Karel Hynek Mácha: Máj [Kritická hybridní edice sv. 4]

KAREL HYNEK MÁCHA / MÁJ

K ritická Hybridní dice

K H Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. / Akropolis

K H

Karel Hynek Mรกcha / Mรกj

Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. / Akropolis

Kritická hybridní edice

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Mácha, Karel Hynek Máj / Karel Hynek Mácha. — Vydání v tomto uspořádání první. — Praha : Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. : Akropolis, 2019. — 148 stran + 1 DVD. — (Kritická hybridní edice ; 4. svazek) Anglické resumé ISBN 978-80-88069-70-6 (Akademie věd České republiky. Ústav pro českou literaturu ; brožováno). — ISBN 978-80-7470-222-8 (Tomáš Filip — Akropolis ; brožováno) 821.162.3-1 * (0:82-1) * (0.027) * (0.072) — — — — —

Mácha, Karel Hynek, 1810—1836. Máj česká poezie — 19. století česká poezie kritická vydání komentovaná vydání

821.162.3-1 — Česká poezie [25]

Publikace vznikla v rámci grantu GA ČR č. GA16-02328S „Kritická hybridní edice Máchova Máje“ a s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné instituce 68378068.

Projekt „Kritická hybridní edice Máchova Máje“ je realizován ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví v Praze.

Při práci na publikaci byly využity zdroje výzkumné infrastruktury Česká literární bibliografie (http://clb.ucl.cas.cz).

Recenzovali: doc. Mgr. Robert Adam, Ph.D., a prof. Xavier Galmiche © © © ©

Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2019 Filip Tomáš – Akropolis, 2019 Edition and Commentary – Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2019 Graphic and Cover Design – Markéta Jelenová, 2019

ISBN ISBN ISBN ISBN ISBN ISBN

978-80-88069-70-6 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

978-80-7470-222-8 (Filip Tomáš – Akropolis) 978-80-88069-72-0 (Mobi — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

978-80-7470-223-5 (Mobi — Filip Tomáš – Akropolis) 978-80-88069-71-3 (ePUB — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

978-80-7470-224-2 (ePUB — Filip Tomáš – Akropolis)

Úvodem ke čt vr tému svazku Kritické hybridní edice Jestliže bychom uznali za platný výrok filoložky Caroliny Macéové, že každý text si zaslouží být dobře edičně připraven, i když ho nikdo nebude číst, měli bychom požadavek na náročnou ediční přípravu takové literární památky, jakou je básnická skladba Máj Karla Hynka Máchy, akcentovat ještě více než u jiných textů. Máj je jistě z celé české poezie titulem nejen nejvydávanějším, ale pravděpodobně i nejvíce diskutovaným. Předcházející, třetí svazek Kritické hybridní edice (KHE) přinesl nové vydání Slezských písní Petra Bezruče, knihy básní, která svou poetikou a společenským apelem zásadně ovlivnila českou poezii dvacátého století. Byla to kniha široce recipovaná, ale také edičně velmi obtížná a historie jejího vydávání a otázky, jež z něj vyplývaly, spoluformovaly v poválečné době naši textologii jako postupně se emancipující vědní disciplínu. S přihlédnutím k důležitosti ve vývoji české poezie i k míře problémů při kritické přípravě textu se pak jako přirozeně návazná může jevit snaha edičně uchopit na platformě KHE Máchovu básnickou skladbu Máj: jde o text, jehož význam pro moderní české básnictví je nepochybný a jenž má z úzké perspektivy textologicko-ediční za sebou bohaté vydavatelské osudy.

V případě Máje byla prvotním impulsem pro jeho zařazení do KHE skutečnost, že nám jako týmu editorů bylo umožněno provést výzkum nejvýznamnějšího rukopisného pramene Máje, kompletního autografu uloženého po léta v soukromé sbírce. Tuto možnost neměli máchovští editoři po desetiletí. Spolu s tímto výzkumem, o jehož jednotlivých fázích je čtenář přítomné edice informován v komentáři a přílohách, byl text Máje (zdánlivě neproblematický a vnímaný jako do písmene usazený i v povědomí čtenářské obce) podroben kompletní revizi. Z tohoto hlediska se naše vydání uchází o pozici po boku poslední kritické edice Máje editora Karla Janského a kolektivu ze souborného vydání Máchových Básní a dramatických zlomků v Knihovně klasiků (1959), na niž navazovala i další významná vydání v uplynulém půlstoletí.

Přítomný svazek přináší novou čtenářskou edici skladby, pravopisně aktualizovanou a doprovozenou edičním komentářem, v němž čtenář nalezne vedle základních informací mimo jiné také tzv. Náčrt Máje. Čtenář srovnávající předcházející svazky KHE a přítomné vydání Máje si jistě povšimne jak rozdílů v samotném nastavení digitální edice, tak i proměny některých jejích funkčních prvků. Zásadním rozvojem ovšem prošlo to, co je běžnému uživateli skryté: kódování textu je nyní realizováno v mezinárodním standardu TEI P5, který zaručuje optimalizaci metadat i značení vlastních textů. Na prvním místě je třeba zmínit, že materiály spojené s přípravou máchovské edice si vyžádaly nové modulární nastavení digitální edice. V ní uživatel nalezne v prvé řadě textovou, obrazovou a v případě rukopisů též transkribovanou podobu všech relevantních pramenů (první vydání Máje z roku 1836, rukopis Máje, tzv. Náčrt Máje ad.). Novým způsobem jsme se rozhodli řešit prezentaci obrazové podoby rukopisů a na ni navázanou transkripci, která je nyní realizována dvěma způsoby, a to jednak formou blížící se grafickému přepisu za pomoci vytyčených polí na zveřejněné fotokopii, jednak tzv. lineární transkripcí, jež 7

ÚVODEM KE ČTVRTÉMU SVAZKU KRITICKÉ HYBRIDNÍ EDICE

podává též interpretaci genetické roviny daného rukopisu. Dochované verze jsou usouvztažněny pomocí tzv. synoptického různočtení, které nabízí čtenáři představu o jednotlivých etapách vzniku skladby. V centru digitální edice ovšem stojí vědecká, kriticky připravená edice Máje, jejíž text, vybavený textologickými komentáři, také slouží jako výchozí znění pro čtenářské knižní vydání. Digitální edice dále vedle dokumentů, které čtenáře informují o výsledcích výzkumu rukopisu Máje, poprvé zveřejňuje obsáhlou v rukopisu chovanou práci předního máchovského badatele Oldřicha Králíka Domnělý autograf Máje, jež se týká textologické problematiky rukopisu Máchovy básně. Vzhledem k tomu, že Máj má specifické postavení v naší vydavatelské tradici, v níž počty jeho jednotlivých vydání jdou do stovek, rozhodli jsme se pro zveřejnění databáze všech tištěných českých vydání a překladů Máje z období 1836–2018 ve zvláštním modulu digitální edice. Tato databáze, jejíž jednotlivé záznamy jsou vybaveny ukázkami dobových obálek, titulních listů či ilustrací, staví na soupisu vydání Máje pořízeném Miroslavem Kolocem.

Výsledný svazek KHE tvoří hlavní výstup několikaletého projektu. Jeho nedílnou součástí je však také řada zveřejněných studií a referátů, přednesených mj. na X. textologickém kolokviu, a samostatná knižní publikace Michala Charypara Prameny Máchova Máje. Fakta a hypotézy. Tyto práce, podobně jako nové vědecké a čtenářské vydání Máje, mají za cíl rozšířit naše znalosti o tomto výjimečném díle a vytvořit předpolí pro další máchovský výzkum.

8

Předmluva ke čtenářskému v ydání Máje Karla Hynka Máchy Jako každé vskutku umělecké dílo je také Máchův Máj svou významovou nevyčerpa­ telností zdrojem neustálého proudu nových interpretací – oním symbolickým centrem či řekněme s F. X. Šaldou „hořčičným semenem“, které roste a přeměňuje se v dílech dalších generací umělců v jejich tvorbě literární, ale třeba i výtvarné. Nicméně interpretační rozporuplnost a neuzavřenost této lyrickoepické básně je, jak si již mnozí povšimli, založena patrně ještě také jinak, hlouběji. Není to jen výrazná protikladnost soudů nad Máchovým dílem, ona „nekonečná nit k uspořádání úsudků co noc a den proti sobě stojících“, jak se o ní mluvilo již nedlouho po Máchově smrti v Květech, patří sem zřejmě také neúplnost zachycených událostí, nedoslovenost či nelogičnost, vnitřní kontradikčnost a také záměrná „nejasnost“ romantického básnictví, „produktivní temnost“ romantického myšlení, jak je u Máchy pojmenoval Dmytro Čyževskij, a je to ovšem i nejistota týkající se okolností vzniku tohoto básnického díla. Dokumentační materiál nedovoluje například zcela určitě stanovit, kdy přesně byla báseň psána, a v souvislosti s tím je pak též sporné, jestli zpracovává konkrétní historii z okolí dnešního Máchova jezera, či zda obrazy koření v Máchově italské cestě, jak dokládala Růžena Grebeníčková, anebo konečně zda je Máj hlavně dílem fantazie. Vedle těchto a mnoha dalších problémů, spojených například i s autorstvím některých jiných Máchových prací (jež zpochybnil především Oldřich Králík), je zde ovšem jedna nepevnost základní, která souvisí již s vlastním textem Máchovy básně.

Text Máchova Máje je kompletně fixován ve dvou prvořadých pramenech – v prvotisku z roku 1836 a v autorském rukopisu. U prvního knižního vydání básně se jeden okruh nejistot váže na podíl redakčně-korektorských vstupů do textu, které lze sice důvodně předpokládat, nicméně je nelze konkrétně doložit. Vyčlenění posunů v textu mezi dnes nezvěstným rukopisem, jenž sloužil jako předloha pro tiskaře Jana Spurného, a vydáním Máje, které bylo patrně korigováno nejen autorem, ale též tiskařem, není přesně možné – lze jen hypoteticky poukazovat na některé pro Máchu nezvyklé způsoby záznamu. Druhý okruh pochybností nad zněním prvního vydání se týká cenzurou nařízených úprav, o nichž dnes díky výzkumu Petra Píši víme, že s vysokou pravděpodobností byly v textu provedeny, nicméně lokalizovat je můžeme opět jen s velkou mírou nejistoty. První vydání Máchova Máje tak představuje text, v němž patrně proběhly změny provedené jednak tiskárenským pracovníkem (možná za Máchovy spolupráce) a jednak samotným autorem podle nařízení cenzora. Přes to vše byl však text vydání z roku 1836 dosud obvykle chápán jako autentický a byl také volen jako základ valné většiny edic Máje.

