Zoner Photo Studio 9 - úpravy digitální fotografie by Zoner Press

E N C Y K L O P E D I E G R A F I K A A D I G I T Á L N Í

F O T O G R A F I E

úpravy digitální fotograﬁe

www.zonerpress.cz

Pavel Kristián a kolektiv

Poděkování Zoner Photo Studio 9 úpravy digitální fotograﬁe Autor: Ing. Pavel Kristián a kolektiv Copyright © ZONER software, s.r.o. Vydáno 2007. Všechna práva vyhrazena. Zoner Press Katalogové číslo: ZR721 ZONER software, s.r.o. Nové sady 18, 602 00 Brno http://www.zonerpress.cz Copyright © Pavel Kristián Odpovědný redaktor: Pavel Kristián Logo a motiv produktu Zoner Photo Studio 9: Año agency s.r.o. Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení bylo sice postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývajících důsledků. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku či v jiném systému bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.

Veškeré dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, s.r.o. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883, fax: 543 257 245 e-mail: knihy@zoner.cz

Velký dík patří všem, kteří poskytli svoje fotografie pro ukázky v této knize – bez jejich spolupráce by nebylo možné knihu připravit. Musím poděkovat zejména pracovníkům softwarové divize ZONER software, s.r.o., jmenovitě Dušanu Doležalovi, Petru Grolichovi, Aleši Hasalovi, Jaromíru Krejčímu, Ladislavu Matulovi, Pavlu Minářovi, Petru Minářovi, Pavlu Rekovi, Martinu Sliwkovi, Vojtěchu Tryhukovi a dalším spolupracovníkům za nesčetné konzultace, komentáře, připomínky a návrhy na změny a úpravy. Autoři fotografií, které byly použity v knize, jsou (v abecedním pořádku): Hana Cipryanová (s laskavým souhlasem Báry a Ludi Duškových) Pavel Doležel Martina a Květa Filipi Aleš Hasala Martin Iman Jaromír Krejčí Miroslav Kučera Pavel Kristián ml. Veronika Kristiánová Milan Kylar Jitka Málková Milan Mareček Ladislav Matula Pavel Minář Jana Pavlusová Ivo Pokorný Pavel Rek Roman Slavičinský Vojtěch Tryhuk Karel Vlček Pokud je něco v této knize dobře, mají na tom podíl všichni, kteří se na jejím vzniku podíleli. Veškeré chyby a nedostatky padají pouze na moji hlavu. Pokud máte poznámky, připomínky nebo náměty na vylepšení dalších vydání knihy, adresujte je na:

ISBN 978-80-86815-70-1

Zoner Press ZONER software, s.r.o. Nové sady 18, 602 00 Brno e-mail: knihy@zoner.cz. Pavel Kristián

Obsah

Úvod 4 Workflow 6 1 Dříve než začnete 8

5 Různé ukázky 88

FORMÁTY SOUBORŮ 10

PŘERAZÍTKUJTE RUŠIVÉ PRVKY 90

PŘEJMENOVÁNÍ OBRÁZKŮ 14

ODSTRANĚNÍ RUŠIVÝCH OBJEKTŮ 92

VELIKOST, ROZMĚRY A KVALITA TISKU 20

KLONOVÁNÍ RAZÍTKOVÁNÍM 96

SPRÁVA BAREV 28

KLONOVÁNÍ POMOCÍ VÝBĚRU 100 POTLAČENÍ POZADÍ ROZMAZÁNÍM 102

2 Výběry 34

NAHOŘE I DOLE 104

VÝBĚRY A JEJICH KOMBINACE 36

JEDNODUCHÉ A RYCHLÉ VYLEPŠENÍ S VÝBĚREM 108

POKROČILÉ MOŽNOSTI VÝBĚRU 40

DOMALOVÁNÍ OBLOHY A DALŠÍ JEDNODUCHÉ ÚPRAVY 112 VÝMĚNA OBLOHY 114

3 Tonalita – úprava rozložení tónů 46 SPRÁVNÝ HISTOGRAM 48 JAK ČÍST HISTOGRAM 50 BÍLÝ BOD, ČERNÝ BOD – KONTRAST 52 KONTRAST JEŠTĚ JEDNOU 56 ZESVĚTLIT, ZTMAVIT I. 58 ZESVĚTLIT, ZTMAVIT II. 60 ZESVĚTLIT, ZTMAVIT SELEKTIVNĚ 62 PROJASNIT STÍNY 64

A JEŠTĚ ZMĚNA OBLOHY 118 LINIE A PERSPEKTIVA 122 JE TO NĚJAKÉ TMAVÉ... 126 JE TO NĚJAKÉ MDLÉ... 128 MHA PŘEDE MNOU, MHA ZA MNOU... 130 TY BARVY SE MI NELÍBÍ! 134 VYLEPŠUJEME KŘIVKY 136 VZHŮRU DO KANÁLŮ 138 ČERNOBÍLÁ FOTOGRAFIE 142 SNÍŽENÍ KONTRASTU 150

4 Barva 68 TEPLOTA BAREV 70 VYLEPŠENÍ BAREV 72 OŽIVENÍ BAREV 76

PŘÁNÍČKO 154 VÝBĚR A VÝMĚNA POZADÍ 158 RAW 162

6 Úprava portrétu 168

ZMĚNA BARVY 78 ÚPRAVA BAREV 86

PORTRÉT – ZÁKLADNÍ ÚPRAVY 170 VÝMĚNA POZADÍ S VLASY 184

SPREAD TITLE GOES HERE

KAPITOLA 1 DŘÍVE NEŽ ZAČNETE

Formáty souborů Možná patříte mezi ty uživatele PC (a není jich málo!), kteří mají ve Windows zapnutou volbu „Skrýt příponu známých typů“. Potom vás třeba překvapí, že „fotografie“ není typ souboru, možná dokonce ani netušíte, že nějaké typy souborů vůbec existují. Chcete-li se ale dostat jenom kousíček pod povrch úprav digitálních fotografií, měli byste alespoň o základních formátech vědět.

