významu – což se stalo na základě mého špatného roz‑ hodnutí. Ale v ten okamžik, kdy jsem pocítila hloubku matčina trápení, jsem si přála, abych měla možnost si s Tylerem promluvit o tom, jak můj milostný život, mé nejosobnější okamžiky, má nejcitli‑ vější tajemství, byly přenášeny po celém světě. Přála jsem si, abych mu mohla říct, že něco málo vím o tom, jaké to pro něj mohlo být, když byl odhalen před celým světem. A jak, i když je těžké si to před‑ stavit, se to dá přežít. v důsledku Tylerovy osobní tragédie dostalo mé vlastní utrpení odlišný vý‑ znam. napadlo mě, že kdybych se o svůj příběh podělila, tak bych možná mohla pomoci jiným v jejich okamžicích nej‑ hlubšího ponížení. Hlavní otázkou se tak stalo: jak mám pro svou minulost najít nějaký účel? bylo to jak v básni od Alfreda Prufrocka: „odvážím se / narušit vesmír?“ v mém případě to pak byl přímo clinto‑ novský vesmír. eminem o mně RAPuje navzdory dekádě mlčení jsem byla pra‑ videlně oživována jako součást celoná‑ rodní konverzace, téměř vždy ve spojení s clintonovými. například v lednu a únoru loňského roku se republikánskému sená‑ torovi a možnému kandidátovi do voleb v roce 2016 Randu Paulovi podařilo mě za‑ táhnout do předvolební špíny. napadl ob‑ vinění demokratů, že republikáni „bojují proti ženám“, když vytáhl, že bill clinton spáchal na pracovišti „násilí“ na „dvaceti‑ leté dívce z univerzity“. jasně, můj šéf mě využil, ale vždy si budu stát za tím, že to byl vztah, se kte‑ rým souhlasily obě strany. všechno „ná‑ silí“ totiž přišlo až poté, když ze mě udě‑ lali obětního beránka, aby ochránili jeho vlivnou pozici.

Takže to, že jsem se snažila zmizet, mě z vřavy neuvolnilo. jsem, ať už pro dobro,

PN001650

STRAnA 29

Připraven zazářit kdekoli.

NOVÝ FORD MONDEO Dynamické LED světlomety Vítěz hlasování veřejnosti v kategorii střední a vyšší střední třída ankety Auto roku 2015 v České republice. ford.cz

Kombinovaná spotřeba: 3,8–7,5 l/100 km, emise CO2: 99–174 g/km. Zobrazený model je Mondeo Titanium kombi v metalické barvě Magnetic s příplatkovou výbavou.

Navštivte autorizované prodejce Ford nebo volejte 800 FORD CZ (800 3673 29).

STRAnA 30

nebo zlo věci, někým, s kým se prostě po‑ čítá. každý den mě někdo pozná. občas kolem mě někdo chodí znovu a znovu, jako bych si toho snad nemohla všim‑ nout. (naštěstí když mě osloví cizí člověk, tak je to z 99,9 procenta něco vstřícného a povzbudivého.) každý den mě někdo zmíní v tweetu nebo na blogu, a ne vždy v dobrém. každý den se mé jméno objeví v nějakém novinovém sloupku, krátké zprávě nebo článku na tak odtažité téma, jako je generace nebo milostný život fran‑ couzského prezidenta francoise Hollan‑ da. miley cyrus na mě odkazuje ve své twerkovací show, eminem o mně rapuje, a dokonce nejnovější hit od beyoncé mě zmiňuje. díky beyoncé, ale jestli si hra‑ jeme se slovy, tak jsi asi myslela „na mé šaty udělal clintona“, a ne „lewinskou“.

S každým mužem, se kterým randím (ano, já chodím na rande!), se dostanu do nějaké situace odkazující na rok 1998. musím být extrémně obezřetná, když jde o to, být s někým „na veřejnosti“. v letech brzy po aféře jsem jednou odešla předčas‑ ně z přední řady na zápase yankees, když jsem zjistila, že můj protějšek – muž, jehož společnost jsem si opravdu užívala – už někoho má. bylo to sice jen manželství kvůli zelené kartě, ale zděsila jsem se, že nás spolu někdo vyfotí a zavolá do bul‑ várních plátků. naučila jsem se skvěle rozpoznat, kdy se o mě muži zajímají ze špatných důvodů. Těch naštěstí bylo velmi málo. Avšak každý muž, který byl pro mě během posledních šestnácti let ně‑ jak důležitý, mi pomohl najít další kousek mého já – já, které se roztříštilo v roce 1998. A tak bez ohledu na zlomená srdce, slzy nebo zklamání jim budu vždy vděčná. kde je Teď? i já, stejně jako mnoho jiných Američa‑ nů, přemýšlím o Hillary clintonové. co by se asi mohlo stát, kdyby v roce 2016 šla do voleb? A co když vyhraje – a pak vyhraje druhé období? když o tom přemýšlím, tak je v tom pro mě ještě jiný rozměr, než jen jestli bu‑ deme konečně mít v bílém domě ženu. mnoho lidí (včetně mě) prohlašovalo, že můj vztah s billem clintonem byl osobní záležitostí, která by se neměla zneužívat v riskantní politické válce. když slyším o možné kandidatuře Hillary, nemůžu si pomoct a nebát se další vlny paparaz‑ zi, další vlny článků „kde je teď?“, další zmínky o mně v televizi fox news. začíná mi připadat vysilující plánovat svůj život

úhel pohledu

proč ne?! – duben 2015

jiný závěr. konečně jsem se rozhodla vy‑ strčit svoji hlavu, abych si mohla vzít slovo a dát své minulosti nějaký smysl. (co mě to bude stát, se brzy dozvím). navzdory tomu, co některé titulky budou o tomto článku hlásat, toto není o mém sporu mě s clintonovými. jejich životy se posunuly dál, zastávají svá důležitá a vlivná místa na globálním jevišti. nepřeji jim nic špat‑ ného. A plně chápu, že to, co se stalo mně, ani záležitost mé budoucnosti je ani trochu nezajímá.

je čas spálit baret a pohřbít modré šaty.

A vydat se vpřed.

na základě politického kalendáře. Pro mě je to scénář, ve kterém od sebe politika a soukromí nejdou jednoduše oddělit. když se Hillary účastnila voleb v roce 2008, zůstala jsem prakticky zticha, přes‑ tože jsem byla od médií zahlcena žádost‑ mi o vyjádření. odložila jsem v roce 2012 oznámení několika mediálních projektů na dobu, až bude po volbách. (nakonec byly zrušeny a ne, nedostala jsem nabídku 12 milionů dolarů za knihu, která odhalí vše, zprávám z tisku navzdory.) A nedáv‑ no jsem se ocitla v podobné situaci znovu. znovu se bojím, že se ze mě (v případě, že zahájí svoji kampaň) opět „stane téma“.

Ale měla bych snad kvůli tomu svůj život pozastavit na dalších osm až deset let?

Protože jsem z přesvědčení demokrat a jsem si vědoma, že bych se mohla stát nástrojem jak pro levici, tak pro pravici, tak jsem zůstala 10 let zticha. Tak zticha, až se v některých kruzích začalo říkat, že mě museli clintonovi uplatit, proč bych se jinak zdržovala promluvit? mohu vás ujistit, že nic není dál od pravdy.

Takže proč promlouvám až teď? Pro‑ tože nastal čas. vloni mi bylo čtyřicet a je načase pře‑ stat opatrně našlapovat kolem své mi‑ nulosti – a budoucnosti jiných lidí. jsem odhodlaná k tomu, aby můj příběh měl

vládA do nAšicH ložnic opět se tak vracíme k rozporu mezi sou‑ kromím a politikou. Sama jsem prožila mnohé z toho, co se od roku 1998 stalo součástí naší národní debaty. nakolik by‑ chom měli pustit vládu do našich ložnic? jak skloubíme právo na soukromí s po‑ třebou odhalit sexuální nevěru? jak se ubráníme vládě, která příliš vehementně žádá naše soukromá data a informace?

