Seriál Historie

NEJVĚTŠÍM NÁSTROJEM JSOU RUCE

ptala se EVA ČEJCHANOVÁ foto AUTORKA

IStvořitel tvořil z hlíny. Jaký to je pocit, když ti pod rukama vzniká nový výtvor? Nevím, co Pán Bůh cítil, když nás tvořil. Hlavně ze začátku praxe jsem o tom hodně přemýšlela. Ale to jsem koukala jen na „vnější fasádu“, k uvažování o vnitřnostech jsem se nedostala. (smích) Pro mě je práce s hlínou, kdy vzniká něco nového, úžasný pocit. Je to fascinující. Když jsem poprvé viděla člověka, který točil hrnek, tak jsem si říkala: „To není možné, jak to dělá?“ Než se to člověk naučí, trvá to dlouho. Jeden den si říkám: „Paráda, už to umím,“ a druhý den to najednou nefunguje! Hlína utíká z kruhu, malíčky jsou odřené do krve. Ale když už to umím… tak sním o tom, co si vyrobím. Říkám si, že není nic, co bych nezvládla. Ale pokaždé je to trochu boj.

Čím to tvoje přemýšlení o novém výrobku začíná? Základní je uvědomit si, s jakým materiálem člověk pracuje. Za ty roky už vím, jak funguje hlína. Když chci třeba z plátů postavit domeček, tak to musím vyválet a naměřit a až druhý den stavět. Když to budu chtít postavit v jednom dni, strašně se s tím nadřu. Hlína potřebuje čas. Když trochu uschne, dostane se do „koženého stavu“ a bude držet tvar.

Jaké jsou po výběru hlíny další fáze? Než začnu cokoli vyrábět, je dobré vědět, jak velkou pec mám a kolik se toho tam vejde, případně jak velkou věc mohu udělat, aby se tam vešla. Ideální je, aby pec byla vždy plná.

Následuje tvarování výrobku – na kruhu, na desce, sochařina, odlívání do forem… Pak se to musí nechat uschnout. Schne to různě dlouho, podle tloušťky. Takže třeba týden, pláty den, dva. Musí se z toho ztratit voda. Sušení je velmi složitý chemický proces, výrobek se totiž smršťuje, proto musí schnout pomalu. Je zde mnoho úskalí, na která si musíme dávat pozor. Při špatném zacházení nebo rychlém schnutí mohou na výrobku vzniknout i mikropraskliny, které při výpalu způsobí, že to celé praskne. V místnosti, kde výrobek schne, nesmí být ani moc teplo, ani moc zima, mráz může taky výrobek roztrhnout, při velké vlhkosti může hlína zplesnivět atd. Zkrátka se o výrobek musím starat každý den, dokud úplně neuschne. V průběhu schnutí výrobek oretušuji, tzn. začistím všechny nerovnosti.

Když je výrobek suchý, následuje přežah – výpal s teplotou 800–900 °C. Když jdou výrobky do přežahu, musí být suché, tzn. nesmí být studené. Studený výrobek je důkaz, že v něm je ještě voda. Po přežahu se střep (tak se výrobku říká) glazuje. Glazura je prášek (velmi laicky by se dal přirovnat k rozemletému sklu) s barvivem rozmíchaný ve vodě. Následuje druhý výpal – ostrý. Podle druhu hlíny a glazury se teplota v peci u ostrého výpalu pohybuje mezi 1 150–1 180 °C, někdy i víc. Glazura se tím nataví na hlínu. Všechny nepečlivosti v procesu výroby a v nanesení glazury jsou vidět

EVA ANDRŠOVÁ

Vystudovala jsem v Jaroměři obor umělecký keramik a pak v Bechyni obor designer keramiky a porcelánu. Nejvíc času jsem ale strávila v točírně, protože mě to baví. Takže se považuji za hrnčíře. V rodině nikdo sklony pro práci s hlínou neměl, alespoň co vím. Umělecké sklony tam však byly. Můj tatínek i maminka byli vždy velice šikovní a dokázali si se vším poradit. Teta krásně malovala. Její dcery si dokonce udělaly kurz keramiky, což jsem se dozvěděla mnohem později. Do hlíny jsem se zamilovala už na základní škole – učitelka výtvarné výchovy nás vzala do Domu dětí a mládeže, kde jsem viděla jednu holku, která tam točila na kruhu. V tu chvíli jsem věděla, co budu v životě dělat.

teprve až ve chvíli, kdy se to nakonec z pece vytáhne – nepřichycená glazura, když byl třeba na střepu prach, kousky sádry, prasklinky… všechna práce může být ve finále zbytečná.

Která fáze je „oddychová“? Nic není úplná pohoda, všechno je „na špičkách“, ale baví mě to. Třeba točení je pro mě nejoblíbenější, když si hraju, ale jedno z nejtěžší, když mám zadání. Taky první hrníček je nejnáročnější. Prvních deset hrníčků ještě hledám tvar, než se mi dostane do ruky, a pak už to jede.

Mluvíš o tom, že sedíš u kruhu a děláš jeden hrnek za druhým? Ano. Jednou jsem takhle točila 250 hrnků. A zas jindy jsem točila 24 hodin v kuse, a to byl masakr. Pak jsem nemohla chodit. Vyrovnávala jsem výrobky na prkno a nosila jsem je k regálu. Říkala jsem si, jestli to vůbec zvednu. Nesla jsem to a už po cestě jsem vybírala polici, kam to položím. Nejlépe úplně u země. (smích)

Z jaké hlíny se rozhodně nic kvalitního nepovede? Z té, která je tak dlouho používaná, až ztratí původní vlastnosti. Třeba u točení se odebírá jíl, který je ale v hlíně velmi důležitý, takže se tam musí vrátit.

