ZEP2323 Wehrmacht

Wehrmacht 1935–1945

Obsahuje

66

vložených kopií unikátních dokumentů doby

vojáci • bitvy • zbraně

Obsah

2

Zlomové okamžiky (1939–1945) Kronika Wehrmachtu 4

Potopení Bismarcku (19.–27. května 1941) Zkáza pýchy Kriegsmarine

46

V zajetí Válka je peklo, zajetí očistec 90

Tajné budování Přípravy na válku

Německé tanky Ničivé panzery

48

Luftwaffe Hitlerovi orli

92

Obsazení Porýní, Rakouska a Sudet (1936–1938) Ukazování svalů 10

Zdravotní služba Zdravotník!

52

Heinz Guderian (1888–1954) Otec blitzkriegu

96

Organizace a velení Struktura Wehrmachtu 12

Tankoví granátníci Bratrství ve zbrani

54

Taktické symboly Změť značek

100

Wehrmacht v boji Mapa front a bitev

16

Stíhací esa Nedostižní Experten 58

Boje v Normandii (6. června – 21. srpna 1944) Nerovné střetnutí 102

Raná tažení září (září 1939 – červen 1941) Čas triumfů

18

Život vojáka Problémy všedního dne

60

Šifrovací stroj Enigma Zdánlivý trumf

106

V protektorátu (1939–1945) V našich končinách

22

Sedmá tanková divize Divize duchů

65

Ponorky Tiší zabijáci

108

Zbraně Bojový arzenál

26

Bitva u Stalingradu (srpen 1942 – únor 1943) Osudové město

68

Nasazení protiletadlových kanonů Jak sestřelovat bombardéry 112

Logistika Vojáci s tužkami a formuláři 28

Kriegsmarine Postrach oceánů

72

Volkssturm Poslední naděje 115

Rytířský kříž Železného kříže Nejvyšší vyznamenání

Řády a vyznamenání Ocenění vojáků

76

Zločiny a druhý život Mýtus rytířské armády

6

32

116

Erwin Rommel (1891–1944) Liška pouště 36

Taktika pěšího družstva V hlavní roli kulomet 78

Obrana Říše (říjen 1944 – květen 1945) Neodvratný konec 120

Propaganda Opora vojáka 40

Padákoví myslivci Elitní parašutisté

81

Autoři, literatura a obrazové zdroje

Operace Barbarossa (červen 1941 – leden 1942) Proti rudému obrovi 42

Operace Citadela (5.–17. července 1943) Debakl u Kurska

86

125

Úvod

M „Věřím, že němečtí vojáci jsou dobří a slušní.

Pokud udělali něco špatného, bylo to z vojenské nutnosti.“ polní maršál Wilhelm Keitel

Rekruti z pěšího pluku 67 přísahají na armádní vlajku v barvách pěchoty na bývalé olympijské střelnici v berlínské čtvrti Ruhleben

álokteré vojsko vzbuzuje tolik emocí a rozporů jako Wehrmacht, a to nejen u zájemců o vojenskou historii. Německá armáda srazila do prachu Polsko, Dánsko, Norsko, Lucembursko, Nizozemsko, Belgie, Francie, Jugoslávie a Řecko. Sovětský svaz utrpěl řadu těžkých porážek a jen s vypětím všech sil odvrátil hrozící kolaps. Když se pak válečná štěstěna od třetí říše odvrátila, řadoví vojáci stále udivovali svým odhodláním a schopností odolávat přesile. Němci vynikali v improvizaci, málokdy panikařili pod palbou a až do jara 1945 zůstávali tuhým protivníkem.

Nesmíme ale zapomínat ani na řadu zločinů, kterých se nacistické ozbrojené síly dopustily. Navzdory poválečné snaze shodit veškerou vinu na Waffen-SS nelze přijmout tezi, kterou razil například bývalý náčelník generálního štábu generálplukovník Franz Halder, že Wehrmacht jako apolitické vojsko pouze bojoval za svou vlast. Stejně tak pohrobci národního socialismu rádi zdůrazňují obranu Evropy před rudým nebezpečím z východu a všechny masakry svádějí na Waffen-SS, případně je bagatelizují.