Objev rukopisu Máchova Máje v roce 1916 nastolil několik nových otázek z různých oblastí. Jestliže dnes, po novém prozkoumání pravosti rukopisu, můžeme považovat za takřka jisté, že nalezený manuskript je celý (až na pár drobných pozdějších přípisů tužkou či jiným psacím prostředkem) zaznamenán rukou K. H. Máchy, a nejedná se tak ani o částečný pozdější padělek, jak ve studii Domnělý autograf Máje (1956), publikované 9

PŘEDMLUVA KE ČTENÁŘSKÉMU VYDÁNÍ MÁJE KARLA HYNKA MÁCHY

poprvé zde v rámci digitální edice, dokládal Oldřich Králík, a jestliže můžeme celkem určitě tvrdit, že dochovaný rukopis není totožný ani se zněním předloženým cenzuře, ani s předlohou, z níž byl text sázen, jak předpokládal Miloš Pohorský a další badatelé, zůstává vztah tohoto rukopisu k tisku a důvod jeho vzniku ne zcela vyjasněn. Náš rukopis tak mohl být zaprvé, podle předpokladu Františka Krčmy, pořízen z dnes nezvěstného staršího zápisu, který byl podkladem taktéž pro dva (opět nedochované) povinné cenzurní opisy, z nichž jeden sloužil později pro sazbu, nebo se zadruhé může jednat o pozdější Máchův opis prvotisku, což editoři přítomné edice básně považují za pravděpodobnější. U obou eventualit je účel sepsání rukopisu opět nejasný, v prvním případě mohl být opis vytvořen za účelem ustavení grafické podoby básně jako jakási maketa, v druhém lze zas operovat s představou, že si básník opsal z prvotisku text pro vlastní potřebu, což se blíží jeho praxi uplatňované například u Zápisníku nebo u Deníku z roku 1835. Ne zcela vyjasněná provenience rukopisu a několikeré možné postavení tohoto pramene ve stemmatu si následně vynutily zvýšenou opatrnost při naší textověkritické práci. Je třeba poznamenat, že snad vzhledem k tomu, že se oba prameny z valné části kryjí a odchylky mezi nimi nemění zásadně význam textu, byl problém vzájemného genetického vztahu obou pramenů Máje a dalších konsekvencí vyplývajících z tohoto poměru pro kritiku textu dosud spíše odsouván do pozadí.

Jakkoli je podivný fakt, že oba hlavní prameny prezentují dvojí takřka identický text, býval bezmála pravidlem automatický předpoklad, že Máj je text edičně bezproblémový. Tento stav narušila jen nečetná podezření, že s tímto textem není vše v pořádku, a že v něm tedy existují místa vyžadující opravu. Některé úseky textu vzbudily pochybnosti jednou pro svou významovou nejasnost – takový je například návrh opravit znění šestého verše „květoucí strom lhal lásky žel“ na „květoucí strom lkal...“, který předložil Benjamin Jedlička. Jindy, jako v případě požadavku změnit v třetím zpěvu znění „Kde v šíré jezero uzounký ostrov sahá“ na „... ostroh...“, povstalo podezření původně z toho, že líčené události neodpovídaly představě o krajinném modelu básně. Další pochybnosti vyvolalo například nejasně motivované opakování dramatické repliky „Připraven jestiť jeho stán. / Až zítra půlnoc nastane, / vichr nás opět přivane. / Pak mu buď slavný pohřeb dán.“, kterou v nezměněné podobě opakuje v Intermezzu I po promluvě Jednoho hlasu též Sbor duchů. Tyto návrhy případných emendací by sice text mohly projasnit a domněle i „zlepšit“, nebyly však nikdy promítnuty do znění žádného kritického vydání Máje – u každého z těchto návrhů lze argumentovat pro správnost původního znění.

Zásadnější intervence, které byly v textu skutečně někdy provedeny, jsou pouze dvě.

První je přesun druhého uvozovacího znaménka ve verších prvního zpěvu v promluvě Jarmily „ ‚On nejde! – Již se nevrátí! – / Svedenou žel tu zachvátí!‘“ na konec prvního citovaného verše, čímž došlo k přemístění druhého verše do pásma vypravěče. Danému místu lze ale rozumět také jako vnitřnímu monologu svedené Jarmily, a proto ani tuto emendaci, zvažovanou Pavlem Vašákem a provedenou podvakrát v praxi Milošem Pohorským, nechápeme jako nutnou a v přítomné edici ji nepřijímáme. Posledním případem je pak chronologicky nejnovější návrh na textovou emendaci Máje ve verších 10

PŘEDMLUVA KE ČTENÁŘSKÉMU VYDÁNÍ MÁJE KARLA HYNKA MÁCHY

druhého zpěvu „A lehounce si vlnky hrají / jezerní dálkou pode věží, / s nimi si vlnky šepotají,“, kde toporné opakování slova vlnky je v souvislosti s analogickými verši ze začátku téhož zpěvu básně „Kol bílé věže větry hrají, / při níž si vlnky šepotají.“ vnímáno nejspíše jako přepsání z nepozornosti a korigováno Mojmírem Otrubou (jehož řešení pak prakticky provedly edice Miroslava Červenky a Marty Soukopové v České knižnici) na znění „A lehounce si vlnky hrají / jezerní dálkou pode věží, / s nimi si větry šepotají,“. Dotyčný úsek považují i editoři přítomného vydání za chybný, opravují jej však tak, aby byly zachovány původní Máchovy analogické vazby hrajících si vlnek a šepotajících větrů změnou vlnek na větry v prvním verši daného úseku, tedy do podoby „A lehounce si větry hrají / jezerní dálkou pode věží, / s nimi si vlnky šepotají,“.

Všechny zmíněné návrhy na opravy textu ustavují ovšem další, někdy jen hypotetickou rovinu rozumění a ukazují k nové vrstvě nejistot kolem textu Máje.

Těchto několik zvažovaných intervencí ovšem rozhodně nezajišťuje zcela bezpečný text. Vedle nich stojí ještě velká skupina dalších problematických jevů, jež dále navyšují nesamozřejmost textu Máje. Žádný editor si například nikdy nemůže být zcela jist svou úpravou členění básně na odstavce. Tento problém vzniká v závěru tiskových stran u prvotisku a identicky na koncích listů u takřka shodně rozvrženého rukopisu, kde se tato hranice patrně někdy kryje také s konci odstavců, jindy však prochází uvnitř nich. Možnost předělu lze vyloučit jenom na základě formálních kritérií, jako je neukončenost věty nebo pokračující schéma rýmů, v několika případech není však stále otázka potenciálního předělu jednoznačně rozhodnutelná. V takových situacích se nabízí následovat tradiční způsob podání, avšak i ten od vydání k vydání nutně kolísá. Dvojí je také například způsob přepisu původního zápisu u slova angel, jež je možno transkribovat buď jako angel, či ve shodě s převažující tradicí a snad i se záměrem autora jako anjel (pro tvar anjel se nakonec naše edice rozhoduje podle úzu obdobného tiskového písma v jiných textech vydaných tiskařem Janem Spurným, kde jsou znaky pro g a pro j zřetelně graficky odlišeny). To je jen několik případů, u nichž je ediční řešení variabilní, další taková řešení jsou konkrétně vyznačena ve vědecké edici umístěné na přiloženém DVD. Uveďme ještě jednu, napohled subtilní rovinu, na níž však přesto vznikají značné nejistoty v podání textu Máje – je to vrstva edičního zpracování, jež se týká pravopisné úpravy textu. Někdy totiž nejde jen o aktualizaci zastaralé konvence, ale o interpretaci. To je patrné například u interpunkce, která v takto syntakticky složitém textu představuje značný problém. Třeba v úvodních verších Intermezza II čteme v prvním vydání básně znění: „Stojí hory proti sobě, / z jedné k druhé mrak přepnutý / je, co temný strop klenutý, / jednu k druhé pevně víže.“ Pro řešení interpunkce daného úseku je pak podstatné, zda slovo je na začátku třetího verše úseku „je, co temný strop klenutý,“ chápeme jako sloveso, či jako zájmeno; v druhém z těchto případů lze v tomto verši obě čárky vypustit, jak činíme také v přítomné edici: „Stojí hory proti sobě, / z jedné k druhé mrak přepnutý / je co temný strop klenutý / jednu k druhé pevně víže.“ Další otázkou je pak míra sjednocování textu u variantních míst, kde Mácha ponechal drobné odlišnosti – například jednou v básni čteme „po tváři slzy – pot 11

PŘEDMLUVA KE ČTENÁŘSKÉMU VYDÁNÍ MÁJE KARLA HYNKA MÁCHY

a krev“, podruhé „po tváři slzy – pot – a krev“; podobných míst, kde by potenciálně bylo možné provést sjednocovací úpravu, lze v textu Máje nalézt desítky.

Přes všechny tyto ambivalence a nestabilitu textu Máchova Máje, na něž jsme v tomto krátkém úvodu položili důraz, je ediční příprava vždy především snahou nalézt a konstituovat pevný text. S vědomím neuzavřenosti tohoto hledání jsme se o to na všech rovinách edičního zpracování pokusili také my. A tak, vedle nového ověřování pravosti Máchova rukopisu, zkoumání peripetií cenzurního řízení, vztahu obou ústředních pramenů a průzkumu dosavadních vydání Máje, jsme také na rovině pravopisné přípravy usilovali omezit skupinu nejistot. Ve srovnání s kritickými vydáními, jež v letech 1948 a 1959 připravil Karel Janský (první z nich svou mírou textových úprav připomíná naše vydání vědecké, druhé pak svými zásadami souzní více s přítomnou čtenářskou edicí), i v konfrontaci s edicemi pozdějšími, naposledy s vydáními Miroslava Červenky a Marty Soukopové v České knižnici z let 1997, 2002 a 2015, postoupilo přítomné čtenářské vydání zase o kus dál v nároku na systematičnost aktualizace pravopisu.

