Naučte se používat expoziční čas kreativně

Naučte se používat

expoziční čas kreativně

Poznejte, jak zachytit a vyjádřit pohyb a fotografovat při nízké hladině osvětlení.

Bryan Peterson

Strana 1: objektiv 70-200 mm nastavený na 105 mm, ISO 100, 1/4 s, f/4.5 Strana 2-3: objektiv 17-55 mm, stativ, ISO 100, 2 s, f/8 Strana 5: objektiv 70-200 mm nastavený na 200 mm, stativ, ISO 100, 1/60 s, f/8 Strana 6-7: objektiv 70-200 mm, ISO 100, 1/30 s, f/16 Strana 8-9: ISO 400, 1/800 s, f/11 Strana 11: objektiv 70-200 mm nastavený na 116 mm, ISO 200, 1/2 s, f/22 Strana 12-13: objektiv 17-55 mm nastavený na 55 mm, ISO 100, 1/10 s, f/22 Strana 22-23: objektiv 12-24 mm nastavený na 12 mm, ISO 400, 1/750 s, f/6.3 Strana 60-61: Nikon D2X, objektiv 12-24 mm, 1,2 ND filtr, ISO 100, 2 s, f/16 Strana 118-119: 16 minut, f/32, Kodachrome 64 Strana 144-145: 1/8 s, f/11

Originally published as UNDERSTANDING SHUTTER SPEED: CREATIVE ACTION AND LOW-LIGHT PHOTOGRAPHY BEYOND 1/125 SECOND

by Bryan Peterson. Copyright © 2008 Bryan Peterson. First published by Amphoto Books, an imprint of Watson-Guptill Publications, a division of Nielsen Business Media, Inc., 770 Broadway, New York, NY 10003 USA. Czech language rights licensed via The Kristin Olson Literary Agency.

Původně vydáno jako UNDERSTANDING SHUTTER SPEED: CREATIVE ACTION AND LOW-LIGHT PHOTOGRAPHY BEYOND 1/125 SECOND, autor Bryan Peterson. Copyright © 2008 Bryan Peterson. První vydání v Amphoto Books, vydal Watson-Guptil Publications, divize Nielsen Business Media, Inc., 770 Broadway, New York, NY 10003 USA. Práva na české vydání zajistila Kristin Olson Literary Agency, s.r.o.

Naučte se používat expoziční čas kreativně – Poznejte, jak zachytit a vyjádřit pohyb a fotografovat při nízké hladině osvětlení Autor: Bryan Peterson Copyright © 2008 ZONER software, s.r.o.

Vydání první v roce 2008. Všechna práva vyhrazena.

Zoner Press K ATALOGOVÉ ČÍSLO: ZR744 ZONER software, s.r.o Nové sady 18, 602 00 Brno Překlad: © Alena Volná, Petr Volný Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou byt chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení bylo sice postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb.

Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývajících důsledků.

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku či v jiném systému bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.

Veškeré dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software s.r.o.

Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883, fax: 543 257 245 e-mail: knihy@zoner.cz http://www.zonerpress.cz

ISBN 978-80-86815-61-9

Harrymu a Mo

Poděkování Není v mých silách vyjádřit dost díků Victorii Craven (ediční ředitelce Amphoto Books) a Alise Palazzo a Bobu Filliemu (mému věrnému a talentovanému editoru a současně grafikovi).

Všichni věnovali mým knihám spousty vlastního času.

Děkuji, děkuji a ještě jednou děkuji!

5

Obsah Úvod 9

Expoziční čas – fakta a mýty 13 Jedna scéna, šest správných expozic 14 Krajní možnosti 16 Tajemství ISO odhaleno 18

Vysoká a střední rychlost závěrky 23 Zmrazení akce 24 Umění zpomalit 54 Výroba deště: pouhá 1/60 s 56 Protisvětlo bez siluety 58

Pomalé rychlosti závěrky 60 Panning: 1/30, 1/15, 1/8 a 1/4 sekundy 62 Naznačení pohybu – se stativem 74 „Kreslení“ závěrkou 82 Jednoduché zoomování 92 Připevněte aparát k … 101 Západ slunce a nízká hladina světla: 1 s a více 108 Fotografujeme duchy a anděly 117

Zaměřeno na expozici 118 Vyvážení bílé 120 Dlouhé expoziční časy a synchronizace blesku 124 Filtry 132 Formát RAW: „anti“ ND filtr 142

Kompozice 145 Základy 146 Zaplňte rámeček 148 Ponechejte akci prostor 150 Pravidlo třetin 152 Práce v diagonále 154 Vytěžení tématu 158

Rejstřík 160

7

8 NAUČTE SE POUŽÍVAT EXPOZIČNÍ ČAS KREATIVNĚ

Úvod

S

talo se to před několika lety, někdy v roce 1977, kdy jsem narazil na toto doporučení neznámého autora, týkající se významu času: „Zaměř se dnes na to, jak trávíš svých 1 440 nádherných okamžiků, a snaž se naložit s nimi moudře“. Je úsměvné, že pisatel byl zřejmě tak zaujat myšlenkou, jak on (či ona) stráví každý svůj okamžik dne, že opomněl říci, komu svá slova adresuje, ať již mluvil ke komukoli.

Když se ohlížím zpět a vzpomínám, jak jsem trávil svůj čas v roce 1977, musím říci, že tehdy měl pro mne čas menší význam, než má dnes. Můžete samozřejmě namítnout, že čas se stal důležitějším prostě jen proto, že jsem zestárl, ale musím nesouhlasit, byť jen proto, že jsem si svého času vždycky vážil a snažil jsem se ho co nejlépe využívat a užívat si ho. A aby bylo jasno, nehovořím o „šetření časem“ nebo „plýtvání časem“, ale spíš o radosti ze zachycení času!

Paradoxem je, že radost z dobře stráveného času můžeme zažít tak, že tento čas zaznamenáme pouhým stisknutím spouště aparátu.

Já především věřím, že každý den opravdu obsahuje nejméně oněch „1 440 nádherných okamžiků“ (tedy jednu každou minutu), co jich každý den má; také ovšem vím, že docela dost z těch 1 440 nádherných momentů kolem mě prosviští téměř bez povšimnutí jen proto, že jsem neměl čas všimnout si jich a ocenit jejich prchavou krásu. Teprve v několika posledních letech jsem se intenzivně soustředil na to, opravdu si uvědomit těch 1440 nádherných okamžiků každý den, a přestože jsem teprve na začátku cesty, věřím, že toho dosáhnu.

Počítali jste se mnou? V těchto 1 440 minutách můžete exponovat časem šedesát sekund 1 440 fotografií! Máte vůbec představu, jak krásný ten okamžik může být, když ho fotografujete šedesátisekundovou expozicí? Panorama města při západu slunce. Nebo maják na vrcholu útesu s vlnami dorážejícími na jeho úpatí.

Těch 1 440 nádherných okamžiků obsahuje ale rovněž 86 400 sekund. A tady máme ten úžasný fakt, který vás určitě přesvědčí, jak je čas pomíjivý: když chcete zachytit

ÚVOD 9

dokonale ostře některé z těch 1 440 nádherných okamžiků každodenního života, je ta správná rychlost závěrky pouhá jedna tisícina sekundy.

