Rozhovor

BOUŘKY, ZPĚV A KAMERA

ptala se EVA ČEJCHANOVÁ foto ARCHIV FILIPA SMOLY

Už od dětství má rád tabulky, zpěv i počasí. O tom, jak se dostal do zpravodajství televize CNN Prima News, mezi organizátory akcí pěveckého souboru Effatha i na cestu s Bohem vypráví Filip Smola lehce a s humorem.

Veřejnost vás zná jako moderátora počasí na Primě. Především jste ale profesionální meteorolog. Jaká byla cesta k této profesní volbě? Sledoval jste oblohu už jako dítě? Vlastně ani ne, jako malý jsem chtěl být zmrzlinářem, prodavačem, hercem nebo doktorem. O počasí jsem se začal zajímat až na druhém stupni základní školy, kdy jsem si jednoho dne řekl, že by mohlo být zajímavé zapisovat si počasí do deníku. Ani moc nevím, co mě k tomu vedlo, možná to, že jsem byl odmala na tabulky, zápisy, a tohle k tomu tak nějak sedělo. Nejdřív mi stačil teploměr na kuchyňském okně. Pak mi ve škole půjčili směrovku s korouhvičkou, kterou už jsem nikdy nevrátil, prý to ale nevadí (smích), pak jsem dostal menší venkovní poloprofesionální meteostanici, začal jsem sledovat předpověď počasí v televizi a dostal jsem nějaké knihy o počasí. Takže se to docela rozjelo a už se to nezastavilo.

Trochu vystřízlivění z toho, že bych někdy dělal meteorologii, nastalo při volbě vysoké školy, kdy jsem věděl, že matfyz, kde se meteorologie nejvíc vyučuje, není nic pro mě. Tak jsem se rozhodl jít na geografii. Původně jsem myslel, že ze mě bude socioekonomický geograf, ale v prvním semestru jsme ještě měli společné základy i s fyzickou geografií, to je taková ta přírodní část zeměpisu, a tam spadala i meteorologie a klimatologie, což jsem předtím úplně nevěděl. Takže když jsme se pak dělili do studijních směrů, bylo jasno.

Teď s odstupem času a vědomím následků – jste za tu volbu rád? Ano, rozhodně. Vlastně jsem se k tomu dostal zpátky oklikou. Meteorologie na geografii není zdaleka tolik o matematice a fyzice jako na matfyzu, to pro mě bylo jednodušší. Ale dělám, co jsem dělat chtěl, takže jsem rozhodně spokojený.

Jak moc platí pranostiky našich předků? Změnilo se něco na jejich pravdivosti změnou klimatu v posledních desetiletích? Asi bych měl předně říct, že my meteorologové na ty pranostiky nějak moc nejsme – možná by se mohlo ukázat, že vycházejí líp než naše předpovědi. To si teda dělám legraci, samozřejmě, navíc pranostiky zavání pověrčivostí, a my křesťané přece pověrčiví nejsme, jelikož to přináší smůlu, že ano. Ale teď vážně. Všeobecně asi platí, že některý rok se některé pranostiky vyplní. Na co se ale dá víc spolehnout, jsou takzvané singularity, což znamená, že se v určitém období odehrává každý rok přibližně stejné počasí. Asi nejznámější jsou babí léto, vánoční oteplení, něco bude i na třech zmrzlých mužích atd. Za takové období je považováno i únorové ochlazení, kdy pravidelně v únoru přicházelo suché, mrazivé a slunečné počasí, ale v posledních deseti letech si nepamatuju, že by u nás nastalo, což se asi dá přičíst právě změně klimatu. Ale samozřejmě některé pranostiky pamatují i na tahle období.

Co vás napadlo jako první, když jste se loni dozvěděl o řádění tornáda na Moravě? To bylo dost zvláštní. Přečetl jsem si to docela pozdě, chystal jsem se spát, protože jsem šel další

den do práce, nakonec jsem ale ještě před spaním otevřel internet, abych se podíval na zprávy. Kdybych to neudělal, asi bych se to dověděl až další den ráno cestou do práce. Úplně nejdřív jsem si říkal, co zas ti novináři přehánějí, ale když jsem viděl ty záběry a že všechny televize jedou živě, tak mi došlo, že to asi bylo něco velkého.

