Exkluzivní výběr klasického a moderního umění

AUKČNÍ KATALOG

AUCTION CATALOGUE

English version is available at www.acb.cz

základní partner

MUDr. Martin Jan Stránský s rodinou

VÝSTAVA DRAŽENÝCH PŘEDMĚTŮ / EXHIBITION OF ARTWORKS

Předměty nabízené do aukce a uvedené v aukčním katalogu budou zájemcům o aukci přístupné k prohlídce v Topičově saloně, který je provozován společností 1. Art Consulting Brno – Praha.

The items offered for auction and listed in the auction catalog will be accessible to those interested in the auction for visitation in Topič salon, which is operated by 1. Art Consulting Brno – Praha.

Topičův salon, Národní 9, Praha 1

22. 5. – 11. 6. 2023 (10:00–18:00 hod. denně, včetně víkendů i svátků)

V případě zájmu je možná ivečerní privátní prohlídka od 18:00–21:00 hod. Nutno objednat minimálně 24 hodin předem natelefonu 603 424 913.

Všechna nabízená umělecká díla byla konzultována se znalci z oboru. Na požádání mohou být opatřena odbornou expertizou a certifikátem o pravosti díla.

Registrace účastníků aukce začíná 11. 6. 2023, od 12:00 hod.

AUKCE / AUCTION

Neděle 11. 6. 2023 ve 13:30 hod., Topičův salon, Národní 9, Praha 1.

Will take place on the 11rd of June 2023 at 1:30 pm in the Topičův salon, Národní 9, Praha 1.

KONTAKTNÍ ÚDAJE / CONTACT INFORMATION

tel.:

e-mail: praha@acb.cz brno@acb.cz

web: www.acb.cz

MOŽNOSTI PARKOVÁNÍ:

– podzemní garáže pod Národním divadlem, vjezd z ulice Ostrovní

– parkoviště na Žofíně – Slovanský ostrov

– ulice Zborovská aJanáčkovo nábřeží s přilehlými ulicemi (zdarma bez omezení)

– krátkodobá nakládka avykládka obrazů je možná na chodníku před vchodem do Topičova salonu

– možnost krátkodobého parkování na protější straně Topičova domu

JMENNÝ REJSTŘÍK

položka

A autor neurčen 27 B Bauch Jan 86

Bílek Alois 28–30

Bím Tomáš 93

Böhm Hartmut 185

Bolf Josef 176

Boria Miloš 52

Boštík Václav 189

Boudník Vladimír 120–123

Brandeisová Antonie 4

Brázda Jan 112

Brunovský Albín 152

Brychtová Jaroslava 110

Bubeníček Ota 18 Č Čapek Josef 31 Čermák Jaroslav 5

D Dalí Salvador 155 David Hermine Lionette Cartan 35

Dokoupil Jiří Georg 193

Drtikol František 60 Dvorský Bohumír 76

E Eberl František Zdeněk 26

F Fára Libor 119

Feuerstein Bedřich 34

Filla Emil 36, 37, 53, 54

Foltýn František 39

Foltýn František Karel 99

Fuka-Hervert Vladimír 142

G

Gleizes Albert 38

Gross František58, 65, 71, 124, 126

Grygar Milan 192, 198

H Hampl Josef 203

Havrilla Vladimír 179

Hilmar Jiří 186

Hoffmeister Adolf 74

Horejc Jaroslav 6

Hudeček Antonín 21

Hudeček František 56, 57, 59, 61, 115, 116

CH

Chlupáč Miloslav 154

I

Istler Josef 149–151

J Jambor Josef 17

Janeček Ota70, 84, 85, 91, 92

Jankovič Jozef 138, 139 Jíra Josef 97

Alois 16

Olga 127 Kaván František 20

Václav 98 Kintera Krištof 204 Klimt Gustav 22, 23

Koblasa Jan 135

Kolář

VAN OS Georgius Jacobus

Johannes (1781–1861)

Zátiší

1838

olej, dřevěná deska, parketáž

59 × 47,5 cm

sign. PD G. J. J. Van Os. 1838

120 000 Kč

Malíř květinových zátiší akrajinář 19. století ze severního Nizozemí – Georgius Jacobus Johannes van Os –člen Akademie výtvarných umění vAmsterodamu, rytíř Leopoldova řádu a laureát Řádu nizozemského lva.

Georgius van Os se narodil vHaagu do rodiny s několikagenerační malířskou tradicí. Jeho otec Jan van Os byl uznávaný malíř květinových zátiší a básník. Stejně tak byl malířem i Georgiův dědeček z matčiny strany Pieter Frederik de la Croix. Výtvarnému umění se dokonce věnovali iGeorgiovi sourozenci: Pieter van Os a Marie Margareth van Os.

V roce 1809 obdržel Georgius van Os první cenu společnosti Felix Meritis v Amsterodamu za zátiší, na které se následně specializoval. Felix Meritis byl název intelektuální společnosti v Amsterdamu, ale jméno se zavedlo ipro samotnou stavbu na Keizersgracht, ve které se členové scházeli. Felix Meritis se tak stala evropským centrem umění, kultury a vědy.

V roce 1812 získal Georgius také zlatou medaili na výstavě Salon de Paris. Do roku 1816 pobýval v Paříži, kde se od roku 1822 natrvalo usadil a začal pracovat v porcelánce v Sèvres. Léto obvykle trávil v Haarlemu, kde ve 30.letech 19. století také vytvořil pro knihu Jana Kopse „ Flora Batava “ propracované květinové ilustrace. Georgiovo dílo se uzavřelo rokem 1861, kdy umělec umírá v Paříži.

Zde uvedená práce „ Zátiší “ datovaná rokem 1838 je mistrným, velmi působivým, řemeslně skvěle provedeným dílem.

Uznávaný a několikrát oceněný mistr květinových zátiší

2

PIEPENHAGEN August Bedřich

(1791–1868)

Měsíc nad jezerem

asfalt, karton

41,5 × 29 cm (výřez) sign. LD monogram AP

58 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Mgr. Michael Zachař

Význačný pražský malíř evropského významu August Bedřich Piepenhagen (1791–1868) proslul již za svého života jako vynikající krajinář a obesílal výstavy i do vzdálenějších uměleckých center. Zaučil zdatně i své dvě dcery CHARLOTTU aLouisu, takže se kromě výtvarného klanu Mánesových výrazně uplatňovala i škola Piepenhagenova. Ostatně dům U železných vrat v Michalské ulici se stal nadlouho uměleckým středobodem staré Prahy.

Krásnou zde prezentovanou malbu asfaltem z doby kolem roku 1860 lze porovnat s obdobnými publikovanými ivystavenými na souborné výstavě v Jiřském klášteře na Pražském hradě a uvedenými v katalogu, který

k výstavě vydala Národní galerie vPraze. Posuzovaný obraz již není tvořen pod vlivem německých romantických velikánů Caspara Davida Friedricha a Johanna Dahla, kteří v Praze vystavovali a Piepenhagen je obdivoval, nýbrž pracován naprosto osobitou vlastní technikou a v sugestivní atmosferické náladě. Zaujme mistrovsky vystavěnou kompozicí, zdatnou štětcovou technikou, koloristickými finesami apůsobivou světelnou režií, jež určuje náladu obrazu. Vznešenost i intimita jako ingredience k tomu navíc patří k určujícím emblémům tohoto výsostného uměleckého milieu našeho starého krajinářství.

Potvrzuji pravost obrazu Augusta Bedřicha Piepenhagena.

3

PIEPENHAGEN August Bedřich

(1791–1868)

Krajina s tvrzí v pozadí

asfalt, papír 22 × 33 cm

sign. PD monogram AP

38 000 Kč

BRANDEISOVÁ Antonie (1848–1926)

Pohled k pobřeží s loďkou

olej, plátno

24 × 41 cm sign. LD ABrandeis

70 000 Kč

Vynikající malířka vedut v tradici 19. století zaměřené na detail a světlo – Antonie Brandeisová. Byla malířkou městské architektury aměstských zákoutí v Benátkách, Římě, Bologni a Florencii. Malovala také na mořském pobřeží, v Alpách („Berchtesgaden“, 1889) astala se autorkou několika oltářních obrazů na různých místech ostrova Korčula vChorvatsku.

Antonie Brandeisová se narodila vobci Miskovice u Kutné Hory, po smrti otce se však její matka znovu provdala, tentokrát do Benátek, kde Brandeisová roku 1867 nastoupila na tamní Akademii krásných umění. Stala se tak první ženou, která zde začala studovat. Její jméno se opakovaně objevovalo mezi oceňovanými studenty v periodiku publikovaném benátskou Akademií.

Již před odchodem do Benátek navštěvovala Brandeisová hodiny umalíře historických námětů Karla Javůrka v Uměleckém ateliéru v Praze.

Po ukončení studia žila nadále vBenátkách, roku 1897 se provdala za rytíře a důstojníka italského jezdectva Antonia Zamboniho.

Svá díla vystavovala na společných výstavách Krasoumné jednoty v Praze, zúčastnila se mezinárodní výstavy vMelbourne (1880), Mezinárodní výstavy akvarelů v Římě (1906) asvá díla prezentovala i ve Společnosti krásných umění ve Florencii mezi lety 1907 a 1908. Po roce 1906 posílala většinu svých obrazů k prodeji do Londýna. Po smrti manžela, roku 1909, žila ve Florencii. Podle poslední vůle ze dne 1. ledna 1922 odkázala své dědictví tamnímu sirotčinci. Většina obrazů Brandeisové byla poté prodána na veřejné aukci roku 1926. Čtyři své obrazy odkázala Moderní galerii v paláci Pitti.

I po roce 2000 patří jméno Antonie Brandeisové mezi žádané umělce.

Mistrovské dílo zaměřené na detail a světlo

ČERMÁK Jaroslav (1830–1878)

Portrét dívky

kombinovaná technika, křídy, pastel, karton

28 × 23 cm

sign. PD Jaroslav Čermák

na rubu razítko Městské museum H. Litvínov

12 000 Kč

Jaroslav Čermák patří knejvětším umělcům české historie. Jeho dílo je řazeno k nesporným hodnotám českého umění devatenáctého století. Čermák byl výraznou individualitou. Pracoval realistickou metodou, kterou kultivoval znalostí francouzského umění. V jeho obrazech zčeské historie a života jihoslovanských národů se však realismus mísí s jistým romantickým patosem, jenž dodává jeho dílu osobitost ajedinečnost. Vyhraněnost a solitérnost Čermákovy umělecké i lidské osobnosti byly vždy zřejmé, přesto se však stal také typickým představitelem své generace, uznávaným, váženým i obdivovaným.

HOREJC Jaroslav (1886–1983)

Dívka – Bohyně

1922

bronzová plastika v. 69,5 cm sign. LD Horejc 22

38 000 Kč

Ačkoli se Horejc od počátku své umělecké dráhy pohyboval v těsné blízkosti progresivních generačních souputníků z řad sochařů i architektů, jejich radikální reakce na vyčerpávající se secesi, jako expresionismus nebo kubismus, pro něj zřejmě nepředstavovaly přímou výzvu (ač určitou reflexi obou směrů najdeme i v jeho pracích). Horejc naopak secesi jako výchozí inspirační matrici přijal apokusil se ji inovovat a ozvláštnit vlastním, „originálním“ způsobem. Jako student Suchardova sochařského ateliéru byl o soudobém uměleckém dění dobře informován, své umělecké vzory však od počátku hledal také v minulosti. Inspiroval se především archaickým řeckým sochařstvím, ale vjeho pracích najdeme také vlivy egyptského, etruského asumerského původu. Byl rovněž velkým milovníkem italské renesance aItálii navštívil asi dvacetkrát. Často se zaměřoval na osobnosti a slohová období, která byla časově amístně domácí scéně vzdálená, jako by se záměrně a s určitou tvrdošíjností snažil o nezávislost na domácích paradigmatech.

ŠIMON Tavík František (1877–1942)

Najáda

kolem r. 1903

olej, plátno

64 × 70 cm sign. PD F. Šimon popsáno vkatalogu resoine

85000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Uvedeno

https://www.tfsimon.com/Oilpaintings-in-miniatures.htm (pracovní „catalogue raisonné“)

Na rodáka z Železnice u Jičína měla zásadní formativní vliv Jubilejní výstava vPraze vroce 1891, po jejímž shlédnutí se rozhodl stát se malířem. Roku 1894 úspěšně složil přijímací zkoušku na Akademii výtvarných umění vPraze do malířského ateliéru prof. Maxmiliána Pirnera. Ještě za studií navštívil Bosnu, Dalmácii a Černou Horu, kde zachycoval místní lid a krajinu. V r. 1902 odjel na čtyři měsíce do Itálie – do Benátek a Florencie. Téhož roku získal Hlávkovo stipendium, které mu umožnilo první cestu do Paříže. Následoval pobyt vNormandii, ve Fécamp, s manžely Špillarovými (1904). Setkal se tam sFrantiškem Kupkou, který mu pro jeho další umělecký vývoj doporučil delší pobyt v Paříži. Francouzská metropole se tak v letech 1904–1914 stala Šimonovým novým domovem. Síly tam soustředil především na novou oblast svého zájmu, grafiku, v níž se rychle zdokonalil, ato ve všech technikách. Z jeho pařížských leptů vznikly celé cykly. Časté výlety po Francii a zájezdy k moři vnášely rozmanitost do jeho díla, jež vzbudilo zájem i v Anglii, Belgii a Holandsku. Výstava v New Yorku roku 1914 přinesla autorovi velký úspěch v zámoří.

Vypuknutí první světové války umělce přinutilo k návratu do vlasti, kde dále pracoval na grafických listech. Roku 1924 pobýval v Itálii, v Umbrii, Římě a na Sicílii. Samostatnou kapitolou byla pak cesta kolem světa, kterou podnikl vletech 1926–27 a slovem a ilustracemi zdokumentoval v knize vydané roku 1928 v nakladatelství J. Otty vPraze (T. F. Šimon, „ Listy z cesty kolem světa “). Cestu nastoupil vsrpnu 1926. Vzal si ssebou vše potřebné, aby mohl psát, kreslit a malovat. Navštívil New York, Cleveland, Detroit, Chicago, Pittsburgh, San Francisco, ostrov Honolulu, Japonsko, Singapur, Indii a Cejlon (Srí Lanku). Příliv jedinečných dojmů rychle vstřebala jeho tvorba.

Své zkušenosti jako grafik předal Tavík František Šimon nejen svým žákům na Akademii výtvarných umění v Praze, ale také širší veřejnosti ve více knižních publikacích, z nichž nejznámější je nesporně „ Příručka umělce – grafika “ (1921).