A pro mě ze všeho nejdůležitější, jak se vyrovnáme se hrou hanby, tak jak se hraje v dnešní internetové době? (mojí součas‑ nou snahou je zapojit se do podpory obětí internetového obtěžování a ponižování a mluvit o tomto tématu veřejně.) „Ta žena“ dosud nebyla schopná unik‑ nout ze svého vlastního případu. byla jsem „neustálý pronásledovatel“ (tuto frázi rozšířil tehdejší, clintonovský bílý dům), hloupá běhna, ubohé neviňátko, které nevědělo, co je správné. clintonova administrativa, lidé od speciálního vyšet‑ řovatele, politici na obou stranách ulič‑ ky i média, ti všichni se snažili mě nějak pojmenovat. A to označení mi už zůsta‑ lo, částečně proto, že je spojeno s mocí.

Stala jsem se společenskou reprezentací, společenským plátnem, na které si každý mohl promítnout své zmatené představy o ženách, sexu, nevěře a politice. na rozdíl od všech ostatních zúčastně‑ ných stran jsem byla tak mladá, že jsem neměla vytvořenou žádnou vlastní identi‑ tu, ke které bych se mohla vrátit. neměla jsem jednoduše v roce 1998 dostatek ži‑ votních zkušeností. Pokud jste zatím sami nezjistili, kým jste, je těžké nepřijmout obraz, který o vás vytvořili jiní. (odtud můj soucit s mladými lidmi, kteří se stali terčem pomluv na webu.) navzdory hle‑ dání sebe sama, terapiím a zkoumání růz‑ ných cest jsem uvízla na jednom místě na příliš mnoho let.

Ale už ne více. je čas spálit baret a po‑ hřbít modré šaty. A vydat se vpřed.

STRAnA 31

Krásně zachovalý Kånken Original, zakoupený v červnu 1982 ve švédském Örnsköldsviku a od té doby denně používaný.

Vyber si svůj oblíbený Kånken pečlivě.

Vydrží ti velmi dlouho.

Kånken byl uveden na trh v roce 1978,aby pomohl předejít problémům s bolestmi zad, které se projevovaly u švédských dětí školního věku.

O velikosti batohu rozhodly dvoje desky velikosti A4. Nestárnoucí vzhled, trvanlivý a vodě odolný materiál Vinylon F od té doby nikdy nevyšel z módy. Rovné linie batohu mají i další přednosti z hlediska ochrany životního prostředí. Během střihu jednotlivých tvarů nevzniká při výrobě téměř žádný odpad. Ramenní popruhy jsou vyrobeny z jednoho dlouhého kusu, který současně tvoří ucha batohu.Tím dochází k celkovému zpevnění , které přispívá k trvanlivosti batohu. Další zajímavý detail je, že v roce 2008 se Kånken stává prvním batohem na světě, jehož výroba neovlivňuje klimatické podmínky. Dnes je Kånken dostupný v mnoha barevných variantách, velikostech a modelech než kdykoliv předtím jako např. Kånken Big, Kånken Mini, Kånken Laptop a Kånken Kids.

Vyberte si svůj oblíbený Kånken pečlivě. Je to rozhodnutí na mnoho let. Všechny si můžete prohlédnout na www.fjallraven.cz

K dostání v ČR: Rock point a.s.,Brno-Olympia,Brno-Masarykova,Praha-Arkády Pankrác,Praha-Perštýn,Praha-OC Letňany,Praha Poříčí,Ostrava-Avion, Ostrava-Nová Karolína,LiberecOC Nisa - Alpsport s.r.o. ,Brno-Josefská,Praha-Florenc,Praha-Vinohradská - CK Mates ,Trutnov - Pinguin,Náchod,www.pinguin.cz - Profesional CZ s.r.o., Plzeň - Hunting 24 Zlín Freshlabels, www.freshlabels.cz, Praha 9,Teplice - FJÄLLRÄVEN SHOP www.fjallraven-shop.cz, PRAHA Centrum Černý Most, BRNO Modřice

PN001659-1

STRAnA 32

fashion story

Po ŽiT kÁŘi

Podivná společnost požitkářů všeho druhu se schází v hotelové lobby. dramatický i groteskní příběh z divadla na zábradlí jsme zachytili v módní story, kde se čas od času někdo náhle loučí se životem...

STyling: Marek cPin – foTo: kivA

proč ne?! – duben 2015

ASISTENT FOTOGRAFA: František ZELINKA; MAKE-UP: Petra PAJUNKOVÁ a Jakub ŽID / Divadlo Na Zábradlí; PRODUKCE: Irena TESARČÍKOVÁ

STRAnA 33

STRAnA 34

jan Hájek: taška, louis vuitton; ostatní marek cpin

fashion story

proč ne?! – duben 2015

STRAnA 35

na onom světě prožijete svůj život znovu, veškeré okamžiky, které mají něco společného, se však stanou hned po sobě. A tak strávíte dva měsíce parkováním před domem, sedm měsíců promilujete.

Pět měsíců hledáte ztracené věci. devět dní předstíráte, že víte, o čem je řeč. Pak dva roky nudy.

jana Plodková: šaty a kabelka, dolce & gabbana. jakub žáček: smoking, Pietro filipi

STRAnA 36

fashion story

copak? necítíte se dobře? vám se něco stalo? nemusíte o tom mluvit. Plačte. uleví se vám…

Anežka kubátová: šaty a kabelka, christian dior; náhrdelník, náramek, Roberto coin

proč ne?! – duben 2015

STRAnA 37

magdalena Sidonová: kostým, Pietro filipi; lodičky, christian dior; kufr, louis vuitton

STRAnA 38

fashion story

proč ne?! – duben 2015

byl byste tak laskav a zahrál něco na klavír? nějakou smutnou melodii...

miloslav könig: oblek a boty, dolce & gabbana

STRAnA 39

www.ton.eu

hand-crafted chairs‌ for generations split chair designed by Arik Levy FR

First introduced at Salone del Mobile 2015

PN001622

STRAnA 40

jana Plodková: šaty, marek cpin; náušnice, hodinky, kabelka, sluneční brýle, bulgari

Pardon, mohu se vás na něco zeptat – co máte v té kabelce? ... ježkovy zraky!

STRAnA 41

magdalena Sidonová: kostým, Pietro filipi; kabelka, cartier Petr jeništa: tílko, bunda, kalhoty, Hermès; hodinky, cartier

STRAnA 42

fashion story

proč ne?! – duben 2015

Smrt není nic jiného než nedorozumění...

dita kaplanová: plášť, Pietro filipi; kabelka, dolce & gabbana. Anežka kubátová: šaty, louis vuitton. miloslav könig: kalhoty, košile, dolce & gabbana. magdalena Sidonová: kostým, Pietro filipi; kabelka, cartier. jana Plodková: šaty, kozačky, kabelka, Prada. ostatní mají na sobě divadelní kostýmy.

STRAnA 43

PoŽiTkÁŘi

Tento příběh je poctou divadelnímu představení Požitkáři, které se hraje v pražském divadle na zábradlí. marek cpin obdržel za výpravu k této inscenaci cenu divadelní kritiky 2014 v kategorii Scénografie roku.

Požitkáři: dita kaplanová, magdalena Sidonová, jana Plodková, Anežka kubátová, leoš noha, Honza Hájek, miloslav könig, Petr jeništa, jakub žáček Režie: jan mikulášek dramaturgie: dora viceníková Scéna a kostýmy: marek cpin

STRAnA 44

vahé gérard v brazilském fotbalovém dresu, který mu věnoval zákazník Pelé

vášeň

proč ne?! – duben 2015

STRAnA 45

banka plná doutníků majetní lidé mají ve švýcarských bankách uložené peníze, cihly zlata či umění. někteří z nich tu uchovávají i své cenné doutníky. ve speciální Privátní bance doutníků, kterou provozuje vahé gérard.