Předkládané vydání Máje v KHE tak na jednu stranu v digitální vědecké edici otevírá a komentuje nejistoty kolem básně, na druhou se je v přítomné čtenářské edici pokouší pro daný moment co nejuspokojivěji vyřešit.

12

MÁJ Báseň od Karla Hynka Máchy

Mnohováženému pánu a panu Hynkovi Kommovi, usedlému měšťanu pražskému, vlastenci horlivému, na důkaz uctivosti obětuje spisovatel.

D5

Čechové jsou národ dobrý!

Nešťastný, jenž v nouzi lká, nechť se k Čechovi obrátí, ten mu rychlou pomoc dá; byť i Čecha nepřítelem, nešetří Čech jeho vin. Čechové jsou národ dobrý a Ty Čechů věrný syn!

Sbor

D10

Věrný syn i bratr náš, dobré Čechů srdce máš!

19

MÁJ

Čechové jsou národ statný, nepřemožen český voj.

Nechť se s vítězstvím rozloučí, D15

proti němuž český boj. Čech kde stojí, krutá bitva tamť, i mnohý slavný čin. Čechové jsou národ statný a Ty Čechů věrný syn!

Sbor

D20

D25

20

Věrný syn i bratr náš, statné Čechů srdce máš! Čechové jsou národ věrný, věrnost jejich první čest; vlasti své i svému králi Čech i v smrti věrný jest.

Bůh můj — král můj — vlasti moje! poslední je Čecha vzdech. Čechové jsou národ věrný a Ty syn jich — věrný Čech!

DEDIKAČNÍ BÁSEŇ

Sbor Věrný Čech i bratr náš, D30

D35

věrné Čechů srdce máš!

Věrný syn jsi Čechů kmene, věrný bratr bratřím svým; jazyk český je i Tobě otců drahým dědictvím. České hory — české doly — české luhy — český háj — šírá vlasť — ta česká země nejmilejšíť Tobě ráj.

Sbor

D40

Věrný Čech jsi — vlastenec, protož vděčný u věnec květ Ti vije Čecha máj!

21

1

5

10

Byl pozdní večer — první máj — večerní máj — byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj.

O lásce šeptal tichý mech; květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech.

Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky planoucí tam co slzy lásky.

25

MÁJ

15

20

25

30

35

26

I světy jich v oblohu skvoucí co ve chrám věčné lásky vzešly; až se — milostí k sobě vroucí změnivše se v jiskry hasnoucí — bloudící co milenci sešly.

Ouplné lůny krásná tvář — tak bledě jasná, jasně bledá, jak milence milenka hledá — ve růžovou vzplanula zář; na vodách obrazy své zřela a sama k sobě láskou mřela.

Dál blyštil bledý dvorů stín, jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž, jak v objetí by níž a níž se vinuly v soumraku klín, až posléz šerem vjedno splynou.

S nimi se stromy k stromům vinou. — Nejzáze stíní šero hor, tam bříza k boru, k bříze bor se kloní. Vlna za vlnou potokem spěchá. Vře plnou — v čas lásky — láskou každý tvor.

ZPĚV PRVNÍ

Za růžového večera pod dubem sličná děva sedí, se skály v břehu jezera 40

45

50

55

daleko přes jezero hledí.

To se jí modro k nohoum vine, dále zeleně zakvítá, vzdy zeleněji prosvítá, až v dálce v bledé jasno splyne.

Po šírošíré hladině umdlelý dívka zrak upírá; po šírošíré hladině nic mimo promyk hvězd nezírá.

Dívčina krásná, anjel padlý, co amarant na jaro svadlý, v ubledlých lících krásy spějí.

Hodina, jenž jí všecko vzala, ta v usta, zraky, čelo její půvabný žal i smutek psala. —

Tak zašel dnes dvacátý den, v krajinu tichou kráčí sen.

27

Vysvětlivky Následující vysvětlivkový aparát se snaží objasnit smysl vybraných slov a skutečností. Zohledňuje konstrukci vysvětlivek ve starších čtenářských vydáních, jež byla určena široké veřejnosti, často též k potřebám školní výuky. s. 17 Hynek Komm (psáno též Khom; asi 1790—1875) — pekařský mistr, majitel činžovního domu na Malé Straně, přítel rodiny Máchových, snad též dodavatel zboží pro krupařský krám Máchova otce Antonína. Mohl se potenciálně podílet na finančních nákladech na vydání Máje. V pozdějších letech byl Komm členem Matice české. s. 21 D40 u (věnec) — předložka ve významu ve, do s. 27 48 promyk — zablesknutí, paprsek (z polštiny) 50 amarant — laskavec. Rostlina z rodu Amaranthus tvořící řadu druhů, v Čechách vesměs nepůvodních, a kvetoucí v létě a na podzim; květy si při sušení zachovávají původní tvar i barvu. Etymologie výrazu vychází ze starořeckého amarantos, původně přídavného jména s významem „trvalý, nevadnoucí“ (význam „nevadnoucí“ uvádí i první díl Jungmannova Slovníku česko-německého z roku 1835). Někdy se význam slova spojuje též s latinským amarus (= hořký, trpký), v případě českého výrazu laskavec však nejspíše souvisí s latinským amare, amor (= milovat, láska). s. 29 83 lílie vodní — leknín bílý (lat. Nymphaea alba, něm. Wasserlilie) 95 broubit — vroubit, lemovat (středočeský nářeční výraz; srov. obruba) s. 30 101 plavec — zde: ten, kdo se plaví na lodi 110 šepce — šeptem, šeptaje s. 31 124 stán — místo spočinutí, místo stanutí s. 37 145 siný — modravý (z ruštiny), též bledý s. 38 171 Hluboká noc! — oslovení noci 91

Časová osa Přítomný chronologicky uspořádaný výběr z doložených údajů o životě Karla Hynka Máchy a jeho Máji je na jedné straně vymezen datem narození básníka a na druhé prvním souborným vydáním jeho díla na počátku šedesátých let 19. století. Širší výběr s obrazovým materiálem je součástí digitální edice na přiloženém DVD. 16. 11. 1810 Marii Anně (1781—1840) a Antonínu (1769—1843) Máchovým se na pražském Újezdě narodil syn Hynek.

29. 9. 1812 Narodil se Hynkův bratr Michal. asi 1817—1821 Mácha navštěvuje farní školu u svatého Petra.

1821—1824 Dochází do hlavní školy k piaristům (v Panské ulici).

1824—1828 Studuje čtyři gramatikální ročníky novoměstského gymnázia. asi 1826 Rodina se usazuje na Dobytčím trhu (dnešním Karlově náměstí), kde Máchův otec provozuje krupařský krámek.

1828—1830 Absolvuje první a druhý humanitní ročník novoměstského gymnázia.

1828 a 1829 Tráví prázdniny u příbuzných v Měšeticích — pobyt je spojen s cestami do přírody a návštěvami hradů.

1829 Vzniká část Máchových německy psaných básní. před 1830 První dochovaný česky psaný básnický pokus pod názvem Straba.

1830—1832 Absolvuje tzv. filozofická studia na pražské univerzitě.

95

ČASOVÁ OSA

prosinec 1831 První otištěná báseň Svatý Ivan v časopisu Večerní vyražení. léto 1832 První série výprav s přáteli, mj. po hradech a zříceninách (Bezděz, Karlštejn, Kokořín ad.).

1832—1836 Studium práv na pražské univerzitě.

20. 8. — asi 6. 9. 1833 První cesta do Krkonoš, následuje první verze Pouti krkonošské. zima 1833—1834 Seznamuje se s Eleonorou (Lori) Šomkovou (1817—1891), svou pozdější snoubenkou.

1834 Výrazně narůstá Máchova publikační aktivita. V prvním ročníku Tylových Květů českých otiskuje prózu Křivoklad s volným doslovem (v únoru až dubnu), prózy Večer na Bezdězu (v květnu) a Marinka (v červnu) a celkem pět písňových textů (v lednu a říjnu). po 16. 4. 1834 Po tomto datu, nejspíše však až v druhé polovině roku se v Zápisníku na s. 100, 103 a 104 objevují první záznamy anticipující text Máje i sám název pozdější básně. Patrně souběžně s nimi v několika fázích vzniká hlavní z raných pramenů, tzv. Náčrt Máje.

Následně se v Zápisníku na s. 115 objevuje i předloha pozdějšího 423. verše Máje „V rozlehlých rovinách spí bledé lůny svit“. srpen—září 1834 Podniká s Antonínem Strobachem pěší cestu do severní Itálie. prosinec 1834 — konec roku 1835 Jako ochotník hraje ve Stavovském divadle a v divadle U Kajetánů. květen a srpen 1835 V Květech je otištěno celkem pět textů písní, napsaných však patrně dříve.

17. 9. 1835 V deníku, který si Mácha v této době začal psát, nalézáme k tomuto datu záznam, jehož podtržená část textově souvisí se sérií oxymór ze třetího a čtvrtého zpěvu Máje.

96

Ediční koment ář Přítomný, čtvrtý titul knižnice Kritická hybridní edice (KHE) přináší nové vědecké (na přiloženém DVD) a čtenářské vydání básnické skladby Karla Hynka Máchy Máj. Vychází po takřka šedesáti letech od posledního kritického vydání Máje, připraveného Karlem Janským roku 1959 pro první svazek Spisů Karla Hynka Máchy v Knihovně klasiků (Janský 1959), které pozdější edice volily zpravidla za základ svého znění. Zde podané vydání se opírá o zcela nový průzkum všech známých rukopisných i tištěných pramenů. Mimo jiné je tak jeho podkladem zevrubná analýza jediného kompletního rukopisu Máje včetně ověření jeho někdy zpochybňované pravosti.