Kolik tisícin tvoří jednu sekundu? Samozřejmě jeden tisíc! To znamená, že je zapotřebí šedesáti tisíc tisícin k vytvoření jedné minuty a 3 600 000 (tedy tři miliony šest set tisíc) tisícin pro vytvoření jedné hodiny. A to znamená, že celý den, oněch 1440 nádherných okamžiků se skládá přesně z neuvěřitelných 8 640 000 tisícin sekundy.

No tohle! Každý den se nám fotografům nabízí osm milionů šest set čtyřicet tisíc akčních snímků, které můžeme zmrazit v dokonalé ostrosti. A teď považte, jak často jste lamentovali, že nemůžete najít nic vhodného k fotografování! Souhlasím, že některé z „nádherných okamžiků“ v životě jsou příliš rychlé, příliš prchavé, aby je lidské oko vůbec stačilo zaznamenat, ale určitě můžeme v tom počtu 8 640 000 denních příležitostí najít jiné chvilky, jež lze zachytit v dokonalé ostrosti.

Téměř každý okamžik – ať je subjektivně velký nebo malý – nabízí nejrůznější objekty v neustálém pohybu: skok, běh, chůze, let, potápění, tanec, hod, pád, skluz, tah, tlak, úder, nadouvání, otékání, točení, lámání, drcení, cákání, řícení… Všechny tyto i jiné druhy pohybu vyjadřují energii a dobrá fotografie, která tlumočí tento pohyb, obsahuje kromě vyjádření pohybu i projev emocí.

Ať už v knize nebo časopisu jsme všichni někdy viděli perfektně ostrou fotografii, z níž sálala energie dvou hráčů basketbalu zachycených ve vzduchu, jak se natahují pro míč. „No tohle!“ řekneme v úžasu.

Každý z nás již někdy viděl andělsky krásný snímek padající vody, která vypadá jako cukrová vata, pořízený dlouhým expozičním časem. Dívat se na takový snímek je velmi uklidňující.

Na rozdíl od statických fotografií (například typický je detailní záběr květiny) se stále více prosazují dobře provedené obrázky plné pohybu a emocí. A právě ten pohyb a ta energie je to, co odpovídá naší vlastní psychologické potřebě být obklopeni pohybem. Bez pohybu zemřeme a možná

to je právě to, proč se zdá, že fotografové se těší nadprůměrné úrovni duševní svěžesti. Táhne nás to ne k zaznamenávání, ale k tvorbě. A žádné jiné fotografie nesouznějí s životem tak, jako dynamické obrázky naplněné pohybem. To jsou snímky, které oslavují „život v pohybu“ tím nejnadšenějším aplausem.

Existuje přirozeně mnoho způsobů, jak zachytit pohyb, a metoda, již si zvolíte k jeho záznamu, musí korespondovat jak se zvolenou rychlostí závěrky, tak s pohybem fotografovaného objektu. Obrázky plné pohybu a emocí, které uděláte, mohou být pociťovány jako uklidňující, ale také zneklidňující, překvapující, šokující nebo dokonce děsivé.

Existují také způsoby, jak vyjádřit pohyb pomocí předmětů, které se obvykle nehýbají (například veliký balvan zachycený na svahu). Přiměřenou rychlostí závěrky se dokonce můžete změnit v boha a vdechnout život jinak „mrtvým“ objektům pouze tím, že budete při malé expoziční rychlosti zoomovat.

Možná si nejste docela jisti, jakou expoziční dobu nastavit. Možná si nejste jisti, který z objektivů použít. Možná si nejste jisti, co vlastně má na obrázku být. Možná si nejste jisti celkovou kompozicí. Možná si nejste jisti, jak provést potřebná měření expozice. Možná se nacházíte na takovém místě, kde by vás ani nenapadlo hledat námět pro dynamický snímek.

V této knize najdete všechny známé techniky zachycení akce, vyjádření i vytvoření pohybu na nehybné fotografii podané jednoduchým, jasným a stručným způsobem, s řadou demonstračních snímků pořízených za úsvitu i za soumraku, v šeru nebo i v noci, za přirozeného osvětlení, ve světle blesku, lampy či jiného světelného zdroje.

A tak jako v mých předchozích knihách i zde, všude tam, kde jsem to shledal účelným, uvádím dvojice obrázků „před“ a „potom“, které jasně ukazují rozdíly v expozici, kompozici, užití objektivů nebo nasvícení. Vzhledem k limitu tiskových stran vám nemohu ukázat všechny své příklady ilustrující „život v pohybu“, ale uvádím alespoň slovy další objekty, na něž lze uvedené principy aplikovat.

10 NAUČTE SE POUŽÍVAT EXPOZIČNÍ ČAS KREATIVNĚ

Důležitá Poznámka redakce V knize se používají některé fotografické pojmy bez podrobnějšího vysvětlení – clona, clonové číslo, ISO, zoom objektiv, EV a další. Pokud vám některé z pojmů nejsou dostatečně blízké (např. proč je změna clony z f/5.6 na f/8 změnou o jedno clonové číslo nebo o 1 EV, co to je reciprocita času a clony apod.), doporučuji nahlédnout do některé z našich knih: Naučte se fotografovat digitálně, Naučte se exponovat kreativně (obě od Bryana Petersona) nebo DSLR – naučte se fotografovat digitální zrcadlovkou.

Bryan Peterson je výborný fotograf, který dokáže zaujmout nejenom svými snímky, ale především tím, jak dokáže čtenáře vtáhnout je do vlastního fotografování. Dokáže jednoduše vysvětlit svoje záměry, postupy a způsoby, jimiž dosáhne efektního výsledku. Někdy je tento způsob výkladu poněkud na úkor „akademické“ přesnosti – ta ale málokdy stojí za skvělými snímky.

ÚVOD 11

Jedna scéna, šest správných expozic

V

ěděli jste, že u většiny fotografovatelných situací existuje nejméně šest možných kombinací clony a rychlosti závěrky a přitom kterákoli z nich může vytvořit správnou expozici? Kreativní sice nemusí být všechny, všechny však budou správné po technické stránce. Zpravidla pouze jedna nebo dvě z kombinací clona/expoziční čas (neboli rychlost závěrky) představují kreativní expozici zachycující pohyb.

Každá správná expozice není ničím jiným než kombinací hodnoty clony a rychlosti závěrky, jež působí ve vzájemné součinnosti v rámci daného ISO. Pro příklad přepokládejme, že spolu fotografujeme panorama města za soumraku a vycházíme z ISO 100 a clony nastavené na f/5.6. Dále předpokládejme, že ať už fotografujeme v manuálním režimu nebo v režimu priority clony, expozimetr indikuje jako správnou expozici 1 sekundu. Jakou jinou kombinaci clony a rychlosti závěrky můžeme použít a přitom stále zaznamenat „správnou“ expozici? Kdybychom například použili clonu f/8, jaká by nyní měla být doba expozice? Jelikož jsme zmenšili otvor závěrky na polovinu (z hodnoty f/5.6 o jedno clonové číslo na f/8), musíme k dosažení správné expozice zdvojnásobit expoziční dobu na dvě sekundy. Naopak kdybychom použili clonu f/4, jaká by nyní měla být rychlost závěrky? Jelikož jsme zdvojnásobili velikost otvoru závěrky (o jedno clonové číslo z f/5.6 na f/4), musíme nyní k dosažení stejné kvantitativní hodnoty expozice zkrátit expoziční dobu na polovinu (na půl sekundy).

