Alexander Kratochvil (ed.): Paměť a trauma

Ăşstav pro Ä?eskou literaturu av Ä?r / akropolis

pamet a trauma.indd 1

20.12.15 11:57

pamet a trauma.indd 2

20.12.15 11:57

Alexander Kratochvil (ed.)

Paměť a trauma pohledem humanitních věd

komentovaná antologie

teoretických textů

ústav pro českou literaturu av čr / akropolis

pamet a trauma.indd 3

20.12.15 11:57

K ATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Paměť a trauma pohledem humanitních věd : komentovaná antologie teoretických textů / Alexander Kratochvil (ed.). — Vydání první. — Praha : Akropolis,  Částečně přeloženo z angličtiny, němčiny a francouzštiny — Vydal Ústav pro českou literaturu AV ČR, v.v.i. ve spolupráci s nakladatelstvím Filip Tomáš — Akropolis ISBN ‑‑‑‑ (Filip Tomáš — Akropolis : vázáno). — ISBN ‑‑‑‑ (Ústav pro českou literaturu AV ČR : vázáno) . * . *  * .:. * .:. * .. * . * /+/ — paměť — sociální aspekty — psychická traumata — sociální aspekty — sociální paměť — narativita — identita

— kultura — humanitní vědy — eseje — antologie — komentovaná vydání

 — Společenské vědy []

Lektoroval Mag. Dr. Michael Wögerbauer Antologie je výsledkem práce Týmu pro studium paměti a traumatu v literatuře ÚČL AV ČR, založeného s podporou Akademie věd ČR (Fellowship J. E. Purkyně).

Publikace vznikla s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné instituce 68378068.

Kniha vychází za podpory Česko‑německého fondu budoucnosti.

Herausgegeben mit freundlicher Unterstützung des Deutsch‑Tschechischen Zukunftsfonds.

Vychází za laskavé podpory Nadace Český literární fond. © All texts — all rights reserved, 2015 © Editor Alexander Kratochvil, 2015 © Translation Lucie Antošíková, Jakub Flanderka, Zdeněk Hrbata, Světlana Ondroušková, Stefan Segi, Václav Smyčka, Jiří Soukup, 2015 © Graphic & Cover Design Studio Lacerta (www.sazba.cz), 2015 © Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2015 © Filip Tomáš — Akropolis, 2015 ISBN 978‑80‑88069‑12‑6 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

ISBN 978‑80‑7470‑109‑2 (Filip Tomáš — Akropolis)

pamet a trauma.indd 4

20.12.15 11:57

Úvod Alexander Kratochvil

Německý spisovatel Jean Paul kdysi konstatoval, že vzpomínky jsou je‑ diný ráj, z něhož člověka nelze vyhnat. Tato aluze na klíčovou scénu Sta‑ rého zákona upozorňuje na podstatný aspekt lidského bytí — totiž že vzpomínání nám umožňuje smysluplně propojit vlastní život s vědomím nás samých a s percepcí našeho okolí. Na základě toho se vytváří jak individuální, tak kolektivní identita a tento proces je i součástí přetvá‑ ření našeho bytí v lidskou existenci. Paměť je nevyčerpatelný zdroj, který ovlivňuje naše představy o životě, jak ho vnímáme. Bez vzpomínky na minulé by bylo stěží možné orientovat se v přítomnosti a plánovat budoucnost. Z tohoto základního pojetí paměti vyrůstá výzkum pa‑ měti jak v přírodních, tak v humanitních, respektive kulturních vědách.

Hlavní rozdíl mezi koncepcí paměti v humanitních oborech (např. v lite‑ rární či historické vědě) oproti biologii a medicíně spočívá v tom, že hu‑ manitní a kulturní vědy chápou paměť a trauma spíše jako jev ukotvený na společenské a kolektivní úrovni než na úrovni individuální. Paměť je pro kulturní vědy fenoménem sociálního a kulturního charakteru, nikoli biologického. Předmětem není individuální paměť jako jev lokalizovaný v mozku, nýbrž sociální a komunikativní dimenze lidské paměti, kterou lze označit pojmy kolektivní, sociální a kulturní paměť. K této základní vlastnosti lidské existence — vytváření kolektivní paměti prostřednic‑ tvím komunikace a narace — se vztahují všechny studie obsažené v této antologii.

Vzpomínání a paměť nikdy nepředstavují jen osobní záležitost, pro‑ tože se ve svých předpokladech i následcích vztahují jak k osobním, tak ke společenským a politickým souvislostem. Není tak triviální, jak se zdá na první pohled, že minulost může být varováním, upomínkou na zlé časy, které jsme zažili buď my sami, nebo které postihly naše blízké. Někdy /5

pamet a trauma.indd 5

20.12.15 11:57

vzpomínáme i na to, co zlého jsme sami způsobili. Sledujeme­‑li politická prohlášení na pozadí oslav historických událostí nebo kulturních akcí, čteme­‑li články, komentáře a fejetony, díváme­‑li se na retro­seriály typu Vy‑ právěj, na „infotainment“ o historii nebo diskusní pořady v televizi, může se nám zdát, že v současnosti neexistuje nic důležitějšího než správné, korektní (a pro nás často pohodlné) zacházení s minulostí. Takto pre‑ zentované vzpomínání vypovídá o současném, často emotivním vztahu k minulosti, a zároveň výběrem témat a jejich prezentací baví publikum.

V různých kontextech se tak vytvářejí kolektivní a historické paměti, jsou předmětem politických jednání, úzce odborných i veřejných debat. Fran‑ couzský historik Pierre Nora komentoval tento nápadný jev výstižně: „O paměti se tolik mluví jen proto, že již žádná není“ (Nora 1998: 8). Nora zde odkazuje na podstatný aspekt ztráty paměti způsobené střídáním generací — nejvýraznější je to v případě holokaustu a druhé světové války a mizení dobových svědků jakožto nositelů komunikativní paměti. Jejich zkušenosti a zážitky je proto nutné uchovat skrze různá média pro příští generace. Komunikativní paměť nahradí medializovaná paměť, jako jsou pomníky, muzea nebo metaforická místa paměti; státní svátky a ústavy, o kterých mluví Nora v knize Místa paměti. Nora ostatně později modi‑ fikoval svůj výrok o ztrátě paměti ve studii s výmluvným názvem „Svě‑ tový nástup paměti“, která je zařazena do první části naší antologie.

Tento současný „nástup“ paměti a s ním spojená kultura vzpomí‑ nání jsou vždy výsledkem společenského vyjednávání. Toto vyjednávání se odehrává ve veřejném poli, jež se rozpíná a) mezi individuální pa‑ mětí a zkušeností, b) politicky normovanou a společenskou korektností a c) vědeckými debatami o paměti a historii. Kolektivní paměť společ‑ nosti je proto rozvrstvena do mnoha úrovní a zahrnuje mnoho partiku‑ lárních vzpomínek různých skupin. Státní svátky, historická a národní muzea, národní památníky a korektní politická rétorika se dostávají do sporu nejen s odlišnými politickými názory, jež se projevují demonst‑ racemi či jinými formami protestů třeba na sociálních sítích, ale i s kon‑ tranarativy a protichůdnými paměťmi skupin a menšin (u Foucaulta tzv. contremémoire; srov. Foucault 1994), které podkopávají společensky a politicky korektní masternarativ a kulturní kánon určitého národa. Na tomto procesu se aktivně podílí i věda, která analýzou paměti a konkrét‑ ních forem kultury vzpomínání přispívá k vymezování a kontinuálním proměnám našeho vnímání minulosti. Na tomto pozadí uvádí přítomná antologie základní teoretické texty z oblasti humanitních a společen‑ ských věd, a sama tak je součástí tohoto procesu mediace a přeměny znalostí i povědomí o minulosti.

6 / Úvod

pamet a trauma.indd 6

20.12.15 11:57

V paměťových studiích se často zmiňuje poměrně pozitivní funkce zapo‑ mnění, upozorňuje se na dialektickou souhru mezi vzpomínáním a za‑ pomínáním, tedy na fakt, že bez zapomínání není vzpomínání. V próze Funes, muž se zázračnou pamětí Jorge Luis Borges výstižně popsal, že ži‑ vot by přestal být lidským životem, kdyby člověk vše, co prožívá, neustále ukládal v paměti. Bez zapomínání by bylo vnímání lhostejné a nebylo by možné vytvořit hierarchii ani jakýkoli řád, konstruovat souvislosti a kau‑ zality, tok času by se nedal zastavit a neexistovala by minulost ani bu‑ doucnost, jen indiferentní přítomnost. Aspekt zapomínání je v přítomné antologii obsažen i v případě, že ji chápeme jako součást stále se rozvíje‑ jící „paměti paměťového výzkumu“. Tato kniha představuje výběr ze zá‑ sadních teoretických prací, v němž jsou některé texty připomínány a jiné zapomenuty. Antologie zpravidla nenabízejí zcela originální texty; na zá‑ kladě určitých kritérií bývají spíše sestavovány z již existujících mate‑ riálů, jež jsou případně přepracovávány, kráceny, komentovány atd. Tím je také naplněn základní požadavek každé antologie — být více než jen souhrnem textů, k čemuž odkazuje řecká etymologie pojmu (květo­braní), kterým je označována hodnotná a vzorná selekce. Výběr textů obsaže‑ ných v této antologii, úvody k jednotlivým oddílům a rámcové studie (je‑ jich autory jsou Manfred Weinberg, Lucie Antošíková a Václav Smyčka) jsou vedeny záměrem nabídnout nový, originální pohled na tematiku pa‑ měti a traumatu. Tento pohled by měl být příležitostí k další četbě od‑ borné literatury a podnětem k aktuální debatě o této tematice — a to jak pro veřejnost, tak pro čtenáře a odborníky v různých oblastech humanit‑ ních věd. Za tímto účelem jsou texty antologie řazeny do bloků, jež po‑ stihují jak klasické aspekty vědeckého bádání o paměti a traumatu, tak i nové perspektivy a aktuální témata. Jednotlivé bloky („Paměť a společ‑ nost“, „Paměť a trauma“, „Paměť a mediální perspektiva“ a „Politika pa‑ měti“) uvozují komentáře, které původní texty vřazují do jejich historic‑ kého a diskursivního kontextu a slouží čtenáři k první orientaci.

Antologie začíná základním, „klasickým“ textem věnovaným kulturní paměti od Jana Assmanna z konce osmdesátých let 20. století a končí vý‑ hledem k možným perspektivám mezinárodního paměťového výzkumu.

Text, který tento pohled nabízí, může v žánru antologie působit poněkud nezvykle. Jedná se totiž o přepis výkladů a komentářů mezinárodního kulatého stolu uspořádaného v Gentu v roce 2013 renomovanou skupi‑ nou Cultural Memory Studies Initiative. K rozhodnutí zařadit tento text nás vedlo více důvodů. Vedle interdisciplinarity, která je nezbytným zá‑ kladem současného výzkumu paměti, zobrazuje mezinárodní debatu v oblasti výzkumu včetně jejího transkulturního významu a nezakrývá /7

pamet a trauma.indd 7

20.12.15 11:57

ani ambivalenci v otázce budoucího vývoje bádání o paměti a traumatu v humanitních vědách.

Texty antologie mapují a představují paměťový výzkum uplynulých třiceti let. Toto časové omezení zdánlivě opomíjí starší texty. To se týká konceptu Maurice Halbwachse, o jehož základním přínosu pro další vý‑ zkum ve 20. století není pochyb. Halbwachs sice není v antologii zastou‑ pen žádným vlastním textem, jeho myšlenky jsou však přítomny v tex‑ tech dalších autorů zařazených do našeho výběru — což platí i pro tento úvod —, a Halbwachs a jeho úvahy tak procházejí napříč tématy, jimž jsou texty v této knize věnovány. Navíc jeho základní text o kolektivní paměti je českému čtenáři dostupný v nedávno publikovaném překladu (Halbwachs 2009).

Praktické hledisko, tj. otázka, zda texty nebyly dosud dostupné v češ‑ tině, bylo vedle časového vymezení dalším kritériem výběru textů naší antologie. Proto vypadl například také klasický text „Mezi pamětí a histo‑ rií: problematika míst“ Pierra Nory, úvodní studie k jeho Místům paměti, která v češtině již publikována byla. Další praktické hledisko, zaměření antologie na aktuální diskusi a výzkum, však nechce marginalizovat tra‑ dici dvacátému století předcházející.

Vývoj vedoucí od antiky do současnosti se ve svém historicky zamě‑ řeném pojednání současného výzkumu snaží postihnout Manfred Wein‑ berg. Jeho příspěvek rozšiřuje hranice aktuálního bádání a vsazuje toto bádání do dalších historických kontextů vzpomínání, na něž navazují také další texty obsažené v antologii včetně Weinbergovy vlastní práce v bloku nazvaném „Paměť a trauma“. Zatímco Weinbergova historická studie vsazuje texty antologie do historického kontextu, studie „Paměť v Čechách“ Lucie Antošíkové a Václava Smyčky rozpracovává současný stav českého bádání o paměti, kriticky jej nahlíží, přibližuje jeho socio‑ kulturní souvislosti a ukazuje perspektivy jak v oblasti výzkumu, tak obory s perspektivou možné spolupráce.

Kulturněteoretické studie věnované paměti, kultuře vzpomínání a trau‑ matu nezřídka začínají citáty z vědeckých, literárních, ale i politických nebo dokumentárních textů; jindy tyto studie odkazují na památky, vzpomínkové akce atd. Tak se propojují s texty předchozí tradice a s kul‑ turními kontexty, které tematizují paměť a vzpomínání. Vedle širších souvislostí paměťové problematiky se tak současně dostává do po‑ předí interdisciplinární charakter humanitního bádání. Tímto způsobem se vytvořila — a dále vytváří — tradice paměťových studií, jejíž kořeny sahají k textům antických autorů. Aktualizace (pomocí odkazů k textům 8 / Úvod

pamet a trauma.indd 8

20.12.15 11:57

předchozí tradice) zároveň přispívá k procesu reflexe této tradice, jež vlastně představuje „paměť paměťového diskursu“ humanitních věd. To znamená, že každá studie o paměti 1) je jakési úložiště paměti, 2) podílí se na masternarativu o paměti a 3) usouvztažňuje paměť s lidskou exis‑ tencí a identitou. Studie v této antologii lze charakterizovat právě uvede‑ nými aspekty: paměť pojednávají jako úložiště, podílejí se na vytváření metadiskursu paměťových studií a prostřednictvím různých médií vytvá‑ řejí vztah mezi bádáním o paměti a existencí a identitou člověka.

Vedle toho, že paměťové studie představují (sebe)reflexi paměti a je‑ jích médií, propojují vyprávění o paměti se sociální, kulturní a historic‑ kou situací daného období. Tato konstelace představuje rámec, v němž se konkrétní příběhy paměti individua či kolektivu rozvíjejí a časem mění, nebo se na ně naopak zapomíná. Nakonec médiem paměti je i antologie sama a zastoupenými texty rekonstruuje teoretické koncepty, jimiž je možné uchopit paměť a trauma kolektivu, společností nebo kultur.

Výše zmíněné aspekty znovu ozřejmují rozdíl mezi kulturněteore‑ tickým bádáním o paměti a vzpomínání oproti výzkumům neurovědců a vytvářením modelů paměti, které zkoumají lidský mozek a jeho fyzické dispozice. Jisté interdisciplinární přemostění mezi kulturními vědami a neurovědou se pak pokoušejí nalézat empirické sociální vědy a psycho­ logie — obzvlášť v oblasti výzkumu traumatu. Takové transdisciplinární přesahy lze v antologii najít především v textech Haralda Welzera, Doriho Lauba a Tilmanna Habermase.

Naproti tomu výzkumy paměti a vzpomínání, jak jsou představeny v bloku „Paměť a společnost“ (Jan Assmann, Pierre Nora, Harald Welzer), konceptualizují vzpomínání především v rámci sociokulturních a histo‑ rických konstelací. Od osmdesátých let tak pokračují v rozvíjení modelu, který Maurice Halbwachs vytvořil již v první polovině 20. století. Ve své práci Les cadres sociaux de la mémoire (Sociální rámce paměti; 1925) rozlišil Halbwachs vzpomínání jednotlivce a vzpomínání kolektivu. Rozli‑ šení vycházelo z tehdejšího intelektuálního a vědeckého prostředí a navá‑ zalo na sociologické výzkumy (Halbwachs byl žákem Émila Durkheima) a na psycho­logii (především na výzkum traumatu u Sigmunda Freuda a léčbu vojáků postižených traumatem z bojů první světové války). Halb‑ wachs ovšem nezůstává u vymezení těchto rozdílů, klade si také otázky po spojení mezi individuálním vzpomínáním a kolektivní pamětí: vytváří model, podle něhož jde individuální vzpomínka ruku v ruce se sociálním a kulturním prostředím. Způsob, jakým jedinec vzpomíná, přitom věcně ovlivňují kolektivní rámcové podmínky. Halbwachs ve své studii dále do‑ kazuje, že minulost je neustále rekonstruována s ohledem na požadavky /9

pamet a trauma.indd 9

20.12.15 11:57

přítomnosti, tedy že příběhy, které se vyprávějí o minulosti, jsou vždy zasazeny do původního společenského a kulturního kontextu. Tyto pří‑ běhy o minulosti zároveň reflektují aktuální zkušenosti a obavy v kon‑ textu, v němž se tradují. Místo v Halbwachsově modelu paměti náleží také proměnám kolektivní a individuální paměti — proměna paměti a kultury vzpomínání probíhá i proměnou sociokulturního rámce. Ne‑ dílnou součástí této proměny je i zapomínání, tedy zapomínání coby podmínka vzpomínání. Odkrývání zapomenutých vzpomínek pak vede k tomu, že některé aspekty dějin daného státu a jeho kulturu vzpomí‑ nání je třeba — především tam, kde oficiální dějiny vymazaly z paměti nebo potlačily určité jiné narativy (např. kolonialismus, totalitní minu‑ lost, dějiny a příběhy utlačovaných skupin, menšin nebo migrantů) — podrobit reflexi (a adaptovat). Na rozdíl od přirozeného, nevědomého (biologického) zapomínání jsou v sociokulturním zapomínání obsaženy manipulativní strategie, které podporují oficiální a institucionální aktéři; tak například oficiální zapomínání někdy koresponduje s dalšími, i in‑ dividuálními strategiemi útlaku a vytěsňování historických zkušeností.

