Soffa 25 / BUDOUCNOST, Czech edition by SOFFA

téma čísla

BUDOUCNOST

SOFFA: RADOST ZE SRDCE EVROPY Objevte to nejkrásnější a nejlepší z Česka a střední Evropy: vytříbený design, inspirativní lidské příběhy, neznámé interiéry a skryté krásy míst, která stojí za to navštívit.

TÉMA ČÍSLA: BUDOUCNOST Nad tím, co nás čeká a nemine v blízké i vzdálené budoucnosti, i nad dalšími existenciálními tématy se zamýšlíme v Soffa 25. Jak uvidíte, některé zdánlivě fantastické představy už se dávno stávají skutečností.

PARTNEŘI SOFFA Při své práci bychom se neobešli bez jejich podpory. Děkujeme!

Obsah

VYDÁNÍ SOFFA 25 SE VĚNUJE

BUDOUCNOSTI

Říká se, že to, jaké máme představy o budoucnosti, vypovídá hlavně o naší přítomnosti. Na základě našich článků si tedy pravděpodobně uděláte obrázek především o dnešku a zítřek i nadále zůstane ve hvězdách. Někdy doslova, jak se dočtete v rozhovoru s českým vědcem Janem Lukačevičem, který pracuje hned na několika vesmírných projektech. Zajímavé počiny ale vznikají i tady na planetě Zemi, ať už jde o architekturu, design nebo jídlo. Představíme vám hned několik staveb, které využívají nejnovější technologie a materiály a jsou energeticky soběstačné. Udržitelnost je hlavní linkou i v eseji pojednávajícím o budoucnosti jídla, stejně jako v článku o chytrých městech, v našem konkrétním případě o Praze. Jak nádherně můžou vypadat brýle ze zcela přírodního plastu vytištěné na 3D tiskárně, předvede slovenské designérské studio Crafting Plastics! A protože se, vědě navzdory, lidstvo už odpradávna snaží odhalit svoji budoucnost různými způsoby věštění nebo předpovídání, zavítali jsme i my za třemi dámami, které mají v kolonce povolání uvedeno ‚vědma‘. Ať už věříte čemukoli, jedno je jisté: naší budoucností jsou příští generace, a proto jsme módní story nafotili s dětmi přímo ve školních lavicích. Možná právě tam jste také poprvé slyšeli slovo ‚robot‘. Už před téměř sto lety se stalo synonymem budoucnosti, proto vám odhalíme jeho původ.

Obsah

Editorial Žádná náhoda

Lidé Zázraky na počkání

Výběr redakce Funerální design

Věda Něžné nakouknutí

Auta Bouřlivák

Kreativní lidé Přírodní, umělá, móda

Novinky V barvě nachu

Bydlení budoucnosti Smart living

Interiér Zamrzlý vesmírný koráb

Český fenomén Robot, *1920

Město budoucnosti Smart Prague

Design Ekologický nomád

Móda Módní abeceda

Jídlo Mimo křivku růstu

110

Kreativní lidé Výhled do budoucna

116

Cestování Velká polská překvapení

120

Design Směrem k větší osobitosti

146

Architektura Základní kameny zítřka

152

Editorial

ŽÁDNÁ NÁHODA

1 · Fairtrade kabelka LunaEco Midnight Black od značky O my bag je vyrobena s respektem k životnímu prostředí. K dostání na www.omybag.nl, 159 € 2 · Zoa je první značkou na světě zasvěcenou biokůži. Více na zoa.is 3 · V březnu 2018 uvádí Ikea svůj vůbec první produkt vyráběný průmyslově metodou 3D tisku: nástěnná dekorace ve tvaru ruky je z kolekce Omedelbar, která vznikla ve spolupráci se stylistkou Beou Åkerlundovou. Podrobnosti na www.ikea.com 4 · Ve své nové kolekci obrouček Utopia se Nastassia Aleinikava nechala inspirovat světem science fiction. Celá je k vidění na www.nastassiaaleinikava.com 5 · Náušnice Polygon A z čerstvé kolekce Infinity od pražské značky Blueberries, která se zaměřuje na šperky tištěné ve 3D. K dostání na www.blueberries.cz, 3 490 Kč 6 · Na veletrhu IMM 2018 v Kolíně nad Rýnem představil Ton nová křesla Chips, jejichž autorkou je česká designérka Lucie Koldová. Více na www.ton.eu

Úvodník k číslu píšu vždy na poslední chvíli. Za prvé proto, že chci vidět celý časopis pohromadě, a za druhé proto, a to je pravý důvod, že nestíhám a psaní odsunuji. Nejinak tomu bylo i v případě tohoto vydání, kdy se mi ovšem stala věc, která mě utvrdila v přesvědčení, že nic není náhoda.

7 · Googy Rocking Horse od Ooh Noo je designovou odpovědí na klasického houpacího koně. K dostání na www.arki.cz, 7 425 Kč

Původně jsem chtěla psát hlavně o tom, že Soffa dostala nové logo, nový layout, nový web a také zcela novou kategorii věda, z čehož mám obrovskou radost a doufám, že vy ji budete mít také. Odpoledne před odevzdáním čísla jsem ale šla na vyšetření do nemocnice a na ulici mě najednou zastavila postarší žena, která mi zničehonic začala věštit budoucnost. S otevřenou pusou jsem poslouchala její slova o tom, že budu zdravá a prohlídka dobře dopadne. Až o několik hodin později jsem si uvědomila krásu a význam té situace: vždyť zrovna dokončujeme vydání zaměřené od začátku do konce na budoucnost a jeden z textů je dokonce věnovaný vědmám a věštkyním 21. století. Věštbám a předpovědím nevěřím, ale jsem si celkem jistá, že náhody neexistují.

Adéla Kudrnová | šéfredaktorka PS: Vybrala jsem pro vás pár věcí, které si nás zrovna teď v redakci získaly a které se vztahují k budoucnosti. Inspirujte se!

Lidé

text: Kateřina Hanáčková foto: Michaela Karásek Čejková

ZÁZRAKY NA POČKÁNÍ

TOUHA ZNÁT SVŮJ OSUD VODILA ZVĚDAVCE DO VĚŠTÍREN ODJAKŽIVA – AŤ NAVŠTĚVOVALI DELFSKÉ ORÁKULUM NEBO SOUSEDKU ZE VSI, KTERÁ ČETLA V KÁVOVÉM LÓGRU. DNEŠNÍ VĚDMY A ČARODĚJKY NEZÍRAJÍ DO KŘIŠŤÁLOVÝCH KOULÍ ANI NESEDÍ NA PAŘEZU, ABY VANDRUJÍCÍMU HRDINOVI SPLNILY TŘI PŘÁNÍ. ŽIJÍ VE MĚSTECH, JEZDÍ AUTY A ODVÁDĚJÍ DANĚ. PRACUJÍ VŠAK S PRASTARÝMI SILAMI, K NIMŽ SE LIDSTVO OBRACELO ODNEPAMĚTI. MŮŽETE NAVŠTĚVOVAT TOLIK PSYCHOLOGŮ A KOUČŮ, KOLIK CHCETE – TYHLE DÁMY VE VÁS BUDOU MÍT JASNO DŘÍV, NEŽ ŘEKNETE ABRAKADABRA.

Lidé

Na šedivé litoměřické ulici vypadá v těch lněných šatech s výšivkou a šněrováním, jako by přicestovala časem z minulosti. Má divé rusé vlasy a světle modré oči, jimiž na člověka hledí tak pronikavě, až má pocit, že její pohled cítí hluboko v útrobách. Díkybohu, že ve skutečnosti z dávných dob nepochází – inkvizitoři by ji poslali na hranici už jen za tuhle schopnost pohlédnout člověku až na dno duše. Renata, která si říká Wahlgrenis, by do kapsy svého hábitu strčila celý tým poradců pro osobnostní rozvoj i leckterého psychoanalytika. Lidé ze všech koutů ji navštěvují proto, že jim pokaždé řekne pravdu – nikoli to, co si přejí slyšet. Je empatická, trpělivá a všímavá, po chviličce vás má přečtené jako novinový titulek. Nádavkem slýchává hlasy z jiných dimenzí, umí hovořit s dušemi zemřelých, vstupovat ostatním do snů, astrálně cestovat a vidět budoucnost. Tak jako řada dalších čarodějek, které se v Česku na plný úvazek živí věštěním. I ten největší skeptik cítí vzrušené šimrání v břiše, když před ním vědma odhaluje líc tarotových karet, ptá se planet na jeho osud nebo mu podává začarovaný talisman. Pro člověka bylo odedávna běžné ptát se neviditelných sil, co jej čeká – z čiré zvědavosti i snahy se co nejlépe připravit na nadcházející období. Mezopotámští šamani prorokovali z jater obětovaných zvířat, v jihovýchodní Asii věštci zkoumali hejna ptáků a Číňané dovedli předpovídání budoucnosti na mistrovskou úroveň svou Knihou proměn, I-ťing. Byly doby, kdy bez požehnání z vesmíru neudělal smrtelník ani krok. Plánujete se vdát či oženit? Zeptejte se nejdřív tarotových karet. Chcete podnikat? Prvně si zjistěte názor hvězd. Myslíte, že je dobrý nápad vyhlásit válku jiné zemi? Nu, pokud si na to nejste schopni odpovědět sami, zkuste chvíli poslouchat kručení svého břicha – takzvaná gastromancie, provozovaná v Itálii v období renesance, měla prý velmi spolehlivé výsledky. Vědmy se ve světě těší neupadající oblíbenosti. V nejisté a komplikované době přinášejí jasné odpovědi – vědí, jak se budou hýbat kapitálové trhy i kde čeká vaše osudová láska. Pro radu si k nim chodí finančníci, právníci, celebrity i zaměstnanci vlády. Dopustit na jejich služby nedal ani americký bankéř J. P. Morgan, který řekl: „Milionář k vědmám nechodí. Miliardáři ano.“ Ať dnešní jasnovidci věští ze včelích pláství, kávové sedliny nebo cikánských karet, o jednom jsou přesvědčeni všichni bez výjimky: budoucnost každého člověka je předem napsaná v knize osudu. Vlastní vůlí můžete rozhodnout jen jedno: jestli si ji chcete nechat odhalit.

Lidé

WAHLGRENIS Kdysi pohlédla z okna svého domu a spatřila velkou, modře fosforeskující kouli, z níž vycházel proud světelné energie. Nijak ji to nevykolejilo, věděla, že ji přišly navštívit bytosti žijící v souhvězdí Orionu, aby požehnaly její práci. Sama původně pochází z jejich planetky, ačkoli na Zemi prožila řadu životů – jeden třeba v těle egyptské princezny Meritaton. Před nějakým časem, když s prvním manželem vychovávala dvě děti a pracovala jako redaktorka ve společenském časopise, by paní Renata zněla sama sobě jako blázen. Do věku devětatřiceti let neměla o svém původu ani daru potuchy – dokud nezažila prozření. „Seděla jsem v práci u počítače, v uších měla sluchátka a skrze hudbu do mě vstoupil hluboký duchovní prožitek. Od toho momentu už nic nebylo jako dřív,“ vzpomíná na chvíli před sedmnácti lety, kdy v sobě poprvé uslyšela ‚hlas‘. Ten ji od té doby vede. Dal jí přesné instrukce, podle kterých nakreslila na papír věšteckou mapu. A také jí přikázal, kudy má jít v Praze na poštu, neboť jí bylo souzeno potkat na oné trase současného manžela. Kuchyň, v níž si vědma působící pod jménem Wahlgrenis sedá ke stolu, připomíná spíš venkovskou světničku než byt v centru města se čtyřiadvaceti tisíci obyvateli. V prosklených kredencích jsou malované plecháčky, mosazné hmoždíře a vázy se sušenými květinami. Co chybí, je stoleček s křišťálovou koulí. Paní Wahlgrenis totiž nejraději věští pomocí vlastnoručně vyrobené mapy, kartiček ve tvaru pláství a barevných kostek. Zatímco povídá, co chvíli jí zvoní telefon – někteří z těch, jimž pomohla, už bez věštby nechtějí rozhodovat prakticky o ničem. Jedněmi z nejčastějších klientek paní Wahlgrenis jsou ženy toužící otěhotnět. Důvod, proč se jim to nedaří, podle jejího názoru často spočívá v křivdě, která se odehrála v některém z klientčiných minulých životů. „Třeba se musela vdát za jiného, než za toho, koho milovala. Může se od toho osvobodit, když mu napíše dopis, v němž tyhle skutečnosti vylíčí. To ji osvobodí.“ Její tělesná schránka slouží jen jako nástroj, skrze něhož promlouvají a vyjevují se vyšší síly, vlastní vůlí nerozhoduje nic. Nesnaží se nikomu otvírat oči jako vizionářka, jen se vyzná ve věcech mezi nebem a zemí a pomáhá zbloudilým, nerozhodným nebo ztrápeným lidem k naplněnějšímu životu. „Všechno ke mně připlouvá samo, nepotřebuji se na nic a nikoho ladit, rozdýchávat se, soustředit,“ říká, upíjí čaj a jen tak mimochodem odhaluje tomu, kdo sedí naproti, tajemství jeho osudu. „Té věštbě ani nemusím sama rozumět,“ pokračuje a vzpomíná, jak ji navštívila dáma, jejíž syn se zabil na motorce. „Skrze mě jí vyřídil zprávu, která zněla: ‚Ručník s medvědem Michalovi.‘ Paní se rozplakala a řekla, že Michal je kamarád zemřelého a ten ručník opravdu nedávno našli,“ dopoví a s pokrčením ramen dodá: „Zvláštní, jaké budeme mít starosti na onom světě.“

Lidé

GRACIELA Už když vám podá ruku, zalije vás atmosféra vřelého, srdečného domova. Pak promluví – a její hlas a smích vás obejmou jako náruč. Směje se často a tak burácivě, že celý obývací pokoj naplní hlasité řinčení zlata, jímž je ověšená. Když před vás nakonec rozloží cikánské tarotové karty a začne z nich předčítat váš osud, přistihnete se, že vám zcela učarovala. Jmenuje se Rozálie, k věšteckému jménu Graciela ji inspirovala postava z mexické telenovely. Děčínský panelový byt, kde bydlí s manželem, zútulnila po svém – lustr svítí zeleně a modře, na stole stojí váza s umělými orchidejemi a třpytivými modrými větvičkami. Vedle keramických andělíčků se na průhledném plastovém kříži vyjímá podsvícený Kristus. Graciela si zapálí cigaretu a odněkud z hlubin svého dekoltu vytáhne kapesníček, jako by to byl kouzelnický trik. Tahle dáma ale nekouzlí, čaruje. Za úplňku trhá luční byliny, posvěcuje měsíční kameny a s pomocí tajemných rituálů, které se v její rodině dědí z generace na generaci, přivolává druhým lásku nebo je zbavuje prokletí. Ve světě Harryho Pottera by na bradavické škole s největší pravděpodobností vyučovala obranu proti černé magii – ta je teď podle Graciely v Česku nebezpečně na vzestupu. Nebožáka stiženého kletbou či uřknutím sužují nemoci, postupně přichází o přátele, peníze i životní sílu. Takovým nešťastníkům dokáže pomoci, některým ovšem pouze po telefonu. „V kanceláři mě navštívila zákaznice, a ještě než se posadila, židli se zničehonic ulomila noha. Řekla jsem jí, že nad ní visí silná kletba a že musí okamžitě odejít. Mám rodinu, kterou musím chránit, a fyzická přítomnost takového člověka s sebou přináší neštěstí.“ Rodina je pro ni vším – na skříňkách má vystavené portréty dětí a vnoučat, která ji chodí často navštěvovat. Jedním dechem hovoří o magických obřadech, druhým dává láskyplně míněné rady. Z Gracieliných sester mají jasnovidectví v krvi všechny a tíhnou k němu i obě její dcery. Posláním a svatým úkolem čarodějek jejího rodu je přivolávat dobré věci do života druhých. Samy sobě, a dokonce ani navzájem, si však karty vykládat nesmějí, to by jim totiž paradoxně přineslo velkou smůlu. Věšteckému povolání se tahle robustní dáma začala věnovat před třiceti lety. Tehdy jí u dveří zazvonila matčina zákaznice, která přišla na výklad karet. Jako by skrze ni v tu chvíli jednala neviditelná energie, Graciela věděla přesně co dělat a říkat. Paní je dodnes její věrnou klientkou. Nejčastěji za ní podle jejích slov přicházejí lidé sužovaní nešťastnou láskou. Jejich osamělá srdce dokáže léčit prastarými čarovnými obřady, které mohou přivolat novou romanci, nebo navrátit tu starou. Když se ptáme, jestli očarování bývalého manžela přece jen nehraničí s černou magií, odpoví jednoduše: „Je-li její láska čistá, bude čisté i čarování.“

Lidé

DANIELA HANNAH Když člověk poví, že něco je zatím ve hvězdách, chce tím říct, že netuší, jak věc dopadne. Když totéž vysloví Daniela Hannah, má na mysli pravý opak. Dvaapadesátiletá astroložka z Karlštejna se v postavení nebeských těles vyzná jako málokdo. Dřív si k ruce brala tarotové karty a kyvadlo, teď jí stačí jen papír a tužka. „Astrologie je řemeslo, dá se naučit a může jej provádět každý, já jsem ale typický líný Lev, takže si nejradši stahuji informace přímo seshora,“ směje se. Což dělá často a nahlas, a to i přes to, že na dnešek spala jen pár hodin. Nejraději totiž pracuje v noci, kdy je její hlava lépe naladěná na frekvence jiných dimenzí a kdy ji chodí navštěvovat bytosti ze souhvězdí Plejád. „Budí mě zpravidla kolem třetí ráno, dávají mi rady a pomáhají vyjasňovat astrologické souvislosti, hodně jsem se od nich naučila. Vídám je od dětství, tehdy jsem si myslela, že se to běžně děje každému,“ vypráví. „Odjakživa jsem byla jiná, v nemocnicích mě třeba nemohou zrentgenovat, protože obraz přesvítí moje krční čakra,“ pokrčí rameny. Při mluvení rozšafně gestikuluje rukama a vyzařuje sebejistou energii. Původně vystudovala ekonomii, léta pracovala jako ředitelka dětského domova a pořád má sklon všechno dirigovat. Každé slovo pronáší bez stopy zaváhání – zejména když člověku prozrazuje, co se mu přihodí o příštím novoluní, s kým se kdy bude soudit o jmění nebo jak jednou zemře. K jejím zákazníkům patří primáři, politici, soudci i představitelé firem, kteří chápou jasnovidecké služby jako neocenitelnou investici. Daniela Hannah je pragmatický mystik, který dokáže cestovat mezi dimenzemi, nahlížet do paralelních vesmírů a zároveň předpovědět blížící se pád ceny akcií. Ostatně během finanční krize před devíti lety si k ní pro radu chodilo tolik zbankrotovaných nebožáků, že jí na nic jiného než na věštění nezbýval čas, a tak se rozhodla dosavadní koníček povýšit na živnost. Nejvíc ji mrazí z výletů mezi mrtvé duše, na které se někdy musí vydat, když si u ní klient objedná nalezení ztraceného blízkého. Pokud ho Daniela nezahlédne mezi živými, překračuje práh světa zemřelých. „Nedělám to ráda. To si pak ani nechcete nechat zaplatit, když zahlédnete, že dotyčný leží na dně jezera, a ono se to potvrdí,“ říká. Jako soukromé třetí očko nebo holistický detektiv by se každopádně uživila slušně. Dává si pozor, aby její schopnosti nikdo nezneužil, na druhou stranu je vděčná za řadu konexí, které jí usnadňují život na téhle planetě. I díky nim může brát zájemce o odpočinek s trochou ezoteriky na věštecké zájezdy do Thajska, Karibiku nebo na Srí Lanku. Pozemský život nasává Daniela Hannah plnými doušky a totéž radí i každému zákazníkovi. Je totiž ve hvězdách, jestli mu k tomu příští život dá šanci. ■