V datech nebyly žádné známky toho, co by se mohlo dít? Věděli jsme o silných bouřkách, vydali jsme na ně varování před vysokým Mgr. FILIP SMOLA (1995)

Vystudoval Fyzickou geografii na MU Brno, pracuje v ČHMÚ a současně už druhý rok moderuje zprávy o počasí na CNN Prima NEWS. Je členem CB v Bystrém. stupněm nebezpečí pro velkou část území. Ale s tornádem konkrétně je to komplikované. Jsou známy podmínky, při nichž se tornádo vytváří, problém ale je, že se může, ale nemusí vytvořit. Jsou roky, kdy se objeví za léto jednotky slabých tornád, které maximálně pokácí stromy v lese nebo strhnou elektrické vedení, a nikomu se nic nestane. A pak jsou léta, kdy se neobjeví žádné. Přitom supercely, což je typ bouřky, v nichž se tornáda vyskytují, se objevují v desítkách ročně, takže nejsme schopni říct, že ta a ta supercela vyprodukuje tornádo, i když umíme předpovědět podmínky pro vznik supercel a částečně i pro vznik tornád. To ale ještě neznamená, že se tornádo vytvoří. Navíc naše předpovědi přebírá spousta médií, a kdybychom napsali do předpovědi, že bude tornádo, tak to s největší pravděpodobností bude poplašná zpráva kvůli malé pravděpodobnosti, že by se opravdu objevilo. Tak silná tornáda, jako bylo to červnové, se u nás vyskytují velmi zřídka.

Říkáte tím, že už tu nějaké takové tornádo bylo? Takhle silné, jako to letošní, ne. Srovnávalo se s tím úplně prvním, které u nás máme zaznamenané, z roku 1119. Píše o něm Kosmas ve své kronice a pobořilo část Vyšehradu, ale tam se jeho síla posuzuje spíš z popisu v té kronice, prý zbouralo zděné stavby apod. Jeho síla byla F3 až F4, loňské na jižní Moravě F4. To je ale už hodně dávno, v moderní historii se tornádo síly F3 prohnalo částí Litovle v roce 2004, takže bylo slabší než to jihomoravské. Navíc to loňské bylo výjimečné tím, že zasáhlo hustě zastavěnou oblast, proto ty škody, jindy zasáhlo spíš lesy a pole a škody nebyly takové.

Jste už skoro dva roky také součástí profesionálního týmu moderátorů počasí na CNN Prima NEWS. Bylo těžké dostat se do televize? Co vás tam táhlo? Odmala mě fascinovalo televizní zákulisí, to, co není na obrazovce normálně vidět,

kamery, obrazovky, světla, zelené plátno, triky a to všechno, co za tím vším vysíláním je. Pak když jsem se začal zajímat o počasí, tak jsem měl jasno – chtěl jsem vytvářet předpověď počasí, a ještě víc jsem chtěl ho pak prezentovat v televizi. Vlastně byla docela náhoda, že jsem pár měsíců po nastoupení do ČHMÚ dostal příležitost jít na casting pro počasí na Primě. Výhradním dodavatelem počasí pro Primu je právě ČHMÚ, a to včetně moderátorů, a tak si nás asi z patnácti kolegů na základě kamerových zkoušek vybrali deset, takže o to jsem to měl možná jednodušší, navíc jsem doma pár let trénoval před závěsem (smích), tím jsem měl asi i trochu výhodu a možná mi to proto nepřišlo moc těžké.

Kromě toho závěsu – musí mediální laik projít nějakým tréninkem před kamerou, než začne pracovat jako televizní moderátor? Ano, ano. Přípravou jsme prošli všichni, a to včetně kolegyně, která před pár lety moderovala počasí v České televizi. Vlastně jsme se necelý půlrok skoro každý týden scházeli s paní Janou Postlerovou, která nás učila především správný mluvený projev a jak se pohybovat před kamerou, aby to nějak vypadalo. Ten půlrok ale nestačí, člověk se pak ještě dál učí a vyvíjí, i když už vysílá naživo. Musí se to vrýt do paměti a zautomatizovat. Občas dostaneme zpětnou vazbu od zkušenějších kolegů moderátorů, co by bylo dobré změnit, takže pořád je na čem pracovat.

inzerce

REALITNÍ MAKLÉŘ z Církve bratrské – Realitní služby křesťansky pro křesťany. Jmenuji se Ruslan Grycik a pomáhám s prodejem a pronájmem napříč Čechy. Pojďme se spojit a najít společnou cestu, jak mohu pomoci i Vám. Více na: www.realitniodbornik.cz/prokrestany nebo volejte +420 734 640 054. Předpovědi počasí se věnujete jak v Českém hydrometeorologickém ústavu, tak v televizi. Když se na dvou místech dělá totéž, asi to není totéž… To je pravda, není to totéž. V Ústavu, jak mu my říkáme, se předpovědi vytvářejí, meteorolog si prohlíží spoustu materiálů a na jejich podkladě napíše předpověď, zatímco v televizi ji dostane hotovou od kolegů a jeho úkolem je si připravit grafiku, předpověď pochopit a naučit se ji a pak ji odprezentovat.