Nepříjemné je to, že existuje obrovské množství formátů grafických souborů, naopak příjemné je, že v podstatě vystačíte pouze s několika málo z nich, dokonce možná s jedním jediným univerzálním formátem.

Zdrojové formáty

Jsou to formáty, ve kterých získáte obrázky ze svého fotoaparátu (nebo skeneru), případně jiné grafické aplikace. Nejobvyklejším formátem bývá JPEG (obvykle s příponou jpg), TIFF (přípona tif) a RAW (různé přípony podle různých výrobců a modelů fotoaparátů: crw, cr2, mrw, nef, orw...). Často se můžete, především na internetu, setkat s formátem GIF (přípona gif). Pokud se chcete podívat, které formáty ZPS podporuje, použijte v okně ZPS tlačítko Nastavení ( ), zvolte Možnosti > Zobrazení ( ). Zajímají nás bitmapové souborové formáty a proto zaškrtnete políčko Bitmapy. Jak můžete na obrázku ( ) vidět, podporuje jich ZPS celou řadu, vedle těch již zmíněných také nativní (vlastní) formáty některých významných aplikací (např. PSP) nebo dříve velmi rozšířené a dosud se vyskytující formáty (PCX, BMP...). Pokud vám někdo dodá obrázek ve formátu, který není v uvedeném seznamu souborových formátů ( ) uveden, vyhledejte aplikaci, která tento souborový formát podporuje, a uložte obrázek v některém jiném, pro ZPS čitelném souborovém formátu. Při takovémto převodu buďte hodně opatrní, protože v některých případech může dojít k různým změnám obrázku, především pokud převádíte vektorové obrázky nebo obrázky s metadaty na bitmapovou grafiku. Je-li to možné, dejte při převodu přednost formátu TIF, i za cenu jeho větší velikosti. Samostatnou kapitolou je RAW – proto se mu také budu samostatně později věnovat.

Pracovní formát Pokud máte rozpracovaný snímek, který budete ještě dále upravovat, a potřebujete ho jako pozměněný, rozpracovaný uložit (což určitě doporučuji), radím používat formát TIF. Tento souborový formát má pro vás jednu hlavní výhodu – ukládá se (i opakovaně) v nezměněné kvalitě. Můžete ale samozřejmě používat i JPEG. V průběhu prací zvolte Soubor > Uložit jako (Ctrl+Shift+S), v prvním dialogovém okně vyberte místo uložení souboru a z rozbalovací nabídky Uložit jako typ ( ) vyberte položku Tagged Image File (*.tif). Po kliknutí na Uložit se dostanete do dalšího dialogového okna – Konvertovat soubor ( ). V tomto okně je několik možností různých nastavení, vás ale zajímají tři: Komprese ( ), Barevná hloubka a Informace o obrázku.

Ve většině případů budete pracovat s 24bitovou barevnou hloubkou a v případě položky Informace o obrázku zvažte, zda budete nebo nebudete potřebovat zachovat metadata Exif. Nejdůležitější je však nastavení komprese: určitě nevolte JPEG kompresi. Zvolte některou z prvních čtyř hodnot, tedy Žádnou, RLE, LZW nebo ZIP. Pokud zvolíte Žádná, budete ukládat nekomprimovaná obrazová data, tedy největší soubor. Ostatní tři možnosti dají soubor menší velikosti; obvykle velmi dobré výsledky dostanete pro kompresi ZIP, ale s takto komprimovaným formátem mohou mít některé velmi staré aplikace problémy. Rozdíl ve velikosti původního souboru a TIF souboru může být hodně velký – podívejte se na vedlejší obrázek. Původní soubor byl ve formátu JPEG a měl velikost 1,6 MB. V případě uložení souboru jako TIF a použité ZIP kompresi bude soubor asi 4 × větší (5,7 MB), v případě nekomprimovaného souboru to bude asi 7 × větší soubor (asi 11 MB).

Velikost obrazových dat. I když je rozdíl ve velikosti souboru při uložení obrázku ve formátu JPEG a TIF velký, velikost obrazových dat je v obou případech stejná: je totiž dána počtem pixelů a barevnou hloubkou. Náročnost na zpracování v Editoru tedy bude v obou případech stejná, ušetříte pouze při uložení na disku.

Proč tedy volit takovýto „obří“ soubor? Protože je bezztrátový! Protože (pokud nepoužijete ztrátovou JPEG kompresi) zůstávají data před a po uložení identická, nic se neztratí. V případě, že byste použili uložení ve formátu JPEG, vždy dojde při otevření a uložení k určité větší nebo menší změně v ukládaných datech. Pokud byste navíc zvolili i nižší JPEG kvalitu, měnila by se obrazová data při každém uložení ještě výrazněji. Při použití 100% kvality JPEG a několika málo uloženích se samozřejmě kvalita obrázku nijak výrazně nezmění a JPEG formát můžete bez obav jako pracovní formát použít. Já však dávám přednost práci v TIFu. Pracovní formát slouží nejen pro ukládání mezivýsledků při práci, nebo při přerušení práce. Po dokončení úprav, než soubor uložíte v cílovém formátu, ho použijte také pro soubor archivní – i když jste přesvědčeni, že vám cílový soubor bude stačit. F O R M ÁT Y S O U B O R Ů

KAPITOLA 1 DŘÍVE NEŽ ZAČNETE

Cílový soubor

Formát cílového souboru je samozřejmě dán jeho použitím. Pro vystavení na internetu použijete obvykle formát JPEG, ale také třeba GIF nebo PNG. Pro tisk nebo předání do fotolabu využijete nejspíše formát JPEG, případně TIF. Soubory ve formátu TIF jsou také standardem pro DTP aplikace, ale obvykle lze stejně dobře použít i formát JPEG v nejvyšší, 100% kvalitě. Pro některé staré aplikace nebo z jiných různých důvodů je možné, že sáhnete po uložení do souborů typu BMP, PCX a jiných, které ZPS nabízí. Protože některé formáty souborů nemusí podporovat barevnou hloubku, se kterou jste při úpravách obrázku pracovali, nebo ji potřebujete s ohledem na velikost snížit, případně používají tyto formáty pouze omezenou paletu barev, prohlédněte si dobře původní i převedený obrázek v náhledovém zobrazení ( ). Jednoduchý postup s využitím příkazu Soubor > Uložit jako pro jeden soubor v Editoru můžete nahradit a v jediném okně provést veškeré potřebné úpravy při ukládání a konverzi celé skupiny obrázků pomocí filtru Upravit > Konvertovat soubor (Ctrl+Shift+F) ( ) v okně Průzkumníka ZPS.