Odebírá se jíl? Jak? Hlína se při točení neustále namáčí, zůstává na rukou a pak se usazuje na dně nádoby s vodou – kalníku. Je dobré pak ten kal znovu zapracovat do zbytkové hlíny. Obecně hrnčíři raději používají novou hlínu než takto zrecyklovanou. Já si klidně tu práci dám. Ale v ruce mám fakt bláto. Musí se to převálet. Je to náročné, protože tam ve výsledku nesmějí být bubliny. Když se výrobek v peci smrskne, vzduch se nestlačí a mohly by být na povrchu vidět puchýře nebo by to celé prasklo. Nebo tam nesmí být příměsky mýdla ani sádra. Když se na sádrové desce válí hlína, tak odebírá vodu, což je skvělé, ale nesmí se z ní do hlíny dostat ani miniaturní kousky. V hlíně to vidět není, jsou vidět až na vypáleném výrobku.

To asi nepotěší, že? Přímo to naštve. Takovou práci to dalo a tohle se stane. (smích) Potom zhodnotím, zda to změnilo něco na funkci, nebo jestli to naopak neudělalo zajímavý efekt, který překvapí. Přece jen je to ruční práce, takže originál. Odborník by to ovšem poznal, takže se mu s tím chlubit nebudu. (smích)

Čekají tě u pece někdy i opačná překvapení? No jasně! Nejkrásnější okamžik je, když z pece vytáhneš naglazovanou hotovou věc. Glazura před výpalem vypadá úplně jinak než po výpalu, je to chemie. Třeba z růžové může být po výpalu modrá. Také hlína mění barvu. Do poslední chvíle nevím, jak to dopadne, takže ta zvědavost je trvalá. Na kurzech lidem předtím, než jdou výrobky do pece, říkám: „Podepište si to.“ A oni ne. A pak svůj výrobek nepoznají. A vybírají si ty nejhezčí. (smích)

Máš nějaký styl? Pořád se inspiruji, baví mě všechno. Baví mě experimentovat. To je celoživotní proces. Keramika je moje láska. Vracím se do školy v Bechyni, i když nemusím. S mými bývalými učiteli si už tykám. Když řeším, jak vyrobit nějakou složitou věc, bavíme se o technologii – a všem nám září oči. (smích)

Bez jakých nástrojů se hrnčíř neobejde? Asi bez kruhu. A ke kruhu jdu s nožíkem, strunkou na odříznutí hlíny od kruhu a s kartou. A na místě mám houbičku a kalník. Největším nástrojem jsou ale stejně ruce, s rukama udělám všechno. Všechny ostatní nástroje jsou bonus. Vždycky bych si nějak poradila.

Bůh nakonec o své práci řekl, že je to dobré. Na co z výrobků, které jsi vytvořila, jsi hrdá? Hodně práce mi dala moje maturitní práce v Bechyni – opravdu velká sada vypalovaného nádobí z kameniny. Na vypálení jsem vezla tři banánové krabice výrobků, zpátky jen dvě. Smrsklo se to tak, že jsem nevěřila, že jsou všechny.

HRNČÍŘKA

Ručně vyrábí z plastické hlíny jemnou keramiku. Točí na hrnčířském kruhu nádoby, z hliněných plátů tvoří výrobky, z hliněných celků sochaří, vytváří sádrové formy pro práci s tekutou hlínou. Připravuje výrobky pro výpaly v peci, zdobí je výtvarnými technikami a dalšími materiály, např. glazurou.

JEDNODUŠE BÝT S JEŽÍŠEM text KRISTÝNA VACULÍKOVÁ foto M 24-7

Vytvoření místnosti, kde se lidé v hodinových intervalech střídali v modlitbě, se stalo roznětkou pro vznik modlitebního mezicírkevního hnutí 24-7 Prayer. Modlitby 24-7 se živelně rozšířily do více než stovky zemí světa a své působiště mají už přes 15 let i v Česku.

Hnutí vzniklo v roce 1999 v Anglii v malém křesťanském společenství, které zjistilo, že modlitby jim moc nejdou, a chtěli to změnit. Inspirací jim byli Moravští bratři, kteří se modlili nepřetržitě přes 100 let. Proto se rozhodli, že by se mohli zkusit modlit jeden měsíc. Koncept nepřetržitých modliteb postupně nadchl další lidi a společenství, až se z této malé iniciativy stalo celosvětové hnutí. Do České republiky myšlenka doputovala v roce 2007, kdy se ve Vsetíně otevřela první modlitební místnost v naší zemi. Od té doby se začalo hnutí rozvíjet i na našem území a rozšířilo své aktivity i mimo modlitební místnosti.

Havířov

Vize

Cílem je být jednoduše s Ježíšem. Nejde nám pouze o modlitbu, ale také o misii a sociální spravedlnost. Chceme se modlit za své bližní a společnost, především však potřebujeme být sami proměněni Ježíšem Kristem tak, abychom milovali lidi stejně jako on a byli jsme schopni přinášet dobrou zprávu, lásku a spravedlnost do všech oblastí společnosti. Modlitby 24-7 nejsou pro modlitební profesionály, ale pro každého, kdo chce v modlitbě růst. Chceme přinášet české církvi inspiraci a povzbuzení do modlitby, pomoci lidem objevovat krásu a hloubku toho, že smíme přicházet za svým Bohem a trávit s ním čas.

Předvánoční čas patřil v Havířově modlitební místnosti. Vnímali jsme totiž, jak na členy dopadá z jedné strany tíha covidové doby a z druhé strany předvánoční stres. Modlitební řetězec jsme využili jako možnost postavit se na skutečnost Kristovy přítomnosti, která tím vším prochází jako světlo. Součástí řetězu byla i dvě společná modlitební setkání. Bylo zajímavé sledovat, jak obtížně si lidé nacházeli čas do řetězu se zapojit, ale pak vyjadřovali vděčnost za velmi mimořádný čas s Kristem. Po skončení řetězce byla ve sboru zřejmá změna atmosféry mezi lidmi a bylo vidět, že to lidem pomohlo prožít advent s tím správným zaměřením bez pohlcení stínem doby.

