Thich Nhat Hanh: O věrnosti

vernosti

Mračen lehčí, i křehkých vodních trav, a přec lásku sytí, či obrací ji v prach.

NGUYEN DU: Kieu (vietnamský národní epos)

OBSAH 1. PRAVÁ LÁSKA 9 2. INTIMITA 15 3. KOŘENY TOUHY 21 4. TRANSFORMACE OSAMĚLOSTI A UTRPENÍ 37 5. POROZUMĚNÍ A ODPUŠTĚNÍ 55 6. TŘI KLÍČE KE ŠTĚSTÍ 65 7. ČTYŘI PILÍŘE PRAVÉ LÁSKY 75 8. PRAVÝ ZÁVAZEK 83 9. VĚRNOST 91 SÚTRA O OSIDLECH SMYSLOVÉ LÁSKY 103 CVIČENÍ 111 Vědomé dýchání 112 Pět tréninků plného vědomí 113 Zalévání pozitivních semínek 117 Meditace mettá 118 Patero uvědomění 121 Nový začátek 122 Meditace v objetí 124 Mírová smlouva a mírová zpráva 125

POZNÁMKA K PŘEKLADU 130

2.

INTIMITA

16 THICH NHAT HANH J ako opice skákající z větve na větev i lidé přeskakují z jedné pasti smyslové lásky do druhé.

Sútra o osidlech smyslové lásky, verš devátý

V tomto přirovnání k opici se možná poznáváme. Když se nám na našem stávajícím partnerovi něco znelíbí, prostě si najdeme jiného. Jakmile se pak onen náhradník v našich očích opět dopustí nějakého přečinu, znovu utečeme k dalšímu.

Všichni si přejeme lásku a porozumění, ale často si lásku pleteme s touhou. Přitom se jedná o dvě různé věci. Pokud se spolu smíchají, musíme se na ně zaměřit a zase je pečlivě oddělit. Existují tři druhy intimity: tělesná, emocionální a duchovní. Tělesnou intimitu od té emocionální izolovat nelze – kdykoli provozujeme sex, vždy zakoušíme určitou emoční blízkost, i když tvrdíme opak. Je-li přítomna i intimita duchovní, tělesná a emocionální důvěrnost může být zdravá, léčivá a příjemná.

EMOCIONÁLNÍ INTIMITA Blízkost v rovině pocitů hledá každý z nás. Chceme žít v harmonii. Přejeme si s druhými opravdu komunikovat a nacházet vzájemné porozumění. Třebaže tělesná touha nepředstavuje lásku, není možné se sblížit tělesně, aniž bychom se zároveň sblížili i emočně, protože tělo a mysl jsou vzájemně propojené. To, co se děje v těle, ovlivňuje

O VĚRNOSTI 17

mysl a naopak. Mysl nemůže existovat bez těla, které ji nosí, a tělo zase nemůže fungovat bez mysli, která jej spravuje a uvádí do pohybu. Mezi úctou k tělu a úctou k mysli bychom neměli činit žádný rozdíl, protože se svým tělem jsme neodlučně spjati. Tělo vaší milované osoby je zároveň i její myslí. Nemůžete mít úctu k jednomu a opovrhovat druhým.

Znám jednoho muzikanta, který spoustu let víkend co víkend chodil na večírky, kde poslouchal hudbu, popíjel a tančil. Na začátku byla vždy atmosféra rozjařená a srdečná. Účastníci se na sebe usmívali a čile se družili. Ale jakmile se přiblížila půlnoc, všichni se uzavřeli do sebe.

Začali se starat jenom o to, aby si vyhlédli někoho, koho si ten večer odvedou domů. Hudba, alkohol a jídlo v nich zalily semínka chtíče. Nazítří se spousta z nich probudila vedle prakticky neznámého člověka. Řekli si sbohem a každý si šel svou cestou, aniž si uchoval vzpomínku na to, co o samotě s tím druhým předchozí noc tělesně i emočně prožil. Následující týden to všechno můj známý absolvoval zase na jiné party. Jenže nehledě na to, kolika večírků se zúčastnil a s kolika ženami se vyspal, pořád nenacházel vytouženou duševní pohodu a nedařilo se mu zaplnit prázdno, které ho uvnitř sžíralo.