Často se také stane, že budete potřebovat několik formátů cílových souborů: jeden (JPEG v barvovém prostoru RGB) pro vystavení obrázku ve webové galerii, ale také obrázek ve formátu TIF nebo JPEG (v barvovém prostoru CMYK) pro předání do DTP programu pro ofsetový tisk.

Archivní formáty souborů Především byste měli archivovat soubory po přetažení z aparátu nebo čtečky karet. Naučte se nikdy neupravovat přímo originály souborů, vždy pracujte s jejich kopiemi. Z tohoto hlediska je výhodné fotografovat do formátu RAW, protože i když „otevřete“ přímo RAW v Editoru ZPS, pracujete vlastně s jeho konvertovanou kopií a do RAW souboru nemůžete obrázek z Editoru nikdy uložit. Pokud obrázek editujete (tonálně, barevně i obsahově), tak i v případě, že jste si „100% jisti“, že obrázek nebudete nikdy potřebovat jinak, než v cílovém formátu, uložte si i konečnou verzi pracovního formátu. V řadě případů jsem se již setkal (a to i u „zkušených“ fotografů) s tím, že když jsem projevil zájem o použití některého z obrázků, který jsem viděl na internetu, dostal jsem odpověď: „Já mám jenom tu verzi z internetu a to je asi pro tisk malé, že?“ Jistě, že je obrázek velikosti 150 × 200 pixelů malý, když bych ho potřeboval 1500 × 2000 px! A vysvětlení? Obvykle sice jednoduché, ale o to

méně pochopitelné: „Ono mi to zabíralo místo na disku!“ Jeden DVD disk pro uložení cca dvou stovek dost velkých obrázků stojí asi 10 Kč, pokud jste skutečně pilní fotografové, pak pevný disk o kapacitě cca 300 GB (uložíte na něj asi 10 000 skutečně dost velkých obrázků!) stojí kolem 2000 Kč. A externí disk, např. MyBook s kapacitou 320 GB připojený pomocí rychlého USB, stojí asi 2900 Kč. Ale zpátky k archivním formátům. Na rozdíl od archivace klasických filmů, je s archivací digitálních obrázků několik problémů. Formátové soubory se vyvíjejí a mění. Co je dnes standardem, může být za několik let slepou větví. A za 10, 20 let? Jsou samozřejmě formáty, které jsou natolik významné, že se pravděpodobně udrží dlouho. Asi nic nezkazíte, pokud použijete pro archivaci formát TIF nebo JPEG (v nejvyšší kvalitě samozřejmě). Formát RAW by již mohl být problematický, protože je to formát nový a bude se rychle vyvíjet a měnit s novými modely aparátů. Samozřejmě, že výrobci budou kompatibilitu svých produktů zpětně udržovat, ale třeba po dvaceti letech mohou vzniknout problémy, jak některý „prastarý“ RAW přečíst. Dialogové okno pro přejmenování celé skupiny souborů (Organizovat > Hromadné přejmenování (Ctrl+Shift+Q) v okně Průzkumníka ZPS) v kombinaci s oknem pro konverzi formátu souboru (Upravit > Konvertovat soubor (Ctrl+Shift+F) v okně Průzkumníka ZPS) umožňuje velmi rychle vytvořit archivní soubory se změnou názvu i formátu souborů.

Ukázka externího disku MyBook, umožňujícího připojení jak přímo k počítači pomocí USB, případně i zapojení do počítačové sítě. Takovýto disk nevyžaduje žádnou instalaci, můžete ho snadno přenést a připojit k jinému počítači. Kapacity disků se pohybují od cca 80 GB až do 1,5 TB (1 500 GB).

Zajímavou možností by mohla být archivace při použití PDF formátu. PDF má před sebou ještě dlouhou budoucnost a pokud své snímky převedete např. do TIFu a potom pomocí Publikovat > Tisk a export (případně pomocí Publikovat > PDF promítání) exportovat do formátu PDF. Při exportu vypnete všechny komprese a použijete nejvyšší kvalitu obrázků. V dnešní době se formát PDF používá jak pro DTP, předávání podkladů do tisku, tak i jako formát dokumentů na internetu, funguje jak na platformě PC (Windows), tak i na Mac. Druhým problémem digitální archivace může být životnost použitých médií. U CD a DVD se dříve hovořilo až o třiceti letech, myslím, že dnes by prognózy byly opatrnější. Navíc jsou tato média náchylná k poškození při používání a je otázkou, jak se změní formáty zápisu na jejich nástupce, a zda budou tato média i po řadě let v nových mechanikách čitelná. Nezapomeňte, že nejslabším článkem řetězu v případě CD/DVD jsou právě mechaniky, jejichž životnost je pouze několik (málo) let. U pevného disku, ať již externího nebo interního si také nemůžete být jisti jeho životností. Jako bezpečné(!) bych viděl zatím pouze uložení skutečně cenných sbírek digitálních (digitalizovaných) souborů u specializovaných firem na discích v datových skladech s automatickým zálohováním. Pro běžného uživatele ale bude jistě postačující některá z uvedených jednodušších metod, nejlépe kombinovaný archiv pevné disky – DVD s tím, že po určité době se provede obnova archivu. Čas ale jistě přinese nová média a nové možnosti pro ukládání dat. F O R M ÁT Y S O U B O R Ů

KAPITOLA 4 BARVA

Teplota barev Správněji spíše teplota chromatičnosti světla, ale také vyrovnání bílé, anglicky white balance, WB, jak většinou najdete na vašem aparátu. Ve většině případů budete pravděpodobně fotografovat s nastavením vyrovnání bílé na Automaticky. A ve většině případů bude toto nastavení také plně vyhovující. Občas se ale může stát, že budete chtít vyvážení bílé upravit.

