Naučte se fotografovat dobře s filtry by Zoner Press

Lee Frost – Naučte se fotografovat dobře s FILTRY

Věnování: Mým dětem, Noahovi a Kitty, a mé ženě Julii. Originally published as THE PHOTOGRAPHER‘S GUIDE TO FILTERS, ﬁrst published in the UK in 2002, ﬁrst UK paperback edition 2004, reprinted 2004. Copyright © Lee Frost, David & Charles, 2002. Původně vydáno jako THE PHOTOGRAPHER‘S GUIDE TO FILTERS, první vydání v UK 2002, první brožované vydání 2004, dotisk 2004. Copyright © Lee Frost, David & Charles, 2002.

Naučte se fotografovat dobře s FILTRY Autor: Lee Frost Copyright © ZONER software, s.r.o. První vydání roku 2006. Všechna práva vyhrazena. Zoner Press KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZR511 Zoner software s.r.o. Nové sady 18, 602 00 Brno © Překlad: V. Babka Odpovědný redaktor: Ing. Pavel Kristián © Grafická úprava českého vydání: Ing. Pavel Kristián © Všechny fotografie autor, s výjimkou: Simon Stafford, str. 29 (vlevo, obě), str. 30 (nahoře vlevo, obě), str. 38, str. 66 (nahoře); Joe Cornish, str. 44 (vše); Chris Rout, str. 93 (vše); Sandy Furniss, str. 96; Tom Mackie, str. 106; Roger Howard, str. 107 (obě), str. 109, 111, 112, 113 (nahoře), str. 115 (hlavní); Billy Stock, str. 116 (vše), str. 117, 138 (dole), str. 139. © Příloha (text i fotografie): Tomáš Cihelka, www.paladix.cz Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení bylo sice postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývajících důsledků. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována jakýmkoliv způsobem nebo prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku či v jiném systému bez výslovného svolení vydavatele, s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí. Veškeré dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, s.r.o. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883, fax: 543 257 245 e-mail: knihy@zoner.cz http://www.zonerpress.cz

ISBN 80-86815-33-1

ANSE SOURCE D‘ARGENT, LA DIGUE, SEYCHELLES Tuto nádhernou tropickou pláž jsem vyfotografoval na Seychelách. Použil jsem polarizační filtr, abych zlepšil podání moře a zesílil modrou oblohu. Sám tento filtr může úplně proměnit obrázek, když ho správně použijete. Pentax 67, objektiv 45 mm, polarizační filtr, stativ, Fujichrome Velvia, 1/4 sekundy, clona f/22. Strana 1: DUNA 45, NAMIBIE Grafickou jednoduchost téhle dobře tvarované písečné duny a stromu u jejího základu jsem vylepšil polarizačním filtrem, kterým jsem zesílil modř oblohy a zvýšil barevné nasycení. Nikon F90x, transfokátor 80—200 mm, polarizační filtr, Fujichrome Velvia, 1/15 sekundy, clona f/8.

OBSAH 1 Volba systému filtrů

2 Polarizační filtry

3 Přechodové filtry

Barevně vyvažující filtry

Neutrální filtry

Filtry pro černobílou fotografii

7 Změkčující filtry

Používání barevných filtrů

101

Filtry pro speciální účely

109

10 Filtry pro detaily – předsádkové čočky

119

11 Filtry pro infračervenou fotografii

125

12 Kombinování filtrů

135

Příloha: Digitální filtry

143

Rejstřík

159

jete, co udělá, proč si ho zvolit a kdy ho použít. Kapitolu za kapitolou se budeme dívat na polarizační filtry, přechodové filtry, filtry vyvažující barvy, neutrální filtry s různou hustotou, filtry pro černobílou fotografii, změkčující filtry, barevné filtry, filtry pro dosažení speciálních efektů, filtry pro záběry zblízka, neboli předsádkové čočky, filtry pro infračervenou fotografii, a podíváme se i na kombinace filtrů. Všechny kapitoly obsahují obrázky sloužící k porovnávání, takže ihned můžete vidět, jaký přesný účinek konkrétní filtr může mít. Kniha přináší rovněž mnoho inspirativních obrazů, které vám ukáží, jak mohou filtry vylepšit snímek, když je pozorně použijete. Ale před tím vším se musím zabývat mnohem důležitějším faktorem – výběrem systému filtrů. Toto téma se často přehlíží, ale setkal jsem se s mnoha fotografy,

kteří bez rozmyslu investovali do drahých filtrů, aby pouze zjistili, že nejsou kompatibilní s určitými objektivy nebo systémy fotografických přístrojů. Druhou skupinu tvoří fotografové, kteří nemají vůbec žádnou představu, jak filtry použít. Často jsou na vině výrobci a obchodníci s fotografickým příslušenstvím, protože je často zajímá více obchod než poskytnutí korektní rady zákazníku. Ale vy musíte převzít iniciativu a dokázat klást otázky. Až si tuhle knihu přečtete, doufám, že budete vědět, na co se ptát, a vyhnete se nákladným chybám. Také doufám, že kniha vás bude inspirovat ke zkoumání fascinujícího světa fotografických filtrů a budete moci používat filtry k pořizování lepších obrázků – což je koneckonců (alespoň doufám) hlavní cíl, pro který se filtry navrhují.

