KAPITOLA 13
VRAŽEDKYN5
K
dyž Sonea vešla do podzemní místnosti, všimla si pìedm»tþ na stole. V misce ležely sklen»né stìepy. Vedle ní byla zlomená stìíbrná vidli²ka, ²íše a kus látky. O kousek dál ležela dìev»ná truhli²ka, ve které byl uložen Akkarinþv nþž. Už dva týdny provád»la ²ernou magii. Nau²ila se s ní zacházet a nyní dokázala nabrat rychle velké množství síly nebo trochu energie z malých zvíìat, rostlin a dokonce i vody. Pìedm»ty na stole byly jiné než obvykle a Sonea pìemítala, co dalšího ji chce Akkarin nau²it. „Dobrý ve²er, Soneo.“ Vzhlédla. Akkarin se sklán»l nad otevìenou truhlou, ve které leželo n»kolik starých knih. Jednu z nich si prohlížel. „Dobrý ve²er, Nejvyšší lorde,“ uklonila se. Zavìel knihu, pak pìešel místnost a položil ji vedle ostatních v»cí na stole. „Už jsi do²etla zápisky o Sachakanské válce?“ „Skoro. Nechce se mi v»ìit, že Spole²enství ztratilo tak mnoho ze své historie.“ „Neztratili ji,“ opravil ji. „Zbavili se jí. Ty historické knihy, které nebyly zni²eny, byly pìepsány tak, aby v nich nebyla žádná zmínka o vyšší magii.“ 208
Sonea potìásla hlavou. Když uvážila, kolik úsilí kdysi Spole²enství vynaložilo, aby se zbavilo všech zmínek o ²erné magii, chápala, pro² Akkarin nehodlá vyzradit Spole²enství svou minulost. Stále si však nedokázala pìedstavit Lorlena a Vyšší ²arod»je, že by na ²ernou magii reagovali tak zaslepen», kdyby znali dþvod, pro² se ji Akkarin nau²il, nebo kdyby pochopili hrozbu, kterou pìedstavují ichani. Byla bych to já, koho by odsoudili, pomyslela si náhle, protože jsem si zvolila, že se ji chci nau²it. „Dnes ti ukážu, jak vytváìet krvavé drahokamy,“ ìekl jí Akkarin. Krvavé drahokamy? Srdce jí posko²ilo, když si uv»domila, o ²em mluví. Bude vytváìet kámen, jako ten, který m»l v zubu zv»d a jaký nosí Lorlen v prstenu. „Krvavý drahokam umožÜuje ²arod»ji vnímat vše, co vidí, slyší a myslí si jeho nositel,“ ìekl jí Akkarin. „Když nositel nevidí, nevidí ani jeho tvþrce. Kámen také soustìedí myšlenkovou komunikaci k jeho tvþrci, takže rozhovor mezi tvþrcem a nositelem nemþže nikdo odposlechnout. Má však svá omezení,“ varoval ji. „Tvþrce je neustále spojený s kamenem. +ást jeho myšlenek stále pìebírá obrazy a myšlenky nositele, což mþže být pom»rn» rozptylující. +asem se nau²íš, jak tomu zabránit. Spojení s tvþrcem nelze pìerušit, dokud není zni²en drahokam. Takže když nositel drahokam ztratí a n»kdo jiný jej najde, tvþrce se bude muset vyrovnat s necht»nými myšlenkami, které se mu pletou v hlav».“ Slab» se usmál. „Takan mi jednou vypráv»l historku o ²arod»ji, který pìivázal ke kþlu otroka, aby jej zaživa sežrali divocí limkové. 209