Hovoří­‑li se o „bojišti vzpomínek“, jak to v této antologii činí Leggewie, musejí být zohledněny také dějiny aktivního zapomnění (nebo potlačení), neboť představují aktivní část procesu vzpomínání. Je to důležité ko‑ nečně i proto, aby se ozřejmila souhra vzpomínání a zapomínání v kolek‑ tivní paměti stejně jako sociokulturní podmínky a fungování zapomínání v rámci „politiky paměti“. Autoři stejnojmenného bloku zkoumají situace, v nichž je žádoucí sjednotit rozdílné interpretace prvků z historie jed‑ notlivých národů, a odkrývají způsoby, jakými toho lze dosáhnout. Toto řízené dílčí zapomínání je nutné proto, aby bylo možné vytvořit společ‑ nou kulturu vzpomínání (národního a nadnárodního) celku s minimem ohnisek potenciálních sporů.

Projekt antologie je jedním z výsledků kolektivní práce výzkumné sku‑ piny, která byla vytvořena za účelem zpřístupňování teoretických pod‑ nětů zahraničních paměťových studií v českém prostředí. „Tým pro studium paměti a traumatu v literatuře“ sdružuje vědecké pracovníky a postgraduální studenty Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kteří se ve svých disertačních, postdoktorských i jiných pracích zabývají problematikou paměťových studií: Lucii Antošíkovou, Jakuba Flanderku, Světlanu Ondrouškovou, Stefana Segiho, Václava Smyčku a Jiřího Soukupa.

10 / Úvod

pamet a trauma.indd 10

20.12.15 11:57

Literatura FOUCAULT, Michel „Nietzsche, genealogie, historie“; přel. Petr Horák; in týž: Diskurs, autor, ge‑ nealogie (Praha: Svoboda), s. 75—94

1994

HALBWACHS, Maurice Kolektivní paměť; přel. Yasar Abu Ghosh, Marie Černá, Kateřina Gajdošová, Barbora Spalová (Praha: Sociologické nakladatelství)

2009

NOR A, Pierre „Mezi pamětí a historií“; přel. Karel Thein; in Antologie francouzských spo‑ lečenských věd: Politika paměti (Praha: Francouzský ústav pro výzkum ve společenských vědách), s. 7—31. Též in http://www.cefres.cz/IMG/pdf/ nora_1998_mezi_pameti_historii.pdf [přístup 11. 8. 2015]

1998

 / 11

pamet a trauma.indd 11

20.12.15 11:57

Paměť v Čechách Václav Smyčka — Lucie Antošíková

V jednom z prvních textů věnujících se recepci paměťových studií u nás, který vyšel již v roce 2007, konstatovala jeho autorka Radmila Švaříčková Slabáková, že „pojem paměti v české historiografii dnes již zdomácněl“ (Švaříčková Slabáková 2007: 232). Letmý pohled do nabídky volitelných předmětů historických, sociologických a literárních ústavů domácích univerzit stejně jako přehled nových titulů publikovaných v posledním roce se zdá toto tvrzení dokládat. Paměť a vzpomínání patří k nejfrek‑ ventovanějším pojmům, které se objevily v posledních letech a společně s dalšími kulturními obraty1 (Bachmann­‑Medicková) kolonizovaly ce‑ lou řadu tradičních humanitních disciplín. Přistoupíme­‑li tedy na ná‑ zor autorky článku, že „paměť“ je v české vědě již „doma“, měli bychom si položit otázku, co přesně znamená pro teoretický koncept, pojem či celou disciplínu někde „zdomácnět“. Co pro vědecké modely předsta‑ vuje „být někde doma“? Na tuto otázku se pokusíme odpovědět v násle‑ dující úvaze. Doufáme, že se nám přitom podaří v krátkosti načrtnout vývoj kulturněvědného bádání o paměti v tuzemské vědě, a zrevidovat tak starší studie, které se již stejným směrem vydaly v minulých letech.

1

Pojmem kulturní obraty (cultural turns) míní Doris Bachmann­‑Medicková řadu nových přístupů, které na přelomu tisíciletí v rychlém sledu zasáhly mnohé tradiční huma‑ nitní disciplíny, jako například obrat k prostoru (spatial turn), který novým způsobem konceptualizoval prostor na základě relačních vztahů vytvářených komunikací. Kultur‑ ní obraty Bachmann­‑Medicková nechápe jako samostatná a plně rozvinutá paradig‑ mata, ale pouze jako nové perspektivy, které jsou s to novým způsobem nahlédnout tradiční témata. Všechny kulturní obraty posledních let vnímá Bachmann­‑Medicková jako hlubší důsledky původního lingvistického obratu, který proběhl v mnoha huma‑ nitních disciplínách již v poslední třetině dvacátého století.  / 31

pamet a trauma.indd 31

20.12.15 11:57

Bilanci dosavadních přístupů ke studiu paměti je v tomto živém tran‑ sdisciplinárním poli možné vystavět hned několika způsoby. Lze se inspi‑ rovat některými zahraničními autory, kteří bádání o paměti dělí do jednot‑ livých generací, přičemž nejnovější přístupy (např. entangled memory)2 označují již za třetí generaci paměťových studií (viz např. Feindt — Kra‑ watzek — Mehler — Pestel — Trimçev 2014: 24). Toto dělení zmínila ostatně sama Švaříčková Slabáková v citovaném článku z roku 2007, avšak záhy ho odmítla s odůvodněním, že v domácím prostředí neexis‑ tuje delší kontinuální tradice, kterou by bylo možné takto rozčlenit (Šva‑ říčková Slabáková 2007: 235). Ani následující roky na jejím konstatování nic nezměnily. O „generacích“ paměťových studií v domácí vědě lze stále mluvit jen stěží. Autoři, kteří se věnovali problémům kolektivního vzpo‑ mínání již na konci osmdesátých let — jako například Miroslav Hroch či Zdeněk Beneš —, užívali stejnou konceptuální výbavu, již užívají někteří jejich mnohem mladší kolegové, například Denisa Labischová (narozená v roce 1974), a naopak jiní, třeba Kamil Činátl či Jiří Šubrt, během něko‑ lika posledních let vystřídali hned několik směrů bádání. Domácí pole paměťových studií je proto natolik roztříštěné, že zde nelze mluvit o jed‑ noznačném generačním vývoji.

O něco snazším způsobem, jak nalézt řád v mimořádně těkavém poli paměťových studií, by mohlo být tradiční rozdělení přístupů podle pů‑ vodních disciplín, ze kterých jejich autoři vycházejí. Zatímco většina so‑ ciologů má mnohem blíže k paměťovým studiím Halbwachsova střihu, případně k přístupům Haralda Welzera, a pokoušejí se je nově koncep‑ tualizovat buďto pro kvalitativně (časopis Biograf), či pro kvantitativně zaměřené analýzy (Ústav historické sociologie FHS UK), literární vědci se od začátku obracejí spíše k tradici manželů Assmannových, případně k intertextuálním přístupům Renate Lachmannové. Historikové se pak nejčastěji zaměřují na aplikace koncepce „míst paměti“ spojených s pů‑ vodním projektem Pierra Nory (viz Hlavačka — Marès — Pokorná 2011; Matějka 2010). I toto zdánlivě přesvědčivé roztřídění však naráží na vý‑ razné limity. Pokračující transdisciplinarita celého pole přece jen již na‑ rušila původní jasné oborové hranice natolik, že do nich dávno (bylo­‑li to vůbec možné dříve) nelze vtěsnat veškeré současné teoretické koncepty.

2 Pojem entangled memory klade důraz na interference a vzájemné vepisování se vzpo‑

mínek do sebe, a to jak na úrovni jednotlivců, tak i kolektivů. Výchozím modelem těch‑ to přístupů proto nejsou již sdílené rámce vzpomínání, jak o nich hovořil Maurice Halb­wachs, ale bytostná polyfonie, nikdy neredukovatelné rozostření vzájemně vy‑ jednávaných vzpomínek. Viz například Conrad 2003.

32 / Paměť v Čechách

pamet a trauma.indd 32

20.12.15 11:57

Konečně třetí možný pohled představuje dělení přístupů podle jed‑ notlivých směrů, jimiž jejich autoři konceptualizují problém kolektiv‑ ního vzpomínání. Tyto směry není možné chápat jako uzavřené „školy“ s vlastní institucionalizovanou základnou a nerušenou posloupností žáků, ale spíše jako skupiny autorů, jež na sebe vzájemně odkazují a vzta‑ hují se ke společným teoretickým modelům paměti či ke sdílené termino‑ logii. Jednotlivé autory spojuje jemné pletivo křížících se citací, sdílených argumentů a rétorických figur, v mnoha případech i společná motivace, která je vede k tomu, aby nahradili původní metodologii vlastní svým vý‑ chozím disciplínám a sáhli po nástrojích tohoto dosud mladého transdis‑ ciplinárního pole paměťových studií.

Jako snad vůbec nejstarší směr v domácím bádání o paměti můžeme chápat autory, kteří se už od konce osmdesátých let obraceli při studiu vztahu společnosti a její minulosti k triádě pojmů historické poznání, historické vědomí a historické povědomí. Zásadní je zde působení histo‑ rika Miroslava Hrocha, který se na sklonku osmdesátých let tohoto poj‑ mosloví chopil, aby jím zachytil mnohem širší škálu projevů aktualizace minulosti, než jak to dosud dovolovaly tradiční akademické „dějiny děje‑ pisectví“ (Hroch 1988). Hrochovi, který se snažil vysvětlit genezi národ‑ ních hnutí v 19. století, bylo jasné, že právě sdílená komemorace minu‑ losti v širokých vrstvách společnosti patří k jednomu z nejvýznamnějších faktorů při jejich vzniku. Z toho důvodu cítil potřebu rozšířit svůj zájem z historického poznání, tedy běžně chápané sumy akademicky přezkou‑ šených historických vědomostí, k historickému vědomí, vyjadřujícímu mnohem širší okruh aktualizací minulosti spojených obvykle s jasnou hodnotovou a ideologickou pozicí. V případě historického vědomí se tedy jedná o takové znalosti o minulosti, které dávají představě o dějinách jednoznačný smysl a orientují aktéra v jeho přítomnosti. Jako historické povědomí pak Hroch a v návaznosti na něj i Zdeněk Beneš chápou ještě obecnější představy o minulosti, kterých si na rozdíl od historického vědomí nejsme vědomi a které tvoří jen vágní kontext zprostředkovaný filmem a televizí či četbou literatury. Tuto trojici pak později doplnil Zde‑ něk Beneš o další pojem, jímž má být historické nevědomí jako soubor nechtěných a vytěsněných vědomostí o minulosti (Beneš 2010).

Výhodou dělení, jež se v této podobě snažil prosadit Zdeněk Beneš ve svých vysokoškolských skriptech na počátku devadesátých let, kde jej zobrazil jako řadu koncentrických kruhů, je jeho mimořádná přehled‑ nost (Beneš 1995). Dosvědčuje to i využití modelu především v kvantita‑ tivně zaměřených sociologických průzkumech. Jiří Šubrt se jej pokusil v nedávné době nově konceptualizovat pomocí systémově teoretických  / 33

pamet a trauma.indd 33

20.12.15 11:57

přístupů Talcotta Parsonse (Šubrt 2010) a Denisa Labischová jej nejnověji aplikovala ve svém rozsáhlém empirickém výzkumu (Labischová 2013).

Předností modelu je, že dovoluje jednoduché ztotožnění paměti s jejími „obsahy“, tedy s různou mírou znalostí a představ o minulosti. Právě tyto „znalosti a představy“ je pak možné jednoznačně kategorizovat a uspořá‑ dat do kvantitativně měřitelných parametrů.

Tento přístup má však také celou řadu výrazných nevýhod. Není ob‑ tížné postřehnout již v samotném pojmosloví jeho původ z tradice dě‑ jin „ducha“, jak se rozvinuly v souvislosti s idealistickou filozofií dějin, dosáhly největšího vrcholu v Hegelově filozofii dějin a pokračování jed‑ nak v diltheyovské hermeneutice, jednak v marxismu. Je to právě tento mimořádně archaický základ vložený do metafory „vědomí“, který do‑ voluje jednoduchý holistický přístup k problému přetrvávání minulosti v přítomnosti. Jednotlivé vrstvy, jež Beneš znázorňuje jako koncentrické kruhy, které si nárokují schopnost zachytit celou škálu možností ak‑ tualizace minulosti v přítomnosti, redukují veškeré performativní akty, celou situativní povahu vzpomínání, na různé typy „vědomí“. Jedinou hranici mezi jednotlivými vrstvami „vědomí“ tvoří míra „uvědomění si“ sebe sama. Není naším cílem dokládat, že uvedený přístup je spřízněn s marxistickým pojetím třídního vědomí, ale poukázat na jeho výrazná omezení. Jediné, co je tento model schopný učinit viditelným, je pozi‑ tivně formulovaný „obsah“ vědomí (odtud pochází jeho obliba v kvan‑ titativních výzkumech). Naopak samotnou funkci, procesualitu, me‑ diální podmíněnost a ambivalenci vzpomínání v tomto případě zakrývá jediná organistická metafora „vědomí“, která se vymyká analytickému užití a nejčastěji vede k nepodloženému psycho­logizování, tedy k přímé a zkratkovité identifikaci zjištěného „obsahu“ s „vědomím“. Na první po‑ hled velice přehledný přístup se tak při bližším ohledání ukazuje jako mimořádně problematický, výrazně reduktivní a analyticky neprůhledný.

Jako jiný směr uvažování o aktualizaci minulosti v budoucnosti mů‑ žeme nahlížet proud, jenž chápe trvání minulosti v přítomnosti jako svého druhu mýtus. Lze sem zařadit sémiotické přístupy Vladimíra Ma‑ cury z osmdesátých let inspirované Tartuskou školou (za mnohé např.

Macura 1983), především však práce Jiřího Raka (Rak 1994) či Víta Vlnase (Vlnas 1993) z počátku let devadesátých. Tito autoři si kladli za cíl popsat způsoby vznikání a trvání tradičního národního masternarativu a skrze jeho sémiotickou analýzu poukázat na jeho celkovou kontingentní po‑ vahu. Slibovali si od toho nejen zpochybnění jeho přímočarého referenč‑ ního čtení, ale současně se vymezovali i proti běžnému „boření mýtů“, neboť odmítali nahrazovat „mýty“ alternativními konstrukcemi dějin, 34 / Paměť v Čechách

pamet a trauma.indd 34

20.12.15 11:57

které by mohly přinášet stejné problémy. Můžeme zde nalézt paralelu s poetikou Divadla Járy Cimrmana, která je obdobně založena na práci s dědictvím historického myšlení 19. a 20. století, jež na jednu stranu podrývá, na druhou stranu v novém herním režimu potvrzuje. Na suti‑ nách původního národního masternarativu tak v těchto pracích vzniká nová, avšak neméně funkční kolektivní identita založená na schopnosti všech zúčastněných podílet se na herních pravidlech této transformace.

Snaha „demytizovat národní dějiny“ vedla autory k pokusu popsat formy kolektivního vzpomínání v pojmech relativizujících jednoznač‑ nou referenci a naopak vyzdvihujících sebereferenční funkci národního masternarativu. Šlo o ukázání specifických rétorických a poetických pro‑ středků organizujících představy české společnosti o minulosti. Zatímco však Vladimír Macura mohl díky své odborné specializaci literárního vědce a sémiotika sáhnout po precizních nástrojích sémiotické analýzy Tartuské školy, musel se Jiří Rak omezit pouze na obecné konstatování „mýtů“, které však dále analyticky nespecifikoval. Právě tato nedostatečná schopnost teoreticky uchopit povahu „mýtu“ či „auto­‑“ a „heterostereotypů“ výrazně omezuje další aplikace těchto přístupů. Tento přístup se tak pro hlubší rozbor forem kolektivního vzpomínání brzy ukázal jako nedostatečný.