Jednoduché, ale možná pro někoho ne zcela jasné, že?

Zde uvádím příklady pro dosažení totožného expozičního výsledku: f/4 při 1/2 s, je totéž jako f/5.6 při 1 s, a to je totéž jako f/8 při 2 s, a to je totéž jako f/11 při 4 s, a to je totéž jako f/16 při 8 s, a to je totéž jako f/22 při 16 s.

A jaký bude výsledek tohoto propočtu? Šest možných kombinací clony a rychlosti závěrky, jejichž výsledkem

14 EXPOZIČNÍ ČAS – FAKTA A MÝTY

bude přesně stejná expozice. A stejnou míním expozici pouze ve smyslu kvantity! Nemohu dostatečně zdůraznit význam toho, že jde čistě o princip matematického vyjádření. Nezáleží na tom, zda fotografujete aparátem na film nebo digitálním aparátem; musíte se naučit respektovat prostou skutečnost: každá fotografická situace vám nabízí nejméně šest možných kombinací clony a rychlosti závěrky. A proč to musíte vědět? Ačkoliv výsledkem každé z těchto kombinací je „totožná“ expozice, pohyb zachycený v každé z těchto variant může být radikálně odlišný.

Když si uvědomíte, že každá expozice pohybu nabízí šest možných kombinací, jste teprve na začátku. Podstatné je, abyste věděli – dříve než zmáčknete spoušť –, která z těchto kombinací nejlépe zprostředkuje pohyb (bude to jedna nebo dvě). Vyzbrojeni tímto poznatkem můžete začít zkoumat nekonečnou cestu ke kreativní expozici zachycující pohyb.

Každá fotografická příležitost umožňuje nejméně šest kombinací clony a rychlosti závěrky, jak tedy rozhodnete, které z daných kombinací dát přednost? Rozmyslete si, čeho chcete dosáhnout. Chcete „zmrazit“ pohyb? Kreativním momentem „zmrazených“ snímků jsou krátké expoziční časy jako 1/250, 1/500, 1/1000 s. Chcete naznačit pohyb prostřednictvím „panningu“? Pak byste měli použít rychlosti závěrky 1/60, 1/30 nebo 1/15 s. A superdlouhé časy závěrky (1/4 s až 15 s) představují kreativní nástroj snímků vyjadřujících pohyb, jako je například vodopád nebo letní vítr vanoucí obilným polem.

Mějte na paměti, že chcete-li fotografovat objekty v pohybu, musíte nejprve myslet na to, který z kreativních expozičních časů zprostředkuje divákovi pohyb odehrávající se před vašima očima tak, jak chcete. Pak a pouze tehdy si můžete položit druhou nejčastější otázku: z kterého stanoviště bych měl expozici měřit? Tuto otázku položím v této knize ještě několikrát, pro vás je ale dobrou zprávou, že expozimetry na moderních aparátech odvádějí skvělou práci při stanovení správné expozice, a to dokonce i při použití poloautomatických režimů jako jsou priorita clony nebo priorita času.

KDYŽ JSEM POŘIZOVAL TUTO JEDNODUCHOU KOMPOZICI esovité zatáčky na mezistátní dálnici do centra Seattlu, měl jsem šest možností nastavení správné expozice, z nichž tři můžete vidět na snímcích. Pokud jde o technickou hodnotu, expozice je u všech tří snímků stejná, je však jasně vidět rozdíl v jejich kreativní interpretaci tím, že byl tvůrčím způsobem zdůrazněn pohyb.

Mým cílem je vždy předvést pohybující se objekt způsobem, který co nejvíce zdůrazní jeho pohyb. Jde-li o scénu plnou pohybu, s množstvím pohybujících se objektů, je efekt tím větší, čím delší je expoziční doba. První snímek (vlevo dole) jsem pořídil při cloně f/4 časem 1/2 s, druhý (dole vpravo) při cloně f/8 časem 2 s a třetí při cloně f/16 časem 8 sekund.

Takové cvičení je opravdu instruktivní. Až příště vyrazíte ven s cílem pořídit snímky města za soumraku, neměli byste váhat použít delší časy, jelikož nejlepších výsledků dosáhnete podle mého názoru s použitím těch nejdelších možných expozičních časů (pozor, zde se nejedná o bracketing, neboť expozice, pokud jde o její kvantitativní hodnotu, je vždy stejná).

Všechny snímky: Nikon D2X s zoom objektivem Nikkor 200-400 mm nastaveným na 400 mm, stativ, ISO 100, WB oblačno (Cloudy).

JEDNACO SCÉNA, ČINÍ SNÍMEK ŠEST SPRÁVNÝCH POZORUHODNÝM? EXPOZIC 15

Krajní možnosti

A

ž postupně načerpáte více podnětných informací z této knihy, zjistíte, že příležitosti k fotografování pohybu se nabízejí všude – a tím, že se je snažíte zachytit, postupně využijete všechny možnosti širokého spektra expozičních časů. Někdy použijete krátké expoziční časy ke zmrazení akce v jasném, ostrém detailu, jindy dlouhé expoziční časy pro rozmazání nebo naznačení probíhajícího pohybu. Pokud jde o svět pohybu, jen zřídka existuje zlatá střední cesta, a když si to uvědomíte, rychle zjistíte, že většina vašich fotografií pohybu (a to i těch, které jste pořídili za špatného světla) byla exponována časy někde mezi 1/500 a 1/1000 s, nebo naopak někde mezi 1/4 až 8 sekundami.

PRVNÍ Z FOTOGRAFIÍ NA PROTĚJŠÍ STRANĚ VLEVO jsem pořídil aparátem se zoomem na stativu při cloně f/4 a časem 1/500 s a druhou při cloně f/22 a expozičním časem 1/15 s. O snímku a expoziční době máte vždy rozhodovat sami, a proto zkuste vytvořit podle vlastního záměru tu vizuálně nejatraktivnější kreativní kompozici.

Na protější straně vlevo: zoom objektiv Nikkor 80-400 mm nastavený na 300 mm, stativ, 1/500 s, f/4.

Na protější straně vpravo: zoom objektiv Nikkor 80-400 mm nastavený na 300 mm, stativ, 1/15 s, f/22.

Plně odcloněný objektiv dovolí nejkratší expoziční čas Při práci v krajních expozičních polohách si uvědomte toto: (1) nejkratšího možného expozičního času při jakémkoli stupni ISO docílíte, použijete-li co nejvíce odcloněný objektiv, a (2) nejdelší expoziční čas při jakémkoli stupni ISO získáte maximálním zacloněním objektivu.

Toto je jedna z nejlépe hodnocených lekcí, kterou znám a kterou jsem poskytl spoustě studentů za léta svých fotografických workshopů a internetových kurzů. Tato lekce je velmi instruktivní a určitě vás zavede dále do světa kreativně správné expozice pohybujících se objektů.

