2.2 Černobílé provedení, jednobarevné provedení
mluvnice.indd 1
13.08.15 10:10
mluvnice.indd 2
13.08.15 10:10
GRAMMATYKA CŽESKA
mluvnice.indd 3
13.08.15 10:10
mluvnice.indd 4
13.08.15 10:10
GRAMMATYKA CŽESKA mluvnice češtiny v 16. až 19. století (katalog výstavy) Ondřej Koupil
Praha 2015
mluvnice.indd 5
13.08.15 10:10
KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Koupil, Ondřej Grammatyka Cžeska : mluvnice češtiny v 16. až 19. století : (katalog výstavy) / Ondřej Koupil. — Vydání první. — Praha : Akropolis, 2015. — 176 stran : ilustrace Anglické resumé ISBN 978-80-7470-093-4 (vázáno) 811.162.3 * 81‘36 * 81‘36-051 * (437.3) — čeština — 16.–19. století — mluvnice — 16.–19. století — gramatici — Česko — 16.–19. století
— monografie — katalogy výstav
811.162.3 — Čeština [11]
Tento knižní katalog vznikl v rámci projektu MK ČR č. DF12P01OVV028 »Informační technologie ve službách jazykového kulturního bohatství (IT JAKUB)«. obr. 1 (přední strana obálky): QR kód s verši z titulní strany NámGram1533 (č. 16/04), sapfická strofa. obr. 2 (zadní strana obálky): Miroslav Koupil, galerie autorů mluvnic češtiny z 16.–19. století (více v oddíle IV). obr. 3 (frontispis): Textura, švabach a gotikoantikva na titulní straně NámGram1533 (č. 16/04). KNM 26 E 18. Odborní lektoři Petr Voit, Franz Schäfer Autorovo poděkování za dílčí konzultace a pomoc: Tilman Berger, Alena M. Černá, Irena Danielová, Hana Gabrielová, Barbora Hanzová, Florian Koupil, Miroslav Koupil, Marcela Koupilová, Boris Lehečka, Jan Linka, Katarína Muziková, Stefan M. Newerkla, Olga Roebuck, Filip Tomáš, Jaroslav Vlček; poděkování náleží také spolupracujícím institucím a vlastníkům reprodukovaných tisků. © Text: Ondřej Koupil (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), 2015 © Photography: Národní muzeum v Praze (KNM); Státní oblastní archiv v Třeboni; Strahovská knihovna v Praze (SK); Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. (ÚJČ); Vědecká knihovna v Olomouci (VKOL), 2015 © Illustrations: Miroslav Koupil, 2015 © Graphic & cover design: Knyžnyk Apudportam & Studio Lacerta, 2015 © Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2015 © Filip Tomáš — Akropolis, 2015 ISBN 978-80-7470-093-4
mluvnice.indd 6
13.08.15 10:10
OBSAH
I. úvod / 9 I.1 Projekt / 9 I.2 Výstava / 9 I.3 Katalog / 11 II. syntetický II.1 Grammatyka
pohled / 13
Cžeska / 13
II.2 Od
Náměště k Brusu a Žáčkovi / 15
II.3 Od
Rosy k Pohlovi / 18
II.4 Učené II.5 Žáci,
stolice a modrý abbé / 20
následovníci, učitelé / 23
III. katalog / 31 III.1 Šestnácté
století / 33
III.2 Sedmnácté III.3 Osmnácté
století / 47
století / 61
III.4 Devatenácté
století / 89
IV. galerie
autorů / 118
V. english
summary / 138
VI. zkratky
a literatura / 141
VI.1 Seznam
zkratek / 141
VI.2 Bibliografie / 143 VII. seznam
vyobrazení / 157
VIII. rejstřík
osob / 159
IX. příloha / 162
mluvnice.indd 7
13.08.15 10:10
mluvnice.indd 8
13.08.15 10:10
I. úvod
I. ÚVOD
I.1 projekt
Kniha, kterou otvíráte, je katalog k výstavě konané od října 2015 do února 2016 v Národním muzeu v Praze. Výstava a katalog jsou součástí širšího projektu č. DF12P01OVV028, který nese název Informační technologie ve službách jazykového kulturního bohatství (IT JAKUB). Jeho náplní jako projektu NAKI (Program aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity), sponzorovaného v letech 2012–2015 Ministerstvem kultury České republiky, je přispět k odbornému i laickému poznání starší jazykové historie českých zemí pomocí informačních technologií. V tomto širším rámci byla vytvořena digitální knihovna mluvnic českého jazyka z 16. až 19. století, která umožňuje nejen listovat digitálními fotokopiemi vzácných starých tisků i zažloutlými svazky z 19. století, ale také číst charakteristiky celých mluvnic a sledovat anotace důležitých témat probíraných na jejich jednotlivých stránkách. Knihovna, nazvaná »modul digitalizovaných mluvnic«, je dnes součástí webové aplikace Vokabulář webový (2015), jakési informační brány pro poznávání starší češtiny ve fluidním světě mezinárodní elektronické sítě.1 Výsledky pro- 1 Koupil 2012b jektu měly však být i hmatatelné — jedním z nich je zmíněná výstava.
I.2 výstava
Přestože byl celý projekt koncipován s ohledem na elektronické sdělování obrazů a slov, snadný přístup v elektronické síti, tedy s myšlenkou na zásnuby nové mediální sféry a starého tištěného obsahu střeženého v bezpečí historických knihoven, nezapomnělo se na důležitou okolnost: i přemýšlení o jazyce (jazyková reflexe, regulace, poučování) se jako součást kultury své doby dělo dobovými sdělovacími médii a toto médium — kniha — se do podoby starých mluvnic výrazně obtisklo. Bylo by tedy zkreslující listovat mluvnicemi vždycky jenom virtuálně, I. ÚVOD
mluvnice.indd 9
9
13.08.15 10:10
probírat se elektronickými stíny skromných řemeslných výrobků a nepoznat hmatové opotřebení papíru, tiskařskou čerň vtlačenou kovovou literou do hrubého papíru nebo různé druhy papírových i kožených vazeb na vlastní oči. Proto bylo součástí záměru uspořádat výstavu, kde by byla řada mluvnic češtiny představena sice ve výběru, ale natolik reprezentativně, aby vznikl celistvý obraz cesty od příruček 16. století až po pomůcky století devatenáctého (a je‑li libo, třeba i zpět) — portrét knih, jejich tvůrců i prostředí, kde vznikaly. Že by se podobná výstava konala už někdy v minulosti, nám není známo. Dříve brávali gramatiky do rukou především badatelky a badatelé, knihovníci a knihovnice. Při výstavě máme možnost setkat se s těmi malými knihami, které jsou součástí péče o český jazyk — v dějinách kultury českých zemí často velmi významné —, osobně. Výstavu tvoří deset panelů a exponované knihy. Panel 1 (Čas) ukazuje časovou osu od vydání první mluvnice češtiny (1533) po Brusy Matice české (1877–1891) a působení Jana Gebauera. Panel 2 (Gramatika není pravopis, ale…) ukazuje pravopisné systémy v češtině 16. až 19. století, i s názornými ukázkami téhož textu; nechceme sice přitakat lidové záměně »gramatiky« za »pravopis«, ale musíme připustit, že pravopis opravdu byl první starostí gramatiků češtiny ve sledovaném období — teprve potom přišly na řadu tvary slov nebo složitější otázky syntaktické a stylistické. Panel 3 (Písma, tisky) představuje po pravopise typografii (písma) tisků mluvnic na ukázkách z nich. Panelem 4 (Barvité 16. století) se začíná průchod jednotlivými vyčlenitelnými obdobími. Pokračuje panely 5 až 9: Kontinuita 17. století; Básníci a experimentátoři o přelomu 17. a 18. století; Učená stolice a praxe o počátcích univerzitního studia češtiny; Učitel a žák o Josefu Dobrovském a Václavu Hankovi; Ustalování 19. století o pozvolných proměnách v 19. století. Poslední panel 10 (Foyer přítomnosti) už představuje mluvnice Jana Gebauera a otvírá výhled k době naší. Výstava byla nazvána Grammatyka Cžeska podle titulu první mluvnice češtiny, vydané v Náměšti nad Oslavou v roce 1533. Zaměnili jsme jen texturu — archaické písmo, které v ní bylo k sazbě titulku užito — za písmo moderní, rozepsali zkratku ām pro amm a nepoužili staré »dlouhé s« (ſ se kladlo, zjednodušeně řečeno, na začátek nebo doprostřed slova, na konci slov stávalo písmeno ve známém tvaru s). Dvě slova názvu výstavy pojmenovala »žánr« mluvnic češtiny jako takový (gramatika česká) a zároveň se stala prvním exponátem ukazujícím starší podobu českého pravopisu, přijímání slov cizího původu i používání velkých písmen a písmen s diakritikou (nebo bez ní, když tiskaři chybělo závěrečné á s čárkou; svědkem jiného dobového typografického úskalí je tu Cž, použité jako 10
mluvnice.indd 10
I. ÚVOD
13.08.15 10:10
náhrada Č). Byla to tedy vhodná značka, zkrátka zkratka celku. Snímek titulního listu nejstarší české mluvnice zdobí frontispis tohoto katalogu. I.3 katalog
Osobní setkání bývají inspirativní, okouzlující nebo náročná, ale vždycky časově omezená. Jako album z cesty po starých mluvnicích češtiny má proto sloužit tento katalog. Má to být kniha, vzpomínka i bibliografická a informační příručka použitelná i po skončení výstavy. Z toho důvodu není katalog pojat jen jako seznam exponátů, ale tak, aby mohl jako kniha obstát v delším časovém obzoru a poskytoval orientaci v mluvnictví podle chronologie vzniku gramatik a jmen autorů. Po představení projektu, v jehož rámci se výstava koná (I), následuje studie, pohlížející na vystavený materiál a celek staršího českého mluvnictví synteticky, z nadhledu (II). Hlavní část knihy tvoří vlastní katalog (III), sestavený chronologicky a uvádějící takový výběr čtyř mandelů a ještě pěti (tedy dohromady pětašedesáti) gramatik češtiny, aby vznikl ucelený obraz jejich dějin ve čtyřech stoletích. Aby byl srozumitelnější kontext vlastních mluvnic, jsou představeny i související příručky reflektující dobový český jazyk, například konverzační příručka (č. 16/06) nebo mluvnice latiny s českými dodatky (č. 16/11). Přes hranici 16. století směrem do minulosti překročíme k jakýmsi předchůdcům pozdějších mluvnic z 15. století (č. 16/01 a 16/02). Další části knihy mají k obrazu starého mluvnictví tvořit — byť oprýskaný nebo útlý — rám: stručné medailony autorů (IV), pozdrav mezinárodnímu badatelskému prostředí v anglickém sumáři (V), čtenářsky nepřitažlivá, ale pro bádání důležitá bibliografie se seznamem zkratek (VI), seznam vyobrazení (VII) a podpůrná hůl hledajících a rozpomínajících se — rejstřík osob (VIII). Jak byly rozdíly mezi starými gramatikami hodnoceny na počátku 18. století, ukazuje příloha (IX). Katalog jednoho dne vychází z barevného tiskového stroje, je svázán, uveden do distribuce a všechno, co do něho bylo napsáno, zůstává beze změn. Jako tomu bylo v starých mluvnicích samotných, zůstanou informace, obrázky i chyby tak, jak byly zafixovány v okamžiku tisku. V »modulu digitalizovaných mluvnic« ve zmíněné webové aplikaci provozované Ústavem pro jazyk český se údaje mají i dále pravidelně rozšiřovat, aktualizovat a plynule opravovat, ale na papíře to možné nebude. Obě média v tom mohou najít svou sílu i slabost: katalog bude tvořit jakýsi statický obtisk fluidního webového »modulu« v době příprav výstavy. Snad i pozorování vzájemných relací papíru (katalogu) a elektronických I. ÚVOD
mluvnice.indd 11
11
13.08.15 10:10
stínů v čase (webové aplikace) poslouží poučení těch, kdo se na projektu podíleli, i vás, kteří jste přišli na výstavu nebo berete do rukou katalog. Do předmluv starých tisků se psávalo: Lecturis salutem! nebo Lecturis salutem in Domino! — Těm, kteří budou číst, pozdravení nebo spasení v Pánu. A první mluvnice češtiny v roce 1533 zase nabádá: Měj se dobře: čti a suď, upřímý čtenáři. Poznámka o grafickém vyznačování v tomto katalogu. — Vzhledem k charakteru kapitoly II (Syntetický pohled) jsou v ní texty z různých dob citovány v uvozovkách v transkribované podobě — tedy jejich předpokládané dobové znění je tlumočeno grafikou dnešní. Analytická povaha kapitoly III (Katalog) naopak žádala citáty v uvozovkách transliterovat a uchovat tak některé rysy grafiky dobové. V kapitole III používáme tuto konvenci pro vyznačování důležitých dobových písem (v uvozovkách): polotučný řez písma označuje švabach, polotučná polokurziva frakturu, běžný řez písma antikvu a polokurziva odpovídající polokurzivu dobovou (Koupil 2012a: 117n.; ke klasifikaci dobových písem Kaiser 1982 a Voit 2011). Slova citovaná mimo uvozovky s normalizovanou ortografií jsou označena polokurzivou. Písmena v špičatých závorkách < > znamenají litery bez rozlišení dobového písma, v hranatých závorkách je zjednodušeně zapisována výslovnost (např. [ď]) nebo v citátech redakční/editorský inzert (např. […] = část citátu byla vynechána).
12
mluvnice.indd 12
I. ÚVOD
13.08.15 10:10
II.
SYNTETICKÝ POHLED
Úkolem následujících řádků je podat souvislý obraz českého mluvnictví od 16. do 19. století, vyznačit hlavní rysy a tendence, ukázat kontinuitu. Analytický pohled na jednotlivé gramatiky, na které se tu odkazuje katalogovým číslem, lze najít v katalogu (III). Odkazy na literaturu jsou v této kapitole (II) uváděny jen u citátů a v pasážích, které zabíhají do širšího kontextu — literatura o mluvnicích a jejich autorech je podrobněji uvedena v kapitole III v jednotlivých katalogových heslech.