Dal tomu muži drahokam, aby si vychutnal jeho utrpení. Jedno ze zvíìat kámen polklo a ichani strávil n»kolik dní zmatený jeho myšlenkami.“ Jeho úsm»v se rozplynul a zahled»l se do dálky. „Ichani s velkou oblibou zneužívají magii k páchání ukrutností. Dakova kdysi vytvoìil kámen z krve jednoho muže, kterého tak pìinutil sledovat, jak mu²í jeho bratra.“ Ušklíbl se. „Našt»stí se sklen»né krvavé kameny dají snadno zni²it. Bratrovi se podaìilo kámen rozbít.“ Promnul si ²elo a zamra²il se. „Protože spojení s myslí jiného ²lov»ka mþže být rozptylující, není dobré vytváìet pìíliš mnoho drahokamþ. Já mám v tuto chvíli tìi. Víš, kdo je nosí?“ Sonea pìikývla. „Lorlen.“ „Ano.“ „A… Takan?“ Zamra²ila se. „Ten ale nenosí prsten.“ „Ne, nenosí. Takanþv drahokam je skrytý.“ „Kdo je ten tìetí?“ „Pìítel na dobrém míst».“ Pokr²ila rameny. „Nemyslím si, že bych to mohla uhodnout. Pro² Lorlen?“ Akkarin pìi té otázce povytáhl obo²í. „Potìebuji na n»j dohlížet. Rothen by nikdy neud»lal nic, co by ti ublížilo. Lorlen by t» však ob»toval, kdyby to znamenalo, že tím zachrání Spole²enství.“ Ob»toval? Ale jist», že ano. Otìásla se. Zìejm» bych to na jeho míst» ud»lala taky. Když zjistila tohle, o to víc si pìála, aby Akkarin mohl ìíct Lorlenovi pravdu. „Nicmén», ukázalo se to jako velmi užite²né,“ dodal Akkarin. „Je v kontaktu s kapitánem stráží, který vyšetìuje 210
vraždy. Podle po²tu nalezených t»l dovedu odhadnout, jak silní jsou zv»dové.“ „Ví, co je to za drahokam?“ „Ví, k ²emu slouží.“ Ubohý Lorlen, pomyslela si. V»ìí, že se jeho pìítel obrátil ke zlé magii, a ví, že Akkarin dokáže pìe²íst každou jeho myšlenku. Zamra²ila se. Ale jak t»žké to musí být pro Akkarina, když si je neustále v»dom toho, jak se ho jeho pìítel bojí a odsuzuje ho? Akkarin se obrátil ke stolu. „Pojµ sem.“ Když obešla stþl z druhé strany, Akkarin odklopil víko truhli²ky. Vytáhl z ní nþž a podal jí ho. „Když jsem poprvé vid»l Dakovu vytváìet krvavý drahokam, pomyslel jsem si, že v krvi musí být n»co magického. Teprve o n»kolik let pozd»ji jsem zjistil, že to není pravda. Krev pouze vtiskne tvþrcovu identitu do skla.“ „Nau²il jste se je tvoìit podle knih?“ „Ne. Velkou ²ást magie jsem se nau²il studiem starov»kého vzorku, na který jsem narazil b»hem prvního roku svého výzkumu. Tehdy jsem ješt» nev»d»l, o co jde, ale pozd»ji jsem si jej na n»jaký ²as pþj²il, abych ho prozkoumal. I když byl jeho tvþrce dávno mrtvý a kámen už nefungoval, stále bylo do skla vtisknuto dost magie, abych pochopil, jak fungoval.“ „Máte ho ješt»?“ „Ne, vrátil jsem ho jeho majiteli. Nanešt»stí brzy poté zemìel a nevím, kam se jeho sbírka starodávných šperkþ pod»la.“ Pìikývla a pohlédla na pìedm»ty na stole. „Dá se použít jakákoli tvoje živá ²ást,“ ìekl jí Akkarin. „Vlasy fungují také, ale ne moc dobìe, protože je z nich 211
živá jen malá ²ást. Slyšel jsem lidový pìíb»h, ve kterém jsou použity slzy, ale mám podezìení, že to je pouhý romantický výmysl. Mohla bys také vyìíznout kousek svého masa, ale to by nebylo pìíjemné ani vhodné. S krví je to nejsnazší.“ Poklepal na ²íši. „Budeš potìebovat jenom pár kapek.“ Sonea pohlédla na ²íši a pak na ostìí. Akkarin ji ml²ky pozoroval. Podívala se na svou levou paži. Kde by m»la ìíznout? Když otá²ela rukou, všimla si staré, nevýrazné jizvy na dlani, kde se jako dít» poìezala o okapovou trubku. Pìiblížila nþž k dlani a dotkla se jí. Ke svému pìekvapení necítila žádnou bolest, když jí ostìí proìízlo kþži. Pak vytryskla krev a na její smysly za²ala dotírat ostrá bolest. Nechala krev skapat do ²íše. „M»la by ses vylé²it,“ pobídl ji Akkarin. „Svou ránu musíš vždy neprodlen» uzdravit. I napþl vylé²ený ìez narušuje tvoji bariéru.