BENÁTSKÉ MASKY Filtry pro dosažení různých efektů musíte používat opatrně; na správném objektu mohou zapracovat velmi dobře. Tady jsem použil změkčující filtr, abych vylepšil jednoduchý záběr dvou masek, které visely venku na výkladu obchodu v Benátkách. Pentax 67, objektiv 300 mm, filtr Cokin Diffuser 1, stativ, Fujichrome Provia 400, 1/125 sekundy, clona f/11.

VOLBA SYSTÉMU FILTRŮ Filtry k zasunutí, nebo našroubování? První rozhodnutí, které musíte udělat, spočívá ve volbě, zda investovat do sady tradičních kulatých filtrů, které se šroubují na objektiv, nebo do modulárního zásuvného systému. Filtry k našroubování se přímo upevňují na přední stranu objektivu, zatímco zasouvací filtry se zasazují do držáku filtrů připevněného na objektiv. Upřímně řečeno, rozhodnout se musíte podle povahy každého ze systémů. Šroubovací filtry jsou praktické pro určité typy filtrů, které používáte pravidelně (viz strana 20), nebo je využíváte jako ochranu vstupní čočky objektivu (viz strana 82). Obecně platí, že čtvercové zasouvací filtry jsou daleko všestrannější. Velkým přínosem zasouvacích filtrů je, že můžete použít stejné filtry a držák na všechny své objektivy (pokud zakoupíte ten správný systém), stačí investovat do sady adaptérových kroužků, které vyhovují různým velikostem závitů různých objektivů. Můžete také používat spolu dva nebo více filtrů, aniž byste se vystavili riziku vinětace (viz vedle). Tak můžete kombinovat různé technické i tvůrčí filtry a tím dosahovat různých efektů (viz strany 136–141).

Šroubovací filtry

Ačkoli šroubovací filtry se již vyskytují déle, nemohou soutěžit se zasouvacími filtry ve všestrannosti. Jestliže si usmyslíte používat pravidelně dva nebo více filtrů dohromady, zasouvací filtry budou daleko příhodnější a také vynaložení nákladů bude efektivnější.

Zasouvací filtry FISHGUARD BAY, PEMBROKESHIRE, ANGLIE Teleobjektivy jsou méně náchylné k vinětaci díky svému omezenému zornému poli. Jestliže budete používat šroubovací filtry, znamená to, že můžete bez problémů kombinovat dva nebo více filtrů. Byly by vhodné menší zasouvací filtry – za předpokladu, že zakoupíte adaptérové kroužky, které jsou dostatečně velké pro závit vpředu na objektivu. Filtry udržujte v čistotě, abyste v podobných scénách zamezili přesvětlení. Pentax 67, objektiv 300 mm, oteplující filtr B1C, stativ, Fujichrome Velvia, 1/30 sekundy, clona f/11.

KONTROLA VINĚTACE Vážné případy vinětace (ztmavnutí rohů obrázku) jsou obvykle zřejmé, když se podíváte hledáčkem kamery, ale některé hledáčky ukazují větší plochu obrazu než jiné, takže nepředpokládejte, že když vinětaci nemůžete vidět, tak neexistuje. Chcete-li zkontrolovat tento problém, nastavte na objektivu clonu f/16 nebo f/22, zaměřte objektiv na volnou oblohu nebo na bílou zeď a pak aktivujte kontrolu hloubky ostrosti. Jestliže se pozorně podíváte hledáčkem, měli byste být schopni zjistit všechny známky ztemnění směrem do rohů hledáčku. Můžete také zkusit otáčet držákem filtru a přitom se dívat do hledáčku. Tak uvidíte, zda při diagonální poloze filtru (když se okraje filtru na stranách držáku dostanou do rohů hledáčku) vznikne vinětace. To je obecný problém širokoúhlých objektivů. Často se mu lze vyhnout tak, že použijete čtvercové úchyty filtrů. Tohle je závěrečný tip, jak se vyhnout vinětaci: když používáte obdélníkový film, jinak řečeno, každý film jiného formátu než je 6x6 cm, zmenšíte nebezpečí vinětace otáčením filtru tak, aby úchyty držáku filtru zaujaly vodorovnou polohu nahoře i dole namísto obvyklé svislé polohy po stranách. To nelze udělat, když používáte přechodové filtry a obrázky snímáte s kamerou v poloze „landscape – krajina“, tedy formát na ležato, protože úchyty držáku musí být svisle po stranách objektivu. Pro ostatní typy filtrů to u širokoúhlých objektivů vyzkoušejte.

Na druhé straně, šroubovací filtry se vyrábějí se specifickou velikostí závitu – 49 mm, 52 mm, 77 mm atd. Pokud všechny vaše objektivy mají na své přední straně stejnou velikost závitu, což je vysoce nepravděpodobné, nevznikne žádná obtíž. Mnohem pravděpodobnější však je, že máte tři nebo čtyři různé velikosti filtrového závitu v sadě svých objektivů – více, když používáte střední formát, a rovněž tak 35mm vybavení – což vám přinese problémy s kompatibilitou závitů. Jednu cestu z toho dává nákup takových filtrů, aby se hodily na objektiv s největším filtrovým závitem, řekněme 77 mm nebo 82 mm. Pak můžete použít přechodové kroužky se sestupně dimenzovaným závitem, které využijete jako adaptér filtrů na objektivy s menším filtrovým závitem. Tyto kroužky lze lehce pořídit

ŘEKA BRATHAY, LAKE DISTRICT, ANGLIE Tady je zachycena vinětace – můžete ji vidět skrz hledáček, ale řada aparátů zobrazuje pouze 80 až 90 % celkové plochy obrázku, tak si jí můžete nepovšimnout.