ROMAN TOUŠEK, kazatel CB Havířov Modlitební místnosti

Modlitební místnost je nástrojem, který nám má pomoci oddělit si čas a strávit jej s Ježíšem. Lidé se zastaví, dají prostor Ježíši a zažívají modlitbu jako oboustrannou komunikaci s ním. Mnoho účastníků prožívá Boží blízkost, přijímají radost, pokoj, mnohdy i uzdravení a bývají nadšeni z toho, jak Bůh reaguje na jejich modlitby.

Základní princip modlitebních místností je vytvořit kreativní prostor, jehož součástí jsou i různá „stanoviště“ s modlitebními náměty, která účastníky inspirují k modlitbám. Navíc si mohou vyzkoušet vyjádřit své modlitby i jinak, než jak jsou běžně zvyklí, např. tancem, chválou, tvořením nebo i mlčením. Modlitební náměty se mohou pokaždé lišit, chceme se modlit nejen za sebe a své církve, ale také za svět okolo nás.

Modlitby 24-7 jsou pro všechny generace a zapojují se lidé z křesťanských společenství z celého spektra české církve. Modlitební řetězce probíhají nepřetržitě, v každém městě s různou délkou a četností.

Modlitební karavan

Modlitební karavan jsme původně připravili jako pojízdnou modlitební místnost. Pak jsme ale zjistili, že se u nás lidé zastavují a my máme možnost se s nimi bavit, modlit a svědčit o Kristu. Tak začala naše služba na ulici.

V minulém roce jsme navštívili 20 míst, kde nám pomáhalo 200 dobrovolníků z deseti církevních denominací. Měli jsme s lidmi stovky rozhovorů a modliteb a pomohli jsme šestnácti lidem odevzdat svůj život Bohu.

Zdroje

Uvědomujeme si, že se podobně jako učedníci potřebujeme modlitbě učit. Proto se snažíme do českého prostředí přinášet kvalitní obsah v podobě knih, kurzů, článků a jiných materiálů.

V minulém roce jsme vydali v češtině modlitební kurz „Jak se modlit“, který připravil mezinárodní tým Modliteb 24-7. Je určen všem, kdo chtějí prohloubit svůj modlitební život – ať už má člověk s modlitbou zkušenosti, nebo ne. Skládá se z osmi interaktivních lekcí, které pokrývají širokou škálu témat, např. uctívání, osobní modlitbu, přímluvné modlitby, ale také náročnější témata jako nevyslyšené modlitby nebo duchovní boj. Videa a další doprovodné materiály kurzu najdete na stránkách jaksemodlit.cz a jsou k dispozici zdarma.

Celý příběh Modliteb 24-7 se můžete dočíst v knihách Krvavý měsíc na obzoru a Ušpiněná sláva.

Možnost zapojení

Pokud byste rádi rozběhli modlitební místnost nebo máte zájem, abychom s karavanem přijeli do vašeho města, případně se chcete přidat jako dobrovolník ke karavanu, napište nám.

Celý článek najdete na brana.cb.cz.

číslo účtu: 2500723095/2010; web: modlitby24-7.cz e-mail: info@modlitby24-7.cz; soc. sítě: YouTube Modlitby24-7, Instagram @modlitby247＿cr, Facebook Modlitby 24-7

ZDRAŽOVÁNÍ

připravila EVA ČEJCHANOVÁ anekdota ROMAN GADAS

Obrovský nárůst cen energií po pádu několika dodavatelů se promítá do inflace a razantního zdražování v dalších oblastech. Jak tuto změnu prožíváte vy? Jakou roli v tom hraje vaše víra?

Já vím, Francku, že jsem ateista, ale vocaď pocaď.

BLANKA LUKAVSKÁ

CB Náchod

Média jsou dnes plná negativních zpráv. Pokud nestoupají počty nakažených covidem, tak se na nás řítí inflace, zdražování energií, potravin, služeb. Přiznám se, že v poslední době jsem v zájmu svého duševního zdraví přestala sledovat média a rozhodla jsem se, že se budu snažit nereagovat se strachem na jakékoli negativní zprávy. Možná už jsem z těch všech negativních zpráv otupěla. Zdražení energií se nás též dotklo. Byli jsme klienti firmy Bohemia Energy. Řekla bych, že než jsem si stihla uvědomit, že ten problém se týká i naší rodiny, tak se to prostě stalo a nestihla jsem se ani bát. Měsíční vyúčtování spotřeby elektřiny v režimu DPI nás nemile překvapilo, ale ne tak, aby to citelně zasáhlo náš rozpočet. Bohu díky, nejsme v situaci, kdy bychom neměli finanční rezervu, ze které bychom nemohli doplatek zaplatit. Pravděpodobně nás čeká období, kdy budeme muset slevit z námi nastavených standardů. Velmi dobře si uvědomuji, že stále máme být za co a Komu vděčni.

Víra mi pomáhá nespadnout do paniky, nežít v kruhu strachu. Ježíš mi pomáhá udržet si pokoj a neustále mi připomíná: NEBOJ SE. K zamyšlení je, že se lehce může mluvit o víře v to, že Pán Bůh se postará, když je plná peněženka. Můžeme si myslet, že Pán žehná – a ono to tak i může být. Co se ale stane, když o tu peněženku přijdeme?

PETR KADLEC

CB Plzeň

Krach energetických dodavatelů a rostoucí inflace je realita, která koncem minulého roku nepříjemně vstoupila do našich životů. Ať chceme, nebo nechceme, musíme ji řešit. K řešení má však každý jiné podmínky.