Faktem přitom zůstává, že seznam zločinů, které měli řadoví němečtí vojáci na svědomí, je velmi dlouhý, a na mnoha místech se dokonce přímo zapojovali i do holocaustu. Odposlechy zajatců potvrzují, že někteří si tuto vinu uvědomovali.

Pojmem Wehrmacht se u nás většinou označuje pozemní armáda nacistického Německa, ve skutečnosti ale šlo o souhrnné označení pro ozbrojené síly jako celek. Pod Vrchní velitelství branné moci (Oberkommando der Wehrmacht) totiž spadaly jak nejvyšší štáby pozemních vojsk (Oberkommando des Heeres), tak i letectva (Oberkommando der Luftwaffe) a námořnictva (Oberkommando der Kriegsmarine). Tato publikace se snaží postihnout všechny zmíněné složky, byť nejvíc pozornosti věnuje té nejznámější – pozemním silám. Představitelé jednotlivých zbraní na sebe přitom žárlili a snažili se získat co největší vliv. Nacistický režim s nejasně vymezenými kompetencemi jednotlivých úřadů nebo stranických orgánů poskytoval těmto svárům živnou půdu.

I proto Wehrmacht nakonec utrpěl katastrofální porážku. Naštěstí.

„Upřímně věřím, že jsem sloužil kriminálníkovi.

Vedl jsem své vojáky podle nejlepšího svědomí, ale pro zločineckou vládu.“ polní maršál Walter Model

Tato kniha přináší kromě poučených textů unikátní fotografie i věrně reprodukované dobové artefakty, které vás přenesou na bojiště druhé světové války a vykreslí každodennost německého vojáka na frontě i v týlu. Taktické příručky názorně ukážou, jak se budovala opevněná postavení, obsluhoval panzerfaust, chystaly léčky na obrněnce protivníků nebo jakou péči vyžadoval těžký tank Tiger od osádek. Detailní mapy či hlášení důstojníků dají nahlédnout do světa velitelů. Časopisy, plakáty nebo pohlednice nabídnou pozoruhodný obraz toho, jak propaganda působila na mysl řadových vojáků. Překlady artefaktů naleznete na zadní předsádce.

Vojtěch Borek, editor

3

Erwin Rommel ⟩ 1891–1944

Liška pouště Málokterý důstojník Wehrmachtu si získal takovou popularitu jako Erwin Rommel. Největší úspěchy zažil v severní Africe, kde proslul odvážnými manévry a taktickým mistrovstvím. Nakonec se ale s nacistickým režimem rozešel a skončil v řadách protihitlerovských spiklenců autor Jaromír Sobotka

B

udoucí velký generál vynikl již za první světové války.

Během bitvy u severoitalského Caporetta (1917) zajal několik tisíc italských vojáků. Po uzavření míru zůstal v armádě a jeho hvězda stoupala pomalu, ale jistě vzhůru. V roce 1935 se stal učitelem taktiky na pěchotní škole a o dva roky později na sebe upozornil knihou shrnující taktické postupy Pěchota útočí, kterou si se zájmem přečetl i Adolf Hitler.

Od roku 1938 pak velel Vůdcovu hlavnímu stanu, v této pozici a hodnosti generálmajora jej také zastihla druhá světová válka.

Rommel, ačkoliv neměl s tanky mnoho zkušeností, požadoval po diktátorovi obrněnou divizi. Dosáhl svého a v únoru 1940 převzal 7. tankovou. Zpočátku se však musel potýkat s nedůvěrou podřízených důstojníků, jež nechtěli přijmout za velitele pěšáka s pověstí přesvědčeného nacisty. Rommel si většinu z nich získal energickým přístupem a za dva měsíce mu již většina formace byla plně oddána. Ukázalo se to během francouzského tažení, během nějž generálovy odvážné manévry slavily jeden úspěch za druhým. Nebál se postupovat s nezajištěnými boky hluboko do nepřátelského týlu, opakovaně ignoroval nevhodné rozkazy a neváhal ani předstírat problémy se spojením, aby jej nadřízení nebrzdili. Již tehdy se projevil jako brilantní taktik, skvěle improvizoval, opakovaně prokazoval svou velkou osobní odvahu.