COOK BOOK

DESIGNBLOK BOOK 2017 Výběr nejprogresivnějších projektů 19. ročníku mezinárodního festivalu designu Designblok 2017. / Selection of the most progressive projects of the 19th Designblok 2017 – Prague International Design Festival. WWW.DESIGNBLOK.CZ

Výběr redakce

text a styling: Adéla Kudrnová

FUNERÁLNÍ DESIGN TÉMA SMRTI JAKO NEDÍLNÉ SOUČÁSTI NAŠEHO ŽIVOTA SE V SOUČASNÉM UMĚNÍ A DESIGNU OBJEVUJE STÁLE ČASTĚJI. AŤ UŽ JDE O PŘEDMĚTY URČENÉ K POHŘBÍVÁNÍ NEBO O JINÁ MEMENTA MORI. 1 · kolekce Very Last, www.maestrokatastrof.com | 2 · urna Pylon, www.urnyy.cz | 3 · závěsný lustr Memento Mori, design Maxim Velčovský, www.lasvit.com | 4 · skulptura Lebka a straka, design Jan Fabre, www.angelos.be | 5 · funerální koncept Tactile Perception, www.lisamerk.squarespace.com

Věda

text: Kristýna Večeřová styling: Patrik Florián make-up: Aleksa Sidorina foto: Lina Németh

NĚŽNÉ NAKOUKNUTÍ STARÉ KULTURY SPATŘOVALY V RUDÉ PLANETĚ SYMBOL VÁLKY, KRVE, OHNĚ A ZKÁZY. PŘITOM SE ANI NEVÍ, ZDA ‚TA, KTERÁ SE ZARDÍVÁ‘ SRŠÍ BLESKY. ZJISTIT TO MÁ V ROCE 2021 ANTÉNA, KTERÁ SE NA PLANETU VYPRAVÍ V RÁMCI MISE EXOMARS 2020. SPOLU S KOLEGY JI NA AKADEMII VĚD VYVÍJÍ JAN LUKAČEVIČ, ČERSTVÝ ABSOLVENT ČVUT A NOSITEL PRESTIŽNÍ BRITISH INTERPLANETARY SOCIETY AWARD. ŽE LIDÉ NA MARS BRZY VKROČÍ, MLADÝ VĚDEC NEPOCHYBUJE; ZDA JE V NĚČEM SKEPTIČTĚJŠÍ, JSME SE PTALI V ROZHOVORU, OTEVÍRAJÍCÍM NOVOU RUBRIKU SOFFA – VĚDA.

Věda

Jaký je to pocit, když bude za chvíli kus tebe chodit po Marsu? On tam nebude chodit, ale trčet. Je to podobné jako tady, taky tu občas jen tak trčím. Nicméně jsem ohromně rád, je to motivující a zároveň to přináší dost odpovědnosti. Jaká je přesně funkce zařízení, které teď vyvíjíš? Jsem zodpovědný za vývoj mechanismu elektrické antény, která má za cíl detekovat elektromagnetické výboje v prachových bouřích přímo na povrchu Marsu. Ve skutečnosti se úplně neví, jestli tam jsou, nebo ne, a náš experiment má tuhle otázku najisto rozseknout. Aby potom snížila riziko pro expedice, které se tam vypraví? Přesně tak. Zároveň je to zajímavý jev i z jiného pohledu: ve vědě to funguje tak, že se některé jevy zkoumají podle různých analogií a podobných jevů. A na Zemi máme něco obdobného ve formě prachových bouří u vulkánů. Když začnou soptit a lítá z nich prach, jsou tam taky blesky – ale nikdo je nezkoumá, protože do žhavé a živé sopky se nikomu úplně nechce. Chtěl by ses ocitnout na Marsu? Časem. Ale jenom na otočku. Myslíš, že je to reálné? Určitě nebudu v první vlně, rozhodně nebudu jedním z prvních výzkumníků, to je nereálné. Za prvé jsem na ty rakety moc vysoký a za druhé na to lidé budou připravováni dlouhodobě.

A už jsou? Ne úplně. Vím, že NASA má teď novou ‚astronaut class‘. Ale vlastně nevím, kam jinam by ti lidé létali než na mezinárodní vesmírnou stanici. Několik z nich je docela mladých… Na druhou stranu marsovské mise přijdou na řadu za deset patnáct let, takže to bude chtít nové, mladší lidi, které teprve začnou rekrutovat. Plán tedy je, že v roce 2030 budou na Marsu první ‚osadníci‘? V roce 2028 by měli být lidé na stanici na oběžné dráze Marsu. A v roce 2032, 33, 35 – podle toho, který z týmů na tom zrovna pracuje a kolik má peněz – by se měli vypravit přímo na povrch. Nevím, jestli to budou úplně osadníci, spíš půjde o nějaké malé vědecké týmy o několika málo členech. Ale reálné to je. Ti pak budou zkoumat podmínky pro potenciální život, o nichž ale víme, že nejsou zrovna příznivé, protože by se musela uskutečnit poněkud fantasticky znějící vize terraformace. Můžeš nám ji trochu přiblížit? Ono je na Marsu několik míst, které zase tak špatné pro přežití nejsou. Nějaké jeskyně? Je to přesně tak! Jsou tam jeskyně, které byly lávovými cestami. Mars byl dlouho vulkanicky aktivní a třeba nejvyšší hora Olympus Mons byla obrovskou sopkou, jejíž základna má rozlohu Francie. Takže je opravdu veliká. Láva odtud tekla po povrchu i pod ním a tvořila dlouhé tunely,

Věda

ve kterých se dá přebývat, protože tam není tak silná radiace. Budou to nejspíš první místa, kde se lidé budou schovávat. Což je trochu bezútěšná představa: schovávat se někde v podzemí na Marsu. Ale možnost, že by tam lidé žili bez umělé atmosféry, není, že? To asi nikdy nepůjde, protože vize terraformace, tedy přeměny v planetu podobnou Zemi, počítají s hrozně velkými zásahy. Na papíře to vypadá proveditelně, ale v hrozně dlouhém časovém měřítku, takže něčeho takového se my sami nedožijeme.

Země. Ne, že by se exportoval od nás – na Marsu je ho hodně, ale je zmrzlý. Oxid uhličitý tam není jako plyn, ale jako takzvaný suchý led a tvoří čepičky, které jsou na severním a jižním pólu. Takže by se normálně rozpustil a na krytém povrchu Marsu by měl tendenci se rozptýlit a vytvářet hustější atmosféru, která by planetu ohřívala. A tím pádem by zkapalněla voda, která tam v tuhle chvíli v kapalné podobě není. Přesně tak.

A v čem by taková přeměna spočívala? První věcí je ochránit planetu před radiací. To znamená, že by se muselo uměle vytvořit magnetické pole, protože zásadní problém současného Marsu není to, že by neměl vůbec žádnou atmosféru, ale že ta stávající je slunečním větrem de facto pravidelně odfoukávána. Částice při srážkách odnáší tamní řídkou atmosféru do volného vesmírného prostoru. Takže by se muselo vytvořit magnetické pole buď přímo okolo Marsu, nebo třeba před ním, a to by fungovalo jako štít.

Ale to je běh na dlouhou trať. Jaká je představa pro zmíněný rok 2028? Podle harmonogramů NASA bude reálné, že k planetě přiletí malá kosmická stanice, ve které bude posádka uskutečňovat pořád ještě dálkový průzkum Marsu. Ale tím, že bude přímo nad jeho povrchem, bude reakční doba výrazně kratší. V současné chvíli činí kvůli vzdálenosti mezi Zemí a Marsem přibližně 34 minut, protože signál rychleji nelétá, zatímco kdyby byla stanice přímo nad planetou, byla by to dostatečně krátká prodleva, aby bylo možné třeba ovládat drony nebo vozítka na povrchu, a průzkum by se tak výrazně zrychlil.

Takový obal nebo deštník. To je hezky konkrétní představa. To je taková první premisa. Tou další je zahustit atmosféru tak, aby se povrch Marsu začal ohřívat. A pro to máme určité předpoklady, protože dobrý skleníkový plyn je oxid uhličitý, jak to známe tady z planety

Že někdo na Mars vstoupí lidskou nohou, je reálné opravdu hned dva roky poté, v roce 2030? Spíš někdy v roce 2033 nebo 2034, protože bude pár let trvat, než se vybere ideální místo. A v současné době je zásadním problémem za prvé vyvinout technologii, která bude chránit

Věda

lidi před radiací cestou tam, a za druhé vyvinout takovou raketu, která je schopná se od povrchu Marsu odlepit a doletět zpátky na Zemi. Kdyby nám nezáleželo na tom, že tam lidé jenom doletí a umřou, tak to můžeme udělat v podstatě hned, ale dostat posádku zpátky je největší problém. Nakolik reálná je představa, kterou předložil film Marťan? Může podoba budoucí kolonizace být taková, že na Marsu někdo bude hospodařit a pěstovat plodiny? Je reálná, protože spisovatel [Andy Weir, pozn red.], podle jehož knihy byl film natočen, i samotní filmoví tvůrci intenzivně konzultovali s NASA proveditelnost toho, o čem film vypráví. NASA samotná se na téhle popkulturní vlně trochu svezla a svoje mise pojmenovala podle těch ve filmu. To je v oblasti popularizace bomba, protože je lidé budou znát z Marťana a budou si říkat: „Jo? Fakt tam letí Ares?“ Další věcí je, že v knize není popsáno, jak vypadají vozidla a moduly, takže se filmoví tvůrci zase obrátili na NASA a ta jim řekla: „My teď pracujeme s takovými a takovými koncepty, jak vozidla budou vypadat, takže je udělejte takhle.“ Takhle to asi ale není u převážné většiny sci-fi filmů, že? Ne, vůbec. Tohle je velká rarita. Štve tě, když se díváš na sci-fi a ono je trapně nereálné? Štve. Mám s tím trochu problém, je to profesní deformace a prostě si musím říct: „Dobře, dneska se koukám na úplnou hloupost a nesmím se

nad tím zamýšlet a budu si prostě jenom užívat, že to tam vybuchuje.“ Speciálně když něco ve vesmíru vybuchuje, hrozně z toho šlehají plameny a zní to mohutným hromem, tak si říkám, ježíšmarjá, vždyť v tom vesmíru nic nehoří a není tam nic slyšet. Je to, jako kdybys vypnula zvuk, protože vakuum dokonale izoluje. My, nedotčení vědou, máme nějaké představy o budoucnosti, ale jaká je tvoje vize? Domnívám se, že se nám povede vyvinout technologie a změnit myšlení lidí tak, abychom se začali chovat ohleduplněji, o svoji vlastní planetu se reálně starali a vyčistili ji od odpadu. A že se lidstvo stane meziplanetárním druhem a nebudeme vyloženě vázáni jenom na to, že budeme tady. Což je naprosto logické, protože Země jednou zanikne, dřív nebo později. A pokud opravdu chceme lidstvo někam posunout, bylo by vhodné podnikat kroky třeba právě v oblasti kosmického výzkumu, udržitelnosti a obnovy zdrojů. Když se řekne dobytí Marsu, nepřipadá ti, že je naší vizí dobýt Mars s tvrdým ‚Y‘, ale přitom svoji domáckou planetu takříkajíc dobíjíme s měkkým ‚I‘? Nevidíš v tom rozpor? Ne. Tohle je pevně zažitá představa, ale já se jí silně bráním, protože hromada lidí staví kosmický výzkum a objevování vesmíru do opozice k environmentálnímu boji za čistou planetu. Používání slov jako ‚dobýt‘ není vůbec namístě – je to jen něžné nakouknutí, jak to tam asi vypadá. Faktem ale je, že kosmické technologie naopak dost

Věda

často pomáhají naši planetu chránit a čistit. To se málo ví. Mohl bys uvést příklad? Třeba zvlášť astronauti potřebují obrovskou hromadu technologií pro udržitelný stav prostředí ve vesmíru, aby tam mohli dýchat nebo pít vodu. A technologie pro čištění vody, které pro ně byly vyvinuty, se teď používají ve třetím světě a zachraňují miliony životů, protože lidé by tam jinak pili vodu s parazity a brzo by umírali. Kdežto touto nechemickou cestou elektrolytické purifikace se dostanou ke zdroji čisté pitné vody. Bez kosmické technologie by tato metoda vůbec nebyla. Já třeba pracuji na metodě 3D tisku pro dlouhodobé vesmírné mise, kterou lze použít i na Zemi – je výrazně udržitelnější a produkuje méně odpadu. Ve vědecké obci jde podle mého všem především o to, aby pomáhali lidem. Jak se podle tebe dá přitáhnout pozornost k vědě? Je potřeba vědu více provazovat s popkulturou – věda je od ní pořád odtažená. Příklad filmu Marťan ukazuje ideální způsob. Důležité je také vytvářet propojení mezi běžným, každodenním světem a tím, co se dělá nejen v kosmickém, ale i v jakémkoli jiném výzkumu. Problém je, že se takové věci nedělají koncepčně a jsou to často výkřiky do tmy. Myslíš si, že je něco, co nás může zásadně překvapit, stejně jako naše předky kdysi překvapilo, že Země je kulatá? Může se objevit něco, co opravdu netušíme? Je to otázka verbalizace a vlastně až filosofická záležitost. Podobně

třeba jako s vnímáním barev nebo věcí kolem vůbec – dokud je člověk nemá pojmenované, tak pro něj de facto neexistují. A tohle je totéž – v následujících dvou generacích vesmírných teleskopů nás dost možná čeká objev života někde mimo Zemi, a to bude pecka, protože zboří veškeré náboženské systémy. Věříš v mimozemský život a v Boha? Vylučují se navzájem? Podle mě se vůbec nevylučují, naopak čím víc člověk získává informací, tím víc má pocit, že je naprosto přirozené pochybovat, ne dogmaticky říct „je“, nebo „není“. Je to otázka volby, a já rád pochybuji. De facto pochybuji nad neexistencí. Nemohu o Bohu říct, že „existuje“, ale nevylučuji to jako možnost. Vyznávám specifickou změť deismu, agnosticismu, filosofie Immanuela Kanta a v té si hledám nějaký smysl. Podle mě je ale naprosto přirozené neudělat v téhle otázce jasný závěr. Obecná lidská potřeba je, řekl bych, věřit v něco. Otázka je, jak moc se chce člověk ve víře ukotvit. Jak vnímáš rozpor věčnosti, kterou ti nekonečný vesmír pořád ukazuje, a svojí vlastní pomíjivosti? Snad to nebude znít moc ezotericky, ale prostě si připadám jako součást toho všeho a beru to tak, že moje úsilí je malý krůček na cestě našeho druhu, snaha o jeho udržení. Jedna z klíčových vlastností, kterou jsem získal skrze výzkum vesmíru, je pokora. Ta lidem chybí na mezilidské úrovni i na úrovni druhu. Jsme velmi egoističtí. Přikládáme si mnohem větší roli, než jakou máme. Jsme smetí uprostřed vesmíru, v jedné okrajové části galaxie. ■

Za zapůjčení oblečení na focení velmi děkujeme obchodu COS.

Věda

text: Jan Lukačevič foto: Jan Lukačevič a ESA

JAN LUKAČEVIČ SE V SOUČASNOSTI PODÍLÍ NA TŘECH VESMÍRNÝCH PROJEKTECH. PRO SOFFA VYSVĚTLUJE JEJICH FUNGOVÁNÍ. 25

Věda

DRAWN

Jan Lukačevič CHECKED

01/02/2018 TITLE

QA MFG APPROVED

SIZE

SOLAR ORBITER 5

Mise pod hlavičkou Evropské vesmírné agentury ve spolupráci s NASA je nejbližším velkým projektem, na který se může Česká republika těšit. Její součástí je totiž přístroj TDS (Time Domain Sampler) vyvíjený Oddělením kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Slunce je nejen zdrojem energie, kterou tak nutně potřebujeme, ale i původcem možných problémů. Výtrysky slunečního plazmatu a sluneční vítr mohou vážně poškodit naše technologie, například satelity, ale také elektrické sítě na povrchu Země. Sonda má za cíl zkoumat, jak Slunce utváří heliosféru, tedy svou širší atmosféru, ve které žijeme. TDS navíc není jediným přístrojem: Česká republika má podíl hned na čtyřech z celkových deseti přístrojů.

DWG NO

SCALE

1 : 1.5

Věda

EXOMARS 2020

DRAWN

Jan Lukačevič CHECKED

05/02/2018 TITLE

MFG APPROVED SIZE

Zlatým hřebem průzkumu sluneční soustavy jsou nadcházející mise na Mars. Několik let probíhají intenzivní přípravy směřující k návštěvě a možné kolonizaci této planety. Je toho ale ještě plno, co nevíme. Mohl být na Marsu život? Jaké jsou tam podmínky k přežití? Na tyto otázky by měla odpovědět mise ESA ExoMars 2020. Přístroje umístěné na vozítku a přistávací platformě se honosí mnoha primáty: například nejdelší vrták, schopný proniknout do téměř dvoumetrové hloubky, či první elektrická anténa, která se bude snažit určit, jestli v marsovských prachových bouřích existují elektrické výboje. Právě ta je, spolu s přístrojem WAM (Wave Analyzer Module), opět z dílny Oddělení kosmické fyziky ÚFA AV ČR. 3

REV

DWG NO

SCALE

1/1

SHEET

1 OF 1

Věda D

JUPITER ICY MOONS EXPLORER (JUICE) 4

DRAWN

Jan Lukačevič CHECKED

TITLE

MFG APPROVED

Největší planeta sluneční soustavy a její ledové měsíce jsou vážně zajímavé místo. Jupiter obíhá šedesát devět různých těles; čtyři největší z nich nám toho o sobě ještě moc nevyjevily. A právě k nim, tedy ke Ganymedu, Callistu, Europě a měsíci Io zamíří v roce 2020 evropská sonda JUICE. Přístroj vyvíjený v Oddělení kosmické fyziky ÚFA AV ČR si klade za cíl lépe pochopit mechanismy fungování magnetického pole Ganymedu. Tento měsíc je totiž tělesem nejpodobnějším Zemi: pod ledovou krustou na povrchu a vodním oceánem se nachází kamenné těleso s tekutým kovovým jádrem. Je navíc pravděpodobné, že se otáčí a tímto pohybem vytváří magnetické pole, které se chová velice podobně jako to naše zemské.

