Portrét - naučte se fotografovat kreativně

E

N

C

Y

K

L

O

P

E

D

I

E

G

R

A

F

I

K

A

A

F

O

T

O

G

R

A

F

PORTR ÉT › naučte se fotografovat kreativně ‹

Bryan Peterson

I

E

PSYCHOLOGIE V KOSTCE

F

otograf, který dobře rozumí lidské psychologii a vzorům lidského chování, je šťastný člověk. Máte-li být schopni někoho (včetně členů rodiny) přesvědčit, aby vám byl modelem, měli byste být připraveni zodpovědět největší a nejpřirozenější otázku, kterou váš model (nebo modely) vám nebo i sobě položí: „Co z toho budu mít?“ To je základní „pravidlo“ lidské psychologie, které řídí největší část lidského chování. Když hledáte práci, také si nejdříve ze všeho pomyslíte, „Co z toho budu mít?“ Většina z nás se při zakládání svých vztahů a provádění malých i zásadních rozhodnutí řídí touto otázkou. A určitě vás nepřekvapí, že i fotografové jsou do značné míry motivováni tím, co mohou získat.

Snadno dojdeme k tomu, že pro pořízení jakéhokoliv snímku lze najít důvody zištné i nezištné. Nicméně mě napadá jen jediný druh nezištné fotografie, a tou je práce, kterou provádí laborant u rentgenu. Tak například není nic nezištného na tom, když někdo vyfotografuje člověka umírajícího na AIDS, který s fotografováním nesouhlasí, nebo hladovějící súdánskou ženu s dítětem, která také dala zcela jasně najevo, že o fotografování nestojí. Myslete si, co chcete, ale v těchto situacích je většina z nás – ne-li každý – vedena k tomu, abychom postupovali vpřed, pokračovali, něco změnili, nevzdali se, zápasili, vytyčili si cíle nebo dosáhli svého z jednoho prostého důvodu: opět zkrátka proto, že cítíme, že nám to něco přinese. I když to může znít překvapivě, když váš model nebude mít pocit, že něco získá, daleko spíš fotografování odmítne. A jak již hodně z vás ví, týká se to i členů rodiny.

To neznamená, že vaše modely budou požadovat nějaký přehnaný poplatek. Jen v případě pěti obrázků v této knize dostal model zaplaceno a ve dvou z nich se jednalo o profesionální modely, jejichž honorář zaplatil můj zákazník, Kodak. Zjistil jsem, že většina lidí s fotografováním souhlasí, když je váš přístup a záměr upřímný – a když jim oplátkou nabídnete bezplatné zaslání několika výtisků snímku ve formátu A4. Přislib zaslání e-mailu s několika obrázky JPEG ve vysokém rozlišení také funguje. Z těchto JPEGů si lidé mohou vytisknout kopie, které chtějí, sami (což je pro mě další výhoda). Hodně lidí má představu, kolik by si za práci, kterou vy odvedete zadarmo, vzal profesionální fotograf. A jak mohou potvrdit rodiče, v mnoha rodinných albech jsou zvěčněné chvilky s dětmi, které byly vykoupeny horami zmrzliny a hamburgerů.

14 JAK POROZUMĚT LIDEM

(V tomto světle je zajímavý následující příběh. Před několika lety jsem v parku plném kvetoucích třešní narazil na nádherný pár, který velmi rád souhlasil s fotografováním.

Když jsem jim okamžik před pořízením snímku vysvětlil, že bych jim několik hotových snímků zaslal, ihned si to rozmysleli, protože byli přesvědčeni, že by za ně museli dříve nebo později zaplatit – v tomto případě sehrála svoji roli zřejmě jazyková bariéra. Naštěstí se mi to tehdy stalo poprvé a naposledy.)

Za předpokladu, že se představíte jako začínající fotograf – a i tehdy, když jsou vaše zkušenosti skutečně velmi omezené – lidé ve vašem hlase rádi uslyší nadšení a zápal a budou na ně reagovat daleko lépe, než na slova pronášená odměřeně, stydlivě a nejistě. Je to další stránka lidské přirozenosti: většina z nás se cítí „bezpečně“ spíše tehdy, když slyší sebejistý hlas, než když je hlas nerozhodný a nejistý. Vaše modely nepřesvědčí ani tak to, co řeknete, ale jak to řeknete; znovu ale musím zopakovat, že jde hlavně o zdvořilost vašeho požadavku.

