Haló, paní, nesu vám psaní a také Huberte, Huberte

Vmalé vesničce, kterou najdete až na samém kraji Vysočiny mezi starobylými městy Telč a Dačice, tam, kde větve starých smrků shlížejí do jasných ok jihočeských rybníků, žijí dva psi – Fany a Bery.

Že už jsem vám tohle několikrát říkal? No to máte pravdu, protože příběhy těchhle dvou neposlušných psů mnozí z vás znáte. Ale co když se objeví nový čtenář? Někdo, kdo neví, že Fany je fenka vlčáka a Bery kříženec lajky s retrívrem? A co když ten někdo nebude vědět, že žijí na farmě pana Kloboučka ve vesničce Kostelní Myslová? Takový čtenář by pak neznal souvislosti, které jsou po naše příběhy prostě a jednoduše důležité. A tak právě pro takového čtenáře-nováčka musím všechno znovu zopakovat. Protože já, krkavec Eman, špion, hlídač a kronikář v jednom ptákovi, dělám vždycky všechno na sto, co na sto, na tisíc procent!

Takže, milé děti, začínáme!

Fany je fenka vlčáka, má čokoládově hnědou srst přecházející do medově zlaté, špičaté uši, které zaslechnou sebetišší zvuk, dlouhý huňatý ocas, a když se na vás usměje, zmačká se jí čelo do roztomilých vrásek. Je to prostě krasavice.

Bery je oproti ní nevycválaný mladíček, kříženec laiky a retrívra, je černý jako noc, dlouhosrstý a povahu má, no,

7

řekněme to na plnou pusu, lstivou a dobrodružnou. Je to on, kdo vymyslí kdejakou lumpárnu a hodnou a poslušnou Fany častokrát zláká k různým čertovinám.

Fany a Bery jsou psi pana starosty Kloboučka. Pan Klobouček je starosta od toho, aby se staral o svou vesničku Kostelní Myslovou.

Ptáte se, jak se o ni stará? Tak třeba seče trávu na návsi, spravuje silnice, vodovod a elektrické vedení, a teď dokonce staví hřiště pro místní děti. A protože u toho všeho starostování má ještě své zaměstnání, není se čemu divit, že na Fany a Beryho nemá tolik času, kolik by chtěl mít. Proto se tihle dva často nudí. Leží v kotci, hlavu na předních tlapkách, a sní o toulkách krajinou, která se rozkládá hned za plotem a tak přenádherně voní chladnou mokrou hlínou a hlavně SVOBODOU.

Občas vyskočí na všechny čtyři a začnou se vztekat – to když kolem proběhne kočka Holina nebo kocour Džíno. „Co je to za spravedlnost? Tyhle dvě potvůrky si běhají, kde chtějí, a my jsme tu zavření jako ve vězení,“ vztekají se, vrčí, štěkají, pouští na kočky hrůzu, ale není jim to nic platné. Kočky si z nich nic nedělají a schválně se promenádují kolem kotce, aby byly co nejvíc psům na očích a mohly se jim v bezpečí vysmívat.

8

9

Pan starosta má malé hospodářství. Na kopečku nad domem se mu pase pět krav – černobílých a huňatých – a pět telat stejně huňatých a černobílých jako jejich maminky, opodál pobíhají dva koně hnědáci a všude, kam se podíváš, stojí úly se včelami. Pan Klobouček je známý včelař a jeho med je ten nejlepší v okolí.

A tohle malé královstvíčko Fany a Bery hlídají. Tedy lépe řečeno – měli by hlídat. Protože jen když to trochu jde a dveře kotce zůstanou náhodou pootevřené, Bery mrkne na Fany, Fany protáhne čenich, což znamená, já teda nevím, ale hned nato drcne hlavou do pletiva dveří, rozrazí je tlapkou a hrne se ven. Bery na nic nečeká, ladným výskokem ji přeskočí, aby on byl tím, kdo je první, tím, kdo vede smečku, a už upalují po louce, dál a dál od bezpečí domova, vstříc dobrodružství.

A takhle je to pořád dokola.

10