Botanika prostřednictvím smyslů by SvataK

Botanika prostřednictvím smyslů Brožura pro koumavé přírodomilce

A/ Douglaska tisolistá Pseudotsuga menziesii

Douglaska je neopadavý, jehličnatý strom. Pochází ze Severní Ameriky a u nás je vysazována převážně v parcích. Douglaska je pojmenovaná po Davidu Douglasovi, který ji v roce 1827 přivezl do Evropy. Tento strom nesnáší přemokřenou půdu a mráz. Borka douglasky se s věkem mění, v mládí je hladká a šedá, ve stáří tlustá, hluboce brázditá a červenohnědá. Jehlice jsou ploché, dlouhé až 3,5 cm, na rubu mají dva bílé proužky. Samčí šištice jsou žluté, samičí zelené či purpurové. Šišky jsou velké 5‒10 cm, mají trojcípé podpůrné šupiny. po citrusech.

Může vás zaujmout: Douglaska velmi rychle roste a je to druhý nejvyšší jehličnan na světě, může vyrůst až do výšky 100 m! Dřevo douglasky se často používá pro výrobu nábytku. Silice se využívá v aromaterapii a proti kašli. Jehlice se mohou použít k osvěžení vzduchu či k přípravě čaje. Z borky se získává tzv. oregonský balzám, který má léčivé i technické využití. Rozemnuté jehlice voní po citrusech.

B/ Rozmarýna lékařská Rosmarinus officinalis

Rozmarýna, či také rozmarýn, je léčivý polokeř z čeledi hluchavkovitých. Dorůstá výšky až dvou metrů. Pochází ze Středozemí, pěstuje se v řadě oblastí. U nás nezplaňuje, jelikož naše zimy jsou příliš tuhé a vlhké. Nesnese přemokřenou půdu. Rozmarýn je bohatě větvený, stále zelený polokeř. Jeho větve jsou hustě olistěné až 4 cm dlouhými listy, které jsou na rubu bíle chlupaté. Květy rostou v hroznech, mají zvonkovitý kalich; koruna je většinou bledě modrá, horní pysk je vzpřímený. Plodem je tvrdka. Může vás zaujmout: Rozmarýn se pěstuje jako léčivka, slouží jako koření i medonosná rostlina. Je také dekorativní a používá se v kosmetice (např. do kolínské vody) nebo do aromalamp. Podrcený rozmarýn dokáže konzervovat maso. Dále zlepšuje trávení, snižuje pocit únavy, zvyšuje krevní tlak, působí dezinfekčně. Rozmarýnový líh se také používá pro lepší prokrvení pokožky, při bolestech svalů, revmatismu a artritidě. Ale pozor, při předávkování může způsobit stavy opojení a křeče! Těhotné ženy jej nesmí užívat vůbec.

Může vás zaujmout: Borovice limba je dlouhověký a velmi odolný strom. V mládí je její koruna kompaktní, později řídne. Teprve po 50‒60 letech života začíná strom kvést a plodit, svůj růst ukončuje až kolem 400 let. Snese teplotu až −60 °C. Semena ‒ limbové oříšky se dají jíst, obsahují cca 56 % tuku, 6 % bílkovin, cukr a škrob. Dřevo příjemně voní a odpuzuje moly. Terpentýnová silice bývá využívána k léčebným účelům. Dříve se tento strom používal k výrobě nábytku, dnes je již chráněný.

Na Slovenku koluje pověra, že když nevěsta dostane truhlu z limbového dřeva, bude manželství šťastné.

Fenykl obecný je vytrvalá bylina, vysoká 50‒150 cm. Pochází ze Středozemí a Asie, vyskytuje se však i v mnoha dalších částech světa. U nás je pěstován a zplaňuje v teplejších oblastech, především na Moravě.

Tento jehličnatý strom roste v Evropě, převážně v Alpách a Karpatech, dále na Sibiři. U nás bývá též vysazován v parcích. Borovice limba bývá vysoká 10‒25 m. Borka je červenohnědá nebo šedohnědá s prasklinami. Zelené jehlice s bělavým páskem na vnitřní straně jsou dlouhé 5‒12 cm a jsou shloučeny vždy po pěti ve svazečcích. Šišky dozrávají až třetím rokem.