II.1
grammatyka cžeska
Jak bylo uvedeno výše, výstava i katalog si vypůjčily název první mluvnice češtiny. Úmyslem bylo připomenout skutečnost, kterou může nahlédnout leckterý pozorný návštěvník nebo pozorná návštěvnice výstavy: mnoho exponátů, tisků, nese v podstatě stejný nadpis. Je to obvykle česká gramatika, mluvnice, Sprachlehre a podobně, může to být i grammatica Bohemica, ale to je v podstatě pořád totéž. Dokonce i formálně experimentální název na patitulu mluvnice pražského právníka Václava Jana Rosy Čechořečnost (č. 17/10), tedy slovo vytvořené pro tuto jedinou příležitost, nemá znamenat nic jiného. Je to nomen, typus, značka pro ustálený »žánr« (termín vypůjčený od J. Linky) knihy poučující o českém jazyce. Přirovnat bychom takovou stálost názvu mohli k Biblí české, obvyklému názvu mnoha vydání českého překladu Písma svatého v raném novověku.2 Důkazem takové jednoty gramatikografické tradice 2 Kyas 1997 v českých zemích jsou četné mezitextové vztahy: hned první mluvnici si pro své potřeby opisoval, komentoval a rozšiřoval Jan Blahoslav, mluvnice na sebe reagovaly, přebíraly příkladový materiál, skloňovací a časovací vzory. Proměnlivost v rámci základní stálosti »žánru« nebo jediného díla české mluvnice pak snad uvidí každý, kdo si gramatiky zahrnuté do tohoto katalogu projde a nahlédne základní dynamiku tohoto souboru: od individuálních výkonů a průkopnických experimentů se tu postupně směřuje k standardizované příručce, tedy takové mluvnici češtiny, jak si ji v podstatě představujeme dnes. Pěstování mluvnice se II. SYNTETICKÝ POHLED
mluvnice.indd 13
13
13.08.15 10:10
3
Cummings 2002: 245
4
Ising 1966 a 1971
Kubálek, Hendrich a Šimek 1929: 22–34 a 291–313 (reprint) 5
14
mluvnice.indd 14
ani v českých zemích nikdy neobešlo bez emocí; i tady platí slova Briana Cummingse o tom, že studium gramatiky nebylo nikdy »unaffected«3 a vždycky souviselo s literárními, duchovními, kulturními a politickými polemikami. Vzhledem k tomu, že jsme v katalogu sledovali především »žánr« mluvnic češtiny, zůstaly jiné texty v rozostřeném okraji záběru. Mohli jsme tak jen na několika místech naznačit, že mluvnictví jako takové, nevztahujeme‑li je přímo k českému jazyku, proniklo i do domácí české a moravské knižní produkce poměrně záhy. Šestnácté století bylo svědkem vydání mluvnic latiny humanistického učeneckého proudu (Antonius Macinellus, Paul Schneevogel nebo Marcus Bauernfeind v Olomouci — na vydání nás upozornil Petr Voit) i několika vydání starověké elementární mluvnice Aelia Donata (Plzeň, Norimberk, Praha).4 Jako ukázky podobného typu, zohledňující i český jazyk zamýšlených uživatelů, jsme do výběru katalogu zařadili domácí vydání proslulých evropských mluvnic učeného Lutherova stoupence Philippa Melanchthona, jezuity Emmanuela Alvara a filozofa a jazykového myslitele Petra Rama (č. 16/07.11 a 17/02). Podobně jako linii mluvnic latiny (a později němčiny) jsme tu nemohli soustavně sledovat ani praktické školsky zaměřené tisky slabikářů, vydávané od čtyřicátých let 16. století. Slabikář tradičně pokládaný za historicky první český slabikář (Slabikář český) byl vydán v roce 1547 v Prostějově;5 Petr Voit však nedávno přišel se zjištěním, že starší, z roku 1541, je tisk slabikáře vydaný Janem Hadem v Praze. Běžnými cvičnými texty slabikářů bývaly důvěrně známé základní křesťanské modlitby. Opět jen jako symbolickou připomínku slabikářů a podobných pomůcek jsme do katalogu zařadili rukopisnou tzv. Husovu Abecedu z 15. století (č. 16/01) nebo Procházkova Žáčka z 18. století (č. 18/10). A do třetice k opomenutým textům reflektujícím jazyk(y) a jejich užívání: stranou zůstala v tomto katalogu i tradice slovníkářská. Adaptační a vydavatelská aktivita, počínající u trojjazyčného slovníku vydaného Mikulášem Bakalářem v Plzni (1509–1510) a známého adaptovaného slovníku Lactifer (1511) Jana Vodňanského, spěla k velkým slovníkům Adama z Veleslavína v 16. století, rukopisnému Thesauru Rosovu ve století následujícím, Wussinově práci ve století osmnáctém a Jungmannovu obrozenskému slovníku v devatenáctém. Uživatelé katalogu najdou aspoň hesla o mluvnicích, které obsahovaly slovník, jako byla opakovaně vydávaná mluvnice Pohlova (č. 18/11 a další).
II. SYNTETICKÝ POHLED
13.08.15 10:10
mluvnice.indd 30
13.08.15 10:10
III.
KATALOG
Katalog je rozdělen do oddílů podle století, v kterém byly tisky vydány (na začátek oddílu tisků z 16. století jsou ještě zařazeny charakteristiky dvou rukopisů starších; v případě BlahGram jde taky o rukopis: dílo je do katalogu zařazeno podle doby posledních možných Blahoslavových úprav díla, ne podle doby, z které pochází dochovaný rukopis). Charakteristiky jsou koncipovány jako samostatné (byť s křížovými odkazy), a proto se některé informace v jednotlivých heslech opakují. Nejprve jsou v nich podány základní knihovědné údaje, pak obsah spisu a nakonec odkazy na sekundární literaturu, případně i odkazy na edice textů. Uspořádání charakteristik v rámci sekulárních oddílů je chronologické. Katalogové číslo obsahuje před lomítkem číslo století a za lomítkem dvojmístné číslo pořadové.
KATALOG
mluvnice.indd 31
31
13.08.15 10:10
mluvnice.indd 32
13.08.15 10:10
III.1
šestnácté století
16 /01 HusAbec
Jan Hus [Husova Abeceda] Rukopis: Třeboň, Státní oblastní archiv v Třeboni A 4, fol. 35r Abecedarium, pomůcka pro zapamatování české abecedy z 15. století, sestavená jako věroučný text, v němž slova začínají na jednotlivé litery abecedy. Není to tedy mluvnice v pravém slova smyslu, jen ukázka předchůdců tohoto žánru v české rukopisně pěstované literatuře. Souvisí s pozdější tradicí tištěných slabikářů. Abecedarium bylo přijato do souboru textů vydávaných jako autentické spisy Jana Husa (přibližně 1370–1415), ale zároveň je spojováno s traktátem Orthographia Bohemica (č. 16/02), u kterého je Husovo autorství podle badatelů nejisté (jeho text začíná na témže foliu třeboňského rukopisu slovy Quia Latinum abecedarium… /Protože latinská abeceda…/). Husovi byla Abeceda připisována už v otiscích v 16. století. — Přepis mnemotechnické pomůcky pro zapamatování liter: A bude celé čeledi dáno dědictvie, ej, farář, jenž hospodin ili i král lidí, lákán mnoho, nás někdy on pokoj rád řádem slúžil šlechetný, tak tělestný ukázav velikost v sobě xil [ksil, původně kšil, tj. ‚chroptěl, vydával zvuk podobný »x« nebo »ks/kš«‘] za ny životem chtě [t. ny spasiti], jenž jest konec i počátek požehnaný navěky (Hus 1985: 324). První tisk, v kterém se Abeceda objevila, byl podle J. Daňhelky a P. Voita Husův Výklad na Otče náš z roku 1545, tisk Jana Severina mladšího (Knihopis II, č. 17 741). Edice (výběr): Hus 1857: 13 (ed. A. V. Šembera podle F. Palackého); Hus 1906: 18 (ed. V. Flajš hans); Hus 1968: 52n. (ed. J. Schröpfer); Výbor z české literatury doby husitské 2 1964: 522n.; Hus 1985: 324 a 415. | Lit.: Daňhelka 1985: 20–22 a 464; Havránek 1968: 75; Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 2/I–II 1993: 363–367 (heslo E. Pražáka); Schröpfer 1968; Voit 1986; Voit 2013: 47 a 56 (č. 15).
16/02 Orth
[Orthographia Bohemica] Rukopis: Třeboň, Státní oblastní archiv v Třeboni A 4, fol. 35r–42r
Unikátně dochovaný traktát navazuje v rukopise katolického kněze Oldřicha Kříže z Telče (1435/1440–1504) na »Husovu Abecedu« (č. 16/01). Rukopis objevil v roce 1827 František Palacký při pátrání ve švarcenberském archivu (Palacký 1827). Latinsky psané pojednání dostalo popisný název Orthographia Bohemica (‚Český pravopis‘) a poprvé je vydal a přeložil Alois Vojtěch Šembera (Hus 1857). Od 19. století se spekulovalo o tom, že autorem pojednání je Jan Hus, a otázka zůstala dodnes nerozřešená (Vidmanová 1982). Autor traktátu přitom mluví o sobě jako o tom, kdo pracoval s textem Abecedaria (fol. 35v). Na rozdíl od Abecedy (č. 16/01) nebyl traktát zařazen do kritické edice Husových spisů, ale například ve slovníku středověké češtiny se této památce dostalo zkratky »HusOrth«, která autorství Husovi neupírá (Havránek 1968: 77), a poslední editor text vydal také jako Husův (Hus 1968; opravy uvádí Vidmanová 1982). Nejasný je vztah spisu Orthographia Bohemica k ortografickému traktátu krakovského mistra Jakuba Parkoszowice (Jacobus Parcossii, † 1452–1460) z doby okolo roku 1440, také zapomenutému a znovu vydanému až v 19. století (Parkoszowic 1985); zkoumání vztahu je však zatíženo neproblematickým předpokladem Husova autorství spisu Orthographia Bohemica. — Na začátku autor připomíná, proč je v češtině zapotřebí, podobně jako v některých jiných jazycích, zvláštních liter a nestačí abeceda latinská (35r). Modifikace probíhají buď označováním liter dodatečnými značkami, tedy diakritikou (např. punctus nad <ſ>, 35v; termín nabodeníčko byl s traktátem spojen až v 19. století omylem — Pleskalová 2005), nebo spřežkou (<ch> jako v latině). Autor dál uvádí slabiky bez vokálu (se slabikotvorným konsonantem). Písmena s punktem mají jinou výslovnost než v latině (36r). Zná jazyk »in Morawis« (36v) i jevy »in ſermone ungarico« (37r). Pouští se do výkla-
KATALOG
mluvnice.indd 33
33
13.08.15 10:10
dů etymologických a spojuje obyvatelské jméno Bojemus/Bohemus (‚Čech‘) se slovem Bóh/*Bóg (38r). Orthographia Bohemica upozorňuje dále na rozlišování liter <i> a <y> v pravopise podle výslovnosti (38v). Délku samohlásek lze označovat dlouhou tenkou čárkou (»longa […] gracilis virgula« — 41r). — Traktát není gramatikou češtiny, ale přesto do našeho souboru patří: je jakousi předehrou žánru gramatik, osaměle předchází soustředěnou jazykovou reflexi týkající se češtiny v raném novověku. Hlavní pozornost je v něm věnována diakritickému pravopisu. Edice: Hus 1857 (ed. a přel. A. V. Šembera); Hus 1906: 105–113 (mírně upravený překlad A. V. Šembery); Výbor z české literatury doby husitské 2 1964: 519–522 (překlad výběru pořízený B. Rybou); Hus 1968: 58–91 (ed. J. Schröpfer); Nechutová, Šlosar a Večerka 1982: 56–69 (ed. J. Schröpfer, přel. J. Nechutová). | Lit.: Havránek 1968; Koupil 2015a: 54–56; Mareš 2000; Palacký 1827: 134; Parkoszowic 1985; Pleskalová 2005; Schröpfer 1968; Šlosar 2010; Vidmanová 1982; Vykypělová 2014: 13–22.
16 /03 Nauč1531
Naučenie krátké obojí řeči, německé a české, učiti se čísti i mluviti, Čechom německy a Němcom česky = Eyn kurcze vnderweisung bey der sprach Deutsch vnd Behemisch zulernen lesen vnd reden den behemen deutsch vnd den deutschen behemisch: zpráva zvláštnosti některých liter, kterak ty v obojí řeči úplně vyslovené býti mají = ein vnderrichtung der eygenschafft etlicher buchstaben, wie die selbigen in beyder sprach volkömlich außgesprochen sollen werden: cesta z Prahy do Normberka a do Vidně = Der Weg von Prag gen Nürmbergk Vnd gen Wien etc. Plzeň: Jan Pekk, 1531 A8 B4 C6 = s. [1–36] | 8o Ex.: KNM 26 G 8 přív. | Knihopis II, č. 6 068 Česko‑německá konverzační příručka z prostředí kupců mezi Norimberkem, Prahou a Vídní není v žádném případě gramatikou češtiny; je však ukázkou dobové prakticky zaměřené a nakladatelsky úspěšné (to dokazují přetisky) jazykověreflektivní literatury. Neznámý autor před-
34
mluvnice.indd 34
kládá v levém sloupci krátké české věty a obraty, v pravém jejich německé ekvivalenty. Václav Hanka uvádí v pravopisné příručce z roku 1817 (č. 19/07), že se Naučenie v jeho době stále ještě přetiskuje. Předchozí dvě vydání textu vydal týž tiskař Pekk v letech 1527 až 1531 (?) (Voit 2008: 676). — Jádro knížky tvoří konverzace (fol. A2r až B4v), následuje výčet číslovek v obou jazycích (fol. B4v až C1r), poučení o výslovnosti němčiny napsané v češtině (fol. C1r až C2v), poučení o výslovnosti češtiny napsané v němčině (fol. C2v až C3v), popis cesty z Prahy do Norimberka s udáním vzdáleností jednotlivých bodů trasy v mílích (fol. C4r až C4v) a nakonec dvou cest z Prahy do Vídně (fol. C5r až C6r). — Tiskař Hans/Jan Pekk přišel do Plzně z Německa. Tiskařské řemeslo poznal v Norimberku, tedy ve městě, které mělo pro český knihtisk v první polovině 16. století (i po technické stránce — písma) nemalý význam (srov. Voit 2010). Základní text tisku, německý i český, je sázen švabachem; jako titulkové písmo posloužila rotunda. Lit.: Bohatcová 1976; Bok 1996; Fejtová 2009; Štědroň 2003; Voit 2008: 675n. (Pekk Hans); Voit 2010.
