ZEP2349 Slipknot

ÍBĚH Ř P Í N T E L P M KO

Í BRUTÁLN VÁ METALO DEVÍTKA

EXKLUZIVNÍ ROZHOVORY COREY, SHAWN, JOEY, JIM & SID!

PŘELOMOVÁ ALBA

ZÁKULISÍ VZNIKU NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH DESEK

NÁVŠTĚVA U COREYHO TAYLORA ŠÍLENÝ SVĚT NEJLEPŠÍHO METALOVÉHO FRONTMANA

100% NEOFICIÁLNÍ

78

Na ps al

m ör at fo to

tr av is sh inn

. uřlivým obdobím ikony o b i el áz h c o pr t o roku 2010 Slipkn dchod Joeyho Jordisona přivedly 14 o V první polovině ní zim 20 rz Graye i kontrove í alba .5: The Gray Chapter na pod la u Pa rt m á s k nuto ydán Tragic sil. V předvečer v paná mašina opět pořádně našl áp aj kr po na y w o u z I má tahle nad se ale ukázalo, že

Randy nedával fotoaparát z ruky Corey: Hodně si mě zvou do škol, kde přednáším v rámci hudebních výukových programů. Přitom se mě začínající muzikanti furt ptají na radu. Odpovídám vždycky stejně: „Vystupujte před lidma! Naučte se hrát, naučte se dělat chyby. Nebojte se jich, protože obvykle vedou ke skvělým nápadům.“ Na mladých kapelách, o kterých už byla řeč, je vidět, že se tím řídí. Vystupují společně, jsou sehrané. Pak do žádných přeslazených sraček nesklouznete.

Můžou ty opravdu ostré a tvrdé kapely vůbec ještě prorazit do mainstreamu?

Randy: Kámo, já hraju na hlavních pódiích obrovských amerických festivalů a neumím ani pořádně zpívat! Tenhle chlápek tady, kolik ti vlastně je?

Corey: Je mi 43!

Randy: Takže, tenhle čtyřicátník, známej jako šílenec v masce, plive zvratky a žluč, přesto dokáže hrát na obrovských stadionech! Pokud se to povedlo nám, můžou uspět taky.

Nemyslíte si, že se metalová scéna až moc rozpadá do škatulek?

Randy: Mně přijde i to škatulkování směšný. Jakmile něco zařadíte do nějaké kategorie, což ovšem častěji dělají novináři nebo fanoušci... Třeba já jsem údajně jeden z vůdců takzvané „New Wave of American Heavy Metal“ (nové vlny amerického heavy metalu, pozn. ed.). Proto se mě vždycky ptali: „Jak se cítíš jako lídr NWOAHM?“ A já na to: „O čem to, kurva, meleš?“ Jakmile nějakej hudební žánr kategorizuješ, objeví se příslušný heslo na Wikipedii a lidi si začnou říkat: „Hm, tohle jsou zavedený pravidla. Jestli chci být součástí nějakýho pošukcore, musím je dodržet!“ A potom se úplně zbytečně snaží narvat do těsné uniformy.

118

„Mohla by to být reakce na to, čemu říkám , iTunes metal‘“ Corey si myslí, že dny nekvalitní nadprodukce skončily Corey: Navíc na takovou muziku zbytečně lepíš datum spotřeby. Když už jsi zmínil NWOAHM, našli se lidi, kteří tam řadili i Slipknot. Ale taky se našli lidi, co nás za­škatulkovali do nu metalu jenom kvůli roku, kdy jsme se objevili na scéně. No a taky kvůli věcem, se kterýma jsme tehdy experimentovali.

Randy: Myslím, že jste byli vždycky hlavně sami za sebe.

Corey: Budu vypadat jako kretén, protože se jako kretén chovám fakt rád, ale tyhle kategorie vymýšlí od stolu banda namyšlených čuráků.

Nemají nic společnýho s lidma, co si vaši desku prostě koupí, protože ji chtějí slyšet. Oni tomu jakože potřebují „rozumět“. Ale to podle mě není vůbec nutný, muziku stačí cítit!

Randy: Geniální kousek provedl náš bubeník, když jsme začali vyrábět merchandise. Na spoustě našeho merche najdete heslo „Pure American Metal“.

Hodně s tím tagem spěchal, aby náhodou někoho nenapadlo, vrazit tam „Pure American Death Metal“ nebo tak něco. V dobách, kdy

jsme se ještě jmenovali Burn the Priest se nám říkalo grindcore, groove metal, thrash metal… Ale tady je prostě napsáno „metal“. Takže ano, klidně nás označte za metalovou kapelu. Ale dál už je jenom váš zasranej problém, co si do naší muziky projektujete.

