Příběhy před spaním

Předmluva Právě jsme se vrátili z báječné, ale hektické dovolené. Celý den jsme strávili cestováním a byli jsme vážně unavení. Když jsme dorazili domů, děti stihl náhlý nával energie, kdežto já byl zcela vyčerpán. Děti chtěly pohádku! Začal jsem se rozhlížet po knize, kterou bych jim přečetl, ale ne, ony chtěly, abych si nějaký příběh vymyslel! Sotva jsem si pamatoval, jak se jmenuju, jak si jen proboha vymyslím pohádku? Řekl jsem jim, aby se připravily ke spánku, že mezitím něco vymyslím. Doufal jsem, že by mi to mohlo dát trochu času vydechnout si a vymyslet nějaký děj. Ale mýlil jsem se. Děti na mě čekaly čilé, vykoupané a oblečené v pyžamech a já byl stále úplně bez inspirace.

Předstíral jsem, že jsem připraven, a řekl jsem jim, aby se uvelebily v postýlkách. Můj zrak ulpěl na noční lampičce na prádelníku. Měla tvar malého vláčku se čtyřwattovou žárovkou uvnitř. Můj mozek se zčistajasna probudil zpět k životu. Dostal jsem nápad a začal jsem vyprávět: „Jednoho dne si vláček Houkáček bafal po cestě. Na vláček byl malinký.

Vlastně byl Houkáček tak malinký, že byl málem neviditelný. Kontroloval uvolněné čepy na tratích, když tu najednou uslyšel podivný zvuk.

Z nebe se snesla veliká kosmická loď, která přistála nedaleko na vedlejších kolejích. Dveře kosmické lodi se začaly pomalu otevírat. Houkáček doslova přimrzlý na místě sledoval, jak z lodi vystupují dva mimozemšťani. Každý z nich měl po třech očích. Rozhlédli se a zpozorovali Houkáčka. První z nich začal mávat, ale ztratil rovnováhu a spadl tváří přímo na zem. Druhý mimozemšťan se zatvářil rozpačitě. Došli k Houkáčkovi a vysvětlili mu, že potřebují pomoc. Houkáček se představil a…“ Příběh pokračoval tím, že Houkáček odlétl s mimozemšťany v jejich kosmické lodi, aby jim pomohl na jejich vzdálené planetě. Měli problém s vlastními vlaky, letěli hledat někoho, kdo by jim mohl pomoci, a nějak

4 Příběhy před spaním

se dozvěděli o Houkáčkovi. Ještě tutéž noc skončil Houkáček zpátky ve své postýlce ve výtopně lokomotiv.

Zaznamenal jsem senzační úspěch a děti si ten příběh zamilovaly.

Nazítří se dožadovaly dalšího vyprávění o Houkáčkovi. Tehdy jsem si to neuvědomil, ale byl to první z asi 3000 příběhů, které jsem jim o Houkáčkovi a mnoha jeho přátelích, které na svých podivuhodných výpravách potkal, vyprávěl. Čas od času jsem do pohádek vpletl malé kousky moudrosti a morálního ponaučení. Jak moje děti rostly, získávaly vědomosti a začaly si uvědomovat, že mnoho věcí, které Houkáček a jeho přátelé dělali, bylo neproveditelných. Nevadilo jim to, dokonce nám to otevřelo možnost prozkoumat povahu vesmíru. Věda zatím samozřejmě nedokáže vysvětlit vše, existuje ale mnohé, čemu se můžeme naučit. A tak jsme se učili spolu.

Když jsem však mluvil s ostatními rodiči, zjistil jsem, že jen málo z nich pro své děti vymýšlí pohádky. Namísto toho jim čtou. Myslím, že je to skvělé, nicméně také věřím, že můžeme udělat víc. Spolu se svými dětmi si můžeme vytvořit vlastní tradice.

Chtěl jsem se o své zkušenosti podělit s ostatními, a tak se zrodila tato kniha. Obsahuje informace, které sdělují mnohem více, než jak si jednoduše vymyslet příběh. Věřím, že pohádky na dobrou noc mohou našim dětem pomoci vést šťastnější a plnější život. Přeji si, aby mí čtenáři trávili se svými dětmi čas opravdu kvalitně.