16/04 NámGram1533
Beneš Optát, Petr Gzel a Václav Philomathes Grammatyka česká v dvojí stránce: orthographia předkem, kteráž učí českú řeč právě a vlastně psáti i čísti (ta se i lejkom hodí); etymologia potom, kteráž učí českú řeč právě a vlastně mluviti i z latíny vykládati (ta samým latiníkom přísluší) Náměšť nad Oslavou: Kašpar Aorg, 1533 A–K4 (poslední potištěné fol. je K3r; fol. K4 nedochováno) | 8o Ex.: KNM 26 E 18 přív. | Knihopis II, č. 6 637 Takzvaná náměšťská mluvnice je první tištěná gramatika češtiny. Je dedikována Václavovi z Lomnice a na Náměšti (stejně jako č. 16/05), v jehož rodině pracovali Beneš Optát a Petr Gzel jako domácí učitelé. Dělí se na dvě části: nejprve Optát a Gzel vykládají pravopisná pravidla a poté Václav Philomathes etymologii čili tvaroslovné a překladatelské otázky. Přesná životní data au-
KATALOG
13.08.15 10:10
Obr. 4: HusAbec a Orth (č. 16/01.02), fol. 35r. Třeboň, Státní oblastní archiv v Třeboni A 4.
35
mluvnice.indd 35
13.08.15 10:10
Obr. 5: NámGram1533 (č. 16/04), fol. A1r. KNM 26 E 18 přív.
36
mluvnice.indd 36
13.08.15 10:10
IV.
118
mluvnice.indd 118
GALERIE AUTORŮ
Emmanuel ALVARUS (Álvarez, 1526 až 1582) byl jezuita pocházející z ostrova Madeira, autor mluvnice latiny, která se po delší diskusi prosadila jako základní řádová gramatika jazyka starých Římanů. Opřel ji o nejlepší antické vzory. V českém prostředí vycházely různé podoby alvarovských mluvnic také s českými ekvivalenty. Alvarovský vzor je patrný u jezuitských mluvnic češtiny *16/11 v 17. století.
Vavřinec BENEDIKT Z NUDOŽER (1555–1615) se narodil v Horních Uhrách, ale brzy odešel na Moravu a do Čech a jeho původ se v jeho mluvnici češtiny projevil jen v detailech. Nakonec se stal mistrem Karlovy univerzity. Vedle toho, že vydal mluvnici, formálně inspirovanou P. Ramem a oceňovanou v 17. století jezuity i o půl druha století později Josefem Dobrovským, byl i čes*17/01 kým časoměrným básníkem.
*
*
GALERIE AUTORŮ
13.08.15 10:11
Matouš BENEŠOVSKÝ-PILONOMUS (narozený asi v půli 16. století, zprávy mizejí po roce 1590) byl kněz spojený s utrakvistickou konzistoří. V sedmdesátých letech vydal latinsky psanou mluvnici češtiny, v osmdesátých letech česky psanou etymologickou Knížku slov českých vyložených, pozoruhodnou rozhledem po jiných slovanských jazycích. Teprve po vydání této práce se stal opatem kláštera Na Slovanech (Emauzy) na *16/09 Novém Městě pražském.
*
Jan BLAHOSLAV (1523–1571) byl biskup jednoty bratrské, překladatel Nového zákona (1564 a 1568; překlad později vplynul do bible Kralické), pořadatel bratrského kancionálu a autor rozsáhlého rukopisného komentáře k náměšťské mluvnici a vlastních Přidání (dodatků) k ní. Narodil se na Moravě a studoval na luteránských školách v Goldbergu a Wittenbergu, cestoval (Královec, Basilej). Dobře znal texty produkované jednotou bratrskou, pracoval i se staršími rukopisy a měl smysl pro živě mluvený jazyk v Čechách i na Moravě a stylistické otázky. Osobně se setkal s Benešem Optátem. *16/08
*
GALERIE AUTORŮ
mluvnice.indd 119
119
13.08.15 10:11
V.
ENGLISH SUMMARY
This publication represents a catalogue to the exhibition entitled “Grammatyka Cžeska” (Czech Grammar) housed by the National Museum in Prague (Czech Republic) in 2015–2016. Both the exhibition and the publication are devoted to the development of Czech grammatico graphy from its beginnings in the 16th century to the late 19th century stage comparable to its current form and function. At the same time, the publication aspires to serve as a history book of Czech grammaticography and can be used as a compendium of the most important grammar books of each given period. Presentation of the project which includes the exhibition “Grammatyka Cžeska” (chapter I) is followed by a survey of the old Czech grammaticography (II). The core of the whole publication rests in the representative chronological catalogue of sixty‑five selected prints and manuscripts (III). Apart from Czech grammar books, the publication presents a wider context of related language reflective texts, e.g. the manuscript Orthographia Bohemica (no. 16/01.02) from the 15th century, a conversation textbook (no. 16/06) or a Latin grammar book with Czech appendices (no. 16/07.11; 17/02). Furthermore, the publication includes short authors’ biographies (IV), English summary (V), selected bibliography (VI), list of illustrations (VII) and nominal index (VIII). Section II.1 (Grammatyka Cžeska) introduces the Czech grammaticographic tradition as a collection of mutually related texts. Refraining from stressing their differences enhances their common features and strong intertextual relations. It is symbolically expressed by the frequently identical or very similar titles of the grammar books: regardless of the used language (Czech, Latin or German), the title page declared mluvnice česká, grammatica Bohemica, böhmische Sprachlehre etc. Our catalogue borrowed its title (including the spelling) Grammatyka Cžeska from the first Czech grammar book (no. 16/04). It is an established genre labelling a book informing about the Czech language. Such titling 138
mluvnice.indd 138
ENGLISH SUMMARY
13.08.15 10:11
consistency can be compared to Biblí česká (The Czech Bible), a title typical for many editions of the Czech translation of the Scriptures in the early modern age. The aim of the catalogue is to provide an insight into the presented texts and manuscript that would highlight the basic dynamics: individual efforts and pioneering experiments gradually lead to the standardised form of a modern type textbook. Section II.2 (From Náměšť to Brus and Žáček) presents Czech grammar books between the publication of the first Czech grammar book in the Moravian town of Náměšť nad Oslavou (no. 16/04) and the Czech grammar of J. Konstanc, S.J., (Georgius Constantius, S.J.) from 1667 as well as Výborně dobrý způsob (The Excellent Good Method), an entertaining dialogue on Czech spelling by M. Štajer, S.J., (Matthias Ste yer, S.J.) from 1668. The first 130 years of the Czech grammaticography provided Czech grammar with firm structure. The grammar book from Náměšť represents the very first recorded grammar of a living Slavic language. The book deals with questions and issues encountered by two of its authors (B. Optát and P. Gzel) during the translation of the New Testament according to the edition by Erasmus of Rotterdam. The majority of the other authors of grammar books also in some way encountered Biblical translation—it was a typical field refining the stylistics of the European vernacular languages and their gradual maturing into the modern standardised literary languages. This process also includes the manuscript of the grammar book of Jan Blahoslav (no. 16/08), Unity of the Brethren bishop, the innovative grammar book of M. Benešovský (no. 16/09), grammar book of V. Benedikt z Nudožer (no. 17/01), an author of Slovak origin, as well as Jesuit Czech grammar from the 17th century (J. Drachovius, M. Štajer, J. Konstanc; 17/05–09). Section II.3 (From Rosa to Pohl) is devoted to the large grammar book written in Latin and partly in Czech by V. J. Rosa (1672; no. 17/10) and its reception in the following centuries. V. J. Rosa symbolically represents the connection of Czech grammaticography and the tradition of Classical metre in Czech poetry. His work served as a basis for the repeated editions of V. Jandit’s grammar book in the 18th century (no. 18/01 et seq.). The work of V. J. Rosa was later developed by D. Krman jr. and P. Doležal in his grammar book published in Pressburg (Bratislava) in 1746 (no. 18/08)—this work is also mentioned here as an example of cultivation of Czech language within the Slovak Evangelical environment. Czech language had another centre of linguistic reflection in Vienna, where J. V. Zlobický became the very first professor of Czech language in 1775, and where J. V. Pohl began to publish his grammar from the mid‑18th century (18/11–14.18). ENGLISH SUMMARY
mluvnice.indd 139
139
13.08.15 10:11
Section II.4 (Seats of Knowledge and the Abbé in Blue) depicts the situation at the turn of the 18th and 19th century. At that time, Josef Dobrovský, the founder of modern Slavic studies, published his grammar book (no. 19/04.08). But there were also other publications: the grammar authored by the first Prague professors of Czech (F. M. Pelcl, 18/20.21, and J. Nejedlý, 19/01 et seq.) and even before them there were F. Tomsa (no. 18/16) and K. I. Thám (no. 18/19). This was a period of high interest in Czech language and its cultivation for teaching (the grammar books often served as textbooks of Czech) and literary purposes, and the catalogue also documents its lesser‑known authors. Section II.5 (Pupils, Followers, Teachers) describes the activities of Josef Jungmann’s generation. The grammar of J. Dobrovský was made popular chiefly by V. Hanka (no. 19/07.10), whereas J. Jungmann himself concentrated his linguistic efforts on the compilation of a dictionary, rather than a grammar book. However, he entered the disputes on Czech spelling: against the supporters of the traditional orthography, Hanka and Jungmann promoted the reform proposed by Dobrovský. The influence of institutions on the cultivation and regulation of language increased during the 19th century. Matice česká (The Czech Foundation, 1831) was established at The Bohemian Museum in Prague and its decisions had a great impact on changes in spelling and the overall approach to the issues of Czech language. The 1840’s represent the period of the final dispute on the key linguistic issue: whether the Slavic cultural elite of Bohemia, Moravia and Slovakia should and want to use a single literary language (Czech) or whether they should look for a different solution. After the 18th century pioneers, the group around Ľ. Štúr inclined to the independent standardised Slovak language. There are many interesting works which consider the enrichment of cultural Czech by elements from the language spoken in Moravia and Slovakia (no. 19/13.15–17). Czech grammaticography (as well as the Slovak) was also influenced by Martin Hattala, originally from Slovakia (no. 19/20). Our compendium is symbolically ended by Hattala’s pupil, Jan Gebauer, a grammarian devoted to the study of historic Czech language, but considering also the needs of schools (no. 19/23). The four‑hundred‑year story of Czech grammar books had not been concluded by Jan Gebauer. The last chapter of this story has been formed by the grammars of the last hundred years—some of them are still in use. (Translated by Olga Roebuck) 140
mluvnice.indd 140
ENGLISH SUMMARY
13.08.15 10:11
VI.
ZKRATKY A LITERATURA
VI.1 seznam zkratek Seznam zkratek zahrnuje jen ty méně obvyklé obecné zkratky s výkladem a pak zkratky pro mluvnice s odkazem na číslo katalogu. č. 18/04 Alph1718 AlvInst1598 č. 16/11 b. d. bez udání data B. m. bez udání místa bez udání nakladatele b. n. BeneGram1577 č. 16/09 BenGram1603 č. 17/01 BlahGram č. 16/08 Brus1877 č. 19/22 č. 19/14 BurianLehr1839 č. číslo DobLehr1809 č. 19/04 DobLehr1819 č. 19/08 DolGram1746 č. 18/08 č. 17/05 DrachGram1660 Ed., Edd. Edidit, Ediderunt Ex. Exemplář fol. folium GebMluv1900 19/23 č. 19/10 HankaMluv1822 HankaPrav1817 č. 19/07 HatMluv1857 č. 19/20 HusAbec č. 16/01 ind. praes. act. indicativi praesentis activi JanditGram1704 č. 18/01 JanditGram1705 č. 18/02 JanditGram1715 č. 18/03 JanditGram1732 č. 18/06 JanditGram1739 č. 18/07 JanditGram1753 č. 18/09 JunBeleuch1829 č. 19/11 KamČech1842 č. 19/17 KlatKnížka1540 č. 16/06
ZKRATKY A LITERATURA
mluvnice.indd 141
141
13.08.15 10:11
Knihopis II Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století II/1–9 1939–1967 Knihovna Národního muzea, Praha KNM KomDvéře1633 č. 17/03 KomJanua1669 č. 17/08 KonsLima1667 č. 17/06 l. list Lit. Literatura ll. listy MalýMluv1845 č. 19/18 MelGram1560 č. 16/07 MikešMluv1867 č. 19/21 MZK Moravská zemská knihovna, Brno č. 16/04 NámGram1533 NámGram1588 č. 16/10 NámGram1643 č. 17/04 Nauč1531 č. 16/03 NejGram1804 č. 19/01 NejGram1805 č. 19/02 č. 19/03 NejGram1809 NejGram1821 č. 19/09 NejLehr1830 č. 19/12 NK ČR Národní knihovna České republiky, Praha č. 16/05 OptátIsag1535 č. 16/02 Orth os. osoba č. 18/20 PelclGrund1795 PelclGrund1798 č. 18/21 pl. pluralis č. 18/11 PohlGram1756 PohlGram1764 č. 18/12 PohlGram1773 č. 18/13 PohlGram1783 č. 18/18 PohlSprach1776 č. 18/14 č. 17/09 Prin Prin1783 č. 18/17 ProchŽáček1755 č. 18/10 příl. příloha, přílohy RamusElem1614 č. 17/02 RosaGram1672 č. 17/10 strana, strany s. sg. singularis SK Strahovská knihovna (knihovna Královské kanonie premonstrátů na Strahově), Praha ŠemRecht1841 č. 19/15 č. 19/05 ŠiesGram1812 ŠmittGram1816 č. 19/06 ŠtajerZpůsob1668 č. 17/07
142
mluvnice.indd 142
ZKRATKY A LITERATURA
13.08.15 10:11
ŠtajerZpůsob1730 ŠtajerZpůsob1781 ThámSprach1785 TomMluv1850 TomsaSprach1782 TrnkaKniha1830 ÚJČ VKOL ŽákSprach1842
č. 18/05 č. 18/15 č. 18/19 č. 19/19 č. 18/16 č. 19/13 Ústav pro jazyk český AV ČR, Praha; jeho knihovna Vědecká knihovna v Olomouci č. 19/16
VI.2 bibliografie Bibliografické údaje o pramenech i literatuře, na kterou se v katalogu odkazuje, jsou uspořádány podle abecedního pořadí autorů, tituly jednoho autora jsou řazeny chronologicky. Tituly jsou transkribovány do dnešního pravopisu. Některé starší položky lze najít v mezinárodní elektronické síti v digitalizované podobě — od odkazů, které jsou používány jako funkční a živé v rámci webové aplikace modul digitalizovaných mluvnic Vokabuláře webového, bylo však v tištěném katalogu upuštěno. Plné bibliografické údaje jsou pro úsporu místa uvedeny jen tady a jinde se referuje pomocí příjmení autora nebo autorky (případně názvu kolektivního díla), roku vydání práce, eventuálně čísel stran za dvojtečkou. AGNEW, Hugh LeCaine (1993). Origins of the Czech national renascence. Pittsburgh; London: University of Pittsburgh Press [= Pitt series in Russian and East European studies 18]. ARNHARDT, Gerhardt, a Gerd‑Bodo REINERT (edd.) (1997). Philipp Melanchthon: Architekt des neuzeitlich‑christlichen deutschen Schulsystems: Studienbuch. Donauwörth: Auer Verlag [= Geschichte und Reflexion]. BEL, Matej (1984). Predhovor. Přel. J. Pavelek. Slovenská reč, roč. 49, s. 135–148. BĚLIČ, Jaromír (1955). Sedm kapitol o češtině. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. BENEDIKT z Nudožer, Vavřinec (1999a). Grammaticae Bohemicae, ad leges naturalis methodi conformatae, et notis numerisque illustratae ac distinctae, libri duo. Ed. N. S. Smith. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta; Tilia. [BENEDIKT z Nudožer, Vavřinec] (1999b). Vavřinec Benedikt Nudožerinus o adverbiu. Přel. F. Outrata. Čeština doma a ve světě, roč. 7, s. 150–154. BENEŠOVSKÝ, Matouš, zvaný Philonomus (2003). Grammatica Bohemica. Knížka slov českých vyložených. Ed. O. Koupil. Praha: Koniasch Latin Press [= Grammaticae Bohemicae 1]. BERGER, Tilman (2008a). Der Beitrag von Johann Wenzel Pohl zur Entwicklung der slavischen Sprachwissenschaft. In S. Kempgen aj. (edd.). Deutsche Beiträge zum 14. Internationalen Slavistenkongress Ohrid 2008. München: Kubon & Sagner, s. 39–52. BERGER, Tilman (2008b). Johann Wenzel Pohls Beitrag zur Aspektologie. In P. Kosta a D. Weiss (edd.). Slavistische Linguistik 2006/2007: Referate des 32. und 33. Konstanzer Slavistischen Arbeitstreffens. München: O. Sagner [= Slavistische Beiträge 464], s. 35–57.