TexT: Jan bAbkA – foTo: archiv Gérard Pere et Fils

STRAnA 46

vášeň

proč ne?! – duben 2015

S tabákem je to stejné jako s víny. některé ročníky jsou zcela výjimečné.

menší varianta. Těší mě ale, že mezi ku‑ řáky stále pokračuje trend, který začal už v osmdesátých letech – z obyčejných ku‑ řáků velkých doutníků, co chtějí vypadat jako velcí bossové, se stávají labužníci: hledají zajímavé chutě tabáku a požitek z kouření si užívají spíš kvůli sobě.

gérard prodává slavné značky, ale namíchal si i tabák do vlastních doutníků.

j

sme pár ulic od nábřeží ženev‑ ského jezera. Asi šedesátiletý ob‑ chodník s doutníky vahé gérard mě provází chodbami v relativně nenápadném městském domě. otevře zakódované dveře, rozsvítí zlatavě zabar‑ vená světla a s patřičně hrdým zvoláním „voilá“ ukazuje místnost, která je pravdě‑ podobně jedním z největších království doutníků na světě. Svou Privátní banku doutníků. Sem si jeho zákazníci z celého světa ukládají své nejlepší kousky.

Rozhlížím se po obrovském humido‑ ru, za jehož prosklenými stěnami jsou vyskládané nádherné dřevěné krabice se slavnými doutníkářskými jmény jako montecristo, cohiba, Romeo y julieta, Partagas, ale i se vzácnými limitovanými edicemi... vlastně to tu jako v bankovním trezoru plném zlatých cihel vypadá. jen tyhle „zlaté krabičky“ uvnitř ukrývají ku‑ řácké potěšení.

když si později sedáme s vahém gé‑ rardem u sklenky rumu v jeho kancelá‑ ři, zajímá mě, jak funguje firma, kterou založil jeho otec, a co dnes hýbe světem milovníků kvalitního tabáku.

Vaše rodinná firma prodává doutníky už desetiletí. Jak se za tu dobu proměňují kuřáci a jejich doutníky?

To záleží na společnosti a její kultuře. někde se žije rychlý, hektický život a lidé kouří raději menší doutníky. v jiné zemi třeba velikost doutníku symbolizuje moc, takže zákazníci z takové společnosti si ku‑ pují objemnější typy doutníků. v šedesátých letech byla éra elegan‑ ce, kouřily se co nejdelší úzké doutníky.

A pak se to změnilo a lidé začali říkat: chceme komfort. A tak začali kouřit typ robusto. Ale pozor, teď už je na prode‑ jích znát, že se populárnější stávají menší verze: half robusto a také sublime, ještě

Provozujete tady v hotelu Kempinski v Ženevě specializovaný obchod, kde se točí lidé z celého světa. Jaké typy kuřáků znáte? v podstatě myslím, že existují dvě sku‑ piny. Tou první jsou skuteční milovní‑ ci, kteří vykouří v průměru dva až čtyři doutníky denně. A tou druhou skupinou jsou občasní kuřáci, kteří si zapálí dout‑ ník jednou dvakrát do roka při slavnostní příležitosti s přáteli, kolegy ve firmě nebo s rodinou.

Doutník je produkt z přírodní suroviny.

Kdo na světě vám řekne, jaká bude úroda na tabákových plantážích příští rok? je to stejné jako s víny, některé ročníky jsou prostě zcela výjimečné. když máte dobrou sezonu, je tabákový list jako sa‑ met. Pokud se vám velmi zalíbí chuť ta‑ báku z určité série, poradím vám, ať si ra‑ ději koupíte hned několik krabic. A když jsem to takhle radil svým zákazníků, říkali mi, že doma nemají doma humidor velký tak, aby v něm mohli mít třicet krabic doutníků. Proto jsem v roce 2000 založil svou Privátní banku doutníků. dnes je kompletně plná a nový prostor se uvol‑ ní zhruba jednou za šest měsíců. lidé se mě ptají, za kolik peněz si tam to místo mohou koupit, ale ono není na prodej – je pro mé nejlepší zákazníky.

Jak dlouho vydrží být doutník kvalitní, když je v humidoru?

STRAnA 47

To záleží na kvalitě a typu tabáku. ně‑ které jsou dobré dva nebo tři roky. jiné vydrží pět, sedm nebo i deset let. Tabák ale samozřejmě v humidoru dozrává. když se doutník vyrobí, tak ho hned nekouříte. odpočívá deset měsíců a chutě různých druhů tabáku se v něm dostatečně promí‑ sí. Až potom se začne prodávat. Pak máte zralé doutníky, staré od jednoho do pěti let. A všechny starší označujeme jako vin‑ tage. čím starší doutník, tím více ztrácí na takové té mladické ostrosti a jeho chuť se zintenzivňuje a zjemňuje zároveň.

Je to jako s mladým vínem, v němž je ještě trochu cítit alkohol.

Ano, mladší doutníky vás chuťově více „kopou“. dát si vintage doutník po veče‑ ři je trošku málo. je lepší začít s něčím mladším, ostřejším a méně sofistikova‑ ným. A později o to víc ocenit delikátní chuť, jakou nabízí vytříbený vintage dout‑ ník. velmi záleží samozřejmě také na veli‑ kosti doutníku a mixu tabáku. dříve byly vintage doutníky oblíbené v británii, dnes

už je vyhledávají lidé všude na světě, stej‑ ně jako je zkoušejí mladší lidé. Proto ně‑ kdy pořádáme i aukce vintage doutníků.

Jaký výběr nabízíte ve svém ženevském butiku v hotelu Kempinski? všechny doutníky jsou vyráběné ručně, žádné strojově. nabízíme jen takzvanou prémiovou kvalitu doutníků z kuby a kos‑ tariky. zároveň máme vlastní doutníky gérard, namíchané z tabáku, který jsem osobně vybíral, ať už v Hondurasu, ekvá‑ doru nebo v nikaragui. Samy o sobě to ne‑ jsou ty tabákově nejzajímavější oblasti, ale věřím, že jsem je skvěle namíchal k sobě – jako když kuchař používá koření v ku‑ chyni. Ale víte, na co jsem nejvíc pyšný?

Nevím, povězte.... jsem pyšný, že nejsem pouze obchodník, co jeden den prodá devadesát doutníků a druhý den sto dvacet. Ale že jsem ci‑ gárovému světu dal něco víc. kouření je dnes trochu na okraji společnosti. není to zdravé, a navíc nikdo nechce zapáchat

od kouře. Tomu úplně rozumím. Proto za‑ čaly vznikat oddělené kuřácké prostory – lounge. Ale i když si lidé vykouřili doutník nebo cigaretu tam, stejně páchli. Proto jsem se tou konstrukcí zabýval a pro ta‑ kové kuřácké lounge vymyslel speciální větrací systém. jednu jsme postavili tady v ženevě v bance ubS, druhá je na letišti v dubaji, další postupně plánujeme.

To je zajímavé. Zmínil jste, že kouříte doutník i ke kávě... někdy si dám doutník k vínu, jindy k rumu, ale někdy si ho rád zapálím k ranní kávě. To je vždycky jiný příběh.

To si každý musí určit sám. když mi do obchodu přijde zákazník a řekne: můj dě‑ deček kouřil montecristo 3, tak mu dám pro vzpomínku krabici montecristo 3. Ale upozorním ho, že by si měl vybrat ještě něco podle své vlastní chuti.

V obchodě nabízíte kolem dvaceti značek.

Od těch slavných kubánských až po méně známé z jiných, latinskoamerických zemí.

Inzerce PN001660

STRAnA 48

vášeň

proč ne?! – duben 2015

Pokud se vám velmi zalíbí chuť tabáku z určité série, poradím vám, ať si raději koupíte hned několik krabic.