Foeniculum vulgare

Pinus cembra

D/ Fenykl obecný

C/ Borovice limba

Daří se mu na slunných místech s úrodnou, vlhčí půdou. Rostlina zaujme především okolíkem, který se skládá z 6‒8 okolíčků, z nichž každý obsahuje 15‒20 kvítků. Květy jsou žluté, plodem je dvounažka. Lodyha je větvená, hladká a s podélnými světlými proužky. Množí se semeny. Vzhledem je podobný kopru. Může vás zaujmout: Má blahodárné účinky na střeva, ulehčuje vykašlávání a podporuje tvorbu mléka u kojících žen. Podává se jako čaj nebo se inhaluje. Silice má bakteriostatické účinky. Obsahuje vitaminy A, B, C a E. V herbáři z roku 1899 je uvedeno, že jeho vařený kořen se má přikládat na oteklá prsa, býval doporučován i proti škvorům a jeho žvýkání mělo zlepšovat zrak. Je též oblíbeným kořením, používá se např. při přípravě pečiva, k výrobě cukrovinek a ochucení různých pokrmů. Využívá se také při konzervaci zeleniny či při výrobě likérů.

Salix caprea

E/ Vrba jíva

Vrba jíva je opadavý strom, dorůstající do výšky 10‒12 m. V nepříznivých podmínkách roste jako keř. Vyskytuje se v Evropě a Asii, u nás je hojná po celém území. Je značně přizpůsobivá, nevyhovuje jí ale nadměrné množství vody v půdě. Mladá jíva má světle šedou, hladkou borku, později se stává brázditou a tmavne. Dožívá se 40‒60 let. Listy jsou střídavé, vejčité až eliptické, na rubu šedobíle plstnaté se zřetelnou žilnatinou. Kvete před rašením listů (v březnu) ‒ objevují se jehnědy. Semena jsou drobná, ochmýřená, roznášená větrem. Může vás zaujmout: Na této vrbě můžete zahlédnout tesaříka a motýly batolce červeného a batolce duhového, pro které je živnou rostlinou. Vzhledem k časné době kvetení je významnou medonosnou rostlinou. Její jehnědy (tzv. kočičky, které jste poznávali při hmatové zkoušce) jsou využívány pro okrasu. Dřevo se využívá jako topivo. Je významnou pionýrskou dřevinou ‒ připravuje stanoviště pro další druhy rostlin.

F/ Lesklokorka ploská Ganoderma applanatum

Jedná se o houbu z řádu chorošotvaré. Je rozšířená téměř po celé Zemi. Roste celoročně na živém i mrtvém dřevu převážně listnatých stromů. Vyskytuje se jednotlivě i ve skupinkách. Plodnice je přirostlá bokem ke dřevu, je víceletá a jednotlivé vrstvy stále přirůstají. Při hmatové zkoušce jste mohli cítit, že povrch klobouku je hrbolatý. Kůra je světle hnědá až černohnědá, pružná, pásovaná. Rourky jsou kvůli postupnému přirůstání vícevrstvé, drobné a bílé, póry pomačkáním hnědnou. Může vás zaujmout: Tato houba může vyrůst do obřích rozměrů, obvykle je velká 5‒50 cm, ale může mít až 1 m. Lesklokorka ploská není jedlá, ale obsahuje látky, které jsou prospěšné pro lidský organismus. Často se na ní vyskytuje muška bejlomorka.

H/ Borovice černá Pinus nigra

G/ Africká fialka Saintpaulia

Africká fialka je v ČR oblíbená pokojová rostlina. Byla objevena v tropických lesech východní Afriky. Z původních asi 20 druhů bylo vypěstováno kolem 20 000 odrůd. Poznávali jste chlupatý a křehký list fialky. Listy jsou dlouze řapíkaté, v růžici, bývají srdčité či vejčité s tupou špičkou. Nejčastěji jsou zelené, ale objevují se i různé barevné variace. Květy mohou mít rozličné barvy, nejčastěji fialové, purpurové, růžové, červené, modré a bílé. Květy jsou pětičetné. Rostlina je téměř bezlodyžná. Může vás zaujmout: Název Saintpaulia získala fialka po svém objeviteli, baronu Walterovi von Saint Paul-Illaire. Věděli jste, že se fialka nemá dotýkat okenního skla?