ODMALA MĚ FASCINOVALO TELEVIZNÍ ZÁKULISÍ, TO, CO NENÍ NA OBRAZOVCE NORMÁLNĚ VIDĚT.

Co vás baví víc? To je dobrá otázka. Hodně mě baví to i to, obojí má něco, práce v Ústavu je víc tvůrčí, člověk tam víc využije svoje znalosti a know-how, v televizi mě baví být součástí toho vysílání a hlavně to samotné moderování, ale zase se tam toho tolik vymyslet nedá, zvlášť pokud se musím vejít do dvou minut.

Jak vypadá váš pracovní den v hydrometeorologickém ústavu? To dost záleží na tom, kterou službu zrovna dělám. Jedno je ale vždycky stejné, a to, že směna začíná v půl sedmé ráno. Z pěti služeb, které se denně obsazují, sloužím tři. Jedna z nich je nepřetržitá, takže se střídáme na denních a nočních a počasí hlídáme bez ohledu na svátky nebo víkendy. Vůbec nejvíc času trávíme prohlížením materiálů, tzn. družic, radarů, výstupů z modelů atd., na jejichž základě sestavujeme předpověď, pravidelně nám volají z rádií a v neposlední řadě hlídáme, jestli se počasí chová, jak má. V létě je potřeba sledovat bouřky, v zimě zase mrznoucí déšť, vítr, sněžení atd., aby kdyby se dělo něco nebezpečného, mohl meteorolog včas varovat buď veřejnost, nebo silničáře, hasiče apod. Součástí toho je konzultace, nikdy předpověď nevyjde ven, aniž by nebyla zkonzultovaná, protože víc hlav víc ví a i zkušenému meteorologovi může někdy něco uniknout. Nejčastěji mám na starost předpověď pro Prahu a střední Čechy, což mimo jiné obnáší hlavně v zimním období pravidelné předpovědi pro silničáře a energetiky, i několikrát denně, ale i spoustu dalšího. Občas píšu střednědobou předpověď (od pozítří na dalších sedm dní) pro celou republiku a občas sedím na tzv. komerční službě, která kromě speciálních předpovědí pro zákazníky, hlavně televize, sestavuje jednorázové nepravidelné předpovědi pro toho, kdo si je objedná, nejčastěji filmaři nebo stavbaři. Ale děláme tam i spoustu dalších věcí.

Kdysi koloval vtip, že úspěšnost meteorologických předpovědí je 40 %, takže je jistější zařídit se přesně naopak. Je těžké vystihnout pravdivou předpověď? Ano, to je pravda. Tedy hovoříme-li o měsíčním výhledu, tam se předpověď na ten poslední týden občas může dostat na 40 %. (smích) Ale úspěšnost předpovědí máme na našem webu, a tak špatná není. Samozřejmě klesá s tím, jak daleko je den, pro který předpovídáme. Ale obecně na čtyři nejbližší dny je úspěšnost nad 90 %. Často se odvíjí od situace. Někdy je i týden dopředu docela jisté, jak se bude počasí vyvíjet, třeba při mohutných tlakových výších, naopak někdy tápeme i na druhý den, jako příklad bych mohl uvést loňské Vánoce, kdy nebylo pár dní dopředu jasné, jestli budou na blátě, zmrzlém blátě nebo na sněhu. Nejméně předvídatelné bývá počasí, když se nad střední Evropou udržuje rozhraní mezi teplým a studeným vzduchem. Tam pak stačí, aby modely v novém výpočtu posunuly rozhraní o pár desítek kilometrů na jednu nebo

na druhou stranu a předpověď počasí se může úplně změnit. Pak nám lidi spílají, že to neumíme a kdesi cosi, ale atmosféra je velmi dynamický systém, ne nadarmo se s nadsázkou říká, že „mávnutí motýlích křídel v Jižní Americe může vyvolat bouřku v Japonsku“. Stačí malá změna v atmosféře a vývoj počasí se může úplně změnit.