“ Soustìedila se na zran»ní. Krev pìestala vytékat a okraje rány se pomalu uzavìely. Akkarin jí podal kousek látky, aby si mohla z dlan» otìít krev. Pak jí podal kousek skla. „Drž jej ve vzduchu a roztav ho. Vytvaruje se snáze, když s ním budeš otá²et.“ Sonea zam»ìila svou vþli na kousek skla a zvedla jej. Vyslala k n»mu žár a pìim»la ho otá²et se. Za²al se na okrajích tavit a pak se pomalu roztekl do kuli²ky. „Kone²n»!“ sykl Akkarin. Lekla se a ztratila kontrolu nad kuli²kou. Ta dopadla na stþl, kde vypálila te²ku. „Jejda.“ Akkarin si však ni²eho nevšiml. Jeho pohled sm»ìoval 212
kamsi daleko za st»ny pokoje. Když se na n»j zadívala, jeho pohled se zaostìil. Ponuìe se usmál a pozvedl nþž. „Takan práv» obdržel zprávu. Zlod»ji našli zv»da.“ Sonei posko²ilo srdce. „Tvoje výuka musí po²kat, dokud se nevrátíme.“ Pìistoupil ke skìíni a vytáhl z ní kožený opasek s pochvou, který na n»m vid»la tu noc, když ho kdysi špehovala. Otìel ostìí svého nože do látky a zasunul ho do pochvy. Sonea pìekvapen» zamrkala, když rozvázal šerpu svého hábitu a svlékl si vrchní ²ást od»vu. Pod ním m»l oble²enou ²ernou vestu. Utáhl si opasek, pìešel k další skìíni a vytáhl z ní dlouhý, ošum»lý kabát pro sebe, plášõ pro Soneu a lucernu. „Snaž se mít svþj hábit poìád dobìe zakrytý,“ ìekl jí, když se oblékala. Na pìední stran» m»l plášõ od shora dolþ spoustu malých knoĚíkþ a po stranách dva otvory pro ruce. Zastavil se, aby si ji prohlédl, a zamra²il se. „Kdybych se tomu mohl vyhnout, nebral bych t» s sebou. Jenže jestli t» mám pìipravit na stìet s t»mito zv»dy, musím ti ukázat, jak se to dá ud»lat. Musíš d»lat pìesn», co ti ìeknu.“ Pìikývla. „Ano, Nejvyšší lorde.“ Akkarin pìistoupil ke st»n» a skryté dveìe do podzemních chodeb se otevìely. Sonea ho následovala. Lucerna zaprskala a rozhoìela se. „Nesmíme dovolit, aby t» ta žena vid»la,“ ìekl jí, když vykro²il chodbou kupìedu. „Tavakþv pán t» pravd»podobn» zahlédl skrz drahokam, než jsem ho zni²il. Kdyby t» se mnou n»který ichani znovu vid»l, domysleli by se, že 213
t» cvi²ím. Pokusili by se t» zabít, dokud jsi pìíliš nezkušená a nezvládneš se ubránit.“ Když dorazili k první bariéìe, zmlkl a nepromluvil po celou dobu, co se proplétali labyrintem chodeb, dokud nedorazili k zatarasenému tunelu. Akkarin ukázal na sutiny. „Vytvoì si v hlav» dobrou pìedstavu a pìesuÜ schody na správné místo.“ Sonea rozprostìela své smysly a prozkoumala uspoìádání kamenþ. Nejdìíve vypadaly jako náhodná hromada, ale pak v nich uvid»la ur²ité schéma. Bylo to jako zv»tšená verze dìev»ných hlavolamþ, jaké se prodávaly na tržištích. Sta²í posunout jednu ur²itou ²ást a kousky skláda²ky do sebe zapadnou a vytvoìí nový tvar – nebo se úpln» rozpadnou. Chodbu se rozlehl zvuk skìípajících kamenþ a schody se pìesunuly na své místo. „Dobrá práce,“ zamumlal Akkarin. Vykro²il kupìedu a bral schody po dvou. Sonea mu šla v patách. Nahoìe se oto²ila a vþlí vrátila kamenné desky do pþvodní polohy. Sv»tlo lucerny ozáìilo známé cihlové st»ny Zlod»jské