Fotografie a nízká hladina osvětlení by Zoner Press

Fotografie a

nízká hladina osvětlení [kompletní průvodce ]

MICHAEL FREEMAN

OBSAH Michael Freeman, The Complete Guide To Night & Low Light Digital Photography. First published in the United Kingdom in 2008 by: ILEX, The Old Candlemakers, West Street, Lewes, East Sussex BN7 2NZ. Copyright © 2008 The Ilex Press Limited.This translation of the Mastering High Dynamic Range Photography published in English in 2008 is published by agreement with The Ilex Press Limited. All rights reserved. No part of this publication may be reproduced or used in any form, or by any means – graphic, electronic, or mechanical, including photocopying, recording, or information storage-and-retrieval systems –without the prior permission of the publisher. Printed and bound in China Michael Freeman Fotografie a nízká hladina osvětlení Copyright © ZONER software, s.r.o. 2008 – první vydání. Překlad knihy Michael Freeman, The Complete Guide To Night & Low Light Digital Photography z anglického vydání z roku 2008 je vydán na základě smlouvy s The Ilex Press Limited. Všechna práva vyhrazena. Zoner Press Katalogové číslo: ZR829 ZONER software, s.r.o, Nové sady 18, 602 00 Brno http://www.zonerpress.cz Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián Odpovědný redaktor: Radoslav Čech DTP: Lenka Křížová © Překlad: Karel Beneš Tisk a vazba: Čína. Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvor textů a vyobrazení sice bylo postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývajících důsledků. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí. Dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, s.r.o., Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883, fax: 543 257 245, e-mail: knihy@zoner.cz , www.zonerpress.cz