Procvičte si toto pravidlo prakticky: zvolte si pohybující se předmět, jako je například vodopád, dítě na houpačce nebo osoba zatloukající hřebík do kusu dřeva. Nastavte aparát do režimu priority clony a ISO na 100 (nebo na nejnižší hodnotu vašeho fotoaparátu). Pak zcela odcloňte objektiv (nastavte nejnižší možné clonové číslo, tedy clonu f/2.8, f/3.5 apod.) a pořiďte snímek akce odehrávající se před vašima očima. Tak jste získali expozici tím nejkratším expozičním časem při dané hodnotě ISO, v daném světle dopadajícím na váš objekt a samozřejmě při minimálním zaclonění objektivu.

A teď zacloňte objektiv o jeden celý expoziční stupeň (EV), tedy pokud jste začali na cloně f/2.8, postupte na f/4; byla-li

16 EXPOZIČNÍ ČAS – FAKTA A MÝTY

minimální clona vašeho objektivu f/4, přejděte na f/5.6 a exponujte další snímek. A tak postupujte dále a dále, pokaždé s clonou nastavenou o 1 EV výše: na f/8, pak na f/11, pak f/16 a konečně f/22 (samozřejmě dle možností vašeho objektivu či fotoaparátu).

Pokaždé, kdy jste změnili clonu o jeden celý stupeň, provedl váš aparát rychlý přepočet a nabídl vám „novou“ rychlost závěrky tak, aby byla dodržena správná expozice. A jelikož jste zaclonili objektiv vždy o jeden celý stupeň (a tím jste zmenšili otvor objektivu na polovinu předchozí hodnoty), expoziční čas se zdvojnásobil, aby tuto změnu clony vykompenzoval – neboli, řečeno jinak, progresivně se snížila rychlost závěrky. Čím je delší doba expozice, tím je pravděpodobnější, že dostanete obrázek vykazující efekty rozmazání, protože expoziční čas je příliš dlouhý pro zmrazení akce.

A co třeba vodopád? Známého efektu kouřové vody (nebo cukrové vaty) nedosáhnete, jestliže nepoužijete clonu f/16 nebo f/22. A co snímek vašeho dítěte na houpačce? Všimněte si, jak krátký expoziční čas zmrazí dítě ve vzduchu a naopak pomalý čas promění dítě v ducha. Zaznamenejte si provedené expozice a zjistěte, jakou kombinací clony a expozičního času jste dosáhli té kreativně nejlepší expozice snímku.

KRAJNÍ MOŽNOSTI 17

26 VYSOKÁ A STŘEDNÍ RYCHLOST ZÁVĚRKY

KLASIČTĚJŠÍ SNÍMEK MOSTU GOLDEN GATE můžete pořídit ze břehu pod ním, když se díváte severně k Marin Headlands. Pořídil jsem více než sedm snímků (tři z nich vidíte na této stránce) valící se velké vlny, a poněvadž jsem měl svůj aparát Nikon D2X v režimu sériového snímání, měl jsem jistotu, že aspoň jednou zachytím nejzajímavější snímek vlny explodující v okamžiku svého vrcholu.

Vzhledem k tomu, že expozimetry mohou být zmateny velkými bílými plochami, měřil jsem expozici proti modré obloze nad mostem. A poněvadž jsem věděl, že chci záběr pořídit časem vhodným pro zachycení pohybu, tedy nejméně 1/500 s, nastavil jsem expozici na tuto hodnotu a pak jsem aparát namířil na oblohu mezi dvěma pilíři mostu a měnil jsem clonu, až aparát ukázal jako správnou hodnotu f/8.

Jste-li zvyklí používat svůj aparát buďto v režimu priority času nebo priority clony, nejjednodušší je nastavit na aparátu kompenzaci expozice na +1 EV a pak prostě aparátem zamířit a exponovat.

Pak není zapotřebí odečítat expozici proti modré obloze. Musíte si ale zapamatovat, že po skončení fotografování bílé vlny musíte vrátit kompenzaci expozice zpět na nulu.

Můžete se ptát, proč se obtěžuji používáním manuální expozice. Existují dvě odpovědi: (1) je to způsob, kterým jsem se naučil používat aparát před více než třiceti lety a starých návyků se zbavujete obtížně, a (2) existuje mnoho světelných situací, kdy použití manuální expozice je nejkratší cestou k úspěchu a dosažení konzistentních snímků. Ačkoliv tato kniha pojednává do určité míry o expozici, neřekne vám, jak máte svůj aparát používat v manuálním režimu. Jestli neumíte nastavit expozici v manuálním režimu, pak jste vůbec nepochopili její podstatu v režimu preference času nebo preference clony. Doporučuji vám podívat se do mé knihy Naučte se exponovat kreativně (česky vydal Zoner Press, 2006).

Objektiv 70-200 mm, stativ, ISO 100, 1/500 s, f/8.

ZMRAZENÍ AKCE 27

LEŽÍM NA BŘIŠE NA BŘEHU ŘEKY SAÔNE V LYONU a přemýšlím, jak bych tak mohl přimět holuby, aby se vznesli v pravý okamžik opravdu blízko do popředí mého obrázku. Moje přítomnost u aparátu by ale odradila i toho nejdůvěřivějšího holuba ve Francii. S pomocí dálkového infračerveného ovladače Nikon jsem to dokázal. Nasadil jsem čidlo na patici aparátu, usadil se jednoduše asi pět metrů od aparátu na stativu a čekal s ovladačem v ruce na správný okamžik.

Nadrobil jsem kus chleba a pár sušenek do zorného pole aparátu a čekal na holuby, abych vše spustil, až přiletí. Zvuk spouště aparátu a motoru stačil, aby se holubi lekli a vznesli se do výše. Za normálních okolností jsem v podobných situacích schopen exponovat šest až osm snímků, než objekty zmizí z dosahu. Během několika minut se holubi k prostřenému stolu vrátili a proces se mohl opakovat. Toho rána jsem pořídil celkem 88 snímků.

Expozice byla jednoduchá, protože scéna byla rovnoměrně čelně osvětlena. Nebyly tam žádné tmavé stíny ani přesvětlená místa, která by mohla zmást expozimetr, a tak při cloně nastavené

na f/8 jsem měnil čas expozice, až se jako správná hodnota ukázala 1/500 s. Ještě dříve než jsem začal fotografovat a jen jsem čekal, až se ptáci vznesou do popředí mého snímku, jsem odhadoval, že správný čas pro zmrazení pohybu jejich křídel bude nejspíš 1/2000 s. Věděl jsem, že podexpozici o dva stupně proti hodnotě doporučené expozimetrem snadno napravím při následném softwarovém zpracování (viz strana 138). A jak ukazuje snímek vpravo, zachytil jsem obrysy křídel dokonale ostře.

Všimněte si, že jsem neodclonil objektiv na doporučovaných f/4 při 1/2000 s, protože bych nedosáhl tak velké hloubky ostrosti od popředí do pozadí a snímek by nesplnil mou představu.