Předmluva 5

Tuto knihu věnuji Adamovi a Arielle.

Uznání patří Houkáčkovi a zvláštní díky Hampy, která zachránila situaci tolikrát, že to ani nelze spočítat.

Deryn, děkuji Ti, že jsi mi pomohla přeměnit sen v realitu.

8

Příprava „Je lépe být připraven na příležitost a nemít ji, než příležitost mít a nebýt na ni připraven.“ Whitney Young Prvním krokem, než vůbec nadnesete myšlenku pohádek na dobrou noc, je připravit se. Materiál pro skvělé příběhy máte s největší pravděpodobností všude kolem sebe. Můžete vymýšlet příběhy či postavy založené na oblíbených činnostech svého dítěte. Když byl můj syn malý, byl úplně posedlý vším, co se týkalo vlaků, a tak jsem vytvořil vláček Houkáček. Moje dcera měla křečici Hampy, takže jsme vymýšleli příběhy o Hampy. Většina dětí miluje oživování neživých předmětů, to je jedna z příčin, proč byl Toy Story, Příběh hraček, tak populární. Na oživlých věcech je něco nesmírně přitažlivého. Z čehokoli, co vaše dítě zajímá, může vzniknout zajímavá postavička, příkladem může být trubka Terry, kamera Kamilka, fotbalový míč Kopáček, skateboard Modřinka, Příprava 9

Kreativita „Jestliže nemůžete oslnit talentem, triumfujte pomocí snahy.“ Dave Weinbaum Jednou z mnoha velkých výhod kreativity je, že vám pomůže v profesionálním životě. Jestliže procvičujete mozek, odrazí se to na všem, co v životě děláte. Neustále vás budou napadat nové myšlenky – při řízení, sprchování, při chůzi, při hovoru, u jídla a možná i během pracovních schůzek. Neplatí to jen pro fyzickou, ale i pro mentální stránku osobnosti. Čím více cvičíme, tím silnějšími se stáváme. A čím více se cvičíte v kreativitě, tím kreativnějšími se stanete.

Děti si berou příklad ze svých rodičů, tudíž snaha být kreativní vysílá k vašemu dítěti zprávu, že je žádoucí a v pořádku být kreativní, i když je to riskantní. Mnoho lidí svou kreativitu popírá nebo potlačuje, protože když byli malí, někdo je za jejich snahu zesměšnil. Získali tak bohužel zkušenost, že je bezpečnější nic nedělat. Zvažte nový pohled na staré přísloví: „Kdo nehraje, nevyhraje“. Každý hlupák umí těžce pracovat, pracovat chytřeji však většinou vyžaduje špetku kreativity. Proto jsou lidé řešící ožehavé problémy výborně placeni a mají velký respekt. Věřím, že lidé, kteří svoji kreativitu potlačují, vedou životy, které může kdokoli snadno napodobit. Jestli chcete znamenat v životě více, chce to alespoň malou špetku kreativního přístupu. Musíte se na věci dívat trochu jinak než ostatní.

Začněte v malém. Jakmile se rozpohybujete, začnete vidět nové souvislosti mezi zdánlivě zcela nesouvisejícími věcmi. I když tato schopnost není determinantou úspěchu, určitě budete silnější s ní, než-li bez ní. A nejlepší způsob, jak posilovat kreativitu, je nestarat se, co si o vás myslí ostatní.

30 Příběhy před spaním

„Člověk se nejvíce přiblíží sám sobě, když dosáhne stejné bezstarostnosti jako dítě při hře.“ Heraclitus S kreativitou si nedělejte starosti, i když si možná myslíte, že vůbec kreativní nejste. Možná jste a možná ne, ale na tom příliš nezáleží. Vaše dítě pravděpodobně kreativní je a je téměř jisté, že i vy máte kreativní stránku, která jako semínko potřebuje jen světlo a trochu závlahy. S pomocí svého dítěte dokážete vytvořit úžasný svět plný milých postaviček, které pro vás všechny budou navždy mít zvláštní význam.