cesty. Akkarin vykro²il kupìedu. Po n»kolika stech krocích došli k místu, kde se posledn» setkali s prþvodcem. Ze tmy vystoupil menší stín a pìivítal je. Sonea tipovala, že chlapci bude pìibližn» dvanáct. Jeho pohled však byl tvrdý a ostražitý – jako pohled n»koho mnohem staršího. Oba si je zm»ìil, pak sklopil pohled k Akkarinovým botám a pokynul jim. Beze slova jim nazna²il, aby ho následovali, a vyrazil chodbou kupìedu. I když se jejich cesta ²as od ²asu stá²ela, vedla je jedním sm»rem. Jejich prþvodce se kone²n» zastavil u žebìíku a ukázal na poklop. Akkarin zaclonil lucernu a chodbu 214
naplnila temnota. Sonea zaslechla, jak položil botu na pìí²ku žebìíku a za²al šplhat nahoru. Když opatrn» zvedl poklop a vykoukl ven, do chodby dopadlo slabé sv»tlo. Pokynul jí, a když za²ala stoupat po žebìíku, otevìel poklop úpln» a vylezl ven. Sonea ho následovala a zjistila, že se ocitli v uli²ce. Domy kolem byly nahrubo postavené ze všech možných sesbíraných materiálþ a n»které z nich vypadaly, jako by se m»ly každou chvíli zbortit. Zápach odpadkþ a splaškþ byl silný. Probudila se v ní dávno zapomenutá obezìetnost. Byli ve vn»jší ²ásti slumþ, kde pìežívali ti nejubožejší žebráci. Bylo to smutné a nebezpe²né místo. Ze dveìí poblíž se vynoìil rozložitý muž a zamíìil k nim. Sonea tiše vydechla úlevou, když v n»m poznala muže, který hlídal pìedchozího zv»da. Chvilku na ni zíral a pak se obrátil k Akkarinovi. „Zrovna odešla,“ ìekl muž. „Sledovali jsme ji dv» hodiny. Místní ìíkají, že se tam neobjevila už dv» noci.“ Ukázal na dveìe. „Jak víte, že se dnes v noci vrátí?” zeptal se Akkarin. „Prohlídl jsem to místo, když odešla. Má tam n»jaký v»ci. Vrátí se.” „Jinak tady nikdo není?” „Chodí sem pár žebrákþ a d»vek, ale ìekli jsme jim, aõ si na noc najdou n»co jinýho.” Akkarin pìikývl. „Podíváme se dovnitì a uvidíme, jestli je to vhodné místo na lé²ku. Postarej se, aby dovnitì nikdo nechodil.” Muž pìikývl. „Její pokoj je poslední napravo.” Sonea následovala Akkarina ke dveìím. Když je otevíral, bolestn» zaskìípaly. Sestoupili po drolících se 215
schodech z udusané hlíny, které podpíraly hnħící dìev»né trámy, a pokra²ovali chodbou dál. Uvnitì byla tma a hlin»ná podlaha byla hrbolatá. Akkarin otevìel clonu své lucerny práv» natolik, aby jim posvítila na cestu. Vstupy do pokojþ nem»ly žádné dveìe, n»které byly zakryty hrubou pytlovinou. St»ny byly obloženy dìevem, ale na n»kterých místech laõky vypadly a špína za nimi vytváìela na zemi kupky. V»tšina pokojþ byla prázdná. Poslední vchod napravo byl zakrytý pytlovinou. Akkarin napjat» zíral na záv»s, pak jej odhrnul stranou a otevìel clonu lucerny. Pokoj uvnitì byl pìekvapiv» velký. N»kolik dìev»ných beden a zprohýbaných prken tvoìilo stþl. Podél jedné st»ny pokoje stály hrub» zbité police a v rohu ležela tenká matrace a n»jaké pokrývky. Akkarin za²al procházet po pokoji a všechno si pe²liv» prohlížel. Prohrábl se pokrývkami a zavrt»l hlavou. „Morren mluvil o cennostech. Jist» tím nemyslel tohle.“ Sonea potla²ila úsm»v. Pìistoupila k nejbližší zdi a za²ala zasouvat prst pod dìev»né laõky. Akkarin sledoval, jak obchází pokoj. Poblíž matrace ucítila, že je dìevo zrádn» m»kké. Laõky se daly snadno odstranit. Pytlovina za nimi byla pokryta uschlým blátem, ale tu a tam bylo vid»t šlápoty. Opatrn» nadzvedla roh. Uvnitì byl pìíst»nek dost velký na to, aby se do n»j mohlo posadit dít», a jeho stìíšku podpíraly další hnħící dìev»né trámy. Uprostìed ležela hromádka hadrþ. Akkarin pìistoupil k ní a uchechtl se. „Ale ale, ty jsi opravdu užite²ná.“ 216
