Soffa 28 / FAUNA & FLÓRA, Czech edition

design | móda | lidé | cestování | jídlo | věda

téma čísla

FAUNA & FLÓRA

RADOST ZE SRDCE EVROPY Objevte to nejkrásnější a nejlepší z Česka a střední Evropy: vytříbený design, inspirativní lidské příběhy, neznámé interiéry a skryté krásy míst, která stojí za to navštívit.

SLEDUJTE NÁS NEJEN NA PAPÍŘE Na našich sociálních sítích nás poznáte blíže. soffa_mag

soffamagcz

TÉMA ČÍSLA: FAUNA & FLÓRA Ponořte se s námi do rozmanitého světa zvířecí a rostlinné říše, kde rozhodně není nouze o fascinující překvapení.

Vyrazte rovnou ven a aktuální vydání si přečtěte třeba na dece v parku nebo u vody, tak přírodu zažijete nejlépe!

PARTNEŘI SOFFA Při své práci bychom se neobešli bez jejich podpory. Děkujeme!

Vítejte

VYDÁNÍ SOFFA 28 JE VĚNOVÁNO

FAUNĚ & FLÓŘE

Zvířata a rostliny jsou neutuchajícím zdrojem inspirace, a jak vás přesvědčíme v Soffa 28, abyste se naučili přírodu poznávat a užívat si její krásy, nemusíte mít doktorát z biologie. Stačí se pozorně dívat kolem sebe, ptát se a objevovat. Okolní květenu a zvířenu totiž nejlépe poznáte na vlastní kůži. Tak jsme například při přípravě článku o historických odrůdách růží zjistili, jak skvěle chutnají jejich okvětní lístky, třeba v podobě čajového nálevu. Podobně nás uchvátila keramika s přírodními glazurami, které procházejí ohněm při mnohahodinovém výpalu v peci otápěné dřevem.

V dalších rubrikách tohoto čísla se můžete těšit na rozhovor se sokolníkem Stanislavem Menclíkem, který chová sokoly i pro země Perského zálivu. Na své si přijdou milovníci Japonska: kromě cestovatelské reportáže po zemi vycházejícího slunce vám poodhalíme taje pěstování hub šiitake s českým pěstitelem True Shiitake. Sami nebo se svými dětmi si můžete vyrobit papírová zvířata kirigami, která připravila Tereza Hradilková z Porigami.

Uniknout vám ale nesmí ani články týkající se Česka: o ‚zeleném zlatu‘, jak se tradičně říká chmelu, a inovativních českých startupech Malai, AnyoneGo a Bohempia. O návratu ohrožených druhů zvířat do volné přírody pojednává ilustrovaná story připravená ve spolupráci se Zoo Praha.

A jestli se chcete odvázat, oblečte se podle jednoho z našich tří troufalých módních fotopříběhů, v nichž hlavní roli hrají pestrobarevné peří ptáků, koňský hřbet a magické účinky rostlin!

2

Obsah

Editorial Kočka nebo pes

4

Zahrada Veličenstvo růže

8

Řemeslo Hlína, dřevo a oheň

16

Tipy Nikdy nekončící inspirace

26

Móda Rajská voliéra

28

Rozhovor Ženy a psi

38

Lázně ducha Doma v Gstaadu

46

Český fenomén Humulus Bohemicus

53

Architektura Pocta výhledu krajinou

58

Věda Pomáháme jim přežít

61

Jídlo Houba s chutí umami

71

DIY Kirigami z českých lesů

76

Dekor En plein air

80

Rozhovor Výsada králů

86

Fotoesej Opojení střídá smrt

96

Umění a architektura Napříč staletími

108

Cestování Rozkvetlé Edo

114

Kreativní lidé Startupy, které pomáhají

137

Móda Posel bohů

144

Interiér Vznešená džungle

154

3

3 1

4

2

5

7

8 6

9

Editorial

KOČKA NEBO PES Naše dvacáté osmé vydání je věnováno rostlinám a zvířatům. Je mi ctí, že vás v něm mohu přivítat právě já. Čím jsem si to zasloužil? Snad je to mé květinové příjmení, moje nutkání podrbat za uchem každého psa, kterého potkám, nebo fakt, že z naší redakce disponuji největší sbírkou pokojových rostlin. Dost možná také proto, že si naše šéfredaktorka Adéla dopřává po pěti letech usilovné práce zaslouženou a opravdovou dovolenou. Rozhodně to není poprvé, kdy čerpáme inspiraci z obdivuhodných krás přírody, přesto je toto vydání něčím výjimečné. Poprvé jej tvoříme v naší krásné nové redakci, do které už brzy budete moct také nahlédnout.

Při přípravě každého vydání mě obzvlášť baví poznávat nejrůznější lidi, kteří dělají svou práci s láskou a neutuchajícím nadšením, věří ve své poslání a obohacují svět o projekty, nad nimiž často zůstává zrak i rozum stát. I tentokrát jsme měli možnost takové osobnosti poznat, o to zajímavější ale bylo udělat si přátele v říši zvířat. Obzvlášť obohacující pro mne bylo seznámení s asistenčními psy, díky kterým můžou lidé s nejrůznějšími obtížemi žít lepším a šťastnějším životem, a focení módní story s koňmi, majestátními zvířaty, k nimž chovám velký respekt. Nejen díky tomu jsem si uvědomil, jak důležitý a vzájemně prospěšný je vztah člověka a zvířete.

Lidi prý lze rozdělit na ‚psí a kočičí‘. Můžeme jen hádat, které charaktery jsou pro život lepší a praktičtější. Každopádně věřím, že jakýkoli kousek fauny či flóry dovede udělat náš život o něco veselejší. Věřte, že nic neuklidní vaši mysl tak, jako dlouhá procházka lesem s čtyřnohým parťákem po boku nebo trhání květin u potoka. Případně můžete vyzkoušet pěstovat bylinky, pomáhat zvířatům v útulcích, založit si herbář, omezovat zbytečné plasty nebo začít přispívat na dobrou věc. Ať už se rozhodnete pro cokoli, buďte si jistí, že vás dobrý pocit nemine!

Krásný zbytek léta a barevný začátek podzimu Patrik Florián | redaktor & módní stylista

1 . Ručně vyrobené divoké květiny od designérky Megumi Šinozaki / edenworks z materiálu naoron vyráběné tradiční japonskou technikou jsou ekologické, voděodolné a neodkvetou, 68 €. www.matterofmaterial.com 2 . Kolekce porcelánu Folkifunki, kterou navrhl designér Jaime Hayon pro Vista Alegre, rozzáří vaši tabuli modrou, červenou a kapkou zlaté, 350 €. www.vistaalegre.com 3 . Minimalisticky čisté linie světelných objektů object /interface přinesou zeleň do každého interiéru netradičním a okouzlujícím způsobem, 395 €. www.objectinterface.ca 4 . Váš čtyřnohý miláček ocení obojek Fetch & Follow, vyrobený z kvalitní kůže, ručně přímo v centru Londýna, cena dle typu a velikosti. www.fetchandfollow.co.uk 5 . S kartonovými skládačkami od studia Roof si můžete hrát nebo je využít jako originální dekoraci, 7,95 €. www.studioroof.com 6 . Japonský výrobce Rinn vyrábí moderní a estetické doplňky pro kočky, jako například strom Neko, 1 000 000 ¥. www.rinn.co.jp 7 . Sametový polštář inspirovaný kolekcí Alessandra Michele s vyšitou korálovkou – ikonou módního domu, 1 100 €. www.gucci.com 8 . Prémiový čaj mačča Ukiyo je plný antioxidantů a vitaminů, tento navíc kombinuje svěží chuť jablka a skořice, 579 Kč. www.belovedshop.cz 9 . Přineste si domů kousek lesa z dílny Hope in the Woods od anglického řemeslníka Luka Hopa, cena na vyžádání. www.hopeinthewoods.com

5

OBJEDNEJTE SI ROČNÍ PŘEDPLATNÉ PŘEDPLAŤTE SI SOFFA NA CELÝ ROK A NECHTE SI ČASOPIS DORUČIT PŘÍMO DOMŮ A DO TABLETU NEBO TELEFONU.

TIŠTĚNÉ + DIGITÁLNÍ PŘEDPLATNÉ VČETNĚ POŠTOVNÉHO 1 550 Kč po České republice | 115 € po Evropě | 135 € mimo Evropu Objednávejte na: www.soffamag.com, e-mailem: soffa@send.cz, telefonicky: +420 225 985 225

+ SADA MINERÁLNÍ 6 ČÍSEL ZA CENU 5

KOSMETIKY

OBJEDNEJTE SI PŘEDPLATNÉ SOFFA DO 10. 10. 2018 A JAKO DÁREK ZÍSKÁTE ČTYŘI VÝROBKY MINERÁLNÍ KOSMETIKY OD ZNAČKY ANNABELLE MINERALS V HODNOTĚ 994 KČ.*

MINERÁLNÍ KOSMETIKA ANNABELLE MINERALS 100% PŘÍRODNÍ A NETESTOVANÁ NA ZVÍŘATECH – TO JE DEKORATIVNÍ MINERÁLNÍ KOSMETIKA, KTERÁ O VAŠI PLEŤ PEČUJE I PŘI LÍČENÍ.

Připravili jsme pro vás dvě barevné sady – sada pro pleť s neutrálním podtónem obsahuje matující make-up Natural Fair a štětec Short Top, jemnou slézově růžovou tvářenku Rose a světlý oční stín v základním odstínu Frappe. Sada pro pleť s teplým podtónem zahrnuje matující make-up Golden Fair a štětec Short Top, tvářenku v neutrální starorůžové barvě Nude a oční stín v intenzivní hnědé barvě Nougat.

WWW.ANNABELLEMINERALS.CZ * Uvedená hodnota platí pro sadu pro pleť s neutrálním podtónem, sada pro pleť s teplým podtónem je v celkové hodnotě 964 Kč.

Nabídka platí při objednávce a úhradě předplatného od 16. 8. do 10. 10. 2018 a do vyčerpání zásob. Obdržíte nejbližší možné vydání Soffa po úhradě předplatného. Spolu s ním obdržíte jako dárek čtyři výrobky minerální kosmetiky Annabelle Minerals, volbu sady provedete při objednávce. Podmínky předplatného a bližší informace o udělení souhlasu se zpracováním a užitím vašich osobních údajů najdete na www.soffamag.com. Obchodní podmínky send.cz

Zahrada

VELIČENSTVO RŮŽE

JEN TĚŽKO BYCHOM HLEDALI MEZI OSTATNÍMI KVĚTINAMI TAKOVOU, JEJÍŽ KVĚTY MAJÍ NESKONALE MNOHO PODOB A STEJNĚ PESTRÝ REPERTOÁR VŮNÍ. JE OPŘEDENA LEGENDAMI A NOSITELKOU ŘADY SYMBOLIK, PĚJÍ O NÍ BÁSNÍCI, JE NESČETNĚKRÁT ZOBRAZENA VE VÝTVARNÉM I UŽITÉM UMĚNÍ A VE SVÝCH ERBECH JI MÁ MNOHO ŠLECHTICKÝCH RODŮ. RŮŽE – INSPIRUJÍCÍ, PROSTÁ I ROZMARNÁ, PŘIPRAVENA NÁS TĚŠIT KVĚTY I ZRAŇOVAT TRNY.

8

text & styling: Lukáš Paderta / Květinové lahůdkářství, www.wegrowflowers.cz foto: Adéla Havelková

Zahrada

Rod růže (Rosa) dal zároveň název rozmanité a rozsáhlé čeledi růžovitých (Rosaceae), ve které se ukrývají kromě růží třeba kontryhel (Alchemilla), řebříček (Achillea) nebo oblíbené ovocné druhy, jako jsou jahody, třešně či mandloně. Divoké druhy růží, které se počítají na stovky, nalezneme pouze na severní polokouli, není znám žádný druh, který by rostl přirozeně pod rovníkem. Dávno předtím, než si člověk povšiml estetických kvalit růže a začal ji za tímto účelem pěstovat – pravděpodobně to bylo v Číně před pěti tisíci lety –, skýtal růžový keř v prehistorických dobách člověku nejprve potravu. Tou byly nejen plody – šípky, bohaté na vitamin C, ale i velmi mladé, šťavnaté a chutné rašící letorosty. Růže byla vždy vnímána jako symbol ženské tvůrčí síly a mateřství, lidé ji spojovali s bohyní Venuší a později v křesťanství s Pannou Marií, stala se národní květinou Anglie a ve svém erbu ji měl kromě jiných rod Tudorovců, v Čechách pak Rožmberkové.

Růže, jakožto jedna z nejdéle pěstovaných okrasných rostlin, nacházela i praktické využití. Její okvětní plátky bohaté na esenciální oleje (citronellol, geraniol, eugenol, nerol a kaempferol), třísloviny a flavonoidy skýtají totiž celou řadu léčivých účinků. Jsou silně antibakteriální, antivirální a antimykotické, působí při ‚zkaženém‘ žaludku, pomohou při průjmu a bolestivé menstruaci. Čaj z poupat nebo okvětních plátků je vynikajícím prostředkem proti úzkostem, depresi, letargii. Růžová voda sjednocuje tón pleti, dezinfikuje ji a vypíná, díky tomu pokožka působí svěže a mladistvě. Éterický olej získávaný parní destilací nejčastěji damašských (Rosa damascena) nebo stolistých (Rosa x centifolia) růží je jedním z nejdražších éterických olejů světa a ve své čisté formě také tím nejméně agresivním, uklidňuje mysl, harmonizuje krajinu srdeční a probouzí ženskost. Růžový olej (attar) byl již od starověku složkou vzácných parfémů, často se kombinoval s myrhou (Commiphora myrrha) nebo kadidlem (Boswellia sacra), byl též součástí egyptských balzámů používaných při mumifikaci, hrál roli při duchovních ritech. Po růžové vůni prahneme stejně intenzivně i dnes, a tak není divu, že je růžový olej součástí celé řady parfémů ikonických značek (Diptyque – Eau Rose, Serge Lutens – Sa Majesté La Rose, Hermès – Rose Ikebana), ale i kosmetiky určené zejména pro zralou pleť. Z okvětních plátků růží lze vyrobit chutnou zavařeninu nebo růžový rosol – obojí se dokonale hodí k jemným dezertům. Růže se pro svoji krásu uplatňují jako řezané ve floristice i v zahradním umění. Ve středověku se hojně sázely do klášterních zahrad i takzvaných jardin de plaisance u šlechtických sídel. Rozmach jejich šlechtění nastal ve Francii, Belgii a Holandsku v 17. a 18. století, dnes jsou šlechtitelskými velmocemi zejména Německo a Velká Británie.

9

1

2

3 4

5

6

7

8

11

10

9 13

12

14

Zahrada

1 · Herkules (2000) | 2 · Purple Lodge (2007) | 3 · Queen of Sweden (2004) | 4 · Alchymist (1956) 5 · Veilchenblau (1909) | 6 · Charles de Mills (před rokem 1786) | 7 · Lady of Shalott (2009) 8 · Nuits de Young (1845) | 9 · Port Sunlight (2007) | 10 · Generál Štefánik (1931) | 11 · Peter-Paul Rubens (2002) 12 · Leander (1982) | 13 · Tradescant (1992) | 14 · Erinnerung an Brod (před rokem 1884) TATO DVOUSTRANA: tapeta Lines, Ferm Living, www.designville.cz, 2 250 Kč

11

Veličenstvo růže

1 · Raubritter (1936) | 2 · Félicité et Perpétue (1827) | 3 · Variegata Di Bologna (1909) | 4 · Rosa longicuspis 5 · Alba Meidiland (1986) | 6 · Guirlande d’Amour (1993) | 7 · Dentelle de Malines (1986) | 8 · Guirlande Rose (2008) 9 · Léda (před rokem 1827) | 10 · Louise Odier (1851) | 11 · White Jacques Cartier (2001) | 12 · Madame Hardy (1831) 13 · Félicité Parmentier (před rokem 1836) TATO DVOUSTRANA: tapeta Confetti, Ferm Living, www.designville.cz, 1 990 Kč

12

1

2

3

6

4

5

7

8

9

10

12 13

11

Veličenstvo růže

Pěstování růží se může zdát obtížné, ale není tomu tak, důležité je vybrat správný druh nebo kultivar a pak dodržet několik základních pravidel.

Růžový keř může mít mnoho podob, od miniaturních nebo patiových růží (Little White Pet, Honeymilk), které lze pěstovat na balkoně v květináči, až po mohutné popínavé růže – ramblery (Paul’s Himalayan Musk, Rosemary Foster), jež během pár sezon dokážou obestřít celou fasádu domu nebo se vyšplhat do koruny patnáctimetrového stromu. Všechny růže milují slunce, některé tolerují i polostín, nikdy však nepokvetou tak bohatě jako na slunci. Růžím vadí zamokřená půda, ale také půda výsušná, písčitá, chudá na živiny, v takové půdě budou slabé a doslova se ztrácet před očima. Výjimkou je růže svraskalá (Rosa rugosa), která v přírodě roste na písečných dunách na pobřeží moře, kde je navíc bičována slanými větry, je tedy ideální na extrémní stanoviště nebo do zahradních zákoutí, kde je velmi špatná půda nebo navážka. Sladká pryskyřičná vůně jejích květů se v letním žáru šíří desítky metrů daleko.

Když dopřejete růžím těžší zem bohatou na živiny (zejména na fosfor, draslík a hořčík) a každoroční podzimní přihnojení kompostem nebo rozloženou chlévskou mrvou, odmění se vám záplavou květů. Růže nejsou díky svému hlubokému kořenovému systému náročné na zalévání. Zatímco většina zahradních keřů a trvalek v období sucha vadne, růžové keře se ctí a hlavou vztyčenou kvetou dál. Pro tvorbu květů je kromě jiného důležitý správný řez: platí, že jednou kvetoucí růže se po dokvětu zkrátí zhruba o jednu třetinu. Chcete-li se na podzim u těchto keřů těšit z šípků, ořežte je až na jaře tak, že z keřů vyřežete primárně všechno staré dřevo a necháte pouze loňské letorosty, tím udržíte rozměry keřů na uzdě a každoročně je i zmladíte. U opakovaně kvetoucích růží průběžně odstraňujte odkvetlé květy, a to vždy s jedním až dvěma pupeny na letorostu, čímž podpoříte další kvetení. Na jaře tuto skupinu růží seřízněte až na neomrzlou část, případně na výšku 20–30 cm dle typu růže. Zvláště moderní růže jsou náchylné na vymrznutí, a proto je vhodné je na zimu chránit přikopčením zeminou a obložit jejich spodky chvojím. Záhonové růže se nerady dělí o prostor v nadzemní i kořenové části a špatně snáší, pokud jsou kombinovány s dalšími trvalkami a keři. Nejlépe porostou solitérně, se svými družkami nebo ve společnosti nízkých zahradních zvonků (Campanula), kakostů (Geranium), kontryhele (Alchemilla) či šanty (Nepeta x faassenii), z letniček je to třeba pnoucí hrachor vonný (Lathyrus odoratus), kterému poslouží keře růží jako opora. Na oplátku budou symbiotické bakterie žijící na jeho kořenech zásobovat po živinách bažící růže dusíkem. ■

14

The Deelive design store presents an exclusive range of contemporary Czech and Slovak design products, including fashions, glass, jewellery and interior furnishings.

Flagship store: Smetanovo nábřeží 334/4, Prague 1, Mon–Sun 10–20

Shop on-line at www.deelive.cz

Řemeslo

text: Petr Toms a redakce foto: Lina Németh styling: Janka Murínová

HLÍNA, DŘEVO A OHEŇ ČLOVĚK SI ŠPINÍ RUCE OD HLÍNY UŽ DOCELA DLOUHO. JE TOMU ASI TŘICET TISÍC LET NAZPÁTEK, KDY OBJEVIL KERAMIKU JAKOŽTO PRVNÍ UMĚLOU HMOTU. TEN ZÁZRAK, KDY HLÍNA POMOCÍ OHNĚ METAMORFUJE DO KŘEHKÉ KRÁSY I UŽITKU, FASCINOVAL TEHDY A FASCINUJE I DNES.