a nejsou drahé. Jsou rovněž k dispozici v širokém rozsahu filtrových závitů. Ale – vždy se objeví nějaké to ale – jestliže využijete tuto volbu, počáteční výdaje budou velké, když potřebujete sadu filtrů s průměrem 77 mm nebo 82 mm. Také musíte pamatovat na to, a to dokonce i v případě filtrů velkých průměrů, že existuje mez – obvykle dva, zřídkakdy více než tři filtry – abyste je mohli použít popsaným způsobem spolu, aby nedošlo k vinětaci způsobené kombinovanou hloubkou filtrových kroužků zasahující do zorného pole objektivu. Když je vše zváženo, pak je systém zasouvacích filtrů připraven, aby z dlouhodobého hlediska posloužil vašim potřebám mnohem lépe. Vše, co potřebujete rozhodnout, je který…

JAK PRACUJE POLARIZAČNÍ FILTR

Světlo různých vlnových délek se šíří všemi směry – nahoru a dolů, ze strany na stranu a všemi možnými úhly. Když takové světlo dopadne na nějaký povrch, některé vlnové délky se od povrchu odrazí, jiné povrch pohltí. Vlnové délky, které byly odraženy, definují barvu povrchu, na který dopadly. Například červené auto je červené, protože nátěr, který mu dává barvu, pohlcuje všechny vlnové délky dopadajícího světla, vyjma červených, které odrazí. Stejné je to s listím – na jaře a v létě vypadá zelené, protože listí pohlcuje světlo všech vlnových délek, vyjma těch zelených, které se na listí odrážejí. Některé vlnové délky, které se na povrchu odrazí, budou polarizované, což znamená, že se šíří pouze v jednom směru. Jsou to právě tyto vlnové délky, které způsobují oslnění a odrazy a způsobují, že barva povrchu se zdá méně intenzivní. Polarizační filtr blokuje toto polarizované světlo. K tomu využívá speciální fólii sendvičovitě vloženou mezi dvě skleněné destičky. Přední část polarizačního filtru je otočná, takže orientace vložené fólie se mění. Otáčením můžete měnit množství polarizovaného světla, které polarizační filtr blokuje a tak ovládat dosaženou úroveň polarizace. Nejlépe to vysvětlím pomocí následující jednoduché analogie. Představte si dvě děti, z nichž každé drží jeden konec lana a mávají s ním, takže lano se pohybuje a tvoří řadu vln. Řekněme, že to dělají vertikálně ve směru odshora dolů. Pohyb lana napodobuje způsob, jak se šíří vlny polarizovaného světla. Jestliže pak protáhnete jeden konec lana svislou mezerou v plotě a požádáte děti, aby pokračovaly v pohybování lanem nahoru a dolů, vlny vytvořené na laně budou pokračovat jako předtím. Kdyby se vám pak podařilo onu svislou mezeru otočit do horizontální polohy, pohyb lana bude blokovaný mezerou, která teď bude nad a pod lanem. A přesně to samé dělá polarizační filtr. Nemáte žádné povědomí o tom, kterým směrem se polarizované světlo šíří, ale

otáčením polarizačního filtru nakonec najdete polohu, ve které je většina světla nebo veškeré světlo zablokováno polarizační fólií ve filtru. Nejlepším způsobem, jak určit tuto polohu, je upevnit polarizační filtr na objektiv fotoaparátu, pak pozorně otáčet přední částí filtru a zároveň pozorovat obraz ve hledáčku vašeho fotografického přístroje. Jak otáčíte polarizující fólií, můžete vidět, jak se intenzita barev

Polarizační filtry přicházejí na trh ve všech velikostech a nejrůznějších konstrukcích, které je umožňují našroubovat přímo na objektiv fotografického přístroje nebo zasunout do držáku filtrů. Polarizační filtry zobrazené zde jsou (zleva doprava) Kaseman, Hoya, Cokin P a Cromatek. Co se týče vzhledu, nejsou nepodobné šedým filtrům (viz strany 77 a 78).

ŘECKÝ KOSTEL V jasném slunečném počasí bude polarizační filtr téměř trvalým příslušenstvím na vašem objektivu, protože může tak účinně napomáhat vaší snaze vytěžit co nejvíce ze snímané scény – jako v tomto případě barevného kostelíka na řeckém ostrově Spetse. Olympus OM4-Ti, objektiv 21 mm, stativ, polarizační filtr, Fujichrome RFP50, 1/30 sec., clona f/8.

DEAD VLEI, NAMIBIE Používejte polarizační filtr správně, v těch pravých podmínkách, a tento filtr může podat významný rozdíl v sytosti barev, jasnosti a značně tak ovlivnit fotografii. Tady jsem použil polarizační filtr primárně kvůli prohloubení modré barvy nebe, ačkoli právě to způsobilo, že kostra stromu výrazně vystoupila díky svému světlejšímu tónu a rovněž se zdůraznila oranžová barva vzdálených písečných dun. Pentax 67, objektiv 45 mm, polarizační filtr, stativ, Fujichrome Velvia, 1/8 sekundy, clona f/16.

zvyšuje a potom snižuje, vznikají odrazy a zase mizí a modrá obloha tmavne a pak se rozsvětluje. Poloha, ve které přestanete otáčet, odpovídá poloze, ve které pociťujete účinek jako nejsilnější. Když používáte fotoaparát SLR (Single Lens Reflex, jednooká zrcadlovka) s automatickým zaostřováním a během zaostřování se otáčí i přední částí objek-

tivu s polarizačním filtrem, polarizační účinek se mění. Abyste tomuto jevu zabránili, nejprve zaostřete objektiv a pak správně natočte polarizační filtr. Kdybyste potřebovali aretovat zaostření, když jste správně natočili polarizační filtr, budete asi muset nastavit jeho úhel natočení znovu před expozicí snímku. (Pozn.: u nových objektivů je tento problém již většinou vyřešen.)