STRAnA 49

Jak moc ovlivňuje doutníkový byznys marketing a tendence lidí posuzovat vše podle značky? vidíte tady ten papírový pásek přes dout‑ ník? Povím vám, jak vznikl. Před víc než dvěma sty lety žádné značky na doutní‑ cích nebyly. ve španělsku tamní princové doutníky kouřili rádi. jenže nosili takové ty bílé aristokratické rukavice. A protože nechtěli, aby jim zežloutly, začali dávat na doutníky bílý pásek. jednoho dne pak jis‑ tý nizozemec pan bok vymyslel, že napíše na ten pásek své jméno. Tak vznikla první komerční doutníková značka.

A dnešní byznys? V jakém stavu je kubánský tabákový průmysl? kubánci se snaží být vnímaví k tomu, že se zákazníci mění. že kouření není ve světě tolik in a že je třeba seznamovat s doutníky i mladší generace. kuba stále vyrábí velmi kvalitní doutníky, ale pozor na ostatní země: kdo by před lety řekl, že skvělé doutníky mohou být z dominikán‑ ské republiky, Hondurasu nebo nikaraguy.

A jaká jsou hlavní města milovníků doutníků, kromě Havany? určitě londýn a madrid. Tady ve švýcar‑ sku jsou také hodně populární, ale čás‑ tečně i kvůli tomu, že je zde nižší daň na tabákové výrobky.

Ve vaší rodinné firmě pracuje i vaše sestra.

Kouří také doutníky? nekouří, ale skvěle jim rozumí.

Jsou doutníky pořád převážně mužskou záležitostí? na to mohu říct je tolik: v obchodě pro‑ dáváme v převážné většině pánským zá‑ kazníkům. jestli to tak má být nebo ne, to nevím. Ale je fakt, že doutník je pořád hlavně pánská hračka. chlapi rádi kouří doutníky. cítí se dobře, když mají doutník v ruce. A taky se cítí dobře, když na ně koukají ostatní ve chvíli, kdy zrovna kouří doutník. Prostě si myslím, že s doutníkem si chlapi mají pocit, že si dopřávají něčo víc, že mohou být na chvíli někým jiným a užívat si život naplno.

oblíbené objemné doutníky typu robusto podle gérarda dohánějí stále populárnější half robusto a sublime. návrat k dlouhým elegantním cigárům typu slim panatela ale neočekává.

Inzerce

PN001646-3

móda

STRAnA 50

proč ne?! – duben 2015

do roboty... kožená brašna přes rameno, nebo taška do ruky? nedopusťte, aby vám ajťácký černý batoh na počítač dělal na ulici nebo ve firmě ostudu.

monTbL

anC Tod's

55 500 kč 40 450 kč

ferraga

32 970 kč

mo

29 260 kč

STRAnA 51

TomboLin

i

gger ganT ru

4 999 kč

CarTier burberr

25 700 kč

y

iTTon Louis Vu

CarTier

64 500 kč

80 600 kč

r o b e rT o

Coin

73 500 kč

128 500 kč

STRAnA 52

zblízka

proč ne?! – duben 2015

STRAnA 53

jak je důležité být elegánem v prašných ulicích se procházejí v lakovkách a pestrobarevných oblecích. během chůze skoro tančí, houpají do rytmu vycházkovou holí a smekají klobouk. To jsou „les sapeurs“ – členové africké Společnosti elegantních lidí.

TexT: Kateřina HAnáčková foTo: Daniele TAmAgni

zblízka

STRAnA 54

proč ne?! – duben 2015

P

mezi odpadky poházenými kolem cesty a chatrčemi ze zrezivělého plechu září les apeurs jako perly spadlé do prachu.

řes den pracuje jako příručí v obchodě. Prosím, paní, tady máte, pane, přijďte zas. jakmi‑ le úderem páté obchod zamkne a odejde domů, je to rázem on, kdo je pán. Shodí tričko a tenisky, od hlavy k patě se vydrhne, oblékne skvěle střiže‑ né sako, zašněruje boty a v kapse upraví pečlivě složený kapesníček. nakonec si kartáčem opráší ramena, upraví krempu buřinky a vyjde do omračujícího horka, které v konžském bakongu vládne dva‑ náct měsíců v roce. mezi odpadky pohá‑ zenými kolem cesty a chatrčemi ze zre‑ zivělého plechu září jako perla spadlá do prachu. Houpe deštníkem do kroku a zdraví se s kolemjdoucími, kteří mu hlasitě tleskají, jásají a povzbuzují ho. když si ulicí vykračuje le sapeur, člen Společnosti elegantních mužů konga, každému to zpestří den. „Takhle nějak vypadá život hvězdy,“ říká v dokumentu o tomhle fenoménu Has‑ san Salvador, moderátor místní televize a módní ikona, ke které tu každý sapeur vzhlíží. „neměli byste pořád chodit v tom samém oblečení nebo se stejným sestři‑ hem,“ usmívá se a pohlédne na svoje sví‑ tivě zelené kalhoty, které doplnil sakem s širokými pruhy a ladící šálou. odpoledne byl u holiče, který mu v hustém černém plnovousu vystříhal avantgardní vzorec.

Africký dandy, jak má být.

Tři bARvy A doST Před devíti lety si do bakonga udělal výlet milánský fotograf daniele Tamagni. mezi sapeury žil dva měsíce, během nichž sbíral podklady pro knihu gentlemen of bacon‑ go. brzy mu vychází kniha nová, nazvaná global Style battles. Při této příležitosti nám poskytl rozhovor a nové fotografie konžských džentlmenů: „Ten kontrast mezi sapeurs a jejich okolím je do očí bi‑ jící a je to něco úžasného. Samozřejmě se mezi místními najdou tací, kteří je pova‑ žují za blázny a jejich životní styl vnímají jako nepochopitelnou marnivost. jinak tu jsou ale sapeurs skutečnými celebritami a těší se velkému obdivu,“ vzpomíná. Styl afrických džentlmenů má kořeny v deva‑ tenáctém století, kdy francouzští koloni‑ zátoři přivezli do konga mýtus Paříže jako oslnivé metropole módy. místní pak vzali noblesu evropských dandyů, později při‑ míchali styl krasavců jazzového věku a na‑ konec jej řízli trochou africké svéráznosti.

Aby mezi ně člověk mohl vstoupit, musí znát pravidla vybraného chování,

STRAnA 55

oblékání. není důležité, jaké značky v šat‑ níku převládají, ale jestli se muži podařilo sestavit outfit tak, aby barvy harmonicky ladily. Přikázání, kterým se řídí každý sa‑ peur, zakazuje vzít si na sebe víc než tři barvy. „Porušil jsem celou řadu oděvních pravidel, jimiž se řídí. Ale pro ně bylo dů‑ ležitější, že jsem se k nim choval přátel‑ sky, s úctou a jemností. To je ve skuteč‑ nosti jádro jejich filozofie,“ říká Tamagni. každý ze sapeurů má svůj osobitý styl – ten upřednostňuje oblek v barvě plameňáka, jeho soused zase skotský kilt, který kdysi viděl na princi charleso‑ vi, a někdo nedá dopustit na černobílou klasiku. čas ale tráví spolu: chodí se ba‑ vit, přátelsky se pošťuchují, popíjejí a klá‑ bosí s nohou přes nohu. když se sejdou v místním klubu, lidé z města odsunou stoly ke kraji, posedají si okolo a s tles‑ kotem hecují džentlmeny, aby při tanci předvedli, co v nich je. módní HřbiTov oblečení si často vyměňují a půjčují mezi sebou. z platu elektrikářů, prodavačů, ku‑

nezáleží na hodnotě obleku, ale na hodnotě muže, který ho nosí.

chařů a hasičů si musí dost z toho, co vy‑ dělají, dávat stranou, aby si mohli dovolit pořídit něco nového. nebo koupit časopis, aby viděli, v čem se chodí ve světě. Sami ale říkají, že nezáleží na hodnotě obleku, ale muže, který ho nosí. když na sobě máte kalhoty s puky, které jste si půl ho‑ diny žehlili, dvakrát si rozmyslíte, než se s někým pustíte do rvačky. leda by přišel ve stejném oblečení jako vy.

