Texts © Petr Agha, David Böhm, Ondřej Buddeus, Jiří Franta, Rostislav Koryčánek, Vladimir 518 © Nadační fond 8SMIČKA, 2023
ISBN 978-80-908957-0-6
Rozmazání hranic, rozmazaná tužka, rozostření, kdo co dělá a kde. Kolaps hranic mezi veřejným a soukromým.
Sedíme u stolu a chrlíme nápady, je to jako nenažraná hostina imaginace, jako fotbalovej zápas o třech stranách hřiště a s několika míči ve hře.
Nevím, co nás čeká. Něco se stane, jsem zvědav a těším se. Zatím se spoléhám na tušení a intuici. Z hromady nápadů postupně prosévaných zůstal v sítku jen jeden, na něm jsme se shodli.
Jsem nadšenej z faktu, že jsme se domluvili na absolutní redukci konceptu na jeden důraznej čin, a to je přenesení našich kreseb na stěny bytů v Humpolci a okolí.
zaobírám tématem veřejného prostoru a uměleckého díla v něm a při osobní rekapitulaci tohoto období jsem zaskočen, jakou proměnou moje nahlížení na veřejný prostor, třeba i ozvláštněný uměleckým dílem, prošlo. Pokud bych měl uvést, v jakém myšlenkovém nastavení se moje úvahy o umění ve veřejném prostoru vyvíjely, musel bych doznat, že od romantické (heideggerovské) představy o uměleckém počinu, který prosvětluje pustinu postsocialistického města, přes umění znejišťující a narušující naše představy o vnímání a užívání veřejného prostoru až k využívání uměleckých počinů pro legalizaci mocenských nebo podnikatelských zájmů před veřejností. Provedené subjektivní shrnutí zároveň provokuje k otázce, jak by mohla vypadat objektivizovaná historie veřejného prostoru a uměleckých vkladů v něm. A pro začátek by určitě stačilo ohraničit toto zkoumání českou polistopadovou historií. Výchozí výzkumné schéma pro toto období by mohlo být zarámováno proměnou totalitním systémem ovládaného a kontrolovaného prostoru v médium demokratické diskuze. I když výchozí teze zní srozumitelně a vypadá přímočaře, obávám se, že zodpovědné popsání umění ve veřejném prostoru v Česku by byl náročný mentální výkon. Přestože už jen definice veřejného prostoru jako opaku soukromého nám ledasco zjednoduší, nenapomůže k porozumění. Pro pochopení fungování veřejného prostoru ve vztahu k jednotlivým aktérům je potřeba vzít do hry jeho základní kvality. Například sdílení a prostupnost.
Když v roce 2008 dostal Dům umění města Brna od svého zřizovatele za úkol vytvořit sochařskou přehlídku v exteriéru historického centra města, vyprovokovalo to nekonečnou sérii debat, přesvědčování a emotivních výměn názorů o tom, co by taková sochařská výstava v exteriéru města měla znamenat. Výchozí představou brněnských politických reprezentantů byla umělecká přehlídka, která by vystavenými artefakty zkrášlila, zútulnila a „zfotogeničtila“ město. Na druhé straně stálo rozhodnutí realizačního týmu ukázat možnosti uměleckých přístupů k veřejnému prostoru a rozšířit škálu aktivit, které je možné v doposud
Jitka a Květa Válovy
Skleněná mozaika ve Výzkumném ústavu
automatizačních prostředků v Praze-Michli, 1978 foto Alexandr Němec (2022)
Jitka a Květa Válovy
Skleněná mozaika ve Výzkumném ústavu automatizačních prostředků v Praze-Michli, 1978 foto Oldřich Pernica, archiv sester Válových
Veřejný prostor je místem, kde se od jednotlivců očekává, že se přizpůsobí společenským normám. Veřejné prostory tak plní zásadní funkci při udržování společenského řádu a soudržnosti. Freud ve své knize Das Unbehagen in der Kultur psal o napětí mezi touhami a instinkty jedince a požadavky společnosti, toto napětí považoval za příčinu lidského neštěstí. Navrhoval, že by umění mohlo sloužit jako nástroj, jehož prostřednictvím mohou jedinci společensky přijatelným způsobem vyjádřit a sublimovat své touhy a přispívat tím k větší míře sociální soudržnosti. Nicméně, veřejný prostor také slouží k udržování statu quo, k posilování stávajících mocenských struktur a také k marginalizaci či vylučování hlasů a perspektiv, které se dominantnímu narativu vzpírají. Dominantní symbolický řád, který tento prostor ovládá, se opírá o různé formy vizuální a materiální kultury, včetně architektury a urbanismu. Veřejný prostor tedy není neutrální arénou, ve které se odehrává spor mezi touhami jednotlivce a potřebami společnosti, je to také místo, kde různé sociální skupiny soupeří o kontrolu nad symbolickými zdroji, jež utvářejí naši kolektivní identitu.