TĚLESNÁ INTIMITA Vše živé si chce zajistit pokračování. To platí jak o člověku, tak o všech ostatních živočiších. Sex a rozmnožování patří k životu. Sex může přinášet obrovskou rozkoš a vytvářet

18 THICH NHAT HANH mezi dvěma lidmi pevné pouto. Neměli bychom sex zavrhovat, ale také bychom si ho neměli plést s láskou. Pravou lásku sex nezbytně doprovázet nemusí. Nepochybně můžeme milovat bez sexu a rovněž mít sex bez lásky.

Duchovní probuzení není výsadou celibátu. Jsou tací, kteří v celibátu žijí, ale plné vědomí, soustředění a vhled postrádají. Naopak když plným vědomím, soustředěním a vhledem vládnou lidé v intimním vztahu, jejich svazek má posvátný charakter. Pohlavní intimitě by však mělo předcházet splynutí, porozumění a sdílení na emoční a duchovní rovině.

Lidské tělo je nádherné. A krásou oplývá i strom, květina, sníh, řeka či vrba. Krása nás obklopuje, zračí se ve všech lidech a zvířatech, kteří chodí po Zemi. Musíme se však naučit se ke kráse chovat tak, abychom ji neničili.

Současná moderní společnost klade smyslová potěšení na první místo. Výrobci a podnikatelé chtějí prodat své produkty, a tak svému zboží dělají reklamu a zalévají ve vás semínka lačnosti. Chtějí, abyste padli do zajetí touhy po smyslových požitcích.

Když se cítíme osaměle a odtrženě od ostatních, když trpíme a potřebujeme uzdravit, je to příležitost vrátit se domů k sobě samým. Tehdy možná také nejvíce potřebujeme blízkost někoho jiného. Navážeme-li však tělesný vztah s někým, koho jsme sotva potkali, neuzdraví nás to ani nezahřeje. Poslouží nám to jen jako rozptýlení. Když vězíme v pasti smyslové lásky, marníme čas obavami, že nás ten druhý opustí nebo podvede.

5.

POROZUMĚNÍ A ODPUŠTĚNÍ

56 THICH NHAT HANH orozumíme-li Buddhovu učení, spatříme a pochopíme P pravou povahu věcí, aniž bychom v nich zůstali lapeni.

Sútra o osidlech smyslové lásky, verš čtyřiadvacátý

Když porozumíme vlastnímu utrpení, začne pro nás být mnohem jednodušší chápat i trápení druhých. Porozumění je dar. Druhý člověk může mít pocit, že mu někdo rozumí, vůbec poprvé. Porozumění je vlastně jen jiné jméno pro lásku. Pokud nerozumíte, nemůžete milovat. Nerozumíteli svému synovi, nemůžete ho milovat, a nerozumíte-li své matce, nemůžete milovat ani ji. Rozumět znamená dávat lásku. Když schází porozumění, čím více „milujeme“, tím více utrpení sobě i druhým přinášíme.

V románu Pearl Buckové Východní vítr a Západní vítr odejde mladý Číňan ze své domoviny do Spojených států, aby se stal lékařem. Svou snoubenku nechá doma. Po celý život se jí dostávalo pouze výchovy v tradičním čínském stylu, včetně svazování chodidel a osvojování si starých osvědčených způsobů, jak být dobrou a úslužnou manželkou. Když mladík dokončil studia a vrátil se do Číny, aby se se svou vyvolenou oženil, ukázalo se, že čas strávený na Západě se do něj hluboce otiskl. Chtěl, aby jeho žena otevřeně vyjadřovala své názory a nebyla mu podřízená, natož aby se ho bála. To pro ni však bylo nesmírně obtížné. Bylo to v naprostém rozporu s tím, co se naučila. Řadu měsíců spolu dvojice trávila v atmosféře odcizení a nebyla schopna navázat žádnou opravdovou emocionální ani

O VĚRNOSTI 57

duchovní intimitu. Jelikož mezi nimi zela taková propast, manžel odmítal dokonce i tělesnou blízkost. Nakonec pro sebe však našli porozumění, ze kterého se zrodila opravdová láska, a v jejich soužití se usídlilo štěstí.