Příčinou může být barevný nádech (může jít o vlastnost aparátu, objektivu, o ne zcela úspěšné vyhodnocení scény softwarem aparátu apod.), nebo potřeba pozměnit ladění obrázku. Blíže se otázkami spojenými s teplotou barev zabývají jiné naše knihy (např. ZPS 9 – archivace, správa, úpravy a publikování digitální fotografie nebo Naučte se fotografovat digitálně od Bryana Petersona).

Upravit teplotu barev V naprosté většině případů můžete použít pro vyvážení bílé filtr Upravit teplotu barev (Upravit > Vylepšit obraz > Upravit teplotu barev (Ctrl+2)) ( ). V dialogovém okně tohoto filtru máte několik možností, jak teplotu barev nastavit: Automaticky, Ručním nastavením barevně neutrálního bodu a Zadáním teploty osvětlení. Automaticky Nastavení se provede tak, aby se odstranil barevný nádech v nejsvětlejších oblastech snímku a podle něho se převedou všechny ostatní barvy. Tento postup je mimo jiné vhodný i pro případy, kdy je třeba odstranit barevný nádech celého snímku.

Použití kapátka. Pokud byste kapátkem vybrali jako referenční barvu čistě bílou, např. z kovového odlesku, nebo zcela černou nedojde samozřejmě k žádné barevné změně snímku. Nejlépe je pohybovat se s kapátkem ve velmi světlých oblastech a postupně zkoušet. Výběr barvy pomocí kapátka je velmi univerzální metoda, která často pomůže vylepšit i na první pohled beznadějné snímky.

Ručním určením barevně neutrálního bodu Může být řešením v případech, kdy chcete dosáhnout v některé oblasti zcela neutrální barvy (šedé). Pokud má být např. stěna ( ) nebo jiná plocha pouze šedivá, bez zabarvení, použijte tuto metodu. Je to také metoda, která může dát dobrý výsledek v některých případech, kdy jiné postupy selhávají. Pokud označíte přepinač Ručním určením barevně neutrálního bodu, aktivuje se barevné políčko a tlačítko se symbolem kapátka. Kapátkem můžete nabrat barvu z kterékoli části obrázku – tato barva bude převedena na neutrální šedou a všechny ostatní barvy budou ade-

kvátně upraveny a posunuty také. Omezenější použití má barevné políčko, které můžete použít pro přímou volbu barvy, která má být převedena na neutrální šedou.

Zadáním teploty osvětlení Tento postup je vhodný pro změnu ladění obrázku mezi studenějším podáním (do modra) a teplejším (do žluto-oranžova). Na stupnici Zdrojové osvětlení (tj. to, se kterým byl snímek pořízen), resp. Cílové osvětlení (tj. to, do kterého byste chtěli snímek ladit) můžete nastavit skutečné hodnoty, ale není to vůbec potřeba.

Nejlepším postupem je rozhodnout se, zda chcete snímek teplejší ( ) nebo studenější ( ): pro teplejší snímek posuňte jezdec Cílové osvětlení směrem do žluto-oranžové oblasti od jezdce Zdrojové osvětlení. Pro chladnější podání snímku posuňte jezdec Cílové osvětlení naopak více do modré oblasti. Podání fotografie je dáno vzájemnou polohou obou jezdců a nemusí odpovídat skutečným hodnotám obou teplot v Kelvinech. Na rozdíl od obou předchozích možností (Automaticky a Ručním určením barevně neutrálního bodu) nemůžete pomocí přepínače Zadáním teploty osvětlení odstranit různé barevné nádechy, např. častý purpurový nebo nazelenalý. Přesto bude tento přepinač asi nejčastěji využívaným, protože vám umožní jemné doladění nálady snímku, které obvykle používané automatické vyvážení bílé může posunout do příliš chladného modravého tónu.

T E P LOTA B A R E V

KAPITOLA 4 BARVA

Vylepšení barev Jestliže barevné úpravy použitím filtru Upravit teplotu barev byly ve svém použití omezeny, nástroje Úrovně a Křivky poskytnou naprostou kontrolu nad barvami snímku. Nejsou to pouze nástroje pro tonální úpravu, ale především pro práci s jednotlivými barevnými kanály. Protože jsou to nástroje velmi silné, musíte se je naučit ovládat, podobně jako silná a rychlá auta.

Úrovně Dialogové okno filtru Úrovně (Upravit > Vylepšit obraz > Úrovně (Shift+L)) umožňuje pracovat nejen s tonalitou, tedy složeným kanálem RGB, ale i s jednotlivými kanály R (červený) G (zelený) a B (modrý) samostatně, což vám dovoluje upravovat barvy obrázku. Abyste mohli upravovat samostatné kanály, vyberte potřebný kanál z rozbalovacího seznamu Kanál ( ).

Doplňkové barvy. Dvojice komplementárních (doplňkových) barev jsou: červená (R) – azurová (C), zelená (G) – purpurová (M), modrá (B) – žlutá (Y).

Obrázek ( ) ukazuje práci s červeným kanálem R. Posunem středního jezdce upravujete vzájemný poměr mezi červenou a její doplňkovou barvou, azurovou. Posunem jezdce vlevo ubíráte azurovou a ladíte obrázek do červena. Posunem jezdce vpravo ( ) naopak obrázek ladíte více do azurova. Jak v tomto případě vidíte na náhledovém obrázku v dialogovém okně filtru, červená rajčata výrazně ztmavla, zelená se stala více „ostrou“, výrazně se změnila i barva žlutých paprik. Jak silným je nástroj Úrovně si ukážeme na následujícím, poněkud málo výrazném zimním obrázku ( ).

Běžným postupem by bylo upravit bílý a černý bod, dodat tak obrázku potřebný kontrast, středním jezdcem obrázek celkově zesvětlit a teprve potom se zabývat doladěním barev. Následující postup ukáže, že se můžete také zabývat nejprve barvami (o ty nám zde hlavně jde) a potom pouze doladit světlost.