A nehledě na to, kde nebo koho se rozhodnete fotografovat, měli byste především chtít tvořit obrázky, které uspokojí vašeho tvůrčího ducha. To, zda obrázek posune vaši kariéru nebo zvítězí ve fotografické soutěži, je v porovnání s nejvyšší odměnou druhořadé. Fotografové, kteří fotografují lidi, se často pohybují uvnitř přísně střežených psychologických hranic, kterými jsou mnohé modely obrněny, ale já se vždy zkušeností, kterou jsme spolu mohli sdílet, cítím obohacen – ať již je to v okamžiku fotografování, nebo o několik hodin později – a jsem vděčný za ten největší přínos ze všech: spřízněnost s ostatními, ať již je to rodina, přátelé nebo cizí lidé.

Dotazy, které jsou mi pokládány, se často týkají mého přístupu k fotografování osob. Za prvé, málokdy oslovuji někoho, kdo pro mě není něčím zajímavý, což je samozřejmě velmi subjektivní, a to, co připadá zajímavé mně, může být pro někoho jiného zcela nudné. Za druhé, zjistil jsem, že když možný model několik minut jen pozoruji (někdy potají), velmi mi to pomáhá rozhodnout se, jak jej budu chtít vyfotografovat. Během těchto několika minut si všímám typických rysů jeho chování nebo jeho výrazů, které bych chtěl zachytit. A když někoho oslovuji, pomáhá mi také vysvětlit mu, proč bych měl o jeho fotografii zájem. Například tento drobný stařík si užívá pracovní přestávku pokuřováním ze své vodní dýmky. Chvíli jsem jej pozoroval a fotografii jsem pořídil teprve tehdy, když jsem jej oslovil a vyměnil s ním několik slov.

Objektiv 1224 mm nastavený na 19 mm, f/8, 1/15 s

PŘEKONÁVANÍ NESMĚLOSTI

M

ezi hlavní překážky, které se fotograf musí naučit překonávat, patří nesmělost. U některých fotografů to neznamená pouze stydlivost modelu, ale také stydlivost vlastní.

Předpokládejme, že jste se vypořádali s vnitřním blokem, který vám bránil žádat lidi, aby vám stáli modelem. Jak jim teď upřímně, jasně a sebejistě sdělíte své záměry?

Po několika minutách hovoru s modely, když už o nich získám nějakou představu, jim obvykle položím dráždivou otázku: „Jak se vymezujete nebo jak se vnímáte?“ Na tuto otázku pochopitelně nelze odpovědět prostým ano nebo ne. Vede k další konverzaci, při které má zkušený fotograf – a vy nyní také – navrch. V určitý okamžik tuto otázku doplníte další: „Kdybyste při fotografování mohli vypadat tak, jak byste chtěli, mít na sobě, co byste chtěli, a dělat, co byste chtěli, co bych na výsledném obrázku spatřil?“ Záměrem tohoto dotazu samozřejmě je přiblížit osobě fotografické uvažování, a tak ji otevřít myšlence, že bude fotografována.

Krom toho se moje úspěšnost při fotografování lidí díky přechodu na digitální fotoaparát během posledních dvou let zdesetinásobila. Dříve jsem s sebou nosíval Polaroid SX-70, se kterým jsem fotografoval váhavé osoby; i ti nejzatvrzelejší rychle změnili názor, když na fotografii z Polaroidu viděli, co mám v plánu. Díky bezprostřednosti displeje digitálních fotoaparátů jsem se mohl s SX-70 rozloučit. Kohokoliv teď můžu snadno uklidnit, protože než začnu se skutečným focením, může se jasně přesvědčit, jak skvěle bude vypadat!

A ještě poslední poznámka k překonávání nesmělosti: někteří fotografové při fotografování lidí zásadně pracují sami, bez pomoci asistenta. Já, spolu s mnoha dalšími fotografy, zastávám opačný názor. Pomocník může model povzbudit k hovoru, pohlídat nedopnutou košili nebo rozjetý zip, odstávající vlasy, špenát mezi zuby a jiné možné problémy, kterých si nemusíte všimnout. Asistent fotografovi umožňuje zaměřit se na jedno jediné: tvorbu vynikajících snímků.