ZKRATKY A LITERATURA
mluvnice.indd 143
143
13.08.15 10:11
BERGER, Tilman (2008c). Diakritické znaky v Pravopisnosti řeči čechské Jana Václava Póla. In M. Boháčová a P. Kosek (edd.). Jazyk a jeho proměny: prof. Janě Pleskalové k životnímu jubileu. Brno: Host, s. 13–20. BERNOLÁK, Anton (1964). Gramatické dielo Antona Bernoláka. Ed. a přel. J. Pavelek. Bratislava: Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied [= Práce zo staršej slovenskej jazykovedy 1]. BÍLÝ, František (1889). Z dějin české stolice universitní. Časopis Musea království Českého, roč. 63, s. 460–473. BÍLÝ, František (1919). Z mých vzpomínek na Jana Gebauera IV. Naše řeč, roč. 3, s. 167–175. BIMKA, Svatopluk, a Pavel FLOSS (edd.) (b. d.). Jan Blahoslav, předchůdce J. A. Komenského: 1571–1971: sborník studií k čtyřstému výročí úmrtí Jana Blahoslava. Uherský Brod: Muzeum Jana Amose Komenského. ‑bk [= František Jan Zoubek] (1863). O gramatice bratra Jana Blahoslava a o předchůdcích jeho I–VI. Osvěta: obrázkový časopis pro duševní vzdělání, roč. 2, s. 19–20, 27–29, 34–36, 46–47. BLÁHA, Ondřej (2005). Moravský jazykový separatismus: zdroje, cíle, slovanský kontext. In Studia Moravica III: sborník historiografických, filologických a uměnovědných příspěvků přednesených na vědecké konferenci Mars Moravicus — Neklidná léta Moravy, pořádané ve dnech 28.–30. června 2004… Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005 [= Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Philosophica, Moravica 3], s. 287–293. [BLAHOSLAV, Jan] (1857). Jana Blahoslava Grammatika česká dokonaná l. 1571, do níž vložen text grammatiky Beneše Optáta z Telče, Petra Gzella z Prahy a Václava Philomathesa z Jindřichova Hradce podle vydání normberského 1543. Edd. I. Hradil a J. Jireček. Vídeň: L. Grund. BOHATCOVÁ, Mirjam (1976). Česko‑německá konverzace pro kupce: k počátkům tištěných učebnic. Sborník Národního muzea v Praze, řada C — literární historie, sv. 21, č. 3, s. 117–158. BOK, Václav (1996). Plzeň a počátek česko‑německých konverzačních příruček. In Kultura, historie a současnost Plzně: referáty přednesené na konferenci k 700. výročí založení Plzně v sekci literární a jazykové 3. a 4. května 1995. Plzeň: Pedagogická fakulta Západočeské univerzity, s. 9–21. BRANDL, Vincenc (1883). Život Josefa Dobrovského. Brno: Matice moravská. BRTÁŇ, Rudo (1978). Jubilejný pohľad na literárne dielo Pavla Doležala (1700–1778). Slovenská literatúra, roč. 25, s. 646–662. BURIAN, Tomáš (1844). Český jazyk ve vojenské akademii v Novém Městě za Vidní. Časopis Českého museum, roč. 18, č. 4, s. 515–536. [CATO Starší nebo neznámý CATO, Dyonisius — připisováno] (1705?). Učení dobrých mravů od mudrce Katona vydané aneb Moralia Catonis seu Doctrinae ethicae omni hominum statui accomodatae carmine Boëmico heroico explicatae… B. m. [Praha?]: B. n. COMENIUS, Johannes A. (1959). Janua linguarum reserata: editio synoptica et critica quinque authenticos textus Latinos necnon Janualem Comenii textum Bohemicum continens: praecedit commentatio de Comenii Janua linguarum reserata. Edd. J. Červenka (lat.) a L. Pallas (čes.). Praha: Státní pedagogické nakladatelství [= Publikace vědecké literatury].
144
mluvnice.indd 144
ZKRATKY A LITERATURA
13.08.15 10:11
CUMMINGS, Brian (2002). The literary culture of the Reformation: grammar and grace. Oxford: Oxford University Press (digitální reprint 2009). CUŘÍN, František. Stručná charakteristika prvních obrozenských gramatik. In Porák 1985: 191–198. ČEJKA, Mirek (1985). K pojetí významu v Blahoslavově Gramatice české. In Porák 1985: 67–75. ČEJKA, Mirek (1998). Střídání kódů u Jana Blahoslava a Martina Luthera (Několik poznámek k tzv. kulturní diglosii). Listy filologické, roč. 121, s. 84–104. ČEJKA, Mirek (2009). Kořeny české gramatografie. In B. Hanzová, J. Sichálek a B. Lehečka (edd.). Pokušení Jaroslava Kolára: sborník k osmdesátinám. Praha: Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky; Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, s. 90–100. ČEJKA, Mirek (2014). Grammatikschreibung bei den Tschechen und Slowaken bis zur Aufklärung. In K. Gutschmidt aj. (edd.). Die slavischen Sprachen: ein internationales Handbuch zu ihrer Struktur, ihrer Geschichte und ihrer Erforschung = The Slavic languages: an international handbook of their structure, their history and their investigation. Berlin; New York: Walter de Gruyter [= Handbücher zur Sprach‑ und Kommunikationswissenschaft 32.2], s. 1812–1828. ČELAKOVSKÝ, František Ladislav (1840a). Ohlas písní českých. Praha: Knížecí arcibiskupská knihtiskárna. ČELAKOVSKÝ, František Ladislav (1840b). Česká dobropísemnost anebo Nejsnadnější způsob naučiti se dobře česky psáti: zvláště ku prospěchu školní mládeži. Praha: knihkupectví Kronbergra a Řivnáče, M. Neureutera a V. Špinky. ČELAKOVSKÝ, František Ladislav (1907). Korrespondence a zápisky Frant. Ladislava Čelakovského I. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění [= Sbírka pramenův ku poznání literárního života v Čechách, na Moravě a v Slezsku 2: korrespondence a prameny cizojazyčné 10]. ČERNÝ, Jiří, a Jan HOLEŠ (edd.) (2008). Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha: Libri. ČERVENKA, Jaromír (1968). Dvéře jazyků odevřené jsou učebnicí… In Komenský 1968: doprovodný sešit, s. 5–11. ČORNEJOVÁ, Michaela, Lucie RYCHNOVSKÁ a Jana ZEMANOVÁ (edd.) (2010). Dějiny českého pravopisu (do r. 1902): sborník příspěvků z mezinárodní konference Dějiny českého pravopisu (do r. 1902) 23.–25. září 2010, Brno, Česká republika. Brno: Host; Masarykova univerzita (vyšlo 2011). [DAŇHELKA, Jiří] (1985). Předmluva. In Hus 1985: 8–40. DOBROVSKÝ, Josef (1780). Apologie für die alte, einmal angenommene, in ganz Böhmen übliche böhmische Orthographie. In Böhmische und mährische Litteratur auf das Jahr 1780 II/2. Prag: Mangoldische Buchhandlung, s. 111–128. DOBROVSKÝ, Josef (1940). Podrobná mluvnice jazyka českého v redakcích z roku 1809 a 1819. Ed. M. Weingart. Praha: Melantrich [= Spisy a projevy Josefa Dobrovského 9]. ĎUROVIČ, Ľubomír (1990). Vývin kodifikácie spisovnej slovenčiny pred Bernolákom. Slovenská literatúra, roč. 37, s. 56–66. ĎUROVIČ, Ľubomír (1992). Rosa and Doležal. In A. W. Mackie aj. (edd.). For Henry Kučera: studies in Slavic philology and computional linguistics. Ann Arbor: Michigan Slavic Publications [= Papers in Slavic philology 6].
ZKRATKY A LITERATURA
mluvnice.indd 145
145
13.08.15 10:11
ĎUROVIČ, Ľubomír (1993). Začiatky spisovnej slovečiny v XVII. a XVIII. storočí. Slovenské pohľady, roč. 109, č. 3, s. 88–101. ĎUROVIČ, Ľubomír (1998). Slovenská vývinová línia spisovnej češtiny. In O. Mališ (ed.). Pocta 650. výročí založení Univerzity Karlovy v Praze: sborník příspěvků přednesených zahraničními bohemisty na mezinárodním sympoziu v Praze 20.–26. srpna 1998 1. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, s. 43–52. ĎUROVIČ, Ľubomír (2000). Pavel Doležal a jeho Grammatica Slavico‑Bohemica (Pri trojstom výročí narodenia: 1700–2000). Slovenská reč, roč. 65, s. 22–32. DUŠEK, Vavřinec J. (1892). Pokud Jiří Konstanc užil gramatiky Blahoslavovy. Časopis Musea království Českého, roč. 66, s. 307–318. FEJTOVÁ, Olga (2009). Konverzační příručky jako pramen k poznání každodenního života raně novověké měšťanské společnosti. In J. Radimská (ed.). K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven: jazyk a řeč knihy. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, s. 213–232. FEJTOVÁ, Olga, a Jiří PEŠEK (1994). Gramatiky a slovníky v měšťanských knihovnách před Bílou horou. In Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků č. 10/1993 (věnováno dr. E. Urbánkové), díl 2. Praha: Národní knihovna v Praze, s. 339–368. FISCHER, Karl A. F. (1985). Verzeichnis der Piaristen der deutschen und böhmischen Ordensprovinz = Catalogus generalis provinciae Germanicae et Bohemicae ordinis Scholarum Piarum. München: Oldenbourg [= Veröffentlichungen des Collegium Carolinum 47]. FREIDHOF, Gerd (1977). Zur Sprache der Grammatyka Česká (1533). In A. Rammelmayer a G. Giesemann (edd.). Ost und West 2: Aufsätze zur slavischen und baltischen Philologie und allgemeinen Sprachwissenschaft. Wiesbaden: F. Steiner [= Osteuropastudien der Hochschulen des Landes Hessen III/24], s. 129–137. GLADKOVA, Hana (2004). Ještě jednou ke koncepci spisovného jazyka u Josefa Dobrovského. In Vavřínek, Gladkova a Skwarska 2004: 373–392. GREGOR, Alois (1972). Vznik, koncepce o osudy Blahoslavovy Grammatiky české. Vlastivědný věstník moravský, roč. 24, s. 54–58. HABOVŠTIAKOVÁ, Katarína (1968). Bernolákovo jazykovedené dielo. Bratislava: Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied. HÁDEK, Karel (1973). Informace o díle. In Komenský 1973: 426–428. HÁDKOVÁ, Marie (2004). O jedné učebnici pro cizince ze 16. století. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Philosophica, Studia Moravica, Moravica I — 2004, s. 47–52. HANUŠ, Josef (1911). Počátky novočeské romantiky: Václav Hanka, Josef Linda, Alois Svoboda. In Hanuš aj. 1911: 713–828. HANUŠ, Josef (1914). František Martin Pelcl, český historik a buditel. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy a umění [= Rozpravy České akademie pro vědy a umění, třída III, č. 38]. HANUŠ, Josef (1921). Národní museum a naše obrození: k stoletému jubileu založení musea [1]. Praha: Národní museum. HANUŠ, Josef, aj. (1911). Literatura česká devatenáctého století 1: od Dobrovského k Jungmannově škole básnické. 2. vyd. Praha: J. Laichter. HAVRÁNEK, Bohuslav (ed.) (1968). Staročeský slovník: úvodní stati, soupis pramenů a zkratek. Praha: Academia.