ISBN: 978-80-7413-006-9

ÚVOD

ODDÍL 1 NÍZKÁ HLADINA OSVĚTLENÍ

SVĚTLO A OBRAZOVÝ SENZOR

HRANICE A VÝZVY

ROZSAH ZDROJŮ SVĚTLA

PROBLÉM KONTRASTU

OBNOVA JASŮ

OŽIVENÍ STÍNŮ

REALISTICKÉ STÍNY

BAREVNÁ TEPLOTA

VYVÁŽENÍ BÍLÉ A NÁDECH

KLÍČOVÁ NASTAVENÍ PŘI SLABÉM OSVĚTLENÍ

SLABÉ PŘIROZENÉ OSVĚTLENÍ

SLABÉ UMĚLÉ OSVĚTLENÍ

PROLÍNÁNÍ BAREVNÝCH TEPLOT

ZMĚNA VYBRANÉ BARVY

BAREVNÁ KALIBRACE

ODDÍL 2 FOTOGRAFOVÁNÍ Z RUKY

Z RUKY ČI ZE STATIVU

DRŽENÍ FOTOAPARÁTU

OPĚRKY A POMŮCKY

ODDÍL 3 FOTOGRAFOVÁNÍ ZE STATIVU

STABILIZÁTORY

STATIVY

160

VYSOCE SVĚTELNÉ OBJEKTIVY

POUŽITÍ STATIVU

164

STATIVOVÉ HLAVY

166

ZAOSTŘENÍ PŘI PLNÉM

159

ODCLONĚNÍ

SVORKY A JINÉ

170

URČENÍ OSTROSTI

STATIV A POHYBOVÁ NEOSTROST

172

TECHNICKÁ EDITACE

ŠUM PŘI DLOUHÉ EXPOZICI

174

TYPY NEOSTROSTI

PRŮMĚROVÁNÍ SNÍMKŮ

178

KONTRAST VĚJÍŘE EXPOZIC

180

AUTOMATIZOVANÉ PROLNUTÍ SNÍMKŮ

184

MANUÁLNÍ PROLNUTÍ SNÍMKŮ

186

NÁPRAVA ŠPATNÉHO ZAOSTŘENÍ

104

ROZŠÍŘENÍ HLOUBKY OSTROSTI

110

NÁPRAVA POHYBOVÉ NEOSTROSTI

112

NÁPRAVA KOMBINOVANÉ NEOSTROSTI

116

PROLNUTÍ PŘI RŮZNÉ CITLIVOSTI

188

VELKÁ POHYBOVÁ NEOSTROST

118

PROGRAMY PRO PROLNUTÍ

190

HDR ZOBRAZOVÁNÍ

194

TVORBA HDR

196

MAPOVÁNÍ TONALITY

200

PHOTOMATIX

204

PHOTOSHOP

206

FDRTOOLS

208

EASY HDR

210

VYJMUTÍ DUCHŮ

212

GLOSÁŘ

214

REJSTŘÍK

218

ZONER PRESS – NABÍDKA KNIH

224

VÍCE SNÍMKŮ, A PROLNUTÍ VRSTEV

120

ZAOSTŘENO NA OSTROST

124

VYUŽITÍ POHYBOVÉ NEOSTROSTI

126

RAW A SLABÉ OSVĚTLENÍ

128

DVOJNÁSOBNÉ ZPRACOVÁNÍ RAW

132

HDR Z RUKY

136

PSEUDO HDR

138

TYPY ŠUMU

142

SW PRO REDUKCI ŠUMU

146

PŘIDÁNÍ BLESKU

156

SVĚTLO A OBRAZOVÝ SNÍMAČ DIGITÁLNÍ ŠUM

NÍZKÁ HLADINA OSVĚTLENÍ

Jednoduché porovnání šumu u různých nastavení fotoaparátu. Šum je nejvíce viditelný na tmavých jednolitých plochách těsně nad černou. V praxi se největší rozdíl v šumu projeví pro různá nastavení citlivosti ISO. Řada snímků začíná na nejnižší citlivosti Nikonu D200, ISO 100, a pokračuje až k ISO 3200. Porovnáním vzhledu zjistíme, že se zvyšující se citlivostí se projevuje nárůst šumu, stává se však výrazným až u vyšších citlivostí, a narůstá strmě s vysokými ISO citlivostmi. Druhým obvyklým projevem šumu je tzv. temnotní

ISO 100

ISO 200

šum (Dark Noise, „černý šum“) zapříčiněný dlouhými expozičními časy, zde expozicí 1 minuta. U tohoto fotoaparátu a snímače je podstatně méně významný než náhodný šum způsobený vysokou ISO citlivostí. Za zmínku stojí rozdíl při zapnuté redukci šumu na fotoaparátu. Důležitou roli hraje teplota – snímky byly pořízeny při přijatelné okolní teplotě 21° C. Tento druh šumu má tendenci zdvojnásobit se každých 6 – 8 stupňů Celsia. (Např. www. fch.vutbr.cz/lectures/imagesci/download/ stud03_praha02.pdf, pozn. redakce.)

ISO 400

ISO 800

Podrobně se podíváme na šum a jeho redukci v oddílech 2 a 3, ale z praktického hlediska je důležité znát vzhled šumu vytvářeného vaším fotoaparátem při obvyklém fotografování. Ideální by bylo šumu se vůbec vyhnout, ale velikost vynaloženého úsilí tímto směrem by mělo záviset na důležitosti výsledku. Šum, zapříčiněný dlouhým expozičním časem, můžete docela dobře potlačit zapnutím funkce redukce šumu v menu fotoaparátu. Bezprostřední příčinou většiny šumu je však nastavení

60 s, redukce šumu zapnuta

60 s, redukce šumu vypnuta

Vliv hodnoty citlivosti ISO

ISO 1600

vysoké ISO citlivosti. Snadno zjistíte, že u některých snímků jste ochotni tolerovat vyšší ISO citlivost, než byste si kdy představili. Jako první důležitý krok tedy udělejte několik testů s rozdílným nastavením ISO citlivosti při nízké hladině osvětlení a výsledné snímky porovnejte umístěním vedle sebe. Při zvětšení na 100 % uvidíte, v souhlase s očekáváním, nárůst šumu u vyšších ISO citlivostí, a šum bude více patrný na jednolitých tmavých plochách. Sami se musíte rozhodnout, kdy se jeho projev již