Obraz „ Najáda “ je autentickým, sběratelsky vzácným, vrcholně secesním dílem Tavíka Františka Šimona, příslušníka zakladatelské generace českého moderního umění, významného grafika a malíře, jehož působení a renomé přesáhlo hranice naší země. Byl členem francouzské Société de la Gravure en Couleurs (1906) a anglické The Royal Society of Painters, Etchers and Engravers (1910). Vletech 1904–1914 žil v Paříži. Francouzská vláda jeho tvorbu ocenila rytířstvím Řádu čestné legie. Po návratu do vlasti se ve zvýšené míře angažoval ve veřejném životě. Z jeho podnětu vzniklo roku 1917 Sdružení českých umělců grafiků Hollar, jehož byl prvním předsedou. Vroce 1928 byl jmenován profesorem Akademie výtvarných umění vPraze, kde vedl grafickou speciálku až do uzavření českých vysokých škol nacisty roku 1939. Mezi jeho žáky patřili např. Cyril Bouda, Ludmila Jiřincová či Mario Stretti.

Obraz „ Najáda “ je Šimonovou krásnou, eroticky podmanivou prací z raného období, kdy se umělec soustředil ještě jen na malbu a začal čerpat inspirační podněty z četných zahraničních cest. V tomto plátně bravurně syntetizoval své dosavadní zkušenosti i výtvarná východiska – nejsme tu daleko od pirnerovského romantismu (uPirnera na Akademii studoval) ani od böcklinovského symbolismu (Böcklin po roce 1900 Šimona hluboce zaujal). Vrcholná secese se zračí v dekorativismu zčeřených mořských vlnek i bohatých splývajících kadeřích věčně mladé a krásné bájné vodní nymfy.

Zajímavou motivickou analogii lze shledávat např. s obrazem „Vlna “ (1902) Františka Kupky, i když zaměření obou pláten je jiné, u Tavíka hluboce zakořeněné v dekadentní atmosféře přelomu století.

Scénické orámování – malířsky provedený náznak divadelní opony – dodává obrazu „ Najáda “ Tavíka Františka Šimona punc výjimečného spektáklu.

Eroticky podmanivé dílo vrcholné secese

8

KONŮPEK Jan (1883–1950)

Mísa s ovocem

akvarel, kresba tuší

59 × 43 cm sign. nezjištěna

12 000 Kč

Český grafik, malíř, ilustrátor, rytec a příležitostný výtvarný kritik – Jan Konůpek. Člen Sdružení českých umělců grafiků Hollar aSpolku výtvarných umělců Mánes (mezi lety 1913–1929). Spoluzakladatel grafické revue Veraikon a skupiny symbolistních grafiků Sursum. Od roku 1946 řádný člen České akademie věd a umění.

Jan Konůpek se narodil jako syn gymnaziálního profesora vMladé Boleslavi. Roku 1899 získal jeho otec místo profesora na reálném gymnáziu v Křemencové ulici v Praze, rodina se tak přestěhovala do Nového Města pražského a Jan roku 1901 odmaturoval na tomto reálném gymnáziu. V letech 1903–1906 studoval architekturu u profesorů Kouly aSchulze na ČVUT vPraze. Na polytechnice seseznámil s P. Janákem a V. V. Štechem. V letech 1906–1908 absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění, nejprve uprof. V. Bukovace, poté u M. Pirnera a nakonec u Alessandra de Pian.

Při pohledu na průřez Konůpkovým dílem vidíme jeho silné zaujetí mystikou a vizionářstvím, podobně jako tomu bylo například vrané tvorbě Františka Kupky, Františka Bílka a Josefa Váchala. Za nejvýznamnější jsou považována Konůpkova díla z počátku 20. století, která jsou ovlivněna symbolismem a stylizována dle secesní klimtovské ornamentiky. Konůpka ovlivnil také německý a severský expresionismus (například vdíle E. Muncha), přechodně se věnoval ikubismu, jehož některé prvky se staly natrvalo součástí jeho výtvarného projevu. U mnoha prací je vidět podobná kubistická estetika jako u děl Bohumila Kubišty nebo Václava Špály. Důležitou roli v Konůpkově tvorbě sehrála také imaginativní, tajuplná krajina připomínající ducha surrealismu. Na tvorbě Jana Konůpka se potvrzuje, jak bravurním eklektikem byl. Zároveň si však jeho dílo uchovává svůj osobitý rukopis, který teprve čeká na plné docenění.

9

KONŮPEK Jan (1883–1950)

Vládce

akvarel

70 × 50 cm sign. UD monogram KPK

15 000 Kč

VÁCHAL Josef (1884–1969)

Démon slatě

1931

barevný dřevoryt č. tisku 7

50 × 36 cm

sign. PD J. Váchal 31, J Váchal 31 v tisku

LD název díla autorem

48 000 Kč

11

VÁCHAL Josef (1884–1969)

Les pod Falkensteinem (z cyklu Šumava)

1929

barevný dřevoryt č. tisku 14

35 × 49,5 cm

sign. PD J Váchal 29, LD J. Váchal 29 v tisku

LD popis díla autorem

45 000 Kč

12

NEJEDLÝ Otakar (1883–1957)

Alagama z Cejlonu

1908

olej, lepenka

41,5 × 32 cm

sign. PD Ot. Nejedlý, na rubu Ot. Nejedlý / 1908

UD, na rubu ana štítku na rubu název díla

autorem

85 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D., odborná expertiza PhDr. Jaromír Zemina

Reprodukováno

Portrét v Čechách pohledem dvou století, vyd. SVU

Mánes, Praha, 2019, s. 305

Posuzovaný obraz „ Alagama z Cejlonu “ je originálním, motivicky vzácným a výrazově silným dílem exotické inspirace Otakara Nejedlého, profesora pražské Akademie výtvarných umění a umělecké legendy, kterou žáci opředli mýtem velkorysého průvodce ve světě kultury a skvělého společníka. Svou ranou tvorbou se etabloval jako svébytný zjev vybočující z hlavního proudu českých uměleckých tendencí, jako „nejradikálnější z radikálních“, aby se vrátil k tradici českého krajinářství a přehodnotil ji ve jménu neoklasicismu a pateticky vypjatého romantismu.

Od období obrazů zCejlonu aIndie, které dnes vnímáme jako předznamenání některých aktuálních snah po očistném návratu k primitivním kulturám s jejich exotismem, se vydal přes „krásnou“ krajinomalbu derainovského typu s požadavkem brilantní malířské techniky, až k monumentalizujícím apoteózám Českého středohoří. Otakar Nejedlý dokázal viděnou skutečnost transponovat do nezaměnitelného výtvarného jazyka, pro něž se stalo typické opulentní bohatství tvarů a zjitřená emocionalita.

Cesta Nejedlého sHněvkovským začala vzáří roku 1909, kdy malíři odplouvají zTerstu do Port Saidu, dále do Džibuti přes Aden do Karáčí. Do cíle v Kolombu připlouvají po měsíci plavby. ZKolomba, které je zklamalo evropským charakterem, se vydávají do „džunglí“, aby nalezli krajinu, kde lidé žijí samovolně ztoho, co jim skýtá příroda. Avšak již první setkání s džunglí je donutí k ústupu do rybářské vesnice. Poslední tři měsíce roku 1909 a začátek roku 1910 tak tráví v rybářské vesnici Bentota na východ od Kolomba, kde si postaví dům. Poté, co podniknou výpravu džunglí za hledáním národa Védů, se dostávají do Kandy, kde žijí od února do dubna roku 1910. Po komerčně neúspěšné výstavě, na níž prezentují asi sto padesát svých prací, utíkají opět do džunglí. Usazují se na východním pobřeží v malé vesničce Kučávelli. Živí se lovem v džungli a během července a srpna vedou samotářský život v lesích. Na začátku září následujícího měsíce se pak doplaví zpět do Indie. Tu Nejedlý opustí kvůli záchvatu malárie v srpnu roku 1911.

Předložený obraz „ Alagama z Cejlonu “ je jedním ze sběratelsky cenných portrétů Otakara Nejedlého dokumentujícím jeho komplexní okouzlení exotickým prostředím. Toto plátno se vyznačuje velmi sugestivní fyziognomickou charakteristikou a především novým, odvážným výtvarným zpracováním, které akcentuje plošnost a doslova dekorativní působení pointilistického rukopisu. Sám malíř hovořil o „gobelínovém charakteru“, jenž vyplynul z působení místní krajiny, vegetace, ale iz celkového způsobu života.

Na předloženém obraze ztvárnil Otakar Nejedlý velmi výstižně cejlonskou služku, tamilku, v typickém pestrém oblečení. „Tamilové, kteří obývají sever Cejlonu, jsou zde v menšině, v ústroji mnohem pestřejší. (…) Jsou vesměs pleti hodně tmavé.“ (O. Nejedlý, „Malířovy toulky po Evropě, Cejlonu a Indii“, 1960). Neopomněl přitom anidalší podstatný rys těchto žen, které „jsou ověnčeny (…) hojnými šperky, třeba sebelevnějšího materiálu “.

Posuzovaný obraz „ Bonz (Buddhistickýmnich) “ je autentickým, motivicky raritním a výrazově silným cejlonským dílem Otakara Nejedlého, profesora pražské Akademie výtvarných umění a umělecké legendy, kterou žáci opředli mýtem velkorysého průvodce ve světě kultury a skvělého společníka. Svou ranou tvorbou se etabloval jako svébytný zjev vybočující z hlavního proudu českých uměleckých tendencí, jako „ nejradikálnější z radikálních “, aby se vrátil k tradici českého krajinářství a přehodnotil ji ve jménu neoklasicismu a pateticky vypjatého romantismu.

V nejranějších krajinomalbách byl ovlivněn impresionismem. Po Engelmüllerovi se jeho druhým učitelem stal Antonín Slavíček, od roku 1899 vedoucí ateliér krajinomalby na pražské Akademii výtvarných umění. Svými radami pomohl vytříbit Nejedlého malířský styl. Nezůstalo však jen uteorie. Vroce 1904 spolu oba malíři odjeli do Kameniček, kde setrvali do roku 1905 a vytvořili tam řadu obrazů.

V roce 1904 se Nejedlý stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes. K jeho malířskému vyzrání výrazně přispěly i zahraniční cesty. V letech 1906–1907 navštívil Paříž, Benátky, Londýn, vroce 1908 byl vŘímě a na Sicílii. Jižní kraje jej okouzlily hlavně barevností, kterou se snažil zachytit i v obrazech. Vroce 1908 se seznámil s malířem Jaroslavem Hněvkovským, snímž se v letech 1909–1911 vydal vstříc neobyčejnému exotickému dobrodružství, v českém kontextu zcela mimořádnému: podnikl s ním cestu na Cejlon ado Indie. Motivem bezprostředně malovaných obrazů, jež jsou řazeny k vrcholům jeho tvorby, se stalo okouzlení z objevu přírodních scenérií a života v nich – džungle, palmové háje, figurální stafáž domorodého obyvatelstva. Exotické zážitky zhodnotil ještě po návratu do Čech (v srpnu roku 1911 v důsledku onemocnění malárií) v dílech přesahujících svým významem český kontext.

Posuzovaný obraz „ Bonz (Buddhistickýmnich) “ je malířsky přesvědčivým, vzácným dílem Otakara Nejedlého z nejvíce ceněného období jeho cesty na Cejlon ado Indie v letech 1909–1911.

Předložený obraz „ Bonz (Buddhistickýmnich) “ tak patří mezi několik málo dochovaných autorových portrétů z tohoto exotického prostředí. Vynikají nejenom bravurní fyziognomickou charakteristikou, ale také novou formální mluvou, plošným, pointilistickým rukopisem a akcentovanou barevností v nelomených tónech.

Na předloženém obraze ztvárnil Otakar Nejedlý

„ jednoho z oněchbosonohých mnichů “ buddhistických „ templů “, oblečených „v citrónově žlutá roucha “, která „ přehozená přes ramena, řasnatě splývala po těle až k zemi “ (O. Nejedlý, Malířovy toulky po Evropě, Cejlonu a Indii, 1960). Příležitostí k tomuto psychologicky pronikavému portrétu byl nesporně místní svátek či slavnost, jehož se účastnil také hlavní kněz – bráhma. Ten se stal blízkým přítelem obou malířů. Nejedlý ho zpodobnil na souběžně vzniklém dvojportrétu snázvem „ Můj přítel bráhma “, známém zčernobílé reprodukce v „ Malířových toulkách po Evropě, Cejlonu a Indii “. Tvář mnicha z posuzovaného obrazu, který bráhmana doprovází, je na něm jasně rozpoznatelná.

13

NEJEDLÝ Otakar (1883–1957)

Bonz (Buddhistický mnich)

1908

olej, lepenka

44,5 × 32,5 cm

sign. PD Ot. Nejedlý na rubu název díla autorem

90 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.; odborná expertiza PhDr. Jaromír Zemina

Reprodukováno

Portrét v Čechách pohledem dvou století, vyd. SVU Mánes, Praha, 2019, s. 304

SLAVÍČEK Antonín (1870–1910)

Z Kameniček

1905

olej, lepenka

28 × 36 cm

sign. LD A. Slavíček 1905

LD autorem Kameničky

690 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Obraz „ Z Kameniček “ je dle mého soudu originálním, sběratelsky exkluzivním, malířsky skvostným a motivicky hluboce osobním dílem Antonína Slavíčka, jedné z největších „hvězd“ tzv. generace devadesátých let 19. století, jíž připadl nelehký úkol „dohánění Evropy“. Slavíček ve svém díle uposlechl svůj geniální výtvarný instinkt a vytvořil si osobitý styl inspirovaný impresionismem, jehož estetiku nikdy do důsledků nepřijal. Věren české tradici chtěl, aby výpověď obrazu přesahovala čiré okouzlení zraku. Jeho předčasná smrt byla tragickým ochuzením českého umění na počátku dvacátého století.

Antonín Slavíček se narodil roku 1870 do rodiny Jana Slavíčka, hospodářského správce Vysokého učení polytechnického v Praze. Měl dvě sestry a staršího bratra, který byl Antonínovi vždy vzorem, ale zemřel v útlém věku. Mladému Antonínovi se dostalo kvalitního vzdělání na reálném gymnáziu ve Spálené ulici vPraze a již tehdy začal pod vedením soukromého učitele, malíře Emila Johanna Lauffera, žáka proslulého Christiana Rubena, rozvíjet svůj mimořádný umělecký potenciál. Velkým podporovatelem mu byl zejména strýc Antonín, děkan kapituly ve Staré Boleslavi, který nejspíše také dotoval studijní cestu mladého umělce do Mnichova na přelomu let 1886 a 1887.