146
mluvnice.indd 146
ZKRATKY A LITERATURA
13.08.15 10:11
HAVRÁNEK, Bohuslav, a Miloš WEINGART (edd.) (1932). Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha: Melantrich [= Výhledy: knihy zkušeností a úvah 14]. HEJNIC, Josef (1964). Filip Melanchthon, Matouš Collinus a počátky měšťanského humanismu v Čechách. Listy filologické, roč. 87, s. 361–379. HENDRICH, Josef (1930). Pierre de la Ramée a gramatika Vavřince Benedikta z Nedožer. Bratislava, roč. 4, s. 365–370. Hlasové o potřebě jednoty spisovného jazyka pro Čechy, Moravany a Slováky (1846). Praha: České museum [= Spisy musejní 22]. HODURA, Kvido (1957). Jan Gebauer a český spisovný jazyk. Naše řeč, roč. 40, s. 185–194. HOMOLKOVÁ, Milada (1985). Výklady o příslovcích a spojkách v náměšťské a Blahoslavově mluvnici. In Porák 1985: 51–56. HRADIL, J. [Ignác] (1855). Rukopis grammatiky české Jana Blahoslava. Časopis Musea království Českého, roč. 29, č. 3, s. 372–379. HROCH, Miroslav (1999). Na prahu národní existence: touha a skutečnost. Praha: Mladá fronta [= Kolumbus 148]. HUS, Jan (1857). Orthographia Bohemica = Ortografie česká. Ed. a přel. A. V. Šembera. Vídeň: Leopold Sommer. HUS, Jan (b. d. [1906]). Mistra Jana Husi sebrané spisy V: spisy české II. Ed. V. Flajšhans, přel. M. Svoboda. Praha: Jos. R. Vilímek. HUS, Jan (1968). Hussens Traktat »Orthographia Bohemica«: die Herkunft des diakritischen Systems in der Schreibung slavischer Sprachen und die älteste zusammenhängende Beschreibung slavischer Laute. Ed. J. Schröpfer. Wiesbaden: O. Harrassowitz [= Slavistische Studienbücher 4]. HUS, Jan (1985). Drobné spisy české. [Ed. J. Daňhelka.] Praha: Academia [= Magistri Iohannis Hus opera omnia 4]. HÝSEK, Miloslav (1909). Dějiny tzv. moravského separatismu. Časopis Matice moravské, roč. 33, s. 24–51 a 146–172. HÝSEK, Miloslav (1937). O profesuru češtiny po Janu Nejedlém. Listy filologické, roč. 64, s. 187–207. JANÁČEK, Josef (1966). Jan Blahoslav: studie s ukázkami z díla. Praha: Svobodné slovo [= Odkazy pokrokových osobností naší minulosti]. ISING, Erika (1966). Die Anfänge der volkssprachlichen Grammatik in Deutschland und Böhmen: dargestellt am Einfluss der Schrift des Aelius Donatus De octo partibus orationis ars minor. I: Quellen. Berlin: Akademie‑Verlag [= Deutsche Akademie der Wissenschaften zu Berlin, Veröffentlichungen der Sprachwissenschaftlichen Komission 6]. ISING, Erika (1971). Die Herausbildung der Grammatik der Volkssprachen in Mittel‑ und Osteuropa: Studien über den Einfluss der lateinischen Elementargrammatik des Aelius Donatus De octo partibus orationis ars minor. Berlin: Akademie‑Verlag [= Deutsche Akademie der Wissenschaften zu Berlin, Veröffentlichungen der Instituts für deutsche Sprache und Literatur 47, Reihe A: Beitrage zur Sprachwissenschaft]. JAKUBEC, Jan (1911a). Josef Dobrovský. In Hanuš aj. 1911: 157–294. JAKUBEC, Jan (1911b). Uvědomování národnostní. In Hanuš aj. 1911: 295–360. JAKUBEC, Jan (1911c). Jan Nejedlý. In Hanuš aj. 1911: 541–568. JEDLIČKA, Alois (1959). Josef Dobrovský a tvaroslovná kodifikace spisovné češtiny. In Sborník Vysoké školy pedagogické v Praze. Jazyk — literatura I: studie o jazyce a literatuře národního obrození. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 5–24.
ZKRATKY A LITERATURA
mluvnice.indd 147
147
13.08.15 10:11
JELÍNEK, Jaroslav (1972). Nástin dějin vyučování českému jazyku v letech 1774–1918. 2., dopl. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství [= Na pomoc učitelům a vychovatelům]. JELÍNEK, Milan (2007). Purismus. In Pleskalová aj. 2007: 540–572. JIREČEK, Josef (1876). Dějiny literatury české I: rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku ve spůsobě slovníka životopisného a knihoslovného 2. Praha: B. Tempský. JOHANIDES, Josef (1981). František Martin Pelcl. Praha: Melantrich [= Odkazy pokrokových osobností naší minulosti 62]. JOHANIDES, Josef, Zdeněk ŠIMEČEK a Vladimír KOBLÍŽEK (1993). František Martin Pelcl, první profesor české řeči a literatury na pražské univerzitě. Rychnov nad Kněžnou: Městský úřad. JÓNA, Eugen (1978). Pavel Doležal a jeho gramatika. Slovenská reč, roč. 43, s. 257–266. JÓNA, Eugen (1985). Podiel slovenských gramatikov na rozvoji českej gramatickej literatúry (V. Benedikti z Nedožier, P. Doležal). In Porák 1985: 107–124. JUNGMANN, Josef (1835–1839). Slovník česko‑německý I–V. Praha: Knížecí arcibiskupská knihtiskárna (reprint ed. J. Petr, Praha: Academia, 1989). JUNGMANN, Josef (1849). Historie literatury české aneb Soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka. 2. vyd. Praha: F. Řivnáč. JUNGMANN, Josef, a Václav HANKA (1828). O počátku a proměnách pravopisu českého, a v čem tak nazvaná analogická od bratrské posavád užívané orthografie se rozděluje, k líbeznému a nestrannému uvážení všem P.P. vlastencům v krátkosti podáno. Praha: Knížecí arcibiskupská knihtiskárna. KADEČKOVÁ, Marie (1973). František Cyril Kampelík: soupis jeho díla a literatury o něm: výběrová bibliografie. Hradec Králové: Krajská knihovna. KAISER, Vladimír (1982). Klasifikace tiskového písma z hlediska pomocných věd historických. Sborník archivních prací, roč. 32, č. 2, s. 446–479. KEIPERT, Helmut (1991). Die »Wiener Anleitung« in der slavischen Grammatikographie des ausgehenden 18. Jahrhunderts. Zeitschrift für slavische Philologie, roč. 51, č. 1, s. 23–59. KEIPERT, Helmut (2012). Das »Vocabulare« des Noël de Berlaimont und die Leipziger »Introductio ad linguam Czechicam« von 1602 und 1611. Slavia, roč. 81, s. 137–166. Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století II/1–9 (1939–1967). Red. Z. Tobolka a F. Horák. Praha: Státní tiskárna aj. (i s dodatky přístupný v rámci Knihopis Digital 2015). Knihopis Digital (2015). <http://www.knihopis.org/>. KOBLÍŽEK, Vladimír (2001). František Jan Tomsa, představitel českého mluvnictví v počátcích národního obrození. In J. Tydlitát (ed.). František Martin Pelcl: sborník příspěvků z odborného semináře. Rychnov nad Kněžnou: Městský úřad; Gymnázium F. M. Pelcla; Státní okresní archiv, s. 92–101. KOBLÍŽEK, Vladimír (2004/2005). Pojetí spisovného jazyka českého v díle dr. Františka Cyrila Kampelíka. Češtinář, roč. 15, s. 141–156. KOLDOVÁ, Monika (2005). Jezuitská tiskárna v Praze (1635–1773): na základě pramenů z Národního archivu = Sborník Národního muzea v Praze, řada C — literární historie, sv. 50, č. 1–4.
148
mluvnice.indd 148
ZKRATKY A LITERATURA
13.08.15 10:11
KOLLÁR, Ján. Slávy dcera: báseň lyricko‑epická v pěti zpěvích. Ed. J. Linka. PUTNA, Martin C. (2014). Překlad a výklad Slávy dcery z panslavistického mýtu do kulturní historie. Praha: Academia [= Europa 43]. KOLLÁRIK, Oto (1965). Vavrinec Benedikt Nedožerský. Martin: Matica slovenská [= Jubileá]. KOMÁREK, Miroslav (1995). František Martin Pelcl jako kodifikátor mluvnické normy spisovné češtiny. Slovo a slovesnost, roč. 56, s. 34–38. KOMENSKÝ, Jan Amos (1968). Dvéře jazyků odevřené: nejprv v jazyku latinském a nyní v českém zhotovení = Janua linguarum reserata: primum lingua Latina facta, nunc autem Bohemica: 1633. Ed. J. Červenka. Praga: Pragopress [= Cimelia Bohemica 6]. KOMENSKÝ, Jan Amos (1973). Dílo Jana Amose Komenského 11: Paradisus ecclesiae renascentis (Ráj cirkve znovu se rozzelenávající), Didactica, Informatorium školy mateřské, Informatorium maternum, der Mutterschul, Navržení krátké o obnovení škol v kralovství českém, Dvéře jazyků odevřené, Diogenes cynicus redivivus, Abrahamus patriarcha. Edd. D. Čapková aj. Praha: Academia. KOMENSKÝ, Jan Amos (1986). Dílo Jana Amose Komenského 15/I: Věnování, Předmluva ODO, Předmluva ODO I, Didactica magna, Schola infantiae, Scholae vernaculae delineatio, Janua lingvarum, Januae lingvarum vestibulum, De astruendo Januae templo, Didactica dissertatio. Edd. V. Balík aj. Praha: Academia. KOMENSKÝ, Jan Amos (2003). Dvéře jazyků odevřené. Ed. K. Hádek. 7. vyd. Praha; Litomyšl: Paseka [= Smil: jazykem o jazyce 1]. KONSTANC, Jiří (1999). De Orthographia, To jest: O dobrém Českém Psání a Tištění. Ed. M. Valášek. Čeština doma a ve světě, roč. 7, s. 154–159. KOUPIL, Ondřej (1996). Překlad části Rosovy Čechořečnosti s úvodem a komentářem. Nepublikovaná diplomní práce UK FF Praha. KOUPIL, Ondřej (2002). Jak prv psávali Čechové. Listy filologické, roč. 125, s. 310–320. KOUPIL, Ondřej (2003). Matouš Benešovský zvaný Philonomus a jeho jazykové knížky. In Benešovský 2003: ix–xli. KOUPIL, Ondřej (2010a). Joannes Drachovius SJ jako teoretik české časomíry. Česká literatura, roč. 58, č. 2, s. 147–167. KOUPIL, Ondřej (2010b). Psáti, neb tisknouti?: (Nám4, ŠtVýb1 a písaři). In Čornejová, Rychnovská a Zemanová 2010: 235–249. KOUPIL, Ondřej (2011). Se Svatošem za Constantiem. In J. Förster, aj. (edd.). Musarum Socius jinak též Malý Slavnospis. Praha: Kabinet pro klasická studia AV ČR, s. 85–98. KOUPIL, Ondřej (2012a). Jezuité Drachovius a Steyer gramatiky češtiny. Praha: Koniasch Latin Press [= Grammaticae Bohemicae 2]. KOUPIL, Ondřej (2012b). Modul digitalizovaných mluvnic: co, k čemu, pro koho. In Bibliotheca antiqua 21 (2012). Olomouc: Vědecká knihovna; Ostrava: Sdružení knihoven České republiky, s. 123–126. KOUPIL, Ondřej (2013a). Alphabetum Boëmicum (1718): slabikář pro učené. Listy filologické, roč. 136, č. 3–4, s. 365–382. KOUPIL, Ondřej (2013b). Nový zákon tzv. Svatováclavské bible (1677). Historie — otázky — problémy, roč. 5, č. 2, s. 95–106. KOUPIL, Ondřej (2015a). Grammatykáři: gramatografická a kulturní reflexe češtiny 1533–1672. 2. vyd. Praha: Karolinum.
ZKRATKY A LITERATURA
mluvnice.indd 149
149
13.08.15 10:11
KOUPIL, Ondřej (2015b). Konvence a experiment: Rosova pravidla českého pravopisu. Acta Universitatis Carolinae — Philologica 3. Slavica Pragensia XLII, 2014. Praha: Karolinum, s. 93–104. KOUPIL, Ondřej (2015c). Hájek jako jazyková autorita. In Na okraj Kroniky české (Studia Hageciana 1). Ed. J. Linka. Praha: Ústav pro českou literaturu; Academia, s. 187–200. KOUPIL, Ondřej (2015d). Druhé vydání náměšťské mluvnice (1543) znovu nalezeno (v tisku). KRAJČOVIČ, Rudolf (1985). O slovenčině v Doležalovej gramatike. In Porák 1985: 179–190. KRÁLÍK, Oldřich (1948). Humanismus a počátky českého mluvnictví. In A. Grund, Ad. Kellner a J. Kurz (edd.). Pocta Fr. Trávníčkovi a F. Wollmannovi. Brno: Komenium, s. 253–275. KROUPA, Jiří K. (1994). M. W. Stejer v zrcadle Catalogi triennales II. Listy filologické, roč. 117, s. 316–318. KUBÁLEK, Josef, Josef HENDRICH a František ŠIMEK (1929). Naše slabikáře: od nejstarších dob do konce XVIII. století. Praha: Školní nakladatelství. KUČERA, Karel (ed.) (1991). Jan Gebauer: sborník ke 150. výročí narození = Acta Universitatis Carolinae — Philologica 1–2/1992. Slavica Pragensia XXXV. Praha: Karolinum. KUČERA, Karel (1998). Vývoj účinnosti a složitosti českého pravopisu od konce 13. do konce 20. století. Slovo a slovesnost, roč. 59, s. 178–199. KUSÁKOVÁ, Lenka (1985a). 170 let od úmrtí F. J. Tomsy. Naše řeč, roč. 68, s. 108–110. KUSÁKOVÁ, Lenka (1985b). Nejedlého kritika Thámovy české gramatiky z r. 1798. Naše řeč, roč. 68, s. 135–140. KYAS, Vladimír (1951–1952). První česká mluvnice a její místo ve vývoji spisovné češtiny. Slovo a slovesnost, roč. 13, s. 141–149. KYAS, Vladimír (1997). Česká bible v dějinách národního písemnictví. Ed. J. Pečírková. Praha: Vyšehrad. Lexicon grammaticorum: a bio‑bibliographical companion to the history of linguistics I–II (2009). 2. vyd. Red. H. Stammerjohann. Tübingen: Max Niemayer Verlag. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 1: A–G (1985). Red. V. Forst. Praha: Academia. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 2/I: H–J; 2/II: K–L (1993). Red. V. Forst. Praha: Academia. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 3/I: M–O; 3/II: P–Ř (2000). Red. J. Opelík. Praha: Academia. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 4/I: S–T; 4/II: U–Ž (2008). Red. L. Merhaut. Praha: Academia. LILY, William (2013). Lily’s grammar of Latin in English: An Introduction of the eyght partes of speche, and the Construction of the same. Ed. H. Gwosdek. Oxford: Oxford University Press. LINKA, Jan (2005). Jiří Ferus‑Plachý SJ a jeho okruh, aneb Dílo nejzáhadnějšího českého autora 17. století. Listy filologické, roč. 128, s. 145–180. LINKA, Jan (2011). Constantiův Svatoš. In Förster, J., aj. (edd.). Musarum Socius jinak též Malý Slavnospis. Praha: Kabinet pro klasická studia AV ČR, s. 99–110.