01/02/2018

SIZE

REV

DWG NO

SCALE

1:1

SHEET

1 OF 1

OBJEDNEJTE SI

ROČNÍ PŘEDPLATNÉ PŘEDPLAŤTE SI TIŠTĚNÉ VYDÁNÍ SOFFA NA CELÝ ROK A TĚŠTE SE NA ČÍSLA VE SVÉ SCHRÁNCE, TABLETU NEBO TELEFONU.

TIŠTĚNÉ + DIGITÁLNÍ PŘEDPLATNÉ VČETNĚ POŠTOVNÉHO 1 550 Kč po České republice | 115 € po Evropě | 135 € mimo Evropu Objednávejte na: WWW.SOFFAMAG.COM, e-mailem: soffa@send.cz, telefonicky: +420 225 985 225

6 ČÍSEL ZA CENU 5

+ SERVÍROVACÍ PRKÉNKO OD ARKI.CZ OBJEDNEJTE SI PŘEDPLATNÉ SOFFA DO 6. 4. 2018 A JAKO DÁREK ZÍSKÁTE SERVÍROVACÍ PRKÉNKO ALVAR AALTO OD ZNAČKY IITTALA V HODNOTĚ 1 240 KČ, KTERÉ VĚNUJE E-SHOP ARKI.CZ.

SERVÍROVACÍ PRKÉNKO ALVAR AALTO Dubové prkénko o velikosti 210 X 257 mm má tvar inspirovaný ikonickou vázou Savoy, kterou navrhl designér Alvar Aalto pro finskou značku Iittala již v roce 1936. Prkénko v nestárnoucím designu můžete využívat jako podnos nebo na krájení. Více na www.arki.cz Nabídka platí při objednávce a úhradě předplatného od 15. 2. do 6. 4. 2018 a do vyčerpání zásob. Obdržíte nejbližší možné vydání Soffa po úhradě předplatného. Spolu s ním obdržíte jako dárek prkénko Alvar Aalto. Podmínky předplatného a bližší informace o udělení souhlasu se zpracováním a užitím vašich osobních údajů najdete na soffamag.cz. Obchodní podmínky send.cz

Auta

partner článku: BMW text: Hana Švolbová koláže: Martin Poláček

BOUŘLIVÁK PRO ŘADU LIDÍ JE TAJNÝM DĚTSKÝM SNEM VLASTNIT AUTO, KTERÉ DOKÁŽE DĚLAT ZÁZRAKY A NÁŠ ŽIVOT POSUNE ZASE O KOUSEK BLÍŽ SKUTEČNOSTI, KTEROU ZATÍM ZNÁME JEN Z KOMIKSŮ A FILMŮ. ČEKÁNÍ JE U KONCE: NA SCÉNU PŘIJÍŽDÍ NEFALŠOVANÝ REBEL, KTERÝ BY SE KLIDNĚ MOHL STÁT JEDNÍM Z LEGENDÁRNÍCH TRANSFORMERS. A PŘESTOŽE ROZDÁVAT RÁNY NEBO ROZHODOVAT INTERGALAKTICKÉ BITVY ZATÍM BMW X2 NEDOKÁŽE, PROMĚNÍ NEJEN ŽIVOT SVÉHO MAJITELE, ALE DOST MOŽNÁ I CELÝ AUTOMOBILOVÝ PRŮMYSL.

Auta

Příměr k ikonickému transformerovi je sice metafora, ale do značné míry pravdivá. BMW X2 nesleduje trendy a mezi klasické vozy této značky přináší řadu převratných prvků. Designéři bavorské automobilky přišli s odvážným provedením plným nových a výrazných prvků. Výsledkem je navíc vůz s výkonem, který v dané kategorii nemá konkurenci. Vedle sportovního zevnějšku zaujme i působivým interiérem a překvapí velkou řadou inovativních technologií, jež řidičce nebo řidiči výrazně zjednodušují život. Vyhraněný individualismus novinky dokládá také zlatá barva v kombinaci s ocelově stříbrnou. Ale to není ani zdaleka všechno. Pohled první: exteriér. To, že jde svou vlastní cestou, dokazuje X2 působivými proporcemi i radikálním designem karoserie: boky mají sportovní tvarování a svažující se linie střechy mu propůjčuje charakter kupé. Logo automobilky umístili designéři nově i na bok, k zadnímu sloupku – z žádného úhlu tak nebude pochyb o tom, s kým mají řidiči na silnici tu čest. Nemalé sportovní ambice vozu prozrazují také kola z lehkých slitin, která ještě podtrhují jeho výjimečný vzhled. Transformovaná je přední maska s dvojicí ledvinek: ty tvoří, především při čelním pohledu, dost možná nejvýraznější prvek celého vozu. Nasávací otvory umístěné nad mohutným nárazníkem přitom mají zcela praktickou funkci: zajišťují lepší chlazení brzd i motoru. Sportovně pojaté jsou rovněž blatníky plynule přecházející do nástavců prahů – tady si designéři dovolili luxusní hříčku v podobě nevšedních ozdobných prvků. Souměrně umístěné koncovky výfuků v masivní, zřetelně tvarované zadní části dávají tušit, jaké výkony můžete od nového X2 očekávat. Víko zavazadlové části měkce navazuje na boční linie a otevírání je důmyslně skryto ve znaku BMW. Pohled druhý: interiér. Ani uvnitř není pochyb, že tohle je dynamický sportovec s vytříbeným vkusem. Elegantní obložení se táhne od přední části vozu po celé délce interiéru až po zavazadlový prostor. X2 pečuje o svou řidičku či řidiče a jejich pohodlí, ovládání je proto vrcholně intuitivní. A dvojitá panoramatická střecha umocňuje zážitek z prostoru a zcela jistě potěší ty, co zrovna nesedí za volantem.

VLEVO: BMW X2 má kombinovanou spotřebu paliva: 6,3–4,5 l/100 km; kombinované emise CO2: 144–118 g/km. K dispozici je v šesti různých motorizacích, jak benzinových, tak dieselových.

Pohled třetí: inovativní technologie. Ne, X2 se zatím nehodlá měnit v robotické monstrum prohánějící se ulicemi, jeho čipy a relé jsou tu od toho, aby řidičům poskytovaly maximální komfort. Díky aplikaci BMW Connected se spojí s telefonem svého majitele nebo majitelky, takže je možné si do auta poslat plánovanou trasu předem, využít navigaci nebo sdílet svou polohu, třeba při delší cestě domů. Díky plně barevnému head-up displeji se nejdůležitější jízdní informace zobrazují na čelní sklo, tedy přímo do zorného pole řidiče, který se tak může plně soustředit na to, co se děje na silnici. A to, jestli se rozhodne navigaci nebo zábavní prvky ovládat dotykem či hlasem, je zcela na jeho libovůli. ■

Kreativní lidé

text: Ondřej Lipár styling: Adéla Kudrnová foto: Ondřej Lipár, archiv Crafting Plastics! studio / Evelyn Benčičová

PŘÍRODNÍ, UMĚLÁ, MÓDA ZPŮSOB, JAKÝM SI NACHÁZÍME VZTAH K URČITÉMU MATERIÁLU, MŮŽE BÝT OVLIVNĚNÝ ŘADOU FAKTORŮ, OD ESTETICKÝCH PŘES ETICKÉ AŽ PO ČISTĚ SUBJEKTIVNÍ. A TAK ZATÍMCO NĚKTERÉ V NÁS VYVOLÁVAJÍ POCITY PŘÍJEMNÉ, JINÉ NÁS MOHOU ODPUZOVAT – JAK DALEKO JE OD KOUSAVÉHO VLNĚNÉHO SVETRU K JEMNÉ KAŠMÍROVÉ ŠÁLE! DOBŘÍ DESIGNÉŘI SE SNAŽÍ MATERIÁLŮM PLNĚ POROZUMĚT, ABY JE MOHLI MAXIMÁLNĚ VYUŽÍT. VÝJIMEČNĚ DOBŘE SE TO DAŘÍ STUDIU CRAFTING PLASTICS!, KTERÉ SE ROZHODLO PRACOVAT S BIOPLASTY, ZE KTERÝCH VYRÁBĚJÍ BRÝLE A NOVĚ I INTERIÉROVÉ OBJEKTY.

Kreativní lidé

V okamžiku, kdy Vlasta Kubušová a Miroslav Král vstupují do budovy bratislavské Slovenské technické univerzity, je už z oblečení celkem zřejmé, že sem tak úplně nezapadají. Stačí ale pouhých několik málo minut, ve kterých zcela jistě proběhnou labyrintem výtahů a chodeb, otevřou dveře laboratoře a obléknou se do bílých plášťů, a rozdíl mezi designéry a ostatními vědci se alespoň částečně stírá. To je ostatně zcela namístě – jejich společný projekt Crafting Plastics! by se totiž bez zázemí velké výzkumné instituce, jakou je STU, neobešel. Přitom to všechno začalo úplně jinak. Přibližně před osmi lety, tedy ještě během studií, si založili neziskovou organizaci, s níž se snažili vytvářet nové komunikační platformy. „V Bratislavě tehdy bylo mnohem méně kulturních projektů než dneska,“ vysvětluje Vlasta. Pronajali si prostor, kde založili interaktivní galerii a začali pořádat různé kulturní akce. Jednou z nich byla i série setkání po vzoru Creative Mornings, tedy svižných ranních debat s osobnostmi z různých oborů lidského poznání. Podařilo se ji rozjet tak úspěšně, že se z ní stalo putovní vystoupení, které je zavedlo až na velký slovenský hudební festival Pohoda – a právě tam byl jejich hostem profesor Pavol Alexy, který zrovna získal patent na bioplast, který se mu podařilo vytvořit. „Zjistili jsme, že je to ohromně zajímavé téma. A nakonec jsme od něj dostali pozvání do laboratoře,“ vzpomíná Vlasta.

DALŠÍ DVOUSTRANA: Designéři Miro a Vlasta se v laboratoři na bratislavské STU už dnes pohybují zcela jistě. Bioplast mísí z několika základních složek, které paradoxně připomínají přísady na pečení a jsou zdravotně nezávadné, takže je mohou nabírat i rukama. Ve speciálním přístroji se mísí a taví, výsledná struna se pak chladí ve vodě a následně granuluje pro další zpracování.

Už během prvního hovoru Alexy zmínil důležitý fakt, který je oba zaujal. Když prý lidé slyší, že lze běžné plasty najednou vyměnit za biologické, je vlastně jeden z největších problémů civilizace vyřešený. Ovšem aby se vynález mohl dostat na trh, musí se nejprve informace o něm dostat do myslí spotřebitelů – musí ho pochopit. Jenže plast byl širokou veřejností, historicky vzato, vnímán dost rozporuplně. Přitom ani profesionálové mnohdy nevědí, jak vzniká. „Ačkoli jsem studovala produktový i průmyslový design, plast jsme jako studenti poznali až ve formě polotovarů,“ vysvětluje Vlasta. Právě to, že výroba bývá do značné míry skrytá a lidé k materiálu prakticky nemají vztah, jim oběma přišlo fascinující. STU, kde profesor Alexy působí, chtěla jeho biologicky rozložitelný plast vyráběný z obnovitelných zdrojů využívat hlavně na obalové materiály. Ale Vlastu a Mira zajímalo, jestli pro něj není možné najít i jiné použití. To ale znamenalo zabývat se složením a technologií výroby a materiálem, který vzniká z kukuřičného škrobu, mikroorganismů a přírodních polymerů, opravdu dopodrobna. „Na začátku jsme o téhle problematice nevěděli

Kreativní lidé

VPRAVO: Filamenty z nové generace bioplastů jsou barvené přírodními pigmenty, například z mořských řas, půdy nebo potravinářskými barvivy. Oproti Collection 1 (vlevo dole), která byla vyřezávaná laserem nebo frézovaná z desek, je 3D úspornější a je z něj o 70 % méně odpadu. Výroba je tím pádem ještě ekologičtější.

vůbec nic,“ říká Miro, když se v bílém plášti naprosto zkušeně pohybuje po laboratoři. „Teprve když jsme se seznámili s materiálem a prostředím a profesor Alexy nám otevřel dveře do laboratoří, pochopili jsme, jak se jednotlivé složky mísí. Bylo to ale z naší strany velmi laické. Kdybychom si však s materiálem nezačali hrát, nic by nevzniklo.“ Studenti na vysokých školách, jako je STU, často nejsou motivováni k tomu, aby s materiály experimentovali v takové míře, v jaké si to mohli dovolit studenti designu. „Nevytvářeli jsme zpočátku předměty, které by šly do sériové výroby. O to ale takovému výzkumu většinou jde, aby se výsledek práce mohl rovnou použít v průmyslové výrobě.“ Pracovali tedy na stejných zařízeních jako jejich kolegové, ale odlišným způsobem. Hráli si. Postupně se s prostředím a materiálem sžívali, ale hlavně si uvědomili, že právě ona hra je fantastický způsob práce – kreativní a s velmi inspirativními výsledky. I proto bylo snadné pokročit ke zhotovení něčeho opravdového. „Něco, co se bude skutečně nosit – nebude to pouhý artdesignový kousek, omezená produkce, ale například sto kusů. V tu chvíli to ale znamenalo, že materiál, se kterým jsme pracovali, musel mít určité vlastnosti, aby bylo možné produkty – po technické stránce – vyrobit.“ Škola jim sice nemohla poskytnout člověka, aby jim s dalším vývojem plastu pomohl, ale velmi vstřícně jim umožnila hledat nové cesty vlastním bádáním. To nakonec vyústilo v to, že Vlasta odešla studovat do Berlína na tamní Universität der Künste Berlin. Její magisterský projekt se věnoval biologicky rozložitelným materiálům, ale nezabýval se pouze produkty, spíše širšími možnostmi posunu k ekologičtějším změnám. Ve spolupráci s kolegyní z oboru módního designu Verenou Michelsovou došly k tomu, že pomíjivému materiálu lze vtisknout hodnotu právě módním rozměrem. Zrodila se první kolekce brýlových obrouček. Dnes se Vlasta s Mirem zabývají vedle designu i zlepšováním vlastností bioplastu, aby bylo možné ho ještě lépe využívat v běžném životě. Může to znamenat změnu poměru jednotlivých ingrediencí, novou příměs nebo způsob, jakým se zpracovává. Jejich aktuální druhá kolekce brýlí tak například vzniká metodou 3D tisku, pro kterou bylo nutné plast uzpůsobit a nejprve z něj vytvářet dlouhé struny o určité síle. Tiskárna je pak taví a vrstvičku po vrstvičce nanáší, až vzniknou hotové obroučky. Zní to jako něco z budoucnosti, ale ta už je, zdá se, tady. ■

DALŠÍ DVOUSTRANA: Pokusy s využitím bioplastu ale nekončí. Vlasta, Miro a jejich tým už dnes koketují například s nábytkem nebo doplňky do interiéru. Forem, textur a barev, kterých může materiál nabývat, je totiž poměrně hodně.

Kreativní lidé

VPRAVO: Brýle Pearl jsou barvené půdním pigmentem Bohemian Earth. Crafting Plastics! se podařilo docílit úpravami materiálu takových vlastností a teplotní stability, že dobře drží tvar až do teploty 110 °C. I proto se hodí pro použití právě při výrobě obrouček a zároveň jej lze uplatnit v běžných technologiích, jako je vstřikování nebo nověji 3D tisk.

NAŠE PRÁCE NÁS DOVEDLA K HLEDÁNÍ LEPŠÍCH VLASTNOSTÍ A VYUŽITÍ BIOPLASTU, ALE V ZÁSADĚ JDE O TO, NACHÁZET ZPŮSOB, JAK LIDI MOTIVOVAT KE ZMĚNĚ CHOVÁNÍ. 48

TATO DVOUSTRANA: Obroučky Lab jsou obarvené pigmentem z mořských řas, jehož použití umožnila spolupráce s portugalskými badateli. Všechny modely, které zatím Crafting Plastics! vyrobili, jsou monomateriálové, neobsahují tedy prvky z dalších materiálů a je možné je kompostovat. Pro všechny brýle je charakteristický výřez ve tvaru písmene V na předním rámu.

TATO DVOUSTRANA: K financování využili designéři platformu Kickstarter. Natáčení videa ke kampani probíhalo v Berlíně a v Bratislavě. „Je pro nás důležité vytvářet univerzální designy, které budou sedět odvážným lidem bez ohledu na věk nebo barvu pleti,“ říkají Crafting Plastics!

Novinky

text a styling: Adéla Kudrnová

V BARVĚ NACHU

JEDEN TREND PRO ROK 2018 JE JASNÝ: BEZPOCHYBY UVIDÍME SPOUSTU NÁBYTKU A DOPLŇKŮ V ODSTÍNU BRAMBOŘÍKOVÝCH KVĚTŮ. NACHOVÁ JE TOTIŽ BARVOU LETOŠNÍ SEZONY. 1 · tenisky Rebus, www.hermes.com, 1 075 $ | 2 · peněženka, theunseenemporium.co.uk, 300 £ | 3 · šaty z kolekce podzim/zima, www.yuimanakazato.com, cena na vyžádání | 4 · váza Formma, www.llev.cz, od 5 500 Kč | 5 · Dulux barva roku 2018 Heart Wood 10YR 28/072, www.dulux.cz, cena dle množství | 6 · závěsné svítidlo Orbital, design deFORM, www.bomma.cz, 28 314 Kč | 7 · sběratelská kolekce dřevěných hraček Zahumny, www.mydve.com, cena na vyžádání | 8 · tác Platform, www.muuto.com, 59 €

Bydlení budoucnosti

partner článku: Smart Spaces text: Kristýna Svobodová foto: archiv Smart Spaces

SMART LIVING

BUDOUCNOST VAŠEHO DOMOVA JE PODLE VŠEHO NEJEN KRÁSNÁ, ALE I CHYTRÁ. DESIGNOVÁ SKOŘÁPKA NOVÝCH TECHNOLOGIÍ REZONUJE SE SOFISTIKOVANÝM SYSTÉMEM INTELIGENTNÍCH DOMÁCNOSTÍ, KTERÉ PŘEMÝŠLEJÍ ZA NÁS. AŤ UŽ JE TŘEBA NA DÁLKU VYPNOUT ZAPOMENUTOU ŽEHLIČKU, ZATOPIT PŘED PŘÍCHODEM DOMŮ NEBO PŘIPRAVIT PERFEKTNÍ ATMOSFÉRU NA VEČEŘI S PŘÁTELI, CHYTRÝ DŮM SVÝM OBYVATELŮM UŠETŘÍ ČAS I STRES. JAK ŘÍKÁ VLADIMÍR DZURENDA, MAJITEL FIRMY SMART SPACES, ZNAMENÁ TO MÉNĚ STAROSTÍ A TLAČÍTEK A VÍCE PROSTORU PRO VÁS.

