Česká věda je Současnost Forum
androcentrická
26
Ženy v České republice opouštějí vědeckou kariéru ještě před jejím rozjezdem. Nerovně nastavené příležitosti a rozdílný systém podpory je totiž provázejí už od začátku akademické dráhy. Tématu se dlouhodobě věnuje Kateřina Cidlinská, doktorandka Fakulty sociálních věd UK a předsedkyně České asociace doktorandek a doktorandů. TEXT Kamila Kohoutová FOTO Luboš Wišniewski
Jak jsou na tom studenti a studentky doktorských programů u nás obecně?
Na to se těžko odpovídá. V České republice má totiž každé pracoviště podmínky pro doktorandy nastavené jinak, a tak jsou mezi nimi obrovské rozdíly. Jeden spojující prvek tady ale máme. Je jím vysoká „studijní úmrtnost“ doktorandů.
Mentoring: lék na doktorandovy problémy Aktuální problémy se studiem a začátkem vědecké kariéry pomáhá řešit mentoring. Jedním z prověřených je program Národního kontaktního centra (NKC) – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR, který probíhá celoročně již několik let a přijímá doktorandy a doktorandky ze všech oborů. NKC také pomohlo nastartovat program People Who Don’t Give Up institutu CERGE-EI (společného pracoviště Univerzity Karlovy a Národohospodářského ústavu AV ČR), který je dostupný i studujícím z jiných institucí.
Známe její příčiny?
Naprostá většina doktorandů musí mít ke studiu zaměstnání, často na plný úvazek. Pokud píšete disertaci po večerech a o víkendech, dost pravděpodobně ji nikdy nedoděláte. Další příčinou je nekoncepční přijímání studentů. Pracoviště nabírají doktorandy, aniž by pro ně byla schopna zajistit vhodné podmínky. Mnohde jsou využíváni jako levná pracovní síla, kterou z většiny zaplatí ministerstvo formou stipendia. Máte pro tuto situaci nějaké řešení?
Pokud má být doktorské studium začátkem vědecké kariéry, musí podle toho vypadat. Naše asociace proto chtěla prosadit povinnost škol zajistit každému doktorandovi v prezenční formě studia minimálně poloviční úvazek. Tento plán však padl. Připravovaný návrh strategického záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na období po roce 2021 s touto variantou nepočítá. Přichází naproti tomu se změnou koncepce financování doktorandů. Opouští dosavadní model financování takzvaně na hlavu, což by mělo vést mimo jiné
k pečlivějšímu náboru doktorandů a zvýšení jejich měsíčního příjmu. Teprve uvidíme, v jaké formě bude strategický záměr nakonec přijat a jaké budou jeho reálné dopady. Zaměřme se nyní na doktorandky. Jsou problémy začínajících vědců a vědkyň stejné, nebo se v něčem liší?
Na úrovni studia velké rozdíly nenajdeme. Situace se ale promění, podíváme-li se na výhledy do budoucna a na podporu, jíž se ženám dostává, aby se mohly ve vědě uchytit a zůstat. Proto také po doktorátu z vědy najednou „mizejí“. Statistiky říkají, že v humanitních a sociálních oborech ženy odcházejí již během doktorského studia, v přírodních a technických po dokončení doktorátu nebo během postdoktorské fáze. V obou případech tedy hned zkraje vědecké dráhy. V jakém smyslu mají dámy na začátku akademické dráhy menší podporu?
Systém vědeckých kariér s jejich biografiemi nepočítá a zároveň mají i méně neformální podpory. Nadřízení často