Roku 1887 byl Slavíček přijat na Akademii výtvarných umění vPraze, do nově otevřené krajinářské školy prof. Julia Mařáka. Kvůli své neklidné akonfliktní povaze však studia v tomto ateliéru několikrát přerušil. Roku 1889 dokonce na krátký čas vstoupil do benediktinského kláštera vRajhradě na Moravě. V letech 1892–1897 byl členem Umělecké Besedy. V roce 1894–1898 pokračoval ve studiu ve škole profesora Mařáka. Pracoval velmi intenzivně apravidelně se účastnil všech exkurzí do lokalit vokolí Prahy, znichž nejčastějším a nejoblíbenějším byla Okoř.

V roce 1895 se oženil s Bohumilou Brynychovou z Bylan u Kutné Hory, vroce 1896 se manželům narodila dcera Eva (později provdaná za Rudolfa Medka, s nímž měla syny Mikuláše, význačného malíře poválečné generace, a Ivana, hudebního teoretika), později synové Jan (malíř) a Jiří.

První Slavíčkovo zralé období je ohraničeno lety 1895–1901. Tehdy maloval obrazy velkých formátů přitakávající životu a radosti z prožívání krás kvetoucích luk,

odrazů světla ve vesnickém potoce, slunečních paprsků prozařujících korunami stromů. Protiváhou těchto pláten byly melancholické krajinné scenérie podzimních harmonií amlhavých rán.

Po smrti Julia Mařáka Slavíček krátce vedl krajinářskou školu, profesura mu však nebyla udělena. Od roku 1901 po dva roky procházel osobní krizí způsobenou neuznáním jeho pedagogických schopností. Ztratil tak naději na pravidelný profesorský příjem, který by mu umožnil nerušenou práci. I v tomto období namaloval řadu vynikajících obrazů, především z Prahy a z krajiny kolem Hostišova.

V roce 1903 začal zajíždět do Železných hor a na Českomoravskou vysočinu. Mezi lety 1903–1905 jezdil každý rok na mnoho měsíců do Kameniček, kde se završuje jeho druhé vrcholné období. Paralelně s tím vzniká řada obrazů staré Prahy, jíž věnoval svou pozornost v následujících letech. Jeho vztah k rodnému městu byl manifestován bezpočtem drobných ivětších obrazů, které řadíme kmalířským skvostům té doby. V létě 1909 byl raněn mrtvicí ana počátku roku 1910 dobrovolně odešel ze života, protože pochopil, že se již nikdy úplně neuzdraví. V posledních letech maloval ještě řadu obrazů intimního ražení – kosatce, pivoňky, krajiny, mezi nimiž vynikají barevnou i životní krásou poslední nedokončené obrazy zNěmecké Rybné.

Jaroslav Goll napsal ve svých vzpomínkách: „ Když roku 1903 byl na Moravě, Slavíček toužil po Čechách. Vlastně po české krajině a české vesnici. Říkával, že by nemohl malovat krajinu jinou. Pro ostatek léta a začátek podzimku řečeného roku si již před návštěvou v Luhačovicích vyhlídl Kameničky Řekl bych, že se mu již napřed stýskalo po Kameničkách “ Slavíček se v Kameničkách na čas usadil (od konce léta do podzimu 1903; dojížděl tam potom až do roku 1906, aby se tam naposledy vrátil vzimě roku 1908), v touze splynout s místním prostředím. Dokonce uvažoval o tom, že tam zakoupí dům. Právě v Kameničkách vznikl jeho významný obrazový cyklus zachycující drsný kraj Hlinska ve všech jeho fazetách a ročních obdobích. Předložený obraz je jedním z komorních děl tohoto důležitého souboru, jedním z autorových „ prkýnek “, jež se „ zdají být snadny, ale jsou nekonečně těžké, protože nemají žádné opory v dekorativní výplni “ (autorova slova).

V obraze „ Z Kameniček “ hraje prim autorova snaha o zachycení syrové autenticity prostředí. Slavíček tu, na pozadí scenérie typických hlineckých chalup, zachytil neobyčejně sugestivně atmosféru jarních plískanic. Na tzv. „zlatý střed“ vycentrovaná figura venkovanky, jejíž šátek a růžová sukně vnáší do dynamicky cítěné kompozice delikátní barevný kontrast, skvěle tlumočí prozaický okamžik každodenní venkovské rutiny.

Samostatnou pozornost si zaslouží také užitý malířský materiál, jímž jsou tempery značky Syntonos, jak Slavíček také slovně uvedl u své signatury. Tyto nové, roku 1893 patentované tempery použil autor poprvé při prvním okořském plenéru roku 1895. Stejně jako on si je oblíbil také další Mařákův žák, Otakar Lebeda, přičemž z jeho korespondence víme, že si je malíři objednávali přímo z továrny v německém Fürthu.

ULLMANN Josef (1870–1922)

Březový háj

olej, plátno

80 × 100 cm

sign. PD Jos. Ullman

250 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Posuzovaný obraz „ Březový háj “ je autentickým, vrcholně impresivním, náladu skvostně transponujícím dílem Josefa Ullmanna, význačného krajináře tzv. generace devadesátých let nazvané podle období, ve kterém její příslušníci vykročili na samostatnou uměleckou dráhu. Krajinářská větev pokolení studovala na Akademii výtvarných umění vPraze v ateliéru profesora Julia Mařáka, mezi jehož „odchovanci“ najdeme taková jména jako Antonín Slavíček, František Kaván, Otakar Lebeda, Jaroslav Panuška, Ota Bubeníček, Alois Kalvoda a také Josef Ullmann.

Ullmann, který se stal uznávaným malířem nálad, onoho zvláštního stupně vývoje, k němuž se krajinomalba na počátku století dobrala cestou přetvoření zrakového vjemu silnou emocionální účastí umělce, byl v literatuře označen za „ osaměléhopoutníka “, kráčejícího smalířským stojanem a rybářským náčiním podél slepých ramen, močálů a slatin Polabí.

Josef Ullmann se narodil roku 1870 v obci Nekmíř na Plzeňsku v rodině správce schönbornského statku. Po předčasné smrti otce se jeho matka s dalšími čtyřmi sourozenci přestěhovala do Plzně, kde mladý Ullmann po absolvování čtyř tříd reálného gymnázia začal pracovat ve Škodově továrně jako nižší administrativní úředník. Jen náhoda způsobila, že jeho drobné kresebné pokusy vznikající na úkor služebních povinností se staly předmětem zájmu ředitele podniku, na jehož popud odchází Ullmann roku 1894 do Mnichova, vybaven stipendiem. Připravuje se nejprve vsoukromé škole prof. B. Schmiedta aprof. A. Finka, později se zapisuje i na tamní Akademie der bildenden Künste k prof. J.Herterichovi. Roku 1897 odchází do Prahy, kde nastupuje na pražskou Akademii výtvarných umění. Nejprve navštěvoval figurální školu prof. Maxe Pirnera, jež však byla zřejmě cizí jeho nadání, atak od podzimu 1898 nacházíme jeho jméno v seznamu žáků Mařákových. Tam absolvoval následujícího roku.

Ve svých raných dílech Ullmann znázorňoval lesní tišiny dle Mařákova vzoru. Od roku 1897 v jeho tvorbě pozorujeme příklon k impresionismu. Od roku 1900 se Ullmannovy obrazy pravidelně objevovaly na stránkách Zlaté Prahy idalších periodik. Roku 1906 byl jeho obraz poprvé zakoupen do sbírek Moderní galerie. Roku 1911 se Ullmann stal aktérem tzv. Boronaliho aféry ainzultoval Bohumila Kubištu, což mělo soudní dohru. Tato událost byla zřejmě příčinou, proč se později stranil společenského života, přestože vystavoval a o jeho díla byl značný zájem.

Posuzovaný obraz „ Březový háj “ Josefa Ullmanna lze označit za velmi krásné a reprezentativní ztvárnění motivu, který byl vynikajícím nositelem nálad přelomu století. Náleží ksouboru pláten vzniklých kolem roku 1900, jež charakterizuje právě námět březových hájů, podřízení světla a barvy náladotvornému principu a odvážné užití impresionisticky cítěné skvrny.

Předložené plátno se jak motivicky, tak stylově plně hlásí k výtvarným pravidlům, jež určila secese. Graciézní břízy jsou provázány skvostným optickým rytmem, prosvětleným paprsky podzimního slunce, které taktéž ozařují padající listy a rozlévající se mokřinu.

Graciézní, impresionistické dílo hlásící se k výtvarným pravidlům secese

16

KALVODA Alois (1875–1934)

Krajina

olej, lepenka 35 × 50 cm

sign. LD Al. Kalvoda

35 000 Kč

pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař

17

JAMBOR Josef (1887–1964)

Českomoravská vysočina

1952

olej, karton 14 × 19 cm sign. PD Jambor 1952

15 000 Kč

pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař

18

BUBENÍČEK Ota (1871–1962)

Léto na Vožicku

1943

olej, lepenka

25,5 × 33,5 cm

sign. LD O. Bubeníček, na rubu Ota

Bubeníček 1943 na rubu název díla autorem

12 000 Kč

pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař

19

PIOTROWICZ Zygmunt (1862–1956)

Selské stavení v podvečer v zimě

olej, plátno

50 × 70 cm sign. LD Z Piotrowicz

45 000 Kč

Zde uvedené plátno „ Selské stavení v podvečer v zimě “ je originálním dílem litevského výtvarníka druhé poloviny 20. století Zygmunta Piotrowicze – malíře litevské krajiny, idylických ažánrových výjevů, listopadového povstání a náboženských symbolických obrazů.

Umělecké vzdělání získal Piotrowicz mimo jiné ve Varšavě ve třídě kresby pod vedením Wojciecha Gersona (1831–1901) – polského malíře, krajináře, představitele realismu, historika umění, překladatele a pedagoga, od roku 1896 čestného člena Společnosti polského národního muzea v Rapperswilu. Dále Piotrowicz ve Varšavě studoval u malíře Aleksandera Kamińskiého (1823–1886).

V roce 1881 odchází zPolska do Petrohradu, kde pokračuje ve studiu na tamní Akademii výtvarných umění. Vroce 1889 se díky stipendiu dostal i do zahraničí. Svá díla Piotrowicz vystavoval především v Petrohradě, Krakově ave Varšavě. Umělec umírá roku 1956 ve Vilniusu.

20

KAVÁN

Zimní nálada od pasek

olej, plátno

70 × 90 cm

sign. LD Kaván

LD název díla autorem, na rubu štítek výstavy:

Ausstelung Grund, Mucha, Capek …, Leopold Museum Wien, 2007–2008

220000 Kč

pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař

Vystaveno

Ausstelung Grund, Mucha, Capek…, Leopold Museum Wien, 2007–2008

Zde posuzovaný velkoformátový obraz pochází z umělcova vyzrálého období sklonku dvacátých let, tedy z jeho osvědčené realisticko-impresionistické periody, kterou si osvojil na Českomoravské vrchovině a varioval posléze v lokacích Českého ráje, zejména za pobytů v Libuni, kdy ještě jako sedmdesátník podnikal kratší výšlapy nebo výjezdy vozem na určité malebné stanoviště. Bývaly to partie od Jinoliček, od Ktové nebo z druhé strany od Lomnice nad Popelkou. Kaván uměl výrazně zaujmout vybraným motivem, brilantním štětcovým rukopisem a celkovou přesvědčivostí výrazu. Proto také bývaly všechny jeho výstavy ve třicátých i čtyřicátých letech vždy návštěvnickým hitem a zpravidla se jako prodejní těšily mimořádnému komerčnímu zájmu. Motiv volné zimní krajiny zvlněné hrou chlumů a sněžných plání byl Kavánovým oblíbeným a zpracoval jej mnohokrát v různých formátech. Obraz vznikl téměř sjistotou v širším okolí Libuně, kde Kaván bydlel. Traktament štětcového rukopisu, až omamný kolorit a celkově jímavý ráz obrazu jsou určujícím dokladem Kavánova autorství. Podobné obrazy obsahuje i mnou pořízený soupis autorova díla, a to v širším rozmezí let 1928–1935, například katalogová čísla 1586, 1601, 1614, 1652 a další.

František (1866–1941)

21

HUDEČEK Antonín (1872–1942)

V lese

1915 olej, plátno 100,5 × 115,5 cm sign. PD Ant. Hudeček

110000 Kč

pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař

Antonín Hudeček se na přelomu století etabloval jako jeden z nejvýraznějších mladých umělců. Roku 1902 absolvoval spolu s Janem Preislerem cestu po Itálii av témže roce měl vPraze první samostatnou výstavu, na které představil tři desítky obrazů z posledních šesti let. „Lidé, kteří vkraji uprostřed Čech žijí a robotují, ani nevědí anechápou, co půvabného klidu, co krásného míru se naň každým večerem a s každým úplňkem snáší,“ napsal ve své kritice výstavy K. B. Mádl. V letech před první světovou válkou Hudeček s úspěchem vystavoval také ve Vídni a v Berlíně.

S nástupem generace Osmy se Hudeček přestává aktivně zapojovat do dění vSVU Mánes aod roku 1911 se neúčastní ani členských výstav, byť nadále zůstává členem spolku. Nové náměty pro své krajiny nachází v okolí Police nad Metují, později Častolovic, kde si ve 20. letech kupuje vilu. Výstavy pořádané Mánesem k malířovým padesátinám a šedesátinám v Obecním domě se dočkaly příznivých kritik, výtvarný vývoj se však již ubíral jiným směrem, než který reprezentují krajiny jen opatrně reflektující lekce postimpresionismu afauvismu. Další jubilejní výstavy se Hudeček již nedočkal, zemřel vsrpnu 1941 v devětašedesáti letech. Výstava konaná vnásledujícím roce tak byla už posmrtnou retrospektivou.

Femme I

1904

litografie 70/100

30,5 × 21,5 cm (výřez)

sign. LD Gustav Klimt v tisku přiložený certifikát pravosti aukční síně

Purveyors of Fine Art, USA

25 000 Kč

KLIMT Gustav (1862–1918)

Uvedená litografie je pozoruhodným sběratelsky atraktivním dílem světově známého a uznávaného rakouského umělce s č eskými kořeny – Gustava Klimta. Spoluzakladatele slavné vídeňské secese a jednoho z p růkopníků symbolismu. Klimt se narodil v Baumgartenu u Vídně jako druhý ze sedmi dětí českého zlatníka a r ytce. Ve čtrnácti letech nastoupil ke studiu do Kunstwerbeschule ve Vídni, kde zůstal až do roku 1883. Právě zde se naučil uměleckému řemeslu – malbě, mozaice i fresce. Studoval zde i s b ratrem Ernestem. První zakázkou bratrů Klimtových byla výzdoba dvora Kunsthistorického muzea ve Vídni. Touto zakázkou se K limtovi otevřela cesta k mnoha dalším a umělec se r ychle dostal do širokého povědomí veřejnosti.