Sonea pokr²ila rameny. „Kdysi jsem na podobném míst» žila. Místní jim ìíkají Díry.“ Odml²el se. „Dlouho?“ Vzhlédla a zjistila, že se na ni dívá hodnotícím pohledem. „Jednu zimu. Už je to dávno, tehdy jsem byla hodn» malá.“ Oto²ila se zpátky k výklenku. „Pamatuju si, že to bylo pìelidn»né a studené místo.“ „Ale pár lidí tady žħe i teµ. Pro²?“ „O²ista. Nechodí sem, dokud nenapadne první sníh. Scházejí se tady všichni lidé, které Spole²enství vyžene z m»sta. Takoví, o kterých bohatí tvrdí, že jsou nebezpe²ní zlod»ji. Ve skute²nosti prost» necht»jí, aby m»sto hyzdili nevábn» vyhlížející žebráci a mrzáci. Skute²ných Zlod»jþ se O²ista nħak nedotkne.” Odn»kud zezadu se ozvalo tiché, vzdálené zaskìíp»ní dveìí. Akkarin se oto²il. „To je ona.“ „Jak to…” „Morren by nikoho jiného dovnitì nepustil.“ Zaklapl tém»ì úpln» clonu lucerny a rychle se rozhlédl po pokoji. „Žádná jiná cesta ven,“ zamumlal. Nadzvedl pytlovinu zakrývající výklenek. „Vlezeš se tam?“ Sonea se ani neobt»žovala s odpov»dí. Okamžit» se oto²ila, vklouzla do rohu výklenku a pevn» se pìitiskla k zadní st»n». Skr²ila nohy v malém prostoru, Akkarin nechal spadnout pytlovinu a zatla²il desky zpátky na místo. Rozhostila se kolem ní absolutní temnota. Tlukot vlastního srdce jí v tichu pìipadal hlasitý. Najednou zjistila, že vidí ìady jasných hv»zd. 217
„Zase ty,“ ìekla žena s podivným pìízvukem. „Už jsem si ìíkala, kdy mi dáš další šanci t» zabít.“ Hv»zdy se rozjasnily a Sonea ucítila brn»ní magie. Došlo jí, že sv»telné body jsou ve skute²nosti díry v provlhlé pytlovin», naklonila se dopìedu a doufala, že uvidí do pokoje. „Pìišel jsi pìipravený,“ odtušila žena. „Jist»,“ odpov»d»l Akkarin. „Já také,“ ìekla. „Tvoje špinavé m»sto je teµ o n»co menší. A to vaše Spole²enství bude brzy o jednoho ²arod»je chudší.“ Jedním místem, kde byla vyschlá vrstva bláta pokrývající pytlovinu tenká a popraskaná, Sonea vid»la pohybující se stíny ozáìené záblesky sv»tel. Odškrábala z pytloviny kousek bláta, aby vytvoìila v»tší otvor. „Co si Spole²enství pomyslí, až zjistí, že je jejich vþdce mrtvý? Pìħdou na to, jak zemìel? Myslím, že ne.“ Sonea nyní vid»la celou postavu. Na jedné stran» pokoje stála žena v halen» a kalhotách nevýrazné barvy. Stále však nevid»la na Akkarina. Pokra²ovala tedy v odškrabávání vrstvy bláta, aby m»la lepší výhled. Jak se má nau²it boji se zv»dy, když souboj neuvidí? „Nebudou v»d»t, kdo po nich jde,“ pokra²ovala sachakanská žena. „Nejdìíve jsem pìemýšlela nad tím, že prost» pìħdu a zabħu je všechny najednou, ale teµ si myslím, že mnohem zábavn»jší bude vylákat je postupn» a vraždit je po jednom.“ „Doporu²il bych ti druhou možnost,“ odpov»d»l Akkarin. „Jinak se daleko nedostaneš.“ Žena se zasmála. „Že ne?“ ušklíbla se. „Ale já vím, že má Kariko pravdu. Vaše Spole²enství nezná vyšší magii. 218