Rovněž o správnosti mé expozice nemůže být pochyb a ostré obrysy křídel holubů zapříčinil fakt, že expozice byla stanovena pro mnohem jasnější a ostřejší čelní světlo časného rána, které dopadalo na budovy za řekou a nikoliv na holuby, kteří byli ve stínu. A to jsou světelné podmínky, které mám rád a které často vyhledávám.

ISO 100, 1/2000 s, f/8.

28 VYSOKÁ A STŘEDNÍ RYCHLOST ZÁVĚRKY

Sekvenční snímání Při žádném jiném způsobu fotografování není sekvenční (sériové) snímání tak důležité jako při fotografování akce. Většina dnešních filmových aparátů je plně vybavena vestavěným převíječem nebo motorem, což dovoluje fotografům dosáhnout vysokého stupně úspěchu při zachycení akčních scén, u digitálních aparátů se jedná obvykle o režim Burst. Bez pomoci sekvenčního snímání je odhad správného okamžiku pro zmáčknutí spouště víceméně věcí šťastné náhody. Díky možnosti pořídit sérii snímků však můžete stisknout spoušť již chvíli před vrcholem akce a pokračovat ještě sekundu či dvě poté, co akce skončila – a je velmi pravděpodobné, že jeden nebo i několik snímků bude úspěšných.

ZMRAZENÍ AKCE 29

Umění zpomalit

P

okud jde o kreativní využití rychlosti závěrky, vypozoroval jsem v průběhu mnoha let vyučování, že spousta fotografů, ve stejné míře profesionálů i amatérů, směřuje mnohem výrazněji k dynamickému záznamu objektů ostrých jako břitva než k vytváření „umění náznaku“ mnohem delšími expozičními časy.

Jak jsme si vysvětlili v předchozí kapitole, obrázky zmrazující akční pohyb využívají primárně tři rychlosti závěrky, a to 1/250, 1/500 a 1/1000 sekundy. Obraťme však pozornost k opačnému konci stupnice závěrkových rychlostí: 1/60 až 1 celá sekunda. Je-li má předtucha správná, brzy začnete vyhledávat příležitosti k práci s těmito pomalejšími rychlostmi závěrky.

Podle mých zkušeností nabízí pomalejší závěrka mnohem více prostoru pro kreativitu než ta rychlá; při stejné příležitosti jsou pomalejší rychlosti závěrky neuvěřitelně nepředvídatelné. A právě ta nepředvídatelnost je tím, co vám při náležité míře trpělivosti může vynést diamant uprostřed hlušiny.

Objekty nabité aktivitou nabývají, když je schválně exponujete neobvykle dlouho, úplně nových významových rozměrů. Pokud jste puristou, který přísahá na dlouhodobý standard fotografií ostrých jako břitva, na nichž je ostré vše, co se vejde do hledáčku, nehodlám měnit váš způsob uvažování, ale jste-li fotografem, který cíleně vyhledává neotřelý přístup k fotografování, ať již otevřeně nebo skrytě, chci vám naléhavě doporučit pokus o maximální

54 VYSOKÁ A STŘEDNÍ RYCHLOST ZÁVĚRKY

prodloužení dolního limitu rychlosti závěrky. Zkuste fotografovat aspoň hodinu doma nebo ve městě bez použití stativu rychlostmi mezi 1/4 a 1 sekundou.

Většina z toho, co při svém pomalém fotografování získáte, bude čistý experiment, ale – jak už to často bývá – některé nové vzrušující objevy mohou vzniknout pouze v laboratorních podmínkách. Každý fotograf, který je pro svou věc vášnivě zaujat, se nachází na nekonečné cestě kreativního vyjadřování svých pocitů a úsilí o originalitu. Používání pomalých rychlostí tam, kde zdravý rozum velí něco jiného, je pro mnoho fotografů prokazatelně úspěšným pokusem. Takové kompozice jsou často naplněny potlačeným pohybem a napětím. Vyjadřují silné nálady a pocity, a jsou čímkoli jiným než nudnými obrázky.

Třeba nejste typ milující sport a aktivitu a namísto toho jste schopni tvořit obrázky překypující energií skrytou.

Snímky rychlých dějů, které jsou normálně pořizovány rychlou závěrkou získávají při pomalém záběru odlišné, někdy poněkud zdeformované vlastnosti. Mohou vám třeba připomínat zážitky z uplynulých vzrušujících dob vašeho života nebo jen prostě vyjadřovat vzrušení, které právě cítíte. Pocit nadšení, pokud se kolem nás děje něco vzrušujícího, je nám vrozen – pocit, že život sám je vzrušující, že někam směřujeme, že jsme se vymanili z okovů obyčejnosti. Vždyť každý z nás občas pociťuje tíhu nudy nebo deprese, které přináší život bez pohybu. Pomalá závěrka vašeho aparátu ve vás bezpochyby vyburcuje rozhodně jiné pocity než strnulost a nudu.

LEŽEL JSEM NA BŘIŠE NA STŘEŠE AUTA jedoucího po venkovské silnici lemované alejí stromů a přitom jsem exponoval pomalou rychlostí závěrky, konkrétně 1/15 s. Chtěl jsem vyvolat pocit snášení se na cestu tak, jak ho před chvílí předvedla osamělá vrána. Ze sedadla spolujezdce jsem fotografovat nemohl, protože úhel sevřený se silnicí byl příliš ostrý. Abych řekl pravdu, byla to divoká jízda, protože cesta byla plná děr a auto nemělo střešní nosič a chvílemi jsem se na střeše opravdu bál. Můj přítel Kilian ale řídil pomalu a opatrně a já jsem za chvíli získal dost záběrů k tomu, abych vám nabídl pohled letící vrány na tuhle venkovskou silničku v České republice.

Objektiv Nikkor 17–55 mm, 1,2 ND filtr, ISO 100, 1/15 s, f/11.

UMĚNÍ ZPOMALIT 55

NEJSEM PROFESIONÁLNÍM FOTOGRAFEM DIVOČINY. Když jsem začínal se svou profesí, brzy jsem zjistil, že nemám dostatek trpělivosti, abych dokázal čekat, až se plešatý orel bělohlavý uráčí zvednout z oblíbeného stromu u řeky Skagit ve státě Washington, aby se snesl dolů a vybral si svého lososa. Možná jsem obětí syndromu ADD (Attention-Deficit Disorder – vývojová vada znemožňující schopnost soustředění – pozn. překl.), ale když čekám na záběr jako je tento, vždycky mou pozornost upoutá něco jiného – a když už chcete udělat fotografii živočicha ve volné přírodě, nemůžete si prostě dovolit propást záběr (což se mi přihodilo, protože mě upoutala pavučina opodál).

Když jsem se ovšem přiblížil k hejnu neposedných plameňáků v singapurské zoo, stal jsem se fotografem divočiny bez problémů.

66 POMALÉ RYCHLOSTI ZÁVĚRKY

Z pohodlí vyhlídkové terasy umístěné nad výběhem jsem mohl nerušeně pořídit celou řadu obrázků zachycujících jejich přelety.