16

Řemeslo

VLEVO: glazovací kleště | kolkovací razítko | porcelánový jíl ze Džbánské vrchoviny | historická pálicí mufle ze Siřemi na Podbořansku | malovaný hrnek z Mutějovic od Jiřího Duchka

Výpal je snad nejdůležitější okamžik v procesu vzniku keramiky. Potřebné teplo do pecí získáváme různě. Kupujeme energii fosilních paliv nebo produkt jaderného inženýrství. Tedy alespoň většinou. Takzvaným dřevopaličům však do dílen nevedou silné kabely ani žluté roury. Zato mají na dvoře hluboké otisky kol vytlačené starou avií místního pilaře. Ty koleje nejsou vidět, leží na nich obrovská hromada odřezků z borových trámů a prken. Pro takové hrnčíře je práce na hrnčířském kruhu vlastně malým svátkem. Až příliš často se totiž ohánějí motorovou pilou, jezdí s kolečkem, házejí lopatou a ochotně snáší dvacetistupňové mrazy při dlouhých zimních výpalech. Ale proč to všechno?

Představme si, že půjdeme do obchodu, kde dostaneme hlínu, glazury, hrnčířský kruh, potřebné nástroje i pec. To vše dovezeme domů, s jistou podporou elektrické energie vytočíme hrnek a dáme jej do pece, která dokonale a samostatně udělá vše, co po ní chceme. Někteří hrnčíři ale bývají nezávislí lidé, hrdí na svou práci. Nesnesli by, aby ji někdo dělal za ně. Vydávají se tedy na expedice do starých porcelánek, rozebírají odstavené pece, aby si z očištěných cihel postavili vlastní. V lese nemůžou zůstat sami. Nic by po nich za chvíli nezbylo. Pokácené kmeny odvážejí domů a po nařezání a naštípání dřevo naskládají na pár let do hrání, aby dokonale vyschlo. Svou jedinečnou hlínu hledají také v přírodě. Po mnoha zkouškách vzájemných kombinací a složitém vývoji receptury vystřídají pěstěný trávník na zahradě nevzhledné kopce různobarevných jílů. Glazury míchají z roztlučených kamenů a rozemletých písků. Ti nejzarputilejší točí na kruzích zbudovaných svépomocí. Hodně studují a experimentují. Nakonec tráví předlouhé hodiny u výpalů s nejistým výsledkem. Možná je to z hrdosti, možná z úzkostlivosti, aby pro samé prostředníky neztratili kontrolu, a možná to dělají z lásky k přírodě. Třeba jen propadli mámení některé z elegantních nádob slavných čínských dynastií, nebo jim nedají spát hluboká zenová mysteria japonského minimalismu. Některé snad inspirují daleké výpravy do mlhavých krajin našeho pravěku a jiní obdivují lehkost a účelnost lidových prací z dob našich babiček.

Jistě důležitým motivem pro výrobu keramiky pálené dřevem bude dnes tolik žádaný otisk živého plamene. Bez ohledu na způsob pálení oheň většinou zanechává charakteristické stopy. Na nízko páleném zboží vynikají za syrova leštěné povrchy, které následně pec povýší do šlechtického stavu. Taková nádoba je hedvábná na omak a podle výpalu a hlíny, ze

17

JAROSLAV MAREK Nádoby pálené v peci typu anagama asi čtyřicet hodin při stálém přikládání dřeva na teplotu 1 300 °C, Přešťovice. Glazuru tvoří nálet popele ze dřeva, jenž na povrchu nádoby reaguje s křemenem v hlíně, a zároveň probíhá reakce mezi hlínou a parami, které při pálení vznikají. vysloužilý plát z mutějovické pece na dřevo | odřezávací struna | bambusové čepele

JIŘÍ DUCHEK Čajová miska na uhlících je dekorovaná glazurou z borovicového popele, dózičku na čaj zdobí glazura z vrbového popele. Na váze vpravo dole získal vrbový popel zcela jinou barvu.

Obrácená čajová miska má na sobě živcovou glazuru a dekor bodláků malovaný oxidem kobaltu. Konvička s talířkem je variací na japonský styl kohiki. Páleno v Mutějovicích. popel a hřebíky | lahvička s modrým barvicím oxidem | vyřezávaný váleček nalezený v Soběchlebech, kterým je dekorovaný talíř pod ním

Hlína, dřevo a oheň

které je stvořena, může nést všechny valéry okrů a hnědí. Cihlově oranžová přechází přes žlutou a holubí šeď až do černě. A tou nejčernější černou, jakou si lze představit, vzácně probleskne i inkoustová modř. Krásnější už může být snad jen nádoba s barvou tekuté rtuti.

Jestliže se těžko hledají slova k popisu nádob z nízkých teplot, pak u těch vysokých je přiléhavé vykreslení všech možných povrchů nadlidský úkol.

Hlíny čisté i ty s tenkou vrstvičkou glazury či engoby nedočkavě přijímají všechny nabídky dřevěného plamene. Rozžhavené polevy na povrchu ochotně reagují na okolní atmosféru a podle ní snadno mění barvy.

Z pomněnkově modré je krvavě rudá a z barvy slabého čaje nefritová zeleň.

Podle svého vzhledu si vysloužily i slavná jména jako Oil Spot, Hare Fur, Ox Blood, Tea Dust… Z hořícího dřeva, které intenzivně uvolňuje širokou paletu plynů a par, ještě navíc odletují částečky popela. Ty se, podobny sněhovým vločkám, snášejí na zboží a s přibývajícím časem nepravidelně pokrývají hrnčířovu práci. Ale jen při nejvyšším žáru popel taje a v závojích a kapkách nahodile vznikající skloviny pomalu stéká dolů. To vše hrnčíř v oslnivě bílé záři průhledem pozoruje a s napětím hlídá nejlepší okamžik pro ukončení výpalu. Usazování popele může v extrémních případech trvat i několik set hodin. Takzvané popelové nálety mohou získat odstín hořčicové žluti, hořké čokolády, lahvově zelené, akvamarínově modré a mnoha dalších.

Vedle dovednosti paliče a složení hlíny hraje nemalou roli i druh stromu jako paliva. Syntéza dřeva a hlíny dostává další rozměr s vědomím rozdílného složení různých částí jednoho stromu. S větvemi dosáhneme jiných výsledků než s kořeny či kůrou. Tentýž strom se bude lišit i s ohledem na podloží anebo roční období těžby. S mnohými palivy produkujícími zajímavé popely bývá obtížné a často i nemožné dosáhnout teploty nad 1 300 °C, které jsou potřeba pro tavení náletů. S dubovou kůrou nebo jehličím z borovice v topeništi neuspějeme. Naštěstí není nic ztraceno. Keramici používají i mnohem obskurnější suroviny. Jen je musejí spálit předem a vzniklý produkt rozprášit do rozpálené pece, nasypat na výrobky před výpalem nebo jej přimíchat přímo do glazur. S oblibou zpopelňují i rozličné rostliny, například křídlatku, přesličku, rýžové plevy, obilné slámy, skořápky z ořechů, švestkové pecky, ale třeba i kávovou sedlinu. S výpalem hrnčířská práce obvykle končí. Takzvané tvrdé zboží, jako jsou kamenina a porcelán pálené dřevem, však čeká náročná postprodukce. Je třeba odstranit pálicí podložky a opatrně odbrousit nesmírně tvrdé přebytečné nálety. Občas ale bývá popele příliš. Potom vede poslední cesta nádoby přímo do popelnice.

20

DANIEL SEKO Vázy a pohárky z dílny v Sulíkově jsou pálené v peci určené pro silně redukční výpaly, v angličtině označované jako fast firing kiln, čistý čas výpalu je zhruba 15 hodin, páleno na 1 280 °C. Zelená glazura je ze smrkového popele, na pohárcích je živcová glazura. plát z klínecké pece na dřevo | oxid železa

21

MAGDA BROŽOVÁ Malovaná mísa oživuje tradici takzvané Podbrdské keramiky, která vznikala v Klínci u Mníšku pod Brdy. Vzory pro malovanou keramiku vycházejí z původních návrhů Zdislava Hercíka a Zdeňka Hrubého.

Na Magdiny nádoby je maluje Ivana Švarcová, která je pravnučkou rodiny posledních klíneckých hrnčířů.

Páleno v peci na dřevo na 1 260 °C. čínské štětce | obkročáky | kalník s hliněnými hoblinkami

PETR TOMS Modelovaná váza ze směsi porcelánu a šamotu má na sobě bohatý popelový nálet i otisky mušlí fungujících v peci jako separační podložka, na povrchu spolupůsobily draselné páry vznikající při výpalu.

Páleno v peci na dřevo na teplotu 1 380 °C v Přibyslavicích. historická pálená cihla se stopami prstů | mušle srdcovka | kameninová hlína

Hlína, dřevo a oheň

Možná se teď nabízí představa, že výpal dřevem přinese to nejlepší nádobí, jaké je možno. Ano, je to jistě krásná technika, ale sama o sobě keramiku nevytváří. Keramik začátečník může snadno podlehnout pokušení a bláhově se snažit ohněm přikrýt nedostatky v předcházejících fázích tvoření nebo méně vytříbené vnímání estetiky tvaru. Ovšem ve zkušených rukou se dřevovýpal stává mocným nástrojem s nevyčerpatelným potenciálem. Díky možnosti dosáhnout velmi vysoké teploty můžeme přivést na svět zboží opravdu špičkových vlastností. Výpal dřevem navíc nabízí jedinečné povrchy s příslibem nezaměnitelného a přirozeného výrazu.

Práce hrnčířů, kteří se zabývají dřevovýpalem, nenaleznete v obchodě mezi běžným zbožím, je třeba trochu se pídit. Jedna možnost jsou řemeslné a keramické trhy. Ty se konají na různých místech Česka v průběhu celého roku. Rozsahem největší trh se pořádá dvakrát ročně – na jaře a na podzim – v Berouně. Pravidelně se hrnčíři sjíždějí také do Kunštátu na Moravě či do Kostelce nad Černými lesy nebo Bechyně, ale i na spoustu lokálních jarmarků. Kdo je doma v Praze, má možnost zajít na předvánoční trh na výstavišti, v létě se nabízí náplavka nebo výlet do nedaleké Nelahozevsi.

Za dobrou keramikou každopádně po České republice není cesta dlouhá a stojí za to ji podniknout. Samotný výpal dřevem se dá zažít třeba v Kohoutově, kde má celoročně otevřeno keramická škola pro všechny, kdo touží proniknout do tohoto krásného a prastarého řemesla. V rámci kurzů tu učí i autor článku Petr Toms. S dřevopaliči se koneckonců můžete setkat i u jejich pece, akce pořádá třeba Magda Brožová v Levíně. Vykládání vychladlé pece patří k nezapomenutelným zážitkům. ■

Hrnčířské náčiní laskavě poskytl Jiří Duchek a Magda Brožová.

Všem jmenovaným keramikům děkujeme za zapůjčení unikátních děl k focení.

Více se dozvíte na www.hrncirsketrhy.cz | www.keramiko.cz | podbrdskakeramika.cz

24

NOVÉ PLAKÁTY NA E-SHOPU SOFFA

S NOVOU SÉRIÍ PLAKÁTŮ, KTERÉ JSME PRO VÁS PŘIPRAVILI, STĚNY VAŠEHO DOMOVA NEBO KANCELÁŘE PŘÍMO ROZKVETOU. Plakáty formátu A2 jsou vytištěny na kvalitním matném papíře (170 g/m2).

K dostání na www.soffamag.cz

25

Tipy

ky jov oko @p

text & výběr: Patrik Florián foto: archiv instagramerů

p uni @j oxx erf

NIKDY NEKONČÍCÍ INSPIRACE FAUNA I FLÓRA JE VŠUDYPŘÍTOMNÁ A INSPIRUJÍCÍ.

AŤ UŽ JSTE PĚSTITELÉ POKOJOVÝCH ROSTLIN, MILOVNÍCI JAPONSKÉHO UMĚNÍ ARANŽOVÁNÍ KVĚTIN, VĚNUJETE SE MODERNÍMU FARMAŘENÍ ČI SE CHCETE ZASMÁT PŘI KAŽDODENNÍCH RADOSTECH DOMESTIKOVANÉ LIŠKY, JEŽ NEMÁ V ROZTOMILOSTI KONKURENCI, SVŮJ ZÁBĚR MŮŽETE ROZŠÍŘIT O ZAJÍMAVÉ ÚČTY, KTERÉ SE NA INSTAGRAMU URČITĚ VYPLATÍ SLEDOVAT. PŘENESTE SE DO ÚŽASNÉHO A OBOHACUJÍCÍHO SVĚTA ROSTLIN A ZVÍŘAT S NAŠÍM VÝBĚREM.

anp

gal

ata

@m tae lan

26

es s r in c @p

e che

to

oun ndf

sta

ore @f

d

@b

ear

o foll

ws

cat

@o

r

ja hfa

nk npi tso lan @p

nox len ary _m uby @r

_ kon aar @h

y bbe

ea ord @f

arm odf

@m

27

ozdoba do vlasů, Le Roni Millinery | sukně a kabát, obojí Krasimira Stoyneva

Móda

RAJSKÁ VOLIÉRA

BARVITÉ MÓDNÍ KOUSKY A DOPLŇKY NEJRŮZNĚJŠÍCH TVARŮ Z DÍLEN SVĚTOVÝCH UMĚLCŮ ZÁŘÍ NA STRÁNKÁCH NAŠEHO BOTANICKÉHO A ZVÍŘECÍHO ČÍSLA POD UMĚLECKÝM VEDENÍM TALENTOVANÉ FOTOGRAFKY ELIŠKY KYSELKOVÉ.

INSPIROVALA SE ÚŽASNÝM DIVADLEM, KTERÉ SE ODEHRÁVÁ PŘÍMO POD MODROU OBLOHOU, SVĚTEM PTACTVA ODĚNÉHO V DOKONALÝ ŠAT A ZDOBENÉHO VZÁCNÝM KLENOTEM PŘÍRODY – PEŘÍM. PYŠNÍ SE JÍM ASI DESET TISÍC DRUHŮ TĚCHTO ŽIVOČICHŮ A VYBARVENÉ JE V PLNOBAREVNÉM SPEKTRU I DUHOVÝCH ODLESCÍCH. PESTROBAREVNÉ PEŘÍ NENÍ NÁSTROJEM POUZE VÁBENÍ, ALE TAKÉ DŮKAZEM SÍLY A PROSTŘEDKEM SEBEOBRANY. NENÍ PROTO DIVU, ŽE KAŽDÝ Z NÁS BY SE NĚKDY RÁD UKRYL POD TA DOKONALÁ KŘÍDLA NEBO JE TOUŽÍ ROZTÁHNOUT A ODLETĚT DO NEZNÁMA. NÁSLEDUJÍCÍ MÓDNÍ STORY VÁM DOVOLÍ SNÍT S OTEVŘENÝMA OČIMA.

text: Patrik Florián | foto & koncept: Eliška Kyselková styling: Quentin Hubert | set design: Kelly Briggs vlasy & make-up: Laura Meloni | modelka: Cleopatra Wood

29

Rajská voliéra

NAHOŘE: boty, Carolin Holzhuber | sukně, Krasimira Stoyneva VPRAVO: šaty, Krasimira Stoyneva | návleky na ruce, Liberty Von Creme | prsteny, Leonid Dementiev

30

31

Móda

VLEVO: bunda a průsvitná sukně, Krasimira Stoyneva | šaty, Hiroshi Goto

33

Móda

NAHOŘE: ozdoba do vlasů, Le Roni Millinery | šaty, Hiroshi Goto | boty, Carolin Holzhuber | prsteny, Leonid Dementiev VLEVO: ozdoba do vlasů, Le Roni Millinery

35

Rajská voliéra

NAHOŘE: bunda, Krasimira Stoyneva | sukně, Arianna Mele VPRAVO: ozdoba do vlasů, Le Roni Millinery | šaty, Hiroshi Goto | prsteny, Leonid Dementiev

36

37

ŽENY

Rozhovor

PODAT POMOCNOU RUKU VYŽADUJE ČASTO ŘÁDNOU DÁVKU ODVAHY A ODHODLÁNÍ.

AŤ UŽ SE ROZHODNETE POMOCT NĚKOMU ZE SVÉHO OKOLÍ, NEZNÁMÉMU NA ULICI ČI NĚMÉ TVÁŘI… KAŽDÁ NESOBECKÁ POMOC S SEBOU PŘINÁŠÍ KRÁSNÝ A OPOJNÝ POCIT ŠTĚSTÍ. V NÁSLEDUJÍCÍM ČLÁNKU VÁM PŘEDSTAVÍME TŘI VÝJIMEČNÉ ŽENY STOJÍCÍ V ČELE TŘÍ ÚSPĚŠNÝCH ORGANIZACÍ, JEJICHŽ SMYSLEM JE POMÁHAT TĚM, KTEŘÍ TO OPRAVDU POTŘEBUJÍ. A PROTOŽE SE ŽÁDNÝ SUPERHRDINA NEOBEJDE BEZ SVÉHO PARTNERA, NEZAPOMNĚLI JSME ANI NA TY ČTYŘNOHÉ. NECHTE SE INSPIROVAT, TŘEBA PO PŘEČTENÍ ZJISTÍTE, ŽE NASTAL IDEÁLNÍ ČAS PODĚLIT SE. PAMATUJTE, DAROVAT JINÉMU ZNAMENÁ DAROVAT KOUSEK TAKÉ SOBĚ.

Eva Marlene Hodek, Nadace na ochranu zvířat Eva je ředitelkou Nadace na ochranu zvířat, která od svého založení v roce 1994 hájí zájmy a práva zvířat a zasazuje se o jejich životní pohodu.

Nadace realizuje projekty odpovídající jejím cílům a prioritám, přerozděluje finanční a materiální podporu útulkům, záchranným stanicím a jiným neziskovým organizacím působícím v ochraně zvířat, pořádá konference a akce, poskytuje poradenské služby pro veřejnost, prosazuje úpravy evropské a české legislativy a spolupracuje s domácími a zahraničními ochranářskými organizacemi. Eva pracovala řadu let jako ředitelka Pražského domu fotografie a v čele nadace, v níž stojí již deset let, úspěšně propojuje své manažerské dovednosti, kreativitu a lásku ke zvířatům. Doma chová fenku hovawarta Berušku, kočku, ještěry a v rybníku uprostřed nádherné zahrady, kterou nechává žít přirozeným rytmem, plavou ryby.

text: Patrik Florián foto: Michaela Karásek Čejková Děkujeme Cloud7 za poskytnutí nebeských pelíšků pro naše čtyřnohé modely. V České a Slovenské republice koupíte výrobky této značky na www.petfarmfamily.cz

38

Jak podpořit činnost nadace a přispět na ochranu zvířat se dozvíte na www.ochranazvirat.cz

A PSI

Rozhovor

Zuzana Daušová, Helppes – Centrum výcviku psů pro postižené Zuzana je spoluzakladatelkou a ředitelkou organizace Helppes. Psy miluje odmalička. Rodiče jí ale pořídili kočku, kterou se snažila bez úspěchu vycvičit, a tak si lásku ke psům vynahrazovala venčením hafanů z celého okolí. Ve 13 letech Zuzana dostala štěně německého ovčáka, se kterým začala trénovat. Bohužel doba tehdy ženám ve výcviku psů příliš nepřála, a tak musela Zuzana své zaměstnání tajit. Po revoluci neváhala a okamžitě založila psí školu. V roce 1992 si vzala do výcviku prvního vodicího psa a začala se zajímat i o problematiku psů asistenčních. Dnes je Zuzana jedničkou ve svém oboru a pyšnit se může mnoha úspěchy. Helppes je první a jediná organizace u nás, jež se věnuje výcviku vodicích i asistenčních psů, kteří pomáhají handicapovaným lidem získat soběstačnost, svobodu a možnost navrátit se do společnosti s perfektně vyškoleným partnerem po boku.