Bydlení budoucnosti

CHYTRÁ DOMÁCNOST je koncept, který pro každého představuje něco jiného, vysvětluje Vladimír Dzurenda. Pro někoho může znamenat instalaci stmívačů nebo třeba ovládání přístrojů mobilním telefonem, jeho firma Smart Spaces se ale zaměřuje na komplexní řešení celého prostoru. To sahá od ovládání světel a stínění přes zabezpečovací systémy a vytápění až k řízení externích technologií – například bazénu, garáže nebo osvětlení zahrady. Rozsah projektu je pokaždé šitý na míru zákazníkovi podle jeho preferencí i finančních možností. Právě z časových i ekonomických důvodů firma umožňuje pozdější upgrade, doplnění o další funkce či rozšíření. K inteligentním systémům Smart Spaces připojuje i audio- a videozařízení z nabídky značky Bang Olufsen, kterou na českém trhu zastupuje. Umožňuje například spuštění rolet nebo ztlumení světel televizním ovladačem. FLEXIBILITA Smart Spaces se pohybuje na škále rozpínající se od rodinných domů až po hotelové komplexy a stále se rozšiřuje. U projektů se nejedná jen o řešení na klíč, ale také o přípravu staveb spolu s architekty a developery ještě před zahájením stavby. To je podle Vladimíra Dzurendy nejlepší chvíle ke konzultaci. Vybudování chytrého domu od základů je mnohem efektivnější a také úspornější než se do zabudovávání jednotlivých komponentů pouštět až po dokončení stavby, ve které může chybět například správná kabeláž. Klasická elektroinstalace totiž podle jeho zkušeností zpravidla neumožňuje připojení inteligentních systémů, takže je často nutné předělat ji úplně. „Momentálně s developery spolupracujeme na dvou projektech. Jedním z nich je Oaks Praha, jenž zahrnuje golfové hřiště a asi tři sta bytových jednotek. Naším partnerem je mimo jiné také KKCG Real Estate, pro které řešíme devadesát bytů v top rezidenci Na Pomezí. U obou projektů jsme se domluvili na instalaci základní inteligence – podle přání jednotlivých klientů potom bude možné každý byt upgradovat na požadovanou míru,“ líčí Dzurenda příklad ideální situace.

Bydlení budoucnosti

PŘEDCHOZÍ DVOUSTRANA A TATO DVOUSTRANA: Soukromý dům pana Fialy, jednoho z klientů Smart Spaces, je ukázkovou prací firmy: kompletní ovládání světel a stínění doplňují televizor a reproduktory z repertoáru Bang & Olufsen. Za velkými okny se skrývá kinosál, jehož projektor je napojen díky technologii Lutron, kterou firma Smart Spaces dodává, na ovládání okenních rolet.

BUDOUCNOST slibuje inteligentním domácnostem prominentní místo na trhu. „Dnešní technologie se dramaticky zrychlují, počínaje sdílením přes cloud a ovládáním z mobilních zařízení,“ vyjmenovává Dzurenda. „Na letošním CES byly představeny přístroje s hlasovým ovládáním. I my jsme jeden takový z portfolia Bang Olufsen zařadili do nabídky. V těchto technologiích podle mě leží budoucnost a tento trend by měli developeři zachytit.“ Smart Spaces ale rozhodně nemyslí pouze na budoucnost velkých a nákladných realizací. „Cenové rozpětí je u nás velmi individuální, jsme schopni vymyslet i jednodušší řešení, která se postupně dají doplnit. Jsem si vědomý toho, že například pro střední třídu se jedná o objemnější investici, i ta se ale dá rozplánovat. Začít se dá třeba u bytu, který rozšíření o inteligentní systém jednoduše umožňuje. Tím, že je naše řešení kompatibilní i s chytrými instalacemi jiných značek, navíc necháváme zákazníkovi možnost, aby nebyl rukojmím jedné firmy. Věříme prostě, že náš přístup a kompletní servis mluví samy za sebe.“ JEDNODUCHOST je jádrem filosofie Smart Spaces a zaručuje intuitivní a přehlednou organizaci každodenních záležitostí. Osvětlení multifunkčního prostoru, například kuchyně spojené s jídelnou a obývacím pokojem, lze roztřídit na několik předvolených ‚scén‘, třeba večeře, při které je nasvícený stůl, nebo domácího kina, kdy se naráz ztlumí všechny lampy. Tyto kombinace lze pak libovolně přepínat prostřednictvím jednoho ústředního ovládání. Žádaná je i inteligentní regulace topení pomocí termostatů nebo tepelných čidel, ovládat se dá například z iPadu. Jako názorná ukázka snazšího chodu domácnosti může sloužit i instalace v chystaných bytech Oaks Praha: žaluzie budou komunikovat s blízkou meteostanicí a při vyšším větru se jednoduše zatáhnou. Příkladů uvádí Dzurenda nespočet – od zabezpečovacích systémů, které při delší nepřítomnosti simulují život v domě pomocí světel, až po automatické vypnutí zásuvky se žehličkou při odchodu z bytu. ■ Více informací naleznete na www.smartspaces.cz

Interiér

text: Helena Novotná foto: Michaela Karásek Čejková a Shutterstock

ZAMRZLÝ VESMÍRNÝ KORÁB

CELÉ VYDÁNÍ JE VĚNOVÁNO BUDOUCNOSTI, A PROTO SE PŘEDSTAVENÍ JEŠTĚDU MŮŽE ZDÁT JAKO ZVLÁŠTNÍ VOLBA. PROČ JSME MÍSTO NĚKTERÉ Z AKTUÁLNÍCH SMART REALIZACÍ VYBRALI STAVBU Z PŘELOMU 60. A 70. LET 20. STOLETÍ A PROČ JAKO INTERIÉR PŘEDSTAVUJEME BUDOVU TELEVIZNÍHO VYSÍLAČE? JE TO PŘEDEVŠÍM NADČASOVOST, DÍKY NÍŽ JE HOTEL A VYSÍLAČ V JEDNOM POVAŽOVÁN ZA NAPROSTO UNIKÁTNÍ STAVBU ČESKÉ ARCHITEKTURY UPLYNULÉHO STOLETÍ A IKONU, KTERÁ PŘEKRAČUJE HRANICE DOBY SVÉHO VZNIKU.

Interiér

Základní kámen budovy byl položen před více než padesáti lety, a přesto máme pocit, že tu stojí odjakživa – a zároveň působí až neuvěřitelně moderně. Přitom svým futuristickým pojetím a invencí dokonale vystihuje atmosféru a estetiku 60. let. Spojit do jedné stavby hotel a televizní vysílač by i dnes byl hodně odvážný čin, ale autor návrhu architekt Karel Hubáček, jeden ze zakládajících členů Sdružení inženýrů a architektů v Liberci (SIAL), šel vždy tak trochu proti proudu. Do roku 1963 stála na vrcholku hory bouda, která jedné noci zcela shořela. Ještě týž rok byla vypsána soutěž na dvě stavby, které ji měly nahradit, a to na televizní anténu a horský hotel. To, zda Karel Hubáček svým návrhem pravidla porušil, či ne, je věcí úhlu pohledu, v každém případě tím nečekaně progresivní porotu zaujal a vyhrál. Možná i proto, že jeho řešení bylo nejen originální, ale také nejlevnější a nejlépe si poradilo s omezeným prostorem. Stavět v tak extrémních podmínkách nebylo od začátku jednoduché, do práce se proto významně zapojil i geniální statik Zdeněk Patrman, který na řešení problémů spolupracoval s Matematickým ústavem Akademie věd. Jedním z těch nečekaných bylo například příčné kmitání věže, které se projevilo až v průběhu stavby. Patrman dovnitř umístil více než půltunové kyvadlo, které toto kmitání dodnes tlumí.

VLEVO: Všechny pokoje hotelu Ještěd jsou prosvětlené a krásný výhled může narušit jedině počasí. Dva se podařilo uchovat v původním stavu včetně originálního nábytku. Noční stolek i postel jsou postaveny z modulového ‚háčka‘ podle návrhu Otakara Binara. Původní zůstala i funkční vzduchotechnika z přelomu 60. a 70. let, která možná nesplňuje požadavky na moderní klimatizaci, ale na kouzlu pokoji nijak neubírá.

Zvenku má Ještěd, jenž nese stejné jméno jako hora, kterou korunuje, svou podobou blíž k televiznímu vysílači než k hotelu. Kruhový půdorys, stříbrný plášť a vysoká anténa splývají s okolní přírodou. Stačí ale vejít dovnitř a člověk se ocitne v úplně jiném světě. Futuristické? Retro? Přívlastků se nabízí nespočet. Hned u recepce návštěvníka uvítá pohled na čisté linie zavěšeného schodiště, které vede do patra s restaurací, kavárnou, salonkem a hotelovým barem. Cestu vzhůru lemuje jedno z několika uměleckých děl, které v hotelu najdeme, kosmický Spád meteoritů z rukou českých výtvarníků Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. Masivní polokoule z kontrastní kombinace skla a betonu zdobí samotný dřík televizní antény. I druhé schodiště, spojující recepci s hotelovými pokoji, se dočkalo netradiční výzdoby – každý jeho centimetr pokrývají bílé dlaždice s různě velkými obloučky z keramického materiálu, který se běžně používal pro izolátory vysokého napětí. Obložení pokračuje i do chodby spojující jednotlivé pokoje a po celou dobu existence hotelu nebylo nutné ho jakkoli opravovat. Autorkami jsou umělkyně Marie Rychlíková, Lydie Hladíková a Děvana Mírová.

Interiér

Když přišlo na řadu řešení interiéru, Karel Hubáček se rozhodl oslovit svého kamaráda a kolegu, architekta Otakara Binara. Z hotelu vytvořil skutečný Gesamtkunstwerk, kde je vše promyšleno a dotaženo do posledního detailu. Částečně za to mohla i omezená nabídka v tehdejším Československu – Binarovi většinou nezbývalo nic jiného než si vše navrhnout sám a následně si pro produkt i sehnat výrobce. Zatímco kliky i osvětlení se dochovaly v původním stavu dodnes, s nábytkem to tak jednoduché nebylo. Hlavně v průběhu divokých 90. let byl rozprodán nebo dokonce rozdán, bílá kožená křesla ze salonku byla údajně naházená na hromadě na parkovišti u hotelu. Proto je dnes hotel z velké části vybaven nově. V původním stavu se dochovaly pouze dva pokoje, dnes příznačně nazývané ‚retro‘ – původní je v nich osvětlení i vzduchotechnika, ale především takzvaná ‚háčka‘. Jde o základní konstrukční prvek ve tvaru písmene H, ze kterého bylo vyrobeno vše od konferenčního stolku po postel a složením několika dílů vznikla i celá policová stěna. Háčka byla ze dřeva, ale natřená načerno, aby se více hodila do interiéru pokojů. Další výrazný a hravý kus nábytku z dílny Otakara Binara najdeme v keramikou obložené chodbě: oblá křesla zavěšená na řetězu, přezdívaná vajíčka, se dočkala už několikátého přečalounění a jejich základní kovová kostra musela nedávno projít rekonstrukcí. Čas od času se v hotelu objeví někdo s tím, že má u sebe doma, na půdě nebo třeba ve sklepě kus původního nábytku. Tak se originální mobiliář pomalu vrací na své místo, byť jde spíše o výjimky a nábytek většinou musí projít nákladnou opravou. Více energie se dnes věnuje výrobě dokonalých replik, pro které před lety připravil podklady přímo Binar. Samotná stavba vysílače byla dokončena po sovětské vojenské invazi do Československa v roce 1968 a první hosty hotel Ještěd přivítal až v roce 1973. Vše se tedy protáhlo na dlouhých sedm let. Přesto se už v roce 1969 stalo něco nevídaného – tehdy ještě nedokončenému Ještědu byla Mezinárodní unií architektů udělena prestižní Perretova cena, která stvrdila jeho architektonické kvality a jedinečnost. Všech čtrnáct hotelových pokojů i restaurace jsou dnes v neustálém provozu a přitahují nejen milovníky architektury. Karel Hubáček už před půlstoletím myslel na to, aby byl Ještěd stavbou pro příští generace. Stal se z něj symbol Libereckého kraje a od roku 1998 je zapsán na seznamu národních kulturních památek České republiky. ■

VPRAVO: Ani oranžové křesílko, které slouží jako odpočívadlo v keramické chodbě, v sobě nezapře autorství Otakara Binara. Má zřetelný profil písmene H, který využil při zařizování pokojů. Kovová mříž, která se odráží v zrcadle, kontrastuje s bílým keramickým obložením na zdech. Jejím autorem je umělec Jaroslav Klápště, který ji snýtoval ze součástek starých selských vozů.

ELEMENTS RESTAURANT PRAGUE Menu nové restaurace Elements, která se nachází v prostorách zrekonstruovaného hotelu President v Praze, vychází z moderní italské kuchyně charakteristické jednoduchostí a lehkostí. Pečlivý výběr a kombinace chutí jsou základním ‚elementem‘ jedinečného gastronomického zážitku, který je navíc podpořen dokonalým designem interiéru restaurace. www.elementsrestaurant.cz

The President Hotel Prague náměstí Curieových 1/100 110 00 Praha 1

Český fenomén

text: Helena Stiessová styling: Lenka Hlaváčová foto: Michaela Karásek Čejková

ROBOT, *1920

ASI ŽÁDNÉMU ŽÁČKOVI ČESKÉ ŠKOLY NEUŠEL VÝKLAD V HODINĚ LITERATURY NEBO ČEŠTINY O TOM, JAK SE ZRODILO SLOVO ROBOT. BĚŽNĚ SE NA ETYMOLOGII MOC NEDOSTANE, ALE TOHLE JE TAK TROCHU JINÝ PŘÍPAD. ROBOT SE OPRAVDU ZRODIL, A TO V PRACOVNĚ DOMU SE ŽLUTOU FASÁDOU V ŘÍČNÍ ULICI NA PRAŽSKÉ MALÉ STRANĚ, KDESI MEZI MALÍŘSKÝM STOJANEM A PSACÍM STOLEM. TAM, KDE NA POČÁTKU ZÁVRATNÉHO DVACÁTÉHO STOLETÍ TVOŘILI DÍLA SVĚTOVÉHO VÝZNAMU DVA NEOBYČEJNĚ NADANÍ BRATŘI JOSEF A KAREL ČAPKOVI.

Český fenomén

VLEVO: Plechoví roboti Retrobo jsou na klíček a svou hvězdnou chvilku zažívali především v 50. letech minulého století. Dnes se ale znovu vracejí na výsluní. Jsou dokonale retro, protože naplňují dobové představy o tom, jak má umělá bytost vypadat: mechanický stroj s elektronkami a notně topornými pohyby. Z logiky věci vyplývá, že z někdejší hračky se stal spíše výjimečný sběratelský předmět pro skutečné nadšence.

Toho slova bylo zapotřebí pro Karlovu nově vznikající hru, která dostala název R.U.R., Rossumovi univerzální roboti. Byla to hra vědeckofantastická a hlavní roli v ní vedle lidí hrály umělé bytosti, smontované sice z masa a kostí a na pohled od lidí k nerozeznání, ale jak už to u umělých bytostí bývá, tak nějak bezcitné. Účelem jejich existence bylo vykonávat za lidi práci, a to se také mělo odrazit v jejich názvu. Karel na to šel přes latinu, ale slovo ‚laboři‘ mu přišlo trochu tuhé. Jak sám později popsal, zaběhl v ajfru do vedlejší pracovny, kde jeho bratr Josef právě pracoval na nějakém plátně, a vychrlil na něho svůj tvůrčí problém. A Josef procedil to spásné slovo ‚roboti‘. Zrovna měl prý v zubech štětec. Je to tak krásná představa, že není proč tomu nevěřit. Psal se rok 1920. Základem slova je výraz robota, který označoval nevolnickou, neplacenou práci. Starý výraz pro něco, co v Čapkově době už dávno neexistovalo, ovšem přeneseně se tak dala nazvat jakákoli tvrdá práce. Symbolika se tedy do slova robot vešla, a navíc bylo mrštné, jednoduché, žádné háčky a čárky, prostě tak akorát. Premiéru na jevišti si odbylo už v lednu 1921, o rok později ho vyslovovali herci v New Yorku, pak přišel Londýn a záhy světové slovníky. Drama mělo mimořádný úspěch. Čapek v něm vystihl jak vrtkavou lidskou povahu, tak obavy z toho, kam se ubírá technický pokrok – přestože ho zároveň fascinoval. Celý svět se právě vzpamatovával z obrovské války, takže obavy byly namístě, a Čapek je vyjádřil v mnoha dalších dílech. Hra R.U.R. svým obsahem předznamenala jedno z klasických schémat žánru sci-fi, kde se stroje bouří proti svým stvořitelům a lidstvo stojí na pokraji zkázy. A ostatně i to, kudy se ubírá vývoj umělé inteligence dodnes. Směrem k humanoidním robotům, které bychom si snadno spletli se sousedkou. Stále je naším cílem vyrobit někoho, kdo za nás udělá neoblíbenou práci, uspoří nám čas a třeba trochu přiživí naši lenost. Mnoho robotů nám zachraňuje životy, dělá nám společnost, objevuje za nás nové planety a zachovává chladnou hlavu tam, kde by se nám třásly ruce. Jedno slovo a vejdou se do něj miliardy entit, o kterých neměli bratři Čapkové ani ponětí. Fascinující příběh, zatím bez konce. ■

Deelive Design Store Smetanovo nábřeží 334/4 110 00 Praha 1 pondělí–neděle / 10–20 www.deelive.cz www.facebook.com/deelivedesign @deelive_design

LIVING CZECH DESIGN

Město budoucnosti

partner článku: Magistrát hlavního města Prahy, Smart Prague, Operátor ICT text: Hana Švolbová ilustrace: Kristýna Šťastná / agentura Nydrle

SMART PRAGUE

DOKÁŽETE SI PŘEDSTAVIT, JAKÝ BY BYL VÁŠ ŽIVOT BEZ CHYTRÝCH TECHNOLOGIÍ? ZVLÁDLI BYSTE ODLOŽIT SVŮJ MOBIL, TABLET, ČTEČKU KNIH ČI POČÍTAČ? VĚTŠINA Z NÁS SI OBVYKLÝ DENNÍ SHON BEZ CHYTRÝCH TECHNOLOGICKÝCH ŘEŠENÍ UŽ STĚŽÍ DOKÁŽE PŘEDSTAVIT. TOHO DNES VYUŽÍVAJÍ NEJEN VÝROBCI, ALE TAKÉ MĚSTA, KTERÁ SE SNAŽÍ SVÝM OBČANŮM A TURISTŮM CO NEJVÍC ZJEDNODUŠIT A ZPŘÍJEMNIT ŽIVOT, POBYT A POHYB VE SVÝCH CENTRECH I PERIFERIÍCH. SOFFA VÁM PŘEDSTAVÍ CHYTRÁ ŘEŠENÍ, KTERÁ CHYSTÁ HLAVNÍ MĚSTO PRAHA.