Kolem roku 1900 bylo ve sto číslovaných kusech vytištěno v nakladatelství The Book Dandies poetické dílo Paula Verlaina FEMMES. Šlo o soukromý tisk, který nebyl určen pro prodej, jak uvádí tiráž. Tento cyklus básní byl doplněn šesti vloženými litografickými listy Gustava Klimta, z nichž první je signován na kameni. Do aukce jdou dva z těchto šesti listů, oba s č íslem 70/100. K dispozici jsou kromě certifikátů pravosti, které vystavil aukční dům, kde byly naposledy draženy, také zlacené polopergamenové desky s č erveným štítkem PV – z iniciál autora básní Paula Verlaina. Torza tohoto grafického cyklu se objevují v aukcích jen velmi vzácně.

23 KLIMT Gustav (1862–1918)

Femme VI

kolem 1900

litografie 70/100

20,5 × 30,5 cm (výřez)

neznačeno

přiložený certifikát pravosti aukční síně

Purveyors of Fine Art, USA

25 000 Kč

KUPKA František (1871–1957)

Vzdor – Černý idol

1900–1903

barevný lept s akvatintou na papíře 34 × 34 cm

sign. LD Kupka

na rubu razítko sbírky: Waldesova obrazárna s č. 106

750 000 Kč

Publikováno

L. Vachtová: František Kupka, Praha 1968, str. 227, kat. č. 21

M. Rowell / E. Billeter, ed.: Frank Kupka 1871–1957, Zürich 1976, obr. č. 3B

M. Lamač: František Kupka, Praha 1984, repro. č. 3

J. Anděl / D. M. Kosinski, edd.: František Kupka, průkopník abstrakce, malíř kosmu, Dallas 1997, Wolfburg 1998, Praha 1998, str. 45

František Kupka se zde prostřednictvím vzácné grafiky, vydané v nákladu dvaceti listů, představuje jako autor s východisky blízkými okultismu a spiritismu, se kterými se seznámil již ve Vídni vposlední dekádě 19. století. Tato akvatinta, patřící zároveň do cyklu čtyř grafik s názvem Cesta ticha (Lekníny / Počátek života, Cesta ticha I a II a Vzdor – Černý idol), jenž je považován za jeden z hlavních Kupkových přínosů symbolismu, je jednou z více verzí tohoto výjevu, provedených nejen v grafickém médiu, ale např. i v pastelu. Název cyklu má svůj zdroj ve spise teozofky Heleny P. Blavatské (La voix du silence, 1889) – lze ho proto vnímat jako jakési vizuální memento moderního člověka, který by se jeho prostřednictvím mohl obrátit nejen k velkým kulturám starověku, ale také k zákonům kosmického universa. Je tak určitým nástrojem teosofie, která má člověku pomoci překonat fyzický svět do sféry duchovní, kde lze teprve nalézt tajemství lidské existence. Zásadním literárním zdrojem Kupkova Vzdoru – Černého idolu je báseň Edgara Allana Poea s názvem Dream-Land z roku 1844, vyprávějící o poutníku v krajině, které dominuje Eidolon (v řečtině idol či fantom) zvaný též Noc, jenž sedí vzpřímeně na trůnu. V teosofii zaujímá Eidolon roli astrálního dvojníka lidské bytosti – tato grafika tak ve zkratce představuje jednu z páteřních myšlenek celé teosofické koncepce. Antické a egyptské umění, jehož vliv je zde také znatelný, zároveň inspirovalo Kupku k obrazům s historickou tematikou, které rovněž uplatnil kupř. ve slavných ilustracích k encyklopedii Éliséeho Recluse s názvem Člověk a Země.

Hodnotu tohoto konkrétního grafického listu dále zvyšuje jeho původ ze slavné sbírky Jindřicha Waldese.

Vizuální memento moderního člověka

v okultismu a spiritismu

KOTÍK Pravoslav (1889–1970)

Společnost na výletě v Českém

ráji

1914

olej, plátno

68 × 72 cm

sign. UD Kotík 1914, na rubu P. Kotík 1914 restaurátorská zpráva Denisa Cirmaciová

280 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

členem Umělecké besedy. Kotíkova první samostatná výstava se konala vŽelezném Brodě roku 1921. Dále se účastnil výstavy k 60. jubileu založení Umělecké besedy v Praze. Vroce 1924 však Uměleckou besedu kvůli názorovým neshodám opustil. Společně s ním odešli např. Miloslav Holý, Karel Holan, Karel Kotrba, Emanuel Frinta adalší. Sněkterými z nich později založil tzv. Sociální skupinu (1925), známou také pod prvotním názvem Ho-Ho-Ko-Ko (Holý, Holan, Kotík, Kotrba). Rok 1924 přinesl Kotíkovi iprvní studijní cestu do Paříže, kterou poté navštěvoval každoročně až do roku 1937. Na podzim roku 1928 se opět stal členem SVU Mánes as ním vystavoval v Mladé Boleslavi. V roce 1930 byl však ze spolku vyloučen pro poškozování spolkových zájmů. Vroce 1932 se natrvalo přestěhoval do Prahy.

Raná díla Pravoslava Kotíka byla ovlivněna expresionismem a fauvismem. Ve dvacátých letech se nechal inspirovat sociálním realismem, (neo)klasicismem i kubismem, s nímž se seznámil na svých studijních cestách po Francii. Celé jeho dílo prostupuje základní motiv existence člověka ve složitých mezilidských vztazích.

Obraz „ Společnost na výletě v Českém ráji “ je originálním, motivicky krásným, osobně laděným raným dílem Pravoslava Kotíka, mnohotvárné umělecké individuality, jejíž široce rozvětvené dílo je citlivou reflexí emocionálních, racionálních, filozofických ipsychických podob světa. Kotík byl nadán senzitivním vnímáním i schopností jasnozřivého úsudku. Tyto vlastnosti ho celý život podněcovaly k činorodé aktivitě, která v průběhu doby zahrnula fáze sociálního umění, (neo)klasicismu, pozdního kubismu, civilismu i abstrakce.

Český malíř, grafik, pedagog ailustrátor Pravoslav Kotík se narodil roku 1889 ve Slabcích u Rakovníka. Středoškolské studium absolvoval na reálce v Rakovníku. V letech 1908–1912 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (prof. E. Dítě, K. V. Mašek aJ. Schikaneder). Poprvé vystavoval v roce 1909 v Topičově salonu pod pseudonymem P. Kraus. Roku 1912 studia na Uměleckoprůmyslové škole ukončil a uvažoval o možnosti dalšího studia na Akademii výtvarných umění. Byl přijat kprof. J. Preislerovi, studium však nenastoupil. Z finančních důvodů musel roku 1913 z Prahy odejít a přijmout místo suplujícího učitele a asistenta v oboru kreslení a deskriptivní geometrie na císařskokrálovské střední škole v Turnově. Tam vyučoval po dobu tří let. Seznámil se s Boženou Šrajerovou, s níž se oženil aměl dvě děti, dceru Zuzanu (1914) a syna Jana (1916), později známého českého malíře, grafika a teoretika. V roce 1916 se s celou rodinou přestěhoval do Nové Paky, kde pokračoval v pedagogické činnosti. Do Turnova se však vrátil zpět už v roce 1918 a vyučoval střídavě v Mladé Boleslavi a Praze. Jako pedagog působil až do roku 1939. V letech 1916–1920 patřil mezi členy Spolku výtvarných umělců Mánes. Členství poté přerušil a stal se

Autorovu uměleckou dráhu zbrzdila druhá světová válka. Nemohl veřejně vystupovat a ztratil možnost prezentovat svá díla vzahraničí, kde byl do té doby velice úspěšný. V tomto období se vrací zpět k tématu venkova. Zaměřil se na ztvárnění obyčejných lidí a jejich života pohledem městského člověka. V padesátých letech postupně dospívá k nefigurativnímu tvarosloví.

Pravoslav Kotík obdržel za svou tvorbu řadu ocenění. Např. vroce 1937 získal stříbrnou medaili na Světové výstavě v Paříži, vroce 1965 byl jmenován zasloužilým umělcem. Pravoslav Kotík zemřel roku 1970 vPraze.

Obraz „ Společnost na výletě v Českém ráji “ je velmi kvalitní ukázkou Kotíkova raného výtvarného směřování, které se již před polovinou prvního desetiletí dvacátého století vyznačovalo neobyčejnou malířskou zralostí. Toto plátno vizuálně velmi příjemného formátu reprezentativně dokládá autorův první pobyt v Turnově (1913–1916). Dosvědčuje jak tehdejší klíčové prolnutí krajiny a žánru vjeho tvorbě (katmosféře města byl v té době téměř imunní), tak nový řád jeho života. Pravoslav Kotík se 20. května 1914 oženil s Boženou Šrajerovou, dcerou majitele módního krejčovského salónu v Turnově. Právě novomanželský pár malíře a jeho ženy, doprovázený místní vybranou společností, se stal figurálním těžištěm předloženého obrazu. Divákovi se krom toho, stejně jako některým zpodobněným, naskýtá čarokrásný výhled do geologicky jedinečné krajiny Českého ráje.

Pravoslavu Kotíkovi poskytoval nejlepší motivy sám život. Realitu dokázal nahlížet bezprostředně, „ jakoby poprvé, ve šťastném záblesku “. Pohledy do intimního rodinného světa byly vjeho případě vždy všední i sváteční, neopakovatelné. Přesně tento charakter má i předložený obraz. Mladý malíř, obdařený mimořádnými pozorovacími schopnostmi, se tu bravurně vyrovnal s lehce expresivní polohou, kdy svěží rukopisná traktace barevných ploch je budována jako organická struktura, nabitá neobyčejným životem.

Mimořádná ukázka rané tvorby

Portrét ženy

olej, plátno

54,5 × 46,5 cm

sign. PD Fr Eberl

PD nečitelný přípis autorem

90 000 Kč

EBERL František Zdeněk (1887–1962)

27

autor neurčen

Muž pod pergolou

olej, plátno

119 × 102 cm

sign. nezjištěna

95000 Kč

BÍLEK Alois (1887–1961)

Bez názvu (Z cyklu Harmonie barev)

1913

akvarel, karton

20 × 25,5 cm (výřez)

sign. PN ABílek 1913

45 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Dílo „ Bez názvu(Z cyklu Harmonie barev) “ představuje originální, vrcholnou, excelentní práci Aloise Bílka z jeho nejvíce ceněného pařížského období, a to konkrétně dvouletí 1913–1914, kdy se tento rodák z malé obce Skoupý na Příbramsku zařadil po bok Františka Kupky jako jediný další český abstrakcionista první vlny mezinárodní nefigurativní tvorby.

Zahledíme-li se na posuzovanou práci, můžeme dát za pravdu charakteristice, kterou napsal český kritik Bohumil Polan: ten označil formální jazyk Bílkových abstrakcí za „ průzračný sloh “. Přesně tímto čirým stylem, vyznačujícím se čistými plochami akvarelových barev, jež definují sofistikovaný systém průniků kruhových výsečí, ohraničených čistými liniemi nekolorovaného podkladu, se dílo „ Bez názvu(Z cyklu Harmonie barev) “ vyznačuje.

Tato práce dokládá Bílkovo hluboké vnoření se do vědeckých nauk o barvách a teorií o barevném vnímání. Jednotlivé tóny se zde geniálně uplatňují ve své průzračné čistotě, ve vztazích k barevnému spektru a možnostem působení na lidskou psychiku. Toto pozoruhodné dílo však současně myšlenku o samospasitelnosti abstrakce určitým způsobem zpochybňuje: jeho motivem je vysoce abstrahovaný figurální námět, jež nechává dostatek prostoru pro jeho individuální interpretaci divákem: je jen na něm, zda ho rozklíčuje jako tanec (vícekrát v cyklu Harmonie barev ztvárňovaný) či dvojici milenců.

29

BÍLEK Alois (1887–1961)

Vzpomínka

1913 akvarel, karton

25,5 × 32,5 cm (výřez)

sign. nezjištěna, PD 1913

na rubu přípis Moje matka je vzpomínka

55 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

zřejmě pod vlivem bouřlivého nástupu světové avantgardy. Uvažovat lze ovlivu Františka Kupky, i když kontakty obou umělců nejsou prokázány. Doloženo naopak máme Bílkovo intenzivní přátelství s belgickým básníkem a dramatikem Emilem Verhaerenem nebo básníkem René Arcosem. Autorovy literární známosti nebyly nijak náhodné, protože právě poezii – a její vyjádření prostřednictvím barev – považoval za základní poslání výtvarné tvorby.

Posuzované dílo „Vzpomínka “ představuje originální, sběratelsky vzácnou, vrcholnou práci Aloise Bílka, autora, který se spolu s Františkem Kupkou stal jediným českým abstrakcionistou první vlny mezinárodní nefigurativní tvorby. Nejvíce ceněné abstraktní či poloabstraktní kompozice přitom vytvářel pouze v prvních dvou letech svého pařížského pobytu (1913–1928),

V letech 1913–1914 vytvořil Alois Bílek kromě olejových obrazů také pozoruhodný soubor abstraktních a polo-abstraktních akvarelů. Posuzované dílo je jedním z nich. Bílek, podobně jako Kupka, ve svém nezobrazujícím intermezzu podrobil výtvarné prostředky samostatnému vědeckému zkoumání. Na základě studia odborné literatury se věnoval teoriím barev a jejich psychologickému působení. Inspiraci čerpal také, jak již zmíněno, z hudby, uměleckého oboru považovaného za „nejčistší“, poněvadž nejméně spjatého s prvky viděné reality. Zatímco v některých kompozicích dospěl až k úplné tvarové a barevné elementarizaci, srovnatelné až např. s tvorbou Kazimira Maleviče, v jiných, jako v posuzované práci, nalezl velmi osobitý jazyk charakterizovatelný jako antropomorfní poloabstrakce.

BÍLEK Alois (1887–1961)

Ženy na koních

olej, karton

67,5 × 50,5 cm

sign. PD Bílek

60 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

maleb. Bílek, podobně jako Kupka, ve svém nezobrazujícím intermezzu podrobil výtvarné prostředky samostatnému vědeckému zkoumání. Na základě studia odborné literatury se věnoval teoriím barev a jejich psychologickému působení. Inspiraci čerpal také, jak již zmíněno, z hudby, uměleckého oboru považovaného za „nejčistší“, poněvadž nejméně spjatého s prvky viděné reality. Zatímco v některých kompozicích dospěl až k úplné tvarové a barevné elementarizaci, srovnatelné až např. stvorbou Kazimira Maleviče, v jiných nalezl velmi osobitý jazyk charakterizovatelný jako antropomorfní poloabstrakce. Jeho nepředmětná tvorba, kterou se spolu sFrantiškem Kupkou stal jediným českým abstrakcionistou první vlny mezinárodní nefigurativní tvorby, však nebyla ve své době doceněna a na mezinárodní výstavy začala být zařazována až od osmdesátých let dvacátého století.