Několikrát jsem fotografoval bez asistenta a kdybych si mohl vybrat, vzal bych ho s sebou pokaždé. A to, že nejste profesionální fotograf, v žádném případě neznamená, že byste si nemohli vychutnat svobodu pramenící z toho, že za vás mluví někdo jiný (kdo se o vás navíc i „postará“). Znáte-li někoho, kdo se rád baví s lidmi a rád po-

34 PRÁCE S LIDMI

Během let jsem se potkal s nejedním nesmělým člověkem a vytvořil jsem si dvě pravidla. Pravidlo první: když zjistím, že jsem vyfotografoval někoho, kdo o mně nevěděl (to se týká i plachých osob), snažím se ho najít jako v případě tohoto kubánského chlapce. Jak jsem fotografoval, najednou se tam objevil, a podle výrazu ve tváři z toho očividně nebyl nadšený.

Ihned jakmile jsem snímek pořídil, jsem si zabalil své náčiní a vydal se za ním.

Když jsem uviděl, že zašel do malého bytu, zaklepal jsem na dveře. Otevřela mi jeho babička, které jsem s pomocí svého tlumočníka vysvětlil, že jsem právě vyfotografoval jejího vnuka a chtěl bych mu hotové fotografie zaslat (a získat souhlas s jejich použitím).

Pravidlo druhé: když mě zaujme někdo skutečně nesmělý, jsem ochotný obětovat čas potřebný k rozptýlení nesmělosti a k provedení fotografování v klidnějším prostředí. Jestliže si někdo skutečně nepřeje být fotografován, respektuji to a dále ho neobtěžuji.

znává nové tváře, máte nejen výborného pomocníka, ale i skvělého „lovce lidí.“ Zapojte jej! Brzy uvidíte, jak se počet vašich snímků osob zvýšil – ať to jsou fotografie cizinců ve vzdálené zemi, spolupracovníků nebo jen vašich příbuzných.

Vady na kráse Když si u svého modelu získáte určitou důvěru (ať již je to člen rodiny, známost nebo cizinec), lidé vám obvykle prozradí nějaké důvěrné – a někdy dokonce překvapující – podrobnosti ze svého života a názorů. Během hovoru se pravděpodobně dozvíte o fyzické „vadě“, kterou model má

a nesnáší ji a kvůli které se mu myšlenka na fotografování příčí. Shodou okolností to může být právě to, co vás na tomto člověku na první pohled zaujalo. Tak jak se s tím vyrovnat? Ne vždy to jde, ale často můžete zdůraznit pozitivní rysy „vady“, ať již je jakákoliv.

Když si například osoba dělá starosti kvůli vráskám, které jí jen připomínají ztracené mládí a sílu, můžete jí vysvětlit, že vás oslovila právě ta tvář plná moudrosti, do které bylo vepsáno tolik příběhů. Je to obličej, ze kterého je cítit vítězství, radost i žal, lásky vyhrané i ztracené. Je to nádherný obličej, vyvolávající ve vás pocit bezpečí. Víte, že před vámi stojí někdo mnohem zkušenější než vy sami!

Moje úspěšnost při fotografování lidí

se díky přechodu na digitální fotoaparát a bezprostřednosti jeho displeje během posledních dvou let zdesetinásobila.

PŘEKONÁVANÍ NESMĚLOSTI 35

PLÁNOVÁNÍ A REKVIZITY: VÝHODY NAARANŽOVANÉ MOMENTKY

Když je váš model „ztracen“ ve svém vlastním světě, momentka se někdy naskytne sama. Jednou jsem se ve Francii po odpoledním fotografování hořčičných lánů vracel polní cestou zpět k autu, abych uložil své náčiní, a zahlédl jsem svou dceru Chloë, procvičující nové taneční kroky, které se nedávno naučila v kroužku, a nevnímající svět kolem sebe. Rychle jsem pozvedl fotoaparát k oku a vyfotil několik snímků, protože by si mě brzy všimla a možná by se styděla ve svém „představení“ pokračovat. Clona f/5,6 udržela hloubku ostrosti v rozumných mezích a správnou dobu expozice, 1/250 s, mi poradil expozimetr.

Objektiv 70–200 mm nastavený na 200 mm, f/5,6, 1/250 s

40 PRÁCE S LIDMI

Modely na mnoha obrázcích v této knize si byly plně vědomy mé přítomnosti – a přesto si dovolím tvrdit, že hodně z nich má charakter momentky. Snad za to může to, že fotografie pro mne představuje především práci – každopádně si skutečnou momentku mohu dopřát jen zřídka. Vždy se snažím, aby moje modely podepsaly souhlas s použitím dříve, než vůbec začneme fotit. Když potřebný souhlas nemám, nemohu práva k obrázku pronajmout nebo prodat, a je dost dobře možné, že při současné módě podávat žaloby bych nebyl chráněn, ani kdyby se má práce omezovala na veřejné výstavy. A tak nemám jinou možnost, než že svoju přítomnost i záměry musím prozradit.