Výchozím textem pro přítomnou edici Máchova Máje je první tištěné vydání (T1) z roku 1836, publikované jako jediné za básníkova života a za jeho činné účasti. Upřednostňujeme je před druhým úplným zněním textu dochovaným v rukopisu Máje (RM), který pokládáme nejpravděpodobněji za autorský opis z T1 (viz Charypar 2017). Neskrýváme, že k našemu rozhodnutí upřednostnit coby výchozí text edice znění T1 přispěly podstatnou měrou některé dosud panující nejasnosti, jež se týkají účelu pořízení a funkce RM. Pro volbu T1 jako výchozího textu hovoří také některé další okolnosti. Jedná se o podobu díla, proti níž autor nevznesl žádné nám známé námitky, naopak ji sám po vydání aktivně propagoval, a tato podoba je tedy plně autorizovaná. Text T1 je také ve srovnání s RM jasně ustavený (v RM je interpretace textu na několika místech sporná), RM nebyl určen veřejnosti, dále je T1 v mnoha směrech pravopisně stabilnější a konečně v jeho prospěch celkem jednoznačně hovoří též dlouhá vydavatelská tradice.

Naše edice zahrnuje digitální vědecké vydání na připojeném DVD a knižně publikované čtenářské vydání Máje. Digitální vědecká edice obsahuje obrazovou podobu všech pramenů, jejich diplomatické přepisy, kritický aparát a vlastní vědeckou edici Máje. Celek je doplněn aktualizovaným soupisem dosavadních vydání Máje a další dokumentací. V rámci digitální vědecké edice rovněž publikujeme rozšířenou verzi toho­to komentáře včetně všech obrazových a textových příloh (přehled uspořádání digitální edice je součástí úvodu tohoto svazku). Knižní čtenářská edice je pak vyhrazena pravopisně modernizovanému edičnímu zpracování Máchovy básně.

Přítomná edice vychází z několikaletého výzkumu uskutečněného v Oddělení literatury 19. století, Oddělení edičním a textologickém a Oddělení pro výzkum literární kultury Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., a prezentovaného zejména studiemi věnovanými cenzurním okolnostem vydávání Máchových textů před rokem 1848 (Píša 2018), vztahu RM k dalším známým pramenům (Charypar 2017) a způsobům vydávání Máje v době klíčových kritických edic Františka Krčmy a Karla Janského v letech 1919 až 1959 (Kosák — Flaišman 2018). Dosavadní i aktuálně vzniklé teorie týkající se textologie Máchovy básně podrobně shrnuje paralelně publikovaná monografie Prameny Máchova Máje. Fakta a hypotézy (Charypar 2018).

101

EDIČNÍ KOMENTÁŘ

Přehled a popis pramenů, ediční poznámky Pramenům Máchova Máje, které v současnosti známe, lze z hlediska kritiky textu přisuzovat různou míru relevance. K zásadním pramenům patří zvláště T1 a RM a případně též pracovní tzv. Náčrt Máje. Při práci na básni Mácha zřejmě přihlížel i k roztroušeným veršům a dalším drobným formulacím ve svém tzv. Zápisníku a v Deníku z roku 1835. Pramenem s Máchovou básní pouze souvisejícím je rukopis tzv. Výkladu Máje. Konečně můžeme hovořit o tištěných pramenech z roku 1836, u nichž existuje pouze teoretická možnost, že se Mácha na jejich vzniku podílel či měl vliv na jejich výslednou podobu. Takovými prameny jsou německý překlad Intermez­za 1 v časopisu Unser Planet a přetisk dedikační básně k Máji v Chmelenského Věnci ze zpěvů vlastenských; tyto prameny v dalším komentáři vyčleňujeme jako hypotetické.

Součástí přítomné edice nejsou Máchova vyjádření o básni, o práci na ní a jednáních s tiskařem, jež se nacházejí v dobové korespondenci. Tyto autorské zmínky, stejně jako ediční historii Máje zpracovávají výše zmíněné paralelní publikace členů vydavatelského týmu (Kosák — Flaišman 2018; Charypar 2018). Žádným způsobem se zde souhrnně nezabýváme uměleckou, vědeckou či obecně kulturní recepcí Máje ani Máchova díla vůbec. V tom směru čtenáře odkazujeme k bohaté existující literatuře (naposledy Prokop 2010). Dostupné údaje o chronologii vzniku básně shrnujeme v časové ose publikované v této knize a šíře v digitální vědecké edici. Mimo databázi tištěných vydání Máje, uveřejněnou zde v digitální edici, rovněž nepodáváme souhrnnou máchovskou bibliografii.

(1) Máj (T1) První a za Máchova života jediné vydání básně vyšlo 23. dubna 1836 pod názvem Máj.

Báseň od Karla Hynka Máchy. Bylo pořízeno básníkovým nákladem a podle údajů z básníkovy korespondence (Janský — Dvořák — Skřeček 1972: 317—323) i za jeho činné asistence. Tištěno bylo postupně v několika fázích v tiskárně Jana Spurného v Praze v celkovém počtu 600 exemplářů a v rozsahu 72 stran (poslední dvě strany jsou bez textu). Text T1 je vysazen na levý prapor za použití různých tiskových písem (především garmondu a petitu). Na úvodním titulním listu je báseň prezentována jako první svazek prvního dílu Spisů Karla Hynka Máchy, uvedených mottem „Dalekáť cesta má! / Marné volání!!“; žádná další část těchto spisů nebyla za básníkova života publikována a o jejich plánované podobě se jen fragmentárně dozvídáme z rukopisů.

Uvedené motto v takřka shodné podobě nacházíme i v autografu fragmentu Valdic (R11), kde je součástí improvizovaného titulního listu s nadpisem „Spisy Karla Hynka Máchy. Svazek druhý“. Buď k Valdicím, nebo popřípadě k Cikánům se také vztahuje upoutávka na Máj, v níž se uvádí, že po prvním svazku prvního dílu Máchových Spisů „následovati bude co nejdříve svazek druhý, obsahující povídku z dějin vlastenských, o kterémžto se budoucně obšírnější zpráva podá“ (Květy 3, příloha č. 9 [k č. 17 Květů], 28. 4. 1836, s. 36). O svém záměru „na vydání příštího románu z dějin vlastenských“ 102

MÁJ (T1)

se básník zmínil také v dopisu příteli Eduardu Hindlovi ze dne 8. 6. 1836 (Janský — Dvořák — Skřeček 1972: 326).

Do výsledné podoby textu Máje zasáhla cenzura. Podle zjištění historika Petra Píši je v seznamu povolených knih, vydávaném knižním revizním úřadem ve Vídni, v únoru 1836 uveden záznam týkající se prvního svazku Máchových Spisů s cenzurním verdiktem „mut[atis] mut[andis] admittitur“. Jedná se tedy o povolení k tisku s nařízenými změnami (Píša 2018: 48—49). Konkrétní podobu cenzorských zásahů do textu básně bohužel neznáme, podle některých vnějších souvislostí se však jeví jako pravděpodobné, že se jednalo spíše o drobné mutace textu, např. na úrovni nahrazení slov nebo částí veršů (Charypar 2018: 92—98). Sám text Máje žádná identifikovatelná poškození, jež by potenciálně bylo možné přičítat cenzuře, nevykazuje.

Dostupné informace o financování vydání a následně o prodejnosti Máje se nacházejí v Máchově korespondenci a věnovala se jim odborná literatura (srov. zejména Přibil 2009: 77; Fiala 1994). Za jeden arch šestnácterky (32 stran) si tiskař Spurný účtoval podle Máchy poměrně vysokou částku 9 zlatých stříbra. Sazba T1 včetně nepotištěných stran zabrala dva a čtvrt archu papíru. K tomu je nutno připočíst blíže neznámou částku, jež se odvíjela od výše nákladu a kvality použitého materiálu. Mácha pro vydání Máje kalkuloval s obnosem 44 zlatých stříbra, jejž hodlal získat půjčkou od přítele Eduarda Hindla a nejmenovaného pražského půjčovatele, snad Hynka Komma, jemuž je báseň i dedikována (psán též Khom; k jeho osobě srov. Krejčí 1971: 276—282).

První vydání Máje bylo k dostání ve třech různých tiskových verzích za 14, 22 a 30 krejcarů stříbra; prodejcem byl sám básník. Na základě porovnání 21 dostupných výtisků zejména v muzeích a knihovnách (uložení dalších exemplářů předpokládáme v soukromých sbírkách) můžeme jednotlivé tiskové verze od sebe odlišit takto: Laciná základní verze je vytištěna na běžném typu strojního tiskového papíru nízké kvality, slepá modrá obálka bez potisku je z měkkého balicího papíru. Tuto verzi ztotožňujeme s verzí prodávanou za 14 kr. Tiskový papír může být v jednotlivých výtiscích silně zahnědlý, patrné je tzv. mráčkování v důsledku nedostatečně rozemleté papíroviny. Zvláště ve spodních partiích listů se objevují stopy pomačkání papíru při výrobě, okraj papíru bývá roztřepený, někdy i křivý. Jednotlivé archy jsou uprostřed sešité nití za s. 16 a 48, poslední čtvrtarch (s. 65—72) pak za s. 68. Nápadným rysem je nejednotný rozměr stran, jenž u všech výtisků kolísá u spodní a vnější hrany pravidelně v návaznosti na způsob řezu listů z původních archů. Dochované výtisky se zřetelně člení do dvou typů podle toho, zda u nich byl proveden ořez; oba typy se tak navzájem výrazně liší velikostí nepotištěných okrajů. U typu A (bez ořezu) vytváří odlišná výška i šířka listů v rámci každého výtisku kolísání přibližně o 15 až 20 mm. Rozměr vnější hrany listu činí obvykle 129 až 134 mm nebo 142 až 146 mm, u spodní hrany je to pak 105 mm nebo 117 až 124 mm, přičemž nejširší listy mohou vyčnívat z obálky. U výtisků typu B s provedeným ořezem je obvyklá šířka stran 102 až 105 mm, vždy je však pravidelná a v rámci žádného konkrétního výtisku nekolísá. Naproti tomu výška strany kolísá mezi 126 až 129 mm v rámci každého jednotlivého výtisku. Zcela běžným jevem bylo převazování laciné verze T1, vynucené mj.

103

EDIČNÍ KOMENTÁŘ

nekvalitní měkkou obálkou. Žádný ze známých exemplářů této tiskové verze se nedochoval v původní obálce, a není tedy jasné, zda byl ořez u příslušné části nákladu proveden hromadně už v tiskárně Jana Spurného. V takovém případě by se patrně jednalo o samostatnou tiskovou verzi.