I když si někteří nadřízení mysleli, že Rommel získal úspěchy také falšováním statistik nebo zamlčováním podílu dalších jednotek, jeho úspěchy byly nepopiratelné. Ještě během francouzského tažení získal Rytířský kříž Železného kříže, na povýšení si ale musel počkat. Až začátkem roku 1941 se stal generál­poručíkem a velitelem sboru vyslaného do severní Afriky na pomoc zle tísněným italským spojencům.

Erwin Rommel s pro něj typickými britskými protiprachovými brýlemi.

Takto jej znali vojáci prvosledových jednotek, které často navštěvoval

36

Erwin Rommel

Kronika

• 1891

narozen v Heidenheimu an der Brenz

• 1917

za úspěchy v bitvě u Caporetta získává řád Pour le Mérite

• 1939

povýšen do hodnosti generálmajora, stává se velitelem Vůdcova doprovodného praporu

Němečtí kulometčíci pochodují k Tobruku.

Tuto pevnost Rommel neúspěšně obléhal od dubna do listopadu 1941

Generál vždy rád ochotně zapózoval fotografům, protože si uvědomoval význam propagandy

Generál vždy rád ochotně zapózoval fotografům, protože si uvědomoval význam propagandy

Rommelovy jednotky se začaly v únoru 1941 vyloďovat v Libyi a měly především zastavit britský postup na Tripolis. Ambiciozní generál se však s defenzivními úkoly nehodlal smířit a okamžitě začal plánovat ofenzivu, i když rozkazy OKH jednoznačně říkaly, že je třeba počkat do května na příjezd 15. tankové divize. Soukromě však Hitler Rommelovi rozvázal ruce a povolil mu podnikat vlastní iniciativní akce. Ty se rozběhly 24. března útokem na vesnici El Agheila a pokračovaly postupem na Benghází či Sollúm. Operace nazvaná Sonnen­blume (Slunečnice) přinesla vítězství a překvapení Britové, oslabení o jednotky odeslané na pomoc Řecku, museli ustoupit o stovky kilometrů, byť jádro jejich pěchoty se štěstím uniklo obklíčení.

Sám Erwin Rommel létal nad bojištěm v průzkumném letounu Fi 156 Storch, ze kterého shazoval dolů rozkazy a pobízel vojska k dalšímu postupu. Jednomu z málo iniciativních velitelů údajně přistál tento vzkaz: „Pokud se okamžitě nepohnete vpřed, přistanu! Rommel.“ Již 10. dubna Afrika­ korps stanul před strategicky důležitým přístavem Tobruk a jeho velitel si pomalu získával svou přezdívku „pouštní liška“.

Nezdolná pevnost Přes významné úspěchy se dostavily první potíže, a to především logistického charakteru. Rychlý postup natáhl německé zásobovací trasy na délku několika set kilometrů a vítězícím vojskům Osy tak pomalu, ale jistě docházely zásoby. Jako další problém se ukázal přístav

v čele 7. tankové divize přijíždí k pobřeží průlivu La Manche a rozděluje spojenecké síly na dvě části

• 1941

Znak Afrikakorpsu, kterému Rommel velel od února 1941

Nový vítr v poušti

• 1940

Tobruk, který německé a italské síly odřízly od všech pozemních komunikací. Hned 11. dubna vyzkoušely sílu australské obrany jednotky 5. lehké divize, ale odrazila je palba protitankových kanonů. O pět dní později vedl Rommel osobně nápor dvou italských divizí, ale ani ten nedosáhl úspěchu. Opakované útoky končily krvavým nezdarem, protože Osa neměla na bojišti dostatek sil. Koncem dubna Afrika­ korps zanechal zbytečných pokusů o dobytí pevnosti a začalo obléhání.

Britové se nehodlali s dosavadním vývojem na africkém bojišti smířit a začali plánovat vyproštění Tobruku. První místní útoky vedly k obsazení průsmyku Halfája, ale Rommel i díky nasazení 88mm protiletadlových děl k palbě na pozemní cíle nakonec protivníka zastavil a své pozice obnovil. V červnu pak následovala britská operace Battleaxe, během níž dovedně manévrující generál protivníka na hlavu porazil a způsobil mu několikanásobně těžší ztráty na obrněné technice. Záhy byl také povýšen na generála tankových vojsk a jeho svazek se rozšířil na tankovou skupinu, tedy ekvivalent armády. Posily však přicházely pomalu, takže další britská ofenziva z listopadu 1941, tentokrát nazvaná Crusader, již přinesla Němcům a Italům porážku, takže museli zrušit obléhání Tobruku. Následoval ústup do pozic, z nichž Rommel v březnu vyrážel.