V dialogovém okně Úrovně (Upravit > Vylepšit obraz > Úrovně (Shift+L)) zvolte v rozbalovacím seznamu Kanál hodnotu Červená. Posuňte levý a pravý jezdec až na začátek histogramu ( ) a středním jezdcem mírně dolaďte červené (nebo azurové) zabarvení. Využijte i možnost zobrazení „přepalů“ ( ) v červeném kanále, abyste „nezařízli“ příliš daleko do histogramu. Obdobně upravte zelený kanál a následně i kanál modrý. Pomocí středních jezdců ve všech třech kanálech dolaďte celkovou barevnost obrázku a na závěr ve složeném RGB kanále ještě středním jezdcem upravte celkový jas obrázku. Pro úplnost dodávám, že podobného výsledku byste mohli dosáhnout zaškrtnutím políčka Automatická korekce barev a volbou Automatické úrovně!

VYLEPŠENÍ BAREV

118

KAPITOLA 5 RŮZNÉ UKÁZKY

A ještě změna oblohy Původně jsem tu měl jiný text, ale s tímto obrázkem jsem si užil tak, že jsem se rozhodl text napsat znovu. Kdybych to byl býval věděl, jak si budu s touto úpravou hrát, abych vyřešil problém co nejlepší změny oblohy v drobných otvůrcích mezi větvemi a listy nebo v malých průhledech, asi bych se do toho nepouštěl a vzal bych něco hladkého, kde bych udělal klik, klik a bylo by to. Úprava výběru pomocí rozmazání U vedlejšího obrázku bych chtěl zvýraznit oblohu, udělat ji trochu více kontrastní. Vypadá to velmi jednoduše – nástrojem Kouzelná hůlka (W) kliknu do oblohy a s výběrem provedu potřebné úpravy, např. pomocí Křivek. Má to ale malý háček.

Abyste mohli dobře vybrat i drobné otvory mezi větvemi a listy a co nejblíže všem okrajům, je potřeba výběr několikrát zopakovat a zkusit různé hodnoty Tolerance. I když ale budete experimentovat skutečně dlouho, určitě se vám nepodaří udělat takové nastavení, abyste nevybrali s oblohou i kusy střechy a jiné nepatřičné části. To však není hlavní problém – ukážeme si, jak se jich snadno zbavit. Problém se ukáže až po dalším kroku: pomocí Úpravy > Vylepšit obraz > Křivky zvýšíme kontrast v obloze a pomocí červeného a modrého kanálu upravíme i barevnost oblohy. V detailu ( ) je vidět, že kolem hranic výběru vzniknou nepříjemné lemy, které jsou jednak výsledkem ne zcela dokonalého výběru a jednak jsou to různé „vady“, které do obrázku vnesla příliš velká JPEG komprese (byla zvolena příliš nízká kvalita snímku). Zkusíme je odstranit pomocí úpravy výběru.

Vyčistění výběru Ponechám původní výběr, jenom ho nyní vyčistíme, aby ve výběru bylo skutečně pouze to, co potřebujeme. Pamatujte – jde nám o výběr, obrázek nás v tomto okamžiku nezajímá. Výběr proto pomocí nástroje Výplň (G) vybarvíme třeba černou. Potom výběr pomocí Výběr > Invertovat výběr (Ctrl+Shift+I) invertuji a tento nový výběr vyplním bílou barvou. Obrázek ( ) ukazuje výsledek – černé ostrůvky v bílé ploše jsou buď průhledy mezi větvemi, nebo nesprávně vybrané světlé části, které ale nepatří k obloze. Tato místa postupně vybereme a vyplníme bílou barvou. K dispozici jsou výběry pomocí Obdélníkového výběru (M), Lasa (L) atd. a následné vyplnění bílou barvou, nebo nástroj Klonovací razítko, případně štětec nastavený na bílou barvu, dostatečně velký poloměr ( ), Krytí 100 a Hustotu 100. Problémem bude úprava kolem hranic výběru. Zde použijeme již jednou uvedený postup: vytvoříme pomocný výběr, který omezí úpravy pouze na určitou oblast obrázku ( ). Tam, kde si nejste jisti, zda oblast patří k výběru nebo ne, pomozte si náhledem na původní obrázek. V Zoner Photo Studiu klikněte pravým tlačítkem na obrázek, z místní nabídky vyberte Upravit > Editovat v novém okně (Ctrl+Enter) a můžete prováděné úpravy konfrontovat s originálem ( ). Výsledkem všech úprav bude černá plocha, vymezující ty části obrázku, které budeme upravovat, a bílá plocha, ve které úpravy provádět nebudeme.

Rozšíření výběru Použiji Upravit > Vylepšit obraz > Zaostřit nebo rozmazat. V dialogovém okně ( ) nastavte spíše menší hodnotu Rozmazat (záporná hodnota) a Sílu rozmazání upravujte postupně tak, aby se poněkud rozšířila šedá oblast kolem původně ostrých černých míst. Po kliknutá na OK se vrátíte do mírně rozmazaného A JEŠTĚ ZMĚNA OBLOHY

119

120

KAPITOLA 5 RŮZNÉ UKÁZKY

obrázku. Nyní si zvětšete zobrazení, abyste viděli některý detail, použijte Kouzelnou hůlku (W) s nastavením Rozmazání 0, Tolerance 100, bez zaškrtnutého Spojitý, a klikněte na černou plochu. Sledujte, jaká část šedých bodů se vybrala, a pokud byste považovali zvětšení výběru za nedostatečné, zvětšete Toleranci. Naopak, pokud je výběr příliš rozsáhlý, hodnotu Tolerance snižte. Takto můžete libovolně rozšířit nebo zúžit výběr s maximální kontrolou nad výsledkem ( ).

Načtení a úprava oblohy Nakonec jsem se rozhodl použít oblohu z jiného snímku, který byl vyfotografován na stejném místě v přibližně stejnou dobu, ale obloha je na něm lépe vykreslená. Pomocí nástroje Vložit obrázek (I) a tlačítka Vložit ze souboru v liště voleb vyberete soubor a vložíte ho do aktuálního výběru. Tažením za některou hranu nebo posunutím upravíte velikost a polohu nové oblohy ( ). Vložení dokončíte tlačítkem Použít.