Město budoucnosti

Není to tak dávno, kdy jsme denní zpravodajství sledovali večer v televizi či po práci pročítali internetové stránky, jízdní řády jsme si vypisovali do diářů, mobily jsme si preventivně nabíjeli před odchodem z domova a pro zprávy o stavu ovzduší jsme se obraceli telefonicky na Český hydrometeorologický ústav. Na výlety jsme tehdy ještě vyráželi s vytištěnou mapkou a výpisem zajímavých cílů. S pytlem odpadků jsme čekali na odpoledne po pravidelném svozu odpadu. Dnes nemusíme na nic čekat a informace máme kdykoli po ruce. Ani okamžitý přístup ke zdroji energie není zdaleka hudba budoucnosti. Hlavní město Praha se na využití chytrých technologií cíleně zaměřuje a současná řešení i návrhy pro příští dvě dekády představuje prostřednictvím webu smartprague.eu. S výhledem do budoucnosti se můžeme těšit na příjemné prostředí v kancelářských budovách, bezpečný pohyb v ulicích, kde si budeme moci ověřit plynulost dopravy, čistotu ovzduší i hladinu hluku. Zajištěný bude dohled na bezpečnou cestu do školy, rychlá pomoc seniorům i orientace a doporučení turistům. Praha myslí nejen na své obyvatele a návštěvníky, ale také na životní prostředí, plynulý provoz pro jednotky integrovaného záchranného systému a v neposlední řadě na snížení nákladů. Zavádění technologií Smart Prague v Praze iniciovalo současné vedení hlavního města, jehož záměrem je posunout metropoli mezi inovativní světová města. S některými pilotními projekty se Pražané mohou setkat už nyní. Průkopnickou chytrou čtvrtí se stane okolí Karlínského náměstí. Už jste si poseděli na energeticky soběstačné a solárními panely napájené lavičce? Můžete si dobít mobil a připojit se k wi-fi, další funkcionality se budou rozvíjet. Plánovaná síť chytrého osvětlení umožní plynulou regulaci světla v závislosti na provozu, sloupy budou skrývat čidla na měření například intenzity dopravy a nabídnou i možnost dobíjení elektromobilů. Jejich sdílením ostatně Praha plánuje navýšit komfort života ve městě. A co veřejná doprava? V budoucnu se například svezeme tramvajemi poháněnými fotovoltaikou a výrazně se usnadní i platební systém. Konec přeplněným odpadkovým košům přinese unikátní systém energeticky soběstačných kompresních košů propojených přes internet, které vložené předměty samy zmačkají a zabudované čidlo ohlásí svozové firmě, kdy jsou plné. Pilotní provoz se velmi osvědčil. Jedete do Prahy jako turisté? Využít můžete aplikaci Prague Visitor Guide, která zábavnou formou včetně geolokační hry navádí turisty na zajímavá místa v centru i mimo něj. Místním obdobně poslouží aplikace Moje Praha. ■ Více informací naleznete na smartprague.eu

Město budoucnosti

DATOVÁ PLATFORMA

Každé město je ohromným zdrojem dat, ani Praha v tomto ohledu není výjimkou. Jejích sběr, propojování, analýzu a sdílení umožní datová platforma, která bude sloužit jak městu a všem městským firmám, tak občanům. Údaje o dopravě, provozu hromadné dopravy, stavu ovzduší, dostupných parkovacích místech, ale i ze všech dalších oblastí budou z velké části zpřístupněné veřejnosti, například i pro vývoj dalších aplikací. Dodávat je budou různé městské podniky či městské části, využívat by je měly například složky Integrovaného záchranného systému. Na vývoji se podílí i akademický sektor a ke spuštění dojde v průběhu roku 2018.

Město budoucnosti

ELEKTROMOBILITA

Elektromobily jsou podle všeho vozidla budoucnosti a ekologická doprava obecně je jedním z hlavních témat řady velkých světových měst, kde by měla významně přispět ke zlepšení stavu ovzduší. Krok tímto směrem ostatně učiní i Praha. Počítá totiž se zbudováním sítě dobíjecích stanic jak pro rychlé, tak středně dlouhé dobíjení. První najdeme u Karlínského náměstí. Další stanice budou dále rozmístěny dle logického klíče na parkovištích P+R a v ulicích Prahy. Do konce roku 2019 chce Praha umístit do ulic přibližně šedesát stanic. V dlouhodobé strategické vizi Smart Prague se počítá i s možností sdílení elektromobilů.

Město budoucnosti

ENERGIE POD KONTROLOU

Mnoho domácností by jistě uvítalo možnost průběžného přehledu o spotřebě energie, aby je při ročním vyúčtování nečekalo velké překvapení. Vrtbovský palác vlastněný hlavním městem se v roce 2018 stane pilotním domem osazeným novým digitálním měřicím systémem, který bude zajišťovat kompletní průběžný odečet všech energií, tedy vody, tepla, plynu i elektřiny. Veškeré odběry budou přístupné ve webovém rozhraní. Pilotní projekt by měl napomoci efektivnímu nakládání s energiemi a pomoci nájemníkům k lepšímu hospodaření. Takové digitální měření by mělo předejít i chybám v ručních odečtech a pomoci při řešení případných reklamací.

Město budoucnosti

VIRTUÁLNÍ LÍTAČKA

Každodenní dojíždění hromadnou dopravou či cestování do Prahy z přilehlých měst a obcí ve Středočeském kraji by se mělo významně zjednodušit zavedením virtuálního rozhraní pro dnes již existující kartu Lítačka. Povinnost nosit u sebe přehršel karet, nutnost hledat drobné a kupovat papírové jízdenky a kupony tak konečně odpadne díky mobilní aplikaci nebo sdružení s platební kartou nebo In Kartou Českých drah. Sjednocení platebních možností a různých aplikací pro cestu za prací i zábavou je pro českou metropoli významným krokem vpřed. Dočkáme se v roce 2018.

FOREVER CHUCK

KUPTE SI SOFFA V DIGITÁLNÍ PODOBĚ Díky platformě issuu si nyní můžete stáhnout a číst Soffa v digitální formě na počítači, telefonu i tabletu.

Stáhněte si mobilní aplikaci issuu pro iOS a Android

https://issuu.com/soffamag

Design

text: Patrik Florián foto: archiv značky

EKOLOGICKÝ NOMÁD

DVOJICE ARCHITEKTŮ ZE SLOVENSKA NAVRHLA DESIGNOVĚ A TECHNOLOGICKY PROPRACOVANÉ ‚VEJCE‘, KTERÉ SI S SEBOU MŮŽETE VZÍT NA PLÁŽ, NA HORY, NA STŘECHU MRAKODRAPU, NEBO SE V NĚM MŮŽETE USADIT NATRVALO. DO TOBOLKY S OBYTNOU PLOCHOU 8,2 M2 SE VEŠLA KUCHYNĚ, KOUPELNA, POHODLNÁ ROZKLÁDACÍ POSTEL, PRACOVNÍ STŮL A ÚLOŽNÝ PROSTOR. O TOM, JAK PROJEKT ECOCAPSULE VZNIKL, JAKÉ MÁ AMBICE A KAM POPUTUJE PRVNÍ MODEL, JSME SI POVÍDALI SE SOŇOU POHLOVOU A TOMÁŠEM ŽÁČKEM, TVŮRCI ASI NEJMENŠÍHO KONCEPTU BYDLENÍ NA SVĚTĚ.

Design

Odkud se vzal nápad sestrojit Ecocapsule a jak se během let vyvíjel? Soňa: Příběh začal v roce 2008, kdy jsme se ještě jako architektonické duo Nice Architects zúčastnili soutěže Andes Sprout Society Competition. Naším úkolem bylo navrhnout obytnou chatku pro ranč a my vytvořili objekt ve tvaru vejce. Soutěž jsme sice nevyhráli, ale portál Inhabitat náš návrh zařadil mezi nejlepší počiny roku. To odstartovalo velký zájem veřejnosti a my se rozhodli v projektu pokračovat. Tomáš: Vzhledem k tomu, že na trhu nic podobného doposud neexistovalo, čelili jsme mnoha výzvám. Jako architekti jsme ale zvyklí improvizovat a problémy aktivně řešit. Dalších pět let jsme pracovali na technologickém a produktovém designu a s pomocí týmu a vědeckotechnického pokroku jsme se dočkali prvního prototypu. V průběhu let se mnohé změnilo, cíl byl ale od počátku jasný – vytvořit designově krásný a energeticky nezávislý mobilní mikrodům. Ecocapsule není ale jen technologicky nabité designové vejce. Kolik kompromisů stojí za tím, dělat revoluční design s podmínkou minimálního zásahu do životního prostředí? Do jaké míry je dům ekologický z hlediska výroby a likvidace? Tomáš: Od začátku vývoje jsme se snažili, aby měl co nejmenší ekologický dopad, jak při výrobě, tak při používání. Naší hlavní prioritou je funkčnost, z toho důvodu jsme jako vnější materiál zvolili sklolaminát. Přestože byl v minulosti zapsaný jako hůře recyklovatelný, dnes se některé firmy specializují

na jeho další využití, například při výrobě cementu. Je navíc extrémně odolný a trvanlivý, a tím předurčuje Ecocapsule životnost v řádu desítek let. Z ekologického hlediska je dle mého názoru nejdůležitější právě trvanlivost výrobku. Přesto bychom rádi v budoucnosti experimentovali také s dalšími materiály. Vyzkoušeli jste si sami, jaké je uvnitř bydlet? Soňa: Ano, v prvním prototypu jsme strávili mnoho dní. Jedli jsme tam, spali, pracovali, odpočívali a testovali ho během všech ročních období. Jakou údržbu Ecocapsule vyžaduje? Soňa: Celý systém je navržený tak, aby většinu mechanických oprav zvládal uživatel sám. Údržba spočívá ve výměně vodních filtrů jednou za tři měsíce až rok, v závislosti na znečištění přiváděné vody. Také je nutné počítat s výměnou baterií, standardně jednou za osm let. Aktuálně pracujeme na síti partnerů po celém světě, kteří by mohli kromě distribuce zajišťovat rovněž kompletní servis. K přepravě domku jste vyvinuli speciální vozík, který se dá připojit za automobil, takže vznikne jeden z nejmodernějších karavanů na světě. Chystáte další přídavné části? Soňa: Určitě ano, koncept Ecocapsule přímo vybízí k vymýšlení dalších doplňků. Rozpracovaný máme projekt na rozšíření solárních panelů a v blízké budoucnosti se chystáme představit Ecocapsule na pontonu, kde bude sloužit jako malý hausbót. V uplynulém roce jsme se soustředili zejména na obchodní strategii a výrobu, a tak se

PŘEDCHOZÍ DVOUSTRANA: Ecocapsule byla sestrojena tak, aby se svou velikostí vešla do čtyřicetistopového lodního kontejneru, ve kterém ji lze přepravit kamkoli po světě. Zaoblený tvar slouží k jednoduššímu získávání dešťové vody a minimalizaci tepelných ztrát. Díky efektivnímu elektrickému topení lze minidomek obývat také v zimě. Druhá generace navíc počítá s rozšířením solárních panelů, které poskytnou uživatelům ještě větší množství elektrické energie.

Design

už nemůžeme dočkat dalšího kreativního plánování. V jaké fázi se výroba a prodej nachází? Je možné, že Ecocapsule brzy uvidíme stát v přírodě nebo na pláži? Soňa: Výrobu první série limitované edice jsme již odstartovali a v prvním čtvrtletí letošního roku dodáme modely prvním zákazníkům. Zároveň nám stále přibývají objednávky na druhou generaci, která počítá s výhodnější cenou a distribucí po celém světě. Tomáš: Původní plán doručit první mobilní domek do konce roku 2017 jsme sice nestihli, ale věříme, že se vyplatí raději počkat a vyladit veškeré detaily. Sériovou výrobu bychom rádi spustili koncem tohoto roku. Prvním zákazníkům slibujete Ecocapsule na míru. Kam poputuje úplně první model a jaké nejzajímavější požadavky na úpravy od zákazníků dostáváte? Tomáš: Na konci ledna expedujeme úplně první domek do Japonska. Soňa: Požadavky klientů jsou většinou rozumné. Týkají se nejčastěji barevné úpravy skořápky nebo materiálů vnitřního vybavení. Jedním z přání je mít mobilní domek ve zlaté barvě. Ecocapsule slouží ke krátkodobému až střednědobému užívání. Myslíte, že se v ní někdo může usadit také natrvalo? Soňa: Zajímavé na celém projektu bylo to, že jsme od samého začátku komunikovali s potenciálními zájemci. Naslouchali jsme jejich nápadům, názorům a nechali se inspirovat jejich stylem života. Ecocapsule jsme vždy vnímali jako sezonní ubytování, už během vývoje se ale objevili

zájemci o permanentní bydlení. Z praktické stránky tomu nic nebrání, domek je možné v případě nouze připojit ke stávající elektrické síti, takže je obyvatelný také dlouhodobě. Vše je otázkou rozumného plánování a vzhledem k omezenému prostoru musíte být také tak trochu minimalisté. V čem vidíte budoucnost Ecocapsule? Jaké další funkce, kromě té rekreační, může plnit? Tomáš: Má široké využití. Dnes se soustředíme na prodej jednotlivcům i firmám. Už teď můžeme slíbit, že některé resorty a malé ostrovy budou kromě klasického ubytování nabízet také Ecocapsule. Mohou sloužit také jako mobilní kanceláře, prodejní místa či obytné buňky v přírodních rezervacích. Soňa: Samostatnou kapitolou jsou projekty typu záchranářských ubytovacích domků nebo kontaktních míst sloužících jako zdroje čisté vody a elektřiny. A také jsme zvědaví, co s nimi vymyslí sami zákazníci. ■

Více o projektu se dozvíte na ecocapsule.sk

VYDEJTE SE NA NÁŠ NOVÝ WEB WWW.SOFFAMAG.COM MAGAZÍN NOVINKY PŘÍBĚHY NA BLOGU SHOP PODCASTY EVENTY SOUTĚŽE

Móda

partner článku: Nike koncept: Ester Geislerová, Josefína Bakošová a Soffa text & styling: Patrik Florián foto: Michaela Karásek Čejková make-up a vlasy: Kateřina Koki Mlejnková modelové: Ferenc, Mária, Bruno Fidelio, Stella Ginger, Mia Rosa, Jan Etienne, Františka, Antonie, Thea, Matyáš, Johan

MÓDNÍ ABECEDA

HLÁSKUJTE S NÁMI: A JAKO AIRMAX, B JAKO BALENCIAGA, C JAKO CHANEL, D JAKO DIOR. NETUŠÍTE, O ČEM JE ŘEČ? TAK TO JE NAČASE VRÁTIT SE DO LAVIC. KDE JINDE SE DOZVÍTE, CO SE PRÁVĚ NOSÍ? PŘI ZAMYŠLENÍ NAD BUDOUCNOSTÍ MÓDY JSME SE SPOJILI S TĚMI NEJDŮLEŽITĚJŠÍMI TRENDSETTERY ZÍTŘKA – S DĚTMI. VÍTEJTE VE SVĚTĚ, KDE PRAVIDLA NIC NEZNAMENAJÍ, ROZDÍLY NEEXISTUJÍ A MÓDA JE ODVÁŽNÁ A NEVYZPYTATELNÁ JAKO NIKDY DŘÍVE. VÍTEJTE NA PLANETĚ, KDE VLÁDNE GENERACE Z!

VPRAVO: Ferenc: kabát, kalhoty, košile, vše Henrik Vibskov; The Room By Basmatee | brýle, Žilka Optik Studio Mária: dámské šaty, LaFormela | bunda, H&M | boty, kabelka a doplňky, vše Dior DALŠÍ DVOUSTRANA: Antonie, Františka a Mia: šaty a kabelky, vše Dior | tenisky, Nike

Móda

NAHOŘE: Jan: tepláky, mikina, batoh, vše Dolce & Gabbana | tenisky, Nike Johan: tepláky a mikina, obojí H&M | kšiltovka, Dolce & Gabbana | tenisky, Converse VLEVO: Bruno: kalhoty, Henrik Vibskov; The Room By Basmatee | svetr, Andersen-Andersen | brýle, Yamamoto; Žilka Optik Studio

Móda

VLEVO: Stella: body a tylový přehoz, obojí Zuzana Kubíčková | boty, Converse Mia: šaty, Zuzana Kubíčková | boty, Converse Mária: krajkovaná sukně a top, obojí Zuzana Kubíčková | boty, H&M

Ještě včera byly tenisky k večerním šatům naprosté tabu, a dnes jste se probudili do světa, kde je normcore šik a vzrušení z nové limitované edice Nike se snadno vyrovná poslední kolekci od Diora. Nejvlivnějším vzorem je váš instagramový feed a ten nejpromyšlenější outfit v něm má šanci jen na pár vteřin. A jak vidíme módu zítřka? Nanomateriály, wearables, chytré technologie a naproti tomu návrat k tradici, řemeslu a pomalé módě. Pravidla nejsou nebo se mění tak rychle, že s nimi jen stěží udržíte krok. Jedna věc se ale jistě ani v budoucnu nezmění: děti si vždycky budou hrát na dospěláky a šatník rodičů bude jejich hřiště. Vzpomínáte si také na pocit, když jste si poprvé namalovaly pusu máminou rtěnkou, když jste si poprvé vyzkoušely její střevíčky na podpatku nebo když vás táta poprvé učil vázat kravatu? Pamatujete si den, kdy se z malé holčičky stala dáma a z pihatého chlapce zase muž? Dnes je vše trochu jinak. Maminky už nechtějí džínovou bundu z dílny Alessandra Michela jen pro sebe, touží po tom, aby jejich dcerka ladila, a pánské mokasíny D&G kupují rovnou ve dvou velikostech, 44 a 29. Těžko říct, zda módní doplňky z dětí udělali spíše jejich mladí rodiče nebo rostoucí vliv sociálních sítí. Sedmiletá japonská ikona Coco (@Coco_pinkprincess) se svou nedbalou harajuku elegancí na Instagramu okouzlila téměř půl milionu lidí. Módní návrhářka Natasha Zinko zase spolu se svým synem Ivanem (@thegoldenfly) vytvořila první společnou kolekci pro londýnský módní dům Harrods. Tyhle děti neřeší, jestli mají díru na palci nebo které tenisky jsou na ven, tedy pokud zrovna nemyslí poslední model Yeezy, se kterým vyrazí za svými stejně stylovými kamarády. Ale kam? Na pískoviště, nebo do první řady jarního týdne módy? Není divu, že si jich luxusní značky cení už v kočárku. Dnešní děti jsou zítřejší zákazníci a zůstat relevantní napříč generacemi se zkrátka nosí. Když se vrátíme ze světa luxusního módního průmyslu a milionových miniinfluencerů zpátky na zem do dnešních školních tříd a lavic, zjistíme, že se toho zase tolik nezměnilo. Byť Merkur a barbíny možná nahradil chytrý telefon, mezi dětské idoly už nepatří princezny a fotbalisté, ale mladí youtubeři a tenisková kultura vládnou od první třídy až do dospělosti. Vedle toho se nicméně mladá generace stále více vrací k domácí kultuře, tradicím a řemeslu, bere ohled na udržitelnost a vzývá jedinečnost člověka. A ať už se mladší ročníky rozhodnou nasměrovat svět kamkoli, nezapomínejme je naučit to nejdůležitější: jde o to, co nosíme v sobě! ■ Za spolupráci děkujeme dětem Ferencovi, Márii, Brunovi, Stelle, Mii, Honzovi, Matyášovi, Johanovi, Františce, Tonči a Thee a jejich maminkám Lele, Aně a Ester Geislerovým, Josefíně Bakošové a Lucii Václavkové.

