Kolem knihovny vyrostla komunita srdcařů, kteří mi pomáhají
V
našem seriálu jsme se tentokrát vypravili do Postřelmova. Tamní knihovna byla v loňském roce nominována do soutěže Knihovna roku, kde úspěšně reprezentovala Olomoucký kraj. V menších obcích, jako je Postřelmov, mají knihovny důležitou roli nejen jako místo pro půjčování publikací, ale jako centrum kulturního dění obce. Nejen o tom jsme si povídali s knihovnicí Petrou Balcárkovou. Jak se z vás stala knihovnice v postřelmovské knihovně? Já jsem měla vždycky sen být knihovnicí, knížky jsem měla ráda, tak jsem během třetí mateřské dovolené sebrala odvahu a poslala životopis do knihovny do Šumperka, odkud mi napsali, že je volné místo právě tady v Postřelmově. Nastoupila jsem v roce 2013. Jsem odsud, takže jsem ani nemusela nikam dojíždět. Knihovna se tehdy celá rekonstruovala, dělala se nová okna a také koutek pro děti, který zde původně nebyl. Knihovnice, která tu byla přede mnou, měla na starosti i kulturní dům a obojí dělala souběžně,
takže knihovně nemohla věnovat tolik času. Já jsem začala dělat ve větší míře akce pro veřejnost a besedy pro základní školu a mateřskou školku. Postupně se kolem naší knihovny vytvořila prima komunita lidí, což byli většinou známí a rodiče dětí. Ti mi hodně s akcemi pomáhají, bez nich bych mnohé z nich pořádat nemohla. O svém volném čase dělají například vedoucí na našem knihovnickém příměstském táboře. Jsou to dobrovolníci a srdcaři a já jsem moc ráda, že to takto funguje. Jak se vyvíjel v pandemii počet vašich čtenářů? Počet čtenářů se za mého působení zvýšil, ale poslední dva roky společně s covidem šel jejich počet samozřejmě domů. Přestali k nám chodit především dětští čtenáři a zatím se bohužel nevrátili. Já jsem se snažila v době těch různých lockdownů knihy rozvážet. Jezdila jsem také do místního domova důchodců. Ostatně za postřelmovskými seniory jezdím již šestým rokem a moc ráda si s nimi povídám. Je znát, že je i oni jsou rádi, protože sami by se do knihovny nedostali. 81