150
mluvnice.indd 150
ZKRATKY A LITERATURA
13.08.15 10:11
MACURA, Vladimír (1995). Znamení zrodu: české národní obrození jako kulturní typ. 2., rozšířené vyd. Praha: H&H. [MALÝ, Jakub B. =] J. M. (1839). Ausführliches, theoretisch‑practisches Lehrbuch… Časopis Českého museum, roč. 13, č. 3, s. 383–385. MALÝ, Jakub (1849). Rec. Česká mluvnice nově vzdělaná. Časopis českého museum, roč. 23, č. 4, s. 120–131. MAREŠ, František Václav (2000). Emauzské prameny českého diakritického pravopisu. In F. V. Mareš. Cyrilometodějská tradice a slavistika. Edd. E. Bláhová a J. Vintr. Praha: Torst, s. 521–526. MARVAN, Jiří (1983). Introduction. In Rosa 1983: I–VII. MICHÁLEK, Emanuel (1961). O jazykových otázkách v dílech českých národních humanistů. Slovo a slovesnost, roč. 22, s. 8–14. MICHÁLEK, Emanuel (1972). Z minulosti naší jazykové kultury (K jazykovému odkazu Jana Blahoslava). Naše řeč, roč. 55, s. 22–26. MIKULÁŠEK, Bohuslav (2013). Náměšťská „Gramatika česká“. In J. Haugwitz‑El Kalak (ed.). Panství Náměšť v proměnách času: obraz v zrcadle evropských dějin. Telč: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Telči, s. 58–67. MUZIKA, František (2005). Krásné písmo ve vývoji latinky II. 2. vyd. Praha; Litomyšl: Paseka. NEČAS, Daniel (2001). Rozmlouvání mezi mistrem a žáčkem o psané češtině. In Štejer 2001: XXIII–XXXV. NECHUTOVÁ, Jana, Dušan ŠLOSAR a Radoslav VEČERKA (1982). Čítanka ze slovanské jazykovědy v českých zemích. Brno: Filozofická fakulta Univerzity J. E. Purkyně. NEWERKLA, Stefan M. (1999). Johann Wenzel Pohl – Sprachpurismus zwischen Spätbarock und tschechischer Erneuerung. In G. Zand, a J. Holý (edd.). Tschechisches Barock: Sprache, Literatur, Kultur = České baroko: jazyk, literatura, kultura. Frankfurt am Main aj.: Peter Lang, s. 49–67. NEWERKLA, Stefan, Václav PETRBOK a Taťána VYKYPĚLOVÁ (2014). Maximilian Schimek: Vorläufer der wissenschaftlichen Slawistik: Leben, Werk, Editionen. Wien: Holzhausen [= Bohemoslavica abscondita 2]. NOVÁK, Jan Václav (1888). O Gramatice české M. Vavřince Benedikta z Nudožer (vyd. r. 1603). Časopis Musea království Českého, roč. 62, s. 360–369. NOVÁK, Jan Václav (1893). Myšlenky Kollárovy o libozvučnosti češiny a jich ohlasy na Moravě. In Pastrnek 1893: 154–160. NOVÁK, Jan Václav, a Josef HENDRICH (1932). Jan Amos Komenský: jeho život a spisy. Praha: Dědictví Komenského [= Spisy Dědictví Komenského 214; Časové otázky a rozpravy pedagogické 27]. NOVOTNÝ, Jan (1975). František Cyril Kampelík. Praha: Melantrich [= Odkazy pokrokových osobností naší minulosti 40]. NOVOTNÝ, Václav, a Rudolf URBÁNEK (edd.) (1923). Sborník Blahoslavův (1523–1923): k čtyřstému výročí jeho narozenin. Přerov: Obzor. OPTÁT, Beneš, Petr GZEL a Václav PHILOMATHES (1974). Grammatyka Česká: (die Ausgaben von 1533 und 1588). Ed. G. Freidhof. Frankfurt a. M. aj.: Kubon & Sagner [= Specimina philologiae Slavicae 7/1–2]. OUTRATA, Filip (2002). Vavřinec Benedikt Nudožerský jako typ humanistického vzdělance. Acta Universitatis Carolinae — Historia Universitatis Carolinae Pragensis, roč. 42, č. 1–2, s. 59–74.
ZKRATKY A LITERATURA
mluvnice.indd 151
151
13.08.15 10:11
PADLEY, G. A. (1976). Grammatical theory in Western Europe 1500–1700: the Latin tradition. Cambridge aj.: Cambridge University Press. PALACKÝ, František (1827). Literní zpravy. Časopis Společnosti vlastenského museum v Čechách, roč. 1, sv. 1, s. 132–140. [PALACKÝ, František] (1831). Nové knihy české. Časopis českého museum, roč. 5, č. 2, s. 231–237. PARKOSZOWIC, Jakub (1985). Jakuba Parkosza Traktat o ortografii polskiej. Ed. M. Kucała. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe. PAŘÍZEK, Aleš (1812). Pravidla české dobropísebnosti praktyckými příklady vysvětlená, pro učitele českých škol, zvlášť pak pro kandidáty úřadu učitelského. Praha: J. Buchler. PASTRNEK, František (ed.) (1893). Jan Kollár 1793–1852: sborník statí o životě, působení a literání činnosti pěvce „Slávy dcery“ na oslavu jeho stoletých narozenin. Vídeň: Český akademický spolek; Slovenský akademický spolok „Tatran“. PAVLÍČEK, Jan F. (2013). Pobyt Giana Gastona de’ Medici v Čechách. Disertační práce MU FF Brno, HÚ. PETRÁČKOVÁ, Věra (1989). Příspěvek k životopisu Václava Jana Rosy. Acta Universitatis Carolinae — Philologica 2–3. Slavica Pragensia XXIX, 1987. Praha: Univerzita Karlova, s. 131–141. PETRBOK, Václav (2012). Stýkání, nebo potýkání?: z dějin česko‑německo‑rakouských literárních vztahů od Bílé hory do napoleonských válek. Praha: Triáda. PIŠNA, Jan (2012). Typografický popis tisků české adaptace Melanchthonovy latinské gramatiky. In Bibliotheca antiqua 21 (2012). Olomouc: Vědecká knihovna; Ostrava: Sdružení knihoven České republiky, s. 205–216. PLESKALOVÁ, Jana (2005). Jan Hus a nabodeníčka. In S. Čmejrková a I. Svobodová (edd.). Oratio et ratio: sborník k životnímu jubileu Jiřího Krause. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, s. 283–287. PLESKALOVÁ, Jana, aj. (edd.) (2007). Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Praha: Academia. POHL, Jan Václav (2007). Není hrubě zdrávo v tom povětří pozůstati aneb Všeliká rozmlouvání, při potkání a ranním navštívení, o strojení neb oblékání etc. Ed. M. Valášek. Praha: Volvox Globator [= Smil: jazykem o jazyce 5]. PORÁK, Jaroslav (1973). Rosova mluvnice a vývoj češtiny a české lingvistiky v 17. století. In V. Barnet aj. (edd.). Studia Slavica Pragensia: akademiku Bohuslavu Havránkovi k osmdesátinám. Praha: Universita Karlova, s. 39–53. PORÁK, Jaroslav (1979). Jubileum Pavla Doležala. Naše řeč, roč. 62, s. 148–151. PORÁK, Jaroslav (1983). Humanistická čeština: hláskosloví a pravopis. Praha: Univerzita Karlova [=Acta Universitatis Carolinae Philologica, Monographia LXXV — 1979]. PORÁK, Jaroslav (ed.) (1985). Starší české, slovenské a slovanské mluvnice. Praha: Univerzita Karlova [= Práce z dějin slavistiky X]. POSPÍŠIL, Antonín (1971). Jan Blahoslav — jazykovědec a literát. In G. Vožda (ed.). Sborník Jan Blahoslav Přerovský. Přerov: Městský národní výbor v Přerově aj., 1971, s. 50–65. PRŮCHA, Jan (1963). K hodnocení Tomsovy kodifikace spisovné češtiny. Slovo a slovesnost, roč. 24, s. 57–61. PUMPRLA, Václav (2010). Knihopisný slovník českých, slovenských a cizích autorů 16.–18. století. Praha: Kabinet pro klasická studia, Filosofický ústav Akademie věd České republiky.
152
mluvnice.indd 152
ZKRATKY A LITERATURA
13.08.15 10:11
ROSA, Wenceslaus Johannis [sic] (1983). Čechořečnost seu Grammatica linguae Bohemicae. Micro‑Pragae 1672. Ed. J. Marvan a G. Betts. München: O. Sagner [= Specimina philologiae Slavicae 52]. ROSA, W. J. (1991). Czech Grammar (Čechořečnost) 1672. Do angličtiny přel. G. Betts a J. Marvan. Praha: Porta. ROSA, Václav Jan (1996a). O Etymologii I–XVIII. Přel. O. Koupil. In Koupil 1996: 1–66. ROSA, Václav Jan (1996b). Předmluva k Čechořečnosti (z lat. přel. O. Koupil). Listy filologické, roč. 119, s. 101–161. ROSA, Václav Jan (1999). Václav Jan Rosa o českém slovese. Přel. O. Koupil. Čeština doma a ve světě, roč. 7, s. 160–166. ROUDNÝ, Miroslav (1982). Neuberský opis Rosova slovníku. Sborník Národního muzea v Praze, řada C — literární historie, sv. 27, č. 2, s. 101–103 (s přílohami). ROUDNÝ, Miroslav (2001). Rosův slovník: co s ním bylo, je a bude. Rukopis. Praha. RUŽIČKA, Jozef (ed.) (1971). Martin Hattala: 1821–1903: materiál z konferencie konanej v Trstenej dňa 21. a 22. októbra 1970. Trstená: Prípravný výbor osláv 600 rokov mesta a 100 rokov Gymnázia v Trstenej. RYBIČKA, Antonín (1859). Život a působení Václava Matěje Krameriusa. Praha: J. Pospíšil. RYBIČKA, Antonín (1883–1884). Přední křisitelé národa českého: boje a usilování o právo jazyka českého začátkem přítomného století. Praha: F. Šimáček. ŘEPA, Milan (2001). Moravané nebo Češi?: vývoj českého národního vědomí na Moravě v 19. století. Brno: Doplněk. SEDLÁČEK, Miloslav (1993). K vývoji českého pravopisu 1. Naše řeč, roč. 76, s. 57–71. SCHÄFER, Franz (2009). Felbiger revisited — tereziánské reformy a čeština (pět tezí a pokus o syntézu). Bohemica Olomucensia, roč. 1, č. 4, s. 22–25. SCHIMEK, Maxmilian (1785). Handbuch für einen Lehrer der böhmischen Literatur. Wien: Ch. F. Wappler. SCHLEICHER, August (1849). O spisovnej češtině: odevřený list cizozemského linguisty Čechoslovanovi. Bonna: A. Marcus. SCHLEICHER, August (1850). Über böhmische Grammatik, mit Berücksichtigung der vorhandenden ausführlicheren böhmischen Grammatiken. Zeitschrift für die österreichischen Gymnasien, roč. 1, s. 725–756. SCHLEICHER, August (1851). Über böhmische Grammatik, mit Berücksichtigung der böhmischen Grammatiken für Deutsche. Zeitschrift für die österreichischen Gymnasien, roč. 2, s. 269–310. SCHRÖPFER, Johann (1968). Einleitung. In Hus 1968: 1–49. SKALICKÝ, Bohumil (1971). Martin Hattala a vývoj českého mluvnictví. Naše řeč, roč. 54, č. 5, s. 275–283. SKÝBOVÁ, Anna (1998). Gian Gastone Medici, poslední medicejský velkovévoda, a vydání české gramatiky v Praze. In Facta probant homines: sborník příspěvků k životnímu jubileu prof. dr. Zdeňky Hledíkové. Praha: Scriptorium, s. 431–439. SMITH, Nancy Susan (1999). Introduction. In Benedikt z Nudožer 1999a: I–XXI. SPRINGHETTI, Emilio (1961–1962). Storia e fortuna della Grammatica di Emmanuele Alvares, S. J. Humanitas, roč. 13–14, s. 283–304. SRŠEŇ, Lubomír (2004). Osobnost Josefa Dobrovského prezentovaná portréty. In Vavřínek, Gladkova a Skwarska 2004: 103–140.