Jako křesťané jednotlivci, tak ani jako křesťanská společenství nežijeme v nějaké

ochranné bublině, která by nás oddělovala od okolního světa. Musíme se vyrovnávat se vším, co dění ve společnosti přináší, jako každý druhý spoluobčan. Někomu to jde lépe, jinému hůře. Ale tak je to se vším v lidském životě.

Tak i já jako věřící jsem k tomu musel zaujmout postoj. Přiznám se ale, že jsem zpočátku celou věc nijak hlouběji duchovně neprobíral a můj přístup byl spíše racionální: „Co nás to bude stát?“ Nejspíš nejsem výjimka. Nyní si zpětně uvědomuji skutečnost, že i s manželkou, navzdory těmto otázkám, jsme vše přijímali s jakýmsi vnitřním pokojem a tento stav díky Bohu přetrvává i nadále. Samozřejmě i nás se vše dotýká a bylo by asi lehkomyslné se věcmi nezabývat.

Možná to bude někomu připadat jako klišé, ale nám v minulosti vždy pomohlo vše svěřovat Božím rukám s vědomím, že „všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“. Toto ujištění nás vždy osvobozovalo od stresů a nepokojů ve všech záležitostech jak osobních, tak i rodinných, a to i v daleko těžších a komplikovanějších, než je tato. Proto nemusíme prožívat nějakou frustraci ani nepokoj. Řekl bych, že podobné zkušenosti mají i další křesťané. My věřící (myslím všichni) máme totiž někoho, kdo při nás stojí a je nám vždy ku pomoci. Jasně o tom hovoří žalmista v Žalmu 37,5: „Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, on zajisté všecko spraví“. Bůh je věrný a svá zaslíbení plní.

ŠIMON BERAN

CB Horní Krupá

Věřím, že se o své následovníky Bůh postará za každých časů a okolností.

Jako mladé rodiny, která nemá zatím vlastní bydlení, hezké auto ani protiinflační Dluhopis Republiky, se nás současná vyšší inflace dotýká spíše negativně a člověk má přirozeně trochu obavy o budoucnost. V Písmu jsme ale ubezpečováni, že náš nebeský Otec ví, co všechno k životu potřebujeme, a tak se musíme učit nestarat se a neshánět se.

Současné zdražování není záležitostí jen lokální a je celkem dobře vysvětlitelné. Zejména jej mají na svědomí monetární politiky velkých centrálních bank a různé vládní podpory soustředěné na zachování vysoké zaměstnanosti v době pandemie. I přes pokles průmyslové výroby jsme si proto zatím nemuseli projít závažnější krizí a propouštěním. Vedlejšími produkty jsou dluh, který aby byl snesitelnější, je nyní rozmělňován růstem cen, nerovnováha mezi nabídkou zboží a poptávkou po něm, a ještě výraznější rozdíl mezi bohatými a chudými než v době před pandemií. Můžeme pozorovat, jak různé trendy (i negativní) poslední dobou zrychlují. Proto i lidé, kteří mají již zainvestováno a inflace jim svědčí, by se měli mít na pozoru. Přijdou noví mladí, kteří budou mít problém akceptovat tento nespravedlivý systém a budou vybírat překvapivé volby.

Obecně si myslím, že postupně spějeme do těžších časů, což vůbec nemusí být na škodu. Ve světě nejistot a změn, které možná budeme zažívat, bude o to více zjevná a lákavá jistota, kterou máme v Ježíši Kristu. Když se naše víra osvědčí, můžeme tím svému okolí i našemu Pánu prospět. To se pak bude svědčit úplně samo.

■ Obsah rubriky nemusí vyjadřovat názor redakční rady.

GLOSA

Bizarní olympiáda

DAVID NOVÁK

Když píšu tyto řádky, zrovna probíhá zimní olympiáda v Čínské lidové republice. Pokud něco víme o Číně, slova „lidová republika“ jsou výsměchem. Politika tam rozhodně není věcí veřejnou (res-publica). Jedná se o totalitní velmoc, která brutálním způsobem likviduje svoje odpůrce, a to včetně křesťanů. Možná jste někdy četli o olympiádě, že je to svátek sportu nebo mládí, přátelství, míru a nevím čeho ještě. Ano, olympiáda je svátek, jenže když se slaví svátky, je třeba vzít v úvahu, u koho a s kým se slaví. Pokud půjdu slavit den dětí k člověku, který je pedofil, den otců, k tomu, kdo opustil svoje děti, Vánoce do rodiny, kde se lidé nenávidí, potom je něco špatně. Podobné je to se zimní olympiádou. Tím, že je v Číně, zcela popírá smysl olympijských myšlenek. Slušní lidé prostě nemohou slavit svátek přátelství tam, kde se zabíjí odpůrci režimu, svátek míru tam, kde se vede válka proti některým menšinám, svátek mládí v zemi, která nechala pozabíjet studenty na náměstí Nebeského klidu bez jakékoli sebereflexe. Znamená to, že ti, kdo v Číně soutěží, nejsou slušní lidé? Nikoli, svým způsobem sportovce chápu a asi jim nezbývá nic jiného. Selhal především Mezinárodní olympijský výbor, který olympiádu v Číně připustil. Tím nepřímo sdělil, že se tam zas tak nic strašného neděje. Budeme společně slavit se soudruhy z ČLR a krve na jejich rukou si prostě nebudeme všímat. Jako křesťané s tím asi nic moc neuděláme. Přesto nás tato bizarní realita může vést k jedné věci: k modlitbám za naše pronásledované sestry a bratry jak v Číně, tak i v jiných částech světa. Těch, kteří trpí pro svoji víru, je nejen v Číně mnoho.

NA CESTÁCH S RÁDIEM 7

rozhovor s KATEŘINOU HODECOVOU, šéfredaktorkou Rádia 7 ptala se EVA ČEJCHANOVÁ foto ARCHIV RÁDIA 7

Rádio 7 dostalo licenci na DAB vysílání. Co si pod tímto kódem má představit obyčejný člověk?