Druhá tisková verze T1, kterou ztotožňujeme s verzí prodávanou za 22 kr., je vydána na strojním tiskovém papíru s podobnými parametry jako u předchozí verze, papír je však hladší (asi díky poklihování), pevnější a má vyšší gramáž. Výtisky jsou opatřeny pevnými kartonovými deskami tmavomodré či zelené barvy. Svázaný knižní blok je vlepen mezi dva samostatné listy tvořící přední a zadní předsádku (vakát). Zahnědnutí papíru je v dochovaných výtiscích velmi výrazné. Rozměr listu je přibližně 126 až 129 × 103 až 105 mm (délka strany lehce kolísá u spodního ořezu). Na zadním přídeští jednoho z dochovaných výtisků je v pravém dolním rohu umístěn podpis „Mácha“ o velikosti asi 7 × 1,5 mm, druhý známý výtisk je bez tohoto podpisu. Dostupný výtisk se nachází v Památníku národního písemnictví ve fondu K. H. Máchy (exemplář původně z majetku Vincence Jana Matiny), další je umístěn v soukromé sbírce.

Třetí, s největší pravděpodobností tzv. luxusní verze, prodávaná za 30 kr., je jako jediná tištěna na velínu, výrazně bělejším, silnějším a tužším než u předchozích dvou verzí. Obálku tvoří tuhé kartonové desky potažené zeleným papírem s pseudofolklorním motivem větvičky s lístky. Do této obálky je knižní blok vlepen podobně jako u výtisků předchozí verze s pevnými deskami. Ořízka je pozlacená, rozměr listu činí zcela pravidelně 126 × 105 mm. U spodní hrany zadního přídeští, polepeného lesklým narůžovělým papírem, je v obou známých exemplářích umístěn podpis „Mácha“.

Exempláře dostupné v České republice se nacházejí v Národním muzeu v Praze pod signaturou 9 C 107 a v Jihočeské vědecké knihovně České Budějovice pod signaturou KC 2.134v1.

Naše zjištění o jediné tiskové verzi básně na velínu se rozchází s údajem uvedeným v přehledu knižních novinek v Časopisu Českého museum, podle něhož se Máj pro­dává „za 14 kr., na velínu po 22 a 30 kr.“ (Nové knihy české 1836: 224). Nejasný, pokud jde o typ papíru, je básníkův údaj v dopisu Petru Miloslavu Veselskému z 8. dubna 1836 „Asi sto exemplářů dal jsem vytisknouti na velmi skvostném papíru“ (Janský — Dvořák — Skřeček 1972: 321) a poté i v dopisu Hindlovi z 25. dubna „obdržel jsem všecky exempláře na pěkném papíru, a sice exempláře po 30 kr. v stříbře a po 22 kr. v stříbře“ (ibid.: 322). Nelze proto s jistotou říci ani to, zda se údaj o stovce exemplářů týká obou dražších tiskových verzí dohromady, nebo pouze luxusní verze na velínu. Následně nemůžeme bezpečně určit ani počet výtisků laciné verze za 14 krejcarů, jichž však mohlo být nanejvýš pět set.

Sazba všech tiskových verzí T1 je totožná. Minuciózní odlišnosti v kvalitě obtištění jednotlivých znaků nebo jejich částí spadají obvykle buď na vrub vady papíru, nebo zřejmě i rozdílného tlaku tiskařského lisu vzhledem k různé tloušťce papíru. Do znění textu zasahuje jediná změna. Ve výtiscích luxusní verze a v jednom z obou známých exemplářů verze za 22 kr. schází na straně 58 ve verši 696 „Hasnul požár — bledší — bledší,“ čárka na konci řádku (před následnou podřadicí spojkou až ve verši 104

MÁJ (T1)

697); v druhém exempláři této verze stejně jako ve všech nám známých výtiscích laciné verze za 14 kr. čárka je (podobně i v rukopisu Máje). V exemplářích bez čárky lze zároveň pozorovat nadstandardní rozteč mezi některými písmeny v předcházejícím slově bledší. Usuzujeme, že čárka patrně vypadla posunem v sazbě.

V průběhu 20. století bylo T1 několikrát faksimilováno. U některých faksimile scházejí tirážové údaje a tato faksimile jsou vnější úpravou natolik blízká originálu T1, že je pro laika nesnadné odlišit je od původního vydání. Bezpečně lze tato faksimile určit na základě drobných znaků, jako jsou některé konkrétní chyby v přetisku textu, paginace dosazovaná jiným fontem písma nebo odlišný typ použitého papíru (Stejskal 1990: 5, 7 aj.). Zatím naposledy se přetisk T1 objevil v rámci trojedice Miloše Pohorského Máj, Máj… věčný Máj (Pohorský 2011).

Máchův Máj publikujeme podle znění T1 — v rámci digitální vědecké edice — v obrazové podobě jako skenokopii knihy — jako diplomatický přepis textu — ve vědeckém vydání — v rámci knižní edice — jako čtenářské vydání.

Skenokopie / K publikaci obrazové podoby T1 volíme záměrně nejlacinější tiskovou verzi knihy, u níž jsou nejpatrnější výše popsané materiální rysy papírového podkladu a tisku a která je současně nejhojněji zastoupenou verzí knihy co do počtu exemplářů. Sken T1 byl pořízen podle výtisku uloženého ve fondu Městské knihovny v Praze v oddělení vzácných tisků se signaturou H 248[b]. Jedná se o exemplář věrně zachovávající původní nepravidelné okraje listů a další běžné vady papíru, pouze slepá obálka nese stopy restaurování, provedeného však citlivě v duchu originálu. Další výtisk dochovaný v dobré kvalitě je uložen v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze ve fondu Karla Hynka Máchy (původně v majetku Karla Janského) a byl v obrazové podobě publikován v připomenuté edici Miloše Pohorského (Pohorský 2011), třetí se nachází v Národní knihovně České republiky pod signaturou 54 K 022999.

Diplomatický přepis / Diplomatický přepis T1 zachovává v co největší míře původní grafické členění textu a všechny dobové pravopisné jevy včetně chyb. Srovnáním dostupných výtisků bylo zjištěno, že sazba všech tiskových verzí T1 je až na jedinou odlišnost totožná. Jak jsme už uvedli výše, jediným rozdílem v několika exemplářích obou dražších tiskových verzí je absence čárky na konci verše 696 na s. 58. Paginaci u stran, kde není v originálu uvedena, doplňujeme v hranatých závorkách. Mimoto v přepisu zavádíme číslování veršů, a to zvlášť u dedikační básně (D1—D41) a u vlastního textu Máje (1—824). Řádky neveršovaného Poznamenání nečíslujeme.

Text je v T1 — a v souladu s tím i v našem diplomatickém přepisu — zaznamenán analogickým pravopisem. Je vysazen na levý prapor, pouze závěrečný odstavec třetího zpěvu na s. 56 (v. 671—674) a závěrečný odstavec čtvrtého zpěvu na s. 68 (v. 821—824) jsou s odsazením. Zvýraznění je řešeno proložením a kurzivou, členění 105

EDIČNÍ KOMENTÁŘ

na odstavce je graficky vyjádřeno vesměs čtyřřádkovou mezerou bez dalšího odlišení.

V souladu s dobovou konvencí je na počátku jednotlivých veršů vždy velké písmeno.

Při pokračující přímé řeči jsou uvozovky vždy na začátku každého verše příslušné promluvy, promluva druhého mluvčího v prvním zpěvu básně je odlišena zdvojením znaku uvozovek (»»[…]««). Všechny tyto vlastnosti původního textu zachováváme i v diplomatickém přepisu. Nerespektujeme pouze vyznačování počátků jednotlivých částí básně iniciálami, jak je praktikováno v T1, a užití odlišných typů písma (garmond a petit).

Vědecké vydání / T1 obsahuje vedle vlastního textu Máje též paratexty, jež zachováváme pouze ve zmíněném diplomatickém přepisu. Ve vědecké edici tedy kompletně vypouštíme text z prvního titulního listu Spisů Karla Hynka Máchy (s. [1] prvního vydání), zahrnující též motto „Dalekáť cesta má! / Marné volání!!“, jež se s největší pravděpodobností váže k celku Máchových Spisů, a nikoli přímo k textu vydávané básně. Z druhého titulního listu pro Máj (s. [3]) přejímáme pouze název a podtitul básně.

Vypouštíme též text na poslední straně (s. [70]), obsahující údaj o tiskaři.

Z vytčených formálních charakteristik pramene upravujeme takřka pravidelné čtyřřádkové předěly mezi odstavci na jednořádkové. Rušíme iniciály na začátku oddílů.

Názvy dramatických rolí (Zbor v dedikační básni, označení mluvčích v Intermezzu I) přepisujeme jednotně kurzivou a sjednocujeme i jejich odsazování. Text vysazený proloženě měníme na kurzivu. Dobově uzuální verzály na počátcích veršů i psaní uvozovek včetně jejich grafického řešení ponecháváme. Doplňujeme průběžné číslování veršů, které slouží pro lepší orientaci čtenáře.

Z praktických důvodů též odstraňujeme dobovou pravopisnou soustavu. Modernizujeme tak text ve smyslu reforem uskutečněných postupně v průběhu čtyřicátých let 19. století a měníme grafémy g > j, j > í, w > v, au > ou, ey > ej. Výjimku před­stavuje vlastní jméno Jarmila a adjektivum svatojánské, kde se znak J/j objevuje už v původním textu. Originální zápis slova angel umožňuje dnes dvojí přepis: (1) anjel (tak jej preferuje Jungmannův Slovník česko-německý) a (2) angel (tak přepisují tento tvar vydání Máje z let 1845 a 1862, tištěná už modernizovaným pravopisem). Starší úzus vyznačoval fonetické čtení g diakritikou, často se však nedodržoval. Nicméně například ve spisu Nerostopis čili Mineralogia Jana Svatopluka Presla, tištěném u Spurného obdobným fontem písma jako o rok dříve Máchův Máj, je diakritika nad fonetickým g jasně vyznačena (např. pasiğrafické, Presl 1837: IX). Zde proto volíme pro zápis možnost anjel.