Stále je aktivní výběr, do kterého jsme oblohu načetli. Můžeme proto provést velmi snadno libovolnou úpravu pouze oblohy: zvýšení kontrastu, úpravu barev... pomocí zvoleného filtru. Vložení původního snímku bez oblohy Mohli bychom původní snímek vložit přímo do invertovaného výběru. Oblohu jsem ale vložil do mírně zvětšeného výběru, bylo by proto dobré hraniční oblast zase mírně vrátit. Pokud byste použil třeba Kouzelnou hůlku (W) a klikli s nastavenou malou hodnotou Rozmazání na bílou plochu, dostali byste po vložení obrázku asi takovýto výsledek ( ). Zkusím proto výběr místo rozmazání opět rozšířit. Navíc bych potřeboval, aby se okraje výběru skutečně mírně prolnuly s vloženou oblohou. Použiji proto další postup: kombinace výběru a stejného výběru s rozmazáním.

Takže po vložení oblohy vytvořím příkazem Výběr > Invertovat výběr doplněk výběru pro vložení zbytku obrázku. Zvolím nástroj Kouzelná hůlka a nastavím rozmazání na hodnotu 50–100. Nesmíte zapomenout nastavit režim výběru na přidání k výběru – u kurzoru bude malé znaménko + (plus)! Toleranci nechejte na nule a klikněte kouzelnou hůlkou na stávající výběr. K výběru tak vlastně přidáte pouze zadané rozmazání, což je přesně to, čeho jsme chtěli dosáhnout. Do takto vytvořeného výběru nyní pomocí nástroje Vložit obrázek (I) vložte původní fotografii hradu. Zkontrolujte, jak vypadá hranice mezi upravenou oblohou a detaily kolem stromu. Pokud tam uvidíte nějaké nedostatky, vraťte se k původ-

nímu výběru, nastavte v Kouzelné hůlce větší nebo menší hodnotu Rozmazání a postup zopakujte. Je to sice postup pracný, ale pokud ho zvládnete, zbavíte se celé řady ošklivých lemů a přitom budete schopni zachovat maximum detailů z původního snímku. Konečně – výsledky můžete posoudit sami na uvedených obrázcích: ( ) odpovídá rozmazání 0, ( ) odpovídá rozmazání 50, ( ) odpovídá rozmazání 100 a ( ) odpovídá rozmazání 200. Myslím, že v tomto případě je hodnota Rozmazání 100 asi optimální.

kontrastu, barevnou úpravou ...). Pořád pracujete s nastaveným výběrem. Je pravděpodobné, že se na obrysu zvýraznily i různé nepatřičné obrysové linky apod. Invertujte výběr a vyplňte ho bílou barvou. Znovu výběr invertujte, nastavte Kouzelnou hůlku (W) s Tolerancí 0 a Rozmazáním 20–100, správnou hodnotu bude potřeba možná vyzkoušet. Nastavte režim výběru na Průnik a klikněte Kouzelnou hůlkou na bílou plochu. Výsledkem bude, možná i neviditelný, výběr kolem bílé plochy zasahující do upravené oblohy, rozsah tohoto výběru je určen hodnotou Rozmazání.

V případě, že byste se rozhodli pouze upravit stávající oblohu, tedy nevkládat novou z jiného obrázku, můžete postupovat podobně, vložte do rozšířeného výběru oblohu z původního obrázku. Potom upravte oblohu podle svých představ (zvýšením

Dále použijte Žehličkou s dostatečně velkým poloměrem a krytím a žehlením můžete částečně odstranit rušivé lemy. Následně vyberete Kouzelnou hůlkou (W) s malou tolerancí i Rozmazáním bílou plochu a vložíte do ní původní obrázek.

A JEŠTĚ ZMĚNA OBLOHY

121

162

KAPITOLA 5 RŮZNÉ UKÁZKY

RAW Diskuze kolem RAWu už poněkud utichly, ale to nic nemění na tom, že pokud můžete, fotografujte do RAWu – i když už to není tak „zajímavé“ jako dříve. RAW je velký, pomalý, ale... dobrý! Je pomalý jak při vlastním fotografování, tak i při zpracování na počítači. RAW totiž nemůžete upravovat ani použít přímo, musíte ho nejprve do editovatelné podoby převést.

Co je na RAWu tak zajímavé? Především to, že máte maximální kontrolu nad převodem dat ze snímače do snímku. ZPS podporuje RAW dvěma způsoby: všechny formáty RAW budou při editaci automaticky převedeny za použití nastavení aparátu a můžete je zpracovat v editoru. RAW z fotoaparátů Canon je možné díky podpoře knihoven Canon zpracovat v rozšířeném režimu.

Získat z Canon RAW V Zoner Photo Studiu označte soubor formátu CRW nebo CR2 a příkazem Získat > Získat z Canon RAW ( ) otevřete dialogové okno ( ). Význam jednotlivých voleb je zřejmý, můžete upravit většinu expozičních nastavení, která normálně nastavujete na aparátu: korekci expozice ( ), vyrovnání bílé (teplotu barev), sytost, odstín, kontrast a některé další, v závislosti na modelu fotoapa-

rátu. V čem je tedy výhoda RAW, pokud můžete nastavit to, co na fotoaparátu? Především můžete zhodnotit lépe situaci a vyzkoušet jednotlivá nastavení. Ale hlavním důvodem je to, že máte k dispozici neupravená data pro možnost použít různá nastavení. Upravujete-li např. barevnou teplotu na souboru JPEG, pracujete s daty, která již byla jednou převedena a upravena. Některý z kanálů byl s největší pravděpodobností ve světlech nebo stínech oříznut, sejmutá data jsou podrobena výrazné gamma konverzi. Obrázek ( ) ukazuje lineární data ( ), tj. bez gamma konverze, tak, jak je zaznamenal snímač. Toto nastavení asi použijete pouze pro výjimečné účely a postupy, běžně budete pracovat s nastavení Konverze: Normální.