Chytit druhý dech Po doplnění zásob generál znovu vyrazil. Ačkoliv stál proti téměř dvojnásobné přesile, zahájil 21. ledna 1942 útok a zopakoval úspěch z předešlého roku. Aby oklamal nepřítele, nechal za lehké tanky přivázat osekané

ujímá se velení Afrikakorpsu, odráží britskou operaci Battleaxe v Kyrenaice

• 1942

vítězí u Gazaly, obsazuje Tobruk, povýšen do hodnosti polního maršála, poražen u El Alameinu

• 1943

vrací se do Evropy, jmenován velitelem skupiny armád B v severní Itálii

• 1944

neúspěšně čelí spojeneckému vylodění v Normandii, kvůli spojení se spiklenci proti Hitlerovi donucen spáchat sebevraždu

Rommel si za první světové války vysloužil nejvyšší německé vojenské řád Pour le Mérite, kterému se přezdívalo Modrý Max

37

Operace Citadela ⟩ 5.–17. července 1943

Debakl u Kurska

Operaci s krycím názvem Citadela německé vrchní velení plánovalo s cílem znovu získat iniciativu na východní frontě. Poprvé se však stalo, že velká ofenziva Wehrmachtu selhala.

Jednotky se vyčerpaly na dobře připravené sovětské obraně a pak nedokázaly čelit protiútoku autor Vojtěch Borek

Kolona tigerů z 503. těžkého tankového oddílu přiděleného k armádní skupině Kempf postupuje ke Kursku

86

Operace Citadela

P

o bojích na jaře 1943 zůstal kolem města Kursk velký výběžek sovětské fronty, který se nabízel jako ideální cíl pro útok. Koordinovaný nápor vedený souběžně ze severu i jihu by mohl odříznout část sovětských jednotek a zkrátit celkovou délku frontové linie, což by Němcům umožnilo vytvořit si větší strategické zálohy. Po gigantické operaci Barbarossa z léta 1941 a náporu na Kavkaz z následujícího roku šlo o mnohem méně ambiciózní záměr. Bitva také měla mít odlišný charakter, když k ní Němci shromáždili většinu svých obrněných jednotek na východě, včetně obávaných PzKpfw VI Tiger či vůbec poprvé nasazených středních tanků PzKpfw V Panther.

Problém ale představovalo neustálé odkládání operace s krycím názvem Citadela. Sovětské tajné služby nelenily, přinesly informace o chystané ofenzivě a Rudá armáda vybudovala po obou stranách kurského výběžku řadu do hloubky členěných obranných pásem. Němci jim dali čas celý duben, květen i červen, během nichž shromažďovali síly (mimo jiné skoro 3 000 tanků).

XXXX

XXXXX

Operace Citadela, 5. července 1943

XXXXX

9.

STŘed

Německo

BRJANSKý

780 900 vojáků

Ponyri Olchovatka

XXXXX

2 928

střední

XXXX

tanků a samohybných děl

Kursk

2.

9 966

děl a minometů

XXXXX

Obojan

2 110

voroněžský

Prochorovka

letadel

XXXX

4.

SSSR

1 910 000

XXXX

kempf

vojáků

XXXXX

Model v potížích V záblescích výbuchů a hřmění letadel se 5. července 1943 nad ránem vrhly do útoku první německé úderné jednotky. Na severu zahájilo postup devět německých pěších divizí na frontě široké asi 50 km. Velitel 9. armády generálplukovník Walter Model se rozhodl nejprve pomocí pěchoty vyčistit průchody v minových polích, a tak zatím nasadil pouze jednu tankovou divizi.