Práce s modely, které o vás vědí, s sebou pochopitelně nese tu výhodu, že si snímek můžete naplánovat lépe, než kdyby to byla skutečná momentka. A fotografové často v aranžovaných momentkách využívají rekvizity. Rekvizity totiž umocňují „identitu“ modelu (jeho zájmy, nadání nebo profesi). Tato rekvizita opět nemusí mít nic společného s modelem, ale byl-li model vhodně zvolen, obrázek s ní získá na věrohodnosti.

Rekvizita může budit pozornost (například ochočený hroznýš královský plazící se kolem krku pouličního čaroděje), nebo může tvořit součást pozadí (Mustang, ročník 65 za automobilovým nadšencem). V každém případě mají své místo. Řekněme, že uvidíte ženu v džínách, ve flanelové košili, v kovbojském klobouku a kovbojských botách, za kterou se ztrácí rozmazané zelenavé pozadí. Žije na venkově?

Vypadá to tak. Vlastní koně? Zdá se, že ano. Šlechtí koně?

Je to pravděpodobné. Poslouchá country? Nejspíše ano.

A všechny tyto informace nezískáte z jejího okolí, ale z rekvizit (v tomto případě oblečení). Skutečně žije na ranči?

Když tomu budete chtít věřit, ano!

Navíc některé rekvizity (například hudební nástroje, zahradní nástroje, umělecké předměty, knihy, ovoce a zelenina, sklenice ledového čaje, plyšový medvídek nebo mobilní telefon) mohou modelu pomoci najít vhodné místo pro ruce. Modely se také se známým předmětem v rukou cítí lépe. Samozřejmě, že musíte volit takové rekvizity, které se k modelu hodí. Nedávejte například lopatu někomu, jehož bledá pleť a celkový vzhled na první pohled prozrazují, že veškerý svůj čas tráví zavřený v kanceláři.

VYVÁŽENÍ BÍLÉ A FILTR PRO OTEPLENÍ BAREV Kdybych mohl nabídnout jedinou radu, se kterou může amatérský digitální fotograf dosáhnout mnohem příjemnějších výsledků, zněla by takto: své vyvážení bílé nastavte na „oblačno“ a ponechejte jej tak vždy, když fotografujete v exteriérech. Důvod je prostý. Amatérští fotografové většinou nevstávají za rozbřesku, ani během těch dlouhých letních dnů nezůstávají venku dost dlouho, aby mohli zachytit teplé světlo brzkého dopoledne nebo pozdního odpoledne. Většina z nich považuje pozdní dopoledne až střední odpoledne za nejlepší dobu pro fotografování, protože „teď je dost jasno“. Potíž je v tom, že světlo v tuto denní dobu nebývá teplé a lákavé, ale spíše namodralé a odpuzující.

Když ale budete v tuto denní dobu fotografovat s vyvážením bílé nastaveným na „oblačno“, dodáte svým obrázkům přesně tolik tepla, kolik je třeba na to, aby se z dobrého obrázku stal výborný. Fotografujete-li na film, můžete stejného efektu docílit použitím filtru 81B.

Všimněte si jasného rozdílu mezi těmito dvěma obrázky mé ženy, které byly oba pořízeny v letní den, dvě hodiny po poledni. Obrázek vlevo působí zcela jistě chladněji než ten vpravo, a protože předpokládám, že máte zájem o portréty teplé a lákavé, je zde smysluplné použít vyvážení bílé „oblačno“. Portrét vpravo byl pořízen s tímto nastavením.

Oba snímky: Nikon D2X, objektiv 17–55 mm nastavený na 55 mm, f/5,6, 1/320 s

Zmrzlina a hovor s blízkou osobou mohou poskytnout skvělé příležitosti k fotografování. Zatímco tato holčička burácela smíchy při pohledu na šaškárny svého kamaráda, vyfotografoval jsem několik snímků s clonou f/5,6 a fotoaparátem nastaveným na prioritu clony. Když světlo můj model ozařuje rovnoměrně, jako tomu bylo v tomto případě, nemám tomuto režimu co vytknout. (V tomto režimu fotograf zvolí clonu a fotoaparát spočítá vhodnou dobu expozice.)

Objektiv 80–200 mm, f/5,6

Chybějící oční kontakt s modelem může někdy divákovi umožnit lépe

si prohlédnout celkovou kompozici.