Vendula Pizingerová, Nadační fond Kapka naděje Vendula je prezidentkou Nadačního fondu Kapka naděje, který založila po těžké životní zkušenosti, kdy její čtyřletá dcera Klára zemřela na leukémii.

Během měsíců strávených na dětské onkologii si Vendula uvědomovala nedostatečnou vybavenost nemocnice a rozhodla se to změnit. Od roku 2000 Nadační fond Kapka naděje pomáhá dětem s nádorovými onemocněními, poruchou krvetvorby a dalšími chorobami, které vyžadují transplantaci kostní dřeně. Fond poskytuje finanční pomoc na nákup vybavení a přístrojů potřebných k léčbě, podporuje vědecké aktivity a regionální nemocnice, poskytuje psychosociální pomoc a organizuje aktivity pro pacienty i jejich rodiny. Na nelehké životní cestě Vendulu doprovázelo hned několik domácích mazlíčků. Dnes žije nedaleko Prahy, kde se po zelené zahradě prohánějí dva američtí pitbulteriéři pojmenovaní Back a Coffee.

Více informací o organizaci, seznam aktivit a možnosti, jak se zapojit, najdete na www.helppes.cz

Bližší informace o nadačním fondu a možnostech, jak můžete přispět, najdete na www.kapkanadeje.cz

39

Rozhovor

OCHRÁNKYNĚ ZVÍŘAT EVA MARLENE HODEK, NADACE NA OCHRANU ZVÍŘAT

Evo, bez zvířat si svůj život už nejspíš nedovedete představit. Měla jste v dětství doma nějaká zvířata? V šesti letech jsem založila hlemýždí ‚farmu‘, a když se mi její obyvatelé rozutekli po bytě, rodiče se rozhodli, že je na čase pořídit mi zvíře.

Nejdříve to byli křečci, pak i morčata.

Proč jste se rozhodla pracovat v nadaci? Mám vztah k umění a ke zvířatům. Před deseti lety jsem ‚umění‘ vyměnila za práci pro zvířata, která má pro mě mnohem větší smysl.

Jak jste se seznámila s Beruškou? Jakou má povahu a je něco, v čem vyniká? S Beruškou mě seznámil můj přítel Viktor. Berča je typická hovawartka. Přátelská, přítulná, veselá a laskavá.

Vyniká v lovu hmyzu, včetně včel, které s chutí polyká. A samozřejmě v hlídání dvora. Její dnes již vyšeptaný štěkot se nese daleko za hranice naší vsi. Četl jsem, že jste měla útulkačku Cecilku, jejíž ztráta byla pro vás těžká. Vzpomínáte na ni často? Myslím na ni každý den. Cecílie byla naprosto výjimečná, autentická a silná osobnost. Jako skorojezevčík byla mazaná, umíněná a paličatá, ale také empatická, milující a vděčná za lásku. Věřím, že přátelství je setkání mezi těmi, kteří se hledali, aniž o tom věděli, protože se potřebovali. Tak jako já a Cecilka. A ohromně jsme se k sobě hodily.

Souhlasíte s pořekadlem ‚jaký pes, takový pán‘?

Zpravidla se toto úsloví naplňuje. Člověk si mezi lidmi i zvířaty hledá ‚sobě rovného‘…

Věříte, že pes může být nejlepší přítel člověka?

O tom nepochybuji. A pokud je člověk svému psovi nejlepším přítelem, pak je to přátelství vzájemné.

Tak by to mělo být.

Jaká další zvířata chováte? Krom naší fenky Berušky máme kočku Bertu, tři agamy vousaté – rodinku ve

složení Rudolf, Bohunka a Drahunka, a chameleona jemenského jménem Richard. Máme domov plný zvířat. Někdy si říkám, jak je dobré, že nás ta naše zvířata nechají u sebe bydlet.

Co vás zvířata naučila? Díky všem našim zvířatům jsem se naučila být zodpovědná, starostivá a pečující. Od každého druhu se můžeme naučit něco jiného. Třeba ještěři mě učí trpělivosti, když se mi s nimi podaří navázat vztah, mám obrovskou radost. Někomu se může zdát, že nemají emoce, ale není to pravda. Jen je projevují zvláštním způsobem – například agamy se k vám začnou chovat jako ke svému druhu, komunikují s vámi, včetně kývání hlavou, pohybu (mávání) končetin a dotyku jazyka (polibku) na pozdrav. Lidé po zvířatech často chtějí nemožné, měli by vůči nim projevovat více pochopení, respektu a trpělivosti.

Jaký problém vás trápí v současné společnosti ve vztahu k zvířatům nejvíce? Konzum, který se projevuje i ve vztahu ke zvířatům. Počínaje spotřebou masa až po pořizování zvířat jako živých hraček.

Co považujete za dobu svého působení v nadaci za největší úspěch? Za úspěch považuji to, že jsme se navzdory všem společenským, makroekonomickým nebo legislativním změnám nejen udrželi, ale že neustále rozvíjíme své aktivity a pracujeme na řadě zajímavých projektů.

A doufám, že ve své činnosti budeme ještě hodně dlouho pokračovat.

A prozradíte nám svoje soukromé cíle do budoucna? Nejdůležitější jsou vztahy s lidmi i se zvířaty.

Ty, které mám, si chci udržet, rozvíjet je, dobře a s láskou o ně pečovat.

VLEVO: Pelíšek Sleepy Deluxe Teddy, www.cloud7.de

41

Rozhovor

POMOC NA ČTYŘECH NOHOU ZUZANA DAUŠOVÁ, HELPPES – CENTRUM VÝCVIKU PSŮ PRO POSTIŽENÉ

Jak jste se naučila pracovat se psy a dokážou vás po tolika letech zkušeností ještě překvapit?

V oboru jsem samouk a zbytek jsou léta praxe.

S každým psem přicházejí nové zkušenosti k nezaplacení, jsou to živé bytosti a nad některými situacemi mi zůstává rozum stát. Zachráněné životy díky správnému rozhodnutí psa – tyhle momenty vás dostanou a víte, že to má smysl.

Podporuje výcvik vodicích a asistenčních psů český stát? Vodicí psi jsou plně dotováni státem, na asistenční stát nepřispívá. Za sedmnáct let jsme si ovšem ověřili, že nejlépe funguje forma dárcovství. Nad pejsky nám zůstává dohled a snáz můžeme řešit i případné nevhodné zacházení.

Dárci se navíc o pejsky i klienty intenzivně zajímají a celé to dává smysl.

Jsou plemena, která se na asistenci hodí, nebo jde o charakter a možnosti jednotlivce? Jaká další zvířata se využívají? Retrívři jsou všeobecně nejoblíbenější, jde ale o to, že jsou nekonfliktní a nenesou tak těžce změnu majitele, jsou to takové žaludky na čtyřech nožičkách. Ideální jsou kříženci, jsou vděční a zdraví jako řípa. Dříve se používali výhradně němečtí ovčáci, ale dnes už příliš ne, jsou dominantní a potřebují silné vedení.

My máme ještě vodicího minikoně a v zahraničí se využívají také opice, konkrétně malpy.

Co je takový psí majstrštyk? Vodicí pes je takový Jekyll a Hyde. Musí poslechnout svého pána na slovo, ale když jde o nebezpečí, musí poslechnout svou intuici. Těžký cvik je v případě diabetiků, pes se musí naučit reagovat na pach, který člověk vylučuje při zvýšení nebo snížení hladiny cukru.

Zvedání hlavy nebo podání tužky do úst vyžaduje nesmírnou citlivost pejska.

Jak vybíráte klienty a k nim vhodné pejsky? Člověk nás musí oslovit. Vyplní dotazník a následují pohovory. Snažíme se velmi detailně poznat potřeby osoby s postižením, ale i celou rodinu. Psi se vybírají ve věku od šesti do osmnácti měsíců a musejí projít zdravotním a povahovým testováním. Trénink trvá půl roku až rok. Občas si klienti přivedou vlastního psa, i v takových případech je třeba splnit podmínky dle mezinárodních standardů. Vycvičení psa stojí spoustu času a peněz, proto musíme mít jistotu, že pes vydrží ve službě odpovídající dobu. Vždy se snažíme najít ideální spojení a musí přeskočit jiskra. Po složení příslušné zkoušky je pes předán a secvičen s klientem. Tím ale práce nekončí, trénovat je nutné celý život.

Přejete si, aby se ve vztahu k lidem s handicapem a jejich psům něco změnilo? Pohled na lidi s postižením. V hlavě máme zafixováno: slepec, hůl a pes. Existuje ale celá řada handicapů a některé nepoznáme na první pohled. Snažíme se dělat osvětu, aby lidé byli shovívavější.

Jak se může člověk zapojit a vaší organizaci Helppes pomoct? Forem je mnoho. Bez finanční pomoci se neobejdeme, ale nemusí jít jen o peníze.

Nesmírně důležití jsou pro nás také dobrovolníci, kteří se mohou přihlásit a přijít nám pomáhat přímo sem do našeho centra, a stejně podstatné je rovněž šíření informací o tom, co děláme. Jestliže se někdo rozhodne přispět, a to jakékoli organizaci, tak bych doporučila, ať si lidé vybírají vždy prověřené neziskové organizace a neházejí peníze do kasiček na ulici.

43

Rozhovor

BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA VENDULA PIZINGEROVÁ, NADAČNÍ FOND KAPKA NADĚJE

Jste kočičí, nebo psí člověk? Celé dětství jsem toužila po pejskovi, vybrala jsem si kokršpaněla, ale rodiče mi pořídili kočku a od té doby jsem byla kočičí. Můj první manžel Karel měl vlčáka a německou dogu, byli to psi venkovní, takže kdykoli přišel domů, musela jsem je vyhnat na zahradu a dělat, že nestrávili celý den na gauči. V domě jsme pak měli kočičku z ulice a sphynxe. Ten kocour tak miloval slunění na zahradě, že jsme ho museli denně natírat opalovacím krémem, aby si nespálil světlou kůži. Když chodily děti ze školky okolo plotu, paní učitelky na ně křičely: „Děti, nesahejte na to!, byla to legrace. Když přišli do domu pitbulteriéři Back a Coffee, tak jsme kocoura museli darovat jiné rodině. Má se ale výborně.

Jací jsou vaši pitbulové a jak trávíte společný čas? Jsou přítulní a přinášejí nám radost, pokud zrovna nesežerou řízky z kuchyňského stolu. Když je doma zle, tak si s nimi můžete vždycky pokecat.

Máme tady krásnou zahradu a ranní procházky lesem nebo k rybníku jsou příjemné. Když nejsme doma, tak jsou oba v psí školce u tchyně. Člověk učí psa poslušnosti a dalším kouskům.

Věříte, že se také člověk dovede od psa něco naučit? Já věřím, že láska a vztahy v lidském světě by měly být bezpodmínečné a bez zbytečných očekávání. Zvířata s námi komunikují tělem a svou láskou, nevytváří si domněnky a neumí ublížit slovy. Umět zahodit všechny problémy a s radostí přivítat druhého, když se otevřou dveře domů, v té bezpodmínečné lásce spočívá nezastupitelná role zvířat v rodině.

Hraje terapie se zvířaty nějakou roli v Kapce naděje? Zvířata umí pomoct s léčbou fyzických i psychických problémů. Bohužel děti, kterým

pomáháme, mají často sníženou imunitu, a tak styk se zvířaty není možný. Naše Klárka měla ale morče, a to s ní chodilo i na prohlídky. Na psychiatrii mají zase králíčka, se kterým si můžou děti hrát.

Nadační fond Kapka naděje vedete již osmnáct let v Česku a osm let na Slovensku. Kdy jste cítila nejsilnější pocit zadostiučinění a co vás motivuje pokračovat? Ten pocit mám pokaždé, a motivace? Cítím obrovskou odpovědnost pomáhat.

Co by se mohlo ve společnosti ve vztahu k charitě zlepšit? Lidé se zajímají více a více. Ale často jde o impulsivní příspěvky, my potřebujeme naučit společnost kontinuálnímu přispívání. Když se vám navíc začne dařit, lidé mají pocit, že pomoc už není potřeba. Ovšem projektů máme mnoho a pomoc stále rozšiřujeme.

Jaké cíle a sny v rámci fondu máte? Ráda bych vybudovala v Nemocnici Motol relaxační centrum pro rodiče. Místo, kde by si mohli odpočinout a zapomenout na chvíli na své starosti. Sny? Ty jsou v životě určitě třeba, ale pozor na ta nenaplněná očekávání. Lepší je jít po malých krůčcích.

Nadační fond Kapka naděje inspiroval také redakci magazínu Soffa a ještě před vydáním tohoto čísla jsme vstoupili do Českého registru dárců krvetvorných buněk. Věříme, že i my dokážeme inspirovat další. Více informací o dárcovství se dočtete na www.darujzivot.cz ■

VLEVO: Pelíšek Moon Basalt, www.cloud7.de

45

Lázně ducha

partner článku: hotel Huus text: Helena Stiessová foto: Mark Nolan, Patrik Florián

DOMA V GSTAADU

NAD ÚDOLÍM MAJESTÁTNĚ ZAKROUŽIL OREL A KŘIVKOU LETU NAČRTL OBLÉ KOPCE ZDVÍHAJÍCÍ SE NA OBZORU. SLEDOVALI JSME HO Z BALKONU HOTELU HUUS. KDYŽ ZMIZEL, KOPCE ZŮSTALY A MEZI NIMI ROZEKLANÉ VRCHOLKY ŠVÝCARSKÝCH ALP. RÝSUJÍ SE PŘED NÁMI JAKO ŽIVÁ POHLEDNICE, JAKO POZVÁNKA NA BÁJEČNÉ DOBRODRUŽSTVÍ. NA ZELENÝCH STRÁNÍCH SI LEBEDÍ HORSKÉ CHATY A STRAKATÉ KRÁVY. CINKÁNÍ JEJICH ZVONCŮ SE KUTÁLÍ PO TRÁVĚ AŽ DOLŮ, KE STŘECHÁM MĚSTA GSTAAD. VÍTEJTE NA MÍSTĚ, KTERÉ SE NEOKOUKÁ.

46

47

Lázně ducha

VLEVO: Vystoupat až k vrcholku horského vodopádu nebo posedět před kapličkou. Švýcarské Alpy nabízejí zážitky pro všechna rozpoložení vaší duše. Architektura je tradiční, dřevěné horské chaty s povlovným sklonem střechy dodávají krajině domácký ráz. Jiné se tu ani stavět nesmějí.

Fasády zdobí vyřezávané nebo malované ornamenty.

Túra na kole alpskou krajinou nemusí být až tak náročná. My jsme vyjeli od jezera Lauenensee asi deset kilometrů od Gstaadu a cesta vedla většinou z kopce.

Klikaté silničky se střídaly s pěšinkami v terénu, které uspokojí touhu po adrenalinu. Jízdu sledovaly zvědavé krávy a ovečky, ale nenechaly se nijak vyvést z míry.

Takových cyklistů už viděly…

Říkat o Švýcarsku, že je to země s krásnou přírodou, to je jako nosit dříví do lesa. Přesto nás krajina vyhlášeného zimního resortu v kantonu Bern překvapila. Projeli jsme clonou deště a otevřela se před námi jako knížka, na kterou se celý den těšíte před spaním. Vlídná, dramatická a plná dechberoucích příběhů. Ty se tu odehrávají nejen v období, kdy se svahy pokryjí sněhem. Letní sezona nabízí snad ještě víc půvabů a možnost seznámit se s horskou krajinou tak nějak zblízka a osobněji. Není třeba spěchat, nechte na sebe působit všudypřítomný klid. Blahodárné účinky se záhy dostaví.

I po sebelepším výletu ale potřebujete někam na noc složit hlavu. Nás čekal s otevřenou náručí hotel Huus. Jeho jméno odkazuje k pohostinnosti, která z něho dělá bez nadsázky místo, kde se od prvního okamžiku cítíte jako doma. Za podobou interiéru stojí švédský designér Erik Nissen Johansen, jenž s citem vystihl atmosféru moderní horské chaty. Místo anonymní lobby je pro hosty připraven Livingroom, úžasný centrální prostor, který s pomocí designových optických kouzel působí nesmírně útulně, přestože má úctyhodných 400 metrů čtverečních a strop v nedohlednu. Jednotlivá patra hotelu označují vtipně instalovaná horolezecká lana z dávných výprav.

Budova stojí ve svahu, a tak má všech sto třicet šest pokojů svůj balkon, odkud můžete pozorovat kroužící orly nebo chytat bronz. Nebo obojí. Samotné pokoje obložené dřevem vybízejí k meditativnímu odpočinku ve společnosti tlumených barev a hřejivých materiálů, zároveň ale na háčku visí veselý červený batoh a už se těší na další horskou výpravu.

Aktivní odpočinek je ostatně pro hotel Huus heslem dne. U snídaně na hosty čeká vedle lahůdek nabídka zážitků, které jsou právě na denním menu. Je libo plavbu na raftu po akvamarínové horské bystřině, nebo lekci horolezení se zkušeným instruktorem? Kdo se radši jen tak toulá, ocení příhodnou obuv značky Danner nebo stylové bundy Grenfell do každého počasí, které lze v hotelu pořídit. K dispozici jsou hostům i dobře odpružená horská kola a průvodce, který je provede po místních stezkách.

Všechny sportovní aktivity jsou pro hosty hotelu zdarma, a rozhodně to neznamená, že by se tím cena za ubytování navýšila – ostatně představa, že resort Gstaad, kam rády jezdívají známé osobnosti, je cenově přemrštěný i na švýcarské poměry, v hotelu Huus neplatí. Přístup majitelů hotelu je nejen v tomhle ohledu nevšední. Hotel provozují s péčí a láskou, a taky s hrdostí pozorného hostitele. A je to znát: od usměvavého personálu až po ekologický přístup k provozu, který pomáhá zachovat krásnou a zdravou přírodu vůkol. Když si ráno přivstanete, můžete se pokochat východem slunce nad jezerem Arnensee a pozorovat mlhu, kterak se pomalu v paprscích rozplývá nad hladinou. Tohle je slow living by Huus. ■

Pro více informací navštivte www.huusgstaad.com

49

LEFT: TATO DVOUSTRANA: Ectem. Et am laHotel pa ni Huus nonsequo nabízí is136 vereius, pokojů tem s výhledem isseque la do et iditame prosluněného nempor údolí. seni Vítán ommod je et tu qui i váš autatiam pes. Procházky sam quatur po horách autem vel udělají ipsanim čtyřnohým porat. Nistior mazlíčkům atiatis debitem dobře a večer abore se duciatia. můžou proběhnout po zahradě, která se rozkláRIGHT: dá přímoEctem. pod okny.

Et am V přízemí la pa se ni nonsequo čeří hladina is vereius, bazénu a tem k dispozici isseque la je vyhřátá et iditame sauna. nempor I z ní seni je výhled ommod na údolí et qui lemované autatiam horami. sam quatur autem vel ipsanim porat. Nistior atiatis Interiérdebitem je laděný abore doduciatia. zemitých barev a v duchu severské filosofie útulného domova mu dominují přírodní materiály. Mimochodem, všimli jste si kukaček?

TATO STRANA: Nekonečné stráně zabydlují krávy s neodmyslitelnými, umělecky zdobenými zvonci.