Borovice černá je 20‒50 m vysoký strom. Vyskytuje se ve Středozemí, severní Africe, v Malé Asii, v Alpách, na Krymu, Kavkazu atd. U nás se objevuje od roku 1796. Tento strom je poměrně nenáročný na životní podmínky, preferuje slunné vápenaté stráně, ale daří se mu i na chudých půdách. Proto bývá využíván pro opětovné osázení odlesněných oblastí. Borka je hluboce rozpukaná, žlutohnědá až šedočerná. Dlouhé a pevné jehlice vyrůstají z brachyblastů po dvojicích. Jistě jste hmatem poznali šišku ‒ dozrávají po třech letech, bývají dlouhé cca 8‒10 cm. Může vás zaujmout: Borovice černá je hrdina mezi stromy, jelikož dokáže žít i v průmyslově znečištěných lokalitách. Kvůli své sukovitosti se příliš nevyužívá k výrobě nábytku, spíše slouží jako palivo nebo zdroj celulózy.

I/ Kapraď samec

Může vás zaujmout: Dříve se výtažky z oddenku této kapradiny používaly proti střevním parazitům, především proti tasemnici, pro niž je kapraď samec velmi jedovatá. Tato léčba se však pro vysokou nebezpečnost pro pacienta přestala používat. Listy kapradi samce je možné (po konzultaci s lékařem!) využít ke koupelím končetin a při správném postupu pomáhají při kloubních bolestech a zánětech.

Melampyrum arvense

Kapraď samec je vytrvalá kapradina. Vyskytuje se v Eurasii, Severní Americe a jižním Grónsku. Daří se jí ve stínu, nemá ráda silně zamokřené podklady. Kapraď má 25‒100 cm dlouhou a 10‒18 cm širokou čepel listu, 1‒2krát zpeřenou do malých lístků. Její lístky jsou střídavé, kopinaté, krátce řapíkaté, po stranách dále dělené v úkrojky nebo lístečky. Řapík je silný, hnědě plevinatý. Na rubu lístečků jsou výtrusnicové kupky (na jednom lístečku 4‒6), velké přibližně 1,5 mm v průměru. Na fotografii vidíte její list v mládí, před rozvinutím.

J/ Černýš rolní

Dryopteris filix-mas

Černýš je jednoletá, poloparazitická bylina, řadí se mezi ohrožené druhy. Roste v Evropě (nejvíce v JV), Malé Asii a Kavkazu. Má ráda suché a slunné stráně, roste také u cest, často na vápenci. Bývá 15‒40 cm vysoká. Má pýřitou, větvenou lodyhu a výrazně zubaté, drsně chlupaté horní listy. Květenství je hustý klas a pod květy vyrůstají listeny. Dolní listeny jsou zelené a horní většinou purpurové, vzácně bělavé. Plodem je elipsoidní tobolka. Černýš se svými kořeny přisává k hostitelské rostlině a bere od ní živné roztoky. Může vás zaujmout: Černýš se dříve hojně objevoval na polích s obilovinami, při zpracování obilí však jeho semena znehodnocovala mouku ‒ byla tmavá a hořká. Proto byl z polí agrotechnicky vytlačen. Obsahuje toxickou sloučeninu aukubin, která tlumí činnost centrální nervové soustavy. Tato látka také způsobuje, že černýš při sušení černá.

K/ Pažitka pobřežní

Může vás zaujmout: Věděli jste, že pažitka patří spolu s cibulí kuchyňskou a pórem zahradním k rodu česnek? V ČR se vyskytuje asi 30 druhů z rodu česnek! Pažitka snižuje krevní tlak a zlepšuje trávení. Do naší zrakové hádanky se probojovala díky svému krásnému fialovému květenství, které se objevuje mezi květnem a srpnem.

Rhodobryum ontariense

Pažitka pobřežní je vytrvalá, trsnatá bylina. Pěstujeme ji jako naťovou zeleninu, obsahující vitamíny C a B2, vápník a draslík. Roste v Evropě, ve značné části Asie a v Severní Americe. Daří se jí v těžších, humózních půdách. Květní stvoly nejsou na rozdíl od listů duté. Bledě nachové až fialové květy jsou uspořádány ve vrcholičnatém květenství zvaném šroubel. Květenství je podepřeno dvěma listeny. Listy jsou rourkovité, vyrůstají z cibulek.

