Poklona Forum
I muž může mít poslední slovo „Z vědkyň obdivuji kurážnou Marii Curie-Skłodowskou,“ říká Josef Florián, jenž vítá dámy vstupující do Karolina. TEXT Marcela Uhlíková FOTO René Volfík
64
„Kytičku pro vás, milé dámy,“ vzkazuje galantně recepční UK Josef Florián
Viděl a zdravil tisíce žen, jež zamířily do Karolina. Tím prvním člověkem, s nímž se při příchodu na rektorát Univerzity Karlovy téměř každý potká, je Josef Florián – muž z recepce. Zanedlouho, 15. dubna, to bude přesně sedm let, kdy tam zasedl poprvé. „Práce pro univerzitu mi do života přinesla řadu zajímavých momentů a výjimečných osobností, stěží bych je jinak potkal. Byli mezi nimi významné ženy i muži, úspěšní na poli vědeckém, politickém i sportovním, naši i zahraniční,“ konstatuje. Samozřejmě nejvíce bylo těch jakoby „bezejmenných“, přicházejících na Ovocný trh, do sídla rektorátu, pro různá potvrzení, na jednání či kvůli slavnostním událostem. „Mám rád, když se do Karolina sjíždějí rodiny z celé republiky k promocím. Muži nastrojení v oblecích, ženy v krásných šatech. I když se
dnes v civilní módě trochu stírají rozdíly mezi dámským a pánským oblečením, pro promoce je každý jako ze škatulky,“ hodnotí recepční pracovník. S úsměvem vzpomíná na setkání s téměř stoletou paní na vozíku, která měla namířeno do Velké auly na promoci své pravnučky: „Ani dnes nevím, z čeho měla větší radost, jestli z diplomu, nebo z prohlídky Karolina a jízdy na plošině pro vozíčkáře. Tuze rád jsem vyhověl jejímu přání, schody jsme vyjeli třikrát. Smáli jsme se spolu i s celou její rodinou, že je to jako cesta lanovkou přes Nebozízek na Petřín,“ dodává výřečný Josef Florián. A byl to právě on, kdo zavedl tradici ve zdravení, ke které se po letech přidal i jeho současný kolega Jaroslav Tesarčík; snaží se „rozzdravit“ všechny příchozí – jako první pozdraví každého, kdo vchází, bez ohledu na věk. Věřte tomu nebo ne, devadesát procent odpoví!
Kdyby to prý někdo uměl zařídit, úplně ze všeho nejvíc by si Josef přál, aby na Univerzitu Karlovu zavítal Jules Verne. Z žen-vědkyň má jeho obdiv kurážná Marie Curie-Skłodowská, dvojnásobná držitelka Nobelovy ceny. Ani jednoho z nich už nejspíš – přestože věda umí takřka zázraky – nepotká. Proto je rád, když se může pozdravit kupříkladu s prorektorkou UK Lenkou Rovnou, s profesorkou Helenou Illnerovou, docentkou Ivanou Čornejovou nebo děkankou Alicí Němcovou Tejkalovou, což jsou jeho ženské oblíbenkyně (samozřejmě spolu s manželkou Janou, středoškolskou učitelkou ekonomiky). „Skláním se před nimi a obdivuji, jak se dokázaly vyprofilovat v úspěšné ženy a vědkyně s významným postavením ve společnosti a přitom zůstaly úplně normální,“ přiznává „náš“ muž z recepce.