Když se dají do pohybu, nelze je přeslechnout. Většinou se ale poklidně pasou na zeleném koberci a pózují fotografům.

Český fenomén

text: Helena Stiessová foto: archiv Národního zemědělského muzea ilustrace: Pietro Andrea Matthioli: Herbář, fol. 386, Praha 1562

HUMULUS BOHEMICUS

KOLUPULON, FARNESEN, SELINEN, MYRCEN, KARYOFYLEN, HUMULEN – TO JE ČÁST ZAKLÍNADLA, KTERÉ SE SKRÝVÁ V MALÉ ZELENÉ HLÁVCE A UMÍ DĚLAT DIVY. ALESPOŇ SE NA TOM SHODNOU MILOVNÍCI PIVA NAPŘÍČ KONTINENTY. CHMELOVÁ HLÁVKA SE STALA SYMBOLEM PRO PIVO JAKO TAKOVÉ A PRÁVĚ SILICE A HOŘKÉ LÁTKY S TAJUPLNÝMI JMÉNY PŘISPÍVAJÍ K JEHO TYPICKÉ CHUTI A AROMATU. SAMOZŘEJMĚ NENÍ CHMEL JAKO CHMEL. TEN, KTERÝ POCHÁZÍ Z ČESKA, SE ŘADÍ KE SVĚTOVÉ ŠPIČCE A ZAKLÁDÁ STANDARD PRO CELÉ ODVĚTVÍ CHMELAŘSTVÍ.

JAK SAMI S OBLIBOU ŘÍKÁME, JE TO NAŠE ZELENÉ ZLATO.

Dlouhé lány rozježených vertikál, které se vzpínají z červené půdy a táhnou se za sluncem. Tak vypadá letní krajina kolem Žatce, ať tudy projíždíte po okresní silničce nebo třeba po vlakových kolejích. Žatecko je jedna z tradičních českých oblastí pěstování chmele. Místní podnebí, poloha, složení půdy a mikroklimatické podmínky mají na chmel blahodárné účinky, takže se pěstitelům odměňuje úrodou s jedinečnými vlastnostmi. Pokud bychom plazivou rostlinku přesadili jinam, chutě a vůně by se proměnily nebo zakrněly. Ostatně výběr lokalit pro pěstování chmele na našem území probíhal dle písemných zmínek víc než tisíc let. Naši předkové si chmele považovali i pro jeho léčivé účinky a řadíme ho ke starým kulturním plodinám, které člověk odedávna kultivoval.

Pěstování chmele v českých zemích prošlo dlouhým vývojem. Už na konci raného středověku se kvalitní chmel vyvážel jako surovina pro výrobu piva. Král Karel IV. tuhle praxi pod přísným trestem zakázal a vtiskl chmelové praxi regule, které měly vést k zušlechťování rostlin. Původní roztroušená produkce se postupně soustředila do lokalit, které se k pěstování nadmíru osvědčily – Lounsko, Žatecko, Rakovnicko, Úštěcko, Tršicko. Zároveň v závislosti na právu várečném vzkvétaly chmelničky v jednotlivých městech či klášterech, kde se vařilo pivo. Dodnes je možné obhlédnout klasickou tyčovou chmelnici třeba v zahradě kláštera Čtrnácti svatých pomocníků v Kadani. S třicetiletou válkou v 17. století přišly krušné časy, kdy vzplanula města i chmelnice a vývoj českého chmelařství se téměř zastavil. Ale chmel přežil a dočkal se šlechtění i technologických novinek.

Pozitivním výběrem kvalitních rostlin se zabýval už v polovině 19. století Kryštof Semš z Vrbice. Na jeho práci pak v první polovině 20. století navázal Karel Osvald, významná osobnost českého chmelařství a zakladatel moderního systematického výzkumu. Díky jeho neúnavné práci se zrodily špičkové klony nejslavnější české odrůdy zvané žatecký poloraný červeňák, aromatický zázrak, který dodává pivu jemnou vůni a je klíčový pro kvalitu tradičního spodně kvašeného piva.

Samozřejmě dobrý chmel nestačí jen vypěstovat, musí se očesat, dobře usušit a zpracovat. Mnozí dodnes vzpomínají na chmelové brigády, kam se v době kolektivního zemědělství za komunismu chtě nechtě sjížděli zejména mladí studenti a studentky. K sušení a zpracování chmele se stavěly celé komplexy budov, jen v Žatci je jich několik desítek a město s unikátní tradicí tak usiluje o zapsání na seznam památek UNESCO. Zajeďte si sem třeba do muzea chmele a nechte si chřípí polechtat jemnou vůní proslulého místního červeňáku. ■ Děkujeme Národnímu zemědělskému muzeu za poskytnutí historických fotografií k článku.

Český fenomén

TATO STRANA: Chmelový kombajn (česačka),JZD Kněževes,1956, foto B. Nouza Chmelařská veverka k zavěšování spadlého chmele – foceno u Josefa Houdy, Chotiněves č. 23, 1960, foto Z. Tempír Sklizeň chmele, nakládání žoků, JZD Kněževes, 1956, foto B. Nouza

55

Humulus Bohemicus

TATO STRANA: Chmelařské kukačky, přístroj na dlouhé tyči k upevňování chmelových drátků, vlevo Josef Andert, Třeskovice, vpravo Oldřich Mohl, Pochválov, 1960, foto Z. Tempír JZD Kolešovice – sklizeň chmele, sypání věrtelů do žoků, 1950, foto B. Nouza Chmelařské nářadí – tři drátěnkářské klíče na stavbu konstrukcí a žabka na utahování drátu, foceno u Vojtěcha Tomeše, Pnětluky č. 44, 1960, foto Z. Tempír

56

Založeno ve Stockholmu

Objevte švédský styl života Švédové se vždy spoléhali na účinnou sílu severské přírody. Krajina, světlo, moře a lesy vytvářejí jedinečnou oázu pro vzácné a pestré rostliny, bylinky a vyživující ingredience, kterým Švédové věřili a po staletí je používali. Proto produkty péče o tělo značky Barnängen obsahují například ostružiník morušku, ikonickou břízu nebo bezový květ. Kombinace těchto přírodních složek se základní ingrediencí cold cream nebo hydratačním sérem dala vzniknout jedinečným recepturám.

Objevte výrobky Barnängen, které celé generace Švédů používají a milují již od roku 1868.

BarnangenStockholm Barnangen.cz

Architektura

partner článku: Janošík okna-dveře text: redakce foto: BoysPlayNice

POCTA VÝHLEDU KRAJINOU ČESKÁ RODINNÁ FIRMA JANOŠÍK VYRÁBÍ OKNA. INZEROVALA I FORMOU BILLBOARDŮ, ALE JEDNOHO DNE SI ŘEKLA DOST: „JSME PŘESYCENI VIZUÁLNÍM SMOGEM, A JE-LI NAŠÍ FILOSOFIÍ NERUŠENÝ VÝHLED, DOPŘEJME HO VŠEM.“ TUTO MYŠLENKU ZHMOTNIL ARCHITEKT ZDENĚK FRÁNEK V POZOROVATELNĚ DURCH. MINIMALISTICKÁ DUBOVÁ KONSTRUKCE RÁMUJE KRAJINU NAD VALAŠSKÝMI PŘÍKAZY JAKO NEJKRÁSNĚJŠÍ OBRAZ, VYBÍZÍ KE SPOČINUTÍ A VYCHUTNÁNÍ SI OKAMŽIKU.

Architektura

„Věřil jsem, že Durch ukáže, že soudobá architektura, pokud je citlivě zasazena, může fungovat v souladu s nedotčenou přírodou Valašska. Z ohlasů soudím, že se to povedlo,“ říká Jakub Janošík, nejmladší pokračovatel rodinné tradice a šéf marketingu a vývoje firmy, který je také autorem konceptu pozorovatelny. Durch je hold výhledu krajinou, podobně jako obrazy mistrů krajinářů. Turisté a náhodní kolemjdoucí si zde mohou odpočinout, posvačit a přitom si vychutnat krásu okolní valašské přírody.

VLEVO: Architekt Zdeněk Fránek ztvárnil pozorovatelnu jako minimalistickou dřevěnou konstrukci z dubových masivních hranolů.

Durch má nakročeno k pozici architektonického průkopníka v regionu. „Více potěšující bude jen, když se stane v přístupu na malé vesnici inspirací. Ve Valašských Příkazech se začínáme bavit o pojetí veřejných prostor ve stejném duchu. Oslovily nás také okolní obce se zájmem o naklonování, avšak Durch zůstane jeden a pevně doufám, že ve spolupráci s architekty se objeví jiná unikátní řešení,“ dodává Jakub Janošík. ■

59

BRNO DESIGN DAYS 4—7/10 2018 WORKSHOPY/PŘEDNÁŠKY/DESIGN INSTALACE /FASHION SHOW/DESIGNSHOP/VÝSTAVA/PÁRTY /DESIGN V ULICÍCH/A MNOHEM VÍC!

HOTEL AVION ČESKÁ 150/20, BRNO BRNODESIGNDAYS.CZ

Věda

partner článku: Zoo Praha text: Helena Petáková ilustrace: Sasha Derkach

POMÁHÁME JIM PŘEŽÍT

VELVYSLANCI DIVOKÉ PŘÍRODY – TAK OZNAČUJE ZVÍŘATA CHOVANÁ V ZOO PRAHA JEJÍ ŘEDITEL MIROSLAV BOBEK. JEN DÍKY SVÝM SVĚŘENCŮM TOTIŽ ZOO ZÍSKÁVÁ PODPORU VEŘEJNOSTI A PROSTŘEDKY, KTERÉ POMÁHAJÍ CHRÁNIT OHROŽENÉ DRUHY ŽIVOČICHŮ A JEJICH PROSTŘEDÍ. OCHRANA BIODIVERZITY JE OSTATNĚ JEDNOU Z PRVOŘADÝCH ÚLOH VŠECH MODERNÍCH ZOOLOGICKÝCH ZAHRAD HODNÝCH TOHO OZNAČENÍ.

AKTIVITY PRAŽSKÉ ZOO NA TOMTO POLI ZAHRNUJÍ ŘADU DRUHŮ JAK VE SVĚTĚ, TAK V ČESKU. ZOO PRAHA NEJENŽE ÚSPĚŠNĚ ODCHOVÁVÁ OHROŽENÁ ZVÍŘATA, ALE POMÁHÁ JE CHRÁNIT PŘÍMO V MÍSTĚ JEJICH PŘIROZENÉHO VÝSKYTU. V MNOHA ZÁCHRANNÝCH PROJEKTECH KOMBINUJE OBA PŘÍSTUPY A NAVRACÍ ZVÍŘATA ODCHOVANÁ V ZOO DO VOLNÉ PŘÍRODY V JEJICH PŮVODNÍ DOMOVINĚ. ZÁROVEŇ SE TAKÉ SNAŽÍ PŘISPĚT KE ZMĚNĚ POSTOJŮ MÍSTNÍCH OBYVATEL, KTERÁ JE NEZBYTNÁ PRO TO, ABY ZVÍŘATA BYLO V BUDOUCNU VŮBEC KAM VRACET.

61

Pomáháme jim přežít

Jedním ze stěžejních in-situ projektů pražské zoo je Návrat divokých koní, jehož cílem je vypouštění koní Převalského do přísně chráněné oblasti Gobi B v západním Mongolsku. Na místo je Zoo Praha přepravuje letouny CASA ve spolupráci s Armádou ČR. V uplynulých osmi letech bylo takto transportováno 31 převaláků a další čtyři uvnitř Mongolska. Řada z nich se začala v nových podmínkách už rozmnožovat. Projekt Návrat divokých koní zahrnuje i celou řadu souvisejících aktivit, jako byla například výstavba strážních postů, seníků, studny s pitnou vodou, rekonstrukce nemocnice ve vesnici Bij či zakoupení terénního vybavení pro strážce Gobi B. V dubnu 2018 navíc Zoo Praha uzavřela s Ministerstvem životního prostředí Mongolska Memorandum o ochraně ohrožených druhů, jímž se spolupráce rozšířila i na přísně chráněnou oblast Velká Gobi A, kde žijí mimořádně vzácní a výjimeční divocí velbloudi a gobijští medvědi mazálajové. Místním mongolským strážcům zoo předala osm motocyklů, které jim usnadní jejich náročnou práci, a do budoucna se chce zoo zapojit také do budování rozšířeného chovného centra pro divoké velbloudy.

V Mongolsku Zoo Praha podporuje rovněž ochranu sajgy mongolské. Tato středně velká příbuzná antilop se širokými, daleko od sebe posazenými nozdrami je kriticky ohrožená a její situaci ještě zhoršila epidemie moru malých přežvýkavců v roce 2017. Zoo Praha financovala nákup deseti telemetrických obojků určených pro monitoring pohybu sajg. Díky takto získaným poznatkům bude možné účinněji čelit nákazám, které se na sajgy přenášejí z domácích ovcí a koz.

Po Návratu divokých koní je číslem dvě mezi in-situ projekty pražské zoo Toulavý autobus spojený s ochranou goril nížinných a dalších ohrožených druhů ve střední Africe. Dlouhodobou podporu veřejnosti pro tyto ochranářské aktivity umožnila získat popularita pražské gorilí skupiny.

Toulavý autobus provozuje zoo v Kamerunu a jeho cílem je vychovávat děti i dospělé k ochraně přírody. Zoologická zahrada podporuje i strážce kamerunské biosférické rezervace Dja, kteří s nasazením vlastních životů chrání gorily a další zvířata před pytláky.

Velmi aktivní je pražská zoo také v jihovýchodní Asii, kde se podílí na ochraně hned několika vzácných druhů savců. V Laosu se zoo zapojila do projektu na záchranu luskouna – bizarního šupinatého savce, a také laoše, hlodavce, který byl pro svět objeven teprve v roce 1995 a nyní hrozí, že

62

UŽOVKA PODPLAMATÁ Jedním z živočišných druhů, které volně žijí v rozsáhlém přírodním areálu pražské zoo, je v České republice kriticky ohrožená užovka podplamatá. V zoo užovky zimují a dvakrát ročně migrují mezi zimovišti na strmém skalním svahu a řekou, kde tráví teplou část roku. Jejich cesta vede i přes cyklostezku, kde jim hrozí značné nebezpečí. Revitalizace mlýnského náhonu umožnila části populace nemigrovat až k řece a zůstat celou sezonu v zoo. Dostatek míst ke slunění zase zajišťuje pravidelné kácení náletových dřevin.

63

GAVIÁL INDICKÝ Jedinečnému druhu krokodýla a vůbec nejvzácnějšímu velkému živočichovi indického subkontinentu zbývá v jeho domovině už jen poslední útočiště – řeka Čambal. Gaviály ohrožuje znečištění řek, stavba přehrad i masivní rybolov. Zoo Praha tento kriticky ohrožený druh úspěšně chová a podílí se také na jeho ochraně přímo v Indii. Finanční prostředky pokryly například nákup člunu nebo telemetrické sledování jedinců vybavených vysílačkou, které přináší cenné poznatky o životě gaviálů.

LUSKOUN KRÁTKOOCASÝ Navzdory svému zařazení na Červený seznam IUCN patří luskouni k nejčastěji pašovaným zvířatům na světě. Obrovská poptávka je nejen po jejich masu, ale hlavně po keratinových šupinách, kterými má tento hmyzožravý savec pokryté celé tělo. Zoo Praha se rozhodla aktivně zapojit do ochrany luskounů stavbou takzvaného pangolaria v Laosu. Tato záchranná stanice s kapacitou až sto jedinců bude sloužit jako dočasné rehabilitační středisko pro zvířata zabavená pašerákům. Luskouni pak odtud budou vypouštěni zpět do volné přírody.

GORILA NÍŽINNÁ Ochrana kriticky ohrožených goril nížinných ve střední Africe je jedním ze stěžejních in-situ projektů pražské zoo. Díky prostředkům ze sbírkového konta Pomáháme jim přežít může Zoo Praha rozvíjet aktivity na pomoc gorilám v Kamerunu, jejichž těžištěm je environmentální vzdělávání mladých generací. Od roku 2013 zoo provozuje Toulavý autobus, který přepravuje děti do záchranné stanice pro primáty v Méfou a do zoologické zahrady Mvogt-Betsi, aby viděly gorily jinak než jako maso na talíři či zdroj obživy pytláků.

Věda

vyhyne dříve, než ho vůbec poznáme. Pražská zoo podporuje rovněž výzkum a záchranu saoly, tajemného sudokopytníka objeveného na pomezí Vietnamu a Laosu až v roce 1992. V oblasti Asie se realizují i významné ptačí projekty Zoo Praha – ať už je to ochrana bažanta Edwardsova ve Vietnamu, sojkovce modrotemenného v Číně, volavky císařské v Bhútánu nebo ohrožených pěvců v Indonésii v čele s kraskou krátkoocasou jávskou.

Velkých úspěchů dosáhla Zoo Praha na poli ochrany evropských dravců: supa mrchožravého a orlosupa bradatého. Oba druhy se daří úspěšně odchovávat a vypouštět do volné přírody.

Pokud jde o plazy, věnuje pražská zoologická zahrada svou pozornost mimo jiné krokodýlům ze dvou konců světa – úspěšně chová gaviály indické v pavilonu pojmenovaném podle řeky Čambal a zapojila se i do ochrany krokodýlů kubánských, kteří sice mají pověst strašlivých predátorů, ale nepochybně si zaslouží své místo na slunci.

Zoo Praha samozřejmě nechrání jen zvířata v exotických zemích (nově to je například ještě pekari Wagnerův v Paraguayi nebo ďábel medvědovitý v Austrálii), ale i ta, která žijí u nás doma. Pražská zoo je sama o sobě unikátním přírodním prostředím, které obývá mnoho volně žijících zvířat, například užovka podplamatá, ještěrka zelená, sysel, kvakoš a další druhy ptáků nebo rozmanití motýli. Některé druhy jsou navíc ohrožené a Zoo Praha se jim ve svém areálu snaží vytvářet nejlepší možné podmínky.

Všechny své záchranné projekty realizuje Zoo Praha za mimořádné podpory veřejnosti. Lidé si mohou vybrat z celé řady způsobů, jak podpořit chov zvířat v pražské zoo nebo projekty ochrany druhů přímo ve volné přírodě. Přispět mohou nákupem knih a suvenýrů, účastí na charitativních akcích, zasíláním dárcovských sms nebo přímým přispíváním na sbírkové konto Pomáháme jim přežít. Z každé zakoupené vstupenky putují dvě koruny ve prospěch zmíněných in-situ projektů. Na záchraně ohrožených druhů Zoo Praha spolupracuje s různými organizacemi a společnostmi, ať už českými, nebo mezinárodními. ■

67

SUP MRCHOŽRAVÝ Jeden z nejmajestátnějších ptáků Evropy je bohužel také jedním z nejvíce ohrožených. Supi mrchožraví jsou často nezákonně tráveni či stříleni a zejména na Balkáně má jejich populace blízko k vyhynutí. Zoo Praha chová tři páry a dosud se tu vylíhlo 28 mláďat. Takovou bilancí se nemůže pochlubit žádná jiná zoo na světě. Zpět do přírody se z Prahy vrátilo už devět supů mrchožravých a zoo pomáhá i jinak – financovala výstavbu voliér a krmného místa v Bulharsku nebo nákup terénního vozu pro místní ochránce.

KŮŇ PŘEVALSKÉHO Mimořádnou zásluhu na tom, že kůň Převalského jako druh úplně nevymizel, má Zoo Praha. Od roku 1959 vede světovou plemennou knihu koní Převalského a od roku 2011 je ve spolupráci s Armádou ČR letecky přepravuje do jejich vlasti. Dosud bylo v západním Mongolsku vypuštěno 30 klisen a jeden hřebec. Další čtyři koně Zoo Praha transportovala uvnitř Mongolska. Mnozí z ‚pražských‘ převaláků již mají hříbata. Pražská zoo podporuje také práci strážců a vědecký výzkum přímo v přísně chráněné oblasti Gobi B.