Z jednoho RAWu dva snímky

Velikost náhledu. Vzhledem k délce výpočtů je vhodné pracovat při nastavování hodnot s malým náhledem (čtvrtinová velikost) a teprve po nastavení všech parametrů zapnout plnou velikost pro detailní prohlédnutí snímku.

Snímek fotografovaný proti obloze bych chtěl zesvětlit tak, aby byl dobře exponovaný cyklista. Pomocí korekce expozice 20 (je to 2 EV, protože stupnice v ZPS je po 1/10 EV) toho mohu snadno dosáhnout, ale obloha již začíná být hodně světlá a některá místo jsou přesvícená – chtěl bych zachovat tmavší oblohu. Obloha by mi vyhovovala při nastavení korekce expozice asi 5 (0,5 EV), ale v tomto případě jsou zalité některé stíny na cyklistovi. Pro práci mám dvě možnosti: buď vytvořit jeden snímek s tmavší oblohou a potom v Editoru zesvětlit cyklistu (nebo obráceně), nebo udělat snímky dva a zkombinovat je dohromady. Druhý způsob poskytne kvalitnější obrázek jak oblohy, tak cyklisty. Uložím proto jeden snímek s korekcí expozice 5, který použiji pro zobrazení oblohy, a druhý s korekcí 20 (2 EV) pro vlastního cyklistu. Nejjednodušším řešením by bylo otevřít jeden z obrázků a vložit do něj druhý pomocí nástroje Vložit obrázek (I) a pomocí průhlednosti si nastavit požadovaný vzhled ( ). Totéž bych ale mohl udělat jediným nastavením korekce expozice, i když ne až tak jemně. Já ale chci použít oblohu z jednoho snímku a cyklistu z druhého, proto otevřu obrázek se správnou oblohou (korekce expozice 5), udělám výběr cyklisty a do něj vložím druhý obrázek (korekce expozice 20). Výběr cyklisty vypadá na první pohled komplikovaně, ale když si prohlédnete jednotlivé kanály, rychle zjistíte, že pomocí Míchání kanálů ( ) můžeme dosáhnout velmi dobrého výsledku pro RAW

163

170

KAPITOLA 6 ÚPRAVA PORTRÉTU

Portrét – základní úpravy Některé úpravy portrétu jsou potřebné, jiné jenom možné. Mezi ty potřebné patří především odstranění různých vad – a je jedno zda snímku nebo portrétovaného... Potom přicházejí na řadu nejrůznější vylepšení: počínaje třeba romantickým rozostřením a konče kompletní výměnou pozadí. Vždy se vám ale bude lépe pracovat s kvalitním snímkem!

Oříznutí a nastavení velikosti Snažte se vždy pracovat s obrázkem v konečné velikosti. Zbavte se všeho nepotřebného a rušivého, nechejte pouze to, co na obrázku chcete mít. Při úpravách pracujte v zobrazení, které odpovídá asi 100–150 % výsledné tiskové velikosti. Je naprosto zbytečné, abyste pracovali ve zvětšení větším než 200 % výsledné tiskové velikosti.

Prvním krokem při úpravách by mělo být finální oříznutí obrázku a následně úprava jeho velikosti, což jsou témata, kterými jsme se již podrobně zabývali. V případě na vedlejším obrázku počítáme s velikostí tisku asi 19 × 25 cm na inkoustové tiskárně. Nejprve použijte nástroj Oříznutí (C) – v liště vlastností nastavte Pevný poměr a zadejte rozměry 19 a 25. Potom vyberte nástrojem Oříznutí správný výřez – při tažení myší se zachovává nastavený poměr stran 19 × 25 – a klikněte na Oříznout ( ). V dialogovém okně Upravit > Změna rozměrů (Ctrl+E) ( ) především vypněte zaškrtnutí políčka Převzorkovat obrázek a následně zadáte 19 v poli šířka při nastavené jednotce Centimetry. Hodnota Výška i Rozlišení se přepočtou. Přepočtená hodnota výsledného rozlišení je asi 205 obrazových bodů na palec (DPI), což je naprosto postačující pro zamýšlený inkoustový tisk.

Základní barevné a tónové úpravy T

Rozlišení pro tisk. Pokud byste potřebovali upravit vedle rozměrů i rozlišení (DPI) pro tisk, vyhledejte si postup v první kapitole. Rozlišení není nutné upravovat, je ale vhodné se přesvědčit, zda je dostatečné pro plánovaný tisk.

Jako úplně první úpravu (po oříznutí a úpravě rozměrů) doporučuji mírné zostření. Je to na větší diskuzi, ale vezměte jako fakt, že pokud nezostřujete snímek při pořízení ve fotoaparátu, měli byste ho zostřit mírně ještě před prvními úpravami. Nástrojům pro zostřování jsme se dostatečně věnovali již dříve a proto se nebudu tomuto tématu již věnovat. Na konci veškerých úprav budete sní-