Ujistěte se, že se vaše dítě aktivně podílí na tvorbě postav i zápletek příběhů. Někdy se stane, že se zeptáte, o čem bude dnešní příběh, a děti to nechají čistě na vás. To už budete ve vyprávění profesionálem a začnete navrhovat různé možnosti. Možná, že několik prvních budou vetovat, ale hřebíček na hlavičku uhodíte jistě poměrně rychle. I když budete unavení, mozek vás nenechá úplně na holičkách a po několika vašich nepříliš vydařených pokusech se do toho dítě vloží a zachrání vás.

Než začnete s vyprávěním příběhu, zapojte na pár minut vizuální představivost a promítněte si, jak úspěšně dovyprávíte pohádku a oba (všichni) jste s příběhem spokojení. Představte si úsměvy, objetí a poděkování „publika“. Pokud jste kreativní, naučte se nechat věcem volný průběh a uvidíte, co se stane. Nikdy nebudete zcela dokonalí, a jestli si tak někdy připadáte, zřejmě to znamená, že jste nebyli dost odvážní. To, že něco zkazíte, je součástí hry. Přijdou dobré časy, i ty horší, ale pokud nejste profesionálním vypravěčem, vaše děti nebudou očekávat geniální pohádku každý večer a ani vy byste to po sobě neměli chtít. Prostě se ukažte a dělejte, co můžete.

„Kreativita znamená dovolit si dělat chyby. Umění je poznat, kterou si ponechat.“ Scott Adams Kreativita 31

Umístění „Ať se vaše cesta kroutí, je větrná, osamělá, nebezpečná, vedoucí k těm nejúžasnějším vyhlídkám. Nechť se vaše hory vypínají k oblakům a až nad ně.“ Edward Abbey Možná si myslíte, že vyprávění příběhů je prostě způsob, jak si užít dobrodružství. A máte pravdu! Občas do příběhů přidám malou hádanku, zejména pokud na plnohodnotné dobrodružství není čas. Začnu s příběhem a hlavní hrdina se najednou diví, kde to vlastně je. Svět mu připadá cizí a není schopen přijít na to, kde je.

Vysvětlím to na příkladu: Houkáček si bafal a hrkal po cestě, ale nebyla nad ním žádná obloha.

Podíval se nahoru a viděl nad sebou jen podivné šestihranné útvary, které se ztrácely v dálce. Nacházel se v hlubokém údolí, ze kterého se na obou stranách vypínaly prudké svahy. Jel a jel, až se dostal na konec údolí, odkud nevedla žádná cesta. Kde to jen může být? Otočil se a vyrazil na druhou stranu. Došel až na druhý konec údolí. Vypadalo to tam úplně stejně! A tak vytáhl z kapsy kouzelný prach a s jeho pomocí vyletěl nahoru. Když se dostal nad údolí, uviděl obrovskou plošinu, zdálo se, že se rozkládá na tisíce mil daleko. Najednou se za ním objevilo velikánské létající monstrum. Rozpětí jeho křídel muselo činit více než 15 metrů! Vypadalo jako obrovský komár. Počkat – on to byl gigantický komár! Proboha, Houkáček musel náhodou rozsypat svůj zmenšující prášek. Uhádneš, kde Houkáček je?“ Správná odpověď zněla, že Houkáček je pod postelí, obrovská plošina je podlahové prkno, mezery mezi prkny jsou údolí. Veliké šestihranné obrazce tvoří rošt matrace. Byla to krásná lekce perspektivy, stejně jako zábavná historka. Trvala jen pár minut, ale pobavila dostatečně.

44 Příběhy před spaním

Jakmile si Houkáček uvědomil, kde je, trvalo mu už jen chvilku zvětšit se na normální velikost a dostat se domů do výtopny. „A zavrtal se pod peřinu, stejně jako ty. Přišel jeho tatínek a dal mu pusu na dobrou noc, přesně takovou, jako ti dám já. Dobrou noc.“ Vidíte, že zatímco někdy lítáme ve vesmíru a společnost nám dělají kosmické lodě a exotické planety, jindy se stačí jen rozhlédnout kolem sebe a objevit nový svět, který se nám skrývá přímo pod nosem.