PŘÍPAD PRO LOW KEY U snímků exponovaných za slabého osvětlení, které mají zachovat náladu, je důležité závěrečné zpracování, které by mělo směřovat spíše k tmavším tónům. To je samozřejmě věcí citu, ale zde tmavší z ukázaných dvou verzí snímku věrněji vypovídá o původním dojmu – což může rozhodnout jen autor fotografie. Histogram je dobrou kontrolou – jeho průběh v oblasti středních tónů vypovídá o normálním provedení, posun doleva značí Low Key provedení.

SVĚTLO A OBRAZOVÝ SNÍMAČ

stává nežádoucím. Jak brzy poznáte, na stranách 16 – 17, budete muset najít přijatelnou rovnováhu mezi užitečně vysokou ISO citlivostí a mírou šumu. U tohoto rozhodování musíte vzít v úvahu několik hledisek. První je způsob obvyklé prezentace snímků. Pokud jde o tisk, otestujte si svůj oblíbený typ papíru. Vzhled šumu bude rozdílný na obrazovce ve 100 % zvětšení a na papíře (kde ho možná vůbec neuvidíte). Dalším hlediskem je obvyklá velikost snímků. Velká zvětšenina bude vykazovat větší míru šumu než snímek 640×480 pixelů umístěný na webové stránce. Třetí proměnnou je druh snímku. Reportážní snímek s viditelným šumem, na rozdíl od zátiší nebo snímku krajiny, bude pravděpodobně přijatelnější pro většinu diváků. Dalším hlediskem je vaše znalost a úsilí, které chcete nebo budete muset věnovat pozdějšímu potlačení šumu pomocí programu k tomu určenému (viz stránky 146 – 155). Při vlastním fotografování byste měli být vybaveni dostatkem informací a znalostí, abyste spolehlivě zvolili odpovídající a vhodnou ISO citlivost. Kupříkladu jen obtížně rozeznáte rozdíl v šumu mezi citlivostí ISO 100 (nebo nejnižší citlivostí, kterou váš fotoaparát umožňuje nastavit) a citlivostí ISO 200, a v tomto případě navýšení ISO citlivosti dovolí zkrátit expozici bez nepříjemných následků v podobě šumu. Citlivost ISO je jednou z proměnných, kterou máte k dispozici pro dosažení potřebného expozičního času. Další jsou upevnění fotoaparátu, odclonění objektivu (které však znamená menší hloubku pole ostrosti), použití světelnějšího objektivu... Každá tato změna s sebou nese nějakou nevýhodu, třeba i méně významnou, a tak byste měli posuzovat volbu ISO citlivosti i v těchto souvislostech. Fotografování s co nejvyšší výtěžností snímků znamená častou změnu ISO citlivosti. Některé fotoaparáty umožňují změnu prostřednictvím přímé volby, což je podstatně rychlejší než opakovaný vstup do menu fotoaparátu. Z technického pohledu na expozici, například u přiměřeného záznamu jasů a zabránění vzniku šumu, což je podstatně důležitější u zdrojů umělého světla, se musíte rozhodnout, zda má snímek mít tmavší či světlejší vzhled, jinými slovy, jde o tonalitu snímku. U nočního snímku je očekávání zjevné, neboť jinak bude fotografie vypadat neobvykle. Ale je mnoho méně zřejmých situací, kde vzniká prostor pro různou interpretaci. Mnou vybraný příklad zdaleka není jasně rozhodnutelný. Společné příbytky v Hakka v Číně, kruhová třípatrová konstrukce otevřená k obloze – dojem z této konstrukce je však viditelně potlačen.