„Sapeuři ale nepředstavují jenom mód‑ ní fenomén. je to spíš takový symbol boje za lepší budoucnost země,“ zdůrazňuje Tamagni. Tam, kde je mír, tam kvete ži‑ vot. Tam jsou sapeurs. A obráceně. „když začaly boje, museli jsme se načas rozpus‑ tit,“ vypráví Severin a přešlapuje po udu‑ sané hlíně, na které šustí spadané listí. „zahrabal jsem si všechno oblečení pod zem – obleky, páry bot, košile, kravaty.

Po válce jsem se na místo vrátil, ale zbyl z nich už jen prach. v tom horku se v té půdě zkrátka všecko rozpadlo. jako byste někoho pohřbili na hřbitově.“ Sapeur není o nic bohatší ani to neměl v životě snazší než jeho soused. žije v té samé ulici, jezdí v autě se stejnou prask‑ linou na předním skle. jen sní o tom, že se jednou podívá do evropy, a krásně se obléká proto, aby se vzepřel údělu chudá‑ ka z třetího světa. Aby tomu skromnému, všednímu životu, který žije, přidal jiskru neobyčejnosti. moc jiných rozhodnutí v životě udělat nemůže, ale každou kra‑ vatou, každým manžetovým knoflíčkem říká: „jsem pánem svého osudu.“

Inzerce

1.

2.

Použij kulmu

Nastříkej do vlasů gel ve spreji pro vlnité vlasy

3.

LAVY AŽ K PATĚ BUĎ IN OD H

4.

Vlasy uprav do požadovaného tvaru

Zafixuj středně tužícím lakem

DALŠÍ TIPY A NÁVODY NA STYLING NALEZNETE NA: WWW.HAIRMEETWARDROBE.CZ WWW.FACEBOOK.COM/HAIRMEETWARDROBECZ TONI&GUY HAIRMEETWARDROBE CZ/SK

PN001652

fotostory

řemeSlo žije

STRAnA 56

n a m o T Ý L Í C H k Ř Í d L e C H _ dřevění motýlci z dílny beWooden, www.bewooden.cz, bellis 1290 kč, buteo 1090 kč, Virilem a amonea 1290 kč, nuptis 1090 kč; hedvábný motýlek dolce & gabbana, 2860 kč.

proč ne?! – duben 2015

STyling: Klára Tománková – foTo: Martin fAlTejSek

STRAnA 57

T i k Ta k _ Hodinky Vacheron Constantin, malte, Chrono, 18k bílé zlato, krokodýlí pásek, info o ceně v butiku; hodinky moon face, Lange 1, a. Lange & söhne, 1 128 600 kč; zadní strana hodinek 1815 Lange, a. Lange & söhne, 1 256 900 kč.

STRAnA 58

fotostory

proč ne?! – duben 2015

V e r PÁ n e k _ ručně šité boty barker Weymouth, barker, www.barker-shoes.cz, 11 490 kč; černé boty salvatore ferragamo, info o ceně v butiku; hnědé boty Consul, Church’s, Classic shoes, www.classicshoes.eu, 13 635 kč; vosk saphis, Classic shoes, 250 kč; svíčka a cheval!, Hermés, 4150 kč.

STRAnA 59

PÁ n s k Ý b u d o Á r _ koňak epicure folle blanche, godet, uPb& Warehouse#1 store, 2450 kč; pouzdro na manžetové knoflíčky, bottega Veneta, 14 370 kč; sklenička na whisky double old fashion, artěl, 5300 kč; edt bottega Veneta pour Homme extréme, 2350 kč; edt Terre d’Hermes, 2900 kč; manžetové knoflíčky bottega Veneta, 11 280 kč; kravata Hermés, 4400 kč; peněženka bottega Veneta, 9940 kč; edp L’orpheline, serge Lutens, douglas; manžetové knoflíčky e. Zegna, 9250 kč; sérum retrouvé, ingredients store, 10 950 kč/30 ml.

STRAnA 60

storyboard

naostro TexT: Kateřina HAnáčková – foTo: René volfík / fotorepo

proč ne?! – duben 2015

STRAnA 61

namíchat si mýdlo na holení, napěnit si štětkou tváře a pak si po nich přejet břitvou, která vám patří celý život. Ten obřad už se dneska moc nevidí. o jeho nostalgickém kouzlu jsme si povídali se sběratelem břitev.

STRAnA 62

proč ne?! – duben 2015

v

klobouku, vlněném kabátě barvy velbloudí srsti a s dým‑ kou v ústech vypadá jako soukromé očko z noirové de‑ tektivky. mluví hlubokým, zvučným hla‑ sem a v rozlehlém stínu, který vrhá jeho zavalité tělo, by se mohla před sluncem schovat parta dětí. jan dobiáš je zkrátka chlap jako hora. jeden by proto nečekal, že se na celou následující třičtvrtěhodinu rozpovídá o kosmetice – i když pánské. doma má totiž sbírku starožitných holicích břitev, a zatímco je hrdě vyta‑ huje z omšelých krabiček vonících kůží, vypráví o holení se stejným zaujetím, s jakým odborníci v televizních dokumen‑ tech mluví o fascinujících historických objevech. „v některých kulturách, třeba ve vikingských, platily vousy za znak muž‑ nosti, všelijak se zaplétaly a jejich ztráta znamenala ponížení, urážku,“ vypráví. „naopak ve starém egyptě byli holením vyloženě posedlí, v módě bylo zbavovat porostu kompletně celé tělo – holilo se všechno, i hlavy. na těch se pak nosily paruky,“ popisuje. dát ve starém egyptě vyučit syna parukářem nebo holičem byla zjevně sázka na jistotu obživy. „nejenže paruky byly hygienické, protože nikdo ne‑ trpěl na vši, ale mělo to i praktické a este‑ tické výhody. bohatá dáma nebo pán jich měli třeba dvacet a nemuseli každé ráno koumat u zrcadla, co si učešou. Paruky se nechávaly zdobit třeba zlatem, takže z nich byla v podstatě umělecká díla. Tu‑ tanchamon tím byl docela proslavený, měl jich desítky pro různé příležitosti,“ pokyvuje. „už tehdy se používaly břitvy, které se od těch dnešních zas tolik neli‑ šily. byly bronzové a vypadaly spíš jako sekáčky, protože ještě neměly střenky,“ říká a prstem ukazuje na perleťovou ruko‑ jeť břitvy. „Ty se začaly přidávat až někdy v osmnáctém století. chrání čepel proti ztupení a krom toho břitvu lépe vyvažují, takže se s ní snáze manipuluje. chytrý vý‑ robce ale navíc přišel na to, že když udělá čepel za dvě zlatky a pěknou střenku za zlatku, tak ji prodá za pět jako hezkou věc a oproti běžné břitvě na tom ty dvě zlatky vydělá,“ vysvětluje.

třemi lety se mi dostaly do ruky armádní břitvy, které se vyráběly pro britské jed‑ notky. Tehdy mě to holení chytlo,“ povídá osmatřicetiletý policejní okrskář a skládá svoje poklady na stůl, až to kolem vypadá jako v bytě ďábelského holiče Sweeneyho Todda z filmu Tima burtona. břitev už nasbíral kolem sto padesáti, má kousky s něžným secesním zdobe‑ ním, jiné třeba se střenkou ze slonoviny, dřeva nebo rohoviny. krásná břitva, jejíž čepel je zdobená rytinou, je z roku 1893 a byla speciálně vyrobená k příležitosti kolumbijské výstavy v chicagu. „Tehdy byla éra pořádání velkých světových výstav, takže se firmy předháněly, aby jejich produkty v té záplavě konkurenč‑ ních výrobků nezapadly. Proto jsou tak bohatě zdobené,“ říká dobiáš.