Soutěžte o bylinné čajové směsi rhoeco Za značkou rhoeco stojí tři řečtí přátelé, které spojuje láska k přírodě a kteří vyrábí lahodné čajové směsi z bylinek od řeckých farmářů. Napište nám na info@soffamag.com (předmět: #rhoeco), jaký je váš čajový rituál.

Pět nejzajímavějších odpovědí vyhrává po dvou čajových směsích. Úplná pravidla soutěže najdete na www.soffamag.com Více na rhoeco.com

Vyhrajte doplňky pro psy od značky Cloud7 Berlínská značka Cloud7 vyrábí stylové potřeby pro čtyřnohé přátele, které jsou nejen funkční, ale vyrobené také s důrazem na ekologii. Napište nám na info@soffamag.com (předmět: #cloud7), jak vám váš pes obohatil život. Nejzajímavější odpověď vyhrává pelíšek, vodítko a olivové mýdlo pro mazlíčky v celkové hodnotě 8 500 Kč. Úplná pravidla soutěže najdete na www.soffamag.com | Více na www.cloud7.de

Jídlo

HOUBA S CHUTÍ UMAMI VELKÁ PLECHOVÁ VRATA ZAVRŽOU A V NOSE NÁS POLECHTÁ VŮNĚ LESA. JSME NEDALEKO KÁRANÉHO U PRAHY, KDE V NĚKOLIK LET NEVYUŽÍVANÉ KOMPOSTÁRNĚ OBKLOPENÉ LESY ZDEJŠÍ CHRÁNĚNÉ KRAJINNÉ OBLASTI PŮSOBÍ MALÁ FIRMA TRUE SHIITAKE. SEZNAMTE SE S HOUBOU ŠIITAKE, MANOU I ŘÍZKEM BUDOUCNOSTI.

JIDLO HOUBY

text: Hana Janišová foto: Barbora Bydžovská

71

Jídlo

Týdně tu vyrostou desítky kilogramů houževnatce jedlého, houby s nízkým obsahem tuků a vysokým obsahem bílkovin, vitaminů B a D, vlákniny a beta-glukanu, jenž výrazně podporuje imunitu. První zmínky o houževnatci se objevují za čínské dynastie Chan před dvěma tisíci lety, z říše středu se rozšířil na Tchaj-wan a do Japonska, odkud pochází název šiitake, v doslovném překladu houba rostoucí na dubu. Vyznačuje se výraznou kořenitou chutí umami, takzvanou pátou chutí (vedle sladké, slané, hořké a kyselé), s níž se člověk poprvé setká v mateřském mléku. Lidová etymologie je v tomto případě sice příhodná (umami – u mámy), nicméně v japonštině znamená umami něco obzvláště lahodného. Základem této chuti je kyselina glutamová, kterou přirozeně obsahují nejen houby šiitake, ale i mořské řasy, parmazán, zralá rajčata nebo dobře vyzrálé maso. Šiitake roste přirozeně v teplém a vlhkém podnebí v Číně a Japonsku, metoda umělé kultivace pochází až ze sedmdesátých let 20. století. Zatímco největší světové producenty – Čínu, Japonsko, Tchaj-wan – při pěstování asi jen tak něco nezaskočí, u nás je toto zemědělské odvětví zatím spíše ve stadiu pokus-omyl. Dalibor z True Shiitake byl na zkušené ve Spojených státech a jako jeden z dvojice zakladatelů jediné firmy ve střední Evropě svého druhu nám poodhalil tajemství pěstování šiitake udržitelným způsobem. „Když se takzvaně vychovává les, čtrnácti- a patnáctileté duby se musí probírat. Kácí se stromy, které třeba rostou šikmo. My pak od lesníků kupujeme palivové dřevo ze zimních prořezávek, tehdy totiž obsahuje velké množství cukrů a živin,“ popisuje Dalibor.

Na jaře přichází čas na vrtačku. Do každého z nařezaných kmenů se vyvrtá asi čtyřicet děr, do nichž se vpraví připravené podhoubí. Takto naočkované kmeny pak přibližně rok odpočívají, zatímco mycelium neslyšně kolonizuje dřevo a dospívá. Dva pěstované kmeny hub šiitake pocházejí z USA, jeden z Japonska, a Dalibor je vybral s ohledem na zdejší klimatické podmínky.

Poté, co houby kmenem řádně prorostou, dostane se jim opakované koupele ve speciálním vodním bazénku. Po třech až pěti dnech intenzivního zavlažování se objevují první zárodky budoucích šiitake a za další týden už můžete vyrazit s košíčkem na houby.

Dubové kmeny plodí v asi dvoutýdenních cyklech tři roky. Po čtyřech letech od naočkování sadbou je kmen vyčerpán a prodá se dál jako palivové dříví.

Celé pěstování probíhá bez hnojiv – šiitake jakožto dřevokazná houba si vezme všechny živiny ze stromu –, bez pesticidů a s minimální ekologickou stopou. True Shiitake se nyní soustředí na úplnou energetickou soběstačnost, v plánu je stoprocentní využívání dešťové vody a odpadových materiálů. A jak podle Dalibora chutná šiitake nejlépe? Na másle jako steak! ■ Šiitake od True Shiitake můžete ochutnat v restauraci Jiřího Štifta Sia v Praze nebo po předchozí domluvě zakoupit čerstvé houby přímo na farmě v Káraném. Více se dozvíte na www.true-shiitake.cz

73

Recept

VEGANSKÉ PHỞ S HOUBAMI ŠIITAKE

POČET PORCÍ: 4 CO POTŘEBUJETE: 1 lžíce kokosového oleje 1 velká cibule 4 stroužky česneku 2cm kousek zázvoru 6 hřebíčků 2 čajové lžičky skořice 1 ½ l zeleninového vývaru 3 polévkové lžíce lahůdkového droždí 3 polévkové lžíce sójové omáčky jarní či lahůdková cibulka (část si nechte k ozdobení) hrst čerstvého koriandru (část si nechte k ozdobení) hrst hub šiitake balení skleněných nudlí 1 mrkev chilli papričky podle chuti limetka text: Barbora Bydžovská

POSTUP: Na oleji krátce orestujte měsíčky cibule, oloupané stroužky česneku, část oloupaného zázvoru a hřebíček, vše posypte skořicí. Po asi 5 minutách restování přilijte zeleninový vývar a 10 minut společně povařte.

Na závěr dochuťte lahůdkovým droždím a kvalitní sójovou omáčkou. Přidejte zbylou část zázvoru, cibulku a koriandr, vše pokrájené, a nechte hodinu probublávat. Hotový vývar můžete scedit nebo vylovit pouze hřebíček.

Houby šiitake potřete olejem a zprudka orestujte. Poté je osolte, větší kusy můžete do polévky nakrájet na plátky. Rýžové nudle uvařte podle návodu, propláchněte studenou vodou a dejte do misky. Přelijte vývarem, poklaďte plátky šiitake, přidejte mrkev, kterou jste spiralizérem nebo škrabkou nakrájeli na dlouhé nudle, a ozdobte koriandrem, cibulkou a chilli papričkami. Polévku nezapomeňte zakápnout šťávou z limetky.

TIP: Šiitake můžete nahradit a/nebo doplnit hlívou ústřičnou, křupavými klíčky či orestovaným tofu nebo tempehem.

75

DIY

text a ilustrace: Tereza Hradilková

KIRIGAMI Z ČESKÝCH LESŮ

KIRIGAMI, JAPONSKÉ VYSTŘIHOVÁNKY Z PAPÍRU, PROVĚŘÍ VAŠI PEČLIVOST, TVOŘIVOST I SMYSL PRO DETAIL. PŘIPRAVTE SI OSTRÉ NŮŽKY A ZAPOJTE RUCE PŘI OHÝBÁNÍ A PŘEKLÁDÁNÍ. DĚTI VÍTÁNY! POSTUP: Odstřihněte zvíře ze stránky, pečlivě ho přeložte podél střední osy a vystřihněte jeho obrys. Dostřihněte uši či jiné detaily a složte podle předlohy.

Aby zvíře vypadalo jako živé, vytvarujte mu trup, jako kdyby bylo z modelíny.

76

vystřihněte přeložte jako horu přeložte jako údolí

PORIGAMI

DÁVÁ PAPÍRU HLOUBKU Děláme umělecké řemeslo z papíru pomocí laserového výseku a ručních razítek. Archy grafického papíru přetváříme na trojrozměrné produkty. Náš katalog obsahuje přání s motivy fauny, flóry či architektury a závěsné mobily nebo girlandy. Na zakázku vyrábíme vizitky, pozvánky, přání, certifikáty, pop-up prezentace nebo instalace z papíru.

Tereza Hradilková, které v dětství dala starší sestra přezdívku PORI, žila mezi lety 2007 až 2013 v Asii. Tam si namísto architektonické profese začala hrát s papírem, japonsky GAMI. V Tokiu potkala Kumi Kobajaši, se kterou spolupracovaly na mnoha zakázkách pro japonské klienty. Návrhy a finální produkce vznikají v pražském studiu.

V září 2018 bude PORIGAMI vystavovat na prestižním veletrhu Maison et Objet v Paříži.

Dekor

partner článku: Dreamhouse textile agency a Národní galerie Praha text: Adéla Kudrnová a Janka Murínová styling: Janka Murínová foto: Lina Németh

EN PLEIN AIR

V ZAHRADĚ, KDE POLETUJÍ PTÁCI A KVETOU ZDI, SE MŮŽEME POKUSIT NASLOUCHAT TICHU, POROZUMĚT A SPLYNOUT, NEBO JEN ZŮSTAT ANONYMNÍMI CIZINCI. TAKOVOU OÁZU PRO SVOU DUŠI A ROZJÍMÁNÍ NAJDETE V EXTERIÉRECH ANEŽSKÉHO KLÁŠTERA V PRAZE, KDE SÍDLÍ NÁRODNÍ GALERIE. KLÁŠTERNÍ ZAHRADY VČETNĚ SOCHAŘSKÉHO PARKU JSOU PŘÍSTUPNÉ ZDARMA A CELOROČNĚ, TAKŽE NENÍ DŮVOD NÁVŠTĚVU ODKLÁDAT!

80

81

Dekor

83

En plein air

STRANA 81: Látka Clouds Sky Blue, kolekce Picture Book Prints – John Derian pro Designers Guild; látka Chimney Swallows Sky Blue, kolekce The Picture Book Prints – John Derian pro Designers Guild; tapeta Florescence Luxembourg Corail/Emeraude, Casadeco; vše www.dreamhouse.cz Židle Scoop a závěsná stínidla Void, vše Tom Dixon, www.bulb.cz | mramorový stolek, www.fermliving.com | skleněný talíř na dřevěné podstavě, www.deelive.cz STRANA 82: Látka Talamanca Vert Mousse, Casamance; tapeta Portfolio Alizarine Anglais, Casamance; tapeta Jungle Natte, Caselio; vše www.dreamhouse.cz Křeslo Husk, Moroso, www.konsepti.com | polštář Toolstripe, Vitra; polštář WH, Hay; tác Platform, Muuto; vše www.stokist.cz | nástěnná svítidla Monkey Wall, www.seletti.it STRANA 83: Látka Les Clés de l’Archipel Capucin Jade, Misia; tapeta Jungle Natte, Caselio; obojí www.dreamhouse.cz Stoleček Banjooli, Moroso, www.konsepti.com | stoleček Bella, Hay, www.stokist.cz | mísa Kri Kri, www.debutgallery.cz | měděné mísy Hex, Tom Dixon, www.bulb.cz | nástěnná svítidla Monkey Wall, www.seletti.it VPRAVO: Látka Jaipur Rose Rose, Designers Guild; tapeta Pink Jungle, Caselio; obojí www.dreamhouse.cz Křeslo Peacock, Cappellini, www.konsepti.com | keramická váza z kolekce Alchymie, Martina Žílová; váza Beton, Vobouch; obojí www.deelive.cz

V létě žijeme venku a stejně jako výtvarní umělci tvoří v plenéru, i my jsme se rozhodli pro vás vytvořit pomocí látek, tapet a dalších doplňků, které prodává studio Dreamhouse, pod širým nebem místo pro relaxaci. Jako lokaci jsme zvolili zahrady kláštera sv. Anežky České, jedné z nejvýznamnějších středověkých památek u nás a nejstarší budovy Národní galerie Praha. Že toto spojení nejde dohromady? Omyl! Národní galerie vloni dokončila projekt revitalizace kláštera a z ryze galerijních a historických prostor, ve kterých je umístěna stálá expozice středověkého umění, se podařilo udělat živé místo jako stvořené k odpočinku a kulturnímu vyžití. Od května do září zahrady ožívají programem Anežka LIVE!, který nabízí umění, koncerty, filmy, workshopy nebo třeba i lekce jógy. ■

Více informací naleznete na www.ngprague.cz/anezka-live a www.dreamhouse.cz

84

85

Rozhovor

text: Hana Janišová foto: Lina Németh

VÝSADA KRÁLŮ

PO VÍCE JAK TŘI STA GENERACÍ PŘEDÁVAJÍ OTCOVÉ SVÝM DĚTEM UMĚNÍ OVLÁDNOUT NEZKROTNÉHO, DIVOKÉHO DRAVCE. SOKOLNICTVÍ JE PŘIROZENÝ ZPŮSOB LOVU, PŘI KTERÉM SE VYUŽÍVAJÍ VLASTNOSTI A DOVEDNOSTI CVIČENÉHO OPEŘENCE. OD ROKU 2010 JE ZAPSÁNO NA SEZNAMU NEMATERIÁLNÍHO KULTURNÍHO DĚDICTVÍ LIDSTVA UNESCO POD NÁZVEM SOKOLNICTVÍ, ŽIVOUCÍ DĚDICTVÍ LIDSTVA. STANISLAV MENCLÍK Z VYSOKÉHO MÝTA SE SOKOLŮM, DRAVCŮM VYSOKÉHO LETU, VĚNUJE OD CHLAPECKÝCH LET A V JEJICH CHOVU PATŘÍ KE ŠPIČCE. MEZI JEHO ZÁKAZNÍKY PATŘÍ I SOKOLNÍCI ZE ZEMÍ PERSKÉHO ZÁLIVU, KDE SI SOKOLA CENÍ STEJNĚ JAKO ČLENA RODINY.

87

Výsada králů

PŘEDCHOZÍ STRANA: V historii sehráli sokoli významnou roli, používali se jako dar při diplomatických jednáních, vyhrávali bitvy a vykupovali se jimi zajatci. Dnes se kromě lovu využívají k ornitologickému zabezpečení letišť. Na fotografii raroh lovecký, největší druh sokola. Přirozeně žije na Islandu, v Grónsku a na Aljašce.

VPRAVO: Výcviková aréna o výšce 4–5 metrů. Zde se mladí sokoli od stáří asi 45 dnů učí létat, osvalí se, dotvrdne jim peří a zároveň pobytem mezi ostatními psychicky dospějí. „Tady si to opravdu užívám, předtím je celý odchov dost stresující,“ říká upřímně Stanislav.

Je sokolnictví sport, jak se často píše? To rozhodně není. Je to životní styl, je to lov a je to vášeň. Sokolnictví má tradici šest tisíc let, kořeny má v Íránu, Iráku, Spojených arabských emirátech a Saúdské Arábii. Dříve to byla vyloženě výsada králů a šlechty. Nižší šlechta si mohla dovolit jen jestřába, a to hlavně pro obživu celé rodiny. Nástup palných zbraní v 18. století způsobil zánik sokolnictví. Člověk dříve nebyl schopen lovit kuší, lukem nebo oštěpem efektivně ptáky, zajíce, proto začal používat dravce.

V Kazachstánu, Uzbekistánu a v Mongolsku se s orly na koních loví dodneška vlci. Na naše území se sokolnictví dostalo až v 5. století a největší slávu zažívalo ve středověku. Nejslavnější sokolník byl římský císař Fridrich II. Štaufský, který napsal traktát O umění lovit s ptáky. A to, co tam císař píše ve 13. století, platí stále.

Dnes už není možné odchytit mládě sokola z volné přírody, lze si ho jen řádně evidovaného koupit. Vy jste se chovu sokolů učil tři sezony ve Spojených státech. Jak těžké je odchovat mláďata sokola? Odchovávám zejména sokoly a rarohy velké, protože jsou nejčastěji používáni k lovu. Tyto druhy dravců začínají snášet a odchovávat mláďata ve věku tří až čtyř let.

Ale raroh lovecký, který žije v severních částech světa, začne v našich podmínkách odchovávat v šesti až osmi letech. Jeho chov je extrémně složitý a náročný. Je citlivý na naše bakterie, které se v chladnějších oblastech jeho výskytu nevyskytují. Často se neshodne chovný pár nebo samec neumí kopulovat, takže samice sedí na neoplozených vejcích. A třeba letos v březnu přišly dvacetistupňové mrazy a několika chovatelům mráz zničil celé snůšky.

Je to běh na dlouhou trať, stojí mě to spoustu nervů, a když se mi za poslední roky daří odchovat pár mláďat, je to taková třešnička na dortu.

Než můžete se sokolem na lov, předchází tomu výcvik. Prodáváte i vycvičené sokoly? Ne, umění sokolníka je právě v tom, jak si dokáže sokola vycvičit, a každý má svoje postupy. Základní výcvik trvá asi měsíc a začíná během léta, když jsou mláděti dva měsíce. Dostane výstroj, to znamená chvatová poutka, objímky na stojáky (čili nohy), a jedna z nejdůležitějších věcí je sokolnická čepička. A začne onášení – vezmu si sokola na pěst, chodím s ním, mluvím na něj. Čepičku první hodiny nesundávám, jen občas povolím. V historii si sokolník sedl se sokolem do tmavé místnosti osvětlené svící a mluvil na něj. Arabové, mistři ve výcviku, sokolům zašívali víčka, což se v Evropě nikdy nedělalo. Zní to dramaticky, ale jak na ně pořád mluvili a hladili je, velmi brzo si dravce ochočili.

Takže první den se sokolem mluvím. Druhý den sundávám a nasazuju čepičku a nabídnu mu kousek masa. Když ho hladím, tak nikdy ne po zádech, kde se nachází peří, které chrání před promoknutím. Takhle den za dnem sokola ochočuju a nabízím mu potravu. Jakmile mi dravec žere na pěsti, učím ho přestupovat z posedu na pěst a potom přeskakovat a dále přilétávat na několik metrů. K tomu mi slouží příletová šňůra. Pak nastává fáze s vábítkem, na kterém je maso – zatočím a hodím vábítko

88

89

Rozhovor

Nelovíme pro kořist, ale pro všechno krásné při lovu.

VLEVO: Sokolníků je u nás asi pět set a organizuje je Klub sokolníků Českomoravské myslivecké jednoty. Své konání podřizují heslu ‚Nelovíme pro kořist, ale pro vše krásné při lovu‘. Na fotografii rukavice z jelení a hovězí kůže, lepené či ručně šité čepičky holandského a arabského střihu z exotických kůží, například z ještěří.

NAHOŘE: „S orlem nebo s jestřábem jsou při lovu jiné zážitky, proto mám i orla, dravce nízkého letu,“ těší se na hodinové sledovačky v lese Stanislav.

před sokola, on seskočí z posedu a nažere se. Teprve potom vezmu dravce ven a trénuju s vábítkem venku na příletové šňůře. Celou dobu výcviku zároveň hlídám váhu, aby byl v takzvané lovecké kondici. Asi po týdnu intenzivního výcviku můžu sokola vypustit z pěsti na volno, nechám ho letět kratší dobu a zavolám ostře: „Hej!“, což pro něj znamená signál k útoku – dravec se otočí, já hodím na zem vábítko s masem, on dostane najíst. Den za dnem takhle prodlužuju délku letu, nechám ho kolem sebe kroužit, a když je správný čas, můžeme jít lovit do revíru mladou kořist. Ve špičkovém sokolnictví už dneska používáme drony. Upevním na dron vábítko s masem a učím dravce létat do výšky pěti, deseti, padesáti, sta metrů. Každý rok tahle vycvičím jednoho loveckého sokola. Ty nejlepší z nich si po dvou až třech loveckých sezonách nechávám do chovu.