PŘECHODOVÉ FILTRY NEUTRÁLNÍ HUSTOTY Neutrální šedé přechodové filtry jsou navrženy tak, aby zajistily ztmavení oblohy, aniž by se změnila její přirozená barva. Filtry neutrální hustoty zeslabují všechny barvy spektra o stejné množství, takže výsledný účinek je zcela neutrální. Filtry získávají šedé zabarvení namáčením nebo barvením. Konvenční šedé filtry typu ND (Neutral Density, neutrální hustota, viz strana 77) mají pokrytí na celé ploše, zatímco neutrální přechodové filtry jsou částečně průzračné a částečně zabarvené. Přitom přechodová zóna, kde obě oblasti přecházejí jedna v druhou, je umístěna uprostřed plochy filtru. Některé levnější sady filtrů, určené pro amatéry, mohou obsahovat přechodové ND filtry, které nejsou zcela neutrální, takže oblasti snímků ovlivněné zabarvenou částí filtru mohou dostat barevný nádech. Profesionální přechodové filtry ND se vyrábějí ve vyšší kvalitě a procházejí pečlivou kontrolou, aby výrobce zajistil, že rovnoměrně pohlcují světlo napříč celým viditelným spektrem. Nejlépe se toho dociluje ručním

0.9

0.6

0.45

0.3

ponořováním jednotlivých filtrů a pozvolným vytvářením zabarvení. Profesionální přechodové filtry přicházejí na trh s různými hustotami – hodnotami denzity. Používá se logaritmická stupnice, takže nejobvyklejší filtry mají denzitu 0,3, 0,6 a 0,9, které snižují světlo na polovinu, čtvrtinu a osminu, tedy o 1, 2 a 3 expoziční stupně. Některé soustavy používají také denzity 0,45 (snižuje na třetinu, tj. o 1,5 expozičního stupně) a 0,75 (snižuje na šestinu, tj. o 2,5 expozičního stupně).

Prodávají se různé hustoty neutrálních přechodových filtrů, kterými můžete snížit úrovně jasu oblohy nebo jiných částí scenerie o určité množství. BRENTOR, DEVON, ANGLIE Filtr s tvrdou přechodovou oblastí má výraznější efekt, než měkký přechod, takže se lépe hodí pro snímání jasné oblohy nad obzorem. Zde jsem použil přechodový filtr 0,6 s tvrdým přechodem, abych ztlumil oblohu, když slunce vycházelo nad vzdálenými kopci. Pentax 67, objektiv 45 mm, přechodový filtr 0,6 ND (Hitech), stativ, Fujichrome Velvia, 1/2 sekundy, clona f/16.

Pro každodenní použití shledáte pravděpodobně jako nejužitečnější hustoty 0,6 a 0,9. Hustota 0,3 je tak slabá, že by neposkytla mnoho účinku, ale má cenu ji zařadit do své sbírky filtrů, neboť ji můžete využít v kombinaci s filtry jiných hustot.

Měkký, nebo tvrdý přechod? Dalším důležitým faktorem, který musíte uvážit, když si vybíráte neutrální přechodové filtry, je, zda si koupíte filtr s tvrdým, nebo měkkým přechodem. Jemný přechod má přechodovou zónu odstupňovanou velmi jemně (pozvolně), zatímco tvrdý přechod znamená náhlou změnu, bez odstupňování.

Bez filtru

S levným přechodovým ND filtrem

ZASOUVACÍ, NEBO ŠROUBOVACÍ FILTRY? Nejvšestrannější přechodové filtry jsou ty, které jsou určeny k zasunutí do štěrbiny držáku, protože filtr můžete polohově nastavit s velkou přesností a ten tak působí jen v těch oblastech, kde to potřebujete. Šroubovací přechodové filtry jsou méně užitečné, protože odstupňovaná plocha zabírá obvykle polovinu povrchu filtru a jejich poloha na objektivu je pevně daná. Když tedy například komponujete snímek, kde obloha zabírá jen horní třetinu plochy snímku, odstupňovaná část filtru také ztmaví zemi a dosáhne tak nepřirozeného účinku. Jediný způsob, jak se tomu vyhnout, je vždy komponovat fotografie tak, aby obloha a zem zabíraly polovinu plochy obrázku. To je však ve většině situací nepraktické, a obecně je nutné se tomu vyhýbat, jestliže chcete vytvářet zajímavé kompozice.

ALDEBURGH, SUFFOLK, ANGLIE Když si vybíráte přechodové filtry ND, uvědomte si, že nikoli všechny značky jsou zcela neutrální. Levnější filtry mohou přidávat i výrazný barevný nádech, jak vidíte z této dvojice obrázků.

VIDITELNÉ SVĚTLO paprsky gama

běžné rádiové vysílání

viditelné světlo ultrafialové infračervené záření záření

rentgenové záření

vlnové délky, na kterých pracuje radar, televize a rádio

ultrafialové

300

infračervené

400

450

500

550

600

vlnová délka viditelné světlo

Tato ilustrace ukazuje polohu viditelného světla v elektromagnetickém spektru a jednotlivé barvy, ze kterých se viditelné světlo skládá.

