|
EDITORIAL |
LUXURY GUIDE
MRTVÝM ZAVÍRÁME OČI ZLEHKA, STEJNĚ JEMNĚ OTEVÍREJME OČI ŽIVÝM.
– Jean Cocteau
Z
ávislí jsme od narození. Abychom přežili, musíme jíst, pít a dýchat. To jsou jediné životně nezbytné potřeby, vše ostatní je navíc – luxus, který si můžeme, nebo nemůžeme dovolit. Včetně lásky, bezpečí nebo klidného domova. Kolikrát jsme vyslovili, že jsme na něčem nebo na někom závislí? A kolikrát to nebyla pravda? Slovo závislost používáme rádi, i když často naštěstí o žádnou nejde. Je to silné slovo, stejně jako závislost je silný nepřítel. Má totiž blízko k smrti. Může vést k rozpadu vztahů, ale i k rakovině plic, cirhoze jater, k předávkování... Společnost poněkud tápe, jak se k závislostem, jimž jsme věnovali toto číslo, vlastně stavět. Od závislých se většinou distancuje, a zároveň se jim snaží pomáhat. A monitoruje je, takže víme, že v roce 2010 vykouřil každý Čech včetně kojenců v průměru pět a půl cigarety denně. Víme, že roste počet dětí závislých na marihuaně a kokain už není drahou záležitostí pouze pro vyvolené. Už nám došlo, že drogy se staly součástí našich životů. Společnost se ale někdy snaží brát na sebe odpovědnost za závislosti jednoho každého z nás. Nedávno jsem letěla s jednou zahraniční leteckou společností do New Yorku. Zbývaly asi tři hodiny do přistání, a přesto nám už nenalili víno. Ne že by ho neměli, ale nechtěli, abychom na americkou půdu vstoupili podroušeni. Jako bychom byli nesvéprávní... Každý člověk má volbu – být „čistý“, nebo závislý. A všichni by měli brát signály návyku vážně. Protože na obalech cigaret jsou velkým písmem psána varování, žádné vtipy. A víc než půl litru červeného vína denně už krvinkám neprospěje. Chce to otevřít oči a vidět svět v reálných barvách. Umět nést odpovědnost sám za sebe. A dopřát svobodu lidem kolem, i když je to někdy docela těžké.
Kateřina Daňková šéfredaktorka
FOTO: LUCIE ROBINSON
2
Aktuální vydání k dostání na novinových stáncích...