Lovit se sokolem asi nemůže jen tak někdo. Co je k tomu potřeba?

Když jdu u nás lovit s dravcem, musím být členem ČMMJ (Českomoravské

91

Výsada králů

VPRAVO: „Můj praděda byl myslivec, stejně tak oba dědové, můj táta byl vynikající myslivec a kynolog. Prostě to v sobě mám a u sokolů se motám od roku 1988,“ říká s hrdostí v hlase Stanislav. Myslivecké zkoušky složila i jeho žena Marcela a s péčí o sokoly pomáhá také syn Matouš a mladší dcera Anička, která se nadšeně účastní lovů od útlého věku. Na fotografii 45 dní starý sokol stěhovavý.

myslivecké jednoty), protože my jako Klub sokolníků pod jednotu spadáme. Musím složit myslivecké zkoušky. Po minimální roční adeptuře v sokolnickém středisku následuje přezkoušení a sokolnické zkoušky. Při všech lovech musím mít také platný lovecký lístek a loveckou kartu dravce.

Popíšete nám, jak takový lov se sokolem probíhá? Se sokolem se loví ptáci, hlavně bažanti a kachny. A je to vždy lov se psem. Na lovu vypustím psa, ten hledá a vystaví bažanta. Pes se zastaví, já sokolovi sundám čepičku, poutka, zapnu vysílačku, a sokol vyletí a stoupá v kruzích do lovecké výšky, třeba až do tří set metrů. Zhodnotím krajinu, vítr, kam ta zvěř poletí, jak se sokol natáčí, dám povel psu: „Postup!“, pes skočí do trávy, vypíchne bažanta a ten vylétne. Na sokola zařvu: „Héééj!“ a dravec se obrátí přes křídlo a střemhlav útočí. Několikrát mávne křídly, tím vyvine vysokou rychlost. Poté je přitáhne k tělu a padá ve tvaru kapky.

V ten moment dosahuje nejvyšší rychlosti, až 380 kilometrů v hodině. Je to nejrychlejší živočich na světě! Dobře vycvičený dravec při útoku zasáhne drápy hlavu kořisti a skopne ji k zemi, nebo ji váže ve vzduchu a slétne dolů na zem. Sokol má na zobáku háček, zejk – ostrý ‚zub‘, tím kořisti zlomí vaz.

Na zámku v Opočně se letos v říjnu už po 51. bude konat mezinárodní setkání sokolníků. Míváte třeba i závody? Já jsem uspořádal už 11. ročník mezinárodních závodů, Sky Trial. Měříme, který sokol vyletí nejvýš, a pak se posuzuje útok, pronásledování kořisti, úspěšnost lovu a návrat k sokolníkovi. V Evropě se závody tohoto typu pořádají pouze ve Španělsku a u nás ve Vysokém Mýtě. V Opočně bývá okolo stovky sokolníků z celé Evropy a tři dny lovíme. Je to největší mezinárodní sokolnické setkání v Evropě. Já například odchovávám bažanty, které na podzim vypustím do revíru. Je pak pro mě velká čest, když v rámci téhle největší sokolnické akce v republice jdeme lovit do revíru našeho mysliveckého sdružení Potočiny – Hrušová.

Opočenské setkání má tradici a vysokou úroveň. Dodržují se lovecké uniformy, fanfáry, výřady a celková úcta ke zvěři a lovu.

Podle studie prestižního časopisu Conservation Letters, který se zaměřuje na ochranu druhové pestrosti přírody, zemědělské výnosy v České republice rostou, ale od roku 2004 ubyla třetina polních ptáků, počty koroptve polní jsou na pětinovém stavu oproti roku 2000.

Přiblížíte nám tuto situaci příklady z myslivecké či sokolnické praxe? Často slyšíme v médiích, že se navrátil do lesů vlk nebo rys. Ale o drobnou zvěř, jako je koroptev, křepelka nebo zajíc, se společnost nezajímá.

A přitom to jsou druhy, které zde dříve byly v hojném množství. Jejich prostředí je decimováno agresivním zemědělstvím a používáním extrémního množství chemie. Dřív jsem odchovával a vypouštěl do přírody koroptve, ale dokud pro ně není vhodný biotop, travnaté meze, bio políčka, tak je to boj s větrnými mlýny. Proto se snažím vytvořit jim přirozené prostředí.

Letos mám asi pět hektarů, kde každý rok zaseju směsku. Musí tam být

92

93

Rozhovor

Největší radost pro sokolníka je posadit se se sokolem a držet ho na pěsti.

VLEVO: Čtyřdenní mládě sokola stěhovavého, evropská forma.

Sokol stěhovavý má 23 poddruhů, některé z nich od sebe laik nerozezná.

NAHOŘE VLEVO: Mláďata ve stáří 30 dnů. Samice sokola snáší jednou ročně čtyři až pět vajec, sedí na nich asi 30 dní a mláďata opouštějí hnízdo po 35–42 dnech.

NAHOŘE VPRAVO: Stanislavova legendární samice Nikita, která dokázala ulovit i volavku. Samice sokola je výrazně větší a těžší než samec, na podzim v lovecké kondici váží 900 až 1 050 gramů.

voda a úkryt pro zvířata, jinak ta drobná zvěř nemá šanci a uloví je káně nebo jestřáb. Políčka dělají i další kamarádi sokolníci a jsem rád, že jsme to takhle rozhoupali. Myslím, že do budoucna to bude vidět i na drobné zvěři.

Stačí, když ty zaseté traviny a slunečnice vyrostou po pás. Když pak na okolních polích není vůbec nic, tak tady z toho vylétne třeba hejno stehlíků, několik sýkorek a dalších drobných ptáčků. Je tam spousta hmyzu, který je důležitý jako bílkovinná potrava pro drobné ptáky. Vždycky je tam nějaká zvěř schovaná, prostě jdete kolem, lítají tady motýli a máte z toho radost.

Stanislav Menclík každým svým slovem i činem ukazuje, že sokolnictví není zdaleka jen koníček izolovaný od všeho ostatního. Je to životní styl, s nímž souvisí mnoho věcí od řádného vzdělání přes kynologii až po úvahy o neblahých dopadech intenzifikace českého zemědělství. A když vidíte dvoumetrového chlapa, který se dokáže zasnít nad krásou přírody, jste si neochvějně jistí, že tradici sokolnictví stojí za to předávat i budoucím generacím. ■

95

Fotoesej

OPOJENÍ STŘÍDÁ SMRT

NEBEZPEČÍ NA NÁS ČÍHÁ I VE ZDÁNLIVĚ MÍRUMILOVNÉ ŘÍŠI ROSTLIN. TU OBÝVÁ CELÁ ŘADA DRUHŮ, KTERÉ JAKO MALÉ BIOCHEMICKÉ TOVÁRNY SYNTETIZUJÍ VE SVÝCH PLETIVECH LÁTKY MAJÍCÍ SCHOPNOST ZPROSTŘEDKOVAT VIZE, LÉČIT, ALE TAKÉ UVRHNOUT DO ZÁVISLOSTI ČI PŘIVODIT SMRT. INTOXIKACE SE DOSTAVUJE ČASTO ZÁHY PO KONZUMACI A BÝVÁ DOPROVÁZENA CELOU ŘADOU VÝMLUVNÝCH PŘÍZNAKŮ A PODIVNÝCH STAVŮ.

Upozornění: Text má pouze informativní charakter, autor ani redakce nenesou zodpovědnost za jakékoli experimentování s dále popsanými rostlinami či za jejich užívání, které může být navíc v rozporu s platnou legislativou. partner článku: Douglas | text & styling: Lukáš Paderta / Květinové lahůdkářství, www.wegrowflowers.cz | foto: Adéla Havelková | make-up & vlasy: Kristýna Hošková / Douglas modelové: Jan Kocián, Patrik Csesznok, Daniel Gavenda / Elite Model Management

96

Fotoesej

Jedovatost rostlin je pravděpodobně jejich chemickou obranou před konzumací živočichy. Některé rostliny investují energii do tvorby ‚brnění‘ v podobě trnů nebo ostnů, jiné rafinovaněji prostoupí svůj organismus látkami, které působí na živočichy jedovatě. Mezi hlavní zbraně patří alkaloidy – dusíkaté látky vznikající z aminokyselin, jež mají v rostlině podobu solí organických kyselin. Často jsou hořké nebo štiplavé chuti a mívají nejprudší fyziologický účinek právě na lidský organismus. Působí přímo na centrální nervový systém a hladké svalstvo. Ke skupině alkaloidů patří řada návykových látek, jako je kokain z rudodřevu koky (Erythroxylon coca) nebo nikotin z tabáku viržinského (Nicotiana tabacum), či pro pokožku a sliznice silně dráždivý kapsaicin – látka, bez které by chilli papriky (Capsicum annuum) neměly svoji pálivou chuť. K dalším jedovatým zbraním patří některé glykosidy, esterové deriváty sacharidů, například glykosid digitoxin z náprstníku červeného (Digitalis purpurea). Účinkují přímo na srdeční sval a mohou způsobit zástavu nebo trvalé poškození srdce. Jedovatost je však relativní pojem, protože v malých dávkách je celá řada alkaloidů a glykosidů lékem, nejen v homeopatické, ale i alopatické medicíně.

Z ezoterního pohledu lze přítomnost jedovatých a psychotropních látek vnímat jako projev ‚rostlinných božstev‘, která mají s lidmi své plány a tyto látky slouží jejich naplnění či umožňují komunikaci s božstvy samotnými.

Jako třeba ayahuasca – nápoj z tropické liány (Banisteriopsis caapi) obsahující alkaloid harmin, jenž vyvolává hluboké stavy změněného vědomí. Rostlinných ‚komunikačních kanálů‘ využívají prostřednictvím šamanů a jejich rituálů téměř všechny přírodní národy světa. Také národy, ze kterých vzešla západní civilizace, měly své oblíbené psychoaktivní rostliny a houby, s nimiž dosahovaly ‚mysterií‘. Byla to například harmala mnohodílná (Peganum harmala), muchomůrka červená (Amanita muscaria) nebo rojovník bahenní (Ledum palustre). Vlivem křesťanství se však užívání psychotropních rostlin k rituálním účelům ze západní civilizace téměř vytratilo, a kdo s nimi obcoval, byl označen za kacíře a čaroděje. Jedovatých rostlin člověk také zneužíval, a to k zneškodnění svých nepřátel. Zejména v antice a středověku bohatě kvetl obor travičství, v němž hrál hlavní roli rulík zlomocný (Atropa bella-donna), oměj šalamounek (Aconitum napellus), bolehlav plamatý (Conium maculatum) nebo skočec obecný (Ricinus communis).

S příchodem průmyslové revoluce se přidal jeden z nejsilnějších rostlinných jedů – strychnin izolovaný z kulčiby dávivé (Strychnos nux-vomica). ■

97

Opojení střídá smrt

OPOJENÍ Pocit euforické extáze střídá apatie, není cítit bolest fyzická ani psychická, zorničky se zužují, dech se zpomaluje a stává se povrchním, vše končí hlubokým spánkem, při předávkování přichází kóma a smrt.

To jsou projevy intoxikace po požití opia a jeho derivátů.

Opium se získává nařezáváním nezralých makovic máku setého (Papaver somniferum), který oplývá celou řadou alkaloidů, z nichž nejznámější je morfin. Ten jako vůbec první objevený alkaloid izoloval v roce 1804 v německém Paderbornu Friedrich Sertürner. V rámci experimentu jej vyzkoušel na sobě a třech chlapcích a všichni čtyři skoro zemřeli. Blízký příbuzný opiového máku je mák vlčí, který morfin neobsahuje, má však vzhledem k obsahu alkaloidu papaverinu silný sedativní účinek. Do stejné čeledi patří i ve středověkém lékařství ceněná a mocná bylina vlaštovičník větší (Chelidonium majus), ronící signifikantní žluté mléko.

Mák vlčí (Papaver rhoeas) z čeledi makovitých (Papaveracea)

JAN: hedvábná košile, www.stinak.com | náramek Flowers, pozlacené stříbro a perly; prsten Flowers, pozlacené stříbro a perly; obojí janjaprokic.com

98

99

Fotoesej

NULOVÝ TLUKOT SRDCE Břichem proudí silná řezavá bolest, ústa se plní zpěněnými slinami a dostavuje se zvracení, obrysy předmětů a postav jsou rozmazané, srdce tluče velmi pomalu, takřka neslyšně, v rytmu, který ztrácí pravidelnost, tvář a pokožka blednou a neodbytně se vkrádá ospalost.

Lilie a konvalinka vonná (Convallaria majalis), patřící do čeledi liliovitých podobně jako hojně používaná zelenina cibule, česnek a chřest, disponují oproti nim nebezpečnými srdečními glykosidy convallarinem a convallatoxinem, nejprudčeji působícími jedy vůbec. Smrt nastává v důsledku zástavy srdce. V minulosti se lilie a extraktu z konvalinky používalo v travičství, ale i k léčbě srdce a různých forem ‚šílenství‘, též také melancholie a epilepsie. Dnes se obé užívá pouze v homeopatickém ředění. Všechny části rostliny jsou prudce jedovaté, dokonce i voda ve váze, ve které lilie nebo konvalinky byly.

Lilie zahradní (Lilium x hybridum) z čeledi liliovitých (Liliaceae)

PATRIK: hedvábná košile se síťovinou, www.stinak.com

101

Fotoesej

BIOHAZARD! Pokožka v místě potřísnění začíná rudnout a silně svědí, do několika hodin po expozici se formují velké nafouklé puchýře naplněné čirou nažloutlou vazkou tekutinou, zasažené oči slzí a nastává dočasná nebo trvalá slepota, při zasažení větší plochy kůže i smrt v důsledku chemického popálení.

Bolševník (Heracleum mantegazzianum), blízký příbuzný oblíbené mrkve, celeru a petržele, je v mnoha zemích severní polokoule nebezpečným invazivním druhem zavlečeným z Kavkazu. Obsahuje fotoaktivní látky, takzvané furokumariny, které za spolupůsobení slunečního světla spouštějí v buňkách kůže biochemickou reakci vedoucí k jejich odumření. U citlivých osob vyvolává nevolnost už jen jeho vůně. Po zahojení postižených míst zůstávají tmavě hnědé hluboké jizvy, které hyzdí pokožku řadu let.

Pokud dojde ke kontaktu kůže s bolševníkem, je nutné toto místo urychleně omýt mýdlovou vodou a chránit před slunečním svitem.

Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) z čeledi miříkovitých (Apiaceae)

DANIEL: latexový oblek, www.invinciblerubber.com | chemické rukavice Červa Fuligula, www.cerva.cz | ochranné brýle Červa Basic, www.flopp.cz

103

Opojení střídá smrt

TEMNÉ HALUCINACE Jazyk se lepí ve vyschlých ústech na patro, tělem začíná proudit teplo a zmítají jím křeče, zvyšuje se tělesná teplota, srdce tluče jako o závod a zorničky jsou rozšířené na maximum, roste touha po intenzivním pohybu, který je nekoordinovaný a trhavý. Nastává delirium – sexuální, démonické, létací.

Příčinou jsou tropanové alkaloidy atropin, skopolamin a hyoscyamin obsažené v nejjedovatějších rostlinách z čeledi lilkovitých – rulíku zlomocném (Atropa bella-donna), blínu černém (Hyoscyamus niger) a durmanu obecném (Datura stramonium). Všechny tři byliny, společně s příbuznou mandragorou lékařskou (Mandragora officinarum), patřily k takzvaným démonickým drogám užívaným hojně ve středověku k magickým zaříkáváním a výrobě ‚létacích‘ mastí. V minulosti si výtažek z rulíku kapaly do očí ženy, které chtěly být krásné, rozšiřoval jim totiž zorničky. Čistý atropin se v očním lékařství používá dodnes.

Andělské trumpety (Brugmansia suaveolens) z čeledi lilkovitých (Solanaceae)

PATRIK: bavlněné pončo, www.stinak.com | černé kontaktní čočky ColourVUE Crazy, www.alensa.cz

104

105

Fotoesej

VIDĚNÍ ZVUKU Bolení hlavy doprovází závrať, všechny smysly jsou zjitřené, svalový tonus se pomalu vytrácí, zorničky se rozšiřují a tělo polévá horký pot, krevní tlak mírně roste.

Ego se rozpouští a je stále obtížnější přesně lokalizovat zvuky i polohu vlastního těla. Času a prostoru chybějí hranice, mozek zaplavují rychle se měnící geometrické obrazce. Dochází k synestezii – smysly si prohazují role, je cítit chuť světla.

Peyotl, rostliny rodu Lophophora, jsou vedle kaktusu San Pedro (Trichocereus pachanoi) ve Střední Americe nejpoužívanějším halucinogenem z čeledi kaktusovitých již přes tři tisíce let. Rituální užití má přísná pravidla a je řízeno šamanem kmene. Alkaloid meskalin, hlavní účinná látka peyotlu, je společně s psilocybinem z lysohlávek (Psilocybe sp.) jedním z nejsilnějších přírodních halucinogenů a byl oblíbený zejména v 60. letech u amerických hippies.

Ježunka Williamsova (Lophophora williamsii) z čeledi kaktusovitých (Cactaceae)

JAN: transparentní košile, www.stinak.com | prsten Flowers, stříbro, www.janjaprokic.com

107

Umění a architektura

NAPŘÍČ STALETÍMI

DO PŮVODNÍHO PANSKÉHO BAROKNÍHO DVORA V DIVOKÉ ŠÁRCE, ZE KTERÉHO VZNIKLO MODERNÍ BYDLENÍ, JSME UMÍSTILI STAROŽITNOSTI A UMĚLECKÉ PŘEDMĚTY Z AUKČNÍHO DOMU A GALERIE ARTHOUSE HEJTMÁNEK. PROLÍNÁNÍ UMĚNÍ I ARCHITEKTURY RŮZNÝCH SLOHŮ A OBDOBÍ JE TOTIŽ AKTUÁLNÍ I VE 21. STOLETÍ.

partner článku: Arthouse Hejtmánek text: Adéla Kudrnová foto: Lina Németh styling: Janka Murínová

108

Gotické a renesanční sochy, nábytek z období empíru a biedermeieru v kombinaci se současnými obrazy a dalšími moderními objekty vytvářejí ve zrekonstruovaném původně barokním objektu Šáreckého dvora překvapivě aktuální kompozice. Bohatě zdobený konzolový stůl si skvěle rozumí s plátnem od Karla Valtera. Podobně plastová květina Trifid I z roku 2017 od Veroniky Richterové jakoby odjakživa patřila na odkládací stolek z období biedermeieru. Líbí se vám takové míšení stylů? Nebojte se, pravidla určujete vy. A stejně tak nikde není napsáno, že současný byt nesmí mít klenutý strop a nemůže mu vévodit třeba mohutný sloup. ■

Za poskytnutí lokace Šárecký dvůr k focení děkujeme společnosti Crestyl.