Aby se mi to povedlo, použil jsem expozici, která se běžně používá na záběry vodopádů. Aparát jsem držel v ruce a s polarizačním filtrem jsem byl schopen exponovat při 1/4 s a f/22. Jak jsem mačkal spoušť, pohyboval jsem celým tělem týmž směrem zprava doleva jako letící plameňák. Tento kreativní záběr ptáka v letu je výsledkem užití právě času 1/4 s. Zdalipak by to bylo tak zajímavé, kdybych byl fotografoval šíleně krátkým časem 1/1000 s?

Pravděpodobně bych byl vyrobil jeden z těch tisíců prakticky stejných záběrů „plameňák v letu“.

Objektiv 70-200 mm, ISO 100, 1/4 s, f/22.

VĚRNI ZVYKŮM PETERSONOVY RODINY jsme se na poslední chvíli rozhodli vypravit do Francouzských Alp, konkrétně do Chamonix, pár dní si zalyžovat. Tu zimu už jsme si lyžování užili a přestože kalendář ukazoval pouhý týden před Velikonocemi, z mraků nad Francouzskými Alpami se pořád sypal sníh jako o Vánocích.

Přestože naše první ráno na svazích provázelo slunce, azurově modrá obloha a mírná teplota, brzy se objevily mraky a bylo jich víc a víc, až začalo sněžit. Já jsem už sundal lyže a připravil se zase jednou na úlohu rodinného fotografa.

Udělal jsem pár obrázků děvčat a mé ženy Kathy absolvující pravděpodobně závěrečný sjezd. Všechny se patrně těšily na pár jednoduchých obrázků; leč rozladil jsem je tím, že jsem se rozhodl místo toho vyrobit několik „uměleckých“ fotografií. (Dodatečně se samozřejmě ukázalo, že jsem měl fotit hned po ránu, ale když já jsem si chtěl taky zalyžovat!)

Důvod pro nástup umění byl prostý: světlo nebylo už téměř žádné a vzhledem k padajícímu sněhu se k nám rychle blížila bílá tma. S minimálním osvětlením a ve vánici jsem nemohl dělat mnoho.

A tak jsem aparátem ve zmrzlých, ale dosud pevných rukou zacílil na svou dceru Chloe, která se pohybovala směrem ke mně, a exponoval jsem právě, když se vynořila po mé levici. Udělal jsem několik záběrů správným časem 1/4 s, přičemž jsem aparátem pohyboval ve směru jejího pohybu.

Objektiv 70–200 mm, ISO 100, 1/4 s.

TIP NA SNÍH Zde je tip pro všechny milovníky sněhu: když fotografujete na sněhu v některém z přednastavených automatických režimů (priorita clony, priorita času, program atd.), nastavte automatickou expozici do plusu, tj. s korekcí +1 EV pokud je zamračeno, a na +2 EV pokud je slunečný den. Tak zabráníte vzniku častých podexponovaných, šedých záběrů sněhu.

Expozimetr zabudovaný ve vašem aparátu si myslí, že svět okolo má průměrnou, osmnáctiprocentní šedou barvu a všechno další vztahuje k tomuto základu. Ovšem zasněžené sjezdovky jsou tou poslední lokalitou, kterou byste mohli považovat za osmnáctiprocentní šedou.

Expozimetr je „zahlcen“ tou spoustou bílé, ať už je slunečno nebo pod mrakem, a reaguje „nepřátelsky“ – nabízí vám expoziční časy, které jsou o jeden nebo dva expoziční stupně podexponované. Jinými slovy, nemůže vydržet tu přemíru jasu všude kolem a chce to vylepšit tak, že sníh přemění na neutrální šedý tón, který zná a má rád.

Takže řešením pro vaše automatické expozimetry je prostě je převálcovat tak, jak jsem to popsal výše, a pokud jste náhodou jedním z těch hrdinů, co exponují manuálně, vy žádnou radu nepotřebujete.

PANNING: 1/30, 1/15, 1/8 A 1/4 SEKUNDY 67

JAK UŽ JSTE SI ASI VŠIMLI, jsem velkým příznivcem fotografování objektů shora, a protože bydlím tři patra nad ulicí, každý den mi nabízí nějaký nový námět. Minulou zimu napadla spousta sněhu, a dokonce jsme zažili i blizard, a já jsem spatřil někoho, kdo se do jeho poryvů dostal. Měl jsem aparát pohotově a expoziční čas nastavený na 1/8 s, takže jsem se rozhodl vyzkoušet svou ruku a švenkovat po diagonále ve směru padajícího sněhu.

Měl jsem štěstí a jeden ze záběrů pořízených toho dne se mi povedl. O tom, že je to obrázek drsné zimní bouře, není nejmenších pochyb, a nejvíce je to zdůrazněno právě spoustou diagonálních linek způsobených padajícím sněhem. Ani horizontální ani vertikální linie nedokážou vyjádřit pohyb a rychlost tak jako diagonála. Nikdy neskončí, nikdy se neunaví, je stále v pohybu a v případě této sněhové vánice působí velmi brutálně a studeně.

Objektiv Nikkor 17–55 mm, ISO 100, 1/8 s, f/16.

68 POMALÉ RYCHLOSTI ZÁVĚRKY

UŽ SE VÁM NĚKDY STALO, že jste jeli na kole nebo na skútru a honil vás krvelačný pes? Máte také psa, který pronásleduje bicykly a skútry?

Jednou jsem byl ráno fotografovat na ostrově Santorini a několik divokých psů mě adoptovalo – žádný div, to se stane hned, když jim nabídnete něco na zub.

Když jsem pak vyfotografoval východ slunce nad několika z četných modrobíle natřených kostelíků, ocitl jsem se v malé kavárničce na náměstí těsně obklopen „svými psy“. Byl to ještě klidný úsek dne, ale již za půl hodiny náměstíčko ožilo četnými jezdci na skútrech. Jakmile se ozval zvuk přijíždějícího skútru, psi neomylně vystartovali, očividně nadšeni představou, že se jim podaří okousat jezdci paty. Ze všech sil jsem se pokoušel „své psy“ od takového počínání odradit, ale ti mi dali vzteklým vrčením jasně

najevo, že tato hra je určena jim a že já jim do toho nemám vůbec co zasahovat.

Ve smyslu přísloví „Když je nemůžeš přemoci, přidej se k nim“ jsem se rozhodl vyzkoušet pár „panning“ záběrů na lovící psí smečku pronásledující každičký skútr. Asi po půlhodině se náměstíčko opět vyprázdnilo a já se dozvěděl od kavárníka, že většina skútristů jsou rybáři směřující do práce a všichni jsou zvyklí na to, že je tu psi prohánějí. Zdá se, že místní psi jsou v neustálém procesu adoptování nových pánů, a to vždy s příletem letadla nebo lodi plné turistů, a tento den přišla prostě řada na mne. Ačkoliv jsem na Santorini zůstal ještě další tři dny, své psy už jsem nespatřil.

Objektiv 17–55 mm, ISO 100, 1/15 s, f/16.