Vědecké vydání vzniklo na základě srovnání výchozího textu s dalšími dochovanými prameny, především s RM. Na základě kritiky textu byly odstraněny zjevné tiskové a pravopisné chyby T1. Systémově ponecháváme všechny jazykové jevy, jež odpovídají dobovému pravopisnému úzu, např. těsná připojení příklonek (jakby, jakoby s určitým tvarem slovesa, objetíby, vidíšli), kolísání konsonantické skupiny n/nn (kamený, neproměně, plamený, raní, sinný), dále psaní předpon s-, z- (svadlý, shasla, sbor, spůsob, strestal) včetně redukované podoby předpony vz- u některých slov (zbudil, zmahá, zbouřených, zkvétající). S výjimkou zřejmých chyb respektujeme rovněž původní podobu vokalické kvantity. Do interpunkce zasahujeme pouze na místech, kde je oprava nutná 106

MÁJ (T1)

syntakticky. Ponecháváme ji však v původní podobě tam, kde nejsou vložené formulace (nejčastěji doplňky) důsledně oddělovány interpunkcí z obou stran nebo jsou z každé strany odděleny jiným interpunkčním znaménkem, neboť tyto jevy pokládáme za dobově frekventované.

Ediční řešení předkládané v přítomné edici nemusí být vždy jediné možné, digitální vědecká edice proto v komentářích umístěných přímo v textu upozorňuje na poten­ ci­ál­­ní odlišná řešení příslušných problematických jevů. Jedná se především o sedm v různé míře sporných případů hranic odstavců na přelomu stran, kde se obvykle vy­­sky­­tuje rozhraní věty a rýmového úzu, přičemž text na navazující straně současně pokračuje beze změny ve veršovém rozměru. Předěl ve většině z těchto případů neza­ vá­­dí­­me. Zcela nejasná jsou v tomto smyslu místa na přelomu stran 14/15 (v. 36/37) a 31/32 (v. 311/312) — zde výjimečně umisťujeme předěl s ohledem na většinový vydavatelský úzus v posledních desetiletích. U přelomu stran 34/35 (v. 367/368) se vyskytuje symetricky zdvojený rým (nezírá, čírá / opírá, umírá), který lze interpretovat jak jako dva samostatné rýmové páry, tak jako čtverný rým. Jako sporné případy, kde však významová koheze textu nenaznačuje předěl, vnímáme místa na přelomu stran 63/64 (v. 732/733), 64/65 (v. 752/753) a 65/66 (v. 772/773). Konečně na přelomu stran 37/38 (v. 415/416) by se při zavedení předělu vytvořil na straně 38 izolovaný rým zpěv, ani takový postup však nemůžeme s určitostí vyloučit, neboť v textu Máje lze identifikovat přinejmenším dva další podobně izolované rýmy odkazující k jinému odstavci (v. 393/396, 397; 523, 526/529). V komentářích mimo uvedené příklady sporných předělů dále upozorňujeme na vybrané relevantní opravy, jež byly v minulosti v edicích Máje provedeny či navrženy, zůstaly však mimo text přítomné edice. Námi preferovaná řešení se pak vždy následně promítají též do textu knižního čtenářského vydání.

V následujícím výčtu uvádíme jednotlivě veškeré emendace provedené v textu vědeckého vydání: D2 Nešťastný, jenž v nouzi lká, m. Nešťastný genž…

D11—D12 Čechové jsou národ statný, / Nepřemožen Český voj. m. … statný /

Nepřemožen…

55 dvacátý m. dwacatý 130 krátký m. krátky (oprava v souladu s RM) 136 pláštěm m. plášťem (analogie k v. 703 pláště, oprava v souladu s RM) 343 »Toť, co se »nic« nazývá. m. »Toť co…

344—345 » A než se příští skončí den, / »V to pusté nic jsem uveden. — — — « m.

… den. / » W to… (oprava v souladu s RM) 347—349 A lehounce si větry hrají / jezerní dálkou pode věží, / s nimi si vlnky šepotají m.

A lehaunce si wlnky hragj…

372—373 A jeví hlasu šepot mdlý, / Že trapnýť jeho sen i zlý. m. … mdlý / Že… (oprava

v souladu s RM) 403 Co slyšel, nikdy nezjevil, m. … slyšel nikdy…

464 »Co k pohřbu dá, každý mi zjev!« m. … dá každý…

107

EDIČNÍ KOMENTÁŘ

488 531 543

556—557

587—589

647 789 Poznamenání

Vyvstav m. Wystaw (analogie k v. 213 vyvstane, oprava v souladu s RM) vynikne m. winikne Na něm se dlouhý kůl, na kůlu kolo zdvíhá. m. … kůl na kůlu… (odstranění koruptely tisku, oprava v souladu s RM) V soucitu s nešťastným v hlubokém smutku plál / Slzící lidu zrak… m. … plál, / Slzjcj… (oprava v souladu s RM) … tam — onen čas, / Kde k lásce zval hrdliččin hlas, / Nikdy se nepřiblíží. — m. … hlas / Nikdy… (oprava v souladu s RM) dlouhý m. dlauhy slzičky m. slzyčky »Jenž na stráži — co druzí spí« m. »Genž na stráži, co druzj spj« (po­dle v. 434)

Čtenářské vydání / Text knižního čtenářského vydání Máje byl pořízen na základě výše komentované digitální vědecké edice T1. Po grafické a pravopisné stránce však text přizpůsobujeme potřebě dnešního čtenáře. Přihlížíme přitom k současným Pravidlům českého pravopisu (1993) a k Dodatku (1994). Podle RM, jenž pro nás není výchozím pramenem, měníme některá kolísání T1, jež jsme vyhodnotili jako nezáměrná, a to tehdy, když v RM ke kolísání nedochází nebo poměr kolísajících jevů jasně ukazuje konkrétním směrem. Při řešení jednotlivých otázek jsme rovněž přihlíželi k dosavadní vydavatelské tradici.

Z hlediska grafiky textu rušíme psaní dobově uzuálních verzál na začátku veršů; tato úprava zasahuje ovšem i do pravopisu. Dnešnímu úzu dále přizpůsobujeme systém uvozovek, tj. nahrazujeme znak »TEXT« znakem „TEXT“, rušíme uvozovky na začátku každého jednotlivého verše u delších promluv a také zdvojení uvozovek odlišující postavy v dialogu. Odstraňujeme konečně i dobově uzuální tečky za názvy dramatických rolí v dedikační básni a v Intermezzu I a za názvy a číselnými označeními jednotlivých částí Máchovy básně.

V co nejvyšší míře usilujeme o zachování fonetických kvalit původního textu (nejen v rýmových pozicích), ponecháváme tedy nezvyklé tvary a podoby jako dalné, chvíl, k ním, stán. Zpravidla neopravujeme vokalickou kvantitu, jen ve verši 658 prodlužujeme interjekci O na Ó kvůli odlišení od homonymní předložky a s ohledem na běžný vydavatelský úzus. Předpony s-/z- a předložky s/z neměníme v pozicích, kde by změna zasahovala výslovnost (se skály, s nebes výše, svadlý, s výše hory), a modernizujeme pouze původní předponu u tvarů zhasla, způsobem, ztrestal, sbor (místo shasla, spůsobem, strestal, zbor) a také předložku ve vazbě z oka (místo s oka). V kontrastu s většinovým vydavatelským územ ponecháváme původní podobu tvaru spod (ve významu vespod či zespodu) ve verši 777 „a rosné kapky spod se rděly,“, neboť tvar zpod může mít podle dnešních pravidel pouze funkci předložky a jeho užití ve funkci adverbia by do textu uvádělo gramatický defekt. Po úvaze jsme se rozhodli neměnit ani předponu z- na vz- ve slovech zbouřených, ne/zbudil, zkvétající, zmahá, zpomnění, abychom nena­ rušili hláskovou instrumentaci Máchova textu; dalším důvodem tohoto rozhodnutí 108

Bibliograf ie k edičnímu koment áři T1 Karel Hynek Mácha: Máj. Báseň, in týž: Spisy Karla Hynka Máchy. Díl první. Svazek první (Praha: vlastní náklad) 1836 T2 viz Sabina — Mácha 1845

Červenka — Soukopová 2002 Karel Hynek Mácha: Básně, edd. Miroslav Červenka — Marta Soukopová (Praha: NLN) Eineder 1960 Georg Eineder: The Ancient Paper-Mills of the Former Austro-Hungarian Empire and Their Watermarks (Hilversum: Paper Publications Society) Fiala 1994 Jiří Fiala: „Máchův Máj ‚na oučet vlastní‘“, Tvar 5, č. 1, 13. 1., s. 5 Flajšhans 1905 Karel Hynek Mácha: Máj. Báseň, ed. Václav Flajšhans (Praha: Edvard Leschinger) Flajšhans 1916a Václav Flajšhans: „Rukopis ‚Máje‘ (Nalezen v pozůstalosti českého sedláka)“, Venkov 11, č. 252, 21. 10., s. 2 Flajšhans 1916b Václav Flajšhans: „Na paměť 80. výročí úmrtí…“, in Spisy Karla Hynka Máchy. Neotypický facsimil původního rukopisu básně „Máj“ od Karla Hynka Máchy (Praha: F. Šimáček), s. [75]—[78] Grebeníčková 1983 Růžena Grebeníčková: „Jak vznikal Máj“, SPFFBU 32, řada D, s. 7—27 Grebeníčková 2010 Růžena Grebeníčková: Máchovské studie, ed. Michael Špirit (Praha: Academia) Charypar 2017 Michal Charypar: „Otázky rukopisu Máchova Máje. K chystané kritické edici básně“, Česká literatura 65, č. 4, s. 540—564