V mnohém paralelní vývoj pak můžeme nalézt také u těch autorů, kteří ke konceptualizaci trvání minulosti v přítomnosti užívají pojmu druhého života. Také tyto přístupy se objevují ve zvýšené míře na počátku devade‑ sátých let, především v díle Víta Vlnase či u již zmiňovaného Jiřího Raka; a i v tomto případě se užívaný model paměti zakládá na jediné výrazné metafoře, od níž se odvíjí celé chápání trvání minulosti v přítomnosti (Rak — Vlnas 2001). Metafora druhého života se přitom zakládá na hlu‑ boce archaickém pojetí paměti jako fama, tedy víry v přetrvávání lid‑ ského života ve slávě, jež trvá i po smrti. Právě toto spojení posmrtné exi‑ stence člověka a médií uchovávajících jeho odkaz posmrtné slávy hrálo podle výzkumů Jana Assmanna zásadní roli již při etablování písma jako ústředního paměťového média ve starověkém Egyptě (Assmann 2001).

Stejný scénář se opakoval také v případě fotografie, která ve svých začát‑ cích v druhé polovině 19. století plnila především funkci média zachycují‑ cího podobu osob, které již zemřely (Barthes 2005). Druhý život a média, která jej zajišťují, tak získávají specifický implicitní rozměr, jenž je ostat‑ ním výše zmíněným směrům konceptualizujícím přetrvávání minulosti v přítomnosti cizí.

Kontext druhého života přináší ostatně ve srovnání se dvěma pře‑ dešlými směry ještě jednu nenápadnou inovaci. Oběma předcházejícím přístupům operujícím s pojmy historické poznání/vědomí/povědomí  / 35

pamet a trauma.indd 35

20.12.15 11:57

a historické mýty je společné to, že historickou zkušenost vždy štěpí na dva pomyslné póly, přičemž na jedné straně tohoto implicitního modelu stojí autentická historie, dějiny tak, „jak se staly“, na straně druhé pak „mý‑ tus“, nebo stále více upadající „historické poznání“ v podobě historického povědomí. Ačkoli oba tyto přístupy vycházejí z předpokladu, že v praxi je „historická realita“ vždy smíšena s „mýty“ či vytváří plynulou škálu ve vrs‑ tvách historické poznání/vědomí/povědomí, v obou modelech je vždy ponecháno místo jak pro čistou smyšlenku, tak pro historickou realitu, která stále představuje vysněnou metu historikovy práce. Oba přístupy proto stále uctivě ponechávají na úrovni teoretického modelu místo pro řádnou historii, která má být nezávislá na historikově perspektivě, jejíž dosažení je však nutné promítnout do vzdálené budoucnosti. Naopak po‑ jetí druhého života se tomuto naivnímu teleologickému pohledu vzpírá.

Druhý život nijak apriorně nehodnotí vztah prvního vůči druhému ži‑ votu, ba dokonce, necháme­‑li se vést původním religiózním významem, můžeme v rámci eschatologie dojít k přednosti druhého života před ži‑ votem prvním. Také tato metafora života přes svůj ještě mizivější ana‑ lytický zisk a nevhodnost pro skutečně kontrolované bádání tedy nabízí některé výhody, které ostatní metafory a modely schopné naplnit nejsou.

Pokud se tedy v žádném z těchto přístupů ještě neobjevoval pojem paměti, kolem roku 2000 se v pracích domácích autorů začíná objevovat také on. První z přístupů, který staví na této metafoře, je koncept míst paměti, jejž zpopularizoval v první polovině osmdesátých let ve Francii Pierre Nora a který se v následujících letech rozšířil do mnoha evrop‑ ských zemí.3 Podle Pierra Nory došlo v průběhu novověku k odcizení původní žité paměti a k jejímu nahrazení mrtvou konstrukcí historie.

Teprve v důsledku tohoto „stržení paměti historií“ vznikají podle Nory jakési „krystalizační body“ odcizené paměti — „místa paměti“, která však „existují proto, že už neexistují prostředí paměti“ (Nora 1998: 8). Tato specifická forma paměti se podle Nory organizuje v prostoru jako svém médiu, a to jak skutečném, tak imaginárním. Nora proto nevychází to‑ lik z kulturní geografie, jako spíše z Halbwachsova konceptu rámců pa‑ měti, či dokonce antické mnemonické tradice, kde jakýkoli prostor — ať již skutečný, či ještě častěji imaginární — sehrával právě tuto roli média, skrze nějž bylo možné naučit se zpaměti potřebné obsahy.

3

Zhodnocení tohoto směru aktuálních paměťových studií se dočkalo již rozsáhlejší teoretické reflexe ve studii Doubravky Olšákové „Česká místa paměti mezi dědictvím a tradicí“ (Olšáková 2012).

36 / Paměť v Čechách

pamet a trauma.indd 36

20.12.15 11:57

Norův pojem se poprvé dostal do domácí vědy společně s překladem jeho úvodní studie „Mezi historií a pamětí“ v Cahiers du CEFRES v roce 1996.

Od té doby se zde tento pojem stal součástí celé řady rozsáhlejších prací.

V tomtéž roce se objevila mimořádně vlivná práce Zdeňka Hojdy a Jiřího Pokorného Pomníky a zapomníky, věnovaná českým pomníkům jako specifickému médiu společné komemorace (Hojda — Pokorný 1996). Po‑ kud zůstávala tato práce ještě v zajetí jednoduchého výkladu pomníků jako přímých referentů k minulosti, další výrazný počin Eduarda Maura, ve kterém autor vylíčil různé vrstvy vzpomínání, jež se vázaly k „památ‑ ným horám“ Šumavě, Řípu, Blaníku, Hostýnu a Radhošti, se zaměřil mnohem důkladněji i na komplexnější symbolické funkce hor v kul‑ turní paměti (Maur 2006). V posledních letech se pak objevila celá řada dalších děl hlásících se ke konceptu míst paměti, ať již jde o knihu, jež je výsledkem studentských prací věnovaných tragickým místům pa‑ měti severních Čech (Matějka 2010), kolektivní monografii Paměť míst, osobností a událostí, která vznikla ze spolupráce českých, francouz‑ ských a slovenských historiků (Hlavačka — Marès — Pokorná 2011), či o obdobně široce zaměřenou kolektivní monografii, na jejímž vytvoření se podílel Lidický památník (Šustrová — Hédlová 2014). K této koncepci se hlásí mimo jiné také nedávno vydaná práce věnovaná Komenskému jako místu paměti.4 Vztahu identity konkrétních sociálních skupin a proměnám jejich ko‑ lektivního sdílení a vzpomínání minulosti se věnuje především několik politologicky orientovaných monografií, které se objevily v nedávné době.

Jedná se především o knihu Françoise Mayerové zkoumající různé způ‑ soby vzpomínání na komunismus (Mayer 2009) a práci Pavla Barši, sle‑ dujícího geopolitickou roli vzpomínání na holokaust (Barša 2011). V obou případech se autoři zaměřili na otázky, jak způsob vyjednávání aktuál‑ ních politických hodnot přispívá k upevňování a vytváření kolektivních identit. Obdobným směrem, byť na užším prostoru, se dále vydaly práce Sandry Kreisslové věnované vzpomínání příslušníků německé menšiny v českých zemích (Kreisslová 2013), sondy Pavla Mückeho do specific‑ kých forem vzpomínání bývalých vojáků druhého odboje či výzkumy Mi‑ lana Hese zaostřené na sdílenou paměť přeživších holokaust.

4

Tyto práce vycházejí vesměs z Norova důrazu na prostor jako médium organizují‑ cí vzpomínky na minulost. Do pozadí přitom ve většině případů ustupuje původní master­narativ úpadku autentické paměti a jejího podlehnutí stále zrychlenějšímu roz‑ voji archivace a historické perspektivy, což naopak dokázal vytěžit Dušan Třeštík v ně‑ kterých svých proslulých esejích. Viz např. Třeštík 2004.  / 37

pamet a trauma.indd 37

20.12.15 11:57

V poslední době se konečně objevila celá řada prací, které reflektují různé směry paměťových studií na teoretické úrovni. Jedná se o sérii článků, které publikoval Dušan Třeštík, Miloš Havelka, Doubravka Olšá‑ ková či již výše zmiňovaná Radmila Slabáková Švaříčková v časopise Dě‑ jiny, teorie, kritika, dále o práci Zdeňka Vašíčka a již zmiňované Françoise Mayerové Minulost a současnost, paměť a dějiny (Vašíček — Mayer 2008) nebo monotematicky zaměřená čísla časopisů Pandora (2012, č. 24—25),5 Labyrint revue (2013, č. 31—32), Host (2014, č. 2) a Historická sociologie (Šubrt 2010). Vedle několika tematicky zaměřených textů přinesla soubor teoreticky orientovaných studií publikace Uzel na kapesníku s podtitu‑ lem Vzpomínka a narativní konstrukce dějin. Ucelený přehled o nejroz‑ manitější škále různých přístupů paměťových studií je pak možné zís‑ kat z nedávno vydané práce Kolektivní paměť: K teoretickým otázkám (Maslowski — Šubrt 2014).

I z tohoto výběru je patrné, že zájem o studium kolektivních forem vzpomínání stoupá. Zatímco prvním třem popsaným přístupům, které dominovaly od konce osmdesátých let do konce let devadesátých, by‑ chom přitom mohli přisoudit roli jakýchsi „průkopníků“ — samotný po‑ jem paměť užívají jen zřídka —, přístupy, které se v české vědě začaly obje‑ vovat po roce 2000, se ve stále větší míře hlásí přímo k tradici paměťových studií (memory studies, Erinnerungsforschung). Pro to, že tyto starší pří‑ stupy můžeme vnímat do jisté míry jako předchůdce aktuálních pamě‑ ťových studií, svědčí také osobní vývoj celé řady autorů. Zatímco třeba první monografie historika a literárního vědce Kamila Činátla Dějiny a vy‑ právění (2011) věnovaná recepci Palackého podání českých dějin a jejich převodu do masových médií populární kultury vycházela stále ještě spíše z tradice „druhého života“ a své analytické nástroje čerpala zčásti i od sé‑ mioticky orientovaných „demytizátorů“ osmdesátých a devadesátých let, jeho druhá monografie (2014) se již plně hlásí k současným trendům pa‑ měťových studií. Stejně tak starší přístupy Jiřího Šubrta z let 2010 a 2012 vycházely stále ještě z terminologie historické vědomí/povědomí, jeho poslední příspěvky čerpají již mnohem větší měrou z aktuálních přístupů současných paměťových studií (Maslowski — Šubrt 2014).

Existuje však také několik dobrých důvodů nechápat přístupy operu‑ jící s pojmy historické vědomí/povědomí, historický mýtus či druhý život jako předchůdce a průkopníky aktuálních paměťových studií, ale naopak

5

Dvojčíslo „Paměť“ (Assmann, Ricoeur, Linde) vydala Pedagogická fakulta UJEP v Ústí nad Labem.

38 / Paměť v Čechách

pamet a trauma.indd 38

20.12.15 11:57

jako paralelní tradici, jež se vůči nastupujícímu paradigmatu paměťových studií do jisté míry kriticky vymezuje. Tímto směrem míří především sou‑ časné komentáře Miroslava Hrocha, který paměťovým studiím vytýká, že se stávají příliš „módními“. Pojem paměti podle něj „zaujímá díky tomu významnější místo, než by odpovídalo obsahu, který původně vyjadřoval“ (Maslowski — Šubrt 2014: 46). Hroch proto v protikladu k tomuto nastu‑ pujícímu paradigmatu nadále vyzdvihuje bádání zaměřené na historické vědomí, které naopak chápe jako „klíčový, nesmírně důležitý nástroj kri‑ tické analýzy vztahu mezi minulostí a přítomností“. Je­‑li tomu tak, pak výše popsané přístupy nepředstavují průkopníky a předchůdce paměťo‑ vých studií, ale spíše jakési konkurující paradigma. Je třeba si tedy polo‑ žit otázku, co je tím novým, co přinášejí paměťová studia k výzkumu tr‑ vání minulosti v přítomnosti, nejsou­‑li jen „módním tématem“, jak tvrdí Miroslav Hroch. Jinak řečeno: čím se odlišují starší přístupy užívající pojmů historické vědomí/povědomí/nevědomí, druhý život či historický mýtus od směrů, které se objevují v domácí vědě kolem roku 2000 a stále více sílí v posledních letech?

Je to především celá perspektiva, z níž nové přístupy nahlížejí zá‑ kladní otázku trvání minulosti v přítomnosti. Zatímco všechny do‑ minující směry v osmdesátých a devadesátých letech stále vycházely z bytostné neproblematičnosti reprezentace minulosti a teprve její so‑ ciálně ukotvené komemorace považovaly za různou měrou „mytické“, „ideologické“ či jiným způsobem nedokonalé, paměťová studia chápou právě identitotvornou a neustále aktualizovanou formu trvání minulosti v přítomnosti jako svůj středobod, jejž za žádných okolností není možné opustit. Pro všechny směry paměťových studií se jakékoli přetrvávání minulosti v přítomnosti, kontinuita a tradice stávají od začátku nesamo‑ zřejmými, něčím, čeho je teprve vždy namáhavě dosahovat (viz Ricoeu‑ rova „práce paměti“). Není tomu tedy tak, že by paměť deformovala ja‑ kousi domnělou adekvátní reprezentaci minulosti, ale naopak mediální, sociální a sebereferenční ukotvení jakékoli reprezentace teprve zakládá možnost trvání minulosti v přítomnosti. Právě teprve rétoričnost a mate‑ rialita vzpomínky se tak stávají tím, od čeho se jakýkoli pokus o zpřítom‑ nění minulosti odvíjí.

Je třeba přiznat, že zdaleka ne všechny práce sahající po termino‑ logii paměťových studií také tento náročný teoretický obrat důsledně naplňují. Mnohé přístupy odvolávající se k místům paměti Pierra Nory v ničem nepřekračují tradiční koncepci „druhého života“, stejně jako ně‑ které výzkumy věnované sociálním rámcům vzpomínání ulpívají pouze na tom, že „obsahy“ paměti připisují jednotlivým sociálním skupinám.  / 39

pamet a trauma.indd 39

20.12.15 11:57

Žádný z těchto přístupů si přímo nevynucuje změnu tradičního pojmo‑ vého aparátu. Pokud však máme v úmyslu ptát se po tom, co za sebou skrývá příliš holistická kategorie historického vědomí, jakým způsobem spolu navazuje vztah první a druhý život či co je vůbec na historických mýtech „mytické“, je třeba sáhnout po mnohem jemnějších analytických nástrojích paměťových studií, jak se rozvinuly teprve v posledních ­letech.

Přístupy paměťových studií tak, jak je známe z díla Pierra Nory, Paula Ricoeura, Aleidy a Jana Assmannových, Haralda Welzera či Marianne Hirschové, abychom zde uvedli jen ta nejznámější jména, si ponechávají vždy něco paradoxního, vnitřně rozporného, co není možné redukovat na jednoznačný řád popisné terminologie. Ať již jde o Norovu diagnózu ztráty paměti, jež vzniká z přemíry archivace, stabilizátory paměti Aleidy Assmannové či bytostně sociální povahu i nejosobnějších vzpomínek, jak o nich hovoří Harald Welzer, ve všech případech jejich modely a termino‑ logie narážejí na vnitřní rozpory, které samy činí viditelnými. Právě toto neustálé narážení, jež nedovoluje spokojit se s tradičním tříděním „ob‑ sahů“ a jednoznačnou identifikací těchto „obsahů“ s „vědomím“ vzpomí‑ najících, je třeba považovat za nejvýznamnější přínos paměťových studií, jak se nám dnes představují.

Tak se dostáváme zpět k otázce, kterou jsme si položili na začátku této kapitoly: co pro paměťová studia znamená „být zde doma“? Pokud by to znamenalo přijetí paměťových studií jako celku, jednou již hotového „módního paradigmatu“, byla by to ztráta nejen pro výchozí disciplíny, ale poškodilo by to i paměťová studia samotná. „Být doma“ ve smyslu být někde jednoznačně a neproblematicky přijat totiž ohrožuje největší přínos moderních paměťových studií, tedy právě onu schopnost para‑ doxního tázání, které dokáže otřást běžným chápáním trvání minulosti v ­přítomnosti. Že však může být paměť u nás „doma“, aniž by to vedlo k oslabení jejích produktivních vnitřních rozporů, ukazují některé příklady nejmlad‑ ších prací, které na tomto poli v české vědě v poslední době vznikly. Mo‑ nografie Figurace paměti věnovaná Janu Amosi Komenskému ve vzpo‑ mínkových kulturách několika staletí vychází sice z tradičního pojetí míst paměti, současně jej ale překračuje. Autoři knihy v návaznosti na Moritze Csákyho a Jacquese Le Ridera rozbíjejí národní rámec, jenž byl vlastní Norově koncepci, a otevírají jej složité interakci mnohonásobného zvýznamňování. Vycházejí při tom z principiální plurality a vzájemné interakce různých rámců vzpomínání. Na místo jednotného a všemi sdíleného „obsahu“ autoři publikace v Komenském identifikují „poly‑ sémantické centrum, které ukazuje k vícevrstvému kódování kulturní 40 / Paměť v Čechách

pamet a trauma.indd 40

20.12.15 11:57

a historické paměti a k jejímu perspektivistickému charakteru“ (Řezní‑ ková 2014: 24). Jejich přístup se proto již nesoustředí na vyčerpávající popis veškerých reprezentací Komenského v posledních několika stale‑ tích, ale zajímají se mnohem více o mechanismy, jimiž byla formována specifická fikce sdílení, ony mediální techniky, kterými lze vytvářet iluzi společenského konsenzu.