Móda

NAHOŘE: Antonie: top, Roseanna; Space Prague | náušnice, Dior

100

Móda

NAHOŘE: Mia: top a šortky, obojí Dior | brýle, Matsuda; Žilka Optik Studio | tenisky, Nike Matyáš: kalhoty, košile, vesta, tenisky a doplňky, vše Dior VLEVO: Mia: body a tylový přehoz, obojí Zuzana Kubíčková

103

Móda

PŘEDCHOZÍ DVOUSTRANA: Thea: top a boty, obojí Dior | ponožky, modelčiny vlastní Františka: tričko, Nike | sukně, LaFormela Antonie: top, Zuzana Kubíčková | náušnice, Dior Mia: body a tylový přehoz, obojí Zuzana Kubíčková | tenisky, Converse VLEVO: Jan: kalhoty, tričko, tenisky, vše Nike | bunda, Henrik Vibskov; The Room By Basmatee Matyáš: tričko, bunda, ponožky a tenisky, vše Nike | kalhoty, H&M Johan: čepice, Humanoid; Space Prague | tričko, Nike | kalhoty, H&M | tenisky, Converse Mia: mikina, tepláky, tenisky; vše Nike

107

Móda

PŘEDCHOZÍ STRANA: Stella: kalhoty, H&M | top, LaFormela | bunda, Isabel Marant Étoile; Space Prague Jan: kalhoty, Nike | bunda, H&M 108

NAHOŘE: Mia: šaty a boty, obojí Hermès | klobouk, Sofya Samareva Matyáš: top, kalhoty, kabát, vše Hermès | tenisky a ponožky, obojí Nike

LEONIE VAN DER HEIJDEN

The Amsterdam-based food stylist Leonie van der Heijden has a passion for colour, a great sense of humour and a talent to visualise the extraordinary. Leonie loves to experiment with opposing styles, making her work varied and playful. Her quirky ability to visualise concepts and compose fresh ideas combines with her skilful use of materials to create diverse and provocative images in the field of food and design. www.leonievanderheijden.com +31 (0)6 37 45 42 38 vanderheijdenleonie@gmail.com

Jídlo

text: Petra Pospěchová modelka: Mirte Twaalfhoven koncept a styling: Leonie van der Heijden foto: Olivia Pizzale-Bryce

MIMO KŘIVKU RŮSTU

ÚSTŘEDNÍMI TÉMATY BUDOUCNOSTI JÍDLA BUDOU NEPLÝTVÁNÍ, UDRŽITELNOST, SOBĚSTAČNOST A ETICKÁ DIMENZE STRAVOVÁNÍ. NA POTRAVINÁŘSKÉM POLI, JEHOŽ PŮDORYS DLOUHÁ LÉTA ZCELA ZÁSADNÍM ZPŮSOBEM URČOVALY TECHNOLOGIE, POKROK A BEZPODMÍNEČNÝ RŮST, DOŠLO K RAZANTNÍMU POSUNU OD ZAMĚŘENÍ NA KVANTITU K SOUSTŘEDĚNÍ NA KVALITATIVNÍ STRÁNKU VĚCI. I VĚDECKÝ ASPEKT VÝVOJE GASTRONOMICKÉ BRANŽE VČETNĚ GENETICKÝCH ÚPRAV PRIMÁRNÍCH POTRAVIN BUDE URČOVÁN V PRVNÍ ŘADĚ ETICKÝM HLEDISKEM A TEPRVE POTOM PŘIJDOU NA ŘADU ARGUMENTY ČISTĚ PRAKTICKÉ.

110

JÃdlo

111

Psal se rok 1991, když švédská autorka a aktivistka Helena Norberg-Hodge ve své knize Ancient Futures napsala: „Zdá se, že v současné západní společnosti probíhají dva zcela protichůdné procesy. Na jedné straně střední proud směřuje vytrvale a neochvějně za ekonomickým růstem a technologickým rozvojem a překračuje přírodní limity… proti němu stojí alternativní proud. Je to dosud hlas menšiny, ale nabývá na síle, jak více a více lidí začíná pochybovat o celém pojetí pokroku.“ Ve své knize, zabývající se lidmi žijícími v oblasti Ladaku, předznamenala trend, který se v jasných konturách projevil nějakých dvacet let po vydání knihy a který snad víc než jiné oblasti změnil svět jídla, a zdá se, že bude formovat i jeho budoucnost. Žijeme v pozoruhodných časech, kdy vývoj v celém odvětví určuje víc a víc etická a ekologická stránka. Právě jim se v potravinářství stále výrazněji přizpůsobují technologie, které v jiných odvětvích bývají samy tím, co změny diktuje. Aby k téhle situaci mohlo dojít, bylo v euroamerické kultuře třeba několika změn ekonomických a demografických. Právě ty umožnily radikální proměnu vztahu společnosti k jídlu. Základní podmínkou oné proměny byl výrazný růst blahobytu napříč třídami. Díky tomu pro absolutní většinu lidí dnes nestojí otázka, zda mají, nebo nemají na jídlo, ale jaké si koupit. Dalšími dvěma výraznými faktory, které se na vztahu k potravinám podepsaly, jsou dostupnější vyšší vzdělání a globalizace.

112

NAHOŘE A VPRAVO: Fotografie k tomuto článku vznikly jako společný projekt stylistky a vizuální umělkyně Leonie van der Heijden a fotografky Olivie Pizzale-Bryce pro amsterodamskou školu stylingu Academii Artemis. 3D tisk potravin je jedním z odvětví, která třeba spolu s genetikou mohou ovlivnit budoucnost potravin nejvýrazněji.

Zatímco v padesátých letech minulého století byla budoucnost jídla definovaná v první řadě slovy ‚více‘, ‚trvanlivěji‘, ‚sytěji‘ a ‚odolněji‘, dnes je situace diametrálně odlišná. Kvantita není pro běžného spotřebitele téma, přišel čas mluvit o kvalitě. A to i ve smyslu původu potravin. Tato změna agendy se na trhu promítla v podobě masivního nástupu biopotravin, posléze vlny lokální produkce nebo superpotravin. Kam povede tahle cesta dál? Ekonomické hledisko ze scény nemizí, ale stále víc se ke slovu dostává právě zmíněný aspekt ekologický a etický. Nemá smysl se tvářit, že souběžně nebudou v laboratořích vznikat dokonalejší umělá aromata, spolehlivější zesilovače chuti a nová barviva. Ale zatímco dřív byly pýchou potravinářského průmyslu, důkazem pokroku a pozoruhodných schopností vědců, dnes už jsou spíš tím, za co se výrobci stydí a snaží se použití podobných látek omezovat. Silně pochybuji, že bychom se někdy vrátili do časů, kdy každý druhý chleba bude mít desetiřádkové složení kvůli množství přidaných látek. Takže jídelní chemii můžeme pro účely tohoto textu bez větších výčitek ponechat stranou a vrátit se k věcem, které branží skutečně hýbat budou. Poučený a uvědomělý (v některých případech též pouze internetem zblblý) zákazník vyžaduje od výrobců stále víc informací o produktech. A ti je poskytují. Co jim také zbývá. Jedna dekáda stačila, aby z obalů zmizely největší klamavé zákeřnosti (budiž zem lehká jablečnému džemu s trochou

113

jahod zvanému na etiketě Jahodový džem a všem jeho věrným druhům) a místo nich přibyly relevantní informace o složení zboží ve velikosti písma, které je čitelné bez filatelistické lupy. Není důvod si myslet, že se vývoj z tohoto směru odchýlí, a tak za dalších několik let bude samozřejmostí, že obaly budou udávat uhlíkovou stopu, tedy množství skleníkových plynů, které byly vypuštěny při výrobě a dopravě dané potraviny. Podíváme-li se o dalších dvacet let dál, je docela pravděpodobné, že se potraviny budou řadit do podobných kategorií, jaké dnes máme pro elektrospotřebiče. Třídu A budou držet ty, co cestou ke koncovému spotřebiteli nemusely překonat půlku kontinentu a jejich výroba byla ekologicky nenáročná. Zohledňovat se bude kupříkladu množství nevyužitelného a nevyužitého odpadu, který za danou potravinou zůstane. Zelenou bude mít zpracování, jemuž se mezi řezníky už nějakou dobu říká ‚od čumáčku po ocásek‘: prostě takové, kde nezbude skoro nic. Nedá se vyloučit, že ekologicky šetrné potraviny budou nějakým způsobem daňově zvýhodněny, aby mohly být pro koncové spotřebitele dostupnější. Bezpochyby nás čeká boom bezobalového prodeje: už dneska vidíme jeho počátky a nedávno zavedený zákaz bezplatné distribuce igelitových tašek tenhle trend bezpochyby nakopne. Výsledkem bude nejen rapidně menší

114

NAHOŘE A VLEVO: Kromě 3D tisku z nejrůznějších syntetických materiálů či 3D tisku lidských tkání je potřeba pozornost věnovat také neméně atraktivnímu 3D tisku potravin. V NASA probíhají nejrůznější výzkumy směřující k vytvoření syntetizátoru jídla ze speciálních potravinových náplní. Do prodeje se již chystají 3D tiskárny Foodini společnosti Natural Machines, které fungují tak, že si lidé na internetu vyberou recept a tiskárna je dále navádí. Zcela reálný je již 3D tisk cukrovinek nebo různých tvarů z čokolády.

spotřeba obalů, ale též pokles plýtvání: žádné předem dané gramáže, prostě koupíte tolik, kolik potřebujete. Pravděpodobný je i mnohem větší výrazný růst soběstačnosti. Po posledních deseti letech, kdy se vaření přesunulo na ose povinnost – volnočasová aktivita mnohem výrazněji k druhému z pólů, čeká totéž i pěstování jedlých rostlin a chov zvířat na maso a jiné suroviny. Pionýři obojího už řadu let ukazují, jak snadné je mít záhonky, včely, ale třeba též slepice i uprostřed velkoměsta. Úprk od rukodělné produkce před necelými sto lety se stal ouverturou k tomu, aby se někdejší dřina dnes mohla stát odpočinkovou činností s praktickým efektem. Naše balkony, střechy, parapety i předzahrádky čekají zajímavé proměny. Naopak zemědělství v masové podobě čeká vášnivá debata o genetických úpravách surovin a související legislativě, a to jak v kontextu potravin pro třetí svět, tak v souvislosti s rostoucím množstvím potravinových intolerancí v euroamerické populaci. Genetika je vědecký obor, který jídlo může zasáhnout potenciálně nejvýraznější měrou. Rozhodující tady ovšem nebude ani tak to, co je možné, jako co dovolíme, aby bylo možné. Navrch zde bude mít etická stránka nad vědeckou. A to se netýká jen genetiky: nedojde-li v nadcházející dekádě k nějakému výraznému dějinnému zvratu, bude vývoj ve světě jídla lemovaný primárně etickými a ekologickými mantinely. ■

115

Kreativní lidé

VÝHLED DO BUDOUCNA

KDYŽ SE VÝROBĚ OKEN A DVEŘÍ RODINA VĚNUJE OD ROKU 1926, TAK SKORO NENÍ JINÁ MOŽNOST NEŽ V ŘEMESLE POKRAČOVAT. TRADICI ZAHÁJIL FRANTIŠEK JANOŠÍK VE VALAŠSKÝCH PŘÍKAZECH A RODINA V NÍ POKRAČUJE DODNES. SOUČASNOST RODINNÝM FIRMÁM S HISTORIÍ PŘEJE, ALE JENOM TO K ÚSPĚCHU ZDALEKA NESTAČÍ. A ROZHODNĚ NE K TAKOVÉMU, JAKÉMU SE PODAŘILO DOSÁHNOUT FIRMĚ JANOŠÍK. DÍKY SPOJENÍ KLASICKÉHO ŘEMESLA, MODERNÍCH TECHNOLOGIÍ A PŘEDEVŠÍM ZÁPALU PRO NEUSTÁLÝ POSUN VPŘED DNES NEMÁ V ČESKU KONKURENCI.

116

partner článku: Janošík okna-dveře text: Helena Novotná grafika: Lenka Hlaváčová foto: Michaela Karásek Čejková a archiv firem

Kreativní lidé

VLEVO: Hlavní impuls pro nové směřování společnosti dal před pár lety Jakub Janošík, zatím nejmladší pokračovatel rodu. Na pozici prodejce neměl jinou možnost než nabízet okna, která byla sice kvalitně provedená, ale k moderní architektuře se zoufale nehodila. Sám začal navrhovat nová řešení, a tak vznikala první moderní okna, která jsou dnes ve stálé nabídce.

Frank Lloyd Wright, Mies van der Rohe nebo Le Corbusier. Ani jeden z těchto velikánů světové architektury nepodceňoval význam oken na svých stavbách a všichni vyznávali stejnou filosofii, jakou se řídí společnost Janošík. Tedy že okna mají podtrhovat osobitost dané stavby, ale sama na sebe výrazně neupozorňovat. Mají být pokorným prvkem, který s budovou harmonicky splyne v jedno. Mají nerušeně propojovat domov s přírodou až k takové dokonalosti, jako to dělala například posuvná okna ve vile Tugendhat. Až donedávna bohužel nebylo ojedinělé, že sebepovedenější architekturu s krásným interiérem často naprosto shodila necitlivě udělaná okna, a to hlavně ‚pomocí‘ tlustých několikacentimetrových rámů a nedomyšlených detailů. Společnost Janošík se dlouhá léta věnovala výrobě klasických oken, ale v roce 2012 přišel zlom a firma se rozhodla jít proti zavedeným stereotypům a dobrovolně si zvolila složitější cestu, která ovšem časem přinesla své ovoce. Představte si ničím nerušená velkoformátová okna, která plynule navazují na fasádu domu a organicky propojují interiér s exteriérem, a to i na zcela atypických stavbách. Největší úspěch dnes Janošík slaví právě se svými bezrámovými a velkoformátovými okny, ale hlavně s unikátní kolekcí celoskleněných oken a dveří Skywall, kterou pro ně v roce 2015 navrhl architekt Zdeněk Fránek. Od té doby se neustále posouvá kupředu jak díky moderním technologiím, tak spoluprací s uznávanými českými designéry, jako je Maxim Velčovský nebo Klára Šumová. V posledních letech se nejvýraznějším produktem stala bezrámová okna, která při zalícování s fasádou domu splývají se stavbou přesně v duchu filosofie, kterou společnost zastává. Kromě stálé nabídky oken a dveří, která je k vidění v showroomu, se společnost věnuje výrobě přesně na míru konkrétním stavbám. A podle nejmladšího pokračovatele rodinné tradice a šéfa marketingu a vývoje Jakuba Janošíka při těchto spolupracích vznikají ty nejlepší produkty. Právě specifické a někdy zdánlivě nesplnitelné požadavky architektů nedovolují ambiciozní společnosti usnout na vavřínech a nutí řemeslníky a designéry neustále posouvat hranice možného. Do roku 2018 vykročila firma dokončením rekonstrukce svého pražského showroomu – z prostoru byly pod vedením uznávaných Mjölk architektů odstraněny pozůstatky necitlivých zásahů z minulých let a prostor je dnes nesmírně vzdušný a světlý. Možná až na druhý pohled si návštěvník všimne, jak velkou roli v tom hrají právě okna. ■

117

Kreativní lidé

118

Kreativní lidé

NAHOŘE: Ty nejlepší návrhy vznikají právě na míru konkrétním stavbám a často jde o skutečnou výzvu pro všechny zúčastněné. Může jít o okno, které na první pohled připomíná kostku vsazenou do šikmé střechy. Anebo široké pásy celoskleněných oken, na kterých bezrámové řešení nejvíce vynikne.

119

Cestování

partner článku: Polský institut v Praze text: Patrik Florián foto: Michaela Karásek Čejková

VELKÁ POLSKÁ PŘEKVAPENÍ

ZIMNÍ CESTOVATELSKÁ VÝPRAVA, NA KTERÉ NÁM BYL OPOROU POLSKÝ INSTITUT V PRAZE, NÁS ZAVEDLA DO KULTUROU NABITÉ VARŠAVY A NEMÉNĚ PŮSOBIVÉ LODŽE. CHLADNÉ POČASÍ NÁS SICE NEŠETŘILO, ALE O TO VÍC PAK HŘÁLA ČERSTVÁ KÁVA, VÝBORNÉ LOKÁLNÍ POCHOUTKY A ÚSMĚVY LIDÍ, KTERÉ JSME BĚHEM CESTY POZNALI. PROPADLI JSME POMPÉZNÍM HISTORICKÝM JÁDRŮM MĚST OBKLOPENÝM ZELENÍ, MODERNÍ ARCHITEKTUŘE I VŠUDYPŘÍTOMNÉMU STREET ARTU NEBO NĚKDEJŠÍM INDUSTRIÁLNÍM OBRŮM ŽIJÍCÍM DNES KULTUROU A GASTRONOMIÍ.