Předpověď počasí se může laické veřejnosti jevit jako druh proroctví. Jste členem CB a jste zapojen do organizace pěveckého sboru Effatha. Co konkrétně tam máte na starosti? Jsem členem sboru v Bystrém, nejstarším sboru Církve bratrské. Mým úkolem v Effatě je komunikace se zpěváky, to znamená že rozesílám organizační emaily a jsem takovou spojkou mezi vedením a zpěváky. Zatím jsem teda moc práce neměl, dělám to od ledna 2020 a od té doby jsme se viděli jednou. Proč, to asi nemusím vysvětlovat. CB rodina. (smích) Takže Pána Boha jsem bral vždycky jako samozřejmost a o Jeho existenci jsem nikdy nepochyboval. Ale takový zlom nastal, když jsme na jednom Kurzu zpěvu Effathy s kluky z našeho dvoupokojáku zahajovali den společně krátkým slovem a modlitbami a já jsem viděl, že jejich víra je jiná než moje, hlubší a intimnější. Moc jsem se s tím do té doby nesetkal, protože jsem vyrůstal v dorostu a mládeži, kde moji vrstevníci tenkrát tyhle věci moc neprožívali – měli svoje zájmy

PŘÍPRAVA PŘEDPOVĚDI POČASÍ Zatímco součástí práce Filipa Smoly v Českém hydrometeorologickém ústavu je analýza dat a tvorba předpovědí, v televizi pro něj předpovědi tvoří kolegové z ČHMÚ a moderátoři mají za úkol připravit grafiku a vše odprezentovat.

(úsměv) Jak moc vás přátelé, třeba pro případy dovolených a výletů, využívají jako „vědmu“? Skoro vždycky. (smích) O to horší je, když mi to pak nevyjde. Hned jsem si na jeden případ vzpomněl. (smích)

Místo kila opalovacího krému měli mít gumáky? To ani ne, oba dny bylo zataženo, ale rozhodovali jsme se, jestli uděláme výlet v úterý nebo ve středu, a vypadalo to, že ve středu to bude lepší a nebude pršet, a tak jsme výlet odložili na středu. Nakonec v úterý ani nekáplo a středa propršela. Bylo to na mládežnické dovolené, ale myslím, že mládežníci byli nakonec rádi, že na žádný pěší výlet nemuseli. Jen bych rád podotknul, že mě žádný z nich nepodplatil. (smích)

Mnoho současných organizátorů Effathy v Effatě vyrostlo. Je to i váš případ? Je to tak, vlastně asi všichni. Nevím, jestli se dá tvrdit, že vyrostl, zpívat v Effatě jsem začal až v patnácti letech, takže nepatřím mezi ty, kteří jezdili na kurzy zpěvu, když ještě ani neuměli pořádně mluvit. (smích)

Čím pro vás Effatha je? V podstatě hned od začátku byla Effatha srdcovka. Zpívat mě hodně baví, jsou tam super lidi, a navíc byla jedním z milníků v mé cestě za Bohem. Reklama: potřebujeme mužské hlasy. (smích)

Jaká byla vaše cesta za Bohem? Rodiče mě vedli k Bohu odmalička, oba jsou věřící, jejich rodiče byli věřící a i rodiče jejich rodičů, takže taková typická a byli takoví divocí. A to jsem já moc nebyl. Tak mě tahle zkušenost donutila přemýšlet o tom, jak to mám já. A vlastně celé ty prázdniny jsem prožil v takovém rozpoznávání toho, jak se o mě Pán Bůh stará a vede mě životem a co pro mě dělal a dělá. Byl to takový proces, jehož výsledkem bylo, že jsem cítil, že teď mám vztah s Bohem na čem postavit, ne pouze na tom, co nám říkali v besídce nebo v dorostu.

Co nejlepšího jste dosud s Bohem zažil? Asi to, že i když jsem procházel těžkými věcmi nebo vlastně jakýmikoli věcmi v životě, tak po ohlédnutí se zpět vidím, že mě tím Pán Bůh provázel, i když se věci děly jinak, než jsem chtěl. A prožití toho, že mě bere takového, jaký jsem.

■ Celý rozhovor najdete na brana.cb.cz.