Vztah mezi politickou mocí a uměním je tedy složitý a mnohotvárný. V některých společnostech byly politická moc a umění úzce propojeny, vládci a elity si objednávali umění jako prostředek vyjádření své moci a autority. Například v období renesance poskytovali bohatí mecenáši, jako rodina Medicejů ve Florencii, finanční podporu umělcům, jako byli Michelangelo a Leonardo da Vinci, kteří tak mohli vytvořit některá z nejslavnějších uměleckých děl v historii. Umění bylo nástrojem propagandy těch, kteří byli u moci, a sloužilo k posílení dominantní ideologie a udržení společenské kontroly, s pomocí památníků a nástěnných maleb ve starověkých civilizacích až po tvorbu politických plakátů a reklam v moderních demokraciích.
Umění může také představovat pro stávající politickou moc hrozbu, pokud zpochybňuje status quo nebo vyjadřuje nesouhlas. Nejen v historii se různé režimy snažily potlačit umění, které vnímaly jako svoje ohrožení. Mnozí umělci politickou moc zpochybňovali a podvraceli, často pomocí satiry, ironie a subverze. Umění tedy může sloužit také jako mocný nástroj společenské a politické kritiky. Budeme-li
Obešel jsem Humpolec velmi pomalou chůzí. Všímal jsem si drobných událostí a zaznamenával je. Drobné byly jednak proto, že se žádná velká nestala, jednak proto, že jsem městem procházel s pozorností zostřenou právě k nim. Zajímala mě gesta všednodennosti a mikroudálosti, které se nacházejí na rozhraní privátního i kolektivního, subjektivního i veřejného. Privátního proto, že pohnutky k těmto efemérám jsou často nezapříčiněné nebo jen částečně zapříčiněné místem, kde se odehrály; a veřejného tím, že je sdílený prostor nese a přijímá – vnímáme je jako banální součást běžného cvrkotu. Pracovním nástrojem pro mě byla jemně modulovaná všímavost: pokud si představíme škálu mezi úplnou ignorancí a naprostou pozorností, citlivost jsem měl nastavenou zhruba ve třech čtvrtinách. V režimu úplné nevšímavosti bych totiž neviděl nic, respektive vše by působilo jako banální a nevýznamotvorné. Naopak s maximální pozorností bych nemohl udělat ani krok, protože zmínkotvornou by se stala jakákoli změna. Potenciál události by měla samotná změna denního světla, závan větru, přelet ptáka apod. Efemérní jevy, které jsem potkal, jsem zaznamenával na evidenční kartičky. Zápis byl jakousi post-momentkou, krátkým popisem toho, co vzniklo a v okamžiku opět zaniklo. Veřejný prostor, v němž se události odehrávaly, lze v tomto světle vnímat jako krajinu malých gest.
■ Křoví veřejného prostoru
Relativní novinkou současnosti je, že už zevšedněla donedávna „nová“ veřejná oblast, v níž zanechává významnou stopu samotná pozornost. Ve virtuálním veřejném prostoru je surovinou, která se těží, zaznamenává a monetizuje. Pozornost ve fyzickém veřejném prostoru stopu nezanechává. Děje se tam tedy něco, co by nám ještě před nedávnem připadalo samozřejmé a bezvýznamné: pozornost se tu (zatím) netěží, nezaznamenává ani nemonetizuje. Řečeno velmi jednoduše: můžete se na něco dívat a nikdo si toho nevšimne a nepoužije to ve svůj prospěch. I ve fyzickém prostoru se samozřejmě pracuje s pozorností, jejím záznamem a manipulací, děje se tak ovšem
My jsme se tak trochu báli, že tady budeme mít Orlík nebo portrét Aleše Hrdličky.
