Reportáž

iNform

Z JEDNÁNÍ RCB V PRAZE září 2022

▪ Rozhovor o vikariátu s Tomášem Valíčkem Rada se setkala s novým studentem ETS a adeptem vikariátu ze Šumperku Tomášem Valíčkem. Povzbudila bratra, aby se v současné době soustředil především na studium 1. ročníku ETS a současně začal sloužit ve sboru v Šumperku s mládeží. Po roce studia a služby bude opět pozván k rozhovoru o vstupu do vikariátu.

▪ Odbor pro obnovu sborů (Cesta obnovy) Na základě rozhovoru s Pavlem Plchotem Rada souhlasí, aby bratr zůstal předsedou odboru pro obnovu sborů (Cesta obnovy), podporuje tuto jeho službu.

▪ Připravované vizitace sborů Do konce roku proběhnou vizitace na těchto sborech: Pardubice, Praha 6 – Dejvice, Vsetín – Maják, Olomouc, Český Těšín a Písek.

▪ Termíny voleb, hlasování, instalací a uvedení Do sboru Brno Kounicova přichází nový vikář Vojtěch Barota v Brně, předpokládané datum uvedení do služby je 16. 10. 2022.

Rada vzala na vědomí, že bratr Pavel Maňásek byl dne 4. 9. 2022 zvolen druhým kazatelem sboru CB v Písku – Elim od 1. 12. 2022.

▪ Slib nového celocírkevního pracovníka Novým celocírkevním pracovníkem Odboru pro zakládání stanic a sborů (7Z) se stal kazatel Petr Dvořáček, který při jednání Rady složil slib do rukou předsedy Rady CB Davida Nováka. →

CÍRKEV BRATRSKÁ

PASTÝŘSKÝ LIST

Milé sestry, milí bratři, vzpomínám si, že když jsem před pár měsíci psal pastýřský dopis kvůli začínající pandemii, tak jsem si myslel, že nás na dlouhou dobu nic podobného nepotká a že jako společnost i církev časem najedeme do starých a hlavně relativně poklidných kolejí. Mýlil jsem se. Svět okolo nás se „mele“ a leccos z toho začíná stále silněji dopadat i na nás. I proto mnozí hledí do budoucna s obavami.

V tomto kontextu bych chtěl připomenout slova Pána Ježíše: „Já jsem to, nebojte se“. Tato slova byla učedníkům řečena na lodi v bouři, daleko od pevniny, po dlouhém, únavném a hlavně marném několikakilometrovém pádlování. V tomto jejich rozpoložení k lodi přichází po moři Ježíš. Není divu, že tento nepřirozený úkaz společně s bouří a únavou způsobil úlek, jiný překlad zní „zmocnil se jich strach“. Ježíšova slova „Já jsem to, nebojte se“ vysvětlují, kdo byl onen přízrak chodící po vodě, zároveň nám ale ukazují ještě jeden důležitý rozměr. Strach a obavy, které přirozeně přicházejí v nepříznivých okolnostech, se nevyřeší tím, že se vše k dobrému obrátí, jakkoliv si to všichni přejeme. Změna našich postojů a vnímání situace se odehraje především tehdy, když prožijeme Ježíšovo „Já jsem to“, tedy jsem s vámi, a především proto se nebojte. Něco podobného jsme mnohokrát zažili s malými dětmi. Když se začaly bát, pak klíčové bylo, že jsme je ujistili svou přítomností. Tam, kde je milující rodič, tam je pro dítě svět bezpečný, okolnostem navzdory.

To, co píšu, může znít jako klišé, ale ve slovech „Já jsem to“ je vlastně skryto vše podstatné. Jedná se o poznání Krista a o důvěru v něj. O jistotu, že tam, kde je Pán Ježíš nablízku, je bezpečno, a to nikoliv protože se vše uklidní, ale často navzdory tomu, že je zle.

Někdy přemýšlím, co zásadního nám předali naši otcové-zakladatelé. Co je DNA naší denominace. S jistotou to nedokážu říci, neznám tak dobře naši historii, ale z toho, co jsem vyčetl, se mi zdá, že jedním z klíčových pilířů byla snaha vyvýšit Krista. Když se probírám především Adlofovými spisy, tak se Kristus u něj opakuje stále dokola. Jeho životopisci tvrdí, že „Evangelium je radostná zpráva o spasení v Ježíši Kristu. Této zprávě byl Adlof úplně zcela oddaný. V Kristu, v evangeliu o Spasiteli, viděl lék na celý lidský život.“ (Jan Štěpán)

Chci ukázat, že důraz na Ježíše Krista, na jeho moc, vedení a ochranu naši denominaci zásadně formovalo. I proto jsme tento důraz přijali jako jednu z klíčových hodnot současné Rady. Konkrétně oddanost Ježíši Kristu. (Další dvě jsou otevřenost a odvaha.)