Obyčejný člověk může zajásat, protože to pro něj znamená výrazné zjednodušení poslechu Rádia 7. (úsměv) DAB je digitální rozhlasové vysílání, šířené pomocí pozemních vysílačů podobně jako běžné FM rozhlasové vysílání, jen je zapotřebí zakoupit DAB rozhlasový přijímač. Ty jsou běžně dostupné v různých provedeních – od malých přenosných, přes autorádia, až po stolní přijímače. Mimochodem, několik posledních let už jsou v nových automobilech DAB přijímače součástí běžného vybavení. Posluchač neplatí už žádné další poplatky za připojení, způsob a komfort poslechu odpovídá tomu, na co jsme zvyklí u běžného rádia.

Co pro Rádio 7 získání licence a možnost zahájení digitálního vysílání znamená? Je to obrovské rozšíření dopadu naší každodenní práce. Několik let už vysíláme celodenně, takže vysílání co do objemu už není kam rozšiřovat. (úsměv) Ale platforma DAB nabízí možnost být konečně na dosah lidem, nestarat se o množství dat v mobilu anebo dostupnost wifi, žádné satelitní antény na domech. Obsluha přístroje je jednoduchá a pohodlná, a hlavně jsme konečně v autorádiích. O to nám hodně jde, velké procento lidí poslouchá rádio právě na cestách.

Co rozhodně naroste, je finanční zátěž. Ročně budeme potřebovat 1,6 milionu korun navíc, což pokrývá poplatky za přenosové cesty a poplatky autorským ochranným organizacím. To je pro nás věcí víry, žádné finanční polštáře nemáme, a tak se modlíme, aby Pán Bůh přidal štědré dárce.

Jak se touto změnou mění misijní pole, na kterém Rádio 7 působí? Velmi. Mnohonásobně teoreticky narůstá počet posluchačů, kteří se nepovažují za věřící anebo žijí z jiných duchovních zdrojů, než je Bible a osobní vztah s Bohem. Chtěli bychom být natolik neformální, abychom nevytvářeli bariéry, a zároveň samozřejmě nechceme nic skrývat, právě naopak. Takže o tom teď v redakci hodně debatujeme, hledáme nové formy, sami sebe více kontrolujeme, sledujeme reakce a ohlasy, prosíme o názory lidí „zvenku“. I doposud jsme hodně hlídali slova, jejich obsah a význam, ale teď je to ještě jiné.

Samozřejmě čekáme také více ohlasů od posluchačů a snad i větší debatu, kterou (doufáme) naše vysílání vzbudí. Snažíme se mluvit o křesťanství, Bohu, jeho lásce a odpuštění i nárocích velmi otevřeně a jsme připravení diskutovat a reagovat třeba tak, že na základě různých ohlasů pozveme specifické hosty a přizpůsobíme témata. Chceme být otevření jiným názorům a zároveň svobodně prezentovat ty biblické.

Budou posluchači na platformě DAB oproti těm současným v programu o něco ochuzeni nebo naopak zvýhodněni? Nikdo nebude o nic ochuzen. (úsměv) Vysílání tak, jak běží, se jenom posune dál a budeme technicky dosažitelnější.

Vysílání jste zahájili 1. února 2022. Asi je ještě brzy, ale máte už nějaké ohlasy? Ve vysílání vyzýváme posluchače, aby se nám ozývali ti, kteří nás nově ladí na DAB, a oni se opravdu hlásí, někteří dokonce i s tím, že by nás chtěli nově anebo znovu podporovat, tak to nás samozřejmě moc potěšilo. Ale během pár měsíců se uvidí víc.

Bůh, věda a hledání smyslu

Jonathan Sacks: Velké partnerství

Vydal Stanislav Juhaňák – TRITON v Praze roku 2021

Osobnost autora je ještě zajímavější než jeho literární dílo. Rabbi Jonathan Sacks (1948–2022) patřil k soudobým židovským autorům, které by měl číst každý křesťan. Jako například Harolda Kushnera a Elie Wiesla. Sacks byl vrchním rabínem Spojené hebrejské kongregace Commonwelthu, teologem, filozofem, držitelem mnoha čestných doktorátů, také rytířem Jejího Veličenstva a doživotním členem britské Sněmovny lordů. To leccos napovídá o tom, kam se historicky posunuly vztahy židů a křesťanů. Po knihách O svobodě a náboženství (2008), Ne v Božím jménu – jak čelit náboženskému násilí (2018) a Týdenním čtení z Tóry (2020) se českým čtenářům dostává do ruky bestseller Velké partnerství – Bůh, věda a hledání smyslu. Sacks říká, že tato kniha není o judaismu, ale o monoteismu, já pak dodávám, že je předně o smyslu života a víry. Ale samozřejmě nezamlčuje, že otcem víry všech tří monoteistických náboženství, kam vedle židovství ještě patří křesťanství a islám, je Abraham. Stačí, budete-li číst pěkně od začátku a nepřeskakovat kapitoly, abyste fascinovaně objevovali nejen to, že Židé vůbec ve svém slovníku neměli slovo tragédie (oproti Řekům), ale naučíte se pochopit překvapivý rozdíl mezi pravou a levou hemisférou lidského mozku a jak to souvisí s hebrejštinou a řečtinou, a tím pádem také s křesťanstvím tak pozoruhodně propojeným s Platónem, Aristotelem a dalšími řeckými filozofy. Nicméně to nejpozoruhodnější je, jak Sacks píše o smyslu vědy a víry, také jak ho Darwin ve víře vůbec neohrožoval a mnoho, mnoho dalšího, co vám otevře oči pro dříve neviděné. BRONISLAV MATULÍK ■

To ale nic nemění na tom, že kvalitou, rozsahem a úrovní zpracování představuje kniha to nejlepší, co u nás bylo v poslední době na toto téma vydáno. Je to krásný tisk na křídovém papíře, s vynikajícím grafickým zpracováním, s množstvím barevných ilustrací. Po zásluze by si měla najít cestu k co nejširšímu okruhu čtenářů. JOSEF POTOČEK ■

Evoluce v defenzívě

Achillovy paty evoluce

Maranatha, Praha 2021, 414 stran achillovypatyevoluce.cz Žijeme vzajímavé době. Od objevení genetického kódu a odhalení složitého mikrosvěta buňky se evoluce dostává do stále větší defenzívy. Křesťanská veřejnost se o tom dozvídá zejména zásluhou skupin věřících vědců z různých stran. To je i případ překladu amerického titulu Achillovy paty evoluce, vydaného organizací Maranatha (CASD).