BAREVNÁ TEPLOTA

B Volba vyvážení

NÍZKÁ HLADINA OSVĚTLENÍ

Typická žárovka v domácnosti má barevnou teplotu kolem 2800 K, zatímco studené denní světlo má přibližně 6000 K. Řada tří snímků zde ukazuje stejný motiv barevně vyvážený na oba extrémy, i střední, kompromisní nastavení.

arevná teplota je při fotografování za špatného pouze posunutou stupnici Celsiovu. Absolutní nula je 0 K osvětlení bez diskuze důležitější než kde jinde, (-273,15 °C). Pokud je něco zahřáto na nižší teplotou než protože rozpětí zdrojů osvětlení, se kterým se jakou má Slunce (např. rozžhavené vlákno žárovky), vyzapravděpodobně setkáte, je široce rozprostřeno řuje červenější světlo. Hoření s vyšší teplotou (prakticky jen velmi málo věcí na Zemi, po celé stupnici. Nicméně Široká paleta zdrojů světla, ale kupříkladu žhavější na začátek, s omluvou hvězda než je Slunce) vytváří všem, kteří vědí „o co charakteristických pro snímání při nízké světlo zabarvené více do kráčí“, stručný úvod do hladině osvětlení, nezapadá přesně do modra. Protože většina uměbarevné teploty a důlého osvětlení má povahu vody, proč má své místo standardní stupnice barevných teplot, „tepelného“ záření – žárovky ve fotografii. Vše začíná ale představa odpovídající barevné s vláknem – má smysl použít u Slunce, které je refeteplotu jako barevnou stuprenčním standardem pro teploty nám je dovoluje zvládnout. nici, od červené přes oranžolidské vidění. Jeho světlo, tedy pokud je vysoko na obloze, je tím, co běžně nazý- vou, jantarovou, slámovou a bílou ke zvýrazňující se váme bílé denní světlo. Toto světlo je vytvářeno „hoře- modré. V současnosti však stále více převažují fluorescentní, ním“, nebo lépe řečeno jedná se o záření, a je zde přesná souvislost mezi teplotou zářícího zdroje a barvou vyzáře- vakuované výbojky a dokonce LED lampy, které při svíného světla. Jednotkou teploty je Kelvin, který představuje cení teplo nevydávají, ale protože fotografie vyrostla

Kompromisní

Vyváženo na vnější světlo

Vyváženo na vnitřní světlo

s použitím barevné teploty a Kelvinů, i tyto nové světelné zdroje jsou zahrnuty do stávajícího systému. Přesněji řešeno, leží na odpovídajících místech na stupnici barevných teplot. Diagram naznačuje rozložení teplot. Abych byl úplně přesný, na tuto stupnici patří jen záření, které je výsledkem „rozžhavení“, tedy Slunce, zdroje světla s rozžhavenými vlákny, jakými jsou například obyčejná nebo halogenová žárovka, nebo světlo vydávané přímo hořícími zdroji: plamen svíčky či oheň. Přísně vzato, nepatří sem ani východ slunce, jitřenka nebo červánky při východu a západu slunce, totéž se dá říci i o modré barvě oblohy – ta je způsobena rozptylem kratších vlnových délek světla Slunce v zemské atmosféře. Zářivky a výbojky vyzařují světlo (nespojitých vlnových délek) jinými způsoby a zcela jistě vyžadují opravu barevného nádechu. Říci však, že typická zářivka má barevnou teplotu 4200 K, jak tvrdí návod k mému fotoaparátu, je přinejmenším zavádějící a málo užitečné. Abychom se vyhnuli zmatkům, je nutno připomenout, že umístění barev na stupnici barevných teplot neodpovídá přirozenému hodnocení barev. Běžně vnímáme a označujeme nižší barevné teploty (červené), spojené s plameny a západem slunce, jako „teplé“ a vyšší barevné teploty jako večerní obloha a otevřené stíny s modrým nádechem jsou tím, co většinou označíme jako „studené“.