Když společně stojíme před dalším školním rokem, pak okolnosti nejsou nejlepší. Možná horší než kdykoliv jindy. O to více potřebujeme slyšet „Nebojte se, já jsem to!“

Jsem vděčný, že toto ujištění můžeme slyšet jako společenství církve, jako lidé propojení společnou touhou následovat a poznávat

Krista. Moc bych si přál, abychom na konci tohoto školního roku mohli vyznat, že jsme navzdory někdy těžkým okolnostem mohli prožívat, že jsme se tomu, který je Pánem nad dějinami, nejen nevzdálili, ale naopak přiblížili.

v Kristu DAVID NOVÁK ■

VĚZŇOVA CESTA – MOŽNÝ ZAČÁTEK NOVÉHO ŽIVOTA

V neděli 28. 8. 2022 byli v libereckém sboru CB slavnostně požehnáni Vladimír Brukner a Martin Borisjuk – noví služebníci v projektu Vězňova cesta ve věznicích Liberec a Stráž pod Ralskem. Tento projekt je jedním ze stěžejních programů Prison Fellowship International a klade si za cíl přinést do života vězňů vnitřní proměnu za použití obnovujících principů, tak jak jsou představeny v Bibli. Jedná se o osmitýdenní kurz pro malé skupinky vězňů. K 29. srpnu 2021 jej absolvovalo více než 460 000 vězňů v 39 zemích světa. Ve Věznici Stráž pod Ralskem je kurz realizován ve spolupráci s kaplanem Martinem Škodou již od roku 2019. Celkově zde mohlo program absolvovat již 126 vězňů. O tom, že to má smysl, svědčí i ohlasy účastníků. Jeden z nich na závěr řekl: „Vězňova cesta mi dala naději. Každý příběh mi ukázal, že je možné odpuštění a nový začátek. Jelikož jsem vrah a velmi špatný člověk, který bral drogy, přepadával lidi a dělal spoustu dalších špatných věcí. Jsem neskutečně vděčný, že díky víře v Ježíše Krista má můj život další smysl, náplň a také cíl. Moc mě mrzí, že jsem na to nepřišel dříve…“

Ze závěrů tříletého výzkumu, který prováděl Institut pro náboženská studia při Baylorově univerzitě v Texasu a kterého se zúčastnilo na 900 vězňů z různých států světa, jednoznačně vyplývá, že účast v programu Vězňova cesta měřitelným způsobem zvyšuje motivaci vězňů ke změně vlastní identity (cestou hledání nového smyslu a směru v životě navzdory trestní minulosti a uvěznění) i motivaci k budování pozitivních charakterových vlastností. Program u účastníků rovněž snižuje negativní emoce a riziko agresivního chování.

Výzkum programu Vězňova cesta tak předkládá důkazy o tom, že dosahovat při práci s vězni pozitivních výsledků je možné i díky podobně orientovaným programům v úzké spolupráci s kaplany a dobrovolnými duchovními, jejichž následná služba zajistí další péči a vlastní prohloubení životní a duchovní cesty odsouzených.

MARTIN ŠKODA, kaplan Věznice Stráž pod Ralskem ■ Celý článek najdete na brana.cb.cz.

říjen 2022

Zároveň Rada jmenovala od 1. 9. 2022 Davida Nováka novým předsedou Odboru pro zakládání stanic a sborů (7Z) místo Petra Dvořáčka, neboť tyto funkce jsou dle Řádu CB vzájemně neslučitelné.

▪ Nový web CB Rada připravuje nové webové stránky a za tím účelem se setkala se zástupci DM Publishing za přítomnosti sekretáře Aleše Čejky. Členové Rady byli podrobně informováni o obsahu analýzy webu, časovém harmonogramu a finančních nákladech. Dokumentace analýzy bude sloužit pro následný výběr zpracovatele webových stránek. Záměrem Rady je, aby nový web sloužil k oslovení lidí mimo církev, ekumenu a samozřejmě aby zároveň dobře sloužil kazatelům a celé Církvi bratrské.

