Historik VKOL Lubomír Novotný odhaluje v nové knize osudy vyšetřovatele krčmaňské aféry
L
ubomír Novotný se zapsal do povědomí čtenářů knihou o tzv. krčmaňské aféře. Dodnes tajemstvím opředený nezdařený bombový útok na tři nekomunistické ministry z roku 1947 měl coby státní zástupce na starost František Doležel. Ten udělal maximum, aby pozadí atentátu odhalil, což se mu ale nakonec kvůli změně poměrů v Československu po roce 1948 stalo osudným. „Jeho příběh ale rozhodně není černobílý a ani on sám není prototypem bezvýhradně kladného hrdiny,“ upozorňuje autor knihy. Na začátek jednoduchá otázka, proč zase Krčmaň a proč František Doležel? Vyplynulo to z práce na mé předchozí knize. František Doležel byla hlavní postava toho vyšetřování, přitom se vůbec nevědělo, co se s ním po roce 1948 stalo a co se stalo s jeho rodinou. V Prostějově na Žižkově náměstí navíc dodnes stojí jeho dům. V něm se po desetiletí provozovalo kino, vlastně již od doby starého Rakouska. Za první republiky neslo název Atlas a po roce 1948 bylo přejmenováno na Jas. A do Jasu chodili v Prostějově všichni, 76
každý to kino znal. Dodnes si pamatuju, jak jsem do tohoto kina chodil v osmdesátých letech jako žák základní školy či s rodinou na „bijáky“ tehdejší doby, třeba Vinnetoua. Prostějov je moje rodné město, v němž dodnes žiji, takže to byl také motiv, proč se o této osobnosti dozvědět víc. Další motiv byl, že jsem vystudoval práva, takže mě zajímali lidé z justice. Tedy měl jsem hned několik dobrých důvodů, abych začal pátrat po osudech Františka Doležela. Do té doby jsem o něm věděl jen ty věci spojené s vyšetřováním krčmaňské aféry, což lze časově vymezit listopadem 1947 a únorem 1948, a to je relativně krátká doba. Nic dalšího k dispozici nebylo a chtěl jsem ta bílá místa zaplnit. Kde jste ve svém pátrání začal? Začalo to už při vydání knihy Krčmaňská aféra: tajemný pokus o atentát na československé ministry v roce 2017. Součástí představení knihy bylo i uspořádání výstavy k celé kauze. Na vernisáž přišla taková malá paní, představili nás, dali jsme se spolu do řeči. Jmenovala se Medarda Pustajová. Jejím manželem byl generál Pustaj, politický