Viditelné světlo je tvořeno zářením vlnových délek, které představují barvy přecházející od teplé po studenou. Posloupnost těchto barev je obecně viditelná v duze, která se vytvoří, když sluneční paprsky procházejí padajícím deštěm a dešťové kapky světlo lámou do spojitého barevného spektra, ve kterém se obvykle rozlišuje sedm barev – červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, indigová a fialová. Když jsou ve světle přítomny vlnové délky těchto barev ve stejném množství, výsledkem je bílé, neutrální světlo. Obvykle však je toto zastoupení nevyvážené, některé délky jsou zastoupeny více než jiné a to mění „barvu světla“. Při východu nebo západu slunce procházejí paprsky silnou vrstvou atmosféry, a protože modrá složka světla se více odráží a rozptyluje, světlo blíže slunci potom obsahuje více žluté a čer vené barvy a působí tepleji. Za mlhavého počasí se veškeré záření odráží a rozptyluje přibližně stejně a výsledkem je „bílé“ světlo.Ve vyšších nadmořských výškách v horských oblastech se světlo z modrého konce spektra rozptyluje a odráží nejvíce, a výsledkem toho je výraznější zabarvení oblohy do modra. Lidské oko je schopno velmi rychle se adaptovat na tyto změny, což se nazývá chromatická adaptace. Dokonce i když světlo obsahuje vyšší obsah „teplých, červených“ vlnových délek nebo naopak „studených, modrých“ vlnových délek, všechno stále vypadá „nor-

650

700

800 nm (nanometr, 10 -9 m)

málně“. Bohužel fotografický barevný film se tímto způsobem adaptovat nemůže; je vyroben tak, aby zaznamenal světlo s vyváženými vlnovými délkami – tedy bílé světlo. Když nevyváženost překročí určitou mez, buď k teplému nebo ke studenému konci spektra, film zaznamená tyto odchylky a snímky získají znatelný barevný nádech. Žárovky s wolframovým vláknem poskytují dobrý příklad: jestliže exponujete snímek na normální barevný film při světle žárovky, dostanete výsledek s velmi silným barevným nádechem do žlutého a oranžového tónu. V okamžiku expozice jste si nebyli vědomi žádného barevného nádechu, protože vaše oko se přizpůsobilo danému světlu. To ale film udělat nemohl a zaznamenal světlo způsobem věrným skutečnosti. To je něco, čeho si musíte být vždy vědomi, jednak proto, že film v aparátu nezaznamená to, co oko vidí, ale také proto, že odchylky barvy světla nemusí být tak velké, aby se barevný nádech projevil. Když exponujete venku – například v jasném slunečním světle pod bezmračnou oblohou – je velice pravděpodobné, že vaše snímky asi budou vykazovat lehkou barevnou chladnost, zejména kolem poledne. To platí, i když je pod mrakem a na fotografovaný objekt přichází spíše odražené světlo namísto světla přímo ze slunce, nebo za pochmurného počasí, když slunce má oblačnou pokrývku a obloha se chová jako obrovský zdroj difusního neboli rozptýleného světla.

NAMIBIJSKÁ POUŠŤ Během časného rána a v pozdním odpoledni bylo světlo přitažlivě teplé, což dodávalo scenerii život. Použijete filtry, abyste zdůraznili tento účinek, ačkoli často nejsou skutečně potřebné, a snímky vyjdou tepleji, než jste očekávali, protože vaše oči se mohou adaptovat na barevnou teplotu. To film nemůže. Pentax 67, objektiv 55 mm, polarizační filtr, stativ, Fujichrome Velvia, 1/8 sekundy, clona f/16.

ZMĚKČENÍ OBRAZU Když světelné paprsky procházejí objektivem fotografického přístroje, uspořádání jednotlivých optických členů tvořících objektiv zajistí, že všechny tyto paprsky se zaostří v rovině filmu – zaostřovací mechanismus objektivu vám napomáhá dosáhnout toho změnou vzdálenosti mezi jednotlivými prvky objektivu a filmem. Když nezaostříte správně, procházející světelné paprsky se setkají před rovinou filmu nebo za ní, takže vyfotografovaný obraz nebude ostrý. Změkčující filtry fungují obdobně. Fotografovaný objekt nebo scénu dostanete do roviny filmu zaostřením objektivu. Když ale na tento objektiv umístíte změkčující filtr, některé paprsky procházející tímto filtrem se zalomí nebo ohnou, takže se nezaostří do roviny filmu. Namísto toho, aby obrázek vypadal jako nezaostřený, změkčující filtry pouze znejasní jemné detaily, zatímco výrazné detaily a celkový objekt zůstanou nedotčené. Obraz proto vypadá celkově jako zaostřený, ale vykazuje jemný rozptyl.