PANNING: 1/30, 1/15, 1/8 A 1/4 SEKUNDY 69

„Kreslení“ závěrkou

N

ení to ještě tak dávno, co bylo nepsaným pravidlem ve fotografii, že linie horizontu musí být rovná a především všechno musí být zaostřené. Pro fotografa bylo nemyslitelné, že by při použití pomalé rychlosti závěrky schválně držel aparát v ruce. Ti, kteří si troufli z této normy vybočit, byli vysmíváni, protože jejich obrázky byly pochopitelně rozmazané a neostré, a ostatní se jich vyptávali, zda „nebyli při pořizování té fotografie opilí“. Časy se bohudík změnily a nápad s „kreslením pomalou závěrkou“ byl přijat s otevřenou náručí. Ovšem na rozdíl od panningu, který sám je podnětný a náročný až dost, kreslení závěrkou je záležitost jen a jen pokusu a omylu, kde se leccos smíchá, ale přesto je to opravdu vděčný námět. (Neuvažovali jste v poslední době o nákupu nějakého abstraktního obrazu? Když si ho vyrobíte sami, přijde to nejen levněji, ale přinese vám to uspokojení.)

Kreslení závěrkou je v podstatě jednoduchá technika, opravdu. Stanovíte si jednoduše správnou expozici, která vám dovolí použít expoziční dobu 1/4 nebo 1/2 s, a v momentě, kdy mačkáte spoušť, pootočíte nebo zhoupnete aparátem, opíšete oblouk nebo aparátem trhnete ať už nahoru nebo dolů, ze strany na stranu, nebo opíšete kruh.

Podstatné je nalézt vhodný objekt. Právě tak jak to objevil Monet svými štětci na plátně, vděčným námětem pro fotografy mohou být zahrady plné květin. Nepohrdejte však ani jinými kompozičními schématy, jako jsou přístavy, ovocné a zeleninové trhy, a dokonce i dav diváků na tribunách fotbalových stadionů. Vybírejte si také k těmto účelům málo osvětlené scény, kde se expoziční doba bude pohybovat od dvou do osmi sekund. Efekt spočívá v tom, že váš pohyb musí být pomalejší než rychlost uvedených činností a výsledný efekt je obdobou práce malíře, který vrší barvy jednu na druhou. Do práce! Výsledkem bude instantní abstraktní malba.

82 POMALÉ RYCHLOSTI ZÁVĚRKY

K TOMU, ABYSTE VYTVOŘILI opravdu vzrušující „abstraktní malby“ svým aparátem, nepotřebujete o mnoho více než dlouhý expoziční čas a odvahu vypadat ve společnosti možná trochu bláznivě. Když se postavíte všem „zákonům“ fotografie, kolemjdoucí se budou zastavovat, protože jim přijde směšné, jak otáčíte, houpete nebo vrtíte svým aparátem, nebo ho při exponování stavíte na hlavu. Oni nedokáží při svém životním stylu pochopit, jak se vám něco takového, pro všechno na světě, může líbit. Vy v nich můžete dokonce budit dojem, že trpíte nějakou nervovou chorobou, která vám nedovoluje držet aparát klidně. Ale vadí vám to doopravdy?

Osamocená škumpa rostoucí ve velikém květináči před restaurací Ivar´s Sea Food na Seattle´s Pier 54 vykazovala příznaky nastávajícího podzimu. První obrázek clonou f/8 a 1/60 s se ukázal jako vcelku nudný záběr na barevné podzimní listí, ale když jsem nastavil expozici na mnohem pomalejší rychlost závěrky (f/22 a 1/8 s) a pak několikrát stiskl spoušť se současným kruhovým pohybem aparátu, výsledek byl úplně odlišný. Pásy barvy připomínají práci malíře nanášejícího barvu na plátno špachtlí.

Na protější straně: nahoře: Nikkor 12–24 mm, ISO 100, 1/60 s, f/8; dole: Nikkor 12–24 mm, ISO 100, 1/8 s, f/22.

„KRESLENÍ“ ZÁVĚRKOU 83

PO DRSNÉ A STUDENÉ ZIMĚ připomínají tyto květinové záhony v ulicích centra Lyonu ve Francii radostnou událost: přišlo jaro. Stál jsem nad záhonem, fotografoval směrem dolů a objektiv 12–24 mm zachytil nejzajímavější dynamickou kompozici. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem jako kluk navštívil vesnickou pouť a koupil jsem si za pětadvacet centů od pouličního prodavače kus bílého papíru, který jsem pak pokryl pestrými barvami a točil s ním dokola, abych si udělal pestrý kaleidoskop barev.

Jak jsem to udělal s fotoaparátem? Je to celkem jednoduché, budete si ale muset vzít na pomoc především širokoúhlý objektiv a pak polarizační filtr a pak ještě 0,9 ND nebo 1,2 ND filtr. Tyto dva filtry potřebujete především proto, abyste snížili intenzitu světla, což vám dovolí použít pomalejší expoziční čas než je obvyklý a současně dodržet správnou expozici.

A tak jsem použil objektiv 12–24 mm nastavený na 12 mm a opatřený neutrálním filtrem 1,2 ND, který prodlouží expozici o 4 EV, a tím jsem mohl dosáhnout správné expozice při f/11 časem 1/4 s.

Když jsem mačkal spoušť, dělal jsem přitom toto: otáčel jsem aparátem kruhovým pohybem zprava doleva, jako bych chtěl narýsovat kružnici, a levou rukou jsem současně zoomoval objektivem z 12 mm až do 24 mm (na protější straně nahoře). A uvědomte si, že to všechno probíhalo v časovém úseku 1/4 s, takže bylo třeba otáčet aparátem i zoomovat pěkně rychle.

Pro srovnání: na dalším záběru jsem ještě trochu zpomalil akci, když jsem opakoval tytéž pohyby, a změnil expozici z f/11 a 1/4 s na f/22 a 1 s (naproti dole). Výběr samozřejmě záleží na vás, ale je jasné, že ve spirálovém efektu jsou květiny méně zřetelné při jedné sekundě než při 1/4 s.

Na protější straně nahoře: objektiv 12–24 mm nastavený na 12 mm, ISO 100, 1/4 s, f/11; dole: objektiv 12–24 mm, ISO 100, 1 s, f/22.

84 POMALÉ RYCHLOSTI ZÁVĚRKY

„KRESLENÍ“ ZÁVĚRKOU 85

Dlouhé expoziční časy a synchronizace blesku

P

ředstavte si, že jste v téměř zcela zatemněné místnosti postavili aparát na stativ. Volič rychlosti závěrky jste nastavili na 15 sekund, clonu na f/11 a vše jste završili zapnutím blesku, když jste se ještě předtím přesvědčili, že je nastaven na často opomíjený režim synchronizace na přední (první) nebo zadní (druhou) lamelu, což závisí na typu vašeho aparátu. Synchronizace na zadní lamelu je celkem snadno pochopitelná a funguje takto: když se rozhodnete použít vestavěný blesk v původním (defaultním) nastavení, blesk se odpálí na začátku expozice. Pro účely všech měřicích systémů aparátu je blesk pro vaši fotografii tím hlavním zdrojem světla a jakýkoli jiný světelný zdroj, který se na scéně objeví (včetně denního světla), bude měřicími čidly aparátu vnímán jako druhořadý, ve vztahu k blesku pouze jako světlo v pozadí. Když je blesk v aparátu nastaven na režim synchronizace na zadní lamelu, blesk se odpálí teprve na konci expozice. Uvědomte si, že zde hovořím o expoziční době trvající někde mezi 1/250 sekundy a několika minutami nebo dokonce hodinami v závislosti na tom, co fotografujete.