Jako další příklad invenční aplikace paměťových studií můžeme vní‑ mat práci Kamila Činátla Naše české minulosti, jež se zaměřuje na ana‑ lýzu vzpomínkových mechanismů v současné populární kultuře. Činátl zde nápaditě pracuje s jazykem, přičemž reflektuje jeho bohatou meta‑ foričnost a ukazuje ho jako vlastní kognitivní nástroj. Sám Činátl svůj metaforický jazyk také komentuje a historizuje. Metafory, které, jak již víme nejpozději od klíčových prací Douwe Draaismy, Marka Johnsona a Georga Lakoffa (Draaisma 2000, Johnson — Lakoff 2002), není možné nikdy oddělit od samotného pochopení toho, co znamená pamatovat si, se tak v Činátlově práci stávají nástrojem a současně i předmětem r­ eflexe.

Nejde tedy o to, abychom přijali paradigma paměťových studií jako celek, jednou již hotový balíček, který by bylo třeba pouze aplikovat na předem známé pole. Žádný přínos neplyne z toho psát tradiční his‑ torii památníků či jiných historických objektů a říkat tomu místa pa‑ měti nebo identifikovat zjištěné „vědomosti“ s „pamětí“ určité skupiny, jak se to častokrát dělávalo s konceptem historického vědomí. Je totiž zapotřebí otevřít se právě oněm paradoxním a rozporuplným otázkám, které znesnadňují jakoukoli jednoduchou klasifikaci, zařazení a zaška‑ tulkování paměti, které ji ukazují jako neustále unikající funkci a trvání jakýchkoli významů, infinitivní regres jí samé.

Aby však bylo možné přijmout z nabízených nástrojů právě to, co nám dovolí klást tyto otázky hluboce rozrušující naše běžné chápání vztahu přítomnosti a minulosti, a naopak se vyhnout zbytečné ornamen‑ tice „módních témat“, je třeba se klíčovými texty paměťových studií dů‑ kladně zabývat. Nesmíme se přitom omezit jen na onen úzký výběr textů, které byly dosud v češtině publikovány, ale je třeba je srovnat s dalšími a v mnoha případech aktuálnějšími, například i těmi, které přináší naše antologie. Teprve tímto způsobem můžeme nalézt ono produktivně sub‑ verzivní a paradoxní jádro současného bádání o paměti.

 / 41

pamet a trauma.indd 41

20.12.15 11:57

Literatura ASSMANN, Jan 2001 Kultura a paměť: Písmo, vzpomínka a politická identita v rozvinutých kultu‑ rách starověku; přel. Martin Pokorný (Praha: Prostor) BARŠA, Pavel Paměť a genocida: Úvahy o politice holocaustu (Praha: Argo)

2011

BARTHES, Roland Světlá komora: Poznámky k topografii; přel Miroslav Petříček (Praha: Fra)

2005

BENEŠ, Zdeněk Historický text a historická kultura (Praha: Karolinum) 2010 „Mezi dějinami, dějepisectvím a pamětí“; in Jiří Šubrt (ed.): Historické vědomí jako předmět badatelského zájmu: Teorie a výzkum (Praha: Karolinum)

1995

CONR AD, Sebastian 2003 „Entangled Memories: Versions of the Past in Germany and Japan, 1945—2001“; Journal of Contenporary History 38, č. 1, s. 85—99 DRAAISMA, Douwe Metaphers of Memory (Cambridge: Cambridge University Press)

2000

FEINDT, Gregor — KR AWATZEK, Félix — MEHLER, Daniela — PESTEL, Friedemann — TRIMÇEV, Rieke 2014 „Entangled Memory: Toward a Third Phase in Memory Studies“; History and Theory 53, č. 1, s. 24—44 HLAVAČK A, Milan — MARÈS, Antoine — POKORNÁ, Magdaléna (eds.)

Paměť míst, událostí a osobností: Historie jako identita a manipulace (Praha: Historický ústav AV ČR)

2011

HOJDA, Zdeněk — POKORNÝ, Jiří Pomníky a zapomníky (Praha: Paseka)

1996

HROCH, Miroslav (ed.)

Literární a publicistické zdroje historického vědomí v 19. a 20. století (Pra­ha: Karolinum)

1988

42 / Paměť v Čechách

pamet a trauma.indd 42

20.12.15 11:57

JOHNSON, Mark — LAKOFF, George 2002 Metafory, kterými žijeme; přel. Mirek Čejka (Brno: Host) KREISSLOVÁ, Sandra Konstrukce etnické identity a kolektivní paměti v biografických vyprá‑ věních českých Němců: Na příkladu vzpomínek Němců na Chomutovsku (Praha: FF UK)

2013

LABISCHOVÁ, Denisa Co si uchováváme v paměti? Empirický výzkum historického vědomí (Praha: 20136 Karolinum) MACUR A, Vladimír Znamení zrodu (Praha: Československý spisovatel)

1983

MASLOWSKI, Nicolas — ŠUBRT, Jiří Kolektivní paměť: K teoretickým otázkám (Praha: Karolinum)

2014

MATĚJK A, Ondřej Tragická místa paměti: Průvodce po historii jednoho regionu 1938—1945 / Tra­gische Erinnerungsorte: Ein Führer durch die Geschichte einer Region 1938—1945 (Praha: Antikomplex)

2010

MAUR, Eduard Paměť hor: Šumava — Říp — Blaník — Hostýn — Radhošť (Praha: Havran)

2006

MAYER, Françoise 2009 Češi a jejich komunismus: Paměť a politická identita; přel. Helena Beguivi‑ nová (Praha: Argo) NOR A, Pierre „Mezi pamětí a historií“; přel. Karel Thein; in Antologie francouzských spo‑ lečenských věd: Politika paměti (Praha: Francouzský ústav pro výzkum ve společenských vědách), s. 7—31. Též in http://www.cefres.cz/IMG/pdf/ nora_1998_mezi_pameti_historii.pdf [přístup 11. 8. 2015]

1998

OLŠÁKOVÁ, Doubravka 2012 „Česká místa paměti mezi dědictvím a tradicí“; Dějiny, teorie, kritika, roč. 9, č. 2, s. 262—277

 / 43

pamet a trauma.indd 43

20.12.15 11:57

R AK, Jiří Bývali Čechové… České historické mýty a stereotypy (Jinočany: H+H)

1994

R AK, Jiří — VLNAS, Vít „Druhý život baroka v Čechách“; in titíž (eds.): Sláva barokní Čechie: Stati o umění, kultuře a společnosti 17. a 18. století (Praha: Národní galerie), s. 13—60

2001

ŘEZNÍKOVÁ, Lenka 2014 Figurace paměti: J. A. Komenský v kulturách vzpomínání 19. a 20. století (Praha: Scriptorium) ŠUBRT, Jiří (ed.)

2010 Historické vědomí jako předmět badatelského zájmu: Teorie a výzkum (Praha: Karolinum) ŠUSTROVÁ, Radka — HÉDLOVÁ, Luba (eds.)

2014 Česká paměť: Národ, dějiny a místa paměti (Praha: Academia — Památník Lidice) ŠVAŘÍČKOVÁ SLABÁKOVÁ, Radmila 2007 „O paměti, historii, vědomí a nevědomí: Současná bádání v paměťových studiích“; Dějiny — teorie — kritika, roč. 4, č. 2, s. 232—255 TŘEŠTÍK, Dušan 2004 „O dějinách a paměti“; Dějiny — teorie — kritika, roč. 1, č. 1, s. 107—113 VAŠÍČEK, Zdeněk — MAYER, Françoise 2008 Minulost a současnost, paměť a dějiny (Brno: Centrum pro studium de­mo­kracie) VLNAS, Vít Jan Nepomucký — česká legenda (Praha: Mladá fronta)

1993

44 / Paměť v Čechách

pamet a trauma.indd 44

20.12.15 11:57

Paměť a společnost

pamet a trauma.indd 45

20.12.15 11:57

pamet a trauma.indd 46

20.12.15 11:57

Úvodní komentář Václav Smyčka

Myšlenka, že obsah paměti nelze oddělit od aktuálních sociálních rámců, v nichž se pohybujeme, není nová. Nalezneme ji nejpozději už u Ernesta Renana či Friedricha Nietzscheho. Zatímco Renan na tomto nápadu zalo‑ žil své pojetí národa jako „každodenního plebiscitu“, Nietzsche z něj vy‑ vodil potřebu „historie pro život“, tedy odsudek jakékoli historie, která by se naivně pokoušela vystoupit z oněch přítomných sociálních rámců.

Teprve až Maurice Halbwachs ale učinil tuto myšlenku středobodem svých úvah, a narýsoval tak jasnou hranici mezi medicínskými a biologic‑ kými přístupy k paměti na jedné straně a sociálními a kulturněvědnými na straně druhé. Provedl tak zásadní obrat, který společně s úvahami Aby Warburga a Sigmunda Freuda považují současná kulturněvědná bá‑ dání o paměti za okamžik svého zrodu. Když proto došlo v posledních deseti­letích 20. století k znovuobnovení zájmu o téma paměti, navázala většina badatelů (s různou měrou vymezení se) právě na tyto Halbwach‑ sovy úvahy. Opět si tak položili otázku, do jaké míry jsou naše vzpomínky čistě individuálním záznamem minulých událostí a do jaké míry se na nich podílí celá jemná síť sociálních vazeb, neustále se aktualizujících interpersonálně vyjednávaných hodnot a vzorců smysluplného chování.

Právě promýšlení vztahu paměti a společnosti, neboli otázce „kdo vzpo‑ míná“, je věnován úvodní blok naší antologie.

Společenský aspekt jakékoli aktualizace minulosti se vine jako čer‑ vená nit všemi třemi texty bloku. Jsou proto seřazeny nikoli jen chro‑ nologicky, ale i tematicky, takže každý z textů jiným způsobem rozvíjí původní Halbwachsovu myšlenku a otevírá její nové aspekty. Zatímco Halbwachs tázaje se po sociabilitě vzpomínání ji ještě chápal jako celek a odlišoval pouze jednotlivé sociální skupiny rámcující vzpomínání, text Jana Assmanna zavedl na konci osmdesátých let novou diferenci mezi úvodní komentář / 47

pamet a trauma.indd 47

20.12.15 11:57

komunikativní pamětí a pamětí kulturní. Každé z nich přitom připsal jiný způsob sociální interakce, odlišná média a funkci, kterou ve spo‑ lečnosti vykonávají. Assmannova studie, která vyšla v monografii Kultur und Gedächtnis v roce 1988, je dnes pro své programové vymezení a defi‑ nici základních pojmů paměťových studií chápána jako druhý významný mezník ve vývoji bádání o kolektivní paměti. Právě pro preciznost a jas‑ nost, s níž vymezuje tyto pojmy, je Assmannův text stále aktuální. Tento text společně s úvahami Pierra Nory z první poloviny osmdesátých let a se studiemi Assmannovy ženy Aleidy Assmannové z počátku devadesá‑ tých let zahájily novou konjunkturu tématu, kterou dnes někteří autoři označují jako druhou generaci paměťových studií (viz Feindt — Krawat‑ zek — Mehler — Pestel — Rieke 2014: 24).

Druhý text bloku z pera Pierra Nory se s odstupem let vrací k téma‑ tům, která Nora jako další zástupce druhé generace paměťových studií rozpracoval již ve své často citované studii Mezi pamětí a historií v po‑ lovině osmdesátých let. Nora činí oproti Assmannovi úkrok zpět a v ná‑ vaznosti na Maurice Halbwachse hovoří opět pouze o paměti jako celku.

K tomuto nediferencovanému vnímání jej vede hlubší vymezení paměti vůči historii. Zatímco historie se podle Nory (ve shodě s Halbwachsem a dokonce Ernerstem Renanem) vyznačuje kritičností a odstupem, pa‑ měť naopak vyniká schopností vytvářet afektivní pohnutí a mobilizovat ty, kdo vzpomínají. Nora se však nespokojuje s tímto jednoduchým po‑ larizujícím konstatováním, které nalezneme již u jeho předchůdců, ale oba mody vztahování se k minulosti zasazuje do dramatického histo‑ rického vývoje. Již ve svém prvním textu z osmdesátých let popsal Nora, jak v průběhu novověku došlo k postupnému odcizení původní žité paměti nesené vrstvou francouzských venkovanů a k jejímu nahrazení „mrtvou“ konstrukcí historie; následkem čehož došlo ke vzniku jakýchsi „krystalizačních bodů“ odcizené paměti, které Nora označil jako „místa paměti“. V textu z roku 2002 Nora své teze z počátku osmdesátých let dále upřesnil a ještě více zradikalizoval. Podle Nory prožíváme od konce sedmdesátých let všeobecný „nástup paměti“, jehož příčinou je jednak přemíra archivace, která vede k nahrazení dějin neustávající přítom‑ ností minulého — pamětí, jednak celková proměna sociálních vazeb, jež zakládají identitu vzpomínajících. Jde o nárůst „minoritních pamětí“, které vznikly trojí emancipací: jednak vůči koloniálnímu útlaku, vůči genderové, sociální a náboženské reglementaci a konečně emancipací vůči velkým ideologiím dvacátého století společně s pádem komunismu.

Právě toto úzké propojení proměn v sociálních rámcích vzpomínajících a způsobu, jakým si přivlastňují minulost, nejlépe ukazuje hlubokou 48 / Paměť a společnost

pamet a trauma.indd 48

20.12.15 11:57

stopu klíčové myšlenky Maurice Halbwachse, kterou zanechala v úva‑ hách Pierra Nory.

Zatímco se však Pierre Nora ve svých úvahách omezuje převážně na to, co bychom s Janem Assmannem mohli označit spíše jako paměť kulturní, tedy vzdálené historické horizonty udržované opakovanou ko‑ memorací, zaměřuje se autor posledního z textů tohoto bloku, sociolog Harald Welzer, naopak jednoznačně na paměť komunikativní, tedy pa‑ měť jako součást běžné komunikace. Jeho příspěvek, který vyšel v kolek‑ tivní monografii Arbeit am Gedächtnis (Práce na paměti) v roce 2007, lze proto do jisté míry chápat jako protipól Norova přístupu. Jestliže se totiž Nora soustředí především na vysvětlení proměn vztahu paměti a histo‑ rie jakožto na důsledek vzniku a rozpadu celých sociálních skupin, cílí Welzer na postižení mnohem jemnějších vztahů mezi pamětí a společ‑ ností. Welzer se zaměřuje na samý základ tohoto vztahu, přičemž se již nespokojuje s popisem obecných „rámců“ paměti, ale bere si na pomoc celou řadu dalších nástrojů popisu, které si nejčastěji vypůjčuje jednak z psycho­logie, jednak z příbuzné neurovědy. Čím více se však Welzer pro‑ pracovává k detailnímu popisu procesů vzpomínání individua, tím více se ukazuje, jakou roli zde hrají interpersonální vztahy, vzájemně sdílené vzorce jednání a sociálně utvářené rámce paměti. Welzer tak právě u ana‑ lýzy „autobiografické paměti“, kterou máme tendenci považovat za to, co je nám nejvlastnější a co nejvýrazněji podléhá individuálnímu vývoji, do‑ chází k závěru, že přichází „mnohem spíše z ,vnějšku‘ než z ,vnitřku‘“.

Welzerův výklad tak ústí do obecné kritiky subjektu jako identity uza‑ vřené do sebe, která je však jen logickým důsledkem původní Halbwach‑ sovy myšlenky, jež provází všechny texty tohoto bloku. Welzerův návrat k elementárním základům paměťových studií proto uzavírá toto úvodní trio textů věnovaných otázce po vztahu paměti a společnosti, čili otázce, kdo je tím, co právě vzpomíná.

Literatura FEINDT, Gregor — KR AWATZEK, Félix — MEHLER, Daniela — PESTEL, Friede‑ mann — TRIMÇEV, Rieke 2014 „Entangled Memory: Toward a Third Phase in Memory Studies“; History and Theory 53, č. 1, s. 24—44

úvodní komentář / 49

pamet a trauma.indd 49

20.12.15 11:57

pamet a trauma.indd 90

20.12.15 11:57

Paměť a trauma

pamet a trauma.indd 91

20.12.15 11:57

pamet a trauma.indd 92

20.12.15 11:57

Úvodní komentář Alexander Kratochvil

Trauma, vzpomínání a paměť mají zjevně něco společného, něco, co na‑ značuje již každodenní mluva, když se jako traumatické charakterizují vzpomínky na špatné nebo zlé zkušenosti. I když každodenní mluva zde charakter traumatu zjednodušuje a redukuje, přece se dotýká důležitého aspektu traumatu odkazem k oněm „zlým zkušenostem“: jedná se o zku‑ šenosti (a události), jež doprovází ohrožení, jehož kvalitativní vlastnosti leží za hranicemi dosavadního prožívání individua, a intenzita tohoto ohrožení přesahuje možnosti psychiky se s nimi vypořádat. Nezpracova‑ telnost zážitku vede k jeho vytěsnění z vědomí, což má za následek, že tato událost působí na psychiku postiženého tak, jako by traumatizo‑ vaná osoba byla neustále konfrontována se svým traumatickým prožit‑ kem, respektive traumatizující událostí. Ta potom ničí sociální, kulturní a často i psychické základy a může postihnout jak individua, tak i kolek‑ tiv. Důsledkem tohoto ničivého procesu je ztráta smysluplného uspořá‑ dání a vnímání světa a může se objevit i masivní narušení sebevnímání a identity (srov. Peters 2007: 563n.). Traumatizaci vyvolávají vedle jedno‑ rázových krátkodobých událostí (např. nehod) i prožitky, které se opakují nebo trvají po delší dobu — například válka nebo zneužívání. V takových případech dochází k adaptaci, jež činí traumatické události myšlenkově a emočně snesitelnější.