▪ Setkání hospodářů Rada souhlasí s uspořádáním on-line setkání hospodářů a s doškolením nových statutárů sborů v BOZP, a to v sobotu 26. 11. 2022.

▪ Žádost o souhlas se služební cestou Rada schválila zahraniční služební cestu Romana Touška na Evropský kongres pastorační služby, který pořádá ECPCC (European Council for Pastoral Care and Counselling) v Maďarsku ve dnech 21.–25. 9. 2022.

▪ Časopis Brána Rada na základě inflace a zvyšování nákladů na tisk časopisu navrhla zvýšení ceny předplatného časopisu Brána pro rok 2023 na 60 Kč. O zvýšení poplatku sborů za členy, kteří neodebírají časopis Brána dle usnesení Konference z roku 2017, bude Rada teprve jednat.

iNform

AKTUÁLNĚ

MODLITBA ZA DOMOV 2022: ODKUD MI PŘIJDE POMOC?

Ekumenická rada církví Vás srdečně zve na 16. ročník ekumenického setkání lidí dobré vůle Modlitba za domov, které se bude konat v rámci oslav vzniku Československé republiky 28. října v Národním památníku na Vítkově v Praze 3. Tématem letošního ročníku je modlitba: „Odkud mi přijde pomoc?“ (Žalm 121,1).

V rámci slavnostní bohoslužby v přímém přenosu České televize od 13:00 hod. promluví vojenský kaplan Pavel Ruml, farářka a členka Československé obce legionářské Jana Šmardová, prof. Pavel Hošek, Ph.D. a kněz Marek Orko Vácha. Bohoslužbu povedou představitelé církví a biskup Tomáš Holub a hudebně ji doprovodí Kühnův dětský sbor a Vladimír Merta.

Rodiny s dětmi mohou využít doprovodný program (divadelní vystoupení, kreativní dílna a prohlídky Národního památníku na Vítkově). Děti a mládež zveme také k účasti na výtvarné soutěžní přehlídce, do které mohou do 15. října zaslat své výtvarné práce. Nejlepší z nich budou odměněny a vystaveny. Vstup na akci je zdarma. Více informací na www. modlitbazadomov.cz ALEŠ ČEJKA

říjen2022

ČASOPIS BRÁNA NA UNITED 2022

S částí redakční rady časopisu Brána jste se mohli naživo setkat na festivalu UNITED. Po celou dobu festivalu zde už tradičně byly zdarma k rozebrání zbytky výtisků mnoha čísel časopisu z posledních let.

Číslo 10/2022, vychází 10× ročně Šéfredaktorka – Ing. Eva Čejchanová Výtvarník – Ondřej Košťák Grafická styl a sazba – BcA. Judita Košťáková Vydavatel – Rada Církve bratrské, Soukenická 15 Vychází – 2. 10. 2022 Kontakt – brana@cb.cz

Použité fotografie jsou z archivu časopisu BRÁNA, není-li uvedeno jinak.

KRUPAŇ

Přepis válečného deníku Josefa Šťastného z Víckovic z doby 1. světové války, osmý díl

Tak jsme přišli do hlubokého lesa, tma ohromná, že nebylo viděti ani na dlaně. Koně od trénu a mužstvo, vše v jednom chumáči, my unaveni, hladovi, sotva že jsme se potáceli. A komandant náš cestu neznal, tedy nic jiného nezbývalo než zůstat stát. Vyšli jsme na jedno prostranství a tam, jak jsme byli, lehli na mokrou zemi, plášti se přikryli a spali jako dřeva až do rozbřesknutí.

Je tedy 17. srpna 1914, pondělí, a my vstáváme, zimou zkřehlí, a nic ani do úst nemajíce, bérem zase své věci na ramena a jdeme vpřed. Měli jsme totiž tento marš vykonati na dvakrát, ale jezdec, jenž nám rozkaz nesl, byl zastřelen, tedy jsme byli tak tmou překvapeni. Měli jsme býti až u Krupaně.