Umělecké předměty z aukčního domu a galerie Arthouse Hejtmánek: Čestmír Suška: Hranol | sloup biedermeier | gotická madona bolestná | A. Verrocchio: renesanční busta Krista | Patrik Hábl: Čínské hory a Čína II

Umělecké předměty z aukčního domu a galerie Arthouse Hejtmánek: empírové sofa | Vincenc Vingler: Vrána | empírové zrcadlo | odkládací stolek pozdní biedermeier | Veronika Richterová: Trifid I | Ivan Steiger: Camoon 66 | Kateřina Štenclová: Menší bílý | secesní malířský stojan | židle biedermeier

Umělecké předměty z aukčního domu a galerie Arthouse Hejtmánek: konzolový barokní stůl | empírové stolní hodiny | dva bažanti, Japonsko, 60. léta 20. století | Karel Valter: Krajina | Eva Bednářová: Ruce | secesní malířský stojan

SASHA DERKACH Sasha Derkach je architektka a ilustrátorka, která působí v Praze a věnuje se počítačové ilustraci, 3D designu a animovaným videím. Ve své tvorbě oslavuje lidskou přirozenost ve vší kráse a nevinnosti, vyjadřuje se otevřeně k genderovým otázkám, duševnímu zdraví a každodenním starostem. derkachsaa@gmail.com | sashaderkach.tumblr.com 113

ROZKVETLÉ EDO text: Petr Holý foto: Jakub Mařík

114

Cestování

OBRAZOVOU GALERII JAPONSKÉHO OSTROVA HONŠÚ V OBDOBÍ KVETOUCÍCH SAKUR, JEJÍMŽ AUTOREM JE FOTOGRAF A BLOGER JAKUB MAŘÍK, PRO VÁS SLOVY OBOHATIL ČESKÝ JAPANOLOG A PUBLICISTA PETR HOLÝ. BÝVALÝ ŘEDITEL ČESKÉHO CENTRA V TOKIU A SOUČASNÝ ŘEDITEL ČESKÉHO KULTURNÍHO SALONU ČEKOGURA ŽIJE V ZEMI VYCHÁZEJÍCÍHO SLUNCE JIŽ DVACET LET, JE VELKÝM ZNALCEM JAPONSKÉHO DIVADLA A ÚSPĚŠNĚ ZDE ŠÍŘÍ NEJEN ČESKÝ JAZYK, ALE TAKÉ UMĚNÍ A KULTURU. POKOCHEJTE SE EXOTICKOU FAUNOU, FLÓROU I ARCHITEKTUROU A NECHTE SE PŘEKVAPIT ZAJÍMAVOSTMI O JAPONSKU I VÝZNAMEM ČESKÉ KULTURY NA DÁLNÉM VÝCHODĚ.

115

Rozkvetlé Edo

TATO DVOUSTRANA: Rozmanitá architektura japonské metropole: cukrářství Yoku Moku ve čtvrti Minami Aojama, showroom Issey Miyakeho, budova SunnyHills Pineapple Cake Shop od architekta Kengo Kumy.

116

Cestování

117

118

Cestování

DALŠÍ DVOUSTRANA: Tokijský park Meguro Riverside

Ze střídání čtyř ročních dob se vyvinul a dlouhá staletí byl pěstován a tříben smysl Japonců pro krásu a estetiku barev, typických vždy a pouze pro to které období.

Japonsko se svými 127 miliony obyvatel leží asi 9 000 kilometrů na východ od České republiky a pro mnoho generací Čechů je symbolem exotiky, tradic a inspirativní kultury. Japonská společnost je známa jako silně homogenní, kulturně i jazykově. Upřímně řečeno, ovládat mluvenou i psanou japonštinu bývalo a je v Japonsku pro cizince vždy velkou předností.

Ale nebojte, místy se domluvíte i anglicky. Přes 98 procent populace tvoří Japonci, nejaponského obyvatelstva nežijí v Japonsku ani dva miliony.

Proto budete v této zemi vždy středem pozornosti, adresátem shovívavých úsměvů a objektem místy předstíraného zájmu.

V Japonsku vás nikdo neokrade, všude je čisto a upraveno, na ulicích se nekouří a během chůze nebo ve vlacích či autobusech se ani nejí, neboť je to považováno za neslušné. Zato všichni mladí v čistých vozech MHD se buď stále dívají do mobilních telefonů nebo čtou manga, starší pánové pak manga nebo sponiči (sportovní noviny Sports Nippon) poněkud lechtivějšího charakteru. Nikomu to (většinou) nevadí, v narvaných vlacích dopravní špičky panuje psychologie davu a většina lidí nevnímá, co se děje kolem, nebo to alespoň předstírá. Všichni jsou upravení, většinou oblečení podle poslední módy, setkáte se s nejznámějšími světovými značkami.

Díky široce rozšířenému splátkovému systému kreditních karet si podobné výstřelky není problém dopřát, neboť japonská ekonomika je třetí nejsilnější na světě. Ekonomický růst, označovaný výrazem ‚japonský hospodářský zázrak‘, vyvrcholil na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století, kdy se ceny za tokijské pozemky vyšplhaly k astronomickým částkám.

Japonsko, které v srpnu 1945 bezpodmínečně kapitulovalo, zničené bombardováním a demoralizované, se na nohy postavilo takřka jako bájný pták Fénix a za tři dekády od druhé světové války se překotnou rychlostí začalo šplhat do výšin světových ekonomik. Jedním z hybných elementů byly zcela nepochybně tokijské olympijské hry v roce 1964, na kterých zazářila

119

120

121

Rozkvetlé Edo

TATO DVOUSTRANA: Výhled na hoře Mjógi, která se nachází severozápadně od Tokia, a buddhistický chrám Kijomizu-dera v jižním Kjótu.

122

Cestování

123

Rozkvetlé Edo

VPRAVO: Pagoda chrámu Kijomizu-dera, Kjóto DALŠÍ DVOUSTRANA: Opičí park Džigokudani ve městě Jamanouči v prefektuře Nagano

naše sportovní gymnastka Věra Čáslavská. Japonci ji nikdy nepřestali milovat a i dnes, je pro mnohé obyvatele japonského souostroví modlou a symbolem České republiky, potažmo bývalého Československa.

Povědomí Japonců o České republice se soustředí zejména na sport, kulturu, hudbu a pochopitelně pivo. Japonci znají české animované filmy, DVD s kompletním výběrem dnes již klasických děl Hermíny Týrlové, Karla Zemana, Jiřího Trnky, Břetislava Pojara nebo Jiřího Barty či Jana Švankmajera tu vycházely dávno předtím než ve své domovině. Poslední z jmenovaných patří v Japonsku mezi nejznámější české tvůrce. Ze sportu je to český fotbal, jmenovitě Pavel Nedvěd a Karel Poborský, neboť fotbal je v Japonsku ‚in‘ od roku 1994, kdy byla založena J-LEAGUE. Hokej už táhne méně a většinou tu s Jaromírem Jágrem neprorazíte. Na základní škole se Japonci učí zpívat Smetanovu Vltavu, a tak není divu, že koncerty s hudbou Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a dalších českých skladatelů jsou většinou vyprodány. Japonci jsou milovníci českého piva a jeho spotřeba je v Japonsku na vzestupu.

Japonsko je souostroví tvořené více než 6 800 ostrovy roztroušenými severojižně v délce 3 300 kilometrů v celkové rozloze o něco málo větší, než je Německo. Největšími ostrovy jsou podle velikosti Honšú, Hokkaidó, Kjúšú, Šikoku a nejjižnější Okinawa. Podstatné je, že dvě třetiny území Japonska tvoří hornatý povrch, nížiny pokrývají pouze 13 % území. Pro Japonsko je typické střídání čtyř ročních období. Odtud se vyvinul a dlouhá staletí byl pěstován a tříben smysl Japonců pro krásu a estetiku barev, typických vždy a pouze pro to které období. S touto estetikou se setkáváme na každém kroku, dodnes se zachovala například v kultuře nošení tradičního japonského oděvu, který známe pod názvem kimono. Přemnohé vzory látek přesně určují, kdy si to které kimono může majitelka obléci. Pro pány dodávám, že pánské kimono je většinou monotónních, tlumených barev.

V letních měsících a zejména během lidových slavností či ohňostrojů na ulici občas zahlédnete Japonky nebo i Japonce v letních bavlněných nebo lněných jukatách ovázaných pestrobarevnými pásy. Móda jukat se v posledních letech řídí trendem komiksů manga, a tak se setkáte i s modely na toto téma, neboť v módě se meze nekladou.

Prakticky každé roční období přináší lidové svátky a slavnosti spjaté se zvyky toho kterého regionu. Japonci rádi pozorují změny, jimiž příroda prochází. Japonská estetika stojí na kánonu buddhistických termínů pomíjivosti a znovuzrození. Buddhismus byl do Japonska importován od

124

125

126

127

RozkvetlĂŠ Edo

128

Cestování

TATO DVOUSTRANA: Tokijský park Meguro Riverside DALŠÍ DVOUSTRANA: Interiér hostelu Nozaru ve městě Jamanouči v prefektuře Nagano

129

130

131

Rozkvetlé Edo

VPRAVO: Vstupní brána do domu ve čtvrti Ninenzaka, Kjóto

Fascinace pomíjivostí je nejvíce patrná během svátků rozkvetlých sakur, hanami. Dnes mají podobu bujarého pikniku na modrých plachtách natažených pod sakurami, s notnou dávkou alkoholu a dobrého, pestrobarevného jídla.

6. století z Koreje a Číny a rozmachu se dočkal o dvě stě let později, poté, co se japonský císař Šómu rozhodl k buddhismu konvertovat. Původním náboženstvím Japonska je animistický šintoismus a Japonci dnes příliš neřeší otázku našeho ‚vyznání‘. Po narození nosí rodiče své ratolesti k požehnání do šintoistické svatyně, kam se také chodí s peněžními dary modlit na Nový rok za prosperitu, zdraví a blahobyt. V šintoistických svatyních se také koná mnoho svateb, pohřby jsou však většinou v buddhistickém chrámu, pokud nebyl nebožtík křesťan. Běžný Japonec je jak buddhistou, tak šintoistou, neexistuje tu náboženská nesnášenlivost. Za zmínku stojí, že v Japonsku najdete také několik mešit, a tu nejstarší, která dodnes patří mezi dominanty města Kóbe, postavil v roce 1935 český stavební inženýr Jan Josef Švagr, mimochodem praktikující katolík.

Fascinace pomíjivostí je snad nejvíce patrná během svátků rozkvetlých sakur, hanami (doslova ‚dívání se na květy‘), které se konají pravidelně každý rok, podle toho, jak sakury v jednotlivých částech Japonska od jihu rozkvétají. Je zajímavé, že v nejstarších dobách funkci sakur plnila slivoň, importovaná z Číny. Tam, kde rostly a kvetly sakury, se tehdy věřilo, že je někdo pochovaný. Sakury coby estetický prvek se ke slovu dostaly až ve 12. století. Vrcholu pak dosáhly v 18. století, kdy nechal osmý šógun Tokugawa Jošimune vysázet sakurové aleje v edských (Edo je bývalý název Tokia) lokalitách Asakusa a Asukajama. Tak se zvyk obdivování sakurových květů rozšířil mezi lid. Dnes se jedná o bujarý piknik na modrých plachtách natažených pod sakurami, s notnou dávkou alkoholu a dobrého, pestrobarevného jídla, až máte někdy pocit, že křehká pomíjivost je ta tam.

Japonsko je pro nedostatek obytného prostoru proslulé důmyslnou a na první pohled nepřehlednou sítí architektury, postrádající celkový urbanistický plán. Rozhoduje majitel pozemku a developer, proto se setkáváme s několikaposchoďovou realizací obepínající letitý dřevěný domek

132

133

Rozkvetlé Edo

v tradičním stylu. Veškerá zástavba je nicméně podřízena přísným statickým normám. Z důvodu častých zemětřesení jsou elektrické a telefonní dráty vedeny na povrchu a místy dotvářejí kolorit měst a vesnic hustými pletenci, nad nimiž český elektrikář žasne.

Na cestách Japonskem narazíme na realizace světově známých japonských, ale i zahraničních architektů, namátkou jmenujme alespoň takové veličiny, jako je Kenzó Tange, Fumihiko Maki, Tadao Andó, Tojó Itó, Kengo Kuma, dvojice SANAA a mnozí další. Zajímavostí je, že z jedním z výrazných učitelů před- a poválečné generace japonských architektů byl Čechoameričan Antonín Raymond, působící v Tokiu.

Také za architekturou, ovšem nejen za ní, lze po Japonsku velmi pohodlně a čistě cestovat. Japonsko je protkané sítí dopravních cest, turista jistě ocení služby superexpresu Šinkansen (v češtině někdy nesprávně vyslovovaným se z), už proto, že pro cizince a nerezidenty existuje možnost využít k levnému cestování Japan rail pass. Posledním hitem je také Japan ferry pass pro cestování mořskou cestou. Císařský ostrovní stát je přímo nabitý zajímavostmi, ať už se jedná o historii, pamětihodnosti, klasickou či moderní architekturu nebo kulinářství.

Japonci jsou vyhlášení gurmeti, ale nepohrdnou ani smaženkou v sádle nazývanou šitamači v některém ze zákoutí downtownu. Malá poznámka: oblíbenou a vyhlášenou restauraci poznáte podle fronty a suši se do sójové omáčky nemáčí rýží, nýbrž tím, co je na ní. Kdo miluje papírnictví, může trávit dlouhé hodiny v některém z papírnických domů. Chcete-li romantiku a spát klasicky na futonu na tatami, můžete, ale nezapomeňte se zout. Připomínám, že v zimě je uvnitř opravdu zima (japonské domy mimo Hokkaidó nemají dostatečné zateplení). Na své si přijdou i milovníci přírody a hor či lyžování (japonský prašan je proslulý). Nezbývá než připomenout, že v Japonsku se nedává zpropitné a silácká gesta typu ‚drobné si nechte‘ tu opravdu nemají místo. Nestane se, že by vás někdo vzal na hůl, všude vás ochotně a s úsměvem obslouží.

A dva ryze praktické tipy závěrem: Na mnoha místech lze platit kreditní kartou, ale doporučuji i finanční hotovost. Výměna peněz v bankách je zdlouhavá, proto je nejlépe si peníze směnit už v České republice. Wi-fi na ulici funguje jen někde a pomalu, proto je dobré si zařídit speciální datovou SIM kartu pro Japonsko (např. Sakura Mobile), neboť tarif, který pro Japonsko nabízejí čeští operátoři, je pokusem o špatný vtip. Šťastnou cestu! ■

134

Národní galerie v Praze, Veletržní palác National Gallery in Prague, Trade Fair Palace 16. 2. 2018 – 6. 1. 2019 ngprague.cz

KATHARINA GROSSE

Zázračný obraz Wunderbild

135

SRDEČNĚ VÁS ZVU

DO PRAŽSKÉ ZOO! Richard, hlava rodiny

www.zoopraha.cz

Kreativní lidé

text: Hana Janišová a Adéla Kudrnová foto: archiv firem

STARTUPY, KTERÉ POMÁHAJÍ

TENTOKRÁTE TŘI PŘÍBĚHY Z NAŠÍ RUBRIKY KREATIVNÍ LIDÉ SPOJUJÍ TŘI VĚCI: ZMĚNA OBORU A ODVAHA UDĚLAT KROK DO NEZNÁMA; TOUHA POMOCT – PŘÍRODĚ, ŽIVÝM TVORŮM, UDRŽITELNÉMU ROZVOJI A LOKÁLNÍMU PODNIKÁNÍ; A VYUŽITÍ MODERNÍCH TECHNOLOGIÍ.

ZUZANA GOMBOŠOVÁ VYRÁBÍ POD ZNAČKOU MALAI KOKOSOVOU ‚KŮŽI‘, S IVANEM LUKÁŠEM A MARTINEM SCHENKEM ZE SPOLEČNOSTI ANYONEGO JSME SI POVÍDALI O VOZÍČCÍCH PRO PSY, KTERÉ VZNIKAJÍ 3D TISKEM, A TOMÁŠ ROHAL, ZAKLADATEL FIRMY BOHEMPIA, PŘEDSTAVIL KONOPÍ, FUNKČNÍ PŘÍRODNÍ MATERIÁL, JEHOŽ KVALITY OPĚT OBJEVUJEME A KTERÉ JE DÍKY MODERNÍMU ZPRACOVÁNÍ JEŠTĚ PŘÍJEMNĚJŠÍ.

137

Startupy, které pomáhají

MALAI MATERIÁL S GLOBÁLNÍM POTENCIÁLEM

Možná máte ještě v paměti článek ze Soffa 25 o dvojici slovenských designérů Crafting Plastics!, kteří se věnují navrhování a výrobě brýlí vytištěných 3D technologií z organického plastu. Nyní vám představíme další biomateriál, za nímž stojí opět slovenský nápad – v tomto případě se jedná o designérku Zuzanu Gombošovou z východoslovenské obce Vinné, která se svým partnerem Susmithem C. S. v Indii vyvinula nový biokompozitní materiál Malai. Malai nahrazuje kůži, ale je rozložitelný v přírodě a při jeho výrobě se nepoužívají žádné škodlivé chemikálie. Úsloví ‚co se nehodí jednomu, může se hodit jinému‘ dokonale sedí na příběh vzniku materiálu Malai s přízviskem ‚kokosová kůže‘, i když, jak říká Zuzana, Malai není náhražkou kůže a ani jí nechce konkurovat, přestože podobou i použitím se kůži blíží. Na rozdíl od kůže je však Malai voděodolný a dá se tvarovat i do trojrozměrných předmětů, takže je použitelný nejen v oblasti módního průmyslu, ale také při výrobě nábytku a interiérových doplňků.

www.made-from-malai.com

138

Zuzana vystudovala oděvní návrhářství, ale už při práci v Turecku si uvědomovala záporné stránky oděvního průmyslu. A tak se poté při studiích v Londýně rozhodla věnovat materiálům budoucnosti a při psaní diplomové práce, za niž byla nominována na ocenění NOVA Innovation Award, přičich-

Kreativní lidé

la k mikrobiologii a bakteriální celulóze. Když následně v Indii potkala svého partnera Susmitha a dozvěděla se o možnosti pěstovat bakteriální celulózu na kokosové vodě, rozhodli se v roce 2016 opustit jistoty stálého zaměstnání a věnovat se právě vývoji nového biokompozitního materiálu.

V jihovýchodní Asii se běžně vyrábí nata de coco – což je vlastně organická bakteriální celulóza, jež se kvasí na vodě z hnědých kokosů a následně se zpracovává do formy oblíbeného sladkého dezertu. Zuzana se Susmithem ale vymysleli způsob, jak celulózu přeměnit do komerčně použitelného materiálu, a protože Susmith pochází z indického státu Kérala, tedy v překladu krajina kokosu, rozhodli se podpořit výrobu právě zde. S pomocí místních zemědělců a vlastnoručně sestavených strojů sbírají odpadní kosovou vodu (jež by jinak odtekla do půdy a znehodnocovala ji) a přeměňují ji v bakteriální celulózu. Poté ji spojují s přírodními banánovými, konopnými či sisalovými vlákny, která barví výhradně přírodními barvami. Malai tak může mít nejen různé barvy, ale lze jej i potisknout sítotiskem.

Do budoucna se Zuzana se Susmithem chtějí zaměřit na zdokonalení vlastností materiálu – zlepšit jeho odolnost, vyrobit různé povrchové úpravy, tloušťky či barvy. Z toho důvodu také nyní hledají partnera k odzkoušení materiálu pro výrobu obuvi, doplňků či nábytku a možného investora pro další rozvoj značky. Vzhledem k tomu, že v současnosti na světě žádný jiný podobný biokompozit neexistuje, je šance na úspěch veliká.

139

Startupy, které pomáhají

ANYONEGO 3D TISK VE SLUŽBÁCH ZVÍŘAT I LIDÍ

Češi patří mezi největší milovníky psů na světě, v Evropské unii obsadili druhé místo za Rumunskem. Hafani nás vítají při příchodu domů, dělají nám společnost při procházkách, potěší, když nemáme svůj den. Bohužel ani psům se nevyhýbají úrazy a nemoci, a pokud ztratí přirozenou schopnost pohybu, nemají majitelé mnoho možností, jak svému příteli pomoct.