Jedná se o dílo kolektivu devíti autorů, jehož téma pojednává v širokém rozsahu od biologie a antropologie přes geologii až po kosmologii. Jednotliví autoři jsou experty v příslušných oborech, své texty podávají vědecky přesně, ale poutavě, se zajímavými historickými exkurzy, a především se zřetelně vyjádřeným hodnotovým hlediskem na základě Bible. Dobrou představu o jejím obsahu poskytují názvy jednotlivých kapitol: Přirozený výběr – Genetika a DNA – Původ života – Fosilní záznam – Geologický záznam – Radiometrické datování – Kosmologie – Etika a morálka.

Překlad je svěží a čtivý, drobným nedostatkem jsou jen poznámky překladatele, zařazované v závorkách přímo do textu.

TIP

Od kompaktát k reformaci

EVA ČEJCHANOVÁ

Muzeum Vysočiny Jihlava zahájilo 26. ledna ve spolupráci s okresním archivem v Jihlavě výstavu nazvanou Od kompaktát k reformaci. Expozice návštěvníkům přibližuje historii Jihlavy v letech 1436–1567, kdy v českých zemích platila basilejská kompaktáta – historická úmluva mezi basilejským církevním koncilem a husitskými Čechy, přijatá 5. července 1436 v Jihlavě. Po tomto datu se Jihlava proměnila z katolického města na město ryze luteránské.

Na výstavě jsou vedle informací zprostředkovaných na panelech prezentovány také některé dokumenty z archivu města Jihlavy: městské úřední knihy a listiny českých králů a císařů od Zikmunda Lucemburského po Maxmiliána II. Nechybí ani archeologické nálezy z 15.–16. století ze sbírek Muzea Vysočiny Jihlava.

Výstava doplňuje konferenci Iglavia historica – Arcana compactatorum, která byla uspořádána 26. ledna 2022 v gotické zasedací síni jihlavské radnice. Konference, inspirovaná 560. výročím zrušení kompaktát papežem Piem II. roku 1562, se zabývala významem kompaktát pro politický a náboženský život Čech a Moravy v 15. století.

Výstavu v muzeu na Masarykově náměstí v Jihlavě můžete navštívit až do 27. března 2022.

U SRBSKÝCH HRANIC

Přepis válečného deníku Josefa Šťastného z Víckovic z doby 1. světové války, třetí díl

Pán mi dal opět občerstvující verš z 16. kapitoly Přísloví, 33. verš: „Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení Jeho.“ Ano, jsem v rukou Božích, a proto se nebudu báti, ani v střelách nepřátelských a nikde. Nikde.

Po obědě se začalo mračit a nastal chlad, a my se těšíme na lehčí pochod. Je potřebí velice, aby ten dusivý prach, jehož leží na silnici skorem na 5 cm, byl trochu svlažen a my ho nemuseli dýchat.

Déšť byl jen krátký, ale potřebný. Pán jako by věděl, že potřebí je, aby ten prach byl svlažen.

Asi v 5 hodin jsme vyšli a přes Příbor a Janjar se ubírali. Nastaly nám ale ohromné kopce a stráně. Třeba jednu hodinu i více trval nám útrapný pochod přes jediný kopec. Šli jsme do půl desáté hodiny večer do jedné vesnice, jež se rozprostírala na dvou stráních. Ihned jsme si postavili celty a sháněli slámu pod ně. Ale těžko bylo co sehnati. Tak jsme i střechy z kučí trhali. Ach, chudá to krajina, samý kopec, stráň a skála. Cesty špatné, skorem žádné. Pionýři museli pro mašírující trupy cesty udělati.

Noc jsme měli pokojnou, ale bylo nám zima. Naše celta se nám zbořila a vítr nám profukoval skrz naše propocené šaty. Vzbudil jsem se, vstal, odepnul svoji celtu, do ní zaobalil a spal až do rána, když volali pro kávu. To bylo nedělní jitro dne 9. srpna. Když jsem se umyl a věci své dal do pořádku, otevru Bibli a prosím Pána za povzbuzující slova. Dal mi 15. kapitolu 2. Par, verše 5 a 6. Každé to slovo mohl jsem přirovnati k nynějším poměrům. Národ po národu šlapati bude. Co jiného je to i nyní? Jdeme na Srbsko, aby čest naší mocné říše byla zachována. Ale jak draze ta čest splacena bude? Kolik mladých životů, kteří přec patří svým rodinám, padne za oběť tomu molochu války? A kteří mohli pracovati na povznesení svého národu. Kdo splatí ty škody, jež jenom ctižádost natropí? Pán Ježíš učí jinému směru. Blaze těm, kteří tiše věří v Něho, ti nemusí se báti, nebo Bůh je ostříhá.