Pak vytáhne z krabičky speciální uzoučkou břitvu, kterou si nějaký džen‑ tlmen za první republiky seřezával knír. „za první světové války se kvůli plyno‑ vým maskám začaly kníry po stranách krátit, až z nich zbyl ten typický hitle‑ rovský čtvereček,“ ukazuje si pod nos.

ďábelSký Holič Staré věci se prý dobiášovi líbily už od malička, kdy si uvědomil, že spousta předmětů, které dnes člověk běžně pou‑ žívá, má dlouhou minulost. „na základce jsem chtěl být egyptologem a později mě začaly zajímat vojenské dějiny. Asi před

jan dobiáš má něco kolem sto padesáti břitev...

STRAnA 63

„Úzké knírky pak později proslavil clark gable, proto se u nás tomu typu kníru taky říkalo gablík. Anebo padoušek, protože je hojně nosili filmoví padou‑ ši,“ směje se. kromě břitev má dobiáš ve sbírce i brusné kameny, kolíbky na obtahování ostří, cestovní holicí sadu, která je před‑ chůdcem koženého neceséru, nebo mýd‑ lo na holení v kovové krabičce s nápisem colgate. „To byla třeba oblíbená značka franze ferdinanda d’este, následníka ra‑ kouského trůnu,“ podotkne.

Sám se holí klasickým strojkem, břit‑ vu zkoušel použít asi dvakrát. zároveň s vousy si totiž holí i vlasy. „když za‑ čnete mít pleš na půlce hlavy, přemýšlí‑ te, co s tím. můžete zbylý porost nosit na přehazovačku jako trouba, anebo cho‑ dit na ježka. jenže ten rychle dorůstá a pak má člověk na hlavě takový schod a nevypadá to vůbec dobře. To už je lepší nemít na ní nic. Při holení břitvou musí mít ale člověk jistou ruku, aby si neuřízl kus hlavy, takže ji k tomu radši nepou‑ žívám,“ povídá.

Ruce PRyč od mojí břiTvy u břitvy je prý vůbec lepší, když s ní člo‑ věka holí někdo druhý. „dřív bylo choze‑ ní k holiči běžné – chudý dělník k němu chodil třeba jen jednou za týden, než šel do kostela, ale chodil. Holič byl i v hor‑ nických obcích, protože staří fachmani neměli v rukách cit, aby se oholili sami.

Ale ať jste byl chudý, nebo bohatý, holení byla luxusní procedura, na kterou jste si udělal čas. napařili vás tam, oholili, naole‑ jovali, navoněli, přistřihli vlasy, natužili, člověk slyšel nejnovější drby z okolí a šel. byl to zároveň obřad a zároveň součást společenského života. jenže tenkrát se méně pospíchalo,“ vzdychne si.

Po nových nálezech pátrá ve starožit‑ nictvích, na blešácích i v bazarech, kam lidé přinášejí břitvy po dědečcích a pra‑ dědečcích v naději, že mají nějakou cenu. „Ta se může pohybovat od padesátikoruny po tisíce, záleží na stáří, zachovalosti, kva‑ litě oceli a řemeslném zdobení. břitvy jsou jako investice dobré v tom, že si stabilně drží cenu. ne že bych na tom mohl zbo‑ hatnout, ale jsou to uložené peníze,“ řek‑

ne a pak namíří zrak na jeden z kousků, který už toho má asi dost za sebou. není nijak zdobený, nemá střenku ze vzácné‑ ho materiálu, ale mezi ostatními vyniká osobitostí – je na ní kostrbatým písmem naškrábané jméno karel jelínek. „břitvy si často byly dost podobné, takže když si chtěl člověk poznat tu svoji, radši si ji podepsal,“ říká. jako pan jelínek, který si tu svou dost možná označkoval na vojně, kde museli břitvu vlastnit všichni a neu‑ stále se kradly. ohmataná rukojeť dává tušit, že břitva svému pánovi léta sloužila jako součást denního rituálu. každé ne‑ dělní ráno si do misky obřadně nastrou‑ hal holicí mýdlo, vyšlehal pěnu, štětkou ji nanesl na tváře, pečlivě seřízl dvoudenní strniště a pak si hladkou kůži namazal štiplavou vodou po holení. A potomkovi, který tomuhle rituálu přihlížel od dveří, se postaral o krásnou vzpomínku na tátu. „někdy prostě narazíte na břitvu, která stojí pár korun, a stejně si ji oblíbíte,“ povídá dobiáš. „Pak má pro vás stejnou cenu, jako kdyby měla na čepeli zlatou rytinu a střenku z vyřezávané mrožoviny.“

Inzerce

Zatímco on počítá ovečky, Vy můžete počítat s námi.

L– TA EN

MAN ENG GER INE ER I

NG

CO NT IN

Jsem pneumatika Continental s nejlepším brzdným výkonem.

YOUR D FO R

Y SAFET

TE S TE

SINCE 187

1

Když na brzdění záleží.

www.continental.cz PN001638

proč ne?! – duben 2015

... tady je pár zajímavých kousků z jeho sbírky. německá břitva Alcosa v luxusním provedení. nechybí zlacení, nápisy na čepeli ani nóbl střenky ze zlatavé perleti.

V průmyslových českých zemích byl břitevnický průmysl velmi rozvinutý, i když je dnes těžké poznat, kdo byl skutečný výrobce a kdo jen prodejce, který si nechal na břitvu vyrazit svoji firmu.

Obvyklejší provedení secesních střenek. Paví a květinové motivy patřily mezi nejoblíbenější.

Anglická břitva Pearson ze sheffieldské oceli. Spolu s německým Solingenem byl anglický Sheffield nejslavnějším výrobcem nožířského zboží na světě.

Francouzská břitva Koh-i-noor s rámovým hřbetem je z padesátých letech 19. století a má černěné kostěné střenky. Pojmenovaná je podle diamantu Koh-i-noor.

Secesní břitva značky J. Voos D. Sohn se sovím dekorem. Výrobců jménem Voos bylo jak psů, což nebylo nic neobvyklého, v Solingenu působily celé rodinné klany.

To není břitva obra Koloděje, ale takzvaná výstavní břitva, která sloužila jako dekorace v holičství.

STRAnA 65

Střenky mohly hýřit všemi barvami. Růžově mramorované zrovna nebyly moc obvyklé, ale svou skupinu obdivovatelů si našly.

Luxus roku 1900. Střenky s reliéfem byly v belle époque oblíbené, erotické motivy se ale objevovaly vzácně. Leptaný nápis říká, že je vyrobená z nejušlechtilejší diamantové oceli.

Asi nejznámější český výrobce břitev, Bohumil Černoch. Tenhle kousek z počátku století má střenky z falešné slonoviny a je zdobený motivem květin.

Voják musel být oholen a upraven. A kdo byl tak chudý, že neměl ani na břitvu, tomu vypomohl erár. Viktoriánská břitva pro britskou armádu.

Břitva s kostěnými střenkami vyrobená okolo roku 1800. Horní víčko dřevěné krabičky slouží zároveň jako pojistka proti náhodnému otevření.

Dřevěné střenky nejsou pro břitvu zrovna ideální, i když se občas objevují.

V tomhle případě jde ale o barevný celuloid imitující dřevo.

Jiná britská armádní břitva. Tahle je o něco starší než ta první a lépe zpracovaná, takže se výrobce nebál na ni vyrazit svoji firmu.

Srovnání velikostí. Výstavní břitva, vedle ní klasická secesní břitva s černými plastickými střenkami a miniaturní břitva, patrně cestovní.

STRAnA 66

Hodinky prezidenta Roosevelta, kterými měřil čas na jaltské konferenci. v pozadí prezidentova rodina.

hodinky

proč ne?! – duben 2015

STRAnA 67

charlieho minuta když se řekne Tiffany, vybavíte si diamanty. Americká značka je ale spojená i se světem hodinek. začaly se tu prodávat jen deset let po založení firmy. A nyní Tiffany & co. přichází s novou kolekcí.