L/ Růžoprutník ontarijský

Allium schoenoprasum

Růžoprutník ontarijský je mech, vyskytující se v Evropě, Asii, střední a jižní Africe, Severní Americe a Mexiku. Má rád stinné prostředí, vápencové oblasti a humózní půdu. Jednotlivé rostliny dorůstají do výšky max. 5 cm, jsou zelené, někdy lehce nažloutlé. Listy jsou nahloučené v terminální růžici z 18‒52 listů. Listy jsou dlouhé cca 5 mm, kopistovité a s poměrně náhle zakončenou široce kopinatou špičkou. Může vás zaujmout: Jiné druhy ze stejného rodu Rhodobryum byly v Asii užívané v tradičním lidovém léčitelství jako sedativum, proti nervové slabosti a nemocem srdce. Výzkum prokázal obsah mastných kyselin, které mají kardioprotektivní účinky.

něco o nás Brožuru Botanika prostřednictvím smyslů připravilo Botanické oddělení Moravského zemského muzea. Použity fotografie z Botanické fotogalerie při MU (www.botanickafotogalerie.cz) autorek Dany Michalcové a Ivy Michalcové, z fotoarchivu Moravského zemského muzea a z volně dostupných zdrojů. Hlavní zdroje: botany.cz a botanika.wendys.cz.

M/ Kustovnice čínská (goji) Lycium chinense

Kustovnice čínská je opadavý keř, vysoký 0,5‒1 metr. Vyskytuje se v Číně, Nepálu, Pákistánu, Koreji, Thajsku a Japonsku. V ČR též roste kustovnice, tu ale nelze ztotožňovat s východoasijskou kustovnicí, ze které se získávají plody goji. Kustovnice je odolná dřevina, snáší různé druhy půd, blízkost moře i sucho. Květy jsou purpurové. Kalich je trojcípý až pěticípý, cípy jsou na okrajích pýřité. Listy jsou jednoduché, zelené. Plodem je žlutooranžová až červená dužnatá bobule vejcovitého či podlouhlého tvaru. Jsou 0,4‒2 cm dlouhé a obsahují několik semen. Může vás zaujmout: Kustovnice se pěstuje jako léčivá rostlina, ale i jako potravina; jíst se dají nejen ovocné plody, ale i mladé výhony jako zelenina. Kořeny se využívají ke snižování teploty. Plody mají např. antioxidační účinky, chrání jaterní buňky, stimulují imunitní systém, jsou zcela nejedovaté a nezpůsobují vedlejší účinky.

Co děláme: - Získáváme vzorky do našich sbírek. Náš herbář je 3. největší v republice ‒ čítá cca 900 tisíc položek. - Určujeme nasbírané druhy rostlin, zpracováváme je a zakládáme do herbáře, píšeme o nich články. Vedeme elektronickou databázi herbářových položek. - Učíme. Spolupracujeme se středními školami a realizujeme pro ně vzdělávací lekce na různá témata. - Radíme. Najdete-li houbu, kterou neznáte, v Houbařské poradně vám poradíme, jestli ji můžete sníst. - Pořádáme botanické akce na oddělení i v terénu a výstavy. - Vzděláváme se a účastníme se konferencí. - Shromažďujeme oborovou literaturu a zpřístupňujeme ji, jsme členové redakčních rad několika časopisů. Kde a jak nás zastihnete: Botanické oddělení Moravského zemského muzea a knihovna: Hviezdoslavova 29a, 627 00, Brno tel.: +420 545 217 322 e-mail: botanika@mzm.cz www.mzm.cz/botanicke-oddeleni Houbařská poradna: Muzejní 2, 659 37, Brno tel.: +420 533 435 238 www.mzm.cz/houbarskaporadna Otevírací doba houbařské poradny: Po: 9‒12 hod., 13‒18 hod. Út: 9‒12 hod., 13‒16 hod. Více o nás také v prezentaci: http://kuc.cz/ljenax

Vydalo Moravské zemské muzeum 2015 Autorka: Lenka Kupková Grafická úprava: Šárka Fidrichová www.mzm.cz