V předcházejících týdnech většina německých pěšáků absolvovala rychlokurzy odstraňování nástražných zařízení, ale tváří v tvář nevídaně hustým polím v kurském oblouku jim to často nebylo moc platné. Sověti totiž většinu náloží nastražili už před nějakou dobou a nyní je kryla vrstva vegetace. Němečtí pěšáci se přitom navíc museli krýt před palbou vedenou z dovedně maskovaných postavení.

Poměr sil

Operace Citadela

Charkov

5 128

JIHOZápadní XXXXX

JIH

0

skupina Armád/front

50 km

25 013

legenda Německé útoky Linie fronty 5. 7. 1943 XXXXX

25

tanků a samohybných děl

Linie fronty 9. 7. 1943 Linie fronty 12. 7. 1943 XXXX

XXXX

armáda

tanková armáda

První německé útoky Rudá armáda odrazila, ale kolem půl deváté ráno se podpůrné pěší divize XLI. a XLVII. tankového sboru zakously do levého křídla sovětské 13. armády. Model se rozhodl podpořit nápor nasazením nových zbraní – tigerů. Obrněné kolosy likvidovaly protitanková děla jako na běžícím pásu a pronikaly sovětskou obranou. Ta ale prokázala houževnatost a nezhroutila se. Naopak dokázala zadržet podpůrnou pěchotu, takže se musely zastavit i těžké tanky. V průběhu dne tudíž Walter Model postupně nasazoval další tankové divize, aby postup oživil. V poledne prvního dne bitvy se zdálo, že by toto masivní soustředění sil mohlo přinést úspěch. Němce ale zaskočila sovětská flexibilita. Nepřátelé okamžitě začali pokládat nové pásy min, místy i do bezpečně vyčištěných průchodů. Jen během prvního dne bitvy takto Němci v severním úseku ztratili kolem stovky zničených a poškozených obrněnců.

Nazítří vrhl velitel sovětského Středního frontu generál Konstantin Rokossovskij do víru bitvy své strategického zálohy. Němcům se povedlo jejich prvotní nápor odrazit, ale rudoarmějci se Němečtí pěšáci v zákopech u Kurska. V pozadí nosič náloží Borgward IV

děl a minometů

2 792 letadel

Erich von Manstein, jenž velel útoku v jižním sektoru

Zločiny a druhý život

Mýtus rytířské armády

Během druhé světové války spáchali příslušníci německé armády řadu těžkých zločinů.

Navzdory tomu se jim v následujících dekádách podařilo vytvořit mýtus o svém čistém štítu, který byl silně zakořeněn také v rámci Bundeswehru autor Michal Konečný

Němečtí vojáci vraždí v prosinci 1939 polské civilisty.

Po válce se nacistickým generálům navzdory důkazům o zločinech podařilo vytvořit mýtus o rytířském Wehrmachtu

116

P

rvní vraždy měli němečtí vojáci na svědomí hned v září 1939, kdy došlo k masakrům polských civilistů i uniformovaných zajatců.

V podobném duchu se neslo angažmá Wehrmachtu také během západního tažení, přičemž v tomto případě šlo většinou o oběti z řad francouzských koloniálních jednotek. Největší zvěrstva však přinesla až válka na Balkáně a v Sovětském svazu. Řada armádních jednotek se podílela na protipartyzánských operacích, které většinou měly spíš šířit mezi obyvatelstvem hrůzu než postihnout skutečné odbojáře. V Bělorusku, na Ukrajině, v západním Rusku,

ale také v Srbsku či Řecku hořely vesnice a zcela běžně probíhaly masové popravy, jež neměly na svědomí jen oddíly Waffen-SS nebo různých pořádkových sil. Často se na nich logistickým zajištěním či přímo podílely i jednotky Wehrmachtu. Počty případů rabování a znásilňování šly do milionů. Kromě toho nesmíme zapomínat ani na zločinné rozkazy vrchního velení nařizující například okamžité střílení sovětských politických komisařů nebo příslušníků speciálních jednotek zajatých v německém týlu. Po válce musel přijít zasloužený trest.

Zločiny a druhý život

Kronika

• září–říjen 1939

během polského tažení a následujících týdnů se armáda podílela na stovkách masových vražd

• květen–červen 1940

armádní jednotky použily belgické civilisty jako lidský štít, ve Francii zase pobily více než 1 500 zajatců ze severní Afriky

Adolf Hitler, Wilhelm Keitel a Alfred Jodl, trojice válečných zločinců z řad velení Wehrmachtu

Vesnice na východní frontě v plamenech – symbol německého válečného barbarství

Před tribunálem Mezi 19 obžalovanými představiteli nacistického režimu souzenými v hlavním norimberském procesu bylo také pět příslušníků nejvyššího velení německé armády.