Na tento aspekt navázala Cathy Caruthová ve studii Unclaimed Ex‑ perience: Trauma, Narrative and History (jedna kapitola z ní otevírá ná‑ sledující blok) a označila trauma za podstatnou kategorii kulturní zku‑ šenosti dvacátého století. Touto hypotézou výrazně propojila trauma a dějiny a podnítila další debaty a bádání takto směřované. Již ve sbor‑ níku Trauma: Explorations in Memory (Trauma: Průzkumné cesty do pa‑ měti) navíc poukázala na skutečnost, že v perspektivě kulturních studií jsou traumatu vlastní i historiografické a etické implikace: úvodní komentář / 93

pamet a trauma.indd 93

20.12.15 11:57

Význam traumatického účinku přesahuje hranici traumatu samotného a spočívá nejenom v izolaci individuální, ale podílí se na širší historické izolaci, která je v současnosti předávána na úrovni našich kultur. […]

To znamená, že v katastrofické době může trauma jako takové vytvo‑ řit předpoklady pro propojení mezi kulturami: nikoliv jako prosté po‑ chopení minulosti těch druhých, ale spíše — v rámci traumat současné historie — jako naše schopnost naslouchat skrze odstup a odcizenost od sebe samých a ztráty, kterou jsme všichni utrpěli (Caruth 1995: 11).

Caruthové výklad o traumatu jako zakládající historické zkušenosti dva‑ cátého století otevírá z jedné strany perspektivu transgeneračního cha‑ rakteru traumatizujících zkušeností a ze strany druhé perspektivu jejich sociálních a kulturních aspektů. Dimenze nadindividuálního traumatu, které jako kulturní trauma působí ve sledu generací na kolektivy, respek‑ tive společnosti, je předmětem studie Jeffrey C. Alexandera ve druhém textu. Klíčový aspekt jeho studie spočívá v tom, že události, které se pro nějaký kolektiv považují za traumatizující, nebývají ve skutečnosti trau‑ matizující samy o sobě. Teprve kulturně vykonstruovaná reprezentace těchto událostí promění skutečnost v trauma. Jedná se přitom o dlou‑ hodobý proces vytváření kulturního narativu, na němž se různou mě‑ rou podílejí narativy různých sociálních skupin. V celém procesu utvá‑ ření kulturního narativu se pak jako podstatné jeví propojení kulturního traumatu a kolektivní identity.

Alexander zde zřetelně navazuje na myšlenky Caruthové o traumatu jako zakládající zkušenosti dvacátého století, namítá ovšem, že je nutné odlišovat trauma individuální od kolektivního a kulturního traumatu.

Tato diferenciace mu v rámci jeho silně konstruktivistického konceptu kulturního traumatu umožňuje nepřipustit, že by i nejhorší události nutně musely mít traumatické následky pro daný kolektiv. Podobná kon‑ ceptualizace je navíc velmi podnětná vzhledem k reprezentaci traumatu jako kulturního konstruktu, který razí cestu integraci traumatických zá‑ žitků v kulturní paměti. Jako součásti kulturní paměti pak mohou přispět ke skupinové, respektive společenské identitě. Za jeden z příkladů kul‑ turně utvářeného traumatu slouží v Alexanderově studii holokaust. Holo­ kaust jakožto kulturní trauma dnes skutečně funguje coby referenční bod konstrukce evropské, ba globální paměti (Levy — Sznaider 2006).

Vztah traumatu a holokaustu je tematizován rovněž ve studii „Může psycho­analýza přispět k lepšímu historickému pochopení masového vraždění obyvatelstva?“ Doriho Lauba. Laub zde vyzdvihuje význam indi‑ viduální traumatizace a jejího působení na kolektiv a dokládá potenciál 94 / Paměť a trauma

pamet a trauma.indd 94

20.12.15 11:57

psycho­logicky orientovaného výzkumu traumatu pro humanitní vědy.

Zároveň je zastáncem explicitně kulturněvědného přístupu, který je po‑ staven na interdisciplinárním dialogu překračujícím rámce tradičních historických, politologických, ale také psycho­logických kategorií. Stejně tak podtrhuje narativní charakter v procesu zprostředkování traumatu; interdisciplinární přístup a osobní angažmá (Laub přežil holokaust a je vystudovaný psychiatr) dokumentuje i jeho činnost coby zakladatele For‑ tunoff Video Archive for Holocaust Testimonies na Yaleově univerzitě. Již v roce 1992 zveřejnil spolu s literární vědkyní Shoshanou Felmanovou knihu Testimony: Crises of Witnessing in Literature, Psycho­analysis and History (Felman — Laub 1992; Testimony: Krize svědectví v literatuře, psycho­analýze a historii). Zkoumali v ní fikční i nefikční vyprávění o trau‑ matech vyvolaných druhou světovou válkou, zejména holokaustem. Jeho práce poskytují na jedné straně důležité podněty psycho­logickému vý‑ zkumu traumatu, na straně druhé přispěly k začlenění traumatu do kul‑ turněvědné diskuse o paměti a vzpomínání — a kulturní paměť dvacá‑ tého a jednadvacátého století je nemyslitelná bez celé řady kolektivních traumatických zkušeností, zejména genocid.

Otázku konstrukce a reprezentace individuálního, respektive kolek‑ tivního traumatu, které se v textech dotýkají Alexander a Laub, zkoumá i Manfred Weinberg ve své metateoreticky vystavěné studii. Vychází z toho, že trauma nepředstavuje pouze druhou stranu nebo opak vzpo‑ mínek. Weinberg přitom odkazuje mimo jiné na Caruthovou, která kon‑ statuje, že „[…] ačkoli obrazy opětovného návratu traumatického zážitku zůstávají naprosto přesné a jasné, většinou je nelze znovu vědomě vy‑ volat a ovládnout“ (Caruth 1995: 151). Podrobná analýza způsobu aktua‑ lizace a historického kontextu ústí v koncept, který pomocí metafory strašidla zdůrazňuje vlastnosti traumatu jako něčeho za vzpomínkou.

Tak je možné vytvořit paměťovou konstelaci, v níž trauma funguje jako kategorie pro popis zapomnění. Problému neovladatelného vybavování otřesných zážitků se z psycho­analytického hlediska věnuje i Tilmann Ha‑ bermas. Podobně jako Caruthová, Laub a Weinberg navazuje na Freuda a jeho kategorie vzpomínání a modely paměti. Habermasův psycho­ analytický popis možnosti vybavování traumatizujících událostí přitom podporuje konceptualizaci traumatu kulturních věd a zároveň znovu od‑ kazuje na interdisciplinární přístupy ve výzkumu traumatu.

Souvislost mezi traumatem a pamětí se stává relevantní zejména tehdy, zaměříme­‑li se na ni ve vztahu k (národní, skupinové atd.) „kul‑ tuře vzpomínání“, k čemuž odkazují z různých perspektiv všechny pří‑ spěvky tohoto bloku. úvodní komentář / 95

pamet a trauma.indd 95

20.12.15 11:57

Literatura CARUTH, Cathy (ed.)

Trauma: Explorations in Memory (Baltimore — London: Johns Hopkins Uni‑ versity Press)

1995

FELMAN, Shoshana — LAUB, Dori Testimony: Crises of Witnessing in Literature, Psycho­analysis and History (New York: Routledge)

1992

LEV Y, Daniel — SZNAIDER, Natan The Holocaust and Memory in the Global Age (Philadelphia: Temple Univer‑ sity Press)

2006

PETERS, Uwe Henrik Lexikon Psychiatrie, Psycho­therapie, Medizinische Psycho­logie (München: Urban & Fischer Verlag)

2007

96 / Paměť a trauma

pamet a trauma.indd 96

20.12.15 11:57

Bibliografie přeložených textů

Jeffrey C. Alexander: „K teorii kulturního traumatu“. Z anglického originálu „To‑ ward a Theory of Cultural Trauma“; in Jeffrey C. Alexander — Ron Eyerman — Bern‑ hard Giesen (eds.): Cultural Trauma and Collective Identity. Berkeley: University of California Press, 2004, s. 1—30, přeložila Světlana Ondroušková.

Translated with the permission of the author.

Jan Assmann: „Kolektivní paměť a kulturní identita“. Z německého originálu „Kollek‑ tives Gedächtnis und kulturelle Identität“; in Jan Assmann — Tonio Hölscher (eds.): Kultur und Gedächtnis. Frankfurt am Main: Suhrkamp, 1988, s. 9—19 (s přihlédnutím k anglickému překladu „Collective Memory and Cultural Identity“, přel. John Czap­ licka; New German Critique, 1995, č. 65, s. 125—133), přeložil Jiří Soukup.

Translated with the permission of the author.

Aleida Assmannová: „Od kolektivního násilí ke společné budoucnosti. Čtyři modely, jak zacházet s traumatickou minulostí“. Z německého originálu „Von kollektiver Gewalt zu gemeinsamer Zukunft“; in Wolfgang R. Assmann — Albrecht Graf von Kalnein (eds.): Erinnerung und Gesellschaft: Formen der Aufarbeitung von Diktaturen in Europa. Ber‑ lin: Metropol Verlag, 2011, s. 25—42 (s přihlédnutím k anglické verzi „From Collective Violence to a Common Future: Four Models for Dealing with a Traumatic Past“; in Mar‑ tin Modlinger — Philipp Sonntag (eds.): Other People’s Pain: Narratives of Trauma and the Question of Ethics. Bern: Peter Lang, 2011, s. 43—62), přeložil Jiří Soukup.

Translated and reprinted with the permission of the author and the publisher.

Cathy Caruthová: „Trauma a historie“. Z anglického originálu „Trauma: Explora‑ tions in Memory“; in Cathy Caruth (ed.): Trauma: Exploration into Memory. Balti‑ more: Johns Hopkins University Press, 1995, s. 3—12, přeložil Stefan Segi.

Translated and reprinted with the permission of the author and the publisher. / 321

pamet a trauma.indd 321

20.12.15 11:57

Stef Craps — Pieter Vermeulen: „Roztříštěnost a spása: Budoucí dynamika pamě‑ ťových studií“. Z anglického originálu „Dispersal and Redemption: The Future Dyna‑ mics of Memory Studies — A Roundtable“; Memory Studies, 2012, 5, č. 2, s. 223—239, přeložila Světlana Ondroušková.

Translated and reprinted with the permission of the authors.

Astrid Erllová: „Literárně­vědné koncepty paměti“. Z německého originálu „Literatur­ wissenschaft“; in Christian Gudehus — Ariane Eichenberg — Harald Welzer (eds.): Gedächtnis und Erinnerung: Ein interdisziplinäres Handbuch. Stuttgart — Weimar: Verlag J. B. Metzler, 2010, s. 288—298, přeložil Jakub Flanderka.

Translated and reprinted with the permission of the author and the publisher.

Kirstin Friedenová: „Diverzifikace a posuny mediální nabídky“. Z německého ori‑ ginálu Neuverhandlungen des Holocaust: Mediale Transformationen des Gedächt‑ nisparadigmas. Bielefeld: Transcript, 2014, s. 243—255, přeložila Lucie Antošíková.

Translated and reprinted with the permission of the author and the publisher.

Tilmann Habermas: „Psycho­analýza jako výzkum vzpomínání“. Z německého origi‑ nálu „Psycho­analyse als Erinnerungsforschung“; in Christian Gudehus — Ariane Eichen‑ berg — Harald Welzer (eds.): Gedächtnis und Erinnerung: Ein interdisziplinäres Hand‑ buch. Stuttgart — Weimar: Verlag J. B. Metzler, 2010, s. 64—74, přeložil Jakub Flanderka.

Translated and reprinted with the permission of the publisher.

Marianne Hirschová — Leo Spitzer: „Co je na obrázku špatně?“. Z anglického origi‑ nálu „What’s Wrong With This Picture?“; in Marianne Hirsch: The Generation of Post­ memory: Writing and Visual Culture After the Holocaust. New York: Columbia Univer‑ sity Press, 2012, s. 55—78, přeložil Stefan Segi.

Translated and reprinted with the permission of Marianne Hirsch and Leo Spitzer.

Andreas Langenohl: „Paměť v postautoritářských společnostech“. Z anglického origi‑ nálu „Memory in Post­‑Authoritarian Societies“; in Astrid Erl — Ansgar Nünning (eds.): Cultural Memory Studies. An International and Interdisciplinary Handbook. Ber‑ lin — New York: Walter de Gruyter, 2008, s. 163—172, přeložila Světlana Ondroušková.

Translated and reprinted with the permission of the publisher and the author.

Dori Laub: „Může psycho­analýza přispět k lepšímu historickému pochopení maso‑ vého vraždění obyvatelstva?“. Z německého originálu „Kann die Psycho­analyse dazu beitragen, den Völkermord historisch besser zu verstehen?“; Psyche: Zeitschrift für Psycho­analyse, 2003, sv. 57, s. 938—959, přeložila Lucie Antošíková.

Translated and reprinted with the permission of the author.

322 / Bibliografie přeložených textů

pamet a trauma.indd 322

20.12.15 11:57

Claus Leggewie: „Sedm kruhů evropské paměti“. Z německého originálu Kampf um die europäische Erinnerung: Ein Schlachtfeld wird besichtigt. München: Beck, 2011, s. 7—48, přeložil Václav Smyčka.

Translated and reprinted with the permission of the author.

Pierre Nora: „Světový nástup paměti“. Z francouzského originálu „L’avènement mondial de la mémoire“; Tr@nsit online, č. 22/2002, přeložil Zdeněk Hrbata.

Translated and reprinted with the permission of the publisher.

Manfred Weinberg: „Historický přehled“. Z nepublikovaného německého originálu určeného pro přítomnou antologii přeložil Václav Smyčka.

Translated and printed with the permission of the author.

Manfred Weinberg: „Trauma — dějiny, strašidlo, literatura — a paměť“. Z němec‑ kého originálu „Trauma — Geschichte, Gespenst, Literatur — und Gedächtnis“; in Elisabeth Bronfen — Birgit R. Erdle — Sigrid Weigel (eds.): Trauma. Zwischen Psycho­ analyse und kulturellem Deutungsmuster. Köln — Weimar — Wien: Böhlau, 1999, s. 173—206, přeložil Jiří Soukup.

Translated and reprinted with the permission of the author.

Harald Welzer: „Co je to komunikativní paměť a z čeho se skládá“. Z německého ori‑ ginálu „Das kommunikative Gedächtnis und voraus es besteht“; in Michael Frank — Gabriele Rippl (eds.): Arbeit am Gedächtnis. München: Fink, 2007, s. 47—62, přeložil Václav Smyčka.

Translated and reprinted with the permission of the author.

/ 323

pamet a trauma.indd 323

20.12.15 11:57

Medailony autorů přeložených textů

Jeffrey C. Alexander (* 1947), sociolog. V současné době je profesorem sociologie na Yaleově univerzitě, vzdělání získal na univerzitách v Harvardu a Berkeley. Zabývá se oblastí teorie, kultury a politiky a jako zastánce tzv. silného programu kulturní so‑ ciologie zkoumá kulturní kódy a narativy, které ovlivňují různé oblasti sociálního ži‑ vota. Je spoluautorem knihy Kulturní trauma a kolektivní identita (Cultural Trauma and Collective Identity, 2004), ve které položil základy teorie kulturního traumatu. Jako spolueditor se podílí na vydávání časopisu American Journal of Cultural Sociology.

Jan Assmann (* 1938), egyptolog, religionista a teoretik kultury. Vystudoval egyp‑ tologii, klasickou archeologii a grecistiku na univerzitách v Heidelbergu, Mnichově, Göttingenu a Paříži. Působil jako profesor egyptologie na univerzitách v Heidelbergu a v Kostnici; jako hostující profesor přednášel na univerzitách v Paříži, Yale a Jeru‑ zalémě. Zabývá se především staroegyptským náboženstvím, historií, literaturou a uměním. Podílel se na vykopávkách v západních Thébách a vedl výzkumný pro‑ jekt v hornoegyptském Luxoru. Jeho práce mají význam nejen pro poznání starého Egypta, ale i pro pochopení kořenů evropské civilizace. Některé jeho zásadní práce byly přeloženy do češtiny: Kultura a paměť: Písmo, vzpomínka a politická identita v rozvinutých kulturách starověku (Das kulturelle Gedächtnis: Schrift, Erinnerung und politische Identität in frühen Hochkulturen, 1992; česky 2001), Egypt: Theologie a zbožnost rané civilizace (Ägypten: Theologie und Frömmigkeit einer frühen Hoch‑ kultur, 1984; česky 2002), Panství a spása: Politická theologie ve starověkém Egyptě, Izraeli a Evropě (Herrschaft und Heil: Politische Theologie in Altägypten, Israel und Europa, 2000; česky 2012).

Aleida Assmannová (* 1947), anglistka, egyptoložka, kulturní a literární teoretička.