121

Cestování

VARŠAVA

Hlavní město Polska se nachází v jeho středu a je součástí Mazovského vojvodství. Je domovem více než 1,75 milionu lidí, tvoří důležité ekonomické, politické a kulturní centrum východní Evropy a je sídlem nejvýznamnějších polských institucí. Lidová etymologie přisuzuje původ názvu města rybáři Warsovi a jeho ženě Sawě. Podle legendy byla Sawa mořskou pannou žijící v řece Visle, do které se rybář zamiloval. Báje polského spisovatele Artura Franciszka Oppmana dokonce praví, že tato syrenka, jak se zde takovým vílám říká, je jednou ze sedmi dcer řeckého boha Tritona a sestrou kodaňské malé mořské víly. Ozbrojená mořská panna zdobí erb města a její sochy můžeme najít na Staroměstském náměstí, na břehu řeky poblíž Świętokrzyského mostu nebo v ulici Karowa. Varšavě se někdy přezdívá ‚Paříž východu‘ a tradičně patřila údajně k těm nejkrásnějším metropolím na celém světě. Alespoň do roku 1939, kdy došlo k invazi německých vojsk, která vedla k masakru polského židovského obyvatelstva, vzniku varšavského ghetta a nakonec k Varšavskému povstání polské Zemské armády v roce 1944. Po konci druhé světové války si polská metropole vysloužila označení ‚Fénixovo město‘, jelikož tu během patnácti let došlo k opravě až 85 % trosek. Varšavanům se obvykle přisuzuje smysl pro humor a velká oddanost práci – možná právě ta dostala původně rybářské městečko z několikanásobné okupace a komunistického režimu tam, kde je dnes. Majestátní, životem tepající a lehce přidrzlé město si zaručeně zamiluje každý, kdo se sem vypraví. Jeho architektura odráží bohatou historii. Paláce, kostely i historické obytné domy reprezentují všechny evropské architektonické směry, šedé panelové domy připomínají éru komunismu a moderní skleněné mrakodrapy jsou ukázkou současného rozvoje města. Díky širokým bulvárům a dostatku nezastavěné plochy nepůsobí Varšava stísněným dojmem, ale vedle vysokých a mohutných staveb si možná budete připadat tak trochu malí. Investice do moderní architektury se ale nepromítají jen do ambiciózních administrativních budov, staví a rekonstruují se díky nim také parky nebo náměstí. Varšava se dělí na osmnáct čtvrtí zvaných ‚dzielnice‘. Mezi ty nejzajímavější patří Śródmieście, skládající se z historického Starého a Nového Města, nebo městské části Praga Północ a Praga Południe, tedy Praha Sever a Praha Jih. Pokud jste neměli tušení o tom, že v hlavním městě Polska se ukrývá kousek české metropole, nejste sami. Ještě větším překvapením ale může být fakt, že pojmenování nesouvisí s Prahou, nýbrž se slovesem pražit, spálit a odkazuje na vypálení lesů, které zdejšímu osídlení předcházelo.

122

VPRAVO: Muzeum neonu, které se nachází v budově č. 55 bývalého továrenského komplexu Soho ve čtvrti Praga, zazářilo mezi ostatními atrakcemi snad nejvíc. Funguje od roku 2005 a svou sbírkou reprezentuje ‚velkou neonizaci‘ východního bloku za studené války. Mezi stovkou neonů a dalšími světelnými instalacemi hrdě svítí také syrenka, mořská panna, která je symbolem Varšavy a po desetiletí zdobila fasádu zdejší městské knihovny. DALŠÍ DVOUSTRANA: Pražská čtvrť nacházející se na pravém břehu řeky Visly by vám mohla připomínat anglický Manchester, německé Lipsko nebo pražské Holešovice. Industriální, surová a v současnosti nejbujněji rozvíjející se část města nabízí street art, hipsterská hnízda třetí kávové vlny, malá kina, jedinečná muzea a kluby. Zároveň je sídlem Národního stadionu PGE Narodowy.

Cestování

125

Cestování

128

Cestování

PŘEDCHOZÍ DVOUSTRANA: Při hledání tradiční polské kuchyně nesmíte minout mléčný bar Prasowy, čerstvě usmažené pocukrované koblihy dle rodinné receptury si kupte v malinké pekárně Pracownia Cukiernicza. VLEVO: Hala Mirowska je kus opravdového Polska. Před tržnicí koupíte čerstvé květiny, její moderní část nabízí textil, hračky a další zboží a v zadní části se ocitnete na trhu s lokálním ovocem, zeleninou, čerstvým masem i rybami. DALŠÍ DVOUSTRANA: Muzeum Katyńskie je dílem studia BBGK Architekci. Červený beton a vysoký dubový kříž jsou připomínkou katyňského masakru. Postmodernistická budova Muzea polských židů Polin vznikla na místě někdejšího ghetta podle návrhu finské dvojice Rainer Mahlamäki a Ilmari Lahdelma.

Pravý břeh Visly byl až do konce 18. století od zbytku Varšavy oddělen a do tehdejšího samostatného města Praga se dalo z Varšavy dostat pouze přívozem nebo po ledě. Během druhé světové války městská část překvapivě neutrpěla příliš škod a od revoluce v roce 1989 se prázdné továrenské haly staly útočištěm mnoha umělců. Ačkoli má Praga k Brooklynu nebo Montmartru prý ještě daleko, podle nás je na výborné cestě. Důkazem jsou továrenské komplexy Koneser nabízející loftové bydlení a kanceláře, Fabryka Trzciny s barem a živou hudbou a zejména Soho Factory, kde najdete design, artové kino, tržiště i restauraci, ateliéry umělců, kanceláře nezávislých kreativců a v neposlední řadě také Muzeum neonu, které prostě nesmíte vynechat. Nabízí sbírku stovek neonových nápisů a dalších světelných instalací od významných umělců z dob studené války, kdy ve východním bloku probíhala takzvaná ‚velká neonizace‘. Neonovou kulturu a charakteristické vrnění světel a vůni elektrického náboje nenajdete jen na tomto místě, lze ji bezpečně zaznamenat po celém městě. Kavárny, restaurace, bary i obchody jeden vedle druhého svítí v hravých barvách a v noční Varšavě prohlubují genia loci. V Polsku na nás kromě neonů zapůsobili milí lidé a polská kuchyně. Místní lahůdky jsme vyzkoušeli v jednom z mléčných barů, které se ve Varšavě těší dlouholeté oblibě. Bar Prasowy podává zupy (polévky), pierogi (pirohy), naleśniki (palačinky) a další polské pokrmy už od roku 1954. Potkáte tu nejrůznější skupiny místních i turistů a ochutnáte vše, co vaří každá správná polská babička k obědu. Bar měla nahradit před několika lety banka, ale místní se sešli a demonstrovali za jeho pokračování. Protestovali bychom také, lepší pirohy se zelím a hřiby a palačinky s tvarohem a ovocnou omáčkou jsme zatím neochutnali. Milovníci sladkého si přijdou na své také v široko daleko proslulé koblihárně Pracownia Cukiernicza. Pozor, na čerstvě usmažené koblížky podle starého rodinného receptu si budete muset vystát pořádnou frontu, stojí ale rozhodně za to. Jestli se ve Varšavě opravdu nemusíte něčeho bát, je to hledání šálku dobré kávy. Čerstvě mletá zrnka tu voní na každém rohu a kavárny by mezi sebou snadno mohly soutěžit o nejstylovější interiér a nejširší nabídku domácích dezertů a zdravých sendvičů. Věřte, že kofein se vám při objevování místních galerií a muzeí, které vás provedou spletitými dějinami Polska, moderním uměním, hudbou či vědou, bude hodit.

129

Cestování

132

Cestování

PŘEDCHOZÍ DVOUSTRANA: Rekonstrukce univerzitní knihovny z roku 1999 proběhla podle projektu architektů Marka Budzyńského a Zbigniewa Badowského a zahrnuje také snovou střešní zeleň od zahradní architektky Ireny Bajerské. Palác kultury a vědy je nejvyšší stavbou Varšavy, ukrývá hned několik výstavních sálů, kongresové centrum, multikino, čtyři divadla, dvě muzea, univerzitu a veřejnou plovárnu.

Za cihlovými hradbami citadely se nachází Muzeum Katyńskie, které je součástí Polského vojenského muzea a připomíná oběti Katyňského masakru v sovětských koncentračních táborech. Dílo studia BBGK Architekci je navržené z červeně barveného betonu, do kterého jsou otištěny osobní předměty obětí. Muzeu dominuje schodiště ohrazené dvěma dvanáctimetrovými zdmi, které vede od dubového kříže dolů k proskleným arkádám ukrývajícím plakety se jmény padlých. Další ukázkou současné architektury je Muzeum Polin. Tento postmodernistický objekt z dílny finských architektů Rainera Mahlamäkiho a Ilmariho Lahdelmy na místě původního židovského ghetta mísí sklo, beton a měď. Projekt muzea byl za mezinárodní podpory dokončen v roce 2013 a svými stálými i dočasnými expozicemi mapuje tisíc let polských židů. V roce 2016 získala instituce titul Evropského muzea roku. Poutavý kulturní program můžete najít také v Národním muzeu, Muzeu Varšavského povstání, Muzeu moderního umění, Muzeu Fryderyka Chopina nebo v netradičním Muzeu plakátů na jihovýchodě města. Světem vědy vás zábavnou formou provede Centrum Nauki Kopernik – Koperníkovo vědecké centrum, kde se interaktivní výstavou a planetáriem zabavíte jako malé děti. Chvíli se může zdát, že je Varšava celá z betonu, nenechte se ale mýlit. Celých 40 % města totiž tvoří zelené plochy a parky můžete najít nejen uprostřed města, ale například i na střeše Univerzitní knihovny. A abychom nezapomněli, nejvyšší a dominantní stavbou Varšavy je Pałac Kultury i Nauki – Palác kultury a vědy. Jednu z nejikoničtějších staveb socialistického realismu nechal vystavět Josef Stalin v rámci obnovy vybombardovaného středu města jako dar od národů Sovětského svazu. Megalomanská stavba je sídlem několika výstavních sálů, kongresového centra, multikina, čtyř divadel, dvou muzeí, univerzity a velké veřejné plovárny. Od roku 2007 je objekt památkově chráněn, kvůli čemuž protestovala řada politiků a slavných osobností prosazujících jeho zbourání. Zatímco někteří lidé jej totiž vnímají spíše jako symbol utlačování a zlých časů a volají po náhradě, jiní si Varšavu bez Stalinova paláce neumí představit. Ať už ho milujete či nenávidíte, prozatím zůstává nejmohutnějším symbolem města a se svými skleněnými bratry dotváří siluetu dnešní metropole. Právě kombinace historických staveb, památníků polských dějin a ultramoderní architektury dělá z Varšavy město plné zajímavých příběhů, ale je také příslibem krásné budoucnosti, která jej čeká.

134

VPRAVO: Łazienki Królewskie, Královský park, je centrální oázou města. Vydat se můžete po mnoha stezkách, které vedou k pomníku Fryderyka Chopina či k Ujazdovskému hradu. Místní si v něm užívají procházek, sportu, chodí sem na piknik nebo krmit veverky. DALŠÍ DVOUSTRANA: Kavárna Relaks se nachází ve čtvrti Stary Mokotów a v jejím okolí najdete stánek Warburger, obchod s retro nábytkem a designovými doplňky Reset Art & Design Point nebo populární prodejnu pokojových rostlinek Plantarium. Minimalistický bílý interiér multidisciplinárního studia Thisispaper, kde pořídíte jejich tištěný magazín, lokální design, knihy i výběrový zelený čaj.

Cestování

137

Cestování

CO VE VARŠAVĚ ROZHODNĚ NESMÍTE MINOUT

KÁVÁRNY A BARY Stor Tamka 33 Coffeedesk Wilcza 42 Ministerstwo Kawy Marszałkowska 27/35 U Krawca Cafe Siennicka 3 Pies Czy Suka Szpitalna 8a

138

Cestování

JÍDLO

NÁKUPY A DESIGN

ZÁBAVA A UMĚNÍ

Raj w Niebie Nowy Świat 21

Księgarnia Artystyczna Bookoff Pańska 3

Centrum Nauki Kopernik Wybrzeże Kościuszkowskie 20

Bułkę przez Bibułkę Zgoda 3, Pulawska 24

Plantarium Puławska 38 lok 42

Muzeum Sztuki Nowoczesnej Wybrzeże Kościuszkowskie 22

Piekarna Aromat Sienna 39

Hala Gwardii Plac Żelaznej Bramy 1

Muzeum Powstania Warszawskiego Grzybowska 79

Vegan Ramen Shop Finlandzka 12a

Bazar Olimpia Górczewska 56/60

Politechnika Warszawska Plac Politechniki 1

Warszawa Wschodnia Mińska 25

Super Salon Chmielna 10

Galeria Kuratorium Sienna 43A

139

Cestování

140

Cestování

LODŽ

Dvě hodiny cesty na západ od Varšavy se nachází třetí nejlidnatější město Polska a někdejší centrum tamního textilního průmyslu. Lodž dnes nežije pouze výrobou, ale také kinematografií a uměním. Sídlí zde Filmová škola, kde studovali například Andrzej Wajda, Roman Polański nebo Krzysztof Kieślowski. Město, které si zamiloval také americký režisér David Lynch, se může pyšnit produkcí nejvyššího počtu celovečerních filmů z celého Polska a mezinárodním festivalem Camerimage. Je zde řada zajímavých muzeí, kupříkladu Muzeum kinematografie, Muzeum textilního průmyslu, Historické muzeum města, Muzeum umění a Muzeum uměleckých knih, a mnoho divadel, galerií a v neposlední řadě i zdejší filharmonie.

VLEVO: Město je mixem nově zabydlených textilních továrenských komplexů a moderních staveb. Jednou z nich je také vlakové nádraží Łódź Fabryczna, které je největším a nejmodernějším dopravním uzlem města. DALŠÍ DVOUSTRANA: Centrum kultury EC1 Łódź se nachází jen 300 metrů od vlakového nádraží a setkává se v něm umění a věda. Bývalá elektrárna je sídlem planetária, vědecko-technologického centra a pravidelně žije také filmem. OFF Piotrkowska je bývalá továrna na zpracování bavlny, kterou dnes ovládly kluby, alternativní hudba, studia, obchody s designem, kavárny a restaurace.

Význam textilního průmyslu, díky kterému město vyrostlo do dnešních rozměrů, postupně upadá a prázdné tovární haly se nabízejí k revitalizaci. Na hlavní turistické magistrále, ulici Piotrkowska, se nachází také bývalá továrna na zpracování bavlny, ze které dnes vyrostl alternativní multifunkční prostor OFF Piotrkowska s kluby, koncertním sálem, uměleckými studii, designovými obchody, pánským holičstvím, kavárnami a restauracemi. Podobným, ale daleko větším a ucelenějším projektem je nedaleká Manufaktura. Komplex se rozkládá na 27 hektarech a nabízí největší otevřené náměstí v Lodži, které slouží kulturním a sportovním událostem, umělecké centrum a nákupní galerii s více než 300 obchody, multikino nebo skatepark. Třetím úspěšným příkladem moderní přestavby je centrum kultury EC1 Łódź, ve kterém se věda střetává s uměním. Bývalá elektrárna je sídlem planetária, vědecko-technologického centra a pravidelně žije filmem. Za pozornost stojí také největší a nejmodernější železniční stanice, Łódź Fabryczna. Staré nádraží bylo vybudované v roce 1865 z podnětu průmyslníka Karola Scheiblera, dnešní moderní stavba je výsledkem rekonstrukce v letech 2011 až 2016. Nové nádraží je kombinací původních návrhů architekta Adolfa Schimmelpfenniga překrytých odvážnou konstrukcí z oceli a skla. Právě pohled na původní drážní domky pod skleněnou kupolí dokonale odráží polskou odvahu a um v oblasti architektury. A kam dál? Právě z nádraží Fabryczna můžete snadno pokračovat v objevování Polska všemi směry, ať už bude vaším cílem Krakov, Katovice, Vratislav, Poznaň, Malbork, Lublin, nebo se vydáte až na sever k Baltskému moři do Gdaňsku. Polsko není krajem pouze kulturně a historicky bohatých měst, za návštěvu stojí také okouzlující polská příroda. Už dnes vám můžeme slíbit, že se Soffa nepodívalo do Polska naposled. ■

141

VYHRAJTE ŠÁTEK NA NOŠENÍ DĚTÍ MOM!

Mom je 100% bavlněný šátek na nošení dětí, který ocení zejména rodiče minimalisté. Jeho síla je v čistém designu a jednoduché údržbě. Mom je vhodný pro miminka i batolata. Vizuální podobu šátků navrhla Jana Kráčmarová, která je také zakladatelkou firmy Omnifera vyrábějící v České republice autorské šátky na nošení dětí již od roku 2014. Napište nám na info@soffamag.com (předmět: #mom) svoje zkušenosti s nošením dětí v šátku. Nejzajímavější odpověď vyhrává. VÍCE O MOM SE DOZVÍTE NA WWW.MOMDESIGN.COM Úplná pravidla soutěže najdete na soffamag.com

Design

partner článku: Ikea text: Kristýna Svobodová styling: Patrik Florián a Adéla Havelková make-up a vlasy: Kateřina Koki Mlejnková foto: Adéla Havelková

SMĚREM K VĚTŠÍ OSOBITOSTI VE SVĚTĚ ZA ZRCADLEM SE I NEUVĚŘITELNÉ FANTAZIE STÁVAJÍ SKUTEČNOSTÍ. BEA ÅKERLUNDOVÁ, PŘEDNÍ ŠVÉDSKÁ NÁVRHÁŘKA, UMĚLKYNĚ A MÓDNÍ IKONA, JE TOHO DŮKAZEM. PO PROJEKTECH PRO HOLLYWOODSKÉ IKONY SPOJILA SVÉ JMÉNO S NÁBYTKÁŘSKOU ZNAČKOU IKEA, ABY ZHMOTNILA SVOU VLASTNÍ VIZI ŘÍŠE DIVŮ. CELOU KOLEKCI OMEDELBAR ZABALILA DO ČERNOBÍLÝCH PRUHŮ A HRAVÝCH TVARŮ. SEŠLI JSME SE S KREATIVCI Z IKEY, ELENI, JULIENEM A TEREZOU, ABYCHOM PROBRALI MÓDU, UDRŽITELNOST A BUDOUCNOST ZNAČKY, SE KTEROU NOVÁ ŘADA ÚZCE SOUVISÍ.