Výpovědi mužů v uniformách bez označení vojenských hodností se v konečném důsledku velmi podobaly. V jejich sebevědomých a arogantních projevech se neustále opakovaly teze o smyslu pro povinnost a že všechno jejich konání motivovala vojenská čest.

Nikdo z nich si zodpovědnost za miliony obětí německé útočné války nepřipustil. Vedle někdejšího maršála Göringa, souzeného mimo jiné i pro jeho činnost v nacistické straně, si však nejvyšší trest vyslechli pouze bývalý náčelník generálního štábu maršál Wilhelm Keitel a jeho spolupracovník, náčelník operačního štábu generálplukovník Alfred Jodl. Zvláště poprava druhého jmenovaného vyvolala mezi Spojenci názorový rozkol. Jeden ze soudců hovořil dokonce o naprostém selhání spravedlnosti, a tak byl v roce 1953 proces obnoven a úplnou rehabilitaci Jodla zastavil až nátlak amerického okupačního komisaře.

Kesselringův pokřivený pohled Podobnou strategii obhajoby, spojenou s překrucováním skutečností a vědomým zatajováním informací, zvolili i obžalovaní v rámci takzvaného procesu s vrchním velením, který probíhal během roku 1948. Čtrnáct polních maršálů a generálů neprojevilo sebemenší lítost ani tváří v tvář děsivým důkazům o jejich válečných zločinech a zločinech proti lidskosti. Všichni svoji osobní vinu popírali a velmi často se odvolávali na shora udílené rozkazy. Vzhledem k tomu, že soudci vyměřovali trest pouze na základě individuální viny bez ohledu na strukturu vojenské hierarchie, padaly i v tomto případě nakonec jen mírné verdikty.

Bývalý náčelník generálního štábu Franz Halder jako svědek u takzvaného procesu s vrchním velením

V druhé polovině 40. let se už postoj veřejnosti k válečným zločinům poněkud zmírnil. Výraznou roli totiž hrála také začínající studená válka – vítězné západní státy vytvářející v Evropě nové spojenecké vazby neváhaly v případě zločinů někdejších nepřátel a budoucích spojenců přivírat oči. Kesselring souzený kvůli zvěrstvům spáchaným pod jeho velením v Itálii svoji vinu vytrvale odmítal a tvrdil, že „němečtí vojáci se i přes krvavé válečné řemeslo řídili humánními, kulturními a ekonomickými hledisky, která jen zřídka války podobného rozměru vykazují“. Ve skutečnosti působení Wehrmachtu v Itálii zaplatilo životem 46 000 internovaných vojáků a válečných zajatců, 37 000 osob deportovaných z politických důvodů, 16 000 italských civilistů a 7 400 Židů. O rytířskou válku tedy, jak

• jaro 1941

po skončení bojů na Krétě došlo k řadě zločinů proti tamějšímu obyvatelstvu. Řadu masakrů spáchali vojáci Wehrmachtu také v Jugoslávii

• červen 1941

od prvních dní operace Barbarossa vojáci pomáhali Einsatzgruppen s vyhlazováním sovětských Židů, běžně se na něm přímo podíleli poskytováním popravčích čet

• únor 1942

během první válečné zimy zemřelo na východě v táborech na územích spravovaných německou armádou hlady a kvůli špatnému zacházení možná až 2 000 000 zajatců

• léto 1943

v rámci protipartyzánských akcí Wehrmacht často poskytoval podporu útvarům Waffen-SS, které vypálily řadu ruských, běloruských a ukrajinských vesnic

• podzim 1943

armádní jednotky povraždily desítky tisíc Italů, které odzbrojily po kapitulaci jejich země