Vystudovala anglistiku a egyptologii na univerzitách v Heidelbergu a v Tübingenu, pů‑ sobila jako profesorka anglistiky a literární vědy na univerzitě v Kostnici; jako hostující 324 / Medailony autorů přeložených textů

pamet a trauma.indd 324

20.12.15 11:57

profesorka přednášela na předních světových univerzitách (Yale, Princeton aj.). Zabývá se především kulturní antropologií, zkoumáním mechanismů předávání kulturní tra‑ dice, zvláště teorií kulturní paměti a dějinami psané kultury. Za svou badatelskou práci získala četná ocenění (Max­‑Planck­‑Forschungspreis, Ernst­‑Robert­‑Curtius­‑Preis ad.).

V Ústavu pro českou literaturu AV ČR je v současnosti připravován český překlad její stěžejní knihy Prostory vzpomínání: Podoby a proměny kulturní paměti (Erinnerungs­ räume: Formen und Wandlungen des kulturellen Gedächtnisses; 1999).

Cathy Caruthová (* 1955), anglistka a komparatistka. Vystudovala Yaleovu uni‑ verzitu, kde také získala doktorský titul. Působila na Yaleově univerzitě a univer‑ zitě Emory, v současnosti je profesorkou na Cornellově univerzitě. Soustředí se na způsoby vyjadřování traumatu a svědectví v literatuře, kromě toho se věnuje lite‑ rární teorii a současným diskursům ničení a destrukce jazyka. Její práce se pova‑ žují za inovativní a vlivné vzhledem k percepci a konceptu traumatu v kulturních vědách.

Stef Craps (* 1976), anglista. Studoval anglistiku a nederlandistiku na univerzitě v Lovani a britském Hullu. V současné době působí na univerzitě v Ghentu, kde řídí Centrum pro literaturu a trauma (Centre for Literature and Trauma). V rámci svého výzkumu se zabývá současnou anglicky psanou literaturou (především britskou, jiho­africkou, karibskou, indickou a etnickou americkou), postkoloniálními a trans­ kulturními studii, studiem traumatu, paměti a holokaustu.

Astrid Erllová (* 1972), anglistka, literární, kulturní a mediální teoretička. Vystudo‑ vala anglickou a německou filologii, psycho­logii a pedagogiku na Justus­‑Liebigově univerzitě v Gießenu (1992—1998), kde poté pokračovala v doktorském studiu. V le‑ tech 2003—2007 působila na JLU v Gießenu jako vědecká pracovnice v Collabora‑ tive Research Centre „Memory Cultures“ a v roce 2006 na téže univerzitě obhájila habilitační práci o reprezentaci „indiánských vzpour“ v imperiálních a postkolo‑ niálních mediálních kulturách od roku 1857 do současnosti. V letech 2007—2010 pů‑ sobila na univerzitě ve Wuppertalu. Od roku 2010 působí v Ústavu pro anglická a americká studia na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetheho ve Frankfurtu nad Mo‑ hanem. Hostovala také na amerických univerzitách (Cornell University, University of Wisconsin­‑Madison). Zabývá se moderní anglickou literaturou, paměťovými studii, transkulturními studii, intermedialitou a naratologií.

Kirstin Friedenová (* 1980), germanistka. Věnuje se především problematice pa‑ měti v oblasti nových médií a proměnám současného vzpomínání na webu. Diser‑ tační práci obhájila pod vedením Aleidy Assmannové, Cornelie Blasbergové a Achima Höltera; od roku 2015 pracuje v Mnichovském dokumentačním centru historie / 325

pamet a trauma.indd 325

20.12.15 11:57

národního socialismu jako tisková referentka. Její monografie Neuverhandlungen des Holocaust: Mediale Transformationen des Gedächtnisparadigmas (Nové zpraco‑ vání holokaustu: Mediální transformace paměťového paradigmatu) vyšla v roce 2014 v německém nakladatelství Transcript.

Tilmann Habermas (* 1956), psycho­log a psycho­analytik, syn filozofa Jürgena Habermase. Vystudoval psycho­logii na univerzitách v Heidelbergu a Hamburku a vychovatelství na Harvardské univerzitě. V letech 1984—1986 působil jako asistent na Psycho­somatické univerzitní klinice v Heidelbergu. V roce 1988 obhájil disertační práci na univerzitě v Heidelbergu a v letech 1987—1999 působil jako vědecký spolu‑ pracovník a vysokoškolský asistent na Svobodné univerzitě v Berlíně. V roce 1995 se habilitoval na univerzitě v Heidelbergu. V letech 1995—1996 působil také v Ústavu klinické psycho­logie na univerzitě v Postupimi, v letech 1995—2001 jako soukromý docent v Psycho­logickém institutu v Heidelbergu, v letech 1998—1999 jako vědecký spolupracovník v Institutu Maxe Plancka pro výzkum vzdělávání. Od roku 2002 pů‑ sobí jako profesor v Psycho­logickém ústavu na Univerzitě Johanna Wolfganga Goe­ theho ve Frankfurtu nad Mohanem. Zabývá se především psycho­analýzou a metodo‑ logickými souvislostmi psycho­logie a psycho­analýzy.

Marianne Hirschová (* 1949), anglistka a komparatistka. Vystudovala Brown uni‑ versity, kde také získala doktorský titul. Třicet let přednášela na Dartmouth College a v současnosti působí na Columbia university, kde kromě výuky a výzkumu litera‑ tury přednáší též v rámci Institute for Research on Women, Gender and Sexuality.

Dlouhodobě se věnuje problematice genderu a paměti, přičemž je spojována přede‑ vším s širokým prosazením pojmu „postmemory“.

Andreas Langenohl (* 1970), sociolog. Je profesorem sociologie na Univerzitě Jus‑ tuse Liebiga v Gießenu v Německu, kde také získal odborné vzdělání. Ve výzkumu se věnuje teorii modernizace a její kritice, pojmu veřejné sféry, transnacionalismu, sociální analýze finančního trhu a epistemologii sociálních věd. Jako jeden z hlav‑ ních badatelů se podílí na provozu Graduate Centre of the Study of Culture (GCSC), které se zabývá empirickým výzkumem transformačních procesů ve společnosti.

Dori Laub (* 1937), psychiatr a psycho­log. Narodil se v Černovicích a jako dítě zažil deportaci do Podněstří. Po válce vystudoval v Izraeli. Dlouhodobě se zabývá holo‑ kaustem, v roce 1979 ve svém působišti v Yale spoluzaložil videoarchiv svědectví těch, kdo pronásledování během druhé světové války přežili (Fortunoff Video Archive for Holocaust Testimonies). Laubův zájem se nedávno rozšířil na přeživší „etnických čis‑ tek“ v Bosně a oběti dalších genocid, což vedlo k založení Mezinárodního centra pro výzkum traumatu (International Trauma Center), které vede.

326 / Medailony autorů přeložených textů

pamet a trauma.indd 326

20.12.15 11:57

Claus Leggewie (* 1950), politolog. Vystudoval historii a sociální vědy v Kolíně nad Rýnem, Paříži a v Göttingenu; na tamní univerzitě v roce 1979 obhájil pod vedením politologa syrského původu Bassama Tibiho disertační práci věnovanou francouz‑ skému koloniálnímu systému v Alžíru a později se zde habilitoval. Působil jako pro‑ fesor politologie na Univerzitě Justuse Liebiga v Gießenu. Od roku 2007 předsedal Kulturwissenschaftliches Institut Essen. Působí též jako vědecký poradce ve vícero státních a mezinárodních organizacích. Je spoluvydavatelem periodika Blätter für deutsche und internationale Politik (Listy pro německou a mezinárdní politiku) a auto­rem celé řady publikací věnovaných mezinárodním vztahům.

Pierre Nora (* 1931), historik. Vystudoval historii, kterou také vyučoval na Insti‑ tut d’Études Politiques v Paříži. Působil jako ředitel na École des hautes études en sciences sociales. Koncipoval a organizoval projekt lieux de mémoire (místa paměti), v rámci něhož se pokusil zachránit zbytky ztrácející se francouzské republikánské kultury. Rozhodujícím způsobem se podílel na bádání o paměti.

Leo Spitzer (* 1939), historik. Vystudoval světovou literaturu na Brandeis University a doktorský titul získal na University of Wisconsin, kde se zabýval africkými dějinami.

Specializuje se na orální historii především ve vztahu k přeživším holokaust. V sou‑ časnosti působí na Dartmouth College.

Pieter Vermeulen (* 1980), anglista. Působí na katedře kultury a estetiky na uni‑ verzitě ve Stockholmu, kde se soustředí především na anglickou literaturu. Zabývá se výzkumem v oblastech kritické a literární teorie, současného románu a paměťo‑ vých studií. Je autorem publikace Geoffrey Hartman: Romantismus po holokaustu (Geoffrey Hartman: Romanticism after the Holocaust, 2010).

Manfred Weinberg (* 1959), literární vědec. Studoval germanistiku, filozofii, bio‑ logii a pedagogiku na univerzitě v Bonnu. Habilitoval se v roce 2001 na univerzitě v Kostnici prací Das „unendliche Thema“: Erinnerung und Gedächtnis in der Litera‑ tur/Theorie („Nekonečné téma“: Vzpomínání a paměť v literatuře/teorii). V Kostnici následně působil jako profesor a koordinoval panel Literatur und Anthropologie. Od roku 2010 působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze jako profesor ně‑ mecké literatury a zastupující ředitel Ústavu germánských studií. V roce 2015 spolu‑ založil Výzkumné centrum Kurta Krolopa pro německou literaturu v Čechách. Vedle teorií vzpomínání v evropské tradici se zabývá literární antropologií, modely kultur‑ ního transferu a transkulturními literárními dějinami českých zemí.

Harald Welzer (* 1958), sociolog a sociální psycho­log. Vystudoval sociologii, poli‑ tologii, literární vědu a sociopsycho­logii na univerzitě v Hannoveru, kde se taktéž / 327

pamet a trauma.indd 327

20.12.15 11:57

habilitoval a působil zde jako ředitel Institut für Psycho­logie. Zabývá se tématem vzpomínání na události druhé světové války, problematikou kolektivního násilí a v posledních letech stále více též postojům společnosti vůči proměnám klimatu.

Vedle mnoha jiných publikací věnovaných těmto třem tématům je spoluautorem i do češtiny přeložené monografie Můj děda nebyl nácek (2012). Působil jako ředitel Center for Interdisciplinary Memory Research, v současnosti vyučuje na univerzitách v Sankt Gallenu a Flensburgu, kde vede Norbert Elias Center for Transformation De‑ sign & Research.

328 / Medailony autorů přeložených textů

pamet a trauma.indd 328

20.12.15 11:57

Překladatelé a autoři doprovodných textů

Lucie Antošíková zakončila studium na Ostravské univerzitě v Ostravě obhajobou disertační práce Básnické dílo Antonína Brouska do roku 1989: Východiska, inspi‑ race a možnosti interpretace, v současnosti působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Věnuje se problematice paměti v souvislosti s českou poezií druhé poloviny 20. století.

E­‑mail: antosikova@ucl.cas.cz Jakub Flanderka vystudoval obory český jazyk a literatura — komparatistika na FF UK v Praze. V současné době pokračuje v doktorském studiu. Zabývá se čes‑ kou poezií 20. století a kulturní pamětí. Působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. E­‑mail: flanderka@ucl.cas.cz Zdeněk Hrbata je vědeckým pracovníkem oddělení teorie Ústavu pro českou literaturu AV ČR, profesorem komparatistiky v Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK. Zaměřuje se na francouzskou a českou literaturu 19. století, poetiku evropského ro‑ mantismu (mj. knižní publikace Romantismus a Čechy, 1999; Romantismus a ro‑ mantismy, 2005, spolu s Martinem Procházkou), menší evropské literatury a kultury (frankofonní literatury Švýcarska a Belgie, bretonská literatura).

E­‑mail: hrbata@ucl.cas.cz Alexander Kratochvil vystudoval slavistiku, dějiny východní Evropy a etnologii v Mnichově a ve Freiburgu, doktorát získal ve Freiburgu v oborech slavistika a dějiny východní Evropy. Badatelsky se zaměřuje na literaturu a paměť a literaturu a trauma, na kánon a literární historii, postmodernu a literární regionalismus. Působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR v rámci Fellowshipu J. E. Purkyně.

E­‑mail: kratochvil@ucl.cas.cz

/ 329

pamet a trauma.indd 329

20.12.15 11:57

Světlana Ondroušková vystudovala obory učitelství anglického a francouzského ja‑ zyka na PedF UK a český jazyk a literatura a komparatistika na FF UK v Praze, kde v současné době pokračuje v doktorském studiu v oboru komparatistika. Ve své di‑ sertační práci se zabývá problematikou afektu, vizuality a mediality v kontextu mo‑ derny a avantgardy.

E­‑mail: svetlana.ondrouskova@gmail.com Stefan Segi vystudoval obory český jazyk a literatura — komparatistika na FF UK v Praze. V současné době pokračuje v doktorském studiu na JČU. Zabývá se popu‑ lární kulturou a moderní cenzurou. Působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. E­‑mail: segi@ucl.cas.cz Václav Smyčka vystudoval germanistiku a historii se specializací teorie a metodolo‑ gie historické vědy na FF UK, kde dále pokračuje v doktorském studiu. Zabývá se jed‑ nak vznikem historismu, historickou imaginací a románem pozdního osvícenství, jednak kulturním studiem paměti a reprezentacemi odsunu/vyhnání v soudobých českých a německých kulturách vzpomínání.

E­‑mail: vsmycka@volny.cz Jiří Soukup vystudoval filozofii a komparatistiku na FF UK v Praze, kde v současné době pokračuje v doktorském studiu. Zabývá se pražskou německou literaturou, otázkami literární komparatistiky a koncepty kulturní paměti; v disertační práci se věnuje tématu recepce Franze Kafky. Působí v oddělení teorie Ústavu pro českou literaturu AV ČR. E­‑mail: jiri.soukup@ucl.cas.cz

330 / Překladatelé a autoři doprovodných textů

pamet a trauma.indd 330

20.12.15 11:57

Zusammenfassung Gedächtnis und Trauma aus kulturwissenschaftlicher Sicht.

Eine kommentierte Anthologie theoretischer Texte Die vorliegende Anthologie Gedächtnis und Trauma präsentiert aus kulturwissen‑ schaftlicher Sicht den Forschungsstand zu Erinnerung und Gedächtnis. Vorgestellt werden grundlegende Texte der wichtigsten Forschungsrichtungen und deren Ver‑ treter (J. C. Alexander, J. und A. Assmann, C. Caruth, S. Craps, A. Erll, K. Frieden, T. Ha‑ bermas, M. Hirsch, A. Langenohl, D. Laub, C. Leggewie, P. Nora, L. Spitzer, P. Vermeu‑ len, M. Weinberg, H. Welzer). Dem Trauma und seiner individuellen, kollektiven und kulturellen Bedeutung ist ein besonderes Kapitel gewidmet. Ein eigenes Kapitel führt zudem in den Stand die Problematik der Erinnerungsforschung in Tschechien ein.

Die Anthologie ist in vier Kapitel aufgeteilt. Das Kapitel Gedächtnis und Gesell‑ schaft konzeptualisiert vor dem Hintergrund soziokultureller und historischer Kon‑ stellationen sowie unter Rückgriff auf Maurice Halbwachs’ Konzept des kollektiven Gedächtnisses. Das Kapitel Gedächtnis und Trauma präsentiert Texte, die die kul‑ turelle und gesellschaftliche Perspektive der Konzeptualisierung von Traumata un‑ tersuchen. Ihr gemeinsamer Nenner besteht dabei in der Funktion des Traumas für das Gedächtnis, für Erinnerung und Vergessen. Das Kapitel Gedächtnis und seine mediale Perspektive analysiert die Medien des Gedächtnisses (Literatur, Fotografie und Internet), wobei deutlich wird, dass mediale Aktualisierung und Repräsentation des Gedächtnisses eng mit Möglichkeiten und Eigenschaften der jeweiligen Medien verknüpft sind. Sie verweisen dabei nicht nur auf das Potenzial einzelner Medien für das Gedächtnis, sondern auch auf deren Wechselspiel mit Gedächtnis und Erin‑ nerungskultur insgesamt. Das Kapitel zur Erinnerungspolitik sichtet Versuche der Annäherung und des Dialogs unterschiedlicher und problembehafteter Aspekte der Erinnerungspolitik einzelner Länder und zeigt Möglichkeiten nationaler und inter‑ nationaler Konsensbildung auf.

Die Anthologie schließt mit einer Diskussion zu den Zukunftsperspektiven der Erinnerungsforschung. Die Texte der einzelnen Kapitel werden von kontextualisie‑ renden Einleitungen sowie Informationen zu den Autoren begleitet. Die Anthologie entstand im Rahmen einer Arbeitsgruppe zu Gedächtnis und Trauma in der Litera‑ tur am Institut für tschechische Literatur der tschechischen Akademie der Wissen‑ schaften in Prag.