ZKRATKY A LITERATURA
mluvnice.indd 153
153
13.08.15 10:11
STANKIEWICZ, Edward (1984). Grammars and dictionaries of the Slavic languages from the middle ages up to 1850: an annotated bibliography. Berlin; New York; Amsterdam: Mouton Publishers. STEINER, Martin (2003). Cesty k jazykům podle Komenského aneb Žáčkova pouť od skromných dveří k rozlehlým palácům. In Komenský 2003: 7–15. STICH, Alexandr (2001). Štejerův Žáček a jeho kulturní poslání. In Štejer 2001: VII–XX. STORCHOVÁ, Lucie (2011). Paupertate styloque connecti: utváření humanistické učenecké komunity v českých zemích. Praha: Scriptorium. SVATOŠ, Martin (2001). Osobnost, život a dílo Matěje Václava Štejera T. J. v podání jezuitských pramenů. In Štejer 2001: CLI–CLXXVI. SYLLABA, Theodor (1979). Jan Gebauer: bibliografický soupis publikovaných prací s úvodní studií a dokumentací k 100. výročí založení Gebauerova slovanského semináře. Praha: Státní knihovna ČSR — Slovanská knihovna. SYLLABA, Theodor (1986). Jan Gebauer. Praha: Melantrich [= Odkazy pokrokových osobností naší minulosti 78]. ŠAFAŘÍK, Pavel Josef (1843). Slovo o českém pravopisu. Časopis Českého museum, roč. 17, č. 1, s. 3–12. ŠAFAŘÍK, Pavel Josef ([1845]). Počátkové staročeské mluvnice: úvod k výboru staročeské literatury. Praha: synové B. Háze. ŠAFAŘÍK, Pavel Josef (1874). Dopisy Pavla Jos. Šafaříka Janu Kollárovi. Časopis Musea království Českého, roč. 48, s. 54–90. ŠEMBERA, Aloys V. (1842). Nové knihy české. Časopis Českého museum, roč. 16, č. 3, s. 468–471. ŠEMBEROVA, Zdeňka (1893). Drobné vzpomínky. In Pastrnek 1893: 78–81. ŠILHAN, Jindřich (1977). Kdy vznikl dochovaný rukopis Blahoslavovy Gramatiky? Vlastivědný věstník moravský, roč. 29, s. 96–97. ŠLOSAR, Dušan (1978). Ještě k rukopisu Blahoslavovy Gramatiky. Vlastivědný věstník moravský, roč. 30, s. 318. ŠLOSAR, Dušan (1985). Slovotvorba v Blahoslavově gramatice a v gramatikách pozdějších. In Porák 1985: 77–82. ŠLOSAR, Dušan (2010). Diakritický pravopis. In Čornejová, Rychnovská a Zemanová 2010: 200–205. ŠTĚDROŇ, Petr (2003). Schülerdialoge als historische Quelle: Bemerkungen zum Büchlein von Ondřej Klatovský. In S. Höhne aj. (edd.). Brücken: germanistisches Jahrbuch Tschechien–Slowakei 2003 (Neue Folge 11). [Praha]: Nakladatelství Lidové noviny (im Auftrag des DAAD), s. 41–78. ŠTEJER, Matěj Václav (2001). Žáček aneb Výborně dobrý způsob, jak se má dobře po česku psáti neb tisknouti. Ed. D. Nečas. Praha: Akropolis. TEŠNAR, Hynek (2000). K pravopisným polemikám v 1. polovině 19. století. Naše řeč, roč. 83, s. 243–252. TIEFTRUNK, Karel (1881). Dějiny Matice české. Praha: Matice česká [= Novočeská bibliothéka 24; Spisy musejní 154]. TOMSA, Franz Johann (1784). Uvedení k české dobropísebnosti, k užívání českých škol v cís. král. zemích. Praha: Cís. král. normální škola. TRUHLÁŘ, Antonín, aj. (1973). Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě 4: N–Ř. Praha: Academia. TYDLITÁT, Jan (ed.) (1994). František Martin Pelcl: sborník příspěvků z odborného semináře. Rychnov nad Kněžnou: Městský úřad.
154
mluvnice.indd 154
ZKRATKY A LITERATURA
13.08.15 10:11
URBÁNKOVÁ, Emma (red.) (1959). Soupis děl J. A. Komenského v československých knihovnách, archivech a museích. Praha: Státní pedagogické nakladatelství [= Edice Universitní knihovny v Praze]. VALÁŠEK, Martin (2003). Gramatik Václav Jandit a Gian Gastone. In V. Herold a J. Pánek (edd.). Baroko v Itálii — baroko v Čechách: setkávání osobností, idejí a uměleckých forem. Praha: Filosofia, s. 469–478. VALÁŠEK, Martin (2005). Barokní gramatikové, jejich úzus a postoje k jazyku. Nepublikovaná disertační práce UK FF Praha, ÚČJTK. VASILJEV, Ivo (1989). K jazykové politice protireformace. Český lid, roč. 76, s. 172–179. VAVŘÍNEK, Vladimír, Hana GLADKOVA a Karolína SKWARSKA (edd.) (2004). Josef Dobrovský, fundator studiorum slavicorum: příspěvky z mezinárodní vědecké konference v Praze 10.–13. června 2003. Praha: Slovanský ústav AV ČR. VEČERKA, Radoslav, a Petr KARLÍK (2007). Mluvnictví. In Pleskalová aj. 2007: 11–120. VIDMANOVÁ, Anežka (1982). Ke spisku Orthographia Bohemica. Listy filologické, roč. 105, s. 75–89. VINTR, Josef (1972). Terminologický systém Gramatiky české Jana Blahoslava. Listy filologické, roč. 95, s. 150–161. VINTR, Josef (1985). Česká gramatická terminologie do r. 1620. Wiener Slavistisches Jahrbuch, roč. 31, s. 151–185. VINTR, Josef (1988). Grammatica Bohemica Matouše Philonoma Benešovského z roku 1577. In B. Christa, W. Gesemann a H. W. Schaller (edd.). Slavic themes: papers from two hemispheres: festschrift for Australia. Neuried: Hieronymus [= Selecta Slavica 12], s. 387–396. VINTR, Josef (1991a). Václav Jan Rosa und die ältere tschechische Grammatographie. Wiener slavistisches Jahrbuch, roč. 37, s. 93–101. VINTR, Josef (1991b). Václav Jan Rosa and the earlier study of Czech Grammar. In Rosa 1991: XV–XXIV. VINTR, Josef (1992). »Lima linguae Bohemicae — To jest Brus jazyka českého« Jiřího Konstance z roku 1667. Listy filologické, roč. 115, supplementum II, s. 159–170. VINTR, Josef (1995). Pravidla označování kvantity vokálů v barokní češtině podle »Brusu« Jiřího Konstance z r. 1667. In P. Karlík, J. Pleskalová a Z. Rusínová (edd.). Pocta Dušanu Šlosarovi: sborník k 65. narozeninám. Boskovice: Albert, s. 36–45. VINTR, Josef (1996). Grammatica Boëmica jesuity Jana Drachovského z roku 1660. Wiener slavistisches Jahrbuch, roč. 42, s. 173–183. VINTR, Josef (1997). České gramatické myšlení v XVII. století. Wiener Slavistisches Jahrbuch, roč. 43, s. 219–231. VINTR, Josef (2008). Studien zur älteren tschechischen Grammatographie. Ed. B. Vykypěl. München: LINCOM Europa [= Travaux linguistiques de Brno 03]. VINTR, Josef (2010). Prima principia linguae Bohemicae — stručná mluvnička češtiny ze 17. století. Naše řeč, roč. 93, č. 4–5, s. 248–254. VINTR, Josef, a Jana PLESKALOVÁ (edd.) (2004). Vídeňský podíl na počátcích českého národního obrození: J. V. Zlobický (1743–1810) a současníci: život, dílo, korespondence = Wiener Anteil an den Anfängen der tschechischen nationalen Erneuerung: J. V. Zlobický (1743–1810) und Zeitgenossen: Leben, Werk, Korrespondenz. Praha: Academia.
ZKRATKY A LITERATURA
mluvnice.indd 155
155
13.08.15 10:11
VÍŠKOVÁ, Jarmila, a Jiří SIROTEK (1953). Zpracování českého tvarosloví u Dobrovského. In B. Havránek a J. Dolanský (edd.). Josef Dobrovský: 1753–1953: sborník studií k dvoustému výročí narození. Praha: Nakladatelství
Československé akademie věd, s. 182–196.
VLČEK, Jaroslav (1917). Několik slov o Blahoslavově Mluvnici české. Naše řeč, roč. 1, s. 5–8, 41–44, 114–117. VODIČKA, Felix (1958). Úloha Josefa Dobrovského při vzniku obrozenské literatury. In F. Vodička. Cesty a cíle obrozenecké literatury. Praha: Československý spisovatel, s. 61–126. VOIGT, Adauctus (1775). Classes quinque in Academia Pragensi pro pueris et adolenscentibus cujusvis conditionis ac dignitatis, domesticis et peregrinis erectae. Pragae typis Pauli Sessii, Anno Domini M. D. C. IX. (4 plag. in 4.). Acta litteraria Bohemiae et Moraviae, vol. 1, pars 5, s. 321–336. VOIT, Petr (1986). Dosud neznámý latinsko‑český slabikář z poloviny 16. století. Listy filologické, roč. 109, s. 24–30. VOIT, Petr (2008). Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století I–II. 2. vyd. Praha: Libri. VOIT, Petr (2010). Role Norimberku při utváření české a moravské knižní kultury první poloviny 16. století. In O. Fejtová, V. Ledvinka a J. Pešek (edd.). Ztracená blízkost: Praha–Norimberk v proměnách staletí: stati a rozšířené příspěvky z 27. vědecké konference Archivu hlavního města Prahy, uspořádané ve spolupráci se Stadtarchiv Nürnberg […] ve dnech 7. a 8. října 2008 v Clam‑Gallasově paláci v Praze. Praha: Scriptorium [= Documenta Pragensia 29 (2010)], s. 389–457. VOIT, Petr (2011). Tiskové písmo Čech a Moravy první poloviny 16. století. In Bibliotheca Strahoviensis 10, s. 105–202. VOIT, Petr (2013). Český knihtisk mezi pozdní gotikou a renesancí I: severinsko ‑kosořská dynastie 1488–1557. Praha: KLP. Vokabulář webový (2015). <http://vokabular.ujc.cas.cz/>. VRANOVSKÁ, Daniela (2011). Ortografie tisku Brus jazyka českého (1667) od Jiřího Konstance. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Výbor z české literatury doby husitské 2 (1964). Edd. B. Havránek, J. Hrabák, J. Daňhelka aj. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd. VYKYPĚLOVÁ, Taťána (2008). K možnostem vytvoření konfesně podmíněných variant spisovné češtiny v 16. století. Wiener Slavistisches Jahrbuch, roč. 54, s. 171–191. VYKYPĚLOVÁ, Taťána (2013). Wege zum Neutschechischen: Studien zur Geschichte der tschechischen Schriftsprache. Hamburg: Dr. Kovač [= Studien zur Slavistik 32]. VYKYPĚLOVÁ, Taťána (2014). Sechs Beiträge zur Geschichte des Tschechischen. München: Lincom Europa [= Travaux linguistiques de Brno 11]. Z dob našeho probuzení: sbírka přátelských dopisů některých spisovatelův a vlastencův našich, zejména Jos. Jungmanna, Fr. Palackého, Jana Kollára, J. Pr. Koubka, Tomáše Buriana, Jaroslava Pospíšila, Morice Fialky, Fr. C. Kampelíka, Jana Jeníka rytíře z Bratřic, Drah. M. bar. Villaniho, Jana Dvořáčka a jiných (1875). Ed. F. Čenský. Praha: Fr. A. Urbánek. ZELENÝ, Václav (1873). Život Josefa Jungmanna. Praha: Matice česká. ZIEGLER, Josef Liboslav (1842). Mluvnice česká. Chrudím: V. Váša.
156
mluvnice.indd 156
ZKRATKY A LITERATURA
13.08.15 10:11
VII.
SEZNAM VYOBRAZENÍ
Seznam vyobrazení opakuje popisky a doplňuje údaje o uložení exemplářů a původu reprodukcí. Portréty v Galerii autorů vznikly jako kolekce pro tento katalog a výstavu, ke které se pojí. Jistě tu byla možnost vyhledávat víc nebo míň historická zobrazení autorů mluvnic češtiny a dosáhnout tak stavu, že u těch nejznámějších uvidí čtenáři posté tutéž reprodukci (předlohy by navíc byly pořízeny rozmanitými technikami) a u těch málo známých nenajdou nic, protože se žádný obrázek nedochoval. Zvolená cesta je tradiční alternativou: výrazovými prostředky doby vzniku dát prostor poučené imaginaci a v jednotném stylu představit jak portréty realistické, jejichž předlohou bylo nějaké dobové nebo aspoň staré vyobrazení (ne nutně historicky věrné — proto tady má Jan Hus vousy), tak portréty imaginární, pojaté víc jako obecné schéma v modu »pravděpodobnosti« vycházející z informací o gramatikově životě (imaginární portréty jsou označeny hvězdičkou *). Obr. 1 (přední strana obálky): QR kód s verši z titulní strany NámGram1533 (č. 16/04), sapfická strofa. Obr. 2 (zadní strana obálky): Miroslav Koupil, galerie autorů mluvnic češtiny z 16.–19. století (více v oddíle IV). Obr. 3 (frontispis): Detail textury z titulní strany NámGram1533 (č. 16/04). KNM 26 E 18 přív. Obr. 4 (s. 35): HusAbec a Orth (č. 16/01.02), fol. 35r. Třeboň, Státní oblastní archiv v Třeboni A 4. Obr. 5 (s. 36): NámGram1533 (č. 16/04), fol. A1r. KNM 26 E 18 přív. Obr. 6 (s. 39): MelGram1560 (č. 16/07), s. 17; stupňování latinských adjektiv s českými ekvivalenty. SK AC IV 57. Obr. 7 (s. 40): BlahGram (č. 16/08), fol. 162v; začátek Blahoslavových Přidání. MZK Rkp 114 (RKP2-0047.982). Obr. 8 (s. 43): BeneGram1577 (č. 16/09), fol. A7v; skloňovací paradigma se sedmi pády. NK ČR 54 F 94. Obr. 9 (s. 44): AlvInst1598 (č. 16/11), fol. A1r. SK AC XIV 91. Obr. 10 (s. 49): BenGram1603 (č. 17/01), l. 35v; skloňování ten s česko-slovenským instrumentálem. KNM 26 E 21. Obr. 11 (s. 50): DrachGram1660 (č. 17/05), fol. A1r. VKOL 32.277. Obr. 12 (s. 53): KonsLima1667 (č. 17/06), fol. a1r. VKOL 32.278. Obr. 13 (s. 54): ŠtajerZpůsob1668 (č. 17/07), s. 2. Soukromá sbírka. Obr. 14 (s. 57): KomJanua1669 (č. 17/08), s. [215]; pravopisné dodatky, nejspíš Štajerovy. SK FE II 21.