Sluneční světlo Barvy západu slunce jsou vytvářeny rozptylem a odrazem světla v zemské atmosféře, na tomto snímku pokrývají rozsah od 3500 K až k méně než 1500 K. Barevná teplota slunečního kotouče je zde pod 6000 K.

Barevný prostor

Světlo svíčky

Stupnice barevných teplot v barevném prostoru CIE 1931.

Plamen svíčky má barevnou teplotu zhruba 2000 K. Na tomto snímku vidíte tento plamen přes sklenici vína. Plamen svíčky je díky přeexpozici bílý, ale bílé prostírání na stole umožnilo odhalit, že při převodu z RAW formátu bylo nastaveno vyvážení bílé na 3100 K.

Přesné měření barevné teploty musí být nezávislé na aktuálně „hořící“ látce, protože její součásti mohou přispívat k barvě. Z tohoto důvodu se barevná teplota odvozuje od teoretického zdroje, který je zcela netečný a neuhořívá; při zahřátí pouze září. Označuje se pojmem absolutně černé těleso..

BAREVNÁ TEPLOTA

ABSOLUTNĚ ČERNÉ TĚLESO A BAREVNÁ TEPLOTA

OPĚRKY A POMŮCKY

FOTOGRAFOVÁNÍ Z RUKY

rávě probraná myšlenka fotografování z ruky umožňuje svobodu snímání bez stativu, který je těžký a pomalu nastavitelný. I když může být fotoaparát rychle zpevněn zapřením o část těla, existuje nabídka nejrůznějších druhů zařízení pro podepření fotoaparátu, často velmi malých, které můžeme použít snadno a rychle bez omezení svobody pohybu a fotografování. Stabilita na jedné Existuje řada malých, lehkých straně, váha a snadné použití na straně druhé, jsou zde značně nakloněny v nezařízení, které mohou prospěch stability. Jednou z nevýhod všech těchto drposkytnout vhodné podepření žáků a pomůcek je doba nutná k montáži jako doplněk při fotografování fotoaparátu (nebo objektivu). Důležitý je z ruky, ale nedosahují stability nějaký systém rychloupínání. Destička ve tvaru písmene L dovoluje montáž fozaručené stativem. toaparátu svisle i vodorovně a pokud je důležitá montážní rychlost, pak tato volba je ve výhodě nad rychloupínacím mechanismem, který se připevňuje pouze na spodní stranu fotoaparátu. Monopody mají dlouhodobě ověřenou konstrukci pro rychlé podepření a mohou být použity samostatně pro udržení expozičních časů delších o několik expozičních stupňů a nebo opřeny o něco pevnějšího pro zvýšení své vlastní stability. Kulová hlava, mírně nedotažená, je pravděpodobně v tomto případě nejužitečnější a nejúčinnějším řešením. Miniaturní stativy, známé jako minipody, mají výhodu ve své velikosti. Jsou dost malé na to, aby se vešly do boční kapsy batohu nebo některé dokonce i do kapsy u kalhot. Existuje jejich několik ve skvěle vymyšlených provedeních a tento druh stativu umožňuje dobré podepření vůči zdi nebo jiné svislé ploše. Když jeho nohy složíte k sobě, vznikne dobrá rukojeť. Fotoaparát také můžeme zklidnit tlakem nebo tahem. Tlakem typicky tak, že fotoaparát přitiskneme k pevné podložce nebo k tělu, dobře to funguje i s minipodem. Miniaturní pomůcky pro podepírání fotoaparátu jsou lehké, ale málo vzdorují namáhání. Pokud není fotoaparát pevně dotažen ke stativu, je docela pravděpodobné, že můžeme očekávat otřesy fotoaparátu způsobené sklopením zrcátka v jeho těle. Podrobněji se tím budeme zabývat