Možná se vám někdy namane příležitost jenom tak tiše sedět a sledovat dítě, zatímco spí. Spící dítě vyzařuje něhu, utrpení i naději. Rozjímejte nad ním a pozorujte vlastní pocity. Vyvstane ve vás porozumění a soucit a najednou budete vědět, jak se o to dítě postarat a zajistit mu štěstí.

Totéž platí i v případě vašeho partnera. Měli byste si najít příležitost, kdy ho můžete pozorovat ve spánku. Když se budete dívat pozorně, odhalí se vám něha, utrpení, naděje i zoufalství, které lze zahlédnout jedině tehdy, když člověk spí. Seďte tam čtvrt nebo půl hodiny a prostě se jen dívejte.

Rozvine se ve vás pochopení a soucit a náhle budete vědět, jak tu pro svého partnera být.

Rodiče nás přivedli na svět. Pakliže si rozuměli a milovali se, poskytli nám příležitost poznat, jak vypadá pravá láska. Jestliže pro sebe lásku a porozumění neměli, onu příležitost jsme nedostali. Pokud se milovali a rozuměli si, stali se našimi prvními učiteli v umění lásky. Nemuseli nám dávat žádné lekce ani rady. Nejlepší školou bylo to, jak o sebe navzájem pečovali.

Nejcennějším dědictvím, které mohou rodiče svým dětem zanechat, je jejich vlastní štěstí. Štěstí rodičů představuje to nejhodnotnější, co mohou svým potomkům dát. Vaše děti budou z toho, co se od vás naučili, čerpat celý život. Možná jim nemůžete odkázat peníze, domy ani půdu, ale můžete jim pomoci být šťastnými lidmi. Máme-li

58 THICH NHAT HANH šťastné rodiče, dostali jsme do vínku to největší bohatství na světě.

Když spolu dva lidé žijí, mívají sklon si myslet, že už tomu druhému skrznaskrz rozumějí. Jsou přesvědčeni, že už před sebou nemají žádná tajemství. Domnívají se, že toho druhého bezezbytku znají na úrovni těla i mysli. Jenže ve skutečnosti lidská bytost představuje neprobádaný vesmír. To, co vidíme, je často pouze vnější slupkou – poznat pravdu nebývá snadné.

Není možné porozumět druhému, dokud jsme hluboce nenahlédli do sebe samých. Teprve tehdy začneme při pohledu na druhého člověka chápat jeho utrpení, protože jsme už viděli a transformovali své vlastní. Jakmile trápení svého milovaného protějšku skutečně porozumíme, můžeme mu od něj ulevit. Už ho nebudeme obviňovat ani kárat, protože v srdci se nám usídlí porozumění. Budeme na svého partnera nahlížet se soucitem. A on to bezesporu pozná. I když nic neuděláme ani neřekneme, už jen to, jak hledíme, započne proces uzdravování.

Jestliže pár nepraktikuje plné vědomí a partneři se nesnaží porozumět sobě navzájem ani svému vlastnímu utrpení, daleko nedojdou. Možná spolu zůstanou dlouho, i když nebudou šťastní. Třeba kvůli dětem nebo proto, že si nechtějí komplikovat život. Takových dvojic je na světě spousta – zůstávají spolu, ale nejsou šťastní. Jiným párům taková situace přijde neúnosná, a tak se rozcházejí či rozvádějí.

Osamělost vyléčí pouze porozumění a láska. Občas propadneme dojmu, že kdybychom navázali intimní vztah

O VĚRNOSTI 59

s někým jiným, osamělost by ustoupila. Jenže takový druh sexu ve skutečnosti pocit osamění nezmírňuje, naopak ho ještě zhoršuje. Sexualitu by měly doprovázet porozumění a láska. Bez lásky a porozumění je sex prázdný.