131

BIBLIOGRAFIE K EDIČNÍMU KOMENTÁŘI

Charypar 2018 Michal Charypar: Prameny Máchova Máje. Fakta a hypotézy (Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR — Akropolis) Chmelenský 1836a Karel Hynek Mácha: „Píseň od Karla Máchy. Hudba od Hermana Skřivana“, in Josef Krasoslav Chmelenský (ed.): Věnec ze zpěvů vlastenských uvitý a obětovaný dívkám vlastenským 2 (Praha: Knížecí arcibiskupská knihtiskárna), s. 49—50 Chmelenský 1836b Josef Krasoslav Chmelenský: „Literatura česká r. 1836“, Časopis Českého museum 10, č. 3—4, s. 370—385 Janský 1937 Karel Janský: „Kdy vznikal Máchův ,Máj‘?“, Listy filologické 64, č. 3, s. 288—290 Janský 1941 Karel Janský: „Kdy vznikal Máj?“, in Karel Janský — Vojtěch Jirát: Tajemství Křivokladu a jiné máchovské studie (Praha: Václav Petr), s. 15—19 Janský 1948 Karel Hynek Mácha: Dílo 1. Básně — Dramatické zlomky, ed. Karel Janský (Praha: Fr. Borový) Janský 1952 Karel Janský: „K otázce vzniku druhého zpěvu Máje“, in Alois Bejblík — Karel Janský: „Dva myšlenkové problémy K. H. Máchy“, Slovesná věda 5, č.1—2, s. 38—40 Janský 1953 Karel Janský: Karel Hynek Mácha. Život uchvatitele krásy (Praha: Melantrich) Janský 1959 Karel Hynek Mácha: Spisy 1. Básně a dramatické zlomky, ed. Karel Janský (Praha: SNKLHU) Janský — Dvořák — Skřeček 1972 Karel Hynek Mácha: Spisy 3. Literární zápisníky — Deníky — Dopisy, edd. Karel Janský — Karel Dvořák — Rudolf Skřeček (Praha: Odeon) Kosák — Flaišman 2018 Michal Kosák — Jiří Flaišman: „Třetí ediční stadium vydávání Máje K. H. Máchy“, Česká literatura 66, č. 2, s. 182—213

132

BIBLIOGRAFIE K EDIČNÍMU KOMENTÁŘI

Králík 1954 Oldřich Králík: „Tvůrčí proces u K. H. Máchy a P. Bezruče“, Slezský sborník 52, č. 4, s. 433—453 Králík 1956 Oldřich Králík: Domnělý autograf Máje, 28 s. (rukopis, Literární archiv PNP; publikováno zde v digitální edici) Krčma 1923 Karel Hynek Mácha: Literární zápisník Karla Hynka Máchy z let 1833—1835, ed. František Krčma (Praha: Erna Janská) Krčma 1927 Karel Hynek Mácha: Máj. Báseň, ed. František Krčma (Praha: Erna Janská) Krčma 1929 Karel Hynek Mácha: Dílo 3. Deníky. Zápisníky. Korespondence, ed. František Krčma (Praha: Fr. Borový) Krčma 1936 František Krčma: „O Alšově Máji a o básni úvodní dedikované Hynku Kommovi“, Magazín Družstevní práce 4, 1936—1937, č. 2, září 1936, s. 39—41 Krčma 1943 František Krčma: „Poznámky k prvnímu náčrtu ‚Máje‘“, Český časopis filologický 1, 1942—1943, č. 4, duben 1943, s. 149—153 Krejčí 1971 Karel Krejčí: „Dvojí tajemství malostranského domu“, in Karel Krejčí (ed.): Podivuhodné příběhy ze staré Prahy (Praha: Odeon), s. 273—293 Menzel 1832 Wolfgang Menzel: Reise nach Oesterreich im Sommer 1831 (Stuttgart — Tübingen: J. G. Cotta) Musilová 2017 Václava Musilová: „Odborné vyjádření z oboru kriminalistika, specializace expertiza ručního písma“, 5 s. [Zpráva o písmu přípisu na titulní straně RM, publikováno zde v digitální edici] Musilová — Šilhová 2016 Václava Musilová — Daniela Šilhová: „Znalecký posudek z oboru kriminalistika,

133

BIBLIOGRAFIE K EDIČNÍMU KOMENTÁŘI

specializace expertiza ručního písma“, 31 s. [ Zpráva o písmu RM, publikováno zde v digitální edici] Nové knihy české 1836 „Nové knihy české“, Časopis Českého museum 10, sv. 2, s. 224—227 Panáček 1970 Josef Panáček: Karel Hynek Mácha v kraji svého Máje (Liberec: Severočeské nakladatelství) Paulusová 2016 Hana Paulusová: „Stanovení vlákninového složení papíru“, 4 s. [Zpráva o vlákninovém složení druhého konvolutu papíru RM, publikováno zde v digitální edici] Píša 2018 Petr Píša: „‚Jsme spolu tak zadobré, že mi slíbil, abych se nestaral, že tomu pomůžeme a že projde.‘ Cenzura díla Karla Hynka Máchy“, Česká literatura 66, č. 1, s. 34—69 Pohorský 2011 Máj, Máj… věčný Máj, ed. Miloš Pohorský (Praha: Obec spisovatelů) Presl 1837 Jan Svatopluk Presl: Nerostopis čili Mineralogia. Rukovět soustavná k poučení vlastnímu (Praha: Jan Spurný) Prokop 2006 Dušan Prokop: „Několik poznámek a úvah o vzniku Máchova Máje“, Česká literatura 54, č. 2—3, s. 204—217 Prokop 2010 Dušan Prokop: Kniha o Máchově Máji (Praha: Academia) Přibil 2009 Marek Přibil: „Mácha a peníze. K identitě básníkova mecenáše“, in Tomáš Breň — Pavel Janáček (edd.): „O slušnou odměnu bude pečováno…“. Ekonomické souvislosti spisovatelské profese v české kultuře 19. a 20. století (Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.), s. 73—81 Přibil 2018 Marek Přibil: „Domnělý tzv. villaniovský zápisník“ (pracovní text)

134

BIBLIOGRAFIE K EDIČNÍMU KOMENTÁŘI

Sabina — Mácha 1845 Karel Hynek Mácha: Spisy Karla Hynka Máchy 1. Básně 1, edd. Karel Sabina — Michal Mácha (Praha: vlastní náklad) Sekanina 1910 Karel Hynek Mácha: Z literárního díla Karla Hynka Máchy, ed. František Sekanina (Praha: Alois Hynek), b. d.

Stejskal 1990 Josef Stejskal: Soupis vydání básně Máj Karla Hynka Máchy. Ke 155. výročí básníkova úmrtí (5. 11. 1836 — 5. 11. 1991) (Plzeň: Knihovna města Plzeň — Moudrá sova) Šťastný 1906 Karel Hynek Mácha: Sebrané spisy Karla H. Máchy, ed. Jaroslav Šťastný (Praha: B. Kočí) Tomíček 1836 Jan Slavomír Tomíček: „Československá literatura“, Česká včela 3, č. 22, 31. 5., s. 181—182 Unser Planet 1836 „Uebersicht der neuesten böhmischen belletristischen Literatur“, Unser Planet 7, č. 172, 19. 7., s. 685—686; č. 173, 20. 7., s. 689—691; č. 174, 21. 7., s. 693—694 Vašák 1978 Pavel Vašák: „Textologie a máchovské systémy“, Česká literatura 26, č. 1, s. 10—20 Vašák — Dvořáček — Jähnichen 2006 Karel Hynek Mácha: Máj — Mai, edd. Pavel Vašák — Petr Dvořáček — Manfred Jähnichen (Praha: Akropolis) Vašák — Havel 1981 Pavel Vašák — Rudolf Havel (edd.): Literární pouť Karla Hynka Máchy. Ohlas Máchova díla v letech 1836—1858 (Praha: Odeon)

135

So u p i s z k r a t e k a z n a č e k Zkratky užité v edičním komentáři: NM RM R56 R57 T1 T2 VM Z

tzv. Náčrt Máje; dříve též MS rukopis Máje; též R1 Deník z roku 1835, verze A (starší) Deník z roku 1835, verze B (mladší) první tištěné vydání Máje z r. 1836 druhé, neúplné tištěné vydání Máje z r. 1845 tzv. Výklad Máje; též R14 Zápisník

Značky užívané v přepisech rukopisných pramenů: TEXT {TEXT} [TEXT] [nečit.] [*] / […]

škrtnutý úsek textu nově vepsaný text nejisté čtení úseku textu nečitelný text v rozsahu více znaků nečitelný text v rozsahu jednoho znaku hranice veršů vypuštěný úsek textu uvnitř citace (vypuštěný text na počátku či konci citace značen pouze třemi tečkami)

137

Poděkování Vydavatelé by na tomto místě rádi poděkovali všem, kdo v průběhu let 2016 až 2018 přispěli radou a pomocí a bez nichž by přítomná edice nedosáhla té podoby, v níž ji předkládáme čtenářům.

V prvé řadě se to týká těch, kdo se činně účastnili schůzek vydavatelského týmu: Petra Píši z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, Dušana Prokopa, jenž inicioval myšlenku pořídit nové vědecké vydání Máchova Máje, a Marka Přibila, který též v závěrečných fázích přípravy edice provedl její odbornou redakci. Ke zlepšení úrovně projektu přispěli cennými připomínkami oba lektoři, Robert Adam a Xavier Galmiche, redakcí a korekturou textu knižní edice pak Lucie Kořínková. O technickou přípravu nové digitální platformy KHE se zasloužil Karel Klouda z Ústavu aplikované matematiky FIT ČVUT v Praze ve spolupráci s Janem Šípkem z téhož pracoviště.

Velký dík náleží Jiřímu Krouskému, který nám opakovaně umožňoval přístup k originálu rukopisu Máje a svolil též k pořízení jeho kvalitní elektronické kopie, bez níž by nebylo možné uskutečnit naši edici.

Při ověřování Máchova autorství rukopisu Máje nám významně přispěly písmoznalkyně Václava Musilová a Daniela Šilhová, chemické zkoumání rukopisu provedla Miroslava Novotná z laboratoře molekulové spektroskopie Centrálních laboratoří VŠCHT Praha ve spolupráci s Hanou Paulusovou z Národního archivu v Praze. Poděkování za digitalizaci rukopisu patří Štěpánu Černohorskému z AiP Beroun.