Světelná fantazie Změkčující filtry pracují prostřednictvím „rozpuštění“ světel do zastíněných partií a tak vytvářejí nadpozemsky nehmotný svit. Abyste to ukázali co nejlépe, umístěte svůj objekt proti tmavému pozadí – bude potom obklopen přitažlivým svitem. Když například exponujete portrét v exteriéru, postavte portrétovanou osobu před zastíněnou plochu, ale její obličej musí být přitom dobře osvětlený. Toho dosáhnete tak, že udržíte slunce za portrétovanou osobou a pak odraženým světlem nebo reflektorem osvětlete její obličej. Působí to dobře, protože pozadí zůstane přirozeně ve stínu a na konečném snímku vyjde velmi tmavě nebo dokonce úplně černě. Exponování do slunce může také poskytnout krásné výsledky. Když fotografujete sluneční světlo procházející lesem a exponujete na stíny, vysoká světla se vypálí a zasáhnou do stínů, a tak se vytvoří neuvěřitelně vzdušné obrazy. Tuto techniku lze použít na libovolném objektu, který má za sebou světlé pozadí,

GONDOLY V BENÁTKÁCH Změkčující filtry vytvářejí krásné vzdušné efekty při použití v protisvětle. Když jsem pozoroval gondoly na laguně v Benátkách, cítil jsem, že mají potenciál pro vznik skvělého snímku – ale jen při současném použití změkčujícího a oteplujícího filtru. Prodloužení expozice kvůli vypálení jasného pozadí převedlo snímek do high-key tónu. Kdybych nastavil naměřenou expozici, vyšly by gondoly jako siluety a fotografie by dopadla úplně jinak. Nikon F90x, transfokátor 80 až 200 mm nastavený na 200 mm, filtr Cokin Diffuser 1 a oteplující filtr 81D, Fujichrome Sensia II 100, 1/250 sekundy, clona f/2,8.

například budovy proti zatažené obloze. Exponováním na partie ve stínu nebo prodloužením expozice, nastavené vaším fotografickým přístrojem o 1 až 2 expoziční stupně (EV) zesvětlíte tóny obrázku s efektem změkčení v tónině high-key.

Clona a změkčování Ačkoli existuje mnoho různých typů změkčujících filtrů, můžete dosáhnout různé síly výsledného efektu jedním filtrem tak, že budete používat různé hodnoty clony vašeho objektivu. Zásadně platí: čím větší je otvor clony, tím silnější je změkčující účinek a naopak. Když exponujte při cloně 2,8 nebo 4, dostanete plný účinek změkčujícího filtru. Difuzní vzhled postupně zmizí, když clonu zvyšujete, až při hodnotě 16 nebo 22 téměř zmizí. Je třeba to vědět, protože důsledkem je velký rozdíl vašich snímků. Při portrétování při malých clonách, s vyloučením pozadí z roviny zaostření dostanete to nejlepší z obou světů. Ale například krajinářské snímky nebo snímky architektury obvykle

Cokin Diffuser 1

Cokin Moderate Diffuser 1

Hoya Softener

Lee Soft Focus 3

Hitech Movie Mist Black 1

bez filtru

POROVNÁNÍ ZMĚKČUJÍCÍCH FILTRŮ

potřebují hodně zaclonit, na hodnoty 11, 16 nebo 22 kvůli dosažení maximální hloubky ostrosti, takže když přitom použijete hodně slabý změkčující filtr, jeho účinky budou sotva pozorovatelné.

Rozdíly ve značkách Změkčující filtry se značně mění od jednoho výrobce k druhému a žádné dva nedosáhnou stejného účinku. Je tedy určitě dobré experimentovat s různými značkami těchto filtrů. Různí výrobci používají pro svoje změkčující filtry nejrůznější názvy: od „softar“ a „diffuser“ k „haze“ nebo „sunsoft“ nebo „dream“ (tedy změkčující, rozptylující, opar, slunečný změkčující nebo sen). Některé mají hladký povrch, jiné mají bublinky, vruby nebo dokonce i dírky, aby tak rozptýlily procházející světelné paprsky. Existují také četné filtry s názvem „net“ (síť) , které mají zabudovánu jemnou černou mřížku, aby se docílilo zlomu jemných podrobností, aniž by byla ovlivněna celková ostrost obrázku. 93

SYMBOLIKA BAREV Každá barva ve viditelném spektru má schopnost vyjadřovat různé nálady a emoce, takže přidáním konkrétní barvy do obrázku můžete povzbudit určitou reakci diváka.

Červená To je velmi dominantní, vystupující barva, která symbolizuje krev, nebezpečí a naléhavost. Je to barva, která nás varuje, takže obrázky s čer veným tónem mají v sobě napětí. Vzpomeňte na rčení: „rudý vztekem“ nebo „jako červený hadr na býka“. Zabarvení fotografie tmavým červeným filtrem musíte udělat pozorně a na správném objektu, protože účinek může být hrubý a jakoby z jiného světa. Výrazné siluety nebo tvary působí dobře, protože jejich síla pomáhá udržet červený tón pod kontrolou přidáním kontrastu. Bez výraznosti ve snímku ho barevný nádech zcela zatopí, protože se potlačí podrobnosti.

Modrá To může být dvojznačná barva podle souvislosti, ve které je použita. Mezi pozitivní působení patří poho102 da, vyrovnanost, uklidnění, stabilita, kdy symbolizuje

autoritu, vznešenost, pravdu, naději, svěžest, oblohu, moře, širý otevřený prostor, svět kolem nás. Na druhé straně může představovat samotu, depresi, ztrátu, smutek a chlad. Může být náladovou, tajemnou, rezervovanou barvou. Pomyslete na rčení „modrý zimou“. Opuštěná venkovská cesta fotografovaná za bezútěšného, kalného nebo deštivého dne napovídá pocit izolace, osamělosti a chladu. Záběr živého modrého moře vyhřívaného sluncem pod ohromnou modrou oblohou evokuje svobodu, široký otevřený vesmír, harmonii a štěstí.