Zusammenfassung / 331

pamet a trauma.indd 331

20.12.15 11:57

Jmenný rejstřík

Abraham, Nicolas 137, 150 Adenauer, Konrad 243, 244, 267 Adorno, Theodor W. 25, 26, 28, 244, 258, 275, 303, 317 Akvinský, Tomáš 16, 192 Alaviová, Bettina 232 Albertazzi, Daniele 272, 275 Albert, Karl 140, 151 Albert Veliký 192 Alexander, Jeffrey C. 94, 95, 97, 98, 100, 103, 107, 110, 115, 116, 118—120, 122, 289, 290, 307, 317, 321, 324 Alexandr Veliký 166 Almond, Gabriel 121 Anders, Günther 77, 87 Anderson, Benedict 104, 118, 287, 290 Antošíková, Lucie 7, 8, 10, 31, 169, 187, 231, 322, 329 Apollónios z Pergy 56 Appeltová, Siegrun 87 Arendtová, Hannah 300, 301, 313, 317 Arenhövel, Mark 281, 282, 285, 289, 290 Aristotelés 15, 16, 18, 21, 28, 56, 60, 200, 206 Arriazaová, Naomi 281 Ash, Timothy Garton 257, 275 Assmann, Jan 7, 9, 12, 13, 28, 32, 35, 38, 40, 42, 47—51, 55, 58, 60, 74, 77, 87, 145, 150, 192, 196, 198, 201, 204, 223, 225, 228, 231, 250, 254, 313, 317, 321, 324

Assmannová, Aleida 12, 28, 40, 48, 51, 57, 58, 60, 74, 77, 87, 145, 150, 192, 198, 201, 204, 225, 228, 231, 238, 240, 254, 296, 306, 317, 321, 324, 325 Attie, Shimon 211 Auerbach, Erich 303 Auerhahnová, Nanette 179, 180 Augustinus Aurelius (sv. Augustin) 16—18, 20, 28, 151 Austin, John Langshaw 108, 119 Aust, Martin 278 Bacon, Francis 16, 29 Baer, Ulrich 170, 211, 219 Bahník, Václav 30 Bachmann-Medicková, Doris 31 Bachtin, Michail 194 Ballová, Karyn 219 Balová, Mieke 29, 220 de Balzac, Honoré 215 Barša, Pavel 37, 42 Barth, Boris 265, 275 Barthes, Roland 35, 42, 210, 219 Bartlett, Frederic C. 202 Bartov, Omer 161, 169 Baudelaire, Charles 25, 29, 199 Bauer, Fritz 244 Bayart, Jean-François 169 de Beauvoirová, Simone 69 Beguivin, Alan 29 Beguivinová, Helena 43 Behnen, Michael 275

332 / jmenný rejstřík

pamet a trauma.indd 332

20.12.15 11:57

Beneš, Edvard 263 Beneš, Zdeněk 32—34, 42 Benjamin, Walter 25, 26, 28, 59, 158, 159, 166, 170, 199, 303, 304, 315, 317 Bennettová, Jill 219 Ben-Ze’ev, Efrat 315, 317 Berger, Peter 76, 87 Bergmann, Werner 287, 290 Bergson, Henri 25, 29, 199 Berking, Helmuth 232 Berndt, Frauke 194 Bernoulli, Carl Albrecht 60 Berns, Jörg Jochen 192, 204 Bernstein, Michael André 219 Bevc, Tobias 233 Beyer, Marcel 220 Bingen, Dieter 264, 275 Bion, Wilfred 174 Bisharaová, Nina 226, 227, 230, 233 Blasbergová, Cornelie 325 Bloch, Ernst 76, 87 Bloch, Marc 249, 254 Bloom, Harold 128—130, 194, 195, 204 Blum, Herwig 138, 150 Blumenberg, Hans 54 den Boer, Pim 222, 231 Böhme, Hartmut 30 Boltanski, Luc 117, 119, 211, 220 di Bondone, Giotto 192 Booth, James W. 289, 290 Boraine, Alex 246, 286, 290 Borges, Jorge Luis 7, 137, 138, 150 Borodziej, Włodzimierz 264, 275 Borsòová, Vittoria 201 Bourdieu, Pierre 51, 57, 58 Bourkeová, Joanna 77, 87 Bowlby, John 178 Brandes, Detlef 263, 275 Brandt, Willy 250 Braunová, Laura 128 Brinková, Cornelia 219 Bronfenová, Elisabeth 323 Broszat, Martin 255 Brousek, Antonín 329 Brown, Adam D. 318

Browning, Christopher R. 161, 169 Brownová, Laura S. 130 Bruno, G. viz Fouilléeová, Augustine Bruno, Giordano 192 Buelens, Gert 315, 317 Bulow, Ernie 168, 170 Buschmann, Arno 242, 254 Butzer, Günter 200 Camillo, Giulio 192 Cancik, Hubert 53, 58 Cancik-Lindemaierová, Hildegard 52, 58 Carmellyová, Felicia 208, 219 Carp, Matatias 208, 219 Carruthersová, Mary 192, 204 Caruccio Caporaleová, Marie 231 Caruthová, Cathy 93—96, 102, 103, 119, 123, 127, 130—132, 135, 150, 159, 170, 199, 204, 321, 325 Case, Thomas 29 Cicero 15, 135, 144—146, 150 Clinton, Bill 269 Cohen, Jonathan 125, 126, 131 Coldeway, Gaby 208, 219 Coleman, Martin A. 61 Conan, Éric 64 Connerton, Paul 102, 119 Conrad, Sebastian 32, 42, 269, 275, 296, 306, 317 Craps, Stef 295, 315, 317, 322, 325 Crewe, Jonathan 220 Crownshaw, Richard 295, 296, 312, 317, 318 Csáky, Moritz 40 Curtius, Ernst Robert 193, 194, 204, 325 Cvetkovichová, Ann 215, 219 Czaplicka, John 321 Čejka, Mirek 43 Černá, Marie 11, 59 Činátl, Kamil 32, 38, 41 Dabag, Mihran 265, 275 Dallaire, Roméo Alain 158 jmenný rejstřík / 333

pamet a trauma.indd 333

20.12.15 11:57

Dante Alighieri 192, 303, 316 Das, Veena 121 Davidowitzová, Lucy 161 Deines, Stefan 220 Delleuze, Gilles 226, 231 Demantowsky, Marco 232 Derrida, Jacques 16, 102, 136, 140, 142—144, 146, 149, 150, 310, 318 Descartes, René 20 D’haen, Theo 190, 204 Dickhautová, Kirsten 201 van Dijck, José 316, 318 Dilthey, Wilhelm 24 Diner, Dan 262, 275 Dinoor, Yehiel 167 D’Iorio, Paolo 60 Dokulil, Miloš 29 Dominik, Pavel 89 Donald, Merlin 79, 88 Dornik, Wolfram 224, 228, 230, 231 Draaisma, Douwe 41, 42 Drechsler, Horst 269, 276 Dreyfus, Alfred 71 Droysen, Johann Gustav 135, 136, 150 Dubiel, Helmut 287, 289, 290 Duby, Georges 63 Duchhard, Heinz 222, 231 Duranti, Marco 243 Durkheim, Émile 9, 50, 102, 105, 119 Ebihara, May 119 Eccher, Danilo 220 Eckel, Jan 277 Eckert, Andreas 268, 276 Edwards, David 88 Eibl-Eibesfeldt, Irenäus 50, 54, 58 Eichenbergová, Ariane 322 Eichmann, Adolf 27, 166, 167, 171 Eisenhower, Dwight D. 243 Eisenstadt, Shmuel N. 107, 119 Elder, Glen H. 119 Elias, Norbert 82, 328 Eliot, Thomas Stearns 195 Elster, Jon 285, 291 Emrich, Hinderk M. 242, 256

Erdelyi, Matthew Hugh 183 Erdleová, Birgit R. 323 Erikson, Erik H. 50, 58 Erikson, Kai T. 100, 119 Erllová, Astrid 187, 188, 190, 191, 194, 199—202, 204, 205, 231, 232, 291, 320, 322, 325 d’Estaing, Valéry Giscard 63, 64 Esterházy, Péter 251, 254 Eyerman, Ron 100, 107, 110, 114—116, 118—120, 122, 321 Faimbergová, Haydée 153, 170 Fantys, Petr 118, 290 Faraová, Patricia 255 Fassin, Didier 296, 318 Faulenbach, Bernd 278 Feindt, Gregor 32, 42, 48, 49 Felmanová, Shoshana 95, 96, 125, 126, 131, 132, 166, 170, 199, 205 Fentress, James 76, 88 Ferro, Antonio 182, 183 Ferro, Marc 278 Fialová, Jarmila 29 Fink, Wilhelm 232 Fischer, Joschka 270 Fitzgerald, Francis Scott 318 Flack, Audrey 211 Flanderka, Jakub 10, 183, 204, 237, 322, 329 Flatley, Jonathan 307, 318 Flondor, Iancu 207 Fludd, Robert 192 Fonagy, Peter 183 Ford, Henry 301 Forter, Greg 307, 318 Foucault, Michel 6, 11 Fouilléeová, Augustine 69 Francois, Etienne 222, 223, 232 Franklin, Ernest 170 Frank, Michael 323 Franková, Anne 111 Freeman, Mark 84, 88 Frei, Norbert 244, 254 French, Howard W. 120

334 / jmenný rejstřík

pamet a trauma.indd 334

20.12.15 11:57

Freud, Sigmund 9, 25, 47, 85, 95, 102, 124—134, 138, 150, 151, 159, 172—179, 183, 194, 199, 200, 244 Friedelmeier, Wolfgang 83, 88 Friedenová, Kirstin 187, 188, 222, 322, 325 Friedländer, Saul 73, 101, 102, 120 Funkenová, Christiane 230, 232 Furet, François 64 Gadamer, Hans-Georg 81, 149, 151 Gajdošová, Kateřina 11, 59 von Galen, Clemens August 155 Ganzow, Stephan 183 Garde-Hansenová, Joanne 316, 318 de Gaulle, Charles 63, 64, 69, 243, 267 Gay, Peter 130, 131 Gellately, Robert 171 Georgiová, Viola 271, 276 Gessner, Konrad 19 Ghosh, Yasar Abu 11, 59 Gibson, James W. 120 Giesecke, Michael 19, 29 Giesen, Bernhard 100, 102, 107, 111, 115, 116, 118—120, 122, 289, 291, 321 Giniová, Ruth 317 Ginzburg, Carlo 18, 29 Gladigow, Burkhard 52, 54, 59 Glanc, Tomáš 151, 205 Goethe, Johann Wolfgang 194 Goffman, Erwin 76, 88 Goldhagen, Daniel 112 Goldmann, Stefan 145, 151 Gombrich, Ernst H. 50, 59 Goody, Jack 55, 59 Götz, Aly 263, 276 de Graef, Ortwin 295, 297, 298, 309, 312, 313 Grass, Günter 200 Grosser, Alfred 258, 276 Gross, Jan Tomasz 258, 276 Grubrich-Simitisová, Ilse 178 Grünbein, Durs 198 Guattari, Félix 226, 231 Gudehus, Christian 322 Gutman, Yifat 296, 318 Guyau, Jean-Marie 69

Habermas, Jürgen 108, 111, 120, 326 Habermas, Tilmann 9, 95, 172, 322, 326 Halbwachs, Maurice 8—11, 26, 32, 36, 47—55, 59, 74, 163, 191, 202, 237 Halévy, Daniel 66 Hall, Stuart 12, 29, 109 Halvoník, Alexander 152 Hamiltonová, Carrie 307, 318 Hanawa, Yukiko 30 Hanse, Walter 29 Hardmeier, Christoph 58 Harth, Dietrich 150 Hartman, Geoffrey H. 244, 254, 327 Hasbunová, Muriel 211 Havelka, Miloš 38 Havelock, Eric A. 55, 59 Haverkamp, Anselm 143, 146, 148, 151, 193, 205 Hayes, Peter 111, 120 Hazan, Pierre 247, 254 Hédlová, Luba 37, 44 Hegel, Georg Friedrich Wilhelm 23, 29, 34, 60, 303 Heimová, Susanne 263, 276 Held, David 29 Hélias, Pierre-Jakez 63 Hellholm, David 59 Hepp, Andreas 234 Hérodotos 52 Hersey, John 130, 131 Hésiodos 14, 135, 138—145, 147, 151, 152 Hes, Milan 37 Hetrodt, Ewald 240, 254 Heymannová, Florence 208, 220 Hilberg, Raul 161 Hillerman, Tony 167, 168, 170 Hinton, Alexander 119—121 Hirsch, Carl 207—210, 217 Hirschová, Lotte 207, 208, 210, 217 Hirschová, Marianne 40, 187, 188, 203, 205, 207, 211, 217, 218, 220, 322, 326 Hitler, Adolf 105, 112, 156 Hlavačka, Milan 32, 37, 42 Hobbes, Thomas 310 Höhn, Marco 234 jmenný rejstřík / 335

pamet a trauma.indd 335

20.12.15 11:57

Hochbruck, Wolfgang 277 Hojda, Zdeněk 37, 42 Holmsten, Georg 156, 170 Holodynski, Manfred 83, 88 Hölscher, Tonio 52, 321 Hölter, Achim 325 Homér 14, 16, 17, 139, 141, 151, 194 Horák, Petr 11 Horkheimer, Max 244 Horowitz, Mardi 178, 179 Horstkotte, Silke 211, 220 Hoskins, Andrew 225, 231, 316, 318 Hošek, Ludvík 183 Hrbata, Zdeněk 72, 323, 329 Hrdy, Sarah B. 310, 318 Hroch, Miroslav 32, 33, 39, 42 Hubert, Don 29 Humphrey, Richard 195, 205 Hungerford, Amy 319 Hürter, Johannes 258, 276 Huxley, Thomas Henry 310 Huyssen, Andreas 27, 29, 199, 205, 295, 297, 299, 305—307, 309, 311—314, 316, 319 Changová, Iris 109, 117, 120 Charvát, Radovan 221 Chaseová, Cynthia 149, 151 Chee, Jim 167 Chirac, Jacques 70 Chlodvík I. 65, 71 Chotaš, Jiří 29 Churchill, Winston 243, 254 Chvatík, Ivan 29 Ioanid, Radu 208, 220 Jaeger, Stephan 220 Jaeger, Werner 56, 59 Jäger, Ludwig 203 Jahn, Peter 250, 254 Jaissonová, Marie 59 Jamison, Andrew 107, 120 Janet, Pierre 179 Jan Pavel II. 269

Jaspers, Karl 286 Jelich, Franz-Joseph 278 Jelinová, Elizabeth 103, 104, 120 Jeudy, Henri-Pierre 59 Johnson, Mark 41, 43, 84, 88 Jochheim, Gernot 156, 170 Jung, Carl Gustav 50 Kafka, Franz 330 von Kalnein Graf, Albrecht 321 Kalnieteová, Sandra 262 Kanovský, Martin 150 Kansteiner, Wulf 199, 229, 232, 289, 291, 314, 319 Kant, Immanuel 21, 22, 29 Kany, Roland 50, 59 Kapet, Hugo 65 Kárný, Miroslav 263, 276 Kaufmanová, Susana 103, 104, 120 Kazetnick viz Dinoor, Yehiel Keilson, Hans 178 Kellnerová, Tatana 211 Kestenbergová, Judith S. 153, 170 Kierkegaard, Søren 24, 25 Kiernan, Ben 171 Kilby, Jane 317, 318 King, Richard H. 252, 255 Kingsleyová, Jessica 122 Kinslerová, Florabel 125, 131 Kinston, Warren 126 Kittler, Friedrich A. 148, 151 Kleinman, Arthur 121 Kluge, Alexander 301, 319 Koepping, Klaus-Peter 53, 59 Kohl, Helmut 243, 267 Kohlstruck, Michael 290 Kochová, Gertruda 76, 88 van der Kolk, Bessel A. 124, 132 Komenský, Jan Amos 37, 40, 41, 44 König, Helmut 290 Konrád, György 251, 255 Kopal, Miloš 151, 183 Korteová, Barbara 232, 233, 277 Kotzingerová, Susi 151 Kouba, Pavel 30

336 / jmenný rejstřík

pamet a trauma.indd 336

20.12.15 11:57

Krameritsch, Jakob 227, 232 Krämmerová, Sybille 232 Kratochvil, Alexander 5, 26, 93, 329 Krawatzek, Félix 32, 42, 48, 49 Kreis, Georg 222, 231 Kreisslová, Sandra 37, 43 Krejčí, Jan 30, 72 Kris, Ernst 184 Kristeva, Julia 194 Kritz, Neil J. 285, 291 Krolop, Kurt 327 Krystal, Henry 126, 131 Křesťanová, Dominika 221 Kücklich, Julian 226, 233 Kundrusová, Birthe 269, 276 Kuper, Leo 121 Kusánský, Mikuláš 18 Labischová, Denisa 32, 34, 43 LaCapra, Dominick 103, 121, 315, 319 Laffont, Robert 278 Lachmannová, Renate 32, 145, 146, 151, 193—195, 205 Lakoff, George 41, 43, 84, 88 Landsbergová, Alison 203, 205, 296, 306, 314, 319 Langenohl, Andreas 238, 239, 280, 288, 291, 322, 326 Lanzmann, Claude 167 Laplanche, Jean 128, 131, 133, 152 Laraová, Maria Pia 108, 121 Laub, Dori 9, 94—96, 126, 129, 132, 153, 161, 170, 179, 180, 199, 205, 322, 326 Lavisse, Ernest 69 Leaphorn, Joe 168 Ledgerwoodová, Judy 119 Leggewie, Claus 10, 238, 239, 257, 274, 276, 323, 326 Le Goff, Jacques 63 Leibniz, Gottfried Wilhelm 20, 21 Leopold II. 268 Le Pen, Jean-Marie 65 Le Rider, Jacques 40 Le Roy, Emmanuel Ladurie 63