Asi v 6 hodin jsme opět vyšli a přes hrozné kopce šli blíž a blíže k srbským hranicím. Z jednoho kopce už vidíme řeku Brunu, jež rozděluje říši naši od říše srbské. Vzpomínky mé zalétají do vlasti své k mým drahým, pro něž bych ještě rád žil a pro ně pracoval a se staral, ale jsem smířen s vůlí Boha svého a volám s apoštolem Pavlem: Mně živu býti je Kristus a umříti zisk. Prohlížím si zdejší krajinu, ale nic se mi zde nelíbí. Samá pahorkatina porostlá všelijakým křovím. Tu a tam nějaká kuča a okolo ní málo políček chudobných. Obilí je zde dost zelené i všecko ovoce. Cestou vždy někde odpočíváme a já se občerstvuji kávou, kterou pravidelně s sebou béřu. Ve 12 hodin přicházíme do vesnice Janjar – Příbor a tam obědváme. Blížíme se rychle k hranicím a brzy snad budeme tváří v tvář s nepřítelem a vyměňovat kule z našich ručnic. Nemám však žádného strachu a chci věřit, že mne Pán zachová pro moji rodinu. Chtěl bych žít ještě s mojí drahou Stázičkou a mými dětmi. Poroučím vše do rukou Páně. Ať je, jak On chce. Myšlénky mé se nyní obírají mnoho věčností, a když tak unaven kráčím, často zatoužím po odpočinutí věčném. Pán mě zas potěšoval slovem svým, když v poledne jsem odpočíval v jedné zahradě na strání, z proroctví Jerem. 17. kap. Zvlášť ten 14. verš byl mi takovou prosbou: „Vysvoboď mne a vysvobozen budu.“ Ano, toť mojí útěchou, když v mém traplivém stavu často srdce mé umdlívá a se chví. Bůh je síla má ve všelikém soužení, pomoc vždycky hotová.

Bylo nám slíbeno, že dostaneme oběd, ale přišel rozkaz, že musíme jít dál. Tedy bez posily o hladu a žízni brali jsme ta břemena na sebe a šli dál asi dvě hodiny, kde byl lágr. Tam na jedné stráni jsme si postavili čety a čekali na toužený oběd. Chleba jsme již neměli žádný a koupit nebylo možno nic, a náš trén je stále pozadu. Ó, to nám chutnalo, jenže bychom byli snědli ještě jednou. Potom se nám to pěkně spalo, neb jsme měli suchou trávu a bylo nám teplo.

Ráno jsme se probudili posíleni spánkem a šli si pro kávu, kterou jsme bez chleba vypili. Potom jsem četl slovo Boží z 2. Král. 19. kap. Oddán do vůle Boží čekal jsem na rozkaz, co bude dále. Začíná být horký den v pondělí 10. srpna. Místo, na němž lágrujeme, je velice krásné údolí a okolo samý pahrbek, porostlý křovím. Tu a tam vykukuje nějaká kuča, jako v pohádce. Snad zde budeme dnes celý den.

Toužím po zprávách mé drahé mamičky, neb nedostal jsem dosud ani řádek. Snad dnes dostanu již psaní a potěším se. Přál bych jí vidět ty masy lidu, jež zde lágrují, Mnoho regimentů pěších i na koních a jiných mnoho.

■ příště: Fronta na doslech

Vyluštěte tajenku a vyhrajte knihu

Tajenku zašlete do 16. 3. 2022 na adresu krizovka@cb.cz. Vylosovaný výherce získává sborník příspěvků vědců z různých oborů Achyllovy paty evoluce. Výhru věnuje organizace Maranatha z.s.

Tajenka z čísla 02/2022: Z jeho bohatství jsme přijímali dar za darem. Sborník židovských písní Šana Tova vyhrává Petr Kamp, Frenštát pod Radhoštěm. Připravil Dušan Karkuš.

A KRISTUS NÁS DOPROVÁZÍ…

text DANIEL KVASNIČKA

Už třetí pohřeb v týdnu. Policisté nervózně přešlapovali a posouvali si placatou čepici tu do čela a pak zase do týlu. Před chvílí típli cigarety a zašlápli je přede dveřmi do kostela. Popelník tu nemáme, pánové. Jen jedna příslušnice měla respirátor, ti další si rovnali slavnostní šňůru na prsou. Vlastně jsou všichni mladí. V černých slavnostních uniformách nesví, tím spíše, že jsou na pohřbu svého kolegy. Odešel rychle, nečekaně. Nadřízení, podřízení i sobě rovní jsou jak osiřelé včelstvo, jako zranění medvědi. Nepleťte se jim do cesty. Pokud si o něco říkají, mají svoji

K ČEMU JE V TÉHLE DOBĚ CÍRKEV?

neosobní úřední řeč, a pokud jsou s něčím nespokojeni, vypadá to jako začátek vyšetřování. Slušné, ale výhružné.

Další den přišel ředitel školy a jeho zástupce. Sotva dosedli a dali jsme se do řeči, je mi jasné, že jsou úplně na šrot. To se chvíli smějí a pak zase hned křečovitě zatínají nehty do čepice. Lítají z nich nové tituly. Ředitel je nově taky fašista, satanista, stoupenec toho „Bergolia“ a je nutno na něj poslat školní inspekci. Zítra přijde. Zástupce je zrádce, přisluhovač a vrah všech občanských svobod. To on je ale katolík. Ale to je teď vlastně jedno. Stačí pár vytočených rodičů, kteří už nemohou. Nedávají všechna ta opatření. Jsou unaveni a zmateni. Za nimi stojí nějací právníci z Prahy, kteří si nechají dobře zaplatit a posílají zmatené dotazy a výhružné emaily. Sedím a poslouchám, po půlhodině začínáme plánované jednání. Jedeme spolu letos zase ve Světové škole Člověka v tísni. DANIEL KVASNIČKA

kazatel Sboru CB v Litomyšli

Mohl bych psát další zkratky ze setkání. Určitě by se hodilo ještě vyprávění od domácího stolu v rodině, kde mají čtyři děti na dvou různých školách a stíhají nemoc i karantény. Ale to už sem nedám. Všechna ta vyprávění spojuje jedna skutečnost v několika podobách: napětí, nedostatek sebekontroly, hněv a možná nějaká inspirace přes sociální sítě. Tam jsou také rozhodní rádci, kteří mají jednu zásadu: Čím tvrdší slova, tím lépe.