MOLO V BRIGHTONU, SUSSEX, ANGLIE Oranžový filtr, normálně používaný pro černobílou fotografii, přidal tomuto západu slunce bohatou záři. Nikon F90x, objektiv 50 mm, oranžový filtr, stativ, Fujichrome Velvia, 1/2 sekundy, clona f/16.

Barevné filtry určené pro černobílou fotografii spolu s filtry pro převod a kompenzaci barev lze použít k přidání silného barevného nádechu do vašich fotografií.

ČERTÍK Tento záběr jsem pořídil před mnoha lety z legrace. Můj mladší bratr procházel darebnou fází, takže jsem se rozhodl zobrazit ho jako příslovečného čertíka. Dosáhl jsem toho tak, že jsem umístil tmavě červený filtr před přenosný blesk namísto na objektiv fotografického přístroje, takže jsem objekt vykoupal v bohatě červeném světle. Olympus OM1n, objektiv 50 mm, blesk Vivitar 283, červený filtr Cokin, Fujichrome RFP50, 1/30 sekundy, clona f/4.

DERWENTWATER, LAKE DISTRICT, ANGLIE Tuto fotografii jsem exponoval v tom nejnudnějším dni, který jsem kdy zažil. Abych ze situace dostal maximum, použil jsem sytě modrý filtr 80A a zvýšil studený barevný nádech. Art 617 Panoramic, objektiv 90 mm, filtr 80A, stativ, Fujichrome Velvia, 4 sekundy, clona f/22.

103

FILTRY S HVĚZDNÝM ÚČINKEM Hvězdný filtr je nejpopulárnějším filtrem pro speciální účely a jedním z nejužitečnějších, protože jeho účinek potěší a není příliš přehnaný. Ve skutečnosti jde o čirý filtr s velkým počtem rovnoběžných čar vyleptaných do povrchu filtru. Tyto čáry vytvářejí druh kontrolovatelné záře a převádějí zářící světelné body na hvězdy. Kde je vyleptaná jediná sada čar, vznikají dvoupaprskové hvězdy. Když je přidaná další sada čar v pravém úhlu k sadě původní, vytvoří se hvězda se čtyřmi paprsky atd. Cokin nabízí největší sortiment – dvou, čtyř, osmi a šestnácti paprskových, zatímco ostatní výrobci jdou jen do osmipaprskových. Účinek hvězdných filtrů je nejlépe vidět na městských sceneriích exponovaných v noci obsahujících hodně jasných světel, jako jsou pouliční lampy, slavnostní nebo dekorativní osvětlení budov, nábřeží apod. Hvězdy velmi jasně vyniknou na tmavém pozadí oblohy nebo

UDĚLEJTE SI SVŮJ VLASTNÍ HVĚZDNÝ FILTR Jestliže chcete experimentovat s hvězdnými efekty a nechcete utrácet peníze za nákup filtru, proč si nevyrobit svůj vlastní filtr? Když máte starý čirý filtr, například skylight nebo ultrafialový filtr nebo slabý oteplující filtr, můžete z něj udělat filtr s hvězdným účinkem tak, že na jeho povrch vyškrábete nebo vyryjete soustavu kolmých čar. Mohli byste použít také čistý kousek plastu, pokud nemáte vhodný filtr po ruce. Čáry udělejte velmi jemné a dodržte jejich rovnoběžnost s malými odstupy, ne více než 0,5 mm od sebe. Po soustavě rovnoběžek v jednom směru vše opakujte s kolmou sadou čar a tak dostanete filtr se čtyřcípými hvězdami. Přidáte-li další čáry diagonálně, dostanete šesticípé hvězdy a další systém diagonálních čar vás přivede ke hvězdám osmicípým.

110

ULLSWATER, LAKE DISTRICT, ANGLIE Tuto scénu jsem vyfotografoval s doma zhotoveným hvězdným filtrem – prostě jsem poškrábal starý změkčující filtr čarami na sebe kolmými a udělal si tak filtr s dvojím účinkem: změkčující a hvězdný. Když jsem exponoval do slunce, dostal jsem každý odraz na hladině jako čtyřcípou hvězdu spolu s hvězdou pro slunce skryté za stromem, aby se tak snížila jeho intenzita. Olympus OM1n, objektiv 28 mm, doma vyrobený změkčující hvězdný filtr, Fujichrome RFP50, 1/250 sekundy, clona f/11.

neosvětlených ploch a mohou vytvářet velmi působivé obrazy. Pozor ale na případy, kdy scéna samotná obsahuje příliš mnoho jasných světel – na vašich fotografiích mohou tato světla snadno převážit mrkající hvězdy a účinek zmizí. Filtry s hvězdným efektem lze také použít během dne, aby vytvářely hvězdy z jasných světel. Nejzřetelnějším světlem je obvykle slunce, takže se pokuste skrýt ho za pomník, budovu nebo strom, pak použijte filtr s hvězdným účinkem a vytvořte jasnou hvězdu vynořující se zpoza této překážky. Filtr s hvězdným účinkem reaguje velmi dobře na světla na vodě a vytvoří mihotavé moře jemných hvězdiček, které velmi dobře působí na pozadí siluet člunů nebo lidí. Tyto filtry také můžete použít na vytvoření hvězd z odrazů světla na náraznících aut, slunečních brýlích atd.