Jsou slabí a hloupí – tak hloupí, že pìed nimi musíš tajit, co ses nau²il.“ Pokoj rozzáìila sprška úderþ do ²arod»j²ina štítu, na niž žena odpov»d»la podobným zpþsobem. Odn»kud shora se ozval skìípavý zvuk. Sonea vid»la, že žena vzhlédla a pak ustoupila sm»rem k výklenku. „To, že nezneužíváme naše um»ní magie, ješt» neznamená, že jsme nevzd»laní,“ ìekl Akkarin tiše. Teµ už ho Sonea vid»la, udržoval si pozici naproti Sachakance. „Zkoumala jsem myšlenky vašich lidí a vid»la jsem pravdu,“ odpov»d»la žena. „Vím, pro² m» pronásleduješ sám – pro² nechceš dovolit, aby nás n»kdo vid»l bojovat. Aõ se tedy podívají na tohle.“ Pokoj se náhle naplnil ohlušujícím rachotem praskajícího dìeva. Ze stìechy popadala hromada dìev»ných trámþ a šindelþ a vzduch se naplnil prachem. Žena se zasmála a pìesunula se blíž k výklenku a Sonei. Pak se zarazila, když jí další cestu zatarasil sesuv suti. Akkarinþv úder rozvibroval i podlahu výklenku a sprška zdiva dopadla také Sonei na záda . Žena se odstr²ila ode zdi, n»co zavr²ela, vykro²ila sm»rem k sutinám… a prošla jimi. Sonea pìekvapen» zamrkala, když si uv»domila, že šlo o iluzi. Vzáp»tí jí zatrnulo, když zjistila, že žena míìí pìímo jejím sm»rem. Akkarin zaúto²il a pìinutil svou protivnici zpomalit. Když se zastavila pìed jejím úkrytem, Sonea si uv»domila, že sedí v cest» Akkarinova útoku. Znepokojilo ji to a sp»šn» kolem sebe vytvoìila silný štít. Pokoj se tìásl, jak na sebe oba mágové úto²ili. Sonei dopadlo na záda další smetí. Sáhla nad sebe a ucítila, že 219
trámy, které drží strop pìíst»nku, za²ínají praskat a prohýbat se. Vyd»silo ji to a zv»tšila svþj štít, aby je podepìela. Smích pìitáhl její pozornost zpátky do pokoje. Vykoukla dírou v pytlovin» a vid»la, že Akkarin ustupuje. Jeho údery se zdály být slabší. Couval sm»rem ke dveìím. Dochází mu síla, uv»domila si náhle. Žaludek se jí sevìel, když se blížil ke dveìím. „Tentokrát mi neunikneš,“ ìekla žena. Otvor dveìí vyplnila bariéra. Akkarinþv výraz potemn»l. Žena vypadala, jako by se napìímila a vyrostla. Místo, aby postupovala kupìedu, o n»kolik krokþ couvla a obrátila se sm»rem k Sonei. Sonea sledovala Akkarina a vid»la, jak se jeho výraz zm»nil ve zd»šený a plný znepokojení. Pìedstíral to, uv»domila si Sonea náhle. Snažil se odlákat její pozornost ode m». Ale místo, aby šla po n»m, míìila žena k výklenku. Pro²? Ví, že jsem tu? Nebo jde o n»co jiného? Sonea zatápala kolem sebe a nahmatala hromádku látky. Dokonce i poslepu dokázala poznat, že je z kvalitního materiálu. Vytvoìila mali²kou, slabou sv»telnou kouli. Rozvinula látku a uvid»la, že je to dámská šála. Když ji zvedla, vypadl z jejích záhybþ drobný pìedm»t. Stìíbrný prsten. Zvedla ho. Byl to pánský prsten, jaký nosí starší ²lenové rodþ, aby dali najevo své postavení. Plochý ²tvere²ek na jedné jeho stran» nesl incal rodu Sarilþ. Pak výklenek vybuchl v bouìi prachu a rámusu. Sonea cítila, jak ji výbuch odhodil dozadu. Sto²ila se do klubí²ka a soustìedila se na to, aby kolem sebe udržela 220
