PORTRÉTY MILANA KUNCE
Es ist faszinierend, heute in den Museen die Werke alter Meister wie Dürer, Holbein, Rembrandt, Velázquez, Hals oder Kupecký anzusehen. Der Betrachter, geprägt und häufig bereits ermüdet von der visuellen, hauptsächlich auf der Photographie basierenden Kultur des elektronischen Zeitalters, sehnt sich nach etwas Persönlichem. Die Portraits aus der Vergangenheit sprechen uns unmittelbar an – es erstaunt, wie lebensecht diese Menschen wirken. In ihrer Authentizität liefern sie uns ein einzigartiges Zeugnis über längst vergangene Zeiten, über das Leben unserer Vorfahren... Milan Kunc hat sich die klassische Zeichnung zu eigen gemacht. Sie dient nicht nur als erster Vermerk einer Idee, die dann zu kompliziert komponierten Bildern und Skulpturen ausgearbeitet wird, sondern sie besitzt auch den Status einer eigenständigen Arbeit auf Papier. Die eine Kategorie geht häufig fließend in die andere über, aus ursprünglich autonomen Zeichnungen werden rückwirkend Studien zu Bildern, während Skizzen im Verlauf der Zeit den Charakter eigenständiger Kunstwerke annehmen. Eine ganz einzigartige, sozusagen exklusive Stellung nimmt in diesem mehrere tausend Werke zählenden Zeichnungsbestand das Portrait ein. Die Portraitzeichnungen enthüllen einen besonderen Teil des Kunc’schen Schaffens, welcher der breiten Öffentlichkeit – im Unterschied zu den Werken der Malerei und Skulptur – bisher weniger bekannt ist. In Wirklichkeit bildet die Zeichnung jedoch die Achse seines Gesamtwerks und besitzt damit fundamentale Bedeutung. In bestimmten Schaffensphasen stilisiert Kunc stärker und erreicht einen eigenständigen, fast manieristischen Ausdruck mit authentischer und klar unterscheidbarer Handschrift, zu anderen Zeiten steht ein realistischer, beinahe psychologisierender Charakter des Portraits im Vordergrund; das Ornament ist ihm nahe. Die Bandbreite der menschlichen Gesichter reicht von der wild-expressiven „neuen Malerei“ mit ihren Anklängen an Comics oder Karikatur über die klassische lineare Zeichnung bis zu plastischeren Studien der Gesichter zufälliger Modelle oder Freunde in einem Stil, der an die akademischen Portraits des 19. Jahrhunderts erinnert. Kunc portraitiert mit Leichtigkeit, Witz und der ihm eigenen Ironie. Die Portraits von Milan Kunc besitzen eine charakteristische, individuelle Poetik, die manchmal in absichtlich naiven, mit der Rückkehr zu einer natürlichen und freien Abbildung der Dinge zusammenhängenden Charakterzügen einer Zeichnung wurzelt. Dieser formale Naivismus befreite ihn, er diente nicht nur zur Provokation der damals todernst gestimmten Konzeptkünstler, sondern entsprach der freidenkerischen Philosophie im Geiste der Fröhlichen Wissenschaft (Nietzsche), durch die sich der Künstler von den Mantinellen der modernen und der Konzeptkunst distanzierte. Milan Kunc bekennt sich zur Originalität und zum klassischen ästhetischen Kanon. Zugleich geht er dem Portraitieren nach einer Photographie aus dem Weg, das er als unkünstlerisch verurteilt; er bevorzugt die nahezu empathische Arbeit mit dem lebenden Modell, er kommuniziert mit ihm – unabhängig davon, ob das Modell im Atelier posiert oder im Kaffeehaus. Diesen so notwendigen Dialog führt er auch mit Hilfe der modernen Übertragungstechnik des PC-Programms Skype. Die in diesem Bildband mit seinen insgesamt 262 Farbabbildungen präsentierten Portraitzeichnungen von Milan Kunc oszillieren zwischen dem Grotesken und den sensiblen psychologischen Studien der menschlichen Seele; die freie authentische Stilisierung unterstreicht ihren Charakter als Meisterwerke. Hier siegt die Originalität über die multimediale Kultur der heutigen Zeit. Alice Mžyková
Dívat se dnes v galeriích na díla starých mistrů, jako jsou Dürer, Holbein, Rembrandt, Velázquez, Hals nebo Kupecký, je fascinující. Divák, zformovaný a často už unavený vizuální kulturou elektronického věku, založenou především na fotografii, má touhu po něčem osobním. Portréty z minulosti nás bezprostředně oslovují, udivuje nás, jak jsou tito lidé skuteční. Svou autentičností nám přinášejí jedinečné svědectví o dobách dávno minulých, o životech našich předků… Milan Kunc si klasickou kresbu osvojil. Ta se stala nejenom prvotním záznamem idejí, na jejímž základě vznikaly složitě komponované obrazy a sochy, ale vytvářel i samostatné práce na papíře. Jedna kategorie často přesahovala do druhé, z původně autonomních kreseb se zpětně stávaly studie k obrazům a skici v průběhu času nabývaly charakteru samostatných výtvarných děl. Zcela jedinečné, takřka výsadní postavení má v několikatisícovém souboru kreseb portrét. Soubor jeho portrétních kreseb poodhaluje specifickou část díla, která je širší veřejnosti – na rozdíl od Kuncovy malířské a sochařské tvorby – doposud méně známá. Ve skutečnosti však kresba tvoří základní osu autorova díla a má takřka fundamentální význam. V určitých fázích své tvorby více stylizuje, dociluje svébytného, téměř manýristického vyznění, s autentickým a jasně rozpoznatelným rukopisem, jindy směřuje k realistickému až psychologizujícímu charakteru portrétu, je mu blízký ornament. Škála ztvárnění lidské tváře postupuje od divoké expresivní „nové malby“ blízké komiksu či karikatuře přes klasicizující lineární kresby až po plastičtější studie obličejů náhodných modelů či přátel ve stylu připomínajícím akademické portréty z 19. století. Portrétuje s lehkostí, vtipem a svéráznou ironií. Kuncovy portréty mají charakteristickou, osobitou poetiku, jež někdy pramení ze záměrného naivistického rázu kresby, souvisejícího s návratem k přirozenému a svobodnému znázorňování věcí. Tento formální naivismus ho osvobozoval, nesnažil se jím jen prvoplánově provokovat tehdejší smrtelně vážné konceptuální umělce, odpovídá svobodomyslné filozofii v duchu Die fröhliche Wissenschaft (Nietzsche), kterou se autor distancuje od modernistických a konceptualistických mantinelů. Milan Kunc vyznává originalitu a klasický estetický kánon. Zároveň se vyhýbá portrétování podle fotografie, což odsuzuje jako neumělecké; jednoznačně vyznává takřka empatickou práci s živým modelem, komunikuje s ním – ať jde o model pózující v ateliéru nebo třeba v kavárně. Onen tak potřebný dialog vede i prostřednictvím moderní technologie dálkového elektronického přenosu počítačového programu Skype. Portrétní kresby Milana Kunce, prezentované v této obrazové knize (celkem 262 barevných reprodukcí), oscilují mezi groteskností a citlivou psychologickou studií lidské duše, svobodná autentická stylizace podtrhuje jejich charakter mistrovského díla. Originalita vítězí nad multimediální kulturou dneška. Alice Mžyková
MILAN KUNC
PORTRÉTY / PORTRAITS
MILAN KUNC – PORTRAITS
MILAN KUNC