v odstavci o stativech na stranách 160 – 163. Stabilitu zlepšíme, pokud fotoaparát přitiskneme rukou, nebo na něj položíme pouzdro, či dokonce batůžek nebo cokoliv podobného. U miniaturních podpěrných zařízení je důležitým předpokladem kvalitního snímku při využití tvrdé podložku, podložit pod ni něco měkkého, například kousek látky, nějaké oblečení. Tímto způsobem utlumíme vibrace pocházející z vlastního těla i od zrcátka fotoaparátu. Tah je opakem tlaku a je podobně účinný, je však o něco těžší jej využít v praxi. Tah ze zásady vyžaduje nějaký popruh. Tah na tomto popruhu má stejný účinek jako monopod, ale v opačném směru. Jednou nohou přišlápněte tento popruh a fotoaparát táhněte vzhůru, abyste popruh napjali. Můžete tak využít i originální řemínek či popruh, dodávaný k vašemu fotoaparátu. Zachyťte jej o něco pevného, táhněte zpět a napínejte řemínek. Z toho plyne: napřed komponovat a pak naslepo exponovat, rychle. Tohle dobře funguje, pokud je fotoaparát umístěn například mezi zábradlí. Všechna tato upevnění jsou jistým druhem improvizace.

Pistock C Hrudní a ramenní opěrka fy Novoflex, použitá s krčním popruhem pro rozložení váhy těžkého světelného objektivu.

BRAŠNA S POMŮCKAMI Prsní opěrka

S ohledem na možné situace máte mnoho pomůcek, které můžete využít pro stabilizaci vašeho fotoaparátu.

Skladná prsní opěrka přenáší váhu fotoaparátu z rukou na tělo. Má posuvné řemínky, rychloupínatelnou kulovou hlavu a rychloupínací spojku.

Popruh Může se použít samostatně a nebo táhnout proti monopodu.

Monopod Převezme váhu fotoaparátu a umožňuje rychlé pohyby.

Ministativ Umožňuje fotoaparát postavit na pevný předmět.

Tyčky Novoflex Z modulární sady tyček a svorek si sami vytvoříme podpěru pro různé situace.

pevné tyčky

Váček

Rukojeť pro připevnění do závitu na spodní straně fotoaparátu.

ohebný prut stativové závitové redukce

svorky

středová tyčka

Pistock Všestranná prsní a ramenní podpěrka fy Novoflex.

Tyto opěrky mají stejný účinek jako pažba pušky. Tahem zpět k rameni za přední úchop přeneseme většinu váhy na rameno.

Delší

Kratší

Mikrostativ Malý stativek pro lehké fotoaparáty.

Ramenní opěrky

OPĚRKY A POMŮCKY

MB Grip

Kožený váček naplněný suchými fazolemi (rýží) je schopen ztlumit otřesy.

dlouhý ohebný prut

Držák blesku Větší rukojeť připevněná k liště pro blesk.

TYPY NEOSTROSTI Pohybová neostrost se liší od špatného zaostření tím, že má směr a pokud tento směr známe, nebo ho alespoň dovedeme vypočítat, je ji snazší napravit podstatně jednodušeji, než špatné zaostření. Důsledkem pohybové neostrosti je jakýsi druh šmouh. Je však nutné rozlišovat mezi otřesy, pohybem fotoaparátu a neostrostí danou pohybem objektu. V prvním případě je rozmazán celý snímek stejně, protože se během expozice pohnul fotoaparát spíše než část objektu. Pohyb fotografovaného objektu vytváří relativní pohyb jedné věci oproti pozadí, typicky vůz jedoucí po ulici. Napravit tento druh neostrosti je těžší než opravit pohyb fotoaparátu, protože vyžaduje rozdílná množství korekcí v různých místech snímku.