štít. Dopadalo na n»j stále více trosek, až po chvíli se tíha ustálila. Najednou byl všude kolem klid. Otevìela o²i a vytvoìila další mali²kou kouli sv»tla. Ze všech stran ji obklopovala hlína. Její štít ji zadržoval a vytváìel kolem ní kulovitý prostor. Narovnala se, pak se pìikr²ila a zvážila svou situaci. Byla zavalená. Štít sice dokáže udržet dlouho, jenže brzy vydýchá vzduch uvnitì. Nebylo by t»žké dostat se ven. Jakmile to však ud»lá, prozradí se. Takže bych tu m»la zþstat tak dlouho, jak to bude možné, rozhodla se. Sice mi unikne souboj, ale s tím už nic nenad»lám. Zamyslela se nad tím, ²eho byla sv»dkem, a zavrt»la hlavou. Souboj vypadal úpln» jinak, než Akkarin pìedvídal. Ta žena byla siln»jší než ostatní zv»dové. Nechovala se jako otrokyn» a na rozdíl od pìedchozího zv»da o ichani mluvila jako o „nás“, ne jako o „pánech“. Dokázala obratn» bojovat. Bývalí otroci, které do Kyralie posílali dosud, nem»li ²as získat poìádné bojové dovednosti. Pokud tato žena nebyla otrokyn», zbývala jediná možnost. Ichani. Sonei se sevìel žaludek, když si to uv»domila. Akkarin bojoval se sachakanskou ²arod»jkou. Soustìedila se a zjistila, že n»kde blízko cítí vibrace jejich magie. Bitva stále zuìila. Tlak na její štít za²al povolovat. Vzhlédla a uvid»la malý otvor v míst», kde z n»j odpadávaly nánosy trosek. Ze štítu sklouzávalo ²ím dál více suti a otvor se stále zv»tšoval. Pomalu se pìed ní vynoìoval výhled na pokoj. Zvedla 221
hlavu a s hrþzou zatajila dech. Sachakanka stála jen pár krokþ pìed ní. Zd»šená Sonea zmenšila svþj štít, ale tím dosáhla jen toho, že z n»j hlína za²ala opadávat ješt» rychleji. Mezitím se Akkarin objevil na dohled. Na zlomek vteìiny se na ni podíval, ale jeho výraz se nezm»nil. Za²al postupovat kupìedu. Sonea se skr²ila za svým štítem a bezmocn» sledovala ²arod»j²ina záda, zatímco ze štítu opadávalo stále více hlíny. Neodvážila se ani pohnout, aby ji žena nezaslechla a neoto²ila se. Sachakanka o krok ustoupila, když se k ní Akkarin blížil. Její t»lo bylo napjaté soustìed»ním. Sonea cítila, jak se Akkarinova magie otìela o její štít, když ženu obklopil bariérou a snažil se ji pìitáhnout k sob». Žena však jeho sevìení zlomila a znovu o krok ustoupila. Když se její štít pìiblížil, Sonea ten svþj znovu zmenšila, aby se vyhnula kontaktu. Ženin štít jí nyní vibroval na dosah ruky. Ješt» krok a ²arod»jka ji odhalí. Pokud m» odhalí, pìemítala Sonea. Když se pìestanu chránit, její štít by mohl proklouznout kolem m», aniž by si toho všimla. Ženin štít byl kulovitý, jelikož takový tvar se nejsnáze udržuje. Štít ve tvaru koule chránil mágova chodidla tím, že se pon»kud ponoìil do zem». Jenže aby byl štít dost odolný proti útokþm zespoda, nelze se s ním pohybovat. Všichni novicové se u²í oslabit pìi pohybu tu ²ást svého štítu, která pìekrývá pìekážku nebo zem, a znovu jej posílit, jakmile se zastaví. Kdyby m»la žena stejný zvyk, mohla by dovolit svému štítu, aby proklouzl kolem Soney – a považovat ji pouze za n»jakou pìekážku – když znovu o krok ustoupí. 222