117

vojáci • bitvy • zbraně • Tajné budování • Obsazení Porýní, Rakouska a Sudet • Organizace a velení • Raná tažení • Wehrmacht v Protektorátu Čechy a Morava • Výzbroj • Logistika • Rytířský kříž • Erwin Rommel • Propaganda • Operace Barbarossa 1941 • Bitevní loď Bismarck • Tanky Panzerwaffe • Zdravotní služba • Tankoví granátníci • Stíhací esa • Armádní každodennost • Divize duchů • Stalingrad 1942–1943 • Kriegsmarine • Řády a vyznamenání • Němečtí výsadkáři • Taktika pěšího družstva • Kursk 1943 • Vojáci v zajetí • Luftwaffe • Heinz Guderian • Taktické symboly • Normandie 1944 • Enigma • Německé ponorky • Protivzdušná obrana • Zločiny a rytířský mýtus • Obrana a pád Říše

Odhalte události druhé světové války v perspektivě německého Wehrmachtu Málokteré vojsko vzbuzuje tolik emocí a rozporů, a to nejen u zájemců o vojenskou historii, jako Wehrmacht. Zdánlivá neporazitelnost na počátku druhé světové války se proměnila v ústup a porážku. Odborníci studují jeho strategii a taktiku, mnozí si jej spojují s nacistickými zločiny, které rozhodně nelze opomíjet. Poučené texty, unikátní fotografie i věrně reprodukované dobové artefakty vás přenesou na bojiště druhé světové války a vykreslí každodennost německého vojáka na frontě i v týlu. Taktické příručky názorně ukážou, jak se budovala opevněná postavení, obsluhoval panzerfaust, chystaly léčky na obrněnce protivníků nebo jakou péči od osádek vyžadoval těžký tank Tiger. Detailní mapy či hlášení důstojníků dají nahlédnout do světa velitelů. Časopisy, plakáty nebo pohlednice nabídnou pozoruhodný obraz toho, jak propaganda působila na mysl řadových vojáků.

Listina o vzniku Wehrmachtu, mapa čs. opevnění ve Frýdlantském výběžku vytvořená Abwehrem, příručka k rozpoznávání západních tanků Předávací dekrety k Rytířskému kříži a Pěchotnímu odznaku, vydání novin Völkischer Beobachter věnované pádu Stalingradu, přehled počtu těžkých tanků Tiger přidělených konkrétním jednotkám Mapa nejzazšího německého postupu během operace Barbarossa, poslední zpráva vojáka z obklíčeného Stalingradu, vyhláška vyzývající Alsasany k dobrovolnému vstupu do armády Propagandistické časopisy Signal, Adler a Wehrmacht, schéma struktury 7. tankové divize, povolávací rozkaz z listopadu 1944 Osobní složka generála Karla Meltzera, služební záznamy řadového vojáka, podklady k žádosti o vdovský důchod pro Ninu Stauffenbergovou

vojáci • bitvy • zbraně

1935–1945

Wehrmacht 1935–1945

Wehrmacht

Kniha s vloženými artefakty

Wehrmacht 1935–1945

Obsahuje

66

vložených kopií unikátních dokumentů doby

Přehled protitankových zbraní, hlášení o činnosti Einsatzkommanda, rozkaz k ukončení bojů v Paříži, dokumenty propuštěného zajatce Brožurky s vtipy a hlavolamy pro vojáky, obrázkový německo-ruský slovník, karta potvrzující úmrtí horského myslivce Vojenská známka Kurta Knispela, zpravodaj pro tankové jednotky, příbalový leták z balení pervitinu Protektorátní příručka o německé armádě, bankovky pro vojáky Wehrmachtu, technický výkres tanku PzKpfw 38(t) Hitlerův rozkaz bránit Berlín, Paulusův posudek na podřízeného generála, kapitulační listina z května 1945 … a další Celkem 66 kopií unikátních dokumentů doby

vojáci • bitvy • zbraně

Wehrmacht 1935–1945 vojáci • bitvy • zbraně

Vojtěch Borek, ed.

Vydavatel: Extra Publishing, s. r. o.

ISBN: 978-80-7525-549-5 Výhradní distribuce: Zoner Press – Zoner, a. s., Nové sady 18, 602 00 Brno, e-mail: obchod@zonerpress.cz, tel.: 532 190 883 Objednací kód ZEP2323 www.knihawehrmacht.cz

Doporučená cena 1 990 Kč