146

TEREZA POLCAROVÁ oceňuje kreativitu a rozmanitost, kterou jí práce senior specialistky na interiérový design nabízí. Ačkoli v soukromí preferuje skandinávský minimalismus, ráda se nechá inspirovat hravostí, kterou Omedelbar přináší. Některé z kousků kolekce, jako třeba červené polštáře ve tvaru rtů, jsou navíc přesně tím osobitým prvkem, který se Tereza do navrhování individuálního interiéru snaží vnést. Polštář Omedelbar, 279 Kč a 349 Kč dle velikosti

Design

JULIEN DESVIGNES pracuje jako hlavní interiérový designér pro Českou republiku, Slovensko a Maďarsko. Julien do Prahy přišel z rodné Francie a na kolekci Omedelbar oceňuje především její silnou myšlenku. Věří, že pro tvorbu originálního prostoru je určující osobnost jeho obyvatel – „nejdřív musíte znát sami sebe,“ poznamenává Julien, „a teprve pak zjistíte, jak má vypadat váš domov.“ Mísa Omedelbar, 549 Kč

Mohli byste prosím na úvod vysvětlit, v čem spočívá vaše úloha v rámci Ikey? E: Jako interiéroví návrháři spolupracujeme s ústředními kancelářemi a prodejnami. Náš hlavní úkol je zajistit podporu oddělením marketingu a korporátní komunikace – především tím, že jsme v kontaktu s médii či agenturami a představujeme jim vizualizace. Sice nenavrhujeme vlastní produkt, ale nabízíme formy jeho prezentace. Kolekce Omedelbar nenese typický rukopis značky a je značně nevšední. Jak myslíte, že na ni zareagují zákazníci? J: Myslím, že zhmotňuje velmi silnou myšlenku. Vyvolává hodně reakcí, což je skvělé! Její exkluzivitu také podtrhuje fakt, že je to kolekce limitovaná – pocit „teď, nebo nikdy“ celkový dojem ještě umocňuje. T: Speciální kolekce jsou bezvadné k cílení na specifickou skupinu zákazníků. Vezměte si třeba přímo Omedelbar – rozhodně není pro každého. Co se mi na ní ale opravdu líbí, je právě její čerstvost a neotřelost. Je překvapivá a nezapadá do kategorie představ, které si lidé obvykle s Ikeou spojují. E: To je totiž přesně cíl limitovaných kolekcí. Objevovat nepoznané a ukazovat, že se Ikea umí zaměřit i na požadavky velmi konkrétních skupin. Vytvářet koncepty, na které budou mít lidé názor a se kterými budou rezonovat. Obecně produkujeme řešení pro většinového zákazníka, na mysli ale máme i sólisty, kteří přicházejí s požadavkem na něco jiného a jedinečného. Právě pro tyto lidi Omedelbar vznikla. Ikea je spíš spojována s určitým konformismem než s unikátností. Jak se dá touha po osobitosti

skloubit s přístupem, kdy značka cílí na většinového zákazníka? E: Lidé obecně mají dnes už jiné priority. Jsou vzdělanější, mají přístup k internetu a mnoha zdrojům vizuální inspirace, jako třeba k časopisům nebo Pinterestu. Už to nejsou ti zákazníci, pro které jsme navrhovali před třiceti lety – většinový klient je spíš zcestovalý a nakloněný individuálním řešením. To, čím mě Omedelbar inspiruje, je samotná myšlenka kolekce: be who you are. Je neotřelá, odvážná, nepřehlédnutelná. To může být inspirativní i pro ty, co by si právě ony konkrétní výrobky z kolekce nikdy nekoupili. Rozličnost nabídky je klíčem ke zmiňované individualitě. T: Kolekce ve stylu Omedelbar předznamenávají možnou budoucnost Ikey. Hlavní cíl značky je přilákat i jiné než stálé zákazníky. Samozřejmě že se pořád zaměřujeme na rodiny a řešení malého prostoru, ale zároveň chceme klientskou základnu rozšiřovat. Hlavní principy Ikey jsou tu pořád, spektrum ale obohacují originální myšlenky návrhářů. Jak se ve vašem odvětví odráží móda a trendy? T: Ikea není módní firmou, ale módu a trendy pochopitelně sledujeme, už proto, že jejich role v interiéru stále roste. Materiály, barvy i tvary jsou klíčovými komponenty našich návrhů a musí držet krok se současnými tendencemi. J: Přesně tak. Zařizování interiéru také podléhá trendům – a práce v kreativním odvětví obnáší sledování aktuálních směrů a novinek, po kterých lidé touží. To čítá nejen módu, ale i technický vývoj a jeho důsledky. E: Je tu ostatně několik trendů, které momentálně sledujeme. Jedním z nich je urbanizace: lidé se stále víc shlukují do měst.

149

Design

Multifunkčnost a omezený prostor jsou pak jen dva aspekty z mnoha, jimiž se musíme zabývat. Myslíte, že z urbanizace vychází i nový koncept pop-up obchodů Ikea, které se objevují v centrech evropských metropolí? E: Rozhodně se jedná o směr, který značka prozkoumává. Je těsně propojený s online nakupováním, které skýtá ještě mnoho neobjevených možností. Věřím tomu, že kamenné prodejny u nás vždycky přetrvají, protože pro zákazníky Ikey je důležité přijít a konkrétní výrobek vidět na vlastní oči. Zároveň se ale snažíme vyjít lidem vstříc a otevřít se novým možnostem – a pop-up je jedním z projektů, které se o to snaží. T: Navíc skvěle přilákají pozornost veřejnosti. Pop-up obchody jsou obecně velmi atraktivní, zejména pro mladé lidi z městského prostředí. Jde ale sledování trendů ruku v ruce s myšlenkou trvalé udržitelnosti, kterou Ikea dlouhodobě propaguje? T: Neřekla bych, že tyto filosofie na sebe nějak naráží. Kromě extravagantních kousků, jako třeba těch z kolekce Omedelbar, nabízíme i spoustu univerzálních a neutrálních systémů, které je možné do značné míry přizpůsobit. Například základní model pohovky můžete časem lehce rozšířit o další moduly, jednoduché je i oživit interiér novými textiliemi. Další možností je ‚hackování‘. To sice nemůžeme kvůli svým regulím pokaždé propagovat, jedná se ale o úspornou a velmi tvůrčí cestu směrem k větší osobitosti v rámci sortimentu Ikey. E: Mnoho trendů se navíc s vizí udržitelnosti vůbec nevylučuje. Fenoménem, který kolem sebe často

150

vídám, jsou například mladí lidé, co pracují na laptopech z kaváren a bister. Kladou velké nároky na pěkný design, dobrou kvalitu kávy, inspirující prostředí – a úplně mění zajetý koncept pracovního prostoru. Řekli byste, že Omedelbar se se svým mottem „B. Who You Are – buď tím, kým jsi“ může stát předzvěstí budoucího směřování Ikey? Kterou cestou by se měla podle vás firma ubírat? T: Z marketingového hlediska by měla Ikea být zajímavá pro stálé i nové zákazníky. Kombinace kvality, udržitelnosti a originálních návrhů je klíčovou složkou značky. A v neposlední řadě i zmiňovaná modularita výrobků, které se tím stávají ještě univerzálnější. J: Řekl bych, že naše identita je zhmotněná v šíři našeho záběru. Rozvoj sortimentu je proto naší nejdůležitější misí. Důvěra a transparentnost jsou ale neméně rozhodující, ať už při samotném tvůrčím procesu nebo v komunikaci se zákazníky. E: Ekologická udržitelnost je naprosto nevyhnutelná. Firmy mají neoddiskutovatelnou zodpovědnost za ochranu životního prostředí, čímž se řídíme i my. Princip demokratického designu je potom zásadou, kterou se Ikea řídí už od začátku, a budeme v tom nadále pokračovat. Kolekce Ikea Omedelbar bude k dostání v obchodních domech Ikea Česká republika od března 2018. Více na www.ikea.cz ■

Za zapůjčení oblečení na focení velmi děkujeme obchodnímu domu Van Graaf.

ELENI KLIAMENAKI je hlavní interiérová designérka pro Českou republiku, Slovensko a Maďarsko. Eleni pochází z Řecka, nyní ale žije v Praze a pracuje pro oddělení komunikace a interiérového designu. Je přesvědčená, že udržitelnost je klíčem k budoucnosti Ikey – spolu se špetkou odvahy. Nástěnné hodiny Omedelbar, 999 Kč

Architektura

text: Hana Švolbová foto: Aleš Jungmann, Liko-S, Hufton + Crow

ZÁKLADNÍ KAMENY ZÍTŘKA

FUTURISTICKÉ NÁVRHY BUDOV NÁS PROVÁZEJÍ PŘINEJMENŠÍM OD DOB JULESE VERNEA. V SOUČASNÉ DOBĚ, KDY JE NUTNÉ ZABÝVAT SE ZDROJI ENERGIE, EKOLOGICKÝMI ASPEKTY I UŽIVATELSKÝM KOMFORTEM STAVEB, SE POJEM ARCHITEKTURA BUDOUCNOSTI PŘESOUVÁ Z OBLASTI VIZÍ DO BĚŽNÉ REALITY. PROJEKTY, KTERÉ PŘÍRODĚ VRACÍ ZPĚT NĚCO Z TOHO, CO JÍ UZMULY, SE NEOBJEVUJÍ UŽ POUZE SPORADICKY. SOFFA NABÍZÍ POHLED NA TŘI RŮZNÉ REALIZACE PŘEDSTAVUJÍCÍ MOŽNOSTI NEJEN PRO NÁŠ BUDOUCÍ ŽIVOT, ALE TAKÉ DOBU PO JEHO SKONČENÍ.

152

Architektura

Hřbitov Dolní Břežany | Česko Spojení hřbitov a budoucnost zní zdánlivě poněkud nepatřičně. Představa míst posledního odpočinku se váže spíše k daleké minulosti, a to i ve stylu jejich výstavby. Jelikož je ale smrt neoddělitelnou součástí života, je třeba v moderním pojetí přemýšlet i o hřbitovech. Jeden takový moderní, unikátní pietní prostor se podařilo realizovat v roce 2015 v Dolních Břežanech. Autor konceptu, zahradní a krajinný architekt Zdeněk Sendler, v úzké spolupráci s vedením obce vytvořil park a hřbitov vhodně zasazený do okolní krajiny. Těžil přitom z historie Dolních Břežan, od keltského osídlení přes Slovany až po křesťanství. Nový hřbitov je součástí komponované krajiny navazující na obec, okolní pole i údolí. Realizován byl společně s parkovou úpravou plochy o rozloze čtyř hektarů. Nemá být místem pouhého vzpomínání, ale i přátelského setkávání a pozitivní energie. Kompozice hřbitova odkazuje k nejstarší historii, tvoří keltský nebo sluneční kříž, jeden z nejstarších znaků naší civilizace, soustředné kruhy zase vyjadřují koloběh času. Vstupní brány jsou čtyři – ze směru světových stran – a vstup na hřbitov umocňují pásy barevných skel v kamenném zdění. Základ tvoří dvouřadá lipová alej ve tvaru kříže, v jejímž středu stojí čtyři duby, posvátné stromy Keltů. Stromy budou další připomínkou plynutí času, s každým dalším uplynulým rokem vyrostou o něco víc a zesílí. Z posledních desítek let jsme zvyklí na hojné využívání kolumbárií, nahuštěných schránek pro urny, tolik připomínající sídlištní paneláky. V Dolních Břežanech zcela chybí, jaksi přirozeně je ale součástí hřbitova rozptylová loučka. Liko-Noe | Česko Objekt Liko-Noe je přinejmenším na území Česka naprosto ojedinělou stavbou, která vyrostla v roce 2015 ve Slavkově u Brna. Autoři a investoři přicházejí s novým pojmem ‚přírodní tepelná stabilizace‘, jejich budova totiž pracuje pouze s energiemi z přírodních zdrojů. Slunce dodá elektrickou energii, země se postará o teplo i chlad, voda se získává z retenčního jezera. Liko-Noe ukazuje, jak by mohly vypadat výrobní haly, kanceláře nebo výzkumná centra příštích let. Maximálně úsporná byla i výstavba objektu, která trvala pouhých 27 dní. Investorem a spoluautorem stavby je Libor Musil a jeho společnost Liko-S, která se stavebnictvím, včetně jeho ‚zelenějších‘ podob, zabývá. Architektem je Zdeněk Fránek, na vývoji se však podílel i vědecký tým společnosti.

153

Architektura

154

Architektura

TATO DVOUSTRANA: Koncept hřbitova v Dolních Břežanech vychází z historie obce, od keltského osídlení po křesťanství, a má podobu slunečního kříže. Je citlivě vsazený do okolní krajiny, společně s parkově upravenou plochou navazuje na obec i na Břežanské údolí. Zahradní architekt Zdeněk Sendler dokázal, že i pietní místo může působit moderně a vyzařovat pozitivní energii.

155

Architektura

156

Architektura

TATO DVOUSTRANA: Unikátní objekt vývojového centra rodinné firmy s názvem Liko-Noe ukazuje, jak by mohly vypadat kanceláře budoucnosti. Objekt krytý živou fasádou naplňuje pojem ‚přírodní tepelná stabilizace‘. Pracuje pouze s obnovitelnými zdroji a přírodě vrací to, co si z ní bere. Výstavba ojedinělé dřevostavby s podložím z monolitického betonu trvala pouhých 27 dní.

157

Architektura

158

TATO DVOUSTRANA: Výzkumné centrum KAPSARC je organická stavba na pohled připomínající včelí plástve, která dokonale souzní s přírodou. Centrum pro mezinárodní výzkumný tým je energeticky soběstačné, v horké poušti přirozeně zajišťuje mírné klima i měkké světlo v interiérech i na otevřených prostranstvích. Je označováno jako nejchytřejší stavba Blízkého východu.

Architektura

159

Architektura

Výzkumné centrum rodinné firmy je vysoce energeticky úsporné a opakovaně využívá vodu dešťovou i odpadní – tu filtruje zabudovaná kořenová čistírna. S teplem hospodaří dvouplášťová dřevostavba s podzemními prostory z monolitického betonu díky živé fasádě i tepelným čerpadlům. Jejich výkon je pak zvyšován fototermální stěnou a solární energií. Liko-Noe má být prostorem přívětivým ke svým uživatelům a stavbou zcela souznící s přírodou. I název objektu, odkazující na nepotopitelnou biblickou archu, vyjadřuje myšlenku zachování přírody a jejího bohatství pro další generace. Budoucnost se tu neodráží pouze ve stavbě samé, ale také v jejím využití pro vývoj nových produktů. Součástí mezinárodního týmu jsou i čerství absolventi vysokých škol. V roce 2015 získala budova v soutěži Zasedačka roku ocenění Zdravá kancelář. Výzkumné centrum KAPSARC | Saúdská Arábie Proslulé londýnské studio Zaha Hadid Architects v čele se Zahou Hadid bylo v roce 2009 vybráno pro realizaci projektu výzkumného centra obnovitelných zdrojů v poušti u města Rijád v Saúdské Arábii. Zaha Hadid a Patrick Schumacher navrhli na ploše 530 tisíc metrů čtverečních komplex, který ve světě nemá obdoby. Bílé krystalické fragmenty vytvářejí pět propojených budov, otevřená prostranství, atria, zahrady a terasy a na pohled působí jako včelí plástve. Celá stavba odráží dva hlavní cíle výzkumného centra – ekologii a setkávání mezinárodního týmu výzkumníků. KAPSARC, tedy King Abdullah Petroleum Studies and Research Center, je označována za nejchytřejší budovu Blízkého východu. Už výstavba komplexu byla zcela podřízena co nejmenšímu dopadu na životní prostředí. Třicet procent stavebního materiálu bylo získáno recyklací a asi čtyřicet procent pak bylo dovezeno ze vzdálenosti nepřesahující 800 kilometrů. Centrum je navrženo tak, aby minimalizovalo náklady na svůj provoz: komplex důmyslně zachytává vítr, speciální střešní systém má za úkol mírnit velká horka, přemíru slunečních paprsků a zajišťovat měkké denní světlo. V noci KAPSARC září do okolí jako krystal díky LED diodám, které jsou přes den napájeny pomocí fotovoltaiky. Vskutku futuristický je také návrh zdejších interiérů, v nichž sídlí výzkumné a konferenční centrum, knihovna, počítačové centrum a otevřená modlitebna musala. Vzhledem k minimálnímu zásahu celé stavby do životního prostředí, maximálnímu využívání obnovitelných zdrojů a energetické soběstačnosti byl americkou organizací pro šetrné budovy saúdskému centru KAPSARC udělen platinový certifikát LEED. ■

160

JARNÍ WORKSHOPY A KREATIVNÍ VEČERY SOFFA Zúčastněte se některého z našich mnoha workshopů – během praktických a příjemně strávených večerů můžete objevit a rozvíjet své přirozené tvůrčí nadání! 27. 2. 2018  DESIGN MALÝCH INTERIÉRŮ 28. 2. A 10. 4. 2018  INSTAGRAM PRO BUSINESS 6. 3. 2018 KRASOPÍSMO 18. 3. 2018  VÁZÁNÍ JARNÍCH VĚNCŮ S LÁSKOČASEM

Vstupenky zakoupíte na: www.soffamag.com

#soffamag

ŽIJTE SE SOFFAMAG.COM PŘEDPLATNÉ Objednejte si předplatné magazínu Soffa online na www.soffamag.cz nebo e-mailem na soffa@send.cz

NOVINKY OD SOFFA Naskenujte QR kód a odebírejte náš newsletter.

REDAKCE Adéla Kudrnová | šéfredaktorka adela@soffamag.com Lenka Hlaváčová | art direktorka & designérka lenka@soffamag.com Michaela Karásek Čejková | fotografka michaela@soffamag.com Adéla Havelková | fotografka adela.h@soffamag.com Lina Németh | fotografka lina@soffamag.com Róbert Kováč | grafický designér robert@soffamag.com Helena Stiessová | editorka editor@soffamag.com Helena Novotná | redaktorka & asistentka redakce helena@soffamag.com Patrik Florián | redaktor & módní stylista patrik@soffamag.com David Šoukal | produkční david@soffamag.com Terézia Bělčáková | sales manažerka terezia@soffamag.com Lucie Vytlačilová | sales manažerka lucie@soffamag.com Dita Loudilová | event manažerka dita@soffamag.com Kristýna Svobodová | stážistka interns@soffamag.com Hana Janišová | jazyková korektura SPOLUPRACOVNÍCI Kateřina Hanáčková | text Jan Lukačevič | text Petra Pospěchová | text Hana Švolbová | text Kristýna Večeřová | text Ondřej Lipár | editace a fotografie Josefína Bakošová | módní styling Ester Geislerová | módní styling Leonie van der Heijden | styling Martin Poláček | ilustrace Kristýna Štastná | ilustrace Koki Mlejnková | make-up a vlasy Aleksa Sidorina | make-up a vlasy © Soffa, s. r. o., 2018 | Všechna práva vyhrazena www.soffamag.com | info@soffamag.com Foto na obálce: Olivia Pizzale-Bryce DISTRIBUCE Chcete se stát prodejcem Soffa? Napište nám na stockist@soffamag.com PŘEDPLATNÉ SEND předplatné, spol. s r. o. Ve Žlíbku 1800/77, hala A3, Praha 9 tel. +420 225 985 225, soffa@send.cz TISK H.R.G. spol. s r. o. Svitavská 1203, 570 01 Litomyšl PAPÍR Obálka: PlanoArt® 300g/m² Vnitřní strany: PlanoArt® 150g/m² VYDAVATEL Soffa, s. r. o. Špálova 444/6 162 00 Praha 6 – Střešovice www.soffamag.com IČ: 03055671 / DIČ: CZ03055671 Registrace: MK ČR E 21947, ISSN 2533-7424 Vydání Soffa 25 vychází 15. února 2018 Jména výherců soutěží z prosincového čísla Soffa najdete na www.soffamag.com/contests

LIFESTYLE 240 Kč | 12 € www.soffamag.com

TIŠTENÉ VYDÁNÍ SOFFA

OBJEDNAT