Jsou další čtyři podkategorie, a důsledně vzato, celé široké spektrum pohybových neostrostí snímku. Pohyb fotoaparátu zahrnuje čas a směr; čím je delší expozice, tím jsou delší šmouhy. Záměrná pohybová neostrost daná pohybem fotoaparátu často zahrnuje změny směru. Speciálním případem je středně dlouhá expozice se stativem. Dojde k otřesu, pohybu fotoaparátu nárazem zrcátka, anebo prudkým stiskem spouště a následnému návratu do původní pozice. Výsledkem je vzájemně mírně posunutý dvojsnímek. Při pohybové neostrosti je hlavní rozdíl ve způsobu, jakým se pohybuje objekt vůči temnému pozadí a nebo opačně. Záleží také na expozičním času a směru pohybu.

FOTOGRAFOVÁNÍ Z RUKY

SEZNAMTE SE S KRESBOU OBJEKTIVU

Jak ostrá má být zaostřená plocha? Těžko zodpověditelná otázka, když se díváte na monitoru počítače na jeden snímek ve 100% zvětšení. A jak víte, objektivy v tomto ohledu nejsou navrhovány stejně. Pokud máme zrcadlovku s několika objektivy, jistě některé z nich kreslí lépe než jiné – v ideálních podmínkách. Jednoduchou a dobrou průpravou je nalézt objekt, ke kterému se vždy můžeme vrátit, nějaký kousek vybavení domácnosti a fotografovat jej ve stejném měřítku různými objektivy. Já zvolil sošku ze skla a oceli. Objekt by měl mít ve svém středu výrazné kontrastní hrany jako tato soška. Mezi čtyřmi objektivy jsou zřetelné rozdíly. Když máte takové testovací snímky, pomohou nám při rozhodování o ostrosti skutečné fotografie.

Nikon 18 – 200 mm na 62 mm

Nikon 18 – 200 mm na 112 mm

Zeiss Planar 85 mm

Micro-Nikkor 105 mm

STANDARDNÍ NEOSTROST MÁ GAUSSOVSKÉ ROZLOŽENÍ

0 (zaostřeno)

Špatné zaostření nevytvoří jen kruhy, ale účinek na snímku doprovází i Gaussovské rozostření. Ve výsledku to znamená, že rozostřený záběr bodového zdroje slábne směrem od středu, podobně jako 2D projekce 3D Gaussovy křivky ve tvaru zvonu, jak je zde naznačeno. Výsledek vidíme ve Photoshopu. Na pozadí vytvořte bílou tečku a aplikujeme Gaussovské rozostření. Aby byl vidět účinek, vytvořte bod o poloměru několika pixelů.

6 8 10 12 14 16 18 20

Rozostření bodového zdroje

f1.4

f6.3

f16

TYPY NEOSTROSTI

f1.4

Odraz lesku na konvexní (vypuklé) ploše, lakované láhvi a stříbrné nádobě, je pravděpodobně ideální pro fotografické znázornění účinku špatného zaostření. Na této řadě detailů stejné scény ukazuje první řada nárůst neostrosti od ostrého snímku s objektivem odcloněným na plnou světelnost f/1.4 směrem k neostrosti způsobené postupným přeostřováním blíže k fotoaparátu. Druhá řada ukazuje stejné přeostřování při cloně f/6.3 a třetí řada využívá ještě více zacloněný objektiv f/16. Povšimněte si, že klasické kruhové rozostření bodu je zřejmé ve skutečnosti jen u zcela odcloněného objektivu. Rozostřené body při vyšších clonových číslech si více zachovávají původní tvar.