Leskov, Nikolaj 170 Leutwein, Theodor 269 Levin, Mikael 211 Levy, Daniel 94, 96, 262, 276, 283, 291, 296, 306, 307, 319 Levyová, Janet 286, 290 Levý, Mikuláš 28 Lewin, Kurt 77, 78, 88, 182 Leyh, Peter 150 Leysová, Ruth 319 von Liebig, Justus 327 Lifton, Robert Jay 129 Lindeová, Charlotte 38 Liskaová, Vivian 295—298, 304, 315, 316 Lissová, Andrea 211, 220 Locke, John 20, 29 Locková, Margaret 121 Lorauxová, Nicole 242, 255 Lorenzová, Maren 223, 224, 232 Loužil, Jaromír 29 Lovell, David W. 291 Lübbe, Hermann 243, 255 Luckhurst, Roger 296, 306, 307, 319 Luckmann, Thomas 51, 60, 76, 87 Lüderitz, Franz Adolf Eduard 269 Ludvík XIV. 69 Luhmann, Niklas 55, 57, 60 Luther, Martin 18 Lyotard, Jean-François 23, 30 Macura, Vladimír 34, 35, 43 Maharera, Alfons 270 Maier, Charles S. 299, 319 Maillotová, Agnès 121 de Man, Paul 150, 199 Mandeville, Bernard 310 Manzová, Beatriz 121 Marcelliová, Mária 152 Marès, Antoine 32, 37, 42 Margalit, Avishai 241, 242, 255, 256 Marker, Chris 87 Markle, Jerry 164, 171 Markowitsch, Hans 79, 80, 83, 86, 88, 89 Marquard, Odo 57, 60 jmenný rejstřík / 337

pamet a trauma.indd 337

20.12.15 11:57

Marx, Karl 136, 140 Maslowski, Nicolas 38, 39, 43 Masseyová, Doreen 228, 232 Masson, Jefrey 128, 132 Matějka, Ondřej 32, 37, 43 Maur, Eduard 37, 43 Mayer, Christoph 77, 87, 88 Mayerová, François 37, 38, 43, 44 McDowell, Duncan 272, 275 Mehlerová, Daniela 32, 42, 48, 49 Meier, Christian 242, 252, 255 Merkelová, Angela 258 Metz, Johann Baptist 245 Meyer, Erik 228, 232 Middell, Matthias 254 Middleton, David 78, 88 Michaelsová, Anne 211 Michnik, Adam 273 Mikeš, Petr 89 Miller, David 295—298, 302, 316 Minařík, Antonín 61 Missomeliusová, Petra 227, 233 Mitchellová, Margaret 201 Mitscherlich, Alexander 150, 244, 250, 255 Mitscherlichová, Margarete 255 Mitterand, François 64, 267 Modiano, Patrick 211, 220 Modlinger, Martin 321 Moglen, Seth 307, 320 Moiselová, Claudia 277 Mol, Hans 54, 60 Mollerová, Sabine 77, 89 Morrisonová, Toni 200 Morzkin, Gabriel 290 Mücke, Pavel 37 Müller, Jan-Dirk 19, 30 Müller, Klaus E. 88 Munch, Richard 107, 118 Musner, Lutz 28 Nabokov, Vladimir 87, 89 Naimark, Norman 263, 265, 277 Namer, Gérard 59 Nassen, Ulrich 151 Neal, Arthur G. 100, 121

Neitzelová, Britta 226, 227, 230, 233 Nelsonová, Katherine 78, 89 Nepomucký, Jan 44 Neuber, Wolfgang 192, 204 Neumann, Gerhard 152 Niethammer, Lutz 52, 60 Nietzsche, Friedrich 11, 25, 30, 47, 50, 53, 54, 56, 60, 71, 72 Nino, Santiago 282, 291 Nora, Pierre 6, 8, 9, 11, 32, 36, 37, 39, 40, 43, 48, 49, 62, 191, 221, 223, 228, 233, 295, 320, 323, 327 Nöth, Winfried 226, 227, 230, 233 Nouvetová, Claire 131 Nováková, Julie 151 Novaková, Lorie 211 Novick, Peter 163, 171 Novotný, František 152 Nünning, Ansgar 191, 194, 198—201, 204, 205, 220, 231, 291, 320, 322 Nybom, Thorsten 122 Ohlinger, Rainer 271, 277 Olmert, Ehud 259 Olšáková, Doubravka 36, 38, 43 Ondroušková, Světlana 10, 118, 290, 316, 321, 322, 330 Ophülse, Marcela 64 Overbeck, Franz 53, 60 Oz, Amos 252, 255 Palacký, František 38 Paletscheková, Sylvia 232, 233, 266, 277 Panofsky, Erwin 27 Parsons, Talcott 34 Passeriniová, Luisa 251, 255 Patočka, Jan 29 Pattersonová, Karalyn 255 Paul, Gerhard 231, 232 Paul, Jean 5 Paxton, Robert 64 Pechar, Jiří 119, 151, 183 Pelán, Jiří 204 Pestel, Friedemann 32, 42, 48, 49 Peters, Uwe Henrik 93, 96

338 / jmenný rejstřík

pamet a trauma.indd 338

20.12.15 11:57

Petosiris 56 Petříček, Miroslav 42, 219 Pindaros 56 Planck, Max 326 Platón 14—16, 18—21, 24, 135, 138, 139, 141—145, 147, 152, 192, 200, 310 Platt, Kirstin 265, 275 Plumelle-Uribeová, Rosa Amelie 268, 277 Pokorná, Magdaléna 32, 37, 42 Pokorný, Jiří 37, 42 Pokorný, Martin 28, 42, 58, 231 Poltermann, Andreas 204 Pompidou, Georges 64 Pontalis, Jean-Bertrand 133, 152 Poppová, Susanne 232 Possevino, Antonio 20 Prager, Jeffrey 101, 121 Prach, Václav 150 Priesová, Christine 22, 30 Proust, Marcel 25, 199, 200 Pucci, Pietro 140, 152 Puškárová, Mária 152 Pyper, Jens Fabian 233 Quandt, Herbert 255 Quintilianus 15, 135 Quotidian, Martin 30 Raczymow, Henri 211 Radstoneová, Susannah 221, 313, 320 Raible, Wolfgang 58 Rak, Jiří 34, 35, 44 Readingová, Anna 318 Reagan, Ronald 243 Redingová, Viviane 273 Rechtman, Richard 296, 318 von Reibnitzová, Barbara 60 Remarque, Erich Maria 201 Renan, Ernest 47, 48 Reutnerová, Ursula 229 Ricoeur, Paul 38—40, 66, 201, 237, 239 Rieger, Stefan 18, 30 Rigney, Peter 223, 233 Rigneyová, Ann 203, 205, 231, 232, 295, 320

Rippl, Gabriele 151, 323 Ritter, Henning 50 Ritter, Joachim 57, 60 Ritter, Martin 317 Rosenbergová, Tina 158, 171 Roth-Arriazaová, Naomi 281, 291 Rothberg, Michael 296, 306, 313, 320 Rousseau, Jean-Jacques 64 Rowland, Anthony 317, 318 Ruchniewitz, Krysztof 278 Rüsen, Jörn 88 Rüstow, Alexander 56, 60 Řezníková, Lenka 41, 44 Sadílková, Pavla 119 Sakai, Naoki 12, 30 Sammler, Steffen 254 Santayana, George 61 Sapfó 56 Sauer, Michael 232 Saxl, Fritz 26, 50 Sayersová, Dorothy L. 168 Searle, John 108, 121 Sebald, Georg Winfried 200, 211, 215, 216, 221 Sedgwick, Eve Kosofsky 221 Segi, Stefan 10, 130, 216, 321, 322, 330 Seiffertová, Rachel 211—213, 215, 220, 221 Selbmann, Frank 265, 277 Sellaová, Dorothea Sperber 208, 221 Sémelin, Jacques 164, 168, 169, 171, 265, 277 Semon, Richard 26, 50, 61 Seneca, Lucius Annaeus 16, 30 Sennett, Richard 250, 255 Shachan, Avigdor 208, 221 Shakespeare, William 16, 30, 140, 198, 201, 206 Shore, Bradd 78, 89 Schabas, William 265, 277 Schafer, Roy 181, 182, 184 Schaller, Dominik J. 269, 277 Scheiding, Oliver 194 jmenný rejstřík / 339

pamet a trauma.indd 339

20.12.15 11:57

Scherpe, Klaus R. 30 Schlegel, Friedrich 299 Schleiermacher, Friedrich Daniel Ernst 24 Schmale, Wolfgang 222, 231 Schmid, Harald 257, 277 Schmidt, Erich 204 Schorske, Carl E. 160, 171 Schottroff, Willy 53, 61 Schoβig, Bernhard 231 Schulze, Gerhard 227, 233 Schulze, Hagen 222, 223, 232 Schütz, Alfred 76 Schwanová, Gesine 287, 291 Schwarzová, Angela 226, 227, 233 Simónidés z Keu 14, 15, 135, 138, 139, 145, 146 Sládková, Eva 58 Smelser, Neil 101, 107, 109, 113, 118, 121 Smith, Adam 310 Smith, Gary 242, 256 Smyčka, Václav 7, 8, 10, 28, 31, 47, 87, 274, 323, 330 Sodaro, Amy 318 Sofsky, Wolfgang 169 Solženicyn, Alexandr 65 Somuncu, Serdar 230, 233 Sonntag, Philipp 321 Sorabji, Richard 28 Soukup, Jiří 10, 57, 149, 253, 321, 323, 330 Spalová, Barbora 11, 59 Speitkamp, Winfried 269, 278 Spiegelman, Art 211 Spitzer, Leo 187, 188, 207, 217, 218, 220, 322, 327 Steinbachová, Erika 264 Stern, Daniel 82 Stierle, Karlheinz 60 Stoiber, Edmund 258 Stoltzfus, Nathan 155, 156, 171 Stromšík, Jiří 204 Sundhaussen, Holm 263, 275 Sznaider, Natan 94, 96, 262, 276, 278, 283, 291, 296, 306, 307, 319 Sztompka, Piotr 107, 122

Špaček, Jiří 29 Špalek, Vladimír 29 Šubrt, Jiří 32—34, 38, 39, 42—44 Šustrová, Radka 37, 44 Švaříčková Slabáková, Radmila 31, 32, 38, 44 Tacitus, Publius Cornelius 52, 58, 61 Talat Paša, Mehmed 268 Tenbruck, Friedrich H. 61 Ternon, Yves 265, 278 Terrová, Lenore C. 129, 132, 179 Theágenes z Reggia 17 Thein, Karel 11, 43, 320 Thompson, Kenneth 29, 107, 109, 122 Tibi, Bassam 326 Timm, Uwe 200 Tito, Josip Broz 264 Tizian 192 de Tocqueville, Alexis 107 Tomasello, Michael 80, 82, 89 Touvier, Paul 64 Trimçevová, Rieke 32, 42, 49 Troebst, Stefan 262—264, 273, 275, 278 von Troth, Lothar 269, 270 Trow, Martin 122 Třeštík, Dušan 37, 38, 44 Tschungallová, Karoline 77, 89 Tucker, Aviezer 281, 291 Tutu, Desmond 246 Uhlíř, Kamil 150 Usener, Hermann 59 Vaňorný, Otmar 151 Varro, Marcus Terentius 58 Vašíček, Zdeněk 38, 44 Vercingetorix 69 Vermeulen, Pieter 295, 297, 306, 313, 314, 322, 327 Vico, Giambattista 21, 30 Vischer, Friedrich Theodor 26 Vladislav, Jan 30 Vlnas, Vít 34, 35, 44 Voegelin, Eric 61

340 / jmenný rejstřík

pamet a trauma.indd 340

20.12.15 11:57

Vochoč, Otakar 183 Vuckovicová, Nadja 269, 278 Vygotskij, Lev 82 Wagnerová, Alena 254 Wagnerová, Hana 89 Wallon, Armand 63 Warburg, Aby 26, 27, 47, 50, 54, 59, 191, 193, 194 Warren, Robert Penn 255 Watson, Paul 122 Weber, Max 56, 107, 122 Weigelová, Sigrid 323 Weilnböck, Harald 289, 291 Weinberg, Manfred 7, 8, 12, 23, 30, 95, 133, 138—140, 144, 152, 190, 206, 323, 327 Weinrich, Harald 144, 152, 200, 206 von Weizsäcker, Richard 244 Welzer, Harald 9, 32, 40, 49, 73, 76, 77, 79, 80, 83, 86, 88, 89, 202, 258, 278, 322, 323, 327 White, Hayden 198 Wickham, Chris 76, 88 Wieczorek-Zeulová, Heidemarie 270

von Wilamowitz-Moellendorff, Ulrich 56 Wilson, David Sloan 310 Wimmer, Jeffrey 227, 234 Winckelmann, Johann Joachim 26 Wind, Edgar 27 Winnicott, Donald 178 Winter, Jay 317 Wirtz, Thomas 24 Wittrock, Björn 107, 122 Wodianková, Stephanie 202, 205 Wokecková, Marianne S. 61 Wolfrum, Edgar 244, 256 Wöll, Andreas 290 Wood, Michael 166, 171 Woolfová, Virginia 199 Wunberg, Gotthart 28 Yatesová, Frances A. 15, 192, 206 Yerushalmi, Yosef Hayim 53, 61 Zachová, Irena 204 Zarusky, Jürgen 258, 276 Zeller, Joachim 269, 278 Zimmer, Jürgen 269, 278 Zimmerer, Jürgen 269, 270, 279

jmenný rejstřík / 341

pamet a trauma.indd 341

20.12.15 11:57

Obsah

Alexander Kratochvil: Úvod / 5 Manfred Weinberg: Historický přehled / 12 Václav Smyčka — Lucie Antošíková: Paměť v Čechách / 31 Paměť a společnost Václav Smyčka: Úvodní komentář / 47 Jan Assmann: Kolektivní paměť a kulturní identita / 50 Pierre Nora: Světový nástup paměti / 62 Harald Welzer: Co je to komunikativní paměť a z čeho se skládá / 73 Paměť a trauma Alexander Kratochvil: Úvodní komentář / 93 Jeffrey C. Alexander: K teorii kulturního traumatu / 97 Cathy Caruthová: Trauma a historie / 123 Manfred Weinberg: Trauma — dějiny, strašidlo, literatura — a paměť / 133 Dori Laub: Může psycho­analýza přispět k lepšímu historickému pochopení masového vraždění obyvatelstva? / 153 Tilmann Habermas: Psycho­analýza jako výzkum vzpomínání / 172 Paměť a mediální perspektiva Lucie Antošíková: Úvodní komentář / 187 Astrid Erllová: Literárně­vědné koncepty paměti / 190 Marianne Hirschová — Leo Spitzer: Co je na obrázku špatně?

Archivní snímky v současných narativech / 207 Kirstin Friedenová: Diverzifikace a posuny mediální nabídky / 222

pamet a trauma.indd 342

20.12.15 11:57

Politika paměti Jakub Flanderka: Úvodní komentář / 237 Aleida Assmannová: Od kolektivního násilí ke společné budoucnosti: Čtyři modely, jak zacházet s traumatickou minulostí / 240 Claus Leggewie: Sedm kruhů evropské paměti: Holokaust jako negativní zakládající mýtus Evropy / 257 Andreas Langenohl: Paměť v postautoritářských společnostech / 280 Kulatý stůl Stef Craps — Pieter Vermeulen (eds.): Roztříštěnost a spása: Budoucí dynamika paměťových studií / 295 Andreas Huyssen: Krize úspěchu: co dál s paměťovými studii? / 299 David Miller: Očistec paměťových studií / 302 Vivian Liskaová: Pomíjivé minulosti / 304 Pieter Vermeulen: Paměť, působnost, afekt / 306 Ortwin de Graef: Právo na odcizení / 309 Richard Crownshaw: Odpověď / 312

Bibliografie přeložených textů / 321 Medailony autorů přeložených textů / 324 Překladatelé a autoři doprovodných textů / 329

Zusammenfassung / 331 Jmenný rejstřík / 332

pamet a trauma.indd 343

20.12.15 11:57

Alexander Kratochvil (ed.)

Paměť a trauma pohledem humanitních věd Komentovaná antologie teoretických textů Vydal Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.

(Na Florenci 3/1420, 110 00 Praha 1, www.ucl.cas.cz) ve spolupráci s nakladatelstvím Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2015 Ediční příprava a uspořádání Alexander Kratochvil Texty přeložili Lucie Antošíková, Jakub Flanderka, Zdeněk Hrbata, Světlana Ondroušková, Stefan Segi, Václav Smyčka a Jiří Soukup Úvodní texty a komentáře napsali Alexander Kratochvil, Manfred Weinberg, Václav Smyčka, Lucie Antošíková a Jakub Flanderka Redakce Pavel Šidák a Irena Danielová Grafická úprava, obálka (s využitím snímku neuronových buněk) a sazba písmem Quercus Studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Vydání první, 344 stran, TS 2 ISBN 978-80-88069-12-6 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

ISBN 978-80-7470-109-2 (Filip Tomáš — Akropolis) Doporučená cena včetně DPH 359 Kč

pamet a trauma.indd 344

20.12.15 11:57