Nezbytným předpokladem pro nás byla možnost v nadstandardním režimu pracovat s pozůstalostním fondem Karla Hynka Máchy, za což patří dík Tomáši Pavlíčkovi a Haně Vaníčkové z Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze. Za technickou pomoc s digitální edicí děkujeme Borisu Lehečkovi z Ústavu pro jazyk český AV ČR a pracovníkům SVT Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Radimu Králíkovi patří náš dík za udělení souhlasu s publikováním stati Oldřicha Králíka Domnělý autograf Máje. Dále děkujeme Miloši Lešikarovi za konzultace k typům papíru v prvním vydání Máchova Máje a Kateřině Smyčkové za provedení některých kolačních prací. Nemalý dík náleží nakladateli Filipu Tomášovi.

Významnou pomocí pro nás byla též spolupráce s Miroslavem Kolocem, jehož soupis vydání Máje se stal podkladem pro databázi zveřejněnou v digitální edici; na zpracování této databáze mají též nemalou zásluhu Tereza Sudzinová a Lucia Bonora. V téže souvislosti vyslovujeme velké poděkování těm, kdo nám laskavě zpřístupnili pozůstalostní sbírky máchovských materiálů, bez nichž by nebylo možné provést kontrolu a revizi údajů ve starším soupisu: Marii Vašákové mimo jiné za zpřístupnění osobní knihovny a Janu Peerovi z Oblastního muzea v Litoměřicích, který nám umožnil pracovat s fondem Václava Šmejkala. Za zpřístupnění či zprostředkování výtisků některých vzácných vydání Máje jmenovitě děkujeme Brianě Čechové z Knihovny a tiskárny pro nevidomé v Praze, Veronice Faktorové z Ústavu bohemistiky FF JČU v Českých Budějovicích, 139

Michalu Fránkovi z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, Janě Fridrichové z Vlastivědného muzea a galerie Česká Lípa, Šárce Grauové a Janu Hricsinovi z Ústavu románských studií FF UK v Praze, Josefu Novotnému, Ivaně Taranenkové z Ústavu slovenskej literatúry SAV v Bratislavě a pracovníkům řady knihoven a archivů.

M. Ch., J. F., M. K.

140

Summary For the first time since 1959, the fourth volume in the Scholarly Hybrid Edition (Kritická hybridní edice — KHE) provides a newly conceived critical edition of Karel Hynek Mácha’s seminal poem Máj (1836). It is based on detailed research into all the known text sources of the poem, particularly the hitherto insufficiently researched manuscript of Máj, which was not at the full disposal of previous publishers.

The reader’s book edition presents a text whose orthography has been systematically updated and complemented with a detailed commentary on the edition and explanatory notes on Mácha’s text. A scholarly digital edition of the poem is available in the enclosed DVD. The digital edition provides users with images of all the sources including a newly digitized Máj manuscript, as well as diplomatic transcripts, a critical apparatus with variant readings, an expanded commentary on the edition with supplements, which include inter alia a previously unpublished study by Oldřich Králík Domnělý autograf Máje (A Presumed Autograph of Máj), and a completely revised database of publications of Mácha’s Máj, summarizing all the printed editions containing the complete text of the four cantos of the poem, together with translations.

For the first time the electronic edition of Mácha’s Máj concurrently provides an innovative electronic platform with a more extensive function menu, facilitating more user-friendly browsing and searching than previous Scholarly Hybrid Edition volumes.

In parallel with the edition, a monograph by Michal Charypar Prameny Máchova Máje. Fakta a hypotézy (2018) (Sources of Mácha’s Máj: Facts and Hypotheses) is also due out, summarizing the research carried out within this publication project. Information associated with text-critical research into Mácha’s Máj can also be found in studies

by Petr Píša, Michal Kosák, Jiří Flaišman and Michal Charypar published 2017—2018 in the Česká literatura journal.

Translated by Melvyn Clarke

141

Obsah Úvodem ke čtvrtému svazku Kritické hybridní edice / 7 Předmluva ke čtenářskému vydání Máje Karla Hynka Máchy / 9

MÁ J Dedikace / 17 Dedikační báseň [D1—D41] / 19 Zpěv první [1—143] / 23 Zpěv druhý [144—422] / 35 Intermezzo I [423—486] / 53 Zpěv třetí [487—674] / 63 Intermezzo II [675—724] / 75 Zpěv čtvrtý [725—824] / 81 Poznamenání / 89

Vysvětlivky / 91 Časová osa / 95 EDIČNÍ KOMENTÁŘ / 101 Přehled a popis pramenů, ediční poznámky / 102 (1) Máj (T1) / 102 (2) Rukopis Máje (RM — R1) / 111 (3) Tzv. Náčrt Máje (NM, dříve též MS) / 120 (4) Úryvky z tzv. Zápisníku (Z) / 124

(5) Úryvek z Deníku z roku 1835 (verze A — R56, verze B — R57) / 126 (6) Tzv. Výklad Máje (VM — R14) / 27 Hypotetické prameny / 129 (7) Německý překlad Intermezza I v Unser Planet / 129 (8) Přetisk dedikační básně ve Věnci ze zpěvů vlastenských / 129

Bibliografie k edičnímu komentáři / 131 Soupis zkratek a značek / 137 Poděkování / 139 Summary / 141

Kritická hybridní edice Řídí Jiří Flaišman a Michal Kosák Karel Hynek Mácha Máj. Báseň K vydání připravili pracovníci Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., Michal Charypar (Oddělení literatury 19. století), Jiří Flaišman a Michal Kosák (Oddělení ediční a textologické) Úvod, předmluvu a komentář napsali a vědeckou i čtenářskou edici zpracovali Michal Charypar, Jiří Flaišman a Michal Kosák Soupis tištěných vydání Máchova Máje zpracovali Josef Stejskal (†) a Miroslav Koloc, databázové zpracování a revizi údajů provedli Michal Charypar, Jiří Flaišman a Michal Kosák ve spolupráci s Terezou Sudzinovou a Lucií Bonorou Digitální edici na příbalovém DVD zpracoval Karel Klouda Grafická úprava knižní podoby a digitální edice KHE Markéta Jelenová Sazba písmem Baskerville a GillSans Markéta Jelenová Odborná redakce Marek Přibil Redakce a jazyková korektura Lucie Kořínková Překlad anglického resumé Melvyn Clarke Vydal Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., (Na Florenci 3/1420, 110 00, Praha 1, www.ucl.cas.cz) a nakladatelství Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00, Praha 4, www.akropolis.info) jako čtvrtý svazek KHE Tisk tiskárna Nakladatelství Karolinum (Pacovská 350, 140 21, Praha 4) Vydání v tomto uspořádání první, 148 stran ISBN ISBN ISBN ISBN ISBN ISBN

978-80-88069-70-6 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

978-80-7470-222-8 (Filip Tomáš — Akropolis) 978-80-88069-72-0 (Mobi — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

978-80-7470-223-5 (Mobi — Filip Tomáš — Akropolis) 978-80-88069-71-3 (ePUB — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

978-80-7470-224-2 (ePUB — Filip Tomáš — Akropolis)

Doporučená cena včetně DPH 245 Kč Samostatně neprodejné, DVD jako bezplatná příloha

Kritická hybridní edice se zaměřuje na vydávání textů novočeské literatury. Spojuje knižní čtenářské vydání kriticky ověřeného textu (bez obsáhlých doprovodných textů, komentářů a bibliografických přehledů) a vědeckou digitální edici na přiloženém DVD. Ta obsahuje veškeré dochované tištěné i netištěné, dokončené i neúplné verze textů, které podává v diplomatické podobě (rukopisy jsou k dispozici jako faksimile i jako transkripce), zvolený výchozí text pak prezentuje v edičním zpracování a doplněný aparátem, jenž zahrnuje mj. tzv. synoptický záznam variant. Zpřístupňuje (jako v případě F. Gellnera a K. Hlaváčka) buď kompletní autorovo dílo, včetně korespondence, reprodukcí výtvarného díla, výběru ze sekundární literatury a dalšího textového i obrazového materiálu, nebo také jen jedno vybrané dílo (jako v případě Slezských písní P. Bezruče nebo Máje K. H. Máchy). Digitální aplikace na přílohovém DVD umožňuje v případě souborů děl třídit dílo podle žánrů, příslušnosti k celkům (sbírkám) či chronologicky, vybrané dokumenty jsou přístupné i prostřednictvím časové osy zachycující důležité mezníky autorova díla i života. Svazky Kritické hybridní edice připravují členové edičního a textologického oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. — Svazky vznikají ve spolupráci s Literárním archivem Památníku národního písemnictví v Praze.

Čtvrtý svazek Kritické hybridní edice přináší nové vědecké a čtenářské vydání básně Máj Karla Hynka Máchy (1810—1836). Od své první publikace (1836) se Máj objevil ve stovkách vydání včetně mnoha překladů. Přítomná edice ale téměř po šedesáti letech nabízí vydání, jež vychází z komplexního zpracování všech dochovaných pramenů a revize dosavadních edičních řešení. Opírá se především o důkladný písmoznalecký, chemický a textologický průzkum jediného dochovaného úplného rukopisu Máje, který předcházející generace editorů neměly k dispozici v originále. Tento průzkum usiloval o prověření Máchova autorství a následně o stanovení jeho pozice mezi ostatními prameny. Vědecká digitální edice na přiloženém DVD přináší nové faksimile jak tohoto rukopisu, tak i všech dalších relevantních textových pramenů (např. tzv. Náčrtu Máje či prvního tištěného vydání). Tyto prameny digitální vědecká edice dále nabízí v jejich transkribované podobě (rukopisy) a diplomatickém znění (tištěné texty). Na základě nového komplexního ověření všech pramenů a textové historie edice ustavuje nové vědecké komentované znění Máchova Máje. Mimo ně DVD obsahuje podstatně revidovaný soupis všech tištěných vydání této básně. Přítomné knižní vydání pak prezentuje text Máje ve čtenářském znění, jež bylo pravopisně aktualizováno při zachování všech osobitých jevů autorova jazyka. Součástí knižního vydání, opatřeného stručným úvodem a jazykovými a věcnými vysvětlivkami, je ediční komentář, který přináší podrobné informace o všech pramenech Máje, o vzniku básně a historii jejího vydávání od roku 1836 do současnosti. — Kritická hybridní edice Máje Karla Hynka Máchy vznikla ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví v Praze a s podporou Grantové agentury ČR.

KAREL HYNEK MÁCHA / MÁJ

K ritická Hybridní dice

K H Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. / Akropolis