Ne, ne, nic takovýho. Sem přemýšlíme o třech hlavách.
Dobrý den.
To je paní Veronika, je z Ukrajiny a bydlí nahoře na Lipnici. Nevím, jestli víte, v tom vládním objektu bydlí třicet sedm žen i s dětma, a ona nám tady teď chodí pomáhat.
Jak jsem pochopila, tak má zájem o umění, a když jsem říkala, že přijedete, tak se chtěla taky podívat. Manžel včera říkal, že budete možná potřebovat i nějaký víno, umělci z Prahy, říkal.
Moc děkujeme, ale my u toho naopak vůbec nepijeme. Potřebujeme se soustředit.
Asi budete používat nějaké barvy, že ano? Mám přinést kartony?
My máme, všechno tu zakryjeme.
My jsme o tom přemýšleli trošku dál, jestli se od nás očekává, že by potom ten náš prostor byl přístupný i pro veřejnost. Protože my bychom tomu byli klidně i otevřeni.
Kolik bylo celkově těch zájemců?
Hodně. My jsme to vybírali tak, aby se nám neopakovaly typy bytů.
Ale stejně se opakujou. Kdybyste třeba znali ještě někoho staršího, tak by nám to moc pomohlo.
Babičku.
Babičky jsou nejlepší.
Možná by to šlo, ona má v kuchyni ten gauč, nad ním hodiny, nic jinýho, tam by to sedlo. Celá velká prázdná stěna. Ale nevím, jestli by nám to u ní prošlo.
Já k ní dojdu, vyfotím to tam a uvidíme.
Tak to není kategorický ne. No tak výborně. Co pro to můžeme udělat?
Dát si kafe a sníst pár párků. Mám tady ty fotky – tady to neprojde, ale tady by mohlo, tam, kde byly kamna, nebo na chodbu vedle muflona.
Poděkování:
... za důvěru a otevřenost, se kterou do toho šli:
Iveta Brázdová
Pavlína Čapková
Jana Čížková
Kateřina Čížková
Lenka Hájková
Marta Chadtová
Kateřina Jebavá
Mirek a Pavlína Jiříkovi
Kateřina Kučerová
Michal Matějček
Jarmila Neomytková
Ladislav Pecháček
Monika Váňová
Jana Vinglerová
Dětský domov Humpolec
Monika Benešová
Monika Čermáková
Lenka Černá
Martina Eremková
Martina Filipová
Tomáš Gabrhlík
Veronika Hejsková
Monika Jainterová
Eliška Ježová
Jitka Kristian
Michal Kubík
Eliška Papežová
Kateřina Rafajová
Luboš Rezler
Jiří Rokoský
Lukáš Svatek
Blanka Szurmanová
Alice Trunečková
Kateřina Vaňkátová
Romana Zápotočná
Eva Zelingrová
Petr Zíka
Tým 8SMIČKY
Výstavy, publikace, doprovodné programy a všechny další aktivity v zóně pro umění 8SMIČKA je možné realizovat díky
velkorysému daru společnosti HRANIPEX, a. s.
Děkujeme!
David Böhm
Ondřej Buddeus
Eva Bystrianská
Jiří Franta
Pavel Horák
Jan Mudra
Martin Polák
Vladimir 518
Vojtěch Veškrna
Publikace vydaná u příležitosti stejnojmenné výstavy konané od 17. 6. do 1. 10. 2023
v zóně 8SMIČKA v Humpolci
Editoři: David Böhm, Vladimir 518, Jiří Franta
Texty: Petr Agha, David Böhm, Ondřej Buddeus, Jiří Franta, Rostislav Koryčánek, Vladimir 518
Redakční úpravy: Eva Hrubá
Přepis audio záznamů: Marcela Jeřábková
Knižní úprava: Štěpán Malovec, Martin Odehnal
Úprava reprodukcí: Michal Janata, Radek Typovský
Spolupráce: Bára a Zdeněk Rýznerovi, Martina Hončíková a kolektiv 8SMIČKY
Písmo: Circular Pro, Larish Neue
Papír: Fedrigoni – Arena White Rough 120/300
Náklad: 408 ks
Tisk: Tiskárna Helbich, a. s.
Vydal Nadační fond 8SMIČKA
Vydání první
Humpolec, 2023