Jsem z hvězd FRANTIŠEK VŠETIČKA
B
ásník a hvězdář – to ukazuje tak na středověk. Jsou však i výjimky, jednou z nich je Piotr Horzyk. Rodák z Třince (ročník 1946), firmu má v Českém Těšíně a bydliště v Ustroni na polské straně (asi deset kilometrů od Těšína). Přesun do Polska je poměrně nedávného data, neboť Horzyk podstatnou část života pracoval v Třineckých železárnách. V lázeňském městě Ustroni podědil jednopatrový domek s balkonem, odkud se přes hvězdářský dalekohled konají výpravy do vesmíru. Nejde o diletantská putování, neboť hvězdářských knih a časopisů, též zahraničních, se zde vyskytuje nemálo. To je praktická stránka věci, ta teoretická (nebo teoretizující) je zakleta v Horzykově poezii. Nevyskytuje se u něho patrně sbírka, jež by se nedotkla hvězdného nebe a především člověkova vztahu k němu. Piotr Horzyk patří k pozdní vlně zaolžanské poezie, debutoval v osmdesátých letech spolu s Gabrielem Palowským v jejich sbírce Současnost (Obecność). Po společné prvotině se osamostatnil, nepřestávaje myslet a hledět na hvězdný vesmír. Zpočátku se hvězdná obloha jevila jednoznačně, měla milostnou, nadneseně milostnou podobu: 48
Dal jsem ti Velký vůz i Andromeduę a Pegase jako spřežení Zlatoskvoucí Vegu jsem ti dal a do vlasů stříbrnou lunu a náhrdelník barevných planet To co jsem měl nejvzácnějšího v mé zemi snů zemi fantazie To je počáteční fáze, vyjádřená ve sbírce Hledání (Poszukiwania) z roku 2015. Tak je tomu poprvé a také naposledy, neboť nadále se vztah mezi vesmírem a člověkem bude problematizovat. Dokonce už v této sbírce. V další básni, která rovněž postrádá titul (Horzykův hřích), chce romantik rozbít okna nebes a katastrofálně neuspěje, hvězdy se zde stávají prostředníkem poznání (poznání lidských možností) a korektivem. Báseň končí vystřízlivěním a zklamáním. Hvězdy: Padaly Spadały nastavoval jsem dlaně opovážlivý naivní Ony se smály