Filtry s hvězdným účinkem lze využít s velkým množstvím objektivů od širokoúhlých až po teleobjektivy a při libovolném nastavení clony, ačkoli se doporučuje vyšší hodnota clony – f/11 nebo f/16. Poněvadž tyto filtry jsou čiré, nevzniká žádná světelná ztráta a nemusíte dělat žádné úpravy doby expozice, i když měříte ručním expozimetrem nebo fotografickým přístrojem před nasazením filtru na objektiv. Pokud se vám hvězdný efekt nezdá dostatečný, pokuste se ho zkombinovat s ostatními filtry. Cokin to už udělal a nabízí filtr Softstar, což je podle názvu změkčující filtr kombinovaný s filtrem s hvězdným účinkem. Tento filtr je velmi dobrý na snímky zátiší nebo na vzdušné scenerie jako jsou čluny na vodě.

Dobrých výsledků také dosáhnete kombinacemi filtrů s hvězdným účinkem a filtrů silně zabarvených, jako například oranžových nebo modrých filtrů. Když exponujete noční scény, můžete zkusit také něco jiného: během expozice pootočte filtrem s hvězdným účinkem. To pozmění hvězdy na světelná kola kolem každého bodu, kde se tvoří hvězda. Stejně jako u všech speciálních účinků, musíte filtry s hvězdným účinkem používat úsporně a na správné objekty. Když popisovaný účinek zneužijete, vaše práce se rychle stane předpověditelnou a nudnou. Nesnažte se použít filtr s hvězdným účinkem ve snaze odstranit nudnost objektu a vytvořit tak úspěšný obrázek – povýšení techniky nad obsah zřídkakdy zapůsobí.

PAŘÍŽ Když použijete filtr s hvězdným účinkem na správný objekt, můžete výrazně vylepšit obrázek. Pro tuto pařížskou noční scenerii použil Roger Howard filtr tvořící z jasných světel šesticípé hvězdy. Protože tam bylo málo výrazných světelných zdrojů, účinek je bez přehánění jasně zřetelný. Pentax 645, objektiv 40 mm, filtr s hvězdným účinkem SRB, stativ, Fujichrome RDP100, 1 sekunda, clona f/8.

111

F I LT RY PRO INFRAČERVENOU FOTOGRAFII

11 DŮM NA HRÁZI Tato fotografie ukazuje všechny účinky monochromatického infračerveného filmu – vysoký kontrast, ztmavení modré oblohy a převedení listoví na strašidelně bílé tóny. Použil jsem vysoce citlivý monochromatický infračervený film Kodak High Speed, který je nejzrnitějším filmem s nejvyšší citlivostí v infračervené oblasti na trhu. Kopíroval jsem na gradaci IV, abych ještě více zvýšil kontrast. Nikon F90x, objektiv 28 mm, tmavočervený filtr Hoya R25, monochromatický infračervený film Kodak High Speed s citlivostí ISO 400, 1/60 sekundy, clona f/11.

Jak jsme si již vysvětlili v kapitole 4, světlo je tvořeno elektromagnetickým zářením různých vlnových délek, z nichž některé můžeme vidět prostým okem, většinu však spatřit nemůžeme. Jejich vlnová délka se měří v nanometrech [nm]. Jeden nanometr je 10 -9 m, což představuje jednu tisícinu z miliontiny metru. Konvenční fotografie se zabývá záznamem světla z viditelného spektra, které má vlnové délky okolo 400 nm na modrém konci až 700 nm na červeném konci spektra. Infračervené záření má vlnové délky v rozmezí 700 až 1 200 nm, takže pro prosté oko je neviditelné. Naštěstí jsou k dispozici speciální filmy, jak barevné, tak i černobílé, které jsou citlivé jak na viditelné, tak infračervené záření v rozmezí vlnových délek 250–900 nm, což umožňuje zachytit určitý interval neskutečných efektů. Abyste však z infračerveného filmu vytěžili maximum, musíte použít speciální filtry a zablokovat jimi co nejvíce záření z viditelné části spektra.

125

KOMBINOVÁNÍ F I LT R Ů

KRAJINA U FENLANDU Tato neradostná zimní scéna vypadala pro prosté oko poněkud nudně a mdle, ale použití dvou filtrů ji úplně změnilo. Nejprve jsem vybral neutrální filtr 0,9 ND, abych zachoval barvu a podrobnosti na obloze, a modrým filtrem 80B jsem do obrazu přidal modrý nádech. Nikon F90x, transfokátor 18–35 mm, filtry 0,9 ND a 80B, stativ, Fujichrome Velvia, 15 sekund, clona f/11.

Ačkoli převážná většina filtrů je navržena tak, aby poskytovaly jediný účinek, většinu z nich lze použít spolu s jedním dalším nebo více filtry a tím docílit kombinovaného účinku v jediném obrázku. Pro mnoho fotografů to je standardní praxe. Často se například používá polarizační filtr spolu s oteplujícím filtrem a/nebo s šedým přechodovým filtrem pro krajinářské snímky. V uvedené kombinaci se nejprve vybírá polarizační filtr kvůli jednomu nebo více jeho známým účinkům – zvýšit sytost oblohy, snížit přezáření a dosytit barvy, zlepšit celkový jas snímku a vyloučit odrazy. Jako další filtr poslouží šedý přechodový filtr, aby snížil rozdíl jasu oblohy a země, nebo aby ztlumil část oblohy, když je tmavší na jedné straně než na straně druhé díky nestejnoměrné polarizaci. A konečně oteplující filtr vyváží veškerý chlad osvětlení, případně snímku záměrně přidá teplý tón. Tohle je pochopitelně jen jedna praktická kombinace, ale jsou jich tisíce, které čekají na objevení, jestliže jste ochotni experimentovat.

135