Nehlásí se dnes každý metalista k nějakému vlastnímu kmeni až moc urputně?

Randy: Vždyť je to k smíchu!

Corey: Já nesouhlasím. Podle mě z toho většina nakonec vyroste. Vzpomínám si, že jsem si prošel punkovou érou, plnou přetvářky. Punkový fanoušci jsou asi nejhorší pozéři, člověče. Ale pak dojdeš k nějakýmu bodu zlomu a prostě si řekneš: „Víš co? Koho to zajímá?“ Vykašleš se na to, přestaneš se furt proti všem vymezovat, nehádáš se o zbytečnostech, začneš si všeho víc vážit. To prostě přijde s věkem.

Někdy k tomu přispěje i konec určitých kapel, ať už se rozpadnou, nebo se nedej bože někomu z nich

Corey Taylor přiznal, že se rád chová jako kretén

„Zajímalo by mě, jestli se dnes ještě vůbec dá mluvit o undergroundu“ Randy tvrdí, že digitální věk tenhle pojem zničil

foto: Jeremy Saffer

něco stane… Prostě začneš pronikat víc do hloubky. Samozřejmě se najdou zoufalci, který se z toho nikdy nevymaní. Z těch se stanou jen sběratelé relikvií. Ale hele, kdo jsem já, abych je soudil? Ha, ha, ha!

Co říkáte na to, když si metal přivlastní mainstreamová móda?

Třeba Kim Kardashian nosí trička s Morbid Angel…

Corey: Mám na to dva názory. Jedna část mě ponouká spálit to plamenem. Ale je ve mně i druhá část, která si říká: „Jen do toho! Ať co nejvíc lidí zjistí, kdo jsou Morbid Angel!“

Jsou dnes časy rockových hvězd pasé?

Corey: Ne. Randy: Rozhodně ne.

Nejde v roce 2017 přece jen o vyprázdněný pojem?

Corey: Asi záleží na definici rockové hvězdy. Podle mě se vztahuje na muzikanty, který do toho jdou naplno a celým srdcem.

Pro mě je David Lee Roth stejně velká rocková hvězda jako Henry Rollins. Rockový hvězdy jsou pořád mezi námi, akorát z toho lidi často dělají něco jako závislost.

A já si žádný závislosti fakt nemíním nijak romantizovat.

Přesto se mi zdá, že se velebení temné stránky rockerského životního stylu ocitá na ústupu…

Randy: A je to dobře, vždyť jde o naprosto idiostký klišé. Dřív možná zběsilý holdování drogám obklopovala jakási aura romantickýho rebelství. Ale vezměte si, že to vlastně přežili jen dva týpci – William S. Burroughs a Keith Richards.

Corey: A Keith už dvacet let abstinuje.

Randy: Jo, Keith je anomálie, zaplaťpámbu!

Všichni ostatní umřeli někde v koutě ve vlastních sračkách, zvratcích a zoufalství.

A to zase tolik rockové není, že jo…

Randy: Ne! To stojí za hovno!

Corey: K mládí určitá potrhlost patří, chápu, to je v pohodě. Ale když je ti padesát a jedeš furt ty samý sračky, to už je, kurva, ubohý.

Vidím to kolem sebe pořád. Jakej to má, kurva, smysl? Teď dělám lepší show, než když jsem byl v prdeli. Lidi by už neměli všecko to utápění v hovnech oslavovat.

119

foto: Getty images

Slipknot si hru na mrkanou vykládají po svém

likum chraplavým řevem.

Zakrátko zvěsti o jejich koncertech upoutaly pozornost vydavatelství Roadrunner Records a dolehly až k uším Rosse Robinsona, producenta kapely Korn. „Jednou takhle v pátek si Ross u nás poslechl pracovní verzi připravovaný desky a v sobotu zašel na náš koncert v Safari. Hráli jsme tehdy pro všechny věkový kategorie, “ rekapituloval Shawn. „Hned na fleku jsme si s ním plácli.“

Zrada

Anders navrhl Klaunovi: „Hele, nechceš si trochu zablbnout na bicí?“

foto: Getty images

„Pokoušeli jsme se vytvořit nový zvuk“

pracovaná) zůstávala Safari Club hrál ve poplatná thrashi a death vývoji Slipknot důležitou metalu a skladba Do roli. „Chtěl jsem v Des MoiNothing/Bitchslap zapadnes získat scénu, kde by la do funkmetalového se dalo hrát pravidelně. teritoria, desetiminutová Safari bylo ideální. Znal úderná smršť Killers Are jsem majitele a po každým Slipknot se ve studiu Quiet i rané verze Tattenašem koncertu jsem zodnezalekli žádné výzvy red and Torn a Only One povědně uklízel. Pan domácí už představily Slipknot si mě jednou vyčíhal, aby v celé jejich kontroverzní kráse. mi sdělil, že ho nebaví sledovat, jak mu tam Slipknot se rázem ocitli v popředí metašůruju. Prý si koupí jinej podnik a Safari mi lové scény města Des Moines. Jedinou vážstřelí.“ Shawn dal dohromady potřebnou nější konkurencí zůstali alt-rockeři z kapely částku s přispěním rodičů. Členové kapely Stone Sour, v jejíchž řadách působil jak mu svůj díl dluhu spláceli.