HLUBOKÉ NASLOUCHÁNÍ Abychom tu pro svého milovaného člověka skutečně byli, musíme mu být schopni hluboce naslouchat. V naší milované bytosti se skrývá utrpení, které jsme ještě neměli možnost objevit. Ten, kdo rozumí našemu trápení, je naším nejlepším přítelem. Chceme tedy být těmi, kdo utrpení ostatních chápou. Abychom chápali, musíme hluboce naslouchat.

Můžeme svého partnera či partnerku jemně vybídnout: „Milá, rád bych si poslechl o tvém dětství. Které bylo tvé nejoblíbenější jídlo? Jaké jsi hrála hry? S čím ses potýkala?“ Pokud nás to opravdu zajímá, budeme se takové věci chtít dozvědět a porozumět jim. Jsou-li přítomny zájem a touha skutečně tu pro druhého být, partnerka se o dětství rozpovídá. Jenom to, že budeme pozorně poslouchat, co nám o svých raných letech říká – možná byla šťastná, anebo se možná trápila a ono utrpení v ní po celé ty roky zůstávalo, aniž to kdokoli věděl –, z nás udělá jejího nejlepšího přítele. „Pojďme si navzájem naslouchat.“ „Pojďme tu být jeden pro druhého.“ Měli bychom si takové prosté věci říkat. Jinak spojení dvou těl zanedlouho zevšední a upadne do stereotypu. I když jsme pak ve společnosti svého partnera,

9.

VĚRNOST

92 THICH NHAT HANH brátíme-li se k tužbám zády a přestaneme-li kráčet O ve stopách chtíče, zpřetrháme osidla smyslové lásky a nic už nám neublíží.

Sútra o osidlech smyslové lásky, verš jednadvacátý

Zaslíbit se druhému člověku znamená vydat se na velice dobrodružnou cestu. Žádný jeden „pravý“ člověk, který nám ji usnadní, neexistuje. Aby vaše láska přetrvala dlouhá léta, musíte být velice moudří a velice trpěliví.

Už během prvního roku vážného vztahu se ukáže, jak je to obtížné. Když se někomu oddáte, zpočátku si o něm chováte krásnou představu a spíš se vztahujete k ní než k jejímu předobrazu z masa a kostí. Jak ovšem se svým partnerem žijete čtyřiadvacet hodin denně, postupně si začnete všímat, že jeho skutečná osobnost se s vaší představou tak úplně neshoduje. Občas to znamená hořké zklamání.

Na začátku do vztahu vstupujete s velkou vášní. Ale ta vám většinou vydrží pouze krátce – možná půl roku, možná rok či dva. Pokud si následně nepočínáte dovedně, pokud nepraktikujete plné vědomí, soustředění a vhled, vzklíčí ve vás i ve vaší polovičce utrpení. Když pak potkáte někoho jiného, možná si pomyslíte, že s ním by vám bylo lépe. Ve Vietnamu se používá rčení: „Kdo stojí na vrcholku hory a hledí na jiný vrchol na obzoru, v tom se zrodí přesvědčení, že tam je lépe než tady.“ Zaslíbíme-li se partnerovi, ať už při svatebním obřadu, nebo v soukromí, zpravidla se tak stane proto, že mu

CVIČENÍ

112 THICH NHAT HANH

VĚDOMÉ DÝCHÁNÍ Vdechuji, zklidňuji své tělo.

Vydechuji, usmívám se.

Přebývám v přítomném okamžiku, vím, že je to úžasný okamžik.

Vědomě dýchat můžeme kdykoli během dne. A kdykoli svým nádechům a výdechům věnujeme pozornost, můžeme pronášet uvedenou mantru. „Vdechuji, zklidňuji své tělo.“ Vyslovit takové sdělení je jako vypít sklenici studené vody. Cítíte, jak se vám svěžest rozlévá po celém těle. Když se nadechuji a pronáším tato slova, opravdu vnímám, jak onen nádech mé tělo a mysl zklidňuje. „Vydechuji, usmívám se.“ Úsměv rozpouští napětí v nespočtu obličejových svalů a pomáhá vám být svým pánem. Proto se buddhové a bódhisattvové vždy usmívají. „Přebývám v přítomném okamžiku, vím, že je to úžasný okamžik.“ Během toho, co tu sedím, nemyslím na nic jiného. Sedím tu a vím, že tu jsem. Sedět, pevně a uvolněně, je radost a návrat k sobě samému: svému dýchání, lehkému úsměvu a pravé podstatě. Za tyto okamžiky můžeme být vděční. Můžeme si v duchu položit otázku: „Jestliže nejsem v klidu a nemám radost hned teď, kdy se tak stane – zítra, nebo snad pozítří? Co mi brání být šťastný právě teď?“ Mantru můžeme zkrátit a pronášet: „Klid, úsměv.

