Poutní místa na Jesenicku MICHAELA NEUBAUEROVÁ
V
letošním roce vyjde nová kniha z řady Zmizelé Jesenicko, vydavatele Hnutí Brontousaurus Jeseníky, tentokrát věnovaná poutním místům okresu Jeseník. Historie putování a zdejších poutních míst je velmi bohatá, byla a jsou součástí naší kultury a kulturního obrazu této horské a podhorské krajiny, jsou také historickým příběhem místní lidové zbožnosti. Typickým znakem zdejší poutní tradice byla ta skutečnost, že věřící je sami pomáhali stavět, přispívali finančními dary, materiálem nebo vlastní prací na výstavbu či obnovu. Svá místa si hýčkali a zdobili a taková pak měli místní nejraději. Zdejší obyvatelé vsí a měst se vyznačovali z generace na generaci předávanou láskou ke svému poutnímu svatostánku, pro který byli připraveni přinést oběti finanční i hmotné, byli s ním spojeni a bránili jej před státními zásahy. I přesto řadu z nich postihla v důsledku dějinných nepříznivých okolností devastace, celkové zničení a zapomenutí, některá přežívají ve špatném stavu nebo jen po částečných renovacích. Jiná se ale za posledních třicet dočkala obnovy a vzkříšení, stejně tak jako poutní tradice, k níž má přispět i kniha o poutních místech jesenického okresu v symbolické podobě čtrnácti kostelů a kaplí jako čtrnáct zastavení křížové cesty. 84
Je naší přirozeností hledat a následovat božské a nadpřirozené, zejména tam, kde je jeho působení pro věřícího člověka až hmatatelně dostupné. Ten Boží přítomnost nachází či nacházel ve slavné sakrální památce, ale i v tichém horském kostelíku nebo jen v divukrásné přírodě, jak tomu ostatně je v jesenickém regionu takřka všude. Častým cílem skupinové nebo individuální poutě byla upřímná prosba o pomoc v důležitých životních rozhodnutích, hledání útěchy v těžkostech, v nebezpečí jako byly války nebo epidemie, místní hluboce věřící lidé se na poutní místa obraceli s důvěrou v Boží dobrotu a milosrdenství. Pohnutkami byla touha po vyslyšení proseb a tužeb, často výměnou za veřejný či čistě soukromý slib, nebo poděkování, v minulosti v podobě vystavění kaple nebo zhotovení votivního obrazu. Pro člověka byla vícedenní pouť i příležitostí vytrhnout se z koloběhu každodenního života, poznat jiné kraje, sejmout ze sebe svá trápení a své starosti a na posvátných místech se v hlubokém vnitřním prožitku duchovně povzbudit. Vícedenní pěší cesta, únavná a za každého počasí byla zároveň formou oběti, projev zbožnosti ale i pokání. Kromě čistě soukromé duchovní zkušenosti byla pouť se všemi jejími vnějšími formami i komunitním prožitkem, živým projevem náboženského života jednoho společenství.