Slipknot dokončili desku na sklonku léta, budoucí kytarista Slipknot Jim Root, tak zpěvák Corey Taylor. „Měli jinej styl, “ doplsedm měsíců po začátku nahrávání. Když nil Anders. „Corey byl opravdovej zpěvák, já si Anders Colsefni vzpomínal na okamžik, to mnohem víc tlačil chraplákem. Jednou jsme kdy ji slyšel poprvé celou, nedokázal zastřít Stone Sour porazili v Bitvě kapel. Ale že by dojetí. „Doufal jsem, že jednou vyrazíme na byli konkurence? Kecy v kleci.“ turné se Slayery. Opravdu jsem cítil, že máme Pravidelné vystupování v Safari Clubu něco, co dokáže na posluchače zapůsobit. Ještě zajistilo kapele oddanou fandovskou komuteď mi při té vzpomínce naskakuje husí kůže.“ nitu. Na pódiu vystupoval Crahan s klaunAlbum Mate. Feed. Kill. Repeat. vyšlo skou maskou, Colsefni pro změnu zvolil vlčí 31. října 1996 – na Halloween v nákladu kůži, bederní roušku a charakteristickou 1 000 kusů (dnes se tyto originální desky lepící pásku. Zatímco jejich nástroje sršely prodávají na eBay za více než 700 dolarů). jiskrami, druhý jmenovaný zahlcoval pubZatímco titulní píseň Slip­knot (později pře-

Budoucnost kapely vypadala slibně, ale její ambice se neobešly bez jisté oběti. V létě 1997 si Anders Colsefni s rodinou udělal týdenní výlet do Minnesoty za příbuznými. Po návratu si ho spoluhráči pozvali na kobereček. „Můj chraplák jim trochu dělal starosti, “ popsal Anders. „A tak nechali všechny moje party přezpívat Coreyho. Jen jsem vkročil do baru, vybalili na mě, že ze mě chtějí udělat náhradníka. Moc se mi ten jejich plán nezdál, přesto jsem na něj přistoupil.“ V pozici „záložního zpěváka“ Anders vydržel ještě pár koncertů, pocit křivdy v něm ale postupně narůstal. Po všem, čím si jeho rodina kvůli hudební kariéře prošla, ať to byly dluhy, zkoušení ve sklepě, nebo nejistá budoucnost, cítil verdikt kapely jako zradu. Rozhodnutí odejít oznámil během koncertu Slipknot v prosinci 1997. „Nikomu jsem neprozradil, co chystám, jen své tehdejší ženě, “ přiznal. „Po vystoupení ke mně přišel Jim Root, kytarista skupiny Stone Sour, a pevně mě objal. Pochopil, co cítím.“ Odchodem Anderse Colsefniho skončila první kapitola příběhu kapely Slipknot.

Trvalo několik měsíců, než překonal pocit zrady a obnovil s bývalými spoluhráči dobré vztahy. „Kdybych zůstal, měl bych víc peněz a nemusel bych se tolik ohánět, “ přiznal. „Ale taky by se asi ze mě stal feťák, protože si dokážu vypěstovat závislost na cokoliv, co je k dispozici. V tomhle mi odchod nejspíš zachránil život.“ Anders založil novou kapelu Painface – nazval ji podle písně, kterou kdysi napsal se Shawnem. Začátkem milénia se sice rozpadla, ale po zkušenostech v jiných skupinách ji neúnavný Anders zase vzkřísil.

V současnosti plánuje skládat a nahrávat nové písně. Se svým synem Joshem navíc hraje ve skupině All That Crawls. „Děláme akustický věci, něžný a smutný, “ uvedl. „Nerad píšu veselý písničky.“ Sérii úspěšných alb vystřídalo období zmatků, které vyvrcholilo smrtí baskytaristy Paula Graye v roce 2010 a odchodem Joeyho Jordisona tři roky nato. „Od začátku jsem kapele Slipknot věřil, “ uzavřel Shawn. „Založil jsem ji v šestadvaceti, v té době už jsem měl dvě děti. Každej den po probuzení mě naplnil pocit, že můj život dává smysl.

A sny se zdály na dosah, což bylo úžasný.

Kdo tohle jednou zažije, neměnil by.“

13