Přítomný okamžik, úžasný okamžik.“ Ať jsme kdekoli a ať děláme cokoli, vždy se můžeme vrátit k sobě a provádět vědomé dýchání.

O VĚRNOSTI 121

Meditovat začněte o sobě samých, v první osobě. Dokud se nejste schopni milovat a pečovat sami o sebe, nemůžete být příliš nápomocní ostatním. Teprve pak pokročte k meditaci o druhých („kéž je“, „kéž jsou“) – nejprve se zaměřte na někoho, koho máte rádi, potom na někoho, kdo vám nevadí, následně na někoho, koho milujete, a nakonec na toho, na něhož vám pouhé pomyšlení působí utrpení.

PATERO UVĚDOMĚNÍ Následující průpovědi může využít kdokoli a kdykoli k ochraně a požehnání svých vztahů. Mnoho lidí je zařazuje při svatebním obřadu nebo rituálu zaslíbení a některé páry je společně odříkávají pravidelně každý týden.

Máte-li zvoneček, můžete ho po každé průpovědi pozvat, aby zazněl. Než se přesunete na další řádku, několikrát se v tichosti nadechněte a vydechněte.

1. U vědomujeme si, že v nás přebývají všechny minulé generace našich předků i všechny generace budoucí.

2. Uvědomujeme si očekávání, která od nás naši předci, naše děti a jejich děti mají.

3. Uvědomujeme si, že naše radost, pokoj, svoboda a harmonie jsou radostí, pokojem, svobodou a harmonií našich předků, našich dětí a jejich dětí.

4.

Uvědomujeme si, že láska se bytostně zakládá na porozumění.

5. U vědomujeme si, že obviňování a hádky ničemu nepomáhají, pouze nás od sebe vzdalují, a že ke změně a růstu nás dovede jedině porozumění, důvěra a láska.

122 THICH NHAT HANH

NOVÝ ZAČÁTEK V Plum Village provádíme obřad nového začátku každý týden. Všichni se posadí do kruhu okolo vázy s čerstvými květinami, a zatímco čekají na zahájení, sledují svůj dech.

Obřad sestává ze tří částí: zalévání květin, vyslovení lítosti a vyjádření bolestí a nesnází. Je to cvičení, které pomáhá předcházet tomu, aby se pocity ukřivdění za dlouhé týdny nastřádaly, a udržuje v komunitě bezpečnou atmosféru pro každého jejího člena.

Začínáme zaléváním květin. Jakmile je někdo připraven vzít si slovo, sepne ruce a ostatní udělají totéž na znamení, že má právo mluvit. Dotyčný se postaví, pomalu dojde doprostřed kruhu, zvedne vázu s květinami a vrátí se s nimi na místo. Když pak mluví, jeho slova zrcadlí svěžest a krásu květin, které má v rukou. Během zalévání květin řečník oceňuje blahodárné a úžasné vlastnosti ostatních.

Nesklouzává k lichocení – vyjadřuje se zcela podle pravdy.

Každý má nějaké silné stránky, které lze odhalit bdělým pozorováním. Nikdo člověku, který drží vázu s květinami, nesmí skákat do řeči. Ten může mluvit tak dlouho, jak potřebuje, a všichni ostatní se cvičí v hlubokém naslouchání. Jakmile dohovoří, postaví se a s plným vědomím vrátí vázu doprostřed místnosti.

