|
EDITORIAL |
LUXURY GUIDE
PRÁCE BÝVÁ ČASTO MATKOU RADOSTI.
– Voltaire
P
řed dvěma lety proběhla médii zpráva o studii Gallupova ústavu – lidé ze sto padesáti pěti zemí odpovídali na otázku, jak jsou spokojeni se svým životem a jak se cítili včera. Na nejvyšších místech v žebříčku životní spokojenosti se umístily severské země, vítězem se stalo Dánsko. Češi patří také k relativně šťastným národům, skončili na čtyřicátém místě společně s Italy. Evropská unie monitoruje každoročně také míru nezaměstnanosti. V nejšťastnějších zemích byla v roce 2010 nezaměstnanost tak zanedbatelná, že je přesnější nazývat ji zaměstnaností. Je tedy práce tím, proč jsou lidé šťastní? Je sladký život to, že se ráno přemluvíme vstát a zapojíme se dobrovolně do pracovního procesu? Je jasné, že ten, kdo pracuje, dostává odměnu, a může tak žít svůj životní standard, aniž by se bál, co bude zítra. Proto byl Dán v průzkumu včera tak spokojený, věděl, že dnes půjde do práce. Sladký život, o němž je toto letní číslo a jehož hledání jsme probírali s pražským rabínem, slavnou režisérkou, světově proslulým šperkařem i známým českým textařem, se při vyslovení stává synonymem blaženého nicnedělání. Tedy představy, kterou nám servírují některá média, reklama, a především mýtus dětinského snění: mít se dobře, být nesmírně bohatý, a nemuset pracovat. Ať už je idea o světě, kde lítají pečení holubi sami do pusy a koláče jsou bez práce, sebekrásnější, je nereálná stejně jako strom, který rodí zlatá jablka. Na tomto světě takové věci nenajdeme a jejich hledání vede jen ke studni s mrtvou vodou. Jak si přečtete na následujících stránkách, nejsladší pocity zažívá ten, kdo něco dobrého vytváří a zanechává tu po sobě, ten, kdo se do konce svého života zaměstnává něčím bohulibým. Být potřebný a moci na tom pracovat je zřejmě tou nejlepší cestou k dolce vita.
Kateřina Daňková šéfredaktorka
FOTO: LUCIE ROBINSON
4
Aktuální vydání k dostání na novinových stáncích...