TexT: Cindy keRbeRová – foTo: archiv firmy

STRAnA 68

proč ne?! – duben 2015

j

e brzy ráno a blížím se k zadnímu vchodu londýnské pobočky Tiffa‑ ny & co. vedle tradičních hodi‑ nářských kreací tu jsou i modely z nejnovější kolekce, která nese iniciály zakladatele značky – charlese Tiffanyho. do poslední chvíle přísně střežená ko‑ lekce cT60 překvapí svou jednoduchostí. žádné opulentní diamantové obroučky ani ciferník zdobený drahokamy. linie se naopak vyznačuje až minimalistickou strohostí, jako by se mistři hodináři spo‑ lu s kreativní ředitelkou francescou Am‑ fitheatrofovou snažili pečlivě odfiltrovat všechny náznaky prvoplánového luxusu. kam se poděl třpyt a lesk spojený se jmé‑ nem Tiffany? kde se schovává přepych, který člověka hned praští do očí? modely cT60 nechtějí ohromit široké okolí, jas‑ ným cílem zůstává komfortní funkčnost.

Procházím se privátním showroomem v old bond Street s viceprezidentem znač‑ ky jonem kingem. bere mě na pomyslnou cestu do dob, kdy ještě ulicemi new yorku nejezdily žluté taxíky a řeku Hudson ne‑ lemovaly obrovské mrakodrapy. do dob, kdy po bulvárech jezdily kočáry s koňmi a pánové ve fracích kráčeli vedle dam oděných v dlouhých šatech a kloboucích.

Přesně tenhle výjev ve mně evokují dobo‑ vé fotografie, plakáty a krásné historické hodinky. během toho mi king vypráví o dlouhé hodinářské tradici značky. charles lewis Tiffany nechal nad svůj obchod instalovat jedny z prvních veřejných hodin – v roce 1853 to byla senzace a pro život v new yorku velmi praktická věc. Právě sem si movití obyvatelé chodili seřizovat čas na svých hodinkách, důvěřovali těmhle třímetrovým hodinám natolik, že podle nich řídili své dny. masivní hodiny, které inspirovaly slavnou kolekci Atlas, určova‑ ly rychlost života ve městě. Rok poté se vizionářský klenotník spojil se společností Patek Philippe a otevřel dílnu v ženevě. následovalo první představení americ‑ kých stopek a otevření velké továrny a obchodu na ženevském Place cornavin.

Americký klenotník opustil rodnou zem, aby ve švýcarsku začal vyrábět hodinky. „věděl, že právě v ženevě najde ty nejlep‑ ší hodináře, komponenty a zpracování. chtěl jen tu nejvyšší kvalitu bez ohledu na to, v jaké části světa ji najde,“ vysvět‑ luje king. díváme se na pánské kapesní hodinky z této doby. nesou na sobě stopy času, a přesto působí moderně. jednoduché

Tiffany cT60 v růžovém zlatě. mechanický strojek, ukazatel měsíce a druhé časové zóny. cena od 344 000 kč.

ocelové Tiffany cT60 s automatickým nátahem mechanického strojku. Průměr pouzdra 40 mm. cena od 136 000 kč.

ciferníky zasazené do žlutého zlata vy‑ právějí příběh prvních inovací vzniklých ve švýcarské továrně. dámské modely ka‑ pesních hodinek nejsou jen praktickým doplňkem, představují hlavně umění mistrů šperkařů. Pláště hodinek, i těch skutečně miniaturních, zdobí množství drobných diamantů, drahokamů a perel. některé z nich vypadají, jako by byly pro panenky, a jen těžko si lze představit, že je nosila dospělá osoba.

Pak se přesouváme v čase ještě o něco dřív a ocitáme se uprostřed zlaté éry, v dobách, kdy Americe vládl jazz, designu dominovaly čisté tvary art deca a hodin‑ ky se natrvalo usadily na zápěstí. Strohé linie hodinek z 20. let mi v mnohém při‑ pomínají kolekci T, kterou značka uvedla v loňském roce. další skok v čase a už jsme v moderní době, konkrétně v roce 1983, odkud pocházejí náramkové hodin‑

ky Atlas, inspirované slavnými hodinami nad newyorským obchodem. jejich cifer‑ ník nemůže být jednodušší. jen římské číslice a dvě ručičky na matném povrchu. víc nic. Tak minimalistické, na desetile‑ tí, kterému vládl ohňostroj barev, vzorů a tvarů a kdy rychle rostoucí ekonomika načas smazala pravidlo „méně znamená více“. Tyto hodinky však přeplácané osm‑ desátky vůbec nepřipomínají. Svým jed‑ noduchým designem předběhly svou dobu a není divu, že se jimi nechali inspirovat současní designéři. vedle strohého Atlasu mě jon upozor‑ ňuje na další model, který nás přenáší o další desetiletí dál. „Toto je Streamerica, hodinky z roku 1993 inspirované americ‑ kým industriálním designem ze třicátých let, kdy se new york masivně rozrůstal a ocel mu dala jeho současnou podobu,“ poodhaluje king tajemství vzhledu dy‑

STRAnA 69

model Tiffany east West s otočeným číselníkem, quartzovým strojkem a pouzdrem z oceli.

ocelové chronografy cT60 s průměrem pouzdra 42 mm. cena od 208 000 kč.

Vybrat správnou investici je umění modely se nedají zařadit do kategorie pán‑ ské či dámské. „máme klienty z Asie, kteří si cíleně vybírají menší hodinky, o nichž bychom řekli, že patří spíše do dámské kategorie. A naopak dámy ze západní evropy sahají po masivnějších modelech.

Hranice zde opravdu neexistují,“ vysvět‑ luje jon king, jehož zápěstí zdobí model Tiffany east West s otočeným číselníkem obdélníkového tvaru.

Součástí nové kolekce je i limitovaná číslovaná edice z růžového zlata s kalen‑ dářem, rezervou chodu 42 hodin a safí‑ rovým sklíčkem na zadní straně hodinek, skrze které je vidět práce hodinového strojku. vyrobilo se jich jen šedesát kusů a osobně bych s nimi nejraději odešla – přísná ochranka mi s tímto elegantním suvenýrem odejít nedovolí. nezbývá než si počkat na duben, kdy se hodinky oficiálně představí světu.

i zodpovědnost. Pomáháme Vám chránit a zhodnocovat Váš majetek.

Nasloucháme Vašim osobním prioritám a využíváme otevřenou investiční architekturu, abychom společně vytvořili individuální strategii. Jsme Expobank Private Banking. Jsme banka pro Vás.

Banka pro Vás Inzerce

namicky vyhlížejících hodinek. Poodstu‑ pujeme od sportovních modelů k té části obchodu, kterou střeží několik urostlých strážců. ve skleněné vitríně tu leží ná‑ ramkové hodinky amerického prezidenta f. d. Roosevelta. „dostal je jako dárek k narozeninám v roce 1945,“ říká king pyšně. na zadní straně zlatého pláště je vyryto věnování spolu s datem. fotografie vedle ukazuje Roosevelta na jednání v bý‑ valém carském paláci v jaltě na krymu, právě s těmito hodinkami na ruce. mám před sebou němého svědka událostí, které rozhodly o osudu evropy na dlouhá de‑ setiletí. jsou to ony, co tvoří významnou součást kolekce cT60, mistři hodináři a designéři se jimi nechali inspirovat při vytváření nových modelů. celá kolekce sází na ryzí funkčnost a nositelnost. švýcarská mechanika dodá‑ vá hodinkám na výjimečnosti. jednotlivé

www.expobank.cz PN001634-2

zoom

STRAnA 70

Šátek s typografickým potiskem.

Cena od 3500 Kč, prodává HERMÈS.

výběr toho nejlepšího z jarních kolekcí luxusních produktů podle redakce proč ne?!