Vyšli jsme na jednu stráň lesa a tu přijel rozkaz, abychom si uvařili kávu. To jsme rádi uslyšeli. Ihned jsme vyndali reservní porci kávy a rozdělali oheň a vařili. Nejvíce potíží máme s vodou, pramenů je zde dost, ale vše zakysané bahnem, a když tam vejdou dva neb tři, je vše kalné. Ale když se to svaří, je to dobré. Chutnalo nám výborně. Pak jsme šli dále. Při jednom odpočinku mi dal Pán slovo své Jozue 22,44 o tom odpočinutí, jež dal Bůh lidu izraelskému ze všech stran, a že žádný před nimi neobstál. I nám Pán zaslibuje odpočinutí. Ale musíme dřív přes oceán světa přejíti. A pak budeme korunováni. Dej mi, Pane, věrnost i pro dnešní den.

Nastává již ukončení dne pondělního a my po celodenním marši jsme na jednom vrchu, kde odpočíváme. Byla to smutná podívaná v ta místa, kudy jsme šli. Mašírovali jsme přes Krupaň, na níž jsme měli včera přijíti, kde byla veliká bitva. Několik nemocných Srbů bylo viděti na cestě. Na jedné nížině pohřbívali naše vojíny, jenž tam padli. Krupaň je malé městečko, šli jsme přes ni. V několika domech byla nemocnice, kde obvázáni byli naši nemocní. My jsme dnes zase ani do boje nepřišli. Srbové dále utíkají dovnitř země, kde se soustředí ten největší boj. Smutno, přesmutno je všude. Ženy uplakány vyhlíží ze svých příbytků. Zahrady jsou mnoho rozlámány, neb často není nic jiného k jídlu. Já jsem dnes si pochutnal na ovčím sýru, jenž rozdávala jedna stařenka před svým sklepem. Nyní čekáme na náš trén, jenž nám veze maso. Již se potřebujeme najíst, neb naše žaludky jsou přeplněny jen nedozrálým často ovocem a vodou.

Večer zakončil dobře. Kuchyně naše přijely a my si pochutnali na mase a teplé polévce. Já přinesl seno do celty a hned jsme šli spát. Noc byla pro nás klidná. Ráno o 4. hodině již jsme byli připraveni k odchodu.

Je tedy 18. srpna v úterý a my mašírujeme vpřed. Na jednom kopci dostáváme každý kus chleba, kávu jsme neměli ani čas uvařiti. Cestu máme až dosud pohodlnou.

Je 11 hod. a my se nalézáme již v boji. Na našem pravém křídle hřmí střelba z děl i z ručnic. Nad námi přelétlo jen několik dělových šrapnelů. Jsem opět oddán do vůle Boží. Nyní postupujeme. Je již 1 hodina odpoledne a my se nalézáme na jednom ohromném kopci, na jehož vyjití jsme potřebovali všecku sílu. Před námi se nalézá nepřítel, který střílí z kanónů přes naše hlavy. Nyní asi půjdem rychle ku předu, abychom to místo dostali. A jest pokoj v duši mojí. Pokoj krásný. Každou chvilku hledím smrti v tvář, ale jsem v rukou Božích. Dnes jsem četl o tom odpočinutí, jež připraveno je lidu Božímu. A do toho odpočinutí bych i nyní rád vešel a tam odpočinul. Ale rád bych též pro ty mé drahé zde ještě žil, rád bych své maličké děti Pánu vychoval, rád bych s mojí drahou Stázičkou žil, ano, rád bych to a ono, ale nyní volám: Pane, staň se vůle Tvá. Co toto píši, šrapnely hvízdají nad našimi hlavami, ale srbská střelba utichá.

Nyní jsem rozdal jablka kamarádům, jenž unaveni přicházejí do naší švarmlinie. Dnes jsme šli mnohými zahradami, tak máme ovoce dost. I dobré vody jsme dnes nalezli v těch stráních.

Střelba zase je prudší. Jdeme ku předu a nepřítele stíháme. Nyní právě stojíme nad šesti zajatými Srby, kteří vypravují o svém vojsku. Oni jsou jen lehce oděni. Mantl, celtu, patrontaše a dost.

Jsou 4 hod. odpoledne a my jsme dosud na tom samém místě, co jsme v 1 hodině přimašírovali. Snad asi dnes do boje nepřijdeme, ač jsme v prudkém ohni dost. Právě nyní jsme s br. Víškem snědli konservu, a tak jsme zas hlad ukojili. Dnes již máme zas jednoho raněného, četaře Pospíšila. Uhodil ho šrapnel.

■ příště: Bouře