MAPOVÁNÍ TONALITY

FOTOGRAFOVÁNÍ ZE STATIVU

200

ávěrečnou částí tvorby HDR snímku je vznik zobrazitelného 16bitového nebo 8bitového snímku z 32bitového HDR formátu v plovoucí desetinné čárce. Výsledek není možné předvídat, ani není snadné tento převod řídit, ačkoliv je k dispozici několik programových metod. Velmi záleží na výchozí scéně, na velikosti jejího Rozhodujícím a nejobtížnějším dynamického rozsahu a na krokem při práci s vysokým způsobu fotografování. Z nejrůznějších příčin je dynamickým rozsahem je přemapování prostá komprese do 256 extrémního rozsahu tónů zpět do hodnot jasů jen málokdy uspokojující. Pokud jsou na 8 nebo 16 bitů v každém kanále. scéně velmi vysoké úrovně jasů, pak prostá lineární komprese vytvoří celkově velmi tmavý snímek s nedostatečně prokreslenými středními tóny. Protože velké množství tónů z HDR souboru musí být nějakým způsobem přiřazeno podstatně omezenějšímu rozsahu souboru s nízkým dynamickým rozsahem LDR (Low Dynamic Range), tato převodní procedura se nazývá mapování tonality. Procedura, funkce provádějící tento převod je známa jako ToneMapping Operator zkráceně TMO. Několik těchto dostupných funkcí je výsledkem důmyslných algoritmů, které se pokoušejí o výsledek, který je kompromisem mezi zachováním detailů v celé škále jasů a reálným vzhledem. Reálný vzhled, uvedený jako druhý, je největším problémem při mapování tonality, protože reprezentuje průsečík mezi individualitou jedince a psychologií vnímání. To vše znamená, že v praxi se budete potýkat s množstvím pokusů a omylů a často budete muset zkusit více než jednu funkci, abyste viděli, který výsledek je nejlepší za dané situace. Jsou dva druhy funkcí pro mapování tonality (TMO): globální a lokální. Globální funkce pracuje se vstupním rozsahem hodnot tónů velmi podobným způsobem, jako například tónová křivka libovolného snímku (uvažuje se o obvyklém nastavení v dialogovém okně Křivky (Curves) nebo Úrovně (Levels) ve Photoshopu). Globální funkce mají tu výhodu, že poskytují výsledky, které z fotografického pohledu vypadají normálně, tedy reálně. Mají však nevýhodu v tom, že dosti často obětují

detaily a kontrast v některých částech snímku. Častým příkladem takové globální funkce je dvojice posuvníků řídících hodnotu gama a expozice. Vhodným nastavením vznikne často přijatelný snímek, který je ale nevýrazný a obsahuje jen malý kontrast. Druhou třídou funkcí pro mapování tonality jsou lokální funkce. Tyto algoritmy, často se významně lišící principem fungování, nastavují tonální hodnotu každého pixelu s ohledem na jeho okolí. Také umožňují nastavit lokální kontrast a jde tak o potenciálně velmi mocný způsob mapování tonality. Proto je zde klíčovým nastavením poloměr – vzdálenost prohledávání okolí každého pixelu. Pokud jste se dobře a důkladně seznámili s ostatními procedurami pracujícími s poloměrem, zejména s Doostřením (UnsharMask) a nabídkou Světla a stíny (Shadows/Highlights) ve Photoshopu, zvyknete si daleko snazším způsobem na tyto lokální funkce mapující tonalitu. Výhodou lokálních funkcí je schopnost zvládnout dokonce velký dynamický rozsah s překvapující účinností. Nevýhodou je často nereálný vzhled výsledných snímků s přehnanými detaily, navíc tu je nebezpečí vzniku přezáření (halo) na výrazných hranách (například obloha v blízkosti obzoru nebo u obvodu snímku), výsledky se těžko dají předvídat a uživatelská nastavení nejsou zrovna moc intuitivní. Lokální funkce vyžadují značnou podporu různými řídícími prvky.

HDR v plném rozlišení Mapování tonality u HDR snímků dovoluje fotografovat při velmi kontrastním osvětlení, jako v baru či restauraci, bez speciálního nasvícení, a dosáhnout i tak přitažlivého a kontrolovaného výsledku.

201

MAPOVÁNÍ TONALITY