Jarní květinová sukně Blumarine s kouzelným efektem. Cena 16 900 Kč, prodává PAŘÍŽSKÁ 17.

Zlatý náhrdelník a prsten z nové kolekce Amulette od CARTIER je k dostání i v mnoha jiných barevných variantách.

Boty z kolekce od Nicolase Ghesquièra. Cena na vyžádání v obchodě, prodává LOUIS VUITTON.

Dámský jarní parfém Flower, TOMMY HILFIGER. Cena 1060 Kč / 30 ml, prodávají vybrané parfumerie.

Náušnice z bílého zlata. Cena na vyžádání v obchodě, prodává ALO DIAMONDS.

Zlatý prsten z kolekce Cuore ve tvaru srdce osázený diamanty.

Cena na vyžádání v obchodě, prodává BULGARI.

Zářivé boty z lakované kůže.

Cena od cca 8000 Kč, prodává TOD'S.

Dámské šaty z nového showroomu české návrhářky.

Cena 11 000 Kč, prodává STUDIO ZUZANY KUBÍČKOVÉ.

Inzerce

DANIEL HOPE (housle)

& orchestr L’ ARTE DEL MONDO

D O N ÁT O R S K Ý G A L AV E Č E R P RO S T R U N Y P O DZ I M U

Vivaldi – Bach – Schulhoff – Richter Hudební dobrodružství napříč staletími. ve spolupráci PN001642-1

www.strunypodzimu.cz

29/4/2015

Španělský sál Pražského hradu

za finanční podpory

hlavní mediální partneři

zoom

proč ne?! – duben 2015

Luxusní pánská bunda Brunello Cucinelli ve stylu křiváku. Cena na vyžádání, prodává PAŘÍŽSKÁ 18.

Modrý pásek LV40 se dvěma odstíny modré. Cena: cca 13 000 Kč, prodává LOUIS VUITTON.

Limitovaná edice Hublot Ferrari s karbonovou lunetou. Cena na vyžádání, prodává HUBLOT.

Polobotky s efektním zdobením z proplétané kůže. Cena na vyžádání, prodává LOUIS VUITTON. Oblíbený pánský parfém BLEU de CHANEL nově ve větším, 150ml flakonu. Cena 3670 Kč. Prodávají vybrané parfumerie.

PN001619

Inzerce

10. ročník turnaje bankéřů

1O

BANK OF THE GREEN 1

8

.

P A R T N E R

Č

E

R

V

N

A

2

0

M E D I Á L N Í

1

5

/

P A R T N E Ř I

G

O

L

F

R

E

S

O

R

T

K

A

R

L

Š

T

E

J

P R O M O T E D

N

B Y

years

STRAnA 73

Kravaty z kvalitního hedvábí.

Cena od 3000 Kč, prodává HERMÈS.

Pánské kožené boty s přezkou s imitací krokodýlího vzoru.

Cena na vyžádání v obchodě, prodává GUCCI.

Sako a vesta (součást obleku) 34 200 Kč, kapesníček 1000 Kč, kravata 2400 Kč a košile 3900 Kč, prodává TOMBOLINI.

Byznys kufřík Salsa v kabinové velikosti pro krátké přelety za prací. Prodává RIMOWA.

Legendární model hodinek Reverso od JAEGER-LECOULTRE v pánské variantě Grand: cena na vyžádání, prodává CAROLLINUM.

Zapalovač s tzv. ženevským zdobením. Info o ceně v obchodě, prodává CARTIER.

adresář boTTegA veneTA, Pařížská 14, Praha 1, tel. 222 310 054; bell & RoSS, Staroměstské

nebo václavské nám. 10, 110 00 Praha 1, tel. 224 214 349; HubloT, Pařížská 1, Praha 1,

nám. 16, Praha 1; bulgARi, Pařížská 15, Praha 1, tel.: 222 310 358; cARollinum,

tel.: 222 310 907; Hugo boSS, Pařížská 6 a 19, Praha 1; klenoTnicTví dušák, na Příkopě

Pařížská 11, Praha 1, tel.: 224 810 890; cARTieR, Pařížská 2, Praha 1, tel.: 221 709 000;

17, Praha 1; lA PeRlA, široká 15, Praha 1; louiS vuiTTon, Pařížská 13, Praha 1, tel.:

cHRiSTiAn dioR, Pařížská 4, Praha 1; dolce & gAbbAnA, Pařížská 28, Praha 1,

224 812 774; PAřížSká 13, Praha 1, tel.: 222 313 608; PAřížSká 17, Praha 1, tel.: 222 320 260;

tel.: 224 216 407; duSni3, dušní 3, Praha 1; eRmenegildo zegnA, Pařížská 18,

PRAdA, Pařížská 16, Praha 1, tel.: 221 890 380; RobeRTo coin, Pařížská 1, Praha 1, tel.:

Praha 1, tel.: 224 210 083; gAnT, seznam prodejen na www.gantclub.com/cs; gucci,

222 314 122; Rolex, Pařížská 14, Praha 1 ; SAlvAToRe feRRAgAmo, Pařížská 20, Praha 1,

Pařížská 9, Praha 1, tel.: 222 316 091; HAlAdA, Pařížská 7, Praha 1, tel.: 222 311 868;

tel.: 224 814 779; SimPle cARollinum concePT SToRe, Pařížská 20, Praha 1; TiffAny

HeRmÈS, Pařížská 12, Praha 1, tel.: 224 817 545; HodinářSTví becHyně, štěpánská 57

& co., Pařížská 10, Praha 1, tel.: 221 779 966; veRSAce, u Prašné brány 3, Praha 1.

STRAnA 58

mimochodem

krakenova sekera

k

dyž chcete porazit strom, je dobré mít jasno ve třech vě‑ cech: čím ho pokácíte, kam chcete, aby kmen dopadl, a ku‑ dy se případně dáte na útěk, kdyby váš propočet nevyšel. Aspoň tak si to myslí graeme cameron, zakladatel kanadské značky base camp x, která se speciali‑ zuje na ruční výrobu seker – to když ne‑ chcete tu od fiskars. na to, aby člověk ocenil její přednosti, nemusí být zrovna majitelem srubu v nehostinné tajze. S její pomocí může obhospodařit kus lesa, ob‑ starat palivo do domu, ale taky ji pověsit nad krb jako kus uměleckého řemesla a využít ji k zapředení konverzace s ná‑ vštěvami. čepel, která se umí zakousnout do dřeva jako do másla, je ukutá z karbo‑ nové oceli. Hladké topůrko z ořechového dřeva se ručně barví, aby evokovalo od‑ stíny lesa, ohně, jezerní krajiny nebo noč‑ ní oblohy. „nepoužíváme tu žádné barvy z plechovek. Pigmenty mícháme s vodou,

která pochází z místního jezera,“ popisu‑ je cameron.

Svou vlastní sekeru si u base camp x nechal zhotovit i otec Hvězdných válek george lucas, komik jimmy fallon nebo herec Ashton kutcher. kromě kousků s nadčasovým designem vyrábí i blázni‑ vější modely seker – jedné na hlavě sedí kraken. „Před třemi lety se mi o něm zdál naprosto šílený sen, který jsem nemohl dostat z hlavy. vnuklo mi to inspiraci, a tak jsem zavolal kamarádovi, aby vy‑ modeloval krakena na jednu z našich se‑ ker. nejbláznivější na tom celém ale bylo, že pár dní nato objevili poblíž japonska gigantického hlavonožce,“ vzpomíná ca‑ meron. kromě seker prodává značka base camp x další věci, které nutně potřebu‑ je každý chlap: holicí břitvu s názvem Hrdlořez, sadu na rozdělávání ohně, vr‑ hací nůž, prak na srážení veverek a de‑ ník v koženém pouzdře pro zaznamenání všech těch dobrodružství v divočině.

proč ne?! – duben 2015

PN001595

PN001632