SEZNAM VYOBRAZENÍ
mluvnice.indd 157
157
13.08.15 10:11
Obr. 15 (s. 58): RosaGram1672 (č. 17/10), s. 394–395; začátek latinsko-české čtvrté části. ÚJČ T III 3178a. Obr. 16 (s. 63): JanditGram1704 (č. 18/01), s. 166; závěr katalogu mluvnic. Soukromá sbírka. Obr. 17 (s. 64): Alph1718 (č. 18/04), s. 111; návod na psaní předložek s/z. ÚJČ T III 5954. Obr. 18 (s. 67): JanditGram1732 (č. 18/06), frontispis a fol. A1r. ÚJČ T III 3133. Obr. 19 (s. 68): DolGram1746 (č. 18/08), s. 30; skloňování substantiv zub a holub se slovenskými variantami v závorkách. VKOL 88.778. Obr. 20 (s. 71): ProchŽáček1755 (č. 18/10), fol. B2r; slabikování. KNM 26 F 12. Obr. 21 (s. 72): PohlGram1756 (č. 18/11), fol. )(1r. Soukromá sbírka. Obr. 22 (s. 75): PohlGram1773 (č. 18/13), s. 166; adverbia zapsaná experimentálním pravopisem. Soukromá sbírka. Obr. 23 (s. 76): PohlSprach1776 (č. 18/14), titulní list s přípisky F. Čenského a sběratele R. Hlavy. Soukromá sbírka. Obr. 24 (s. 79): ŠtajerZpůsob1781 (č. 18/15), fol. I5r; skutečné vročení tisku se skrývá v pásu grafických ozdob. SK AC XII 35. Obr. 25. (s. 80): TomsaSprach1782 (č. 18/16), s. 70–71; skloňování vzorů vrah a lenoch. ÚJČ T III 6524. Obr. 26 (s. 83): ThámSprach1785 (č. 18/19), s. 13; skloňování vzoru vládyka s variantními tvary instrumentálu plurálu. VKOL 36.126. Obr. 27 (s. 84): PelclGrund1795 (č. 18/20), s. [I]; titulní strana německého tisku vysázená klasicistní antikvou. ÚJČ T III 636. Obr. 28 (s. 87): PelclGrund1798 (č. 18/21), s. [I]; titulní strana druhého vydání vysázená tradiční frakturou. VKOL 997.031. Obr. 29 (s. 88): NejGram1804 (č. 19/01), tab. II za s. 125; přehled skloňování substantiv. ÚJČ T III 3136. Obr. 30 (s. 91): DobLehr1809 (č. 19/04), tab. III za s. 294; přehled časování sloves. ÚJČ T III 6830. Obr. 31 (s. 92): ŠiesGram1812 (č. 19/05), s. [I]. ÚJČ T III 5558. Obr. 32 (s. 95): HankaPrav1817 (č. 19/07), s. [8]; odvážné Hankovy úvahy o pravopise. ÚJČ T III 6133. Obr. 33 (s. 96): DobLehr1819 (č. 19/08), s. [I]. ÚJČ T III 630a. Obr. 34 (s. 99): HankaMluv1822 (č. 19/10), s. [I]; antikva progresivně užitá pro češtinu (srov. diakritiku). ÚJČ T II 9391. Obr. 35 (s. 100): JunBeleuch1829 (č. 19/11), s. [1]. ÚJČ T III 8953. Obr. 36 (s. 103): NejLehr1830 (č. 19/12), s. [I]. ÚJČ T III 8088. Obr. 37 (s. 104): BurianLehr1839 (č. 19/14), s. 81; skloňování antických jmen. ÚJČ T III 2208b. Obr. 38 (s. 107): ŠemRecht1841 (s. 19/15), s. [I]. MZK 1-0015.560k. Obr. 39 (s. 108): KamČech1842 (č. 19/17), s. [i]. Soukromá sbírka. Obr. 40 (s. 111): TomMluv1850 (č. 19/19), s. [4]. MZK 2-0031.833. Obr. 41 (s. 112): HatMluv1857 (č. 19/20), s. 189; dvojité česko-slovenské paradigma. MZK 2-0021.154. Obr. 42 (s. 115): Brus1877 (č. 19/22), s. XIII; prameny a metoda Brusu. MZK 2-0095.928. Obr. 43 (s. 116): GebMluv1900 (č. 19/23), s. [I]. VKOL 95.004. Obr. 44–55 (s. 163–174).: Cato 1705: 105–116. SK FK II 112.
158
mluvnice.indd 158
SEZNAM VYOBRAZENÍ
13.08.15 10:11
VIII.
REJSTŘÍK OSOB
V rejstříku jsou jen jména osob zmíněná v textu oddílů I–V mimo bibliografické údaje a odkazy, popisky a zkratky mluvnic. Rejstříkována jsou i adjektiva odvozená od jmen osob (jako rosovský, Blahoslavův). Adam z Veleslavína D. 14, 17, 106 Adelung J. Ch. 113 Alvarus E. 14, 18, 45, 47, 52, 59, 118 Aquilinas-Vorličný P. 38, 41 Aristotelés 132 Bakalář M. 14 Balbín SI B. 17 Bartoloměj 132 Bathe SI G. 48 Bauernfeind M. 14 Bel (Belius) M. 26, 69, 70 Bělič J. 27 Belius > Bel Benedikt z Nudožer (Nudožerský, Nudozierinus) V. 16, 47, 51, 52, 62, 66, 70, 93, 118, 139 Benešovský-Philonomus M. 16, 42, 119, 139 Bernolák A. 26, 28, 106, 113 Bílý F. 28 Blahoslav J. 13, 16, 31, 41, 42, 45, 119, 129, 139 Bullokar W. 15 Burian T. 26, 78, 105, 109, 120 Camerarius J. 38, 41 Carolides D. 48 Carolides J. 48 Cato 18, 70, 73 Collinus M. 38, 126 Constantius > Konstanc
Cummings B. 14, 15 Czambel S. 28 Čelakovský F. L. 22, 25, 106, 113 Čenský F. 78, 120 Červenka M. 41 Dačický J. J. 42, 45 Dalimil (tak řečený) 48 Daňhelka J. 33 Dobrovský J. 10, 17, 19–22, 24–26, 47, 56, 59, 60, 74, 81, 85, 86, 89, 90, 93, 94, 97, 98, 101, 102, 105, 106, 113, 118, 120, 121, 123, 125, 130, 140 Doležal P. 19, 25, 29, 69, 70, 81, 93, 98, 121, 139 Donatus Ael. 14, 38 Drachovius (Drachovský) SI J. 16, 17, 47, 51, 52, 55, 82, 121, 134, 139 Drachovský > Drachovius Ďurovič Ľ. 70 Dušek V. J. 42 Erasmus (Rotterdamský) 15, 37, 139 Ertl V. 29 Felbiger J. I. von 25 Ferdinand III. 129, 130 Ferus SI J. 51 Filomates > Philomathes Franta (Šumavský) J. 105
REJSTŘÍK OSOB
mluvnice.indd 159
159
13.08.15 10:11
Gebauer J. 10, 28, 29, 114, 117, 122, 140 Gzel (Gzell) P. 34, 37, 122, 129, 130, 139 Gzell > Gzel Haase (Háze) B. 19 Had J. 14 Hádek K. 56 Hájek z Libočan V. 85, 106 Hakna > Hanka Hanka V. 10, 23–25, 34, 89, 90, 94, 97, 98, 101, 102, 106, 123, 125, 140 Harrant z Polžic a Bezdružic K. 85 Hattala M. 19, 28, 113, 123, 140 Háze > Haase Herrl J. 93 Hněvkovský Š. 21, 25 Hodža M. M. 19, 28, 113 Hollý J. 109 Hradil I. 41 Hromádko J. N. N. 21 Hus J. 14, 33, 124 Hylmar 114 Hýsek M. 102 Chládek J. 85 Ickelsamer V. 15 Jandit (Jandyt) V. 18, 19, 61, 62, 124, 139 Jandyt > Jandit Jedlička A. 93 Jeníšek z Újezda P. 51 Jireček J. 73 Jungmann J. 14, 21, 22, 24–26, 28, 42, 48, 73, 81, 82, 101, 105, 106, 110, 114, 123, 125, 132, 140 Kamarýt J. V. 25 Kampelík F. C. 27, 109, 110, 125, 137 Kaňka J. 29 Karel IV. 118, 129, 130 Karlík P. 24 Keipert H. 25 Klatovský z Dalmanhorstu O. 38, 126 Kollár Jan 17, 19, 27, 102, 105, 106, 109, 125 Komenský J. A. 48, 51, 56, 59, 62, 66, 69, 70, 85, 106, 110, 126, 134 Koniáš SI A. 62
160
mluvnice.indd 160
Konstanc (Constantius) SI J. 17, 42, 51, 52, 55, 62, 66, 70, 124, 127, 139 Kotel (?) 18 Kott F. Š. 114 Koubek J. P. 22, 110, 135 Kramerius V. M. 81, 90 Krman ml. D. 29, 69, 70, 139 Kříž z Telče O. 33 Linka J. 13 Lobkovicové 94 Lomnice a na Náměšti (Lomnický na Náměšti) V. z 16, 34, 37, 122, 129 Lukáš 37, 41 Luther M. 38 Macinellus A. 14 Macura V. 17 Malý J. (B.) 105, 110, 114, 127 Masnicyus T. 20, 69 Medici J. G. de’ 61, 124 Meidinger J. V. 89, 94, 133 Melanchthon Ph. 14, 38, 45, 47, 128 Mikeš F. O. 23, 113, 114, 128 Muzika F. 37 Nebrija A. de 15 Nejedlý J. N. 20–22, 24, 25, 89, 90, 93, 94, 98, 101, 102, 105, 125, 129, 133, 135, 140 Nejedlý V. 90, 93 Neuberka J. F. rytíř z 20, 81 Novák K. 117 Nudozierinus > Benedikt z Nudožer Nudožerský > Benedikt z Nudožer Optát B. 15, 16, 34, 37, 41, 45, 119, 122, 129, 130, 139 Palacký F. 22, 24, 27, 33, 105, 124, 136 Palkovič J. 24, 94, 98 Parcosii > Parkoszowic Parkoszowic (Parcosii) J. 33 Pařízek OP A. V. 24 Patočka 114 Pavlíček J. F. 124 Pekk H. (J.) 34 Pelcl F. M. 20–22, 85, 86, 89, 97, 129, 130, 135, 140
REJSTŘÍK OSOB
13.08.15 10:11
Pešina z Čechorodu T. 52 Philomathes (Filomates) V. 34, 130 Pohl (Pól) J. V. 14, 19–21, 70, 74, 77, 78, 82, 131, 139 Pól > Pohl Pospíšil J. H. 109 Presl J. S. 24 Priscianus 45 Procházka J. J. > Procházka Procházka SP A. a S. A. (V., omylem J. J.) 14, 73, 131 Purkyně J. E. 110 Ramée de La > Ramus Ramus (Ramée de La) P. 14, 16, 47, 48, 118, 132 Roebuck O. 140 Rosa V. J. 13, 14, 18, 19, 25, 51, 59, 61, 62, 66, 69, 70, 73, 74, 77, 81, 82, 124, 131, 132, 139 Rudolf II. 42, 89 Rulík J. 21 Severin ml. J. 33 Schimek M. 18, 21 Schleicher A. 26, 28, 105, 109, 110 Schneevogel P. 14 Schönfeld J. N. F. 20, 81 Slavík 114 Stach V. 15 Stejer > Štajer Steyer > Štajer Svoboda V. 114 Šafárik > Šafařík Šafařík (Šafárik) P. J. 23, 26–28, 52, 110, 113, 114, 123 Šembera A. V. 20, 27, 33, 106, 109, 114, 133 Šiessler I. J. 93, 133 Škarnicl A. 106 Šmitt J. E. 94, 134 Štajer (Stejer, Steyer, Šteyer) SI M. V. 17, 51, 52, 55, 56, 59, 65, 78, 82, 97, 106, 121, 124, 127, 134, 139
Štefan 42 Šteyer > Štajer Štúr Ľ. 26, 28, 113, 140 Tasso T. 109 Thám K. I. 20–22, 59, 85, 86, 105, 135, 140 Tibullus 109 Tieftrunk K. 114 Tkadlík F. 20 Tomíček J. S. 26, 110, 135 Tomsa F. J. 20–22, 24, 81, 98, 135, 140 Trattner J. Th. von 74, 82 Trávníček F. 29 Trnka F. D. 27, 102, 105, 106, 109, 125, 136, 137 Ungar K. R. 21 Urbánková E. 56 Václav Svatý 74 Valášek M. 18 Vaněk N. 22, 105 Vašica J. 18 Vávra J. 22 Večerka R. 23–24 Vinařický K. A. 22 Vintr J. 59 Vodňanský J. 14 Voigt A. 48 Voit P. 14, 33 Vusín > Wussin Werner K. P. 69, 70 Wussin K. Z. 14, 66, 69, 70 Young E. 101 Ziak > Žák Ziegler J. L. 21, 97 Zlobický J. V. 21, 22, 139 Žák (Ziak) V. P. 20, 27, 106, 109, 110, 125, 137
REJSTŘÍK OSOB
mluvnice.indd 161
161
13.08.15 10:11
IX.
PŘÍLOHA
Rozepře neboližto Controversiae českých grammatiků (Cato 1705: 105–116) konfrontují názory mluvnic 17. století v jednotlivých otázkách a kladou jejich protichůdná mínění vedle sebe. Faksimile umožňuje přiblížit, jak byl mnohohlas mluvnic češtiny vnímán na počátku 18. století. Text se postupně zabývá rozpory gramatiků v hláskoslovných pravidlech a pravopise (§ 1) a v tvarosloví (§ 2); v otázkách syntaktických odkazuje na V. J. Rosu (§ 3). Od s. 114 starého tisku se čte podrobný seznam předcházejících mluvnic češtiny, který navazuje na stručnější seznam V. Jandita (JandGram1704).
162
mluvnice.indd 162
PŘÍLOHA
13.08.15 10:11
Obr. 44–55: Cato 1705: 105–116. SK FK II 112.
163
mluvnice.indd 163
13.08.15 10:11
Mějž se zatím, čtenáři milý, dobře KomDvéře1633 (č. 17/03)
mluvnice.indd 175
13.08.15 10:11
GRAMMATYKA CŽESKA mluvnice češtiny v 16. až 19. století (katalog výstavy) Ondřej Koupil
Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2015 jako svou 303. publikaci. Portréty autorů namaloval Miroslav Koupil. Odborného lektorátu se ujali Petr Voit a Franz Schäfer. Resumé přeložila do angličtiny Olga Roebuck. Korektury rukopisu provedla Hana Gabrielová, redakci v nakladatelství Irena Danielová. Grafickou úpravu a obálku navrhli Knyžnyk Apudportam a Jaroslav Vlček, sazbu písmy Neacademia a Gill Sans zhotovilo Studio Lacerta (www.sazba.cz). Tisk na papír Munken Print Cream 115 g/m2 Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín. Vydání první, 176 stran, TS 12 ISBN 978–80–7470–093–4 Doporučená cena včetně DPH 239 Kč
mluvnice.indd 176
13.08.15 10:11