Jen si představte, jak se můžete vyřádit a kolika kreativních expozic můžete dosáhnout při tomto nastavení! Jestli lze soudit podle mnoha fotografických soutěžních a studentských prací, které jsem za ta léta hodnotil, možností je nekonečné množství. Je na čase, aby se vám rozsvítilo, a to doslova i obrazně.

JEŠTĚ SI PAMATUJI TU RÁNU, kterou jsem dostal ještě jako dítě, když jsem se pokoušel zachránit kousek uhelnatějícího chleba z toustovače obyčejným nožem na máslo – protože toaster byl samozřejmě ještě připojen ke zdroji proudu. Jauvajs!!! V té době jsem ještě neměl ani potuchy, že jednoho dne v budoucnu si tenhle experiment dobrovolně zopakuji ve fotografii. Díky obětavosti mé dcery Sophie jsem si mohl ten bolestivý zážitek zopakovat.

Vybral jsem právě tento kout kuchyně a ujistil se, že toustovač i zásuvky jsou vypnuté a že jistič pro tento zásuvkový okruh je URČITĚ vypnut. Zaostřil jsem na kompozici, kterou vidíte na obrázku, a pak jsem zhasl i stropní světlo. Pak jsem sáhl za sebe, zapnul směrový reflektor uvnitř softboxu jménem White Lightning Alien Bee a nasměroval ho na kuchyňský strop. Dále jsem změnil nastavení blesku na aparátu na synchronizaci na zadní lamelu.

Se směrovým reflektorem nastaveným na plný výkon jsem nejprve odpálil blesk ručně a s pomocí senzoru na blesku zaznamenal expozici f/16. To znamená, že kdybych byl zaclonil objektiv na f/16, jakákoliv expozice scény přede mnou od 1/250 až po 4, 8, 15 nebo 30 sekund nebo dokonce déle by v dosahu osvětlení bleskem byla vždy správná. V tomto případě nemusel být dosah blesku velký, protože scéna se rozkládala pouhých 90–120 cm od aparátu.

Pokud jde o rychlost závěrky, odhadl jsem, že k provedení hlavního efektu snímku s prskavkou budu potřebovat asi 15 sekund. O.K., takže rychlost závěrky byla nastavena na 15 sekund, clona na f/16 a zapnuta synchronizace na zadní lamelu. To znamená, že blesk se odpálí až na konci tohoto časového úseku a to, co se stane předtím, závisí pouze na mně.

Zmáčkl jsem spoušť, okamžitě nato zapálil prskavku nejprve zády k objektivu tak, aby osvětlení prskavkou nebylo součástí osvětlení snímku. Pak jsem se dal do rychlého kroužení prskavkou kolem Sophie, toustovače a elektrické přípojky a dával jsem pozor, aby se některá součást mého těla nedostala do obrazu. Musel jsem tedy jak na pravé tak na levé straně dosáhnout až na samý okraj rámečku. Sophii jsem předem instruoval, aby nasadila správně šokovaný výraz. Jakmile se expoziční čas přiblížil ke třinácti sekundám, nasadila svou grimasu a o dvě sekundy později, když skončila patnáctisekundová expozice, jsem už byl se svou prskavkou z obrazu venku a odpálil se blesk.

Nikon D2X, objektiv 17-55 mm, stativ, 15 s, f/16

124 ZAMĚŘENO NA EXPOZICI

DLOUHÉ EXPOZIČNÍ ČASY A SYNCHRONIZACE BLESKU 125

Zaplňte rámeček

E

xistují spousty teorií o kompozici, o nichž se hojně diskutuje snad ve všech fotografických i uměleckých kurzech a na internetu po celém světě, ale veškerá teorie vám není nic platná, dokud se vám samotným nepodaří překonat tu spoustu problémů s kompozicí. A tím prvním problémem je nedostatečně zaplněný rámeček. A jestli existuje objekt, který přímo volá po tom, aby mohl zaplnit rámeček, pak je to akční snímek plný pohybu, jehož zachycení je naprosto prioritní. Snímky pohybu jsou ze své podstaty emocionálně laděny. Jsou to „hlasité“ obrázky a samozřejmě čím hlasitějším obsahem naplníte rámeček, tím hlasitější a tedy i zajímavější bude celý obrázek. Chcete mít přeci se svou prací úspěch, nebo ne? Tak ten rachot svých obrázků ještě vystupňujte! Zaplňujte rámečky, obzvlášť jeli obsahem zmrazený pohyb vašich modelů.

Každý jsme jiný. Vy možná nejste přítelem fotografií krajiny a raději máte jemné a často skryté detaily ze života. Nebo nejraději fotografujete lidi? V každém případě dbejte na zaplnění rámečku. Koncentrovat se na akci před vámi je samo o sobě dost obtížné, nelamte si tedy hlavu ještě kompozicí a zastavte to všechno hned! Následující analogii jsem použil už v jiných knížkách, ale zopakujme si ji i zde: sedíte v restauraci a očekáváte, že vám číšník donese ten plný hrnek kávy, který jste si objednali. Pokud vám donesou hrnek poloprázdný, hned se rozezní varovný zvonek. Máte důvod cítit se podvedeni a samozřejmě budete požadovat plný hrneček, který jste očekávali.

Vaše reakce na poloprázdný šálek kávy je pochopitelná a lidé se mohou cítit podobně při pohledu na vaše fotografie. Pokud nedodáte plný rámeček, podobně jako tomu bylo u šálku kávy, vaši diváci se budou cítit „podvedeni“.

Ta spousta volného prostoru kolem vašeho objektu na

148 KOMPOZICE

obrázku, to není nic jiného než prázdná polovina hrnečku – něco tu schází. A v případě zmrazení akce se to něco nazývá účinek. Pokud opravdu nechcete, aby vaše obrázky poutaly pozornost diváků, dělejte to takto: postavte se co nejdál od modelu a nepoužijte nejdelší „sklo“. Pokud ale chcete dělat obrázky, kde zmrazení akce bude účinkovat, udělejte jednoduše pravý opak.

JE OPRAVDU TAK TĚŽKÉ ROZHODNOUT, který z těchto dvou obrázků lépe vystihuje emoce vyskakujícího chlapíka – je to radost ze zprávy o povýšení v práci nebo naopak propuštění z práce, právě ukončené rozvodové řízení nebo zpráva o narození syna, nebo snad výhra v loterii?

Bůh ví, obrázek vpravo však je rozhodně účinnější. Objekt zaplňuje rámeček a tím vyznívá „hlasitěji“.

Aparát jsem měl na stativu a bylo mi jasné, že jakmile se akce přede mnou odehraje, budu chtít exponovat na 1/250 sekundy. Zvolil jsem si režim priority clony a nastavoval rychlost závěrky, až 1/250 s se ukázala jako správná expozice.

Pak jsem požádal svůj model, aby vyskočil, jakmile napočítám do tří.

Objektiv 200–400 mm, stativ, ISO 100, 1/250 s.

ZAPLŇTE RÁMEČEK 149