Ona si m» ale povšimne. Vycítí mou pìítomnost. Sonea zatajila dech. To už ale budu uvnitì jejího štítu. Na chvilku, než si uv»domí, co se stalo, bude bezbranná. Jen potìebuji n»co, ²ím… Sonea sklouzla o²ima k zemi. Poblíž ležel úlomek dìeva z výklenku, napþl zahrabaný v zemi. Když uvažovala nad tím, m»la v úmyslu, srdce se jí rozbušilo ješt» rychleji. Zhluboka a neslyšn» se nadechla a ²ekala, až Sachakanka znovu ustoupí. Nem»lo by to trvat dlouho. Když štít proplul kolem ní, Sonea popadla kus dìeva a ìízla jím ženu zezadu do krku. +arod»jka se za²ala otá²et, ale to Sonea pìedvídala. Druhou ruku pìitiskla na ženinu ránu a soustìedila se na to, aby z ní vysála energii, jak nejrychleji to dokázala. Když si ichani uv»domila, co se d»je, s hrþzou vytìeštila o²i. Její štít zmizel a podlomila se jí kolena. Sonea ji tém»ì upustila a rychle ovinula volnou paži kolem ženina pasu. Sachakanka však byla pìíliš t»žká a tak ji Sonea nechala sklouznout na zem. Soneou proudila síla a pak náhle ustala. Odtáhla dlaÜ a žena spadla na záda. Její o²i už jen nepìítomn» zíraly do prázdna. Byla mrtvá. Soneu zaplavila vlna úlevy. Funguje to, pomyslela si. Opravdu to funguje. Pak se podívala na svou ruku. V m»sí²ním sv»tle, které pronikalo rozboìenou stìechou, vypadala krev na její dlani ²ern». Ohromen» se postavila. Práv» jsem zabila ²lov»ka ²ernou magií. Náhle se jí zato²ila hlava a zapotácela se. V»d»la, že dýchá pìíliš rychle, ale nedokázala to zastavit. N»²í ruce ji uchopily za ramena a zabránily jí v pádu. 223
„Soneo,“ ìekl hlas, „zhluboka se nadechni. Zadrž dech. Pak pomalu vydechni.“ Akkarin. Pokusila se ìídit jeho radou. Musela to zkusit n»kolikrát. Vytáhl kousek látky a otìel jí ruku. „Není to nic pìíjemného, že?“ Zavrt»la hlavou. „Nem»lo by.“ Znovu zavrt»la hlavou. Hlavou jí víìily protichþdné myšlenky. Zabila by m», kdybych nezabila já ji. Zabila by i další. Tak pro² je mi tak hrozn», že jsem to ud»lala? Možná proto, že se jim teµ trochu podobám. Co když sem už nepìħdou žádní další zv»dové, které bude tìeba zabít? Takan nebude sta²it a já se budu muset posílit pro boj s ichani? Za²nu obcházet po ulicích a zabíjet náhodné zlo²ince a lupi²e? Budu obranou Kyralie ospravedlÜovat vybíjení nevinných? Sonea zavrt»la hlavou nad matoucí sm»sicí emocí, které ji zaplavovaly. Nikdy pìedtím nebyla tolik na pochybách. „Podívej se na m», Soneo.“ Oto²il ji k sob». Zdráhav» mu pohlédla do o²í. Natáhl ruku a ona ucítila, že jí n»co jemn» vytáhl z vlasþ. Z dlan» mu na zem vypadl kousek pytloviny. „Volba, kterou jsi u²inila, není snadná,“ ìekl, „ale ²asem se nau²íš v»ìit si.“ Vzhlédl. Sledovala jeho pohled a vid»la, že uprostìed díry ve stìeše visí m»síc v úplÜku. Oko, pomyslela si. Je otevìené. Buµ mám jeho svolení, protože jsem neprovedla nic špatného, nebo propadnu šílenství. Ale já pìece téhle hloupé pov»ìe nev»ìím, pìipomn»la si. 224
„Musíme odsud rychle zmizet,“ ìekl. „O t»lo se postarají Zlod»ji.“ Sonea pìikývla. Když se vzdálil, uhladila si vlasy. V míst», kde se jí dotkl, ji brn»la kþže. Vyhnula se pohledem t»lu mrtvé ženy a vyšla za ním z místnosti.
225