mek zostřovat ještě jednou pro potřebu tisku. Dalším krokem je tzv. vyvážení bílé: základní nastavení barev tak, aby se odstranil případný barevný nádech. V případě, jako je tento, se není čeho chytit – v obrázku není žádná barva, kterou bychom mohli vzít jako referenční a podle ní upravovat nastavení bílé. Jediným vodítkem je barva pleti, pleťovka. Lidská pleť nabývá ale celé řady nejrůznějších odstínů, od velmi světlých narůžovělých u malých dětí bílé pleti, přes různé tmavší odstíny a pleť nažloutlou až po velmi tmavou, až černou pleť příslušníků některých afrických kmenů. Přidejte k tomu líčení, opálení, barvu světla v prostředí, kde fotografujete, a máte nepřebernou nabídku vzorků pleti. Přesto však dokážeme rozlišit to, co je asi v normálu a co není – v případě nás, středoevropanů, především u bělochů tzv. kavkazského typu. Jistě znáte rčení jako „má nezdravou barvu“, „je zelený jako sedma“, „je rudý jako rak“ nebo „bledý jako stěna“. Tak toto všechno byste se měli pokusit odstranit. Pokud nemáte dostatečně vycvičené oko (jako ho nemám já), možná vám pomůže několik čísel: nejvyšší hodnoty má v barvě pleti červená (R), potom zelená (G) a nejméně je zastoupena modrá (M). Hodnota červené by ale neměla dosahovat maxima (255), měla by být o něco nižší, nejvyšší u malých dětí. Zelená by mohla být asi o pětinu nižší než červená a modrá ještě nižší, možná až k polovině hodnoty červené. Pozor – není to ale žádné pravidlo, pouze velmi hrubá nápověda. U obrázku, který upravujeme si nejprve na několika místech pleti zkusmo určíme zastoupení složek R, G a B pleťové barvy. Nejjednodušeji tak, že zvolíte nástroj Výplň nebo Štětec. V liště nastavení je vedle barevného políčka kapátko, kterým naberete kliknutím barvu z některého místa na obličeji. Potom najedete kurzorem na kapátko – neklikat! – a ve vyskakujícím okénku se zobrazí složky barev ( ). Toto zkusmé měření zopakujte na několika místech, a v tomto případě lze odhadovat, že hodnota modré je příliš vysoká, červená by mohla zůstat bez úprav a zelenou zkusíme pohnout nahoru i dolů a uvidíme. Pro úpravu použiji nástroj Upravit > Vylepšit obraz > Upravit barvy (Ctrl+1). V dialogovém okně Upravit barvy použijeme posuvníky pro jednotlivé složky Červená, Zelená a Modrá: s ohledem na předchozí odstavec ponecháme červenou beze změny, výrazně ubereme modrou (tím přidáme žlutou) a poněkud přidáme zelené (tj. ubíráme purpurovou). Pokud vám není jasný vztah mezi barvami, nahlédněte do základní příručky k ZPS, kde je to podrobně vysvětleno. Barvy nakonec můžeme mírně doladit posuvníky Gamma nebo Jas – upravíme tak celkově světlost pokožky. Pokud bychom nyní zkontrolovali složky R, G, B dostali bychom PORTRÉT – ZÁKLADNÍ ÚPRAVY

171

178

KAPITOLA 6 ÚPRAVA PORTRÉTU

postupy měly dojít až na tuto hranic – vždyť vrásky dokreslují i charakter fotografovaného člověka.

Vybělte zuby Zuby mohou být velmi problémovým místem v obrázku, naštěstí není až takový problém je poopravit. Nejhorší situace nastane, pokud se na snímku sejdou dobré a nepříliš dobré zuby. Nejlepší úpravou je sice dobrý zubař, ale jednodušší je Zoner Photo Studio. V prvním kroku je potřeba zuby vybrat, je jedno jaký nástroj použijete, obvykle postačí několik kliknutí Kouzelnou hůlkou s nastavením na Spojitý, malé Rozmazání (5) a Tolerance 15–20, případně ji při doplňování výběru snižte. K výběru přidáváte se stisknutou klávesou Shift ( ), odebíráte při držení Ctrl.

Příkazem Úpravy > Vylepšit obraz > Upravit barvy (Ctrl+1) se dostanete do známého dialogového okna ( ). Především snižte Sytost, potom, zejména pro velmi žluté zuby, použijte nastavení modré – zvýšením hodnoty zastoupení modré barvy stahujete její doplněk, žlutou. Konečné doladění proveďte jezdcem Gamma, kterým zuby podle potřeby zesvětlíte. Obdobně byste mohli použít i Úrovně (Upravit > Vylepšit obraz > Úrovně (Shift+L)): při složeném kanále RGB posunete jezdec středních tónů vlevo a tím zuby zesvětlíte ( ). Potom v modrém kanále středním jezdcem od-

straníte žlutý nádech. Jenom úpravy nepřežeňte, ať nevyrobíte „porcelánové“ zuby – i malá úprava stačí k výraznému zlepšení vzhledu.

V některých případech se ale může ukázat potřebnou totální náhrada. Najděte si obrázek se zuby, které by se vám hodily – tvarem pootevřených úst, úhlem pohledu, ale také zabarvením apod. Já jsem zde použil zuby s výrazně jiným zabarvením, abyste rozdíl lépe viděli. Prvním krokem, který musíte udělat, je srovnat si koutky úst vodorovně u obou obrázků, protože později nebudete mít možnost vložené zuby pootočit. K tomu použijete nástroj Srovnat horizont, ale BEZ Automatického ořezu ( )! Obrázek nových zubů si uložte. Potom v upravovaném obrázku třeba nástrojem laso vyberte oblast pootevřených úst, nezahrnujte do výběru ale rty. Výběr proveďte jenom s malým rozmazáním ( ). V dalším kroku použijte nástroj Vložit obrázek (I), použijte tlačítko Vložit ze souboru ( ) a vyhledejte soubor se zubní náhradou. Po vložení obrázku můžete tažením stran nebo rohů měnit proporcionálně velikost, tažením uvnitř obrázku měníte polohu. Po umístění a nastavení šířky nových zubů tak, aby se do úst vešly, můžete při stisku klávesy Ctrl měnit výšku a šířku neproporcionálně. Zatímco při umisťování obrázku používám Průhlednost nastavenou tak, abych viděl jak vkládaný obrázek nahoře, tak původní snímek dole, před konečným potvrzením tlačítkem Použít samozřejmě nastavím Průhlednost na 0. Pokud, tak jako v mém případě, jsou zuby nahoře „prolnuty“ s původními dásněmi ( ), můžete se buďto vrátit o několik kroků zpět pomocí tlačítka Zpět (Ctrl+Z), pozměnit výběr a vložení zubů zopakovat, nebo zabarvení odstranit. Nástrojem Srovnat horizont nakonec obrázek pootočíte do původní polohy – s výhodou k tomu využijete hranu obrázku, kterou srovnáte do vodorovné. Posledním krokem by mohlo být srovnání barevnosti zubů v celém obrázku, to jsou však již úpravy, které můžete provádět pomocí některého z uvedených postupů. Pro porovnání jsem dole uvedl ještě jednou původní, neretušovaný obrázek. Bohužel tyto úpravy se týkají pouze snímku, pokud tedy např. vaše partnerka (partner) projeví zájem o tuto změnu i ve skuteč-

Po úpravě

před úpravou PORTRÉT – ZUBY

179