K čemu je v téhle době církev? Co má dělat kazatel evangelikálního sboru? Jaké pravdy má napsat do svých kázání? Který z pěti duchovních zákonů má začít vysvětlovat? Má zavřít dveře, že je politika svinstvo? Stačí říct, že tohle už tady bylo a Bible o tom mluví? Nebo naopak připomenout apokalypsu a blízký příchod Kristův?

Neudělám ani jedno z toho, nic z našeho slovníku nepustím přes rty. Nebudu mluvit o pokání a tak podobně. Dám si čas a jediné, co řeknu, bude doplňující otázka. Jakýkoliv pohyb pochopení a soustrasti se hodí. Klidně beze slov. Občas zacouvám a ztichnu. Nechám na sebe řvát. To unesu. A pak každému zvlášť budu naslouchat. Mojí silou je doprovázení.

Policistům jsem tedy nic neříkal, ale smazal jsem videa, která si nejdřív objednali, a pak zase nechtěli. Vezmu auto a s panem ředitelem i jeho zástupcem pojedu na výlet do Olomouce a pak do Prahy. A nechám je vypovídat. Už několik let to tak mám a vždycky nám to v té trojce dělalo dobře. Těm rodičům půjdu pomoct do firmy a chvíli budu natírat nábytek voňavým olejem, protože při tom se dobře povídá. Ti lidé mezi klením také říkají klenoty, které mi pomáhají.

A Kristus nás jistě doprovází!

najdi 10 rozdílů Vydejte se s námi po stopách apoštola Pavla. najdi 10 rozdílů Vydejte se s námi po stopách apoštola Pavla. Z Páfu se přeplavil do Perge (dnešní Turecko). najdi 10 rozdílů Vydejte se s námi po stopách apoštola Pavla. Z Páfu se přeplavil do Perge (dnešní Turecko). Z Páfu se přeplavil do Perge (dnešní Turecko).

Bůh nám zaslíbil, že bude vždy člověku nablízku (Žd 13,5b–6), to znamená, že z Boží perspektivy žádný člověk není zcela opuštěný a odloučený, ani vyhnanec na odlehlém ostrově; Bůh překonává i překážky nepřekonatelné lidskými či pozemskými silami. Na tomto světě, na planetě Zemi, ale břemeno fyzického odloučení pociťujeme výrazně. I když člověku se díky různým vymoženostem stále snadněji překonávají překážky, můžeme vidět řadu živých tvorů, kteří jsou vázáni na svůj životní prostor a nemohou se přestěhovat „do sousedního pralesa“.

Pralesy na horách Etiopské vysočiny v Africe někteří cestovatelé přirovnávají k ostrovům v moři savany. Vlhký lesní porost začíná až nad určitou

I na pevnině mohou vznikat odlehlé ostrovy PŘÍBUZNÍ, KTEŘÍ SE NEMOHOU POTKAT

nadmořskou výškou, pod níž převládá sušší bezlesá krajina. Stromy a další rostliny jsou samozřejmě domovem pro řadu živočichů, kteří jsou na vlhkém pralese závislí a jinde by nepřežili – jsou to často myši a další drobní savci. Expedice přírodovědců až v posledních letech objevují, co je to za zvířata, a popisují dosud neznámé nové druhy. Není to nic jednoduchého, do pastí nachytat dostatečný počet jedinců – trvá to někdy PRALESNÍ OSTROVY Vznikly z původně celistvé i desítky let a znamená to opakované expedice do krajiny. plochy pralesa. Vědci to

Výzkumy ukazují, že některé pralesní ostrovy ukrývají zcela jedinečné druhy, které odvozují z výskytu myši přírodovědci nenašli na žádném jiném místě na světě. V některých případech jsou harennské, žijících na však objevy ještě pozoruhodnější: například nedávno popsaný druh myši harennské dvou pralesních ostrovech (Mus harennensis) se vyskytuje ne na jednom, ale na dvou pralesních ostrovech. vzdálených od sebe stovky Ty jsou od sebe vzdálené stovky kilometrů a oddělené Velkou příkopovou propadli- kilometrů. Tuto vzdálenost nou. Takové podmínky by dnešní hlodavci nebyli schopni překonat, přesto jde zcela by totiž hlodavec nebyl schopen překonat.určitě o příbuzné jedince téhož druhu. Podle přírodovědců to znamená, že v dávnější minulosti bylo zalesněné i celé údolí, takže myší populace (a nejen myší) měly mezi oběma místy volný průchod.

Současné myši harennské by si mohly připadat odloučené ani ne tak proto, že žijí na dvou oddělených ostrovech, ale daleko víc proto, že na jejich ostrovy doléhají rostoucí potřeby lidské populace. Pralesů ubývá, protože místní obyvatelé potřebují dřevo na pálení dřevěného uhlí a stále více plochy pro pěstování obživy na polích. Hranice lesa se čím dál tím víc posouvá do vyšších nadmořských výšek a hrozí, že některé ostrovy buď zcela zaniknou, nebo se zpřetrhají cesty prostupné pro lesní živočichy tam, kde jsou ještě alespoň částečně propojené.

Objevy odloučených živých tvorů, jejichž životní prostor se zmenšuje, nám mohou připomenout, že i my sami máme v tomto vesmíru jen jeden odloučený „ostrov“ v podobě planety Země. Díky Spasiteli máme naději, že se z něho jednou přestěhujeme do lepšího, ale pro tento čas můžeme myslet na to, že jsme závislí na přírodních podmínkách – a slova z listu Židům (Žd 13,3) vztáhnout i na ostatní Boží stvoření v přírodě.

text MARTIN SRB foto SABINE'S SUNBIRD a NOVINKY.CZ