V druhé části obřadu vyslovujeme lítost za vše, čím jsme ostatním ublížili. Někdy stačí jedna bezmyšlenkovitá věta a někoho hluboce raníme. Obřad nového začátku nabízí příležitost k tomu, abychom si připomněli, čeho jsme se za uplynulý týden dopustili, a zjednali nápravu.

O VĚRNOSTI 123

V poslední třetině obřadu vyjadřujeme, jak se ostatní dotkli nás. Nezbytným předpokladem je laskavá řeč.

Chceme společenství uzdravit, ne pochroumat. Mluvíme upřímně, ale nechceme působit destruktivně. Důležitou součást tohoto cvičení představuje meditace pozorného naslouchání. Když sedíme v kruhu přátel, kteří všichni praktikují hluboké naslouchání, naše promluva je díky tomu krásnější a konstruktivnější. Nikdy nikoho neobviňujeme ani se nehádáme.

Soucitné naslouchání je naprosto zásadní. Nasloucháme proto, že si druhému upřímně přejeme ulevit od utrpení, ne proto, abychom ho soudili nebo se s ním přeli. Naslouchání věnujeme veškerou pozornost. I když zaslechneme něco, co se neshoduje s pravdou, nadále hluboce nasloucháme, aby mohl mluvčí plně vyjádřit svou bolest a uvolnit napětí ve svém nitru. Pokud na něj zareagujeme nebo ho budeme opravovat, cvičení ztratí svůj význam.

Takže jen posloucháme. Cítíme-li potřebu druhému sdělit, že jeho dojmy se nezakládají na pravdě, můžeme to udělat až o několik dní později, v klidu a soukromí. Pak to při dalším obřadě nového začátku může být on, kdo svůj omyl sám napraví, a my nebudeme muset říkat nic. Obřad zakončíme písní nebo tím, že zůstaneme sedět v kruhu a minutu společně dýcháme.

124 THICH NHAT HANH

MEDITACE V OBJETÍ Cvičení meditace v objetí je můj vynález. V roce 1966 mě jedna básnířka odvezla na letiště v Atlantě a při loučení se mě zeptala: „Je v pořádku obejmout buddhistického mnicha?“ V mé zemi na taková vyjádření náklonnosti nejsme zvyklí, ale mně proběhlo hlavou: „Jsem učitel zenu. Neměl by to pro mě být žádný problém.“ A tak jsem odpověděl: „Proč ne?“ a ona mě objala. Byl jsem při tom ovšem dost toporný. Když jsem pak seděl v letadle, zařekl jsem se, že jestli chci pracovat se svými přáteli ze Západu, musím si osvojit západní kulturu, a tak jsem vymyslel meditaci v objetí.

Jedná se vlastně o propojení východního a západního přístupu. Cvičení od vás vyžaduje, abyste druhého člověka objímali opravdově a bez zábran. Musíte ho ve své náruči skutečně cítit – ne ho sevřít jen tak naoko a poplácávat ho po zádech, aby vůbec věděl, že tam jste, ale vědomě dýchat a objímat ho celým svým tělem, duchem i srdcem. Meditace v objetí se řadí k cvičením plného vědomí. „Vdechuji, vím, že držím svého milovaného, cítím, jak mu tluče srdce.

Vydechuji, mám ho moc rád.“ Pokud takto hluboce dýcháte a milovanou osobu držíte pevně v náručí, energie péče, lásky a plného vědomí ji prostoupí, zahřeje a ona rozkvete jako nádherný květ.

Thich Nhat Hanh

O věrnosti Přeloženo z anglického originálu Fidelity: How to Create a Loving Relationship That Lasts vydaného nakladatelstvím Paralllax Press, Berkeley, Kalifornie, 2011.

Přeložil Vojtěch Ettler Návrh obálky Marta Červáková Sazba Magda Kadlecová Jazyková redakce Johana Pertlíčková Odpovědná redaktorka Lenka Kubelová Počet stran 144 První vydání, Praha 2021 Vydala GRADA Publishing, a.s. pod značkou Alferia U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 7972. publikaci Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod a.s.

Czech edition © GRADA Publishing, a.s., 2021 Copyright © Unified Buddhist Church, 2011 Translation © Vojtěch Ettler, 2021 ISBN 978-80-271-2185-4