„Všude dobře, doma nejlépe.“ L. Frank Baum, Čaroděj ze země Oz Příběhy se také mohou odehrávat na místech, kde jste byli na dovolené, na vašem pracovišti, v příbytcích přátel, autě, lednici, ve vlasech vašeho dítěte, zahradě, počítačové klávesnici, v otiscích prstů, sušičce, ve vašich botách a tak dále. Jen se rozhlédněte a představte si, jak by svět vypadal, kdybyste byli opravdu velice malincí. Jestli jste někdy viděli film Miláčku, zmenšil jsem děti, víte, o čem mluvím.

Umístění 45

Vyprávění na dálku Tady jde jen o to, jak dostat děti umyté do postele. Protože nejste fyzicky přítomní, musí se o dozor postarat někdo jiný. Když jsem byl pryč, předem jsem zavolal, abych dal včas vědět, kdy budu moci pohádku vyprávět. Pokud byly děti téměř připravené, počkal jsem na telefonu. Když nebyly, buď mi zavolaly zpět, nebo jsme se dohodli na čase, kdy znovu zavolám já.

Pokud vaše děti jeden večer hlídá pečovatelka, musí se přesvědčit, že děti jsou připravené podle pravidel, která jste si stanovili. Když jsem odcházel, dal jsem dětem pusu navíc a řekl jim, že ji mají na později, až jim budu vyprávět pohádku. Doporučoval bych podstatné věci pro pečovatelku sepsat, aby nedošlo k nedorozumění nebo aby ji děti nemohly podfouknout. Můžete papír podepsat a přimět i děti, aby tak učinily, jako by to byla smlouva. Nikdy není příliš brzy naučit se zodpovědnosti za dohody, které jsme uzavřeli.

Dopředu si připravte strategii pro zavěšení telefonu. Na konci příběhu přimějte děti, aby vám zavolaly pečovatelku. Než jí předají telefon, připomeňte jim pusu, udělejte ten známý líbací zvuk a řekněte, že je máte rádi. Zakončete hovor nějak takto: „Teď bych rád chvilku mluvil s (jméno pečovatelky). Sladké sny a dobrou noc.“ Pak děti udělají jednu ze dvou věcí. Buď předají telefon pečovatelce, nebo se na něco zeptají nebo se vás budou snažit jinak zdržet. Buď rychle odpovězte, nebo řekněte, že si odpověď musíte rozmyslet a řeknete jim ji zítra. Dejte jim znovu dobrou noc a požádejte o pečovatelku. Pokud máte bezdrátový telefon, může pečovatelka odejít a zavěsit později. Nebo může zavěsit hned a dítě bude vědět, že už s vámi nebude moci jen tak jednoduše mluvit. Někdy je nejlepší právě jistota, že konverzace je u konce.

100 Vyprávění na dálku

Své příběhy si zaznamenávejte Pokud bych mohl něco změnit, pořídil bych si záznamy svých příběhů.

Vyprávěl jsem jich tisíce a většinu z nich si nepamatuji. Kdybych si býval poznamenal několik klíčových slov, velice by mi to usnadnilo například psaní této knihy. Ale nejen to – moje děti a já bychom nad nimi mohli strávit hodiny vzpomínáním. Vezměte si, prosím, moji radu k srdci, a pořizujte si jednoduché záznamy svých příběhů. Tady je příklad: 14/8/07 – Houkáček. Agra a Vagra přišli, potřebovali, aby vyřešil problém.

Na jejich planetě mizely všechny koleje. Skončily v pozemních tunelech. Ty patřily velkému vládci – vyklubala se z něj Hampy. Hampy znovu položila koleje téhož odpoledne – vynalezla stroj, který to udělal velmi rychle. Arielle uhodla, že za vším je Hampy, jakmile jsem se zmínil o velkém vládci.

Udává to datum, postavy, zápletku a závěr. Stejně tak důležitý je záznam reakce mé dcery, někdy je to ta nejlepší část záznamu. Deník můžete použít také jako zdroj nových nápadů ze starých příběhů. Pokud máte podobný záznam, můžete později adaptovat staré příběhy, udělat je složitějšími pro odrostlejší děti. I když si vaše děti nebudou pamatovat vše, co jste udělali, velmi ocení vaši snahu, až jednou v budoucnu budou vaším deníkem listovat.

„Musíte si zapsat všechny myšlenky i ideje, které vás napadnou, jinak vás přestanou napadat.“ Virginia Woolfová

Své příběhy si zaznamenávejte 101