Alois Bílek, jehož ksochaři Františku Bílkovi nepoutal žádný příbuzenský vztah, se narodil roku 1887 ve Skoupém u Petrovic. Studoval na gymnáziu v Příbrami a Písku, kde vroce 1906 maturoval. Poté, zejména na přání rodičů, začal studovat architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze. Po dvou semestrech však přestoupil na Akademii výtvarných umění v Praze kprofesoru Maxi Pirnerovi, kde absolvoval roku 1912. O rok později získal Hlávkovo stipendium a odjel přes Holandsko aBelgii do Paříže. V Mekce moderního umění setrval až do roku 1928. Pravidelně tam vystavoval např. v Galerie des Arts Décoratifs (1914), Galerie des Beaux-arts (1923) nebo Galerie la Boëtie (1920, 1924).

Bílek mezi lety 1913–1914 experimentoval s vizualizací hudby a zkoumal psychologický účinek barev. Na rozdíl od Kupkova až empirického pojetí je Bílkova tvorba emotivnější a reflektuje intenzitu jeho prožitku z poslechu hudby. Po návratu do vlasti se spolu se svou rodinou usadil v Praze a vrátil se k osobité figuraci neoklasicistního ladění. Kromě volné tvorby se věnoval také realizacím pro architekturu (např. figurální řešení oken v budově spořitelny vLounech, Krajského úřadu Středočeského kraje ve Zborovské ulici vPraze ad.).

Zkoumané dílo „ Ženy na koních “ představuje autentickou, mezi abstraktním cítěním barvy a klasicky vnímanou figurací oscilující prací Aloise Bílka, autora, který se za svého pařížského pobytu po ukončení studia na pražské Akademii výtvarných umění dostal do kontaktu s básníkem Émilem Verhaerenem, jehož symbolistní humanismus mu byl více než blízký. V letech 1913–1914, inspirován bouřlivým nástupem avantgardních výtvarných směrů, vytvořil pozoruhodný soubor abstraktních a polo-abstraktních akvarelů a méně početných olejo -

Předložené dílo „ Ženy na koních “ je kvalitní a sběratelsky zajímavou ukázkou symbolistního humanismu, k němuž se autor vrátil po krátkém abstraktním období let 1913–1914. Tento obraz by mohl nést název „ Radosti života “, čímž by se naznačil jeho vztah kobrazu, který pod názvem „Balada. Radosti života“ realizoval v letech 1901–1902 František Kupka. Je pravděpodobné, že na počátku svého pařížského pobytu se Bílek s Františkem Kupkou seznámil. Ač to nemáme doloženo, bylo běžnou praxí českých stipendistů až do druhé světové války, že ke svému, na tamní scéně etablovanému krajanovi docházeli do ateliéru aon je rád přijímal. Kupkovy psychologické, stejně jako archeologicko-mytologické rešerše, jež se do jeho obrazu „ Balada. Radosti života “ promítly, jistě Bílkovi konvenovaly. Ať už vědomě či nevědomě tak v tomto díle, v němž přes klasický figurální námět rozehrál své abstraktně cítěné barevné „škály a harmonie“, ztvárnil stejné téma metafyzické radosti, „ čistého nemateriálního pocitu blaha “ (F. Kupka).

ČAPEK Josef (1887–1945)

Srnky

1923

olej, plátno

67 × 58,5 cm

sign. PD 23. Čapek, na rubu Josef Čapek na rubu název díla autorem a štítek výstavy

7 500 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Pavla Pečinková, CSc, odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Reprodukováno

Má vlast – pocta české krajinomalbě, Správa

pražského hradu aSVU Mánes, 2015, str. 476

Vystaveno

Má vlast, Pocta České krajinomalbě, Jízdárna

Pražského hradu, 4. 9. – 1. 11. 2015

Posuzovaný obraz „ Srnky “ je autentickým, vzácným, výtvarně progresivním a myšlenkově hluboce originálním dílem Josefa Čapka, vynikajícího umělce evropského významu, neopomenutelné zakladatelské osobnosti českého moderního umění. Jako malíř, knižní grafik, karikaturista, scénograf, ale i spisovatel, kritik, žurnalista adramatik zasáhl do všech uvedených oblastí přemýšlivým, podmanivým a nenapodobitelným způsobem. Jeho tvorba představuje nedílný celek spjatý opravdovým zájmem o precizní reflexi kulturní a společenské situace své doby. Josef Čapek je jednou z vůdčích osobností moderní kultury dvacátého století. Byl člověkem hlubokého charakteru, který neváhal vystoupit svým dílem na obranu lidské atvůrčí svobody proti válce a fašismu, autorem, jemuž umění bylo „ projevem lidské šťastnosti, lidské bědnosti i síly “. Vyjádřením Čapkova životního kréda jsou jeho obrazy – prosté motivy, naplněné poezií i smyslovou radostí, okouzlením ze života i životní moudrostí.

Josef Čapek se narodil 23. března 1887 v Hronově v rodině lékaře Antonína Čapka a jeho manželky Boženy. Měl dva sourozence, starší sestru Helenu a mladšího bratra Karla, známého českého spisovatele. Z počátku bydlela rodina v Malých Svatoňovicích, v roce 1907 se přestěhovala do Prahy. Josef Čapek již ve svém mládí vynikal výtvarným nadáním. Studium započal na tkalcovské odborné škole ve Vrchlabí. Po jejím absolvování vroce 1903 pracoval jako dělník v úpické továrně. V roce 1904 odešel natrvalo studovat malbu a kresbu do Prahy na Uměleckoprůmyslovou školu. Po ukončení studií odjel na krátký čas do Paříže, kde pobýval mezi lety 1910–1911. Po návratu do Prahy se aktivně zapojil do kulturního života. Vroce 1911 se stal, společně

s E. Fillou, A. Procházkou, O. Kubínem, Z. Kratochvílem a dalšími, zakládajícím členem progresivně orientované Skupiny výtvarných umělců. Následně kratší dobu působil jako redaktor Uměleckého měsíčníku, stal se členem Spolku výtvarných umělců Mánes a redaktorem časopisu Volné směry. V Lidových novinách působil jako redaktor od roku 1921 až do svého uvěznění v roce 1939. Společně se svým bratrem Karlem napsal kratší prózy (Zářivé hlubiny a Krakonošova zahrada). Podílel se také na divadelních hrách Lásky hra osudná (1911), Ze života hmyzu (1922) a na utopické hře Adam Stvořitel (1927). Se svým bratrem aS. K. Neumannem spolupracoval na realizaci Almanachu na rok 1914. Sám psal zejména povídky (Lelio, Pro delfína), pohádky pro děti (Povídaní o pejskovi a kočičce) a fejetony. Po roce 1913 se začíná rozvíjet jeho malířská tvorba. Byl neochvějným zastáncem modernismu a kritikem konzervativních forem života. Výrazný vliv na jeho tvorbu měl francouzský kubismus, který obohatil kapkou naivismu, jenž se pro jeho práci stal typickým. Věnoval se také sociálním tématům a dětským motivům. V roce 1918 se stal jedním ze zakládajících členů umělecké skupiny Tvrdošíjní. V roce 1919 se začal angažovat v oblasti knižní grafiky. Jeho preferovanou technikou byl linoryt. Později přešel k ilustračním kresbám. Na konci třicátých let začal velice citlivě vnímat zhoršující se politickou situaci, na kterou ostře reagoval. Díla jako Oheň a Touha symbolizují situaci blížící se války. Ve fejetonech a karikaturních kresbách, psaných a vytvářených pro Lidové noviny, vyjadřoval jasně a otevřeně své politické přesvědčení. Považoval za svou povinnost hájit zásady moderní demokracie. Vnitřní barometr umělců, který vždy velmi citlivě reaguje na sebemenší změnu duševního klimatu ve světě, se nedal oklamat. Josefa Čapka zneklidňoval vývoj politických poměrů v Evropě od počátku třicátých let. Sledoval, jak se na obranu svobody, lidských práv a ohroženého umění stavěli přední představitelé evropského kulturního života. Stejně jako jeho bratr Karel, nechtěl zůstat jen pouhým divákem. Jak si zaznamenal do svého zápisníku: „ Nejsem pozorovatel, jsem účastník.“ Štětcem aperem reagoval na evropské i domácí události stále ostřeji a pronikavěji. Kreslil a psal s převahou člověka, který věřil, že „n ikdy oheň nemůže zhubiti myšlenku, která vyjde vždycky znovu vzkříšena “.

Pro svou účast vodboji byl vden začátku druhé světové války zatčen gestapem avězněn v koncentračních táborech. Zemřel patrně při tyfové epidemii v koncentračním táboře Bergen Belsen mezi 4. a25. 4. 1945.

Během první poloviny dvacátých let získává Josef Čapek umělecké, společenské i politické renomé. Také jeho osobní život se pozitivně obrací. Roku 1919 se jako finančně zajištěný člověk žení s Jarmilou, v roce 1923 se jim narodí dcera Alena. Tato rodinná událost, jež se zanedlouho výrazně promítne do jeho tvorby, přispěje také k rozhodnutí pustit se společně sbratrem do stavby rodinného dvojdomku na pražských Vinohradech.

Na jaře 1923 obesílá pátou výstavu Tvrdošíjných, jež vynikala pozoruhodnou francouzskou účastí (Raoul Dufy, Le Corbusier, Amedée Ozenfant ad.), početným souborem obrazů akreseb, převážně zlet 1920–1922.

V této veskrze radostné atmosféře vzniká plátno „ Srnky “, jež se poněkud vymyká z nově se konstituující linie exprese a sociálního zaměření cyklu „ Chlapů “. Lze ho však přiřadit kjinému, nosnému proudu autorovy tvorby: k výtvarné (a literární) tematizaci lesa. Čapek se k ní ve stylových obměnách vracel od let první světové války s trvalým zájmem, splývajícím postupem času s přírodní meditací. Vpróze „Kulhavý poutník“ (1936) zaznívají slova, která lze chápat jako určité vyznání: „ Volání (přírody – pozn.), lákání, šepot i mlčení doléhají až do mých snů, osudně a bez odporu se poddávám jejíčaromoci, upoután její krásou, štěstím, skrytostmi. Příliš miluji trávu, stíny lesů, šelestící list; přečasto jsem bláhově toužil uhodnout myšlenku, která je v kráse květiny, poznat tajemství vložené v kameni, v květech i korunách stromů, v naději, že budu pak vědětvšecko, že pak už se nebude po čem ptát. – Mám rád přírodu Jsem příroda a nehledám v přírodě nějaký svůj návrat, nýbrž ji přírodu.“

Křehká poetičnost předloženého plátna dokonale předjímá toto osobní vyznání. Výtvarná forma je zde nesmírně čistá, přitom maximálně abstrahovaná, až puristická. Jako by se tu jednalo i o jakousi polemiku s Jeanneretovým (Le Corbusierovým) a Ozenfantovým purismem, jemuž tehdy Čapek přiznával „okouzlující intelektuální půvaby“, ale postrádal „povzlet z lyrických nepředvídaností“.

Posuzovaný obraz „ Srnky “ je okouzlujícím příkladem Čapkova osobitého, hluboce lidsky procítěného a přemýšlivého přístupu, vzdorujícímu jakémukoli dobovému estetickému diktátu, ať už šlo o purismus či „halasnou“ poetisticko-konstruktivistickou formuli Devětsilu. Lehce naivizující přízvuk staví toto plátno do vývojové linie mezi malířské ohlasy autorova „ Nejskromnějšího umění “ (1920) ajeho „dětské“ obrazy zdoby kolem roku 1930.

ŠPÁLA Václav (1885–1946)

Dívčí akt

1919

kresba tužkou

34 × 23,5 cm

sign. PD monogram VŠ 19, 1/6 19

5 000 Kč

33

KREMLIČKA Rudolf (1886–1932)

Benátky

1924

uhel, karton 22 × 31 cm

sign. PD R. Krelička 1924

6 500 Kč

34

FEUERSTEIN Bedřich (1892–1936)

Krajina u Vídně (Gross Enzersdorf)

1917 akvarel

24,5 × 35 cm sign. LD 1. IX. 1917 Feuerstein

LD název díla autorem

15 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Předložené dílo „ Krajina u Vídně (Gross Enzersdorf) “ je autentickou, sběratelsky vzácnou, v akvarelové technice výtvarně suverénní prací Bedřicha Feuersteina, všestranně nadaného umělce a světoběžníka, který část života prožil vPaříži po boku Pabla Picassa, Adolfa Loose či Le Corbusiera, na poli architektury dobyl Japonsko ajehož práce pro divadlo patří mezi vrcholné projevy meziválečné avantgardní scénografie u nás. Kromě toho byl skvělým kreslířem, což dokládá jak slavný soubor akvarelů z francouzsko-španělského pomezí vzniklý na samém počátku dvacátých let, tak i posuzovaná, ranější práce zobdobí autorova vojenského působení.

Posuzované dílo je cennou Feuersteinovou prací jak svým svěžím výtvarným provedením, umožňujícím srovnání např. s krajinářskými akvarely Václava Špály, které o generaci mladší autor znal a obdivoval, tak z hlediska dokumentačního, jako neopominutelný „střípek“ doplňující mozaiku autorova života atvorby za první světové války.

Bedřich Feuerstein se ke svému prožití této nelehké doby sám vyjádřil ve stručném curriculu vitae: „ Po druhé státní zkoušce nastoupil jsem vojenskou službu v rakouské armádě jako domobranecký inženýr. Sloužil jsem u ženijního ředitelství v Pulji. Onemocněl jsem a po uzdravení nastoupil jsem službu u stavebního oddělení v Linci. Tam vypracoval jsem návrh vojenského hřbitova a pomníku padlých pro Schärding. Byl jsem přeložen k inspektorátu válečných hrobů do Běláku [Villach], kde mne zastihl převrat.“

Muzeolog Josef Kandert tyto informace doplnil zjištěním, že Feuerstein nastoupil do rakouské armády 21. srpna 1917, ato nejprve k „Befestigungsbaudirektion“ ve Vídni. Hned krátce poté, 1. září, vzniká posuzovaný akvarel, autorským přípisem lokalizovaný do krajiny u města Gross Enzersdorf, nacházejícího se osmnáct kilometrů od Vídně v Dolních Rakousích.

Jestliže Kandert uvádí, že „ z okolí Lince se dochovaly Feuersteinovy akvarely “, předložená práce dokládá, že autor k volné krajinářské práci využíval jakoukoli volnou chvilku, a to hned od svého nástupu do vojenské služby.