Naštěstí technologie kráčí kupředu mílovými kroky, a zatímco před lety jste ochrnutému pejskovi mohli leda tak podomácku svařit podpůrný vozík z trubek s kolečky od dětského kočárku, dnes vašemu psovi vyrobí startup AnyoneGo perfektně funkční, ultralehký a navíc i designový vozík na míru.

Brněnská firma vznikla v roce 2016. Založili ji Jan Jiránek, technologický vizionář a průmyslový designér, a mentoři a technologičtí konzultanti Martin Schenk a Ivan Lukáš.

www.anyonego.com

140

Martin s Ivanem pracují léta v marketingu a propagaci, ale protože mají technické vzdělání a nové technologie je nenechávají chladnými, rozhodli se naskočit na vlnu startupů a využít 3D tisk, 3D skenování a oblast robotiky. Na jedné konferenci potkali Honzu Jiránka a rozhodli se od nuly vytvořit vozík pro fenku Luku s amputovanými zadními končetinami. „3D tisk se dnes využívá pro urychlení výroby: vytisknete si prototyp, ověříte jeho funkčnost a pak ho zadáte do výroby tradiční cestou, třeba lisováním

Kreativní lidé

nebo svařováním,“ objasňuje Martin, „my jsme se ale rozhodli komplet vše tisknout, jít cestou individuální výroby. Můžeme tak vozík plně přizpůsobit pejskovi a majitel si může vybrat z několika barev.“ Vozík vyniká v několika ohledech: je vyráběný na míru, je lehký, přitom robustní, složíte ho jednou rukou, pes v něm má velkou flexibilitu, může si v něm lehnout či vykonat potřebu. Brzy bude možné do vozíků integrovat také GPS a získaná data využít k udržování optimálního zdravotního stavu zvířete. Vozíky jsou první vlaštovka, další kompenzační pomůckou je ortéza pro psy s poruchou hybnosti přitahovacích vazů a ve fázi zrodu je násada na koňská kopyta.

Vedle divize pro zvířata, nazvané AniGo (Animals Go), startup rozvíjí i divizi kompenzačních pomůcek pro lidi (MenGo). Ve fázi prototypu je francouzská hůl, která uživateli nedovolí vyvracet zápěstí do nepřirozené bolestivé polohy, a do patentového řízení se chystá invalidní vozík s jedinečnou funkcionalitou. Ten zatím nebude plně z 3D tiskárny (například k tisku velkých kol se tato technologie úplně nehodí), nicméně uživatel bude mít možnost přizpůsobit si vybrané klíčové prvky. „Naše hlavní poselství je zlepšit život lidem. Design výrobků rozhodně neopomíjíme, jsme totiž přesvědčeni, že zajímavý design, samozřejmě s maximální funkčností, dokáže jak pejska, tak děti i dospělé s handicapem lépe integrovat do společnosti, pozitivně je odlišit, zvednout jim sebevědomí. Za psem i za člověkem na pěkném vozíku se každý rád otočí.

Chceme svoje zaujetí novými technologiemi i designem přetavit v opravdovou pomoc,“ uzavírá Ivan.

141

Startupy, které pomáhají

BOHEMPIA TENISKY NEJEN PRO VEGANY

Zatímco len si cestu do našich šatníků již našel, konopí na svou renesanci teprve čeká. A přitom v mnoha ohledech len předčí, o bavlně nebo umělých materiálech nemluvě. Konopné vlákno totiž saje čtyřikrát více vlhkosti než bavlna, je přirozeně antimikrobiální, antiseptické a hypoalergenní, což z něj dělá ideálního kandidáta na spodní prádlo a ponožky.

Textilie z konopného vlákna pohltí až 95 % UV záření. Protože neobsahuje bílkoviny, nepochutná si na něm mol šatní.

Konopí seté (Cannabis sativa) člověk cíleně pěstuje a zpracovává téměř deset tisíc let. První záznamy pocházejí ze starověkého Egypta, konopný papír se objevuje ve 2. století v Číně (později se na něj tisknou bankovky). Konopné vlákno napuštěné smůlou, lojem či voskem sloužilo jako předchůdce svíček, z konopí se tkaly lodní plachty a lana, samozřejmě oděvy, bylo výborné na vojenské uniformy. Konopné semeno našlo využití v potravinářství, list a květ i medicíně. Do Evropy se dostalo v 9. století a v mírném podnebném pásmu se mu dařilo. A pak přišlo století páry, textilní průmysl ovládla bavlna, papír se začal vyrábět ze dřeva a pohádce o konopí byl konec.

www.bohempia.eu

142

Jedinou českou firmou, která se zabývá konopným textilem, je společnost Bohempia. Slovní hříčka v názvu odkazuje k latinskému pojmenování Čech, Bohemia, hemp je anglický výraz pro technické konopí. Firma, založená v roce 2015, vyrábí tenisky, oblečení a doplňky z konopí. Tomáš Rohal, jenž vystudoval obor konstrukce textilních strojů na liberecké univerzitě, se k textilu vrátil po deseti letech v zahraniční korporaci.

Kreativní lidé

„Chtěl jsem vytvořit společensky zodpovědný startup, který podpoří i lokální výrobu. Z technického konopí se dá stavět, lze z něj vyrábět kompozitní plasty, využívá se pro výrobu kosmetiky, v potravinářství, zdravotnictví, mohlo by sloužit jako palivo do aut, ale s ohledem na své vzdělání jsem zůstal u textilu,“ líčí Tomáš.

Porovnáme-li pěstování konopí a bavlny, je konopí jasný vítěz: potřebuje o 50 % méně vody a o 95 % méně pesticidů, fungicidů, herbicidů a insekticidů. Má až čtyřnásobnou výtěžnost vlákna na jednotku plochy, a protože jej lze pěstovat i Evropě, nemusí se neekologicky dovážet z Afriky nebo střední Asie. „Nepoužíváme konopnou viskózu, ale klasicky zpracované konopné vlákno, na tenisky a opasky dlouhovlákenné mokropředené, na trička a spodní prádlo takzvaně kotonizované, což je asi 25 let existující úprava konopného vlákna, které se pak chová podobně jako bavlna, ale zachovává všechny výhody konopí. Na těle je příjemně vzdušné, v zimě hřeje, v létě chladí,“ popisuje Tomáš. Na sobě má konopné tričko, konopnou mikinu a na nohou tenisky vlastní značky.

Právě tenisky z konopí jsou nejznámější výrobek Bohempie. Vyrobené v EU, veganské s certifikací Peta, dostupné v několika střizích a barvách, brzy i ve variantě barefoot. Tomášovým vysněným produktem jsou džíny – koneckonců legenda praví, že první levisky byly z konopí z Bruntálu. ■

143

POSEL BOHŮ KŮŇ DOPROVÁZÍ ČLOVĚKA PO CELÁ TISÍCILETÍ A JEJICH VZTAH JE ZALOŽEN NA VZÁJEMNÉM RESPEKTU, DISCIPLÍNĚ, POCHOPENÍ, ALE TAKÉ SYMPATII A ŠPETCE OSOBNÍHO KOUZLA. VEDLE LIDSKÉ STOPY TO BYLA KOŇSKÁ KOPYTA, KTERÁ VYŠLAPALA HISTORII SVĚTA, JAK JEJ ZNÁME DNES. PŘI PŘÍPRAVĚ MÓDNÍ STORY JSME SE NEMOHLI OBRÁTIT NA NIKOHO JINÉHO NEŽ NA FRANCOUZSKÉHO GARDEROBIÉRA TĚCHTO SPANILÝCH TVORŮ, LUXUSNÍ DŮM HERMÈS. PŘED TÉMĚŘ DVĚMA STOLETÍMI SE PRO JEHO ZAKLADATELE THIERRYHO HERMÈSE STAL KŮŇ I JEHO JEZDEC MÚZOU A ZÁKAZNÍKEM V JEDNOM.

Móda

partner článku: Hermès text & styling: Patrik Florián foto: Adéla Havelková make-up & vlasy: Filip Novák / Douglas modelka: Mariana Klangová / Elite Model Management Všechny modely a doplňky Hermès.

Říká se, že koně nám propůjčují křídla, která tolik postrádáme. Shakespearův Richard III. by vyměnil koně za celé království a islandské přísloví praví, že sklo se rozbije, vína je najednou málo, přátelé také selžou, ale kůň vás pevným cvalem ponese po všech cestách. Kůň se člověku osvědčil nejen jako pracovitý pomocník, výkonný dopravce, majestátní a chrabrý spolubojovník, ale také jako přítel na celý život. Jsou to dlouhé a pomalé kroky, klusy a nakonec cvaly, které vytvářejí jedinečný vztah mezi jezdcem a lichokopytníkem, vztah obestřený tajemstvím, vztah, který trvá věčně.

Přestože dnešní generálové nevelí ze sedla a jezdci preferují spíš koně pod kapotou, dějiny píšou vztah člověka a koně dál.

Pro francouzský rodinný podnik Hermès je již po bezmála dvě staletí kůň nejen symbolem a inspirací. Je rovnocenným partnerem, který asistuje při tvorbě dokonale padnoucího sedla a dalších jezdeckých doplňků. Dokonalá synergie jezdce, jeho oděvu, sedla a postroje koně je výsledkem tradičních postupů i jedinečného umění dvorních řemeslníků. Psal se rok 1837, když Thierry Hermès otevřel první kožedělnou dílnu na Rue Basse du Rempart v pařížském Grands Boulevards. Zde vznikaly koňské otěže a sedla výjimečného zpracování, které si brzy získaly mezinárodní uznání. Nejvzácnější zákazníci ovšem nebyli zástupci pařížské smetánky a evropské šlechty v čele s Napoleonem III., nýbrž jejich koně.

Po Thierryho smrti převzal otěže podnikání syn Charles-Émile, který prodejnu i manufakturu přesunul na Rue du Faubourg-Saint-Honoré, kde v čísle 24 září citrusově oranžové výlohy dodnes. Odtud společně se svými syny Adolphem a Émile-Mauricem sedlal jezdeckou elitu po celém světě, například jezdectvo ruského cara Mikuláše II. Alexandroviče. Na počátku dvacátého století vznikají v dílně další jezdecké doplňky a mezi nimi také unikátní prostorná jezdecká brašna Haut à Courroies, do níž se vejde sedlo a stává se předchůdcem ikonických kabelek Kelly a Birkin. Od roku 1922 využíval Émile-Maurice jako první ve Francii patent zipsu. Vzniká tak první kožená bunda i kabelky a Hermès obohacuje sortiment o další oděvní kolekce a kožené doplňky, jež dodnes vycházejí z jezdecké tradice a některé jsou šité precizním sedlářským stehem. V současnosti tvoří luxusní módní dům šestnáct tradičních dílen, mezi které mimo jiné patří zpracování kůže, hedvábné šátky a kravaty, oděvní divize, obuv, šperky, parfémy či art de vivre (drobné doplňky do domácnosti a nábytek). Všechny společně a bez rozdílu dodnes uctívají heroického hřebce, jenž hrdě stojí po boku svého jezdce a kočáru, tak jak je vyobrazen ve znaku firmy. ■ Děkujeme Olze Plojhar Bursíkové za pomoc při focení a čtyřnohým modelkám Csille a Naiře za perfektně odvedenou práci.

145

Interiér

text: Helena Novotná foto: Lina Németh

VZNEŠENÁ DŽUNGLE

KDO DOMA NEMÁ ALESPOŇ JEDNU MONSTERU NEBO SUKULENT, JAKO BY NEBYL. VYTVÁŘENÍ DOMÁCÍCH DŽUNGLÍ JE TREND, KTERÝ ROZHODNĚ NESLÁBNE, ALE TOUHA OBKLOPOVAT SE ZELENÍ NENÍ ŽÁDNÁ NOVINKA. ČLOVĚK, I TEN MĚSTSKÝ, JI K ŽIVOTU POTŘEBUJE. VĚDĚLI TO UŽ V ANTICE A VĚDĚLI TO I V 18. STOLETÍ PŘI VÝZDOBĚ ZÁMKU V NEBÍLOVECH NEDALEKO PLZNĚ. NEJKRÁSNĚJŠÍ SÁL ZÁMECKÉHO AREÁLU SE PŘED PÁR LETY ZNOVU OTEVŘEL VEŘEJNOSTI, COŽ ZNAMENÁ JEDINÉ: VÍTEJTE V DŽUNGLI!

155

Vznešená džungle

Barokní zámek Nebílovy byl vystavěn na počátku 18. století jižně od Plzně ve stejnojmenné obci a velmi brzy jej do vlastnictví získal rod Černínů, jemuž vděčíme za řadu architektonických skvostů na území Čech. Byl to konkrétně Vojtěch Prokop Černín, který se v druhé polovině 18. století rozhodl zámek zrekonstruovat a veškerou výzdobu interiéru svěřit malíři Antonínu Tuvorovi – v té době významnému umělci, který si rozhodně nemohl stěžovat na nedostatek zakázek. Částečně pracoval ve službách Černínů a částečně žil v Praze, kde jeho nástěnné malby zdobí několik pokojů v klášterech na Břevnově a na Strahově. Jeho nejrozsáhlejší dílo se ale dochovalo právě v Nebílovech.

Z několika prostor se v původním stavu zachoval pouze jeden, naštěstí ten nejkrásnější. Taneční sál, zvaný také salle de compagnion, sloužil díky svým velkorysým rozměrům a dechberoucí výzdobě ke společenským setkáním a slavnostním hostinám. Každý, kdo do sálu vstoupil, se rázem ocitl v džungli. Palmy zde vyrůstají od podlahy až ke stropu, liány se pnou po celé délce stěn a mezi nimi skáčou houfy opiček, poletují zpěvní ptáci a motýli, volavky postávají na břehu jezera a na staré antické ruině sedí páv. Flóru

156

TATO DVOUSTRANA: Exotické nástěnné malby v Nebílovech jsou provedeny technikou al secco, tedy na suchou omítku. Díky tomu mohl Antonín Tuvora oživit sál poklidnou džunglí dotaženou do nejjemnějších detailů. Stačí se podívat zblízka na barevná pírka ptáků, hmyzí tykadla a tenké žilky na listech stromů. Do kompozice byl začleněn i mohutný krb a vstupní dveře. gramofon G3, řada Exclusive, www.440audio.cz

Interiér

a faunu doplňují nejen antické sloupy, ale i pyramidy a architektonické prvky inspirované Orientem. Nemá smysl pátrat po inspiraci nějakým konkrétním místem. Tuvora na stěnách vytvořil průhledy do romantické idealizované krajiny a z každé kultury si vypůjčil to, co se mu nejvíce hodilo do kompozice. Cílem bylo navodit v sále atmosféru klidu a harmonie a přenést hosty do idylického bezčasí, i proto je na stěnách mnoho zvířat, ale žádné divoké šelmy, jež by signalizovaly nebezpečí a ohrožovaly rajský klid.

Stačilo málo a nic z výše popsaného by už nebylo k vidění. Sál, který ukrývá nejrozsáhlejší Tuvorovo dílo, chátral, neboť po smrti hraběte Vojtěcha v roce 1816 byl areál zámku využíván pro hospodářské účely, skladovalo se tu například obilí. Rekonstrukce započala až po roce 1968, tehdy byl zámek v zoufalém stavu. Exotické malby byl sejmuty a zakonzervovány, avšak rekonstrukce se neplánovaně protáhla o čtyři desítky let, a tak se flóra a fauna vrátila do sálu díky náročnému zpětnému transferu zhruba 650 dílů nástropní malby až v roce 2012. ■ Více informací se dozvíte na www.zamek-nebilovy.cz

157

20th!

Anniversary Designblok

25. – 29. 10.

Designblok

18

Prague International Design Festival www.designblok.cz Designblok podporují tyto instituce: EUNIC- European Union National Institutes for Culture, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Česká centra, městská část Praha 1 a Praha 7, Národní muzeum Oficiální dodavatelé: Acqua Panna / San Pellegino, Excelent, Parfumerie Douglas, TONI&GUY Podpora výstavy Designblok Diploma Selection / Czech Section: T-Mobile Mediální partneři: ELLE Decoration, H.O.M.i.E., Marianne Bydlení, Nové proměny bydlení, Radio1, Radio Wave, Soffa Zahraniční mediální partneři: Atrium, H.O.M.E., Designum, H.O.M.i.E. Poděkování: Dopravní podnik hl. m. Prahy, Hotel Absolutum, Hotel Josef, Jewel Hotel

Partneři:

Česko – země příběhů Ministerstvo kultury ČR Nespresso T-Mobile Výstaviště Praha Holešovice Penta

Hlavní mediální partneři:

Generální mediální partner:

Hlavní partneři:

Generální partner:

Soffa online

UŽIJTE SI SOFFA V DIGITÁLNÍ PODOBĚ

Díky platformě Issuu si nyní můžete stáhnout a číst Soffa v digitální formě v počítači, telefonu i tabletu.

https://issuu.com/soffamag

REDAKCE Adéla Kudrnová | šéfredaktorka adela@soffamag.com Róbert Kováč | art direktor robert@soffamag.com Helena Stiessová | zástupkyně šéfredaktorky helena.s@soffamag.com Hana Janišová | editorka hana@soffamag.com Patrik Florián | redaktor & módní stylista patrik@soffamag.com Albert Němec | produkční albert@soffamag.com Janka Murínová | designérka & stylistka jana@soffamag.com Lenka Kupková | sazba lenka@soffamag.com Adéla Havelková | fotografka adela.h@soffamag.com Lina Németh | fotografka lina@soffamag.com Terézia Bělčáková | sales manažerka terezia@soffamag.com Lucie Vytlačilová | sales manažerka lucie@soffamag.com Dita Loudilová | event manažerka dita@soffamag.com Hana Janišová a Helena Stiessová jazyková korektura Barbora Bydžovská a Amrita Datta | stážistky intern@soffamag.com

SPOLUPRACOVNÍCI Helena Novotná | text Helena Petáková | text Petr Holý | text Petr Toms | text Lukáš Paderta | text a styling Michaela Karásek Čejková | fotografie Eliška Kyselková | fotografie Jakub Mařík | fotografie Mark Nolan | fotografie Sasha Derkach | ilustrace Tereza Hradilková | ilustrace Tereza Hrdličková | make-up a vlasy Kristýna Hošková | make-up a vlasy Filip Novák | make-up a vlasy VYDAVATEL Soffa, s. r. o. Špálova 444/6 162 00 Praha 6 – Střešovice www.soffamag.com IČ: 03055671 / DIČ: CZ03055671 © Soffa, s. r. o., 2018 | Všechna práva vyhrazena www.soffamag.com | info@soffamag.com Foto na obálce: Eliška Kyselková DISTRIBUCE Chcete se stát prodejcem Soffa?

Napište nám na stockist@soffamag.com PŘEDPLATNÉ SEND předplatné, spol. s r. o.

Ve Žlíbku 1800/77, hala A3, Praha 9 tel. +420 225 985 225, soffa@send.cz POZNÁMKA Hmyz k fotografování laskavě zapůjčili Přírodovědecká fakulta UK, Ing. Jan Šumpich a manželé Ovčačíkovi ze své soukromé sbírky.

TISK H.R.G., spol. s r. o.

Svitavská 1203, 570 01 Litomyšl

Registrace: MK ČR E 21947, ISSN 2533-7424 Vydání Soffa 28 vychází 16. srpna 2018

PAPÍR Obálka: PlanoArt® 300 g/m² s certifikací FSC Vnitřní strany: PlanoArt® 150 g/m² s certifikací FSC

LIFESTYLE 240 Kč | 12 € www.soffamag.com

TIŠTENÉ VYDÁNÍ SOFFA

OBJEDNAT