ARANŽMÁ NEBO MOMENTKA 41

ÚHEL POHLEDU

V

ětšina začínajících fotografů, ne-li všichni, mají sklony fotografovat neustále z úrovně očí nebo z místa, kde model poprvé zahlédli. Ale fotografováním z těchto míst málokdy získáte podmanivý obrázek.

Například roztomilý obrázek vaší dcery, sedící na houpačce, by zapůsobil silněji, kdybyste si přidřepli a vyfotografovali ji z výše jejích očí. Nebo jste na festivalu v přeplněném Mexico City vyfotografovali muže v pestrobarevném kostýmu? Kdybyste se k němu přisunuli blíže, zbavili byste se ostatních lidí na obrázku, kteří působí rušivě. Jsou vaše kompozice často předvídatelné, vyfotografované z výše očí a chybí jim působivost? Potom byste možná měli začít hledat nové úhly pohledu.

Když se kolem modelu projdete, objevíte mnoho zajímavých možností, jak jej vyfotografovat, a když se k němu přisunete blíže, budete moci záběr lépe vyplnit (podívejte se také na stranu 82). Takže se nebojte zdolat pár schodů, abyste model mohli vyfotografovat z nadhledu. Lehněte si na záda, abyste jej mohli vyfotografovat z podhledu.

Klekněte na kolena a pozdravte děti v jejich přirozeném prostoru. Lehněte si na břicho a zarámujte značkování dobytka botami honáka, který jej z povzdálí sleduje.

90 KOMPONOVÁNÍ

Změnou úhlu pohledu můžete snadno zlepšit svoji kompozici. Stejně tak když si stoupnete dostatečně blízko k laťkovému plotu a vyfotografujete jej pod úhlem, opakující se linie ve výsledném obrázku povedou zrak k ženě plející květinový záhon na konci plotu. Rušivého pozadí se můžete snadno zbavit tak, že je posunete o kousek vlevo nebo vpravo a schováte je za model. Když chcete, aby někdo vypadal opravdu důležitě, stačí zaujmout nízký postoj, fotoaparát namířit nahoru a model vyfotit v okamžiku, kdy se dívá přímo před sebe. Kdybyste chtěli, aby tentýž člověk vypadal autoritativně, vyfotografujte jej ze stejného úhlu pohledu, ale dívajícího se do objektivu a s rukama založenýma na prsou. Abyste zdůraznili něčí zálibu v samotě, umístěte jej do velkého otevřeného prostoru, jako je například park, nebo dno vyschlého jezera, a vyfotografujte jej z nadhledu ze stromu nebo kusu skály s širokoúhlým objektivem.

Když změníte svůj úhel pohledu na sex, politiku nebo náboženství, dostanete zcela nové nazírání světa. Ve fotografii to platí také. Čerstvá perspektiva vdechne znaveným, opotřebovaným modelům nový život. A i když se změny úhlu pohledu můžete bát, může také váš život naplnit vzrušením a dobrodružstvím.

Rád modely fotografuji z nadhledu, ať již

Je-li pro vás shlížení na svět kolem z výšky novinkou,

z desetipatrového hotelu, nebo z obyčejného malého žebříku, jako tomu bylo v případě této mladičké čínské gymnastky.

Veřte mi, když řeknu, že fotografování z nadhledu vám nabídne čerstvé a nabité obrázky. S fotoaparátem v ruce a clonou nastavenou na f/8 jsem počkal, až se na mě podívala, zalitá silným bočním světlem pozdního odpoledne, které dovnitř pouštělo blízké okno, a v této jednoduché kompozici ji vyfotografoval.

nejspíše jste ani moc nezkoušeli podívat se na něj zespodu.

Když jsem fotografoval tento obrázek, rychle jsem využil „čáry“ dřevěných trámků, které oko zavedou k hlavnímu prvku, tesaři.

Trámky poskytly výtečné vodící linie, které oko provádějí kompozicí. Fotografoval jsem z ruky v režimu priority clony (protože scéna byla nasvícená víceméně zepředu); clonu jsem nastavil na f/22.

Tento obrázek patří mezi ty, které tolik vypovídají o pravidelných stavitelských záchvatech, které Amerika zažívá; banky i noví vlastníci domů tento obrázek pochopitelně zbožňují, protože je ztělesněním amerického snu.

Objektiv 35–70 mm nastavený na 35 mm, f/8, 1/250 s

Nikon D2X, objektiv 12–24 mm nastavený na 12 mm, f/22, 1/60 s

ÚHEL POHLEDU 91