DAVID HermineLionette Cartan

(1886–1970)

Portrét dámy v dirndlu

20. léta 20. stol. olej, plátno

55 × 46 cm

sign. LD Hermine David

opatřeno potvrzením Archivu Hermine David ze dne 29. 8. 2022

210 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

Succession Nelly Kaplan et Claude Makovski, Bouvet Maison de ventes, Drouot-Richelieu, Paříž, Francie, 29. 6. 2021, pol. 90

Obraz pochází z majetku ikonického páru tzv. nové vlny francouzského filmu, argentinsko-francouzské surrealistické spisovatelky afilmové režisérky Nelly Kaplan (1931–2020) a jejího muže, spisovatele aherce Clauda Makovského (1936–2020). Makovského matka, Claudia de Maistre, byla osobností kulturní scény na Montparnassu ajednou z múz Julese Pascina, stejně jako dalších dnes světových umělců (Man Ray, Pierre Bonnard, André Derain, Maurice Vlaminck). Právě Claudia de Maistre předložený obraz získala přímo od autorky, své přítelkyně, Hermine Davidové.

Předložený obraz „ Portrét dámy v dirndlu“ je autentickým, na českém trhu suměním raritním, ve stylu „ Neue Sachlichkeit “ sugestivně provedeným dílem Hermine Davidové, pozoruhodné francouzské malířky, příslušnice slavné „École de Paris “, autorky, jíž bylo výtvarné nadání dáno do vínku již původem – jejím pradědečkem nebyl nikdo jiný než sám veliký JacquesLouis David (1748–1925). Genderově nevyvážené dějiny umění však její význam neoprávněně dlouho redukovaly na pouhou „poznámku pod čarou“ v životě jejího manžela, malíře Julese Pascina. Teprve v posledních desetiletích je jejímu dílu, zastoupenému v řadě světových sbírek jako Tate Gallery v Londýně, Philips Collection ve Washingtonu či Musée Petit Palais v Ženevě, věnována zasloužená pozornost.

Tato pařížská rodačka, nemanželské dítě, jejíž matka trvala na tom, že její biologický otec byl habsburský arcivévoda, získala své umělecké vzdělání na École des Beaux-Arts a Académie Julian. S Julesem Pascinem se mladá malířka, miniaturistka agrafička seznámila roku 1907. Vytvořili spolu nekonvenční volný svazek, označovaný Francouzi jako „ménage à la colle“. Užívali si večírků abohémského života. Roku 1915 následovala Davidová Pascina do New Yorku, kde se roku 1918 vzali. Jak uvedl Pascin, jelikož „ obchodník s potravinami nebude dodávat potraviny těm, kteří žijí v hříchu formality sňatku byly menší obtíž než hledání nového bytu a tolerantnějšího obchodníka s potravinam i“. Roku 1920 se oba umělci vrátili do Paříže.

V domácím prostředí navázala Davidová na své slibné tvůrčí počátky, začala se také věnovat knižní ilustraci. Roku 1922 měla první samostatnou výstavu v Galerii Berthe Weillové. Pascin ji vroce 1927 opustil kvůli Lucy Kroghové, společné přítelkyni, s níž měl poměr od doby, co mu roku 1909 pózovala. Vroce 1930 spáchal sebevraždu.

Předložený obraz „ Portrét dámy v dirndlu “ lze označit za jedno zvrcholných děl Hermine Davidové ze „zlaté“ éry dvacátých let. Jde osugestivní, jemně naivizující podobiznu stylizovanou v duchu nové věcnosti. Analogie tu můžeme nacházet s figurálními pracemi dalších slavných představitelů Pařížské školy, konkrétně např. Moïse Kislinga či Tsuguharu Foujity. Dovolím si vyslovit domněnku, že by se přímo mohlo jednat o portrét Claudie de Maistre, autorčiny přítelkyně, která svým zjevem také uhranula Julese Pascina, Mana Raye, Pierra Bonnarda, André Deraina či Maurice Vlamincka av jejímž majetku se obraz původně nacházel.

Sugestivní dílo francouzské malířky, příslušnice slavné „École de Paris“

(zleva) Kiki z Montparnasu, Alexander Calder, Hermine David, foto Man Ray, 1920

FILLA Emil (1882–1953)

Zátiší s pohárem a dýmkou

1929

kresba tuší 14 × 18 cm

sign. UD monogram E. F. 29

85 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Posuzované dílo „ Zátiší s pohárem a dýmkou “ je dle mého soudu autentickou, výtvarně přesvědčivou, synteticky kubistickou kresebnou prací Emila Filly, vůdčí postavy české avantgardy, patřící mezi legendy našeho moderního umění. Jeho osobnost je poznamenána řadou charakteristik a atributů, které vytvářejí protikladný obraz autora: humanisty, pro něhož bylo umělecké dílo prostředkem kdosažení absolutní svobody, ale také autoritativní osobnosti tvrdě prosazující své lidské iumělecké přesvědčení. V této dualitě je zaklet svár

kolosální figury, jež měla pro vývoj českého moderního umění dalekosáhlý význam. Emil Filla měl dar tvořit lehce jako málokterý z domácích malířů. Je příznačné, že tuto lehkost dal do služeb výtvarného zákona a řádu, jímž byl kubismus.

Posuzované dílo je Fillovou komorní, výrazově suverénní prací ze silného období druhé poloviny dvacátých let (v jeho malbě tehdy dominovala slavná „bílá zátiší“) v žánru zátiší, „mlčenlivého světa věcí“, který vycizeloval k virtuozitě, jež zasluhovala „všechna chválivá adjektiva“ (B. Markalous).

„ Zátiší s pohárem a dýmkou “ je kvalitní ukázkou Fillovy osobité výtvarné invence, kdy autor ztvárněnou kompozici v duchu zralého syntetického kubismu složitě „nehledá“, ale jako by zcela přirozeně „nalézá“ kreslířskou jistotou své ruky. Doteky štětce v liniích, plochách i dekorativních detailech jsou velkorysé, avšak současně prokazují důvěrnou znalost zobrazených věcí.

„ Zátiší s pohárem a dýmkou “ Emila Filly je důkazem autorovy neobyčejné tvůrčí potence, která dovedla z jednoduchého aranžmá ačerno-bílého kontrastu vytěžit maximum výrazové síly.

37

FILLA Emil (1882–1953)

Théseus a krétský býk (Z cyklu Boje a zápasy)

1937

kombinovaná technika, akvarel, ruční papír 35 × 25 cm

sign. UD Emil Filla 37

115 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Předložené dílo „Théseus a krétský býk “ je Fillovou kvalitní prací z autorova významného protiválečného a protifašistického cyklu, jímž umělec varoval před nastávající anastalou historickou situací – „Boje azápasy“ jsou symboly zápasu dobra a zla, jindy alegorií přepadení či záhuby. Zatímco v olejomalbách původní podnět zápasu s temnými mocnostmi prošel složitějším tvůrčím procesem, vakvarelech, jako je dílo „Théseus a krétský býk “, se Emil Filla vyjadřoval s ojedinělou měrou

tvůrčí bezprostřednosti, což se reflektuje především ve vystupňovaném účinku dynamické linie a volně cítěné koloristické složce.

Malíře poutaly jak zápasy zvířecí, tak mytologické. Z řeckých mýtů abájí si přitom příznačně volil ty hrdiny, kteří se museli ve svém životě potýkat s různými překážkami. Nezajímali ho proto antičtí bohové, kteří „mají svobodu bez zápasu, svobodu, která je darem přírody“ (Č. Berka), ale bojující hrdinové, především Théseus a Hérakles, ojediněle Perseus.

Jestliže v některých dílech, jak upozornil Vojtěch Lahoda, doslova „ tečou potoky krve “, posuzovaná práce zachycuje attického krále Thésea ajeho legendární setkání s krétským býkem v závěrečném momentě, kdy býka, kterého přivedl Herákles zKréty pro krále Eurysthea a který sužoval celý poloostrov, k velké úlevě všech po těžkém boji zabil adává si ho již na ramena. Předložené dílo „Théseus a krétský býk “ Emila Filly v suverénní, rukopisně svěží formě sugestivně zachycuje autorovo přesvědčení, že jen ze zápasu se silami temnot se rodí svoboda člověka, „ …jen z neúprosného boje s lítými silami (…) zazáří v člověku jiskra božství “ (Č. Berka).

38 GLEIZES Albert (1881–1953)

Ukřižování (Crucifixion)

1928

kvaš, karton 46 × 38 cm

sign. PD A Gleizes 28

120 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

Art moderne, Millon, Maison de ventes aux enchères, Paříž, Francie, 27. 11. 2013, pol. 274

Uvedeno areprodukováno

Jacqueline Loyer, Albert Gleizes et la Majesté, 1976, s. 22, č. IX (jiný exemplář)

Anne Varichon, Albert Gleizes, Catalogue raisonné (soupis díla), Paříž, 1998, svazek 1, č. 1273, s. 412 (jiný exemplář)

pil k72. pěšímu pluku francouzské armády do Abbeville v Picardii. Do této doby také spadají jeho první malířská díla, inspirovaná impresionismem adivizionismem, kterými brzy, navzdory tomu, že byl autodidakt, dosáhl úspěchu např. na výstavách pařížské Société Nationale des Beaux-Arts (1902) a Podzimním salonu (1903, 1904).

Roku 1906 založil spolu s několika přáteli, literáty René Arcosem, Georgesem Duhamelem či Charlesem Vildracem a několika dalšími malíři uměleckou komunu pod názvem Abbaye de Créteil. Roku 1908, kdy toto utopické společenství pro nedostatek financí zaniká; prochází ve své tvorbě fauvistickým obdobím.

Roku 1911 vystavuje na Salonu nezávislých po boku Roberta Delaunaye, Fernanda Légera, Jean Metzingera a Henri Le Fauconniera ve slavném sále 41, který prostřednictvím jejich děl poprvé představil kubismus širšímu publiku. O rok později se Gleizes připojuje ke skupině z Puteaux bratrů Duchampových, pojmenované „ Section d’or “ (Zlatý řez). Téhož roku s Jeanem Metzingerem píše epochální teoretické dílo „ Du Cubisme “ (vyd. E. Figuière Éditeurs, Paříž).

Svým vizionářským malířským stylem se Albertu Gleizesovi podařilo vnést do kubismu nebývalou dynamiku. Neortodoxním přístupem, protikladným k „hermetickému“ kubismu Pabla Picassa a Georgese Braqua, ovlivnil mnoho svých současníků, ato včetně českých autorů (zejména svým zastoupením na slavné 45. výstavě SVU Mánes vPraze „ Moderní umění “, 1914, sestavené francouzským básníkem a spisovatelem A. Mercereauem).

Posuzované dílo „ Ukřižování (Crucifixion) “, provedené technikou tzv. pochoiru v jedenácti delikátně sladěných barvách, je autentickou, nonkonformně kubisticky stylizovanou prací na sakrální námět Alberta Gleizese, velmi pozoruhodné osobnosti francouzské moderní malby první poloviny dvacátého století, autora označovaného za „samozvaného zakladatele kubismu“. Gleizesovi skutečně patří primát vtom, že roku 1912 spolu s Jeanem Metzingerem sepsal první velké teoretické pojednání o tomto výtvarném směru, který způsobil revoluci uměleckého vidění: „ Du Cubisme “. Kromě toho se stal členem okruhu německého časopisu o umění a literatuře „ Der Sturm “, čímž se jeho myšlenky dostaly do německy mluvícího prostředí aživnou půdu našly i na slavném Bauhausu.

Gleizes strávil čtyři roky vNew Yorku, kde sehrál nemalou roli v propagaci moderního evropského umění. Roku 1931 spoluzaložil vPaříži významné mezinárodní hnutí nepředmětně orientovaných tvůrců „ Abstraction –Création “, k jehož členům patřili i Češi František Kupka, František Foltýn a Jiří Jelínek.

Albert Leon Gleizes se narodil 8. prosince 1881 v Paříži jako syn textilního návrháře. Jeho strýcem byl portrétista Léon Comerre, držitel prestižní „ Prix de Rome “. Mladého Alberta škola moc nezajímala, a proto se nejprve vyučil vdílně svého otce. Roku 1901 nastou -

Vysokou výtvarnou osobitost Gleizesova kubistického projevu brilantně dosvědčuje předložené „ Ukřižování (Crucifixion) “. Autor zde jedinečným způsobem propojil zcela moderní výtvarnou optiku s ústředním námětem křesťanské ikonografie. Ukřižováním Ježíše Krista popisovaným vevangeliích vrcholí pašije – utrpení Kristovo a je spolu s jeho následným zmrtvýchvstáním nejdůležitější událostí křesťanského náboženství.

Zajímavé je icelé pozadí vzniku této práce: jde o dílo předcházející realizaci monumentálního triptychu navrženého pro kostel Sainte-Blanche de Serrières v Ardèche. Dnes je finální obraz „ Ukřižování “, o rozměrech 213 × 175 cm, datovaný rokem 1927 a projektovaný jako jedno zpostranních oltářních křídel, součástí sbírek Centre Georges Pompidou vPaříži, kam se dostal roku 1964 jako dar malířovy vdovy, Madame Juliette Roche-Gleizes. Od roku 1986 se nachází jako zápůjčka v Muzeu Voršilek (Musée des Ursulines) v burgundském Mâconu.

Malíř katolického vyznání Albert Gleizes, který v době práce na zamýšleném triptychu založil komunitu „ Moly-Sabata “ v Sablons v jihovýchodní Francii (dpt. Isère) jako jakousi „pevnost spásy“, útočiště pro duše rozčarované průmyslovou společností, tu naplno rozvinul svůj zcela originální kubistický styl, založený na harmonickém provázání velkých barevných ploch, jemných linií anebývale bohatých barev, elementů, jež všechny nutí diváka kontemplovat dílo dlouhou dobu, čímž iniciují či umocňují jeho vztah jak k modernímu umění, tak ke křesťanské víře.

Pozoruhodná osobnost francouzské moderní malby

39 FOLTÝN František (1891–1976)

Kompozice

olej, plátno

81 × 60 cm

sign. na rubu Foltýn

1 650 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Posuzovaný obraz „ Kompozice “ je autentickým a cenným, výrazově syntetickým dílem Františka Foltýna, jedné z mimořádně zajímavých osobností českého moderního umění, autora, který se spolu s Františkem Kupkou stal nejvýznamnějším představitelem abstraktní malby u nás ajenž svým dílem ovlivnil několik dalších soudobých umělců nefigurativního zaměření.

Zatímco jeho raná tvorba představovala svébytnou syntézu expresionismu, kubismu a magického realismu, pro nefigurativní fázi, která ho nejvíce proslavila, měl zásadní význam jeho odjezd do Paříže koncem roku 1923, kde strávil celých deset let. Lyrický kubismus a expresivně přehodnocený artificialismus byly odrazovým můstkem na cestě oprošťování výtvarných prostředků od zobrazivosti. František Foltýn měl tak jako jediný z českých umělců možnost osobně se účastnit jak zrodu, tak inejslavnější éry druhé mezinárodní vlny nefigurativního umění, která odhalila nejrůznější formy výtvarné abstrakce – od geometrické po organickou. Roku 1930 se stal členem skupiny „ Cercle et Carré “, jejíž programem bylo „ zlidštit geometrii a geometrizovat lidské “. Ocitl se tam po boku H. Arpa, W. Kandinského, F. Légera, P. Mondriana, K. Schwitterse, M. Seuphora a dalších. O rok později spoluzakládal umělecké sdružení „Abstraction – Création“, jehož jádro tvořily osobnosti mezinárodní avantgardy jako H. Arp, R. Delaunay, N. Gabo, A. Gleizes, L. Moholy-Nagy či T. van Doesburg, z Čechů F. Kupka aJ. Jelínek. Tím se Foltýn zařadil „ mezi nejlepšíz nejlepších “, jak si poznamenal v jednom z dopisů.

František Foltýn se narodil 9. června 1891 v Královských Staších na Šumavě. Jeho dětství nebylo jednoduché – záhy ztratil rodiče. Naštěstí se ho s jeho sestrou ujala babička. Výtvarný talent ho nejprve přivedl do učení malířem porcelánu. Od řemesla však vzhlížel k umělecké tvorbě. Jeho sen se konečně splnil roku 1913, když byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou k prof. A. Hofbauerovi aE. Dítěti. Tento sen však neměl bohužel dlouhého trvání. Vypukla první světová válka aFoltýn musel narukovat. Účastnil se bojů v Rusku a Albánii.

Po válce se usadil na Slovensku, kde jeho malba prošla výrazným vývojem. Vroce 1922 se stává jedním ze zakladatelů brněnské odnože Skupiny výtvarných umělců a o rok později má svou první výstavu. V polovině 20. let odjíždí do Paříže, kde se účastní výtvarného života jako člen francouzské skupiny Cercle et Carré, zaměřené především na geometrickou abstrakci, a po jejím zániku stojí u zrodu mezinárodní skupiny Abstraction – Création. Vroce 1934 se natrvalo vrací zpět do vlasti ausazuje se vBrně. Foltýnovu uměleckou tvorbu lze rozčlenit do tří období, schematicky vymezených místy jeho pobytu. Za svého působení na Slovensku podnikal často výlety do Podkarpatské Rusi, která jej okouzlila baladickou krajinou a silným sociálním prostředím. Do svých maleb vkládá atmosféru městských periférií a jejich obyvatel. Stylově se vnich mísí expresionismus s kubismem. Za desetiletého pobytu ve Francii nachází společnou řeč smezinárodními představiteli abstrakce. VPaříži se setkává se svými krajany, Jindřichem Štyrským aToyen, tvůrci artificialismu, směru, který Foltýna v počátcích jeho cesty k nefigurativnímu tvarosloví výrazně ovlivní.

Závěrečná etapa autorovy tvorby se datuje od jeho návratu do Československa. Během války se Foltýn navrací k realističtějším formám vyjádření krajiny. Abstrakci se znovu věnuje až po válce, kdy také dokončí některá plátna započatá koncem třicátých let. V šedesátých letech opět tvoří abstraktně. František Foltýn zemřel 8. června 1976 v Brně.

Posuzovaný obraz „ Kompozice “ je reprezentativní ukázkou Foltýnovy abstrakce zpozdní fáze jeho tvorby. Autorův odklon od nefigurativního pojetí obrazu k realističtější malbě ve čtyřicátých a padesátých letech byl přerušen intermezzem abstraktní malby v letech 1946–1948. Na tento vývoj pak malíř navázal v závěru své tvorby ve druhé polovině šedesátých let, a to v atmosféře uvolněnějších kulturních poměrů. Problematika výtvarné abstrakce byla tehdy aktualizována poválečnými trendy světového umění.

Posuzovaný obraz je krásným příkladem autorovy nové tektoniky výtvarné konstrukce. Foltýnova poválečná abstrakce totiž není totožná s jeho kompozicemi předválečnými, je důkazem jeho neutuchajícího tvůrčího hledání. Malíř neopakoval principy biomorfní abstrakce nalezené před lety, ale přehodnotil je a inovoval.

Předložená „ Kompozice “ je malířsky bohatěji a smyslověji orechestrovaná než jeho plátna z třicátých let, typická je tu také soustava lineárních trojúhelníků s vrcholy obrácenými dolů ve spodní části obrazu. Motiv jakéhosi kosmického vejce, od něhož se celá skladba odvíjí, se objevuje i v dalších dílech z roku 1946. Jako by se vtomto obrazu syntetizoval celý Foltýnův abstraktní vývoj – zatímco melancholické šedě jasně situují tuto práci do poválečných let (nechávají vzpomenout i na jeho souběžně vznikající krajinomalby), poetická barevnost ve střední části kompozice upomíná na počátky autorovy abstrakce, rozvíjené vPaříži po boku artificielismu Štyrského a Toyen.

40

NEMES Endre (1909–1985)

Dívka s bílým límcem

olej, plátno

55,5 × 45 cm

sign. LD Endre Nemes

90 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

významná sbírka moderního umění, Slovensko

Reprodukováno

I. Jančár, Endre Nemes, Galéria mesta Bratislavy, 2007, obr. 6, s. 20

tečnil s Jakubem Bauernfreundem roku 1936 v galerii Hugo Feigla vPraze a následně v Košicích. V roce 1938 vystavoval v Domě umění v Ostravě. Tato přehlídka však proběhla bez většího zájmu veřejnosti. Příčinou mohlo být jak umělcovo nedostatečně známé jméno v moravském regionu, či již značně neutěšená politická situace. Schylovalo se k protektorátu a malíř židovského vyznání byl nucen hledat spásu v cizině.

V prosinci 1938 prchá z Československa do Finska, roku 1940 přechází do Norska, po německé invazi pak do Švédska, kde se trvale usazuje. Vroce 1948 získal švédské státní občanství. Do Čech a na Slovensko se však několikrát vracel, ato alespoň výstavami (1963 – Národní galerie, 1964 – „ Imaginativní umění “ Praha a výstava „Generace 1909“, Praha, Ostrava, Prešov, Košice, 1965 – Mánes Praha, SNG Bratislava a Dům umění Brno, 1971 – NG Praha a GVU Ostrava /se sochařem Ericem Grate/, 1982 – NG Praha). V Maďarské Pécsi bylo ještě za umělcova přispění otevřeno Nemésovo muzeum.

Endre Nemes vždy vzpomínal na širokou kosmopolitní společnost předválečné Prahy, hlásil se k pražským přátelům a k barokní tradici. Sám se vyjádřil, že jeho metafyzické obrazy z let 1937–1938 byly „ jakýmisimadonami,ochránkyněmi ohrožené Prahy “. Ve Švédsku postupně dosáhl náležitého uměleckého a společenského uznání. V letech 1947–1955 působil jako rektor výtvarné školy Valand v Göteborgu, jejíž profil významně obohatil. Býval pověřován monumentálními výtvarnými realizacemi – např. pro Göteborskou univerzitu, školy, nemocnice aspořitelny ve Stockholmu a dalších městech, výtvarnými úkoly pro švédský parlament. Vytvořil známky pro švédskou poštu. Založil uměleckou skupinu Minotaur a sdružení Umělci v exilu. V roce 1965 získal švédskou Státní cenu, následně Medaili prince Eugena za tvorbu, byl jmenován členem Královské akademie. Vystavoval snad ve všech evropských zemích i v USA; sbírkově je zastoupen v Národní galerii v Praze, Slovenské národné galerii v Bratislavě, v Muzeu moderního umění ve Stockholmu, Philadelphia Art Museum či Brooklyn museum.

Obraz „ Dívka s bílým límcem “ je autentickou, z barevné hmoty skvostně malířsky formovanou, derainovsky laděnou, velmi půvabnou prací Endre Nemese, malíře evropského formátu, představitele slovenské „generace 1909“ (C. Majerník, J. Bauernfreund, B. Hofstädter, J.Želibský, E. Nevan, J. Mudroch, P. Matejka …) a absolventa pražské Akademie výtvarných umění uprof. Willi Nowaka, který od roku 1940 trvale žil ve Švédsku. Jeho dnes celosvětově vyhledávaná tvorba se vyvíjela v několika etapách, od exprese aohlasů lyrického kubismu, přes osobitý surrealismus až k abstrakci.

Endre Nemes se narodil roku 1909 jako Andrej Nagel v maďarském Pécsváradu slovenským rodičům. Mládí prožil převážně na Slovensku. Roku 1930 vstoupil na pražskou Akademii výtvarných umění k profesoru Willimu Nowakovi. Již následujícího roku 1931 se účastnil výstavy Prager Sezession. Od roku 1936 byl členem Umělecké besedy. První samostatnou výstavu usku -

Posuzovaný obraz „ Dívka s bílým límcem “ patří mezi ta vzácná díla, která Endre Nemes vytvořil ještě v Praze, za studií na pražské Akademii. Již tehdy se projevil jeho výrazný talent, který vykrystalizoval do osobitého projevu. Léta 1930–1935, strávená v ateliéru prof. Willi Nowaka, byla označena za nejšťastnější v umělcově životě.

Obraz „ Dívka s bílým límcem “, vyznačující se neobyčejnou malířskou vyzrálostí, pozoruhodně zapadá do kontextu různých podob tzv. „čisté výtvarnosti“ v české malbě druhé poloviny dvacátých a třicátých let. Je bravurně formován z krásné malířské hmoty, tzv. „belle matière“. „Živočišná“ červeň tu nádherně kontrastuje s odstíny noblesní šedé. Blízkost derainovskému smyslovému realismu je patrná, avšak přesto zůstává autor svůj. Jak Endre Nemes sám přiznal, chtěl ve svých tehdejších dílech „ dospět k něčemu novému, co by (…) bylo v souladu s duchem doby “, aniž by se podřídil doktríně nějakého uměleckého směru.

Dílo neobyčejné malířské vyzrálosti v podobě „čisté výtvarnosti“

NEMES Endre (1909–1985)

Hrad hraček (Leksaksslottet)

1941 olej, plátno

60 × 71 cm

sign. PD Endre Nemes 1941, na rubu Endre Nemes 1941

na rubu štítky výstav: Liljevalchs Konsthall, Endre Nemes, 1972, Göteborg Konstmuseum Endre Nemes 1973, kat. č. 193

190 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

CONTEMPORARY & DESIGN, Bukowskis, Stockholm, Švédsko, 27. 4. 2009, pol. 137

soukromá sbírka

Vystaveno

Endre Nemes, Liljevalchs Konsthall, Stockholm, Švédsko, 28. 10. – 3. 12. 1972, č. kat. 193

Endre Nemes, Retrospektiv utställning 1930–1972

Göteborgs Konstmuseum, Švédsko, 27. 1. – 25. 2. 1973, č. kat. 193

byl přeložen na určitou dobu do Pécsváradu na jih Maďarska. Tam se manželům Nagelovým narodil 10. listopadu 1909 syn Endre. Své dětství prožil na Slovensku (Levoča, Spišská Nová Ves), kde začal studovat na gymnáziu. Po absolvování kvinty odchází za otcem do Maďarska (rodiče se rozešli), kde středoškolská studia dokončuje. Po maturitě chtěl původně studovat filozofii na univerzitě ve Vídni, avšak po třech měsících se v roce 1927 vrací kmatce na Slovensko, stává se novinářem azačíná psát do maďarských novin Kassai Ujság v Košicích. O rok později vydává v Liptovském Mikuláši vlastním nákladem sbírku expresivně laděné poezie, aby záhy odešel do zcela nového prostředí, do Prahy. Je zde zprvu činný jako novinář akreslíř – karikaturista. Přijímá své umělecké jméno Nemes.

V prosinci 1938 prchá Nemes před fašismem z Československa do Finska. V roce 1940 přechází do Norska, po německé invazi pak do Švédska, kde se trvale usazuje. Vroce 1948 získal švédské státní občanství.

V Nemesových počátcích lze v jeho díle vysledovat expresivní prvky a obdiv k Picassovi, později k metafyzické malbě Chiricově, fantasknosti manýristy Arcimbolda a k básnivosti snového Chagalla, po abstraktním intermezzu pak blízkost k surrealismu Maxe Ernsta. O autorově tvorbě se po roce 1948 v bývalém Československu mlčelo, po krátkém zájmu v šedesátých letech začala být plně doceňována až po roce 1989. Nový životní a umělecký začátek Endre Nemese po nucené emigraci nebyl nikterak jednoduchý, postupně se však dokázal i v umělecky poměrně konzervativním Švédsku výrazně prosadit.

Posuzovaný obraz „ Hrad hraček (Leksaksslottet) “ je autentickým, vrcholným, metafyzicky laděným dílem Endre Nemese, jednoho zvýtvarně nejzajímavějších představitelů evropského imaginativního umění. Tvorba tohoto malíře, který nikdy neopomněl připomínat své pražské kořeny, patří rovným dílem českému, slovenskému ašvédskému umění. V jeho plátnech se nám otevírá rozumem nepostižitelná oblast obrazotvornosti, fantazie istřípků skutečnosti, které se navzájem prostupují, kaleidoskop, v němž se pravděpodobné mísí s nepravděpodobným. Nemesova imaginace má blízko k surrealismu, naplňuje vizi světa, ve kterém žil – světa, ve kterém se odehrávaly tragédie dvou světových válek, ve kterém prchal před fašismem z Československa do Skandinávie a znovu před nacistickými armádami z Norska do Švédska, kde nakonec nalezl azyl. Vtomto světě, plném absurdit, nalézá především v jinotajných metafyzických obrazech naplnění humanistického poslání své malby.

Malířova rodina pocházela z východního Slovenska. Jeho otec Ignác Nagel se narodil vJablonově u Rožňavy v roce 1880. Působil jako berní úředník v Levoči, odkud

Posuzovaný obraz „ Hrad hraček (Leksaksslottet) “ je dílem veskrze příznačným pro Nemesovo nejproslulejší metafyzické období. Vzniká ve Švédsku, kde se autor roku 1940 usazuje a po dramatické dvouleté tvůrčí césuře začíná opět malovat. Navazuje na „přetrženou nit“ své práce a metafyzickou malbu dovršuje v souboru pláten, mezi něž patří autorovy nejproslulejší obrazy „ Barokníarchitekt “ (1941), „ Melancholie “ (1941) a„ Barokní křeslo “ (1941), ale také posuzovaný obraz.

V tomto plátně neobyčejné tvarové a koloristické abundance vytvořil Endre Nemes fantaskní celek velké působivosti. Kromě chiricovských manekýnů ho tehdy zaujalo universum dětských her a hraček, stejně jako svět dennodenních věcí. Všechny tyto předměty, jimž vévodí precizně vystavěná architektura středověkého hradu, se na obrazové ploše potkávají, jako by byly součástí jakési věčné „commedie dell’arte“. Nemes tu symbolicky laboruje sjejich mlčenlivou přítomností. Stejně jako Giorgio de Chirico, dává vizuální zkušenosti nový význam „v nových souvislostech určených řádem imaginace “, přičemž „ právě zachováním reálného vzhledu objektů, které učinkují v těchto nehybných pantomimách, stupňuje se jejich magičnost “ (G. de Chirico).

Toto dílo, féricky seskupující tvary abarvy a okouzlující stavem melancholického „setrvání“ a nevyhnutelné osudovosti (k čemuž poukazuje i symbolika hracích kostek a karet), uvádí diváka do zcela neznámých, imaginativních světů, zrodivších se z všedních skutečností.

Metafyzicky laděné dílo imaginativního umění

42

KUPKA František (1871–1957)

Kompozice

1933–1935

akvarel, papír

29,5 × 19,5 cm

sign. PD razítko Kupka

750 000 Kč

přiložena fotografie posudku Pierre Brullé

43 KUPKA František (1871–1957)

Bez názvu

kresba tužkou, pastel

9,5 × 9,5 cm

sign. UD razítko Kupka

150 000 Kč

44 KUPKA František (1871–1957)

Bez názvu (Z organického cyklu)

1925

kvaš 31 × 21,3 cm

sign. PD Kupka 1925

750 000 Kč

přiložené potvrzení pravosti Pierre Brullé odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

Pierre Bourut, Francie soukromá sbírka, Francie

Posuzované dílo „ Bez názvu (Z organického cyklu) “ je originální, skvostně biomorfně orchestrovanou abstraktní prací Františka Kupky, jednoho z nejvýznamnějších představitelů výtvarného umění dvacátého století, klasika mezinárodní avantgardy a pionýrské osobnosti nefigurativní malby, geniálního světového malíře, rodáka z Opočna ve východních Čechách. Zmaloměstského učně sedlářství, který pro své „umělecké vrtochy“ sběhl zřemesla, se vlastním úsilím vypracoval do pozice světového tvůrce, který zejména v prvním desetiletí dvacátého století objevoval nové umělecké horizonty.

Kupkova výtvarná tvorba prošla poměrně složitým procesem vývojové krystalizace. Akademické školení dovedlo jeho talent až k veristicky přesnému způsobu zobrazování skutečnosti, doplněnému pozdně impresionistickým koloritem. Rozhodující pro celé jeho dílo, ať už jde ofigurativní či nefigurativní období, byl však secesní symbolismus, jehož duchovní atmosféra mu byla vlastní. I ve svých abstraktních obrazech zůstával Kupka typem filozofujícího umělce, zahloubaného vindické filozofii i Platónovi, encyklopedistech i Schopenhauerovi. Své malířské výzkumy usiloval potvrdit analogiemi zjiných oborů: chodil na Sorbonnu na přednášky z fyziologie a biologie, zajímal se oastronomii i astrologii, mechaniku i elektřinu. Za svobodným rozvinem fantazijních elementů a složek v jeho dílech, vmocných barevných a světelných vizích, odvozených ze světa imaginace, vždy stál konkrétní zážitek, situace nebo vzpomínka na ni. V jeho plátnech není nic ponecháno náhodě, citový vjem je korigován rozumem, obraz zraje dlouho,

prochází etapami složitých metamorfóz ve formě řady přípravných studií.

Zatímco není snadné rozhodnout, kdo v evropském umění vytvořil první nefigurativní obraz, František Kupka byl prvním malířem, který abstraktní malbu oficiálně vystavil. Monumentální, dvoumetrová „ Amorfa. Dvoubarevná fuga “, autorovo nejslavnější dílo, a menší „ Amorfa. Teplá chromatika “ byly představeny na Podzimním salonu roku 1912 vPaříži a vzbudily obrovskou pozornost, ikdyž samozřejmě zčásti skandální. Kupka však nebyl typickým představitelem pařížských avantgard. Vedle Vasilije Kandinského byl jediným ze zakladatelské generace abstraktních umělců, který nevyšel z lekce picassovského kubismu, ale z tradice české pozdně obrozenecké aevropské symbolistní kultury. Kromě jeho nezpochybnitelné iniciativy v osvobození uměleckého jazyka kčisté řeči malířských forem, je třeba spatřovat jeho zásadní význam také ve svobodě, s níž se pohyboval ve velmi různorodých polohách abstrakce.

Téměř všechna Kupkova plátna předcházela velká řada kresebných studií, od prvotního náčrtu přes postupné kompoziční tříbení tvůrčí ideje, až k finálnímu pastelu či kvaši. Jak připomněla Ludmila Vachtová, „Kupka – kreslíř nesoutěží s Kupkou – malířem. Obě dvě tyto linie se u něho proplétají a vzájemně podmiňují “.

Posuzované dílo je výrazově působivou, vrcholně abstraktní autorovou prací, jež nejpravděpodobněji vznikla jako jedna zpřípravných studií k některému z obrazů autorova Organického cyklu. Studie tohoto typu, rozvíjené ve variačních řadách v přesvědčivé celky, dokládají Kupkovo tvrdošíjné hledačství absolutního tvaru výsledného díla.

Autorovy obrazové představy vždy vycházely z přímých podnětů reality, jak zachycují prvotní průpravné kresby, ale byly následně zásadně přetvářeny a transponovány. Snahy o přesnou významovou a formální analýzu jeho díla proto zůstávají spíše u mnohoznačných zjištění. Kupkův výtvarný svět využívá mikroskopických i kosmických, vertikálních ikřivočarých, ale zejména nepravidelných forem, jež se vzpírají popisu.

Do posuzovaného díla vtělil František Kupka svou fascinaci nekonečnou bohatostí vegetabilních forem. Svěží a lehké akvarelové podání, v němž se manifestuje mistrnost autorovy ruky, vbohatě rozehraných, avšak přesto delikátních barvách, bravurně transponuje představu plného rozvinu přírodních sil.

Světový tvůrce řešení abstraktní tvorby

KUPKA František (1871–1957)

Composition Proche de Soleil

1930–1933

akvarel, papír

27,8 × 23,9 cm

sign. UD Kupka na rubu štítek s popisem díla

1 300000 Kč

přiloženo potvrzení pravosti Pierre Brullé odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

a École des Beaux-Arts, živí se ilustracemi (začíná spolupracovat s časopisem Cocorico) a návrhy plakátů, vyučuje teosofii a působí jako spiritistické médium. Roku 1900 rozvíjí spolupráci s časopisy L'Assiette au Beurre, Canard Sauvage, Temps nouveaux. Vznikají slavné satirické cykly Peníze, Mír a Náboženství. Roku 1902 ilustruje monumentální dílo Elisée Recluse Člověk a země. Získává zlatou medaili za obraz Balada –Radosti na Světové výstavě vSt. Louis v USA (1904). Roku 1906 se usazuje na předměstí Paříže, v Puteaux, kde setrvá až do konce svého života.

Jestliže František Kupka byl většinu své tvůrčí dráhy ve velmi individualistické pozici, ke konci dvacátých let se tato situace začala měnit ve prospěch určitého sblížení se stehdejší avantgardou. Prvotní podnět k tomu zavdal Théo van Doesburg, který Kupku roku 1929 přizval kúčasti na významné výstavě mezinárodní avantgardy ESAC v Amsterodamu, jež zahájila formování širokého hnutí stoupenců nepředmětného umění. O dva roky pozdější nabídku čestného předsednictví v nově založené mezinárodní skupině „ Abstraction – Création “ (1931) Kupka považoval za nesporné zadostiučinění.

Dílo „ CompositionProche De Soleil “ (Kompozice blízká Slunci) je originální, kvalitní, formově bravurně vyváženou abstraktně-geometrickou práci Františka Kupky, pionýra nepředmětné malby, jehož tvorba patří k nejcennějším hodnotám pokladnice světového umění dvacátého století.

Autorova tvorba prošla složitým procesem vývojové krystalizace. Od realistických počátků, přes secesní symbolismus až k průlomu k abstrakci v letech 1910–1913, ke svobodnému rozvinu fantazijních složek a elementů v úchvatných kosmologických vizích a vizuálně dokonalému jazyku geometrických forem. Hlavním cílem Františka Kupky bylo vyjádření skryté dynamiky vnitřních sil určujících podobu našeho světa vjeho fascinujícím bohatství.

František Kupka se narodil roku 1871 v Opočně jako nejstarší zpěti dětí notářského úředníka Václava Kupky. Od roku 1872 žila rodina v Dobrušce, kde otec získal místo obecního tajemníka. Po ukončení základní školy nastoupil mladý František do sedlářské dílny Josefa Šišky. Ten byl byl velkým spiritistou a pořádal pravidelné seance, čímž svého učňě nesporně ovlivnil. S výučním listem se však Kupka nespokojil a v roce 1886 se přesunul do Jaroměře, kde ho ředitel řemeslnické školy Alois Studnička připravil ke zkouškám na Akademii výtvarných umění vPraze. Téhož roku byl přijat ke studiu do ateliéru prof. F. Sequense.

V roce 1891 odchází Kupka na Akademie der bildenden Künste do Vídně. Krátce pobývá v Diefenbachově malířské kolonii v Hüttelsdorfu. Roku 1895 se usazuje na Montmartru vPaříži. Studuje na Académie Julian

Také jeho vlastní výtvarný projev se od počátku třicátých let dostává do blízkosti konstruktivního jazyka van Doesburgova a Mondrianova okruhu, aniž by však ztratil svou vývojovou kontinuitu. Roku 1932 Kupka příznačně píše: „Mašiny [odkaz na předchozí Mašinistický cyklus – pozn.] jsem složil do kouta, dělám zase jen čistě abstraktní“. Autor dospívá k absolutní abstrakci, pro níž se stala typická maximální redukce výrazových prostředků za současného vymizení všech zbytkových secesních reziduí.

Předložené dílo „ CompositionProche de Soleil “ (Kompozice blízká Slunci) skvěle reprezentuje tuto Kupkovu pozdní minimalistickou fázi, jíž motivicky nejlépe definuje kruh, vertikála a horizontála – vpravdě věčná témata umělcových výzkumů. Jak přesně uvedla Ludmila Vachhtová, v tomto období již „ nebude odbočení: jako by se malíř rozhodl, že téma právě těchto elementů je mu natolik osudné, že by je měl uskutečnit v co nejdefinitivnější podobě, a že už mu (…) není dáno příliš mnoho času na rozptylování “.

Dílo „ CompositionProche de Soleil “ (Kompozice blízká Slunci) rozpracovává problematiku harmonického vyvažování formy kruhu a přímky, podobně, jak je tomu např. na plátně „Soleil“ (Slunce) ze sbírek Centre Georges Pompidou v Paříži (1920–1935) či „ Kruhovitých a přímočarých “ (1937) z majetku Národní galerie vPraze.

Pionýr abstraktní tvorby 20. století

46

TITTELBACH Vojtěch (1900–1971)

Benátky

30. léta 20. stol. kvaš, karton

31 × 43,5 cm

sign. PD V. Tittelbach

6 500 Kč

47

KOTÍK Pravoslav (1889–1970)

Přítelkyně

1928

tempera, karton

26 × 30 cm

sign. PD P. Kotík 1928

28 000 Kč

48

PROCHÁZKA Antonín (1882–1945)

Útěcha

kresba tužkou

31,5 × 21 cm

sign. PD monogram AP

25 000 Kč

49

JUSTITZ Alfred (1879–1934)

V kavárně

kresba tuší, běloba

19 × 27 cm (výřez)

sign. PD A. Justitz

5 500 Kč

50 PROCHÁZKA Antonín (1882–1945)

Hudba a tanec

1935

olej, plátno

72 × 96 cm

sign. LD Ant. Procházka 35

na rubu razítko: vystaveno v Mánesu 1935

650 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

soukromá sbírka Švýcarsko

Vystaveno

SVU Mánes, 1935

Obraz „ Hudba a tanec “ představuje autentické, vrcholně neoklasicistní, motivicky neobyčejně půvabné dílo Antonína Procházky, autora, který spolu se svými vrstevníky z legendární „Osmy“ a „Skupiny výtvarných umělců“ svou tvorbou a veškerým konáním přispěl k tomu, že se české umění významným způsobem podílelo na výbojích a převratných změnách evropské moderní kultury. Svou participací na iniciačním nástupu expresionismu se účastnil nezbytného rozchodu s malířskou tradicí minulosti a vstupu do dynamického století dvacátého. Následným příklonem k problematice kubismu dal vzniknout spolu se svými nejbližšími druhy B. Kubištou, E. Fillou, V. Benešem a O. Gutfreundem i architekty J. Gočárem, J. Chocholem, P. Janákem ad. ve světovém kontextu prokázanému pražskému kubistickému centru. Přechod od kubismu ke klasicismu, ke kterému dospěl kolem poloviny dvacátých let, nebyl náhlým a umělým výtvarným přerodem, ale zcela logickým vývojem, podloženým jeho rozsáhlým studiem staré evropské ivýchodní kultury a filozofie.

Život Antonína Procházky se vdětství utvářel v harmonickém prostředí malé hanácké vesničky Vážany nedaleko Vyškova. Pestrá barevnost krojů a jadrná zemitost malebného kraje skýtaly chlapci základní zážitky, ze kterých ve své výtvarné tvorbě „podprahově“ vždy těžil. Zatímco rodina by bývala měla ráda zToníka sedláka (jeho otec pocházel ze selského rodu) apozději kněze (vmatčině rodině se toto povolání vyskytovalo), chlapec tíhl spíše ke kreslení a zájmu o literaturu, zálibám, jež se u něj později stále prohlubovaly. Prostředí vhodné ke svému duševnímu rozvoji tak našel jako student arcibiskupského gymnázia vKroměříži. Po absolutoriu vedla jeho cesta do Prahy, kde na přání neústupných rodičů nastoupil roku 1901 na právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde vydržel tři semestry. Zájmy mladého muže však již tehdy byly natolik vyhraněné, že jeho

kroky záhy vedly na Uměleckoprůmyslovou školu, jež ho však svou tradiční výukou neuspokojila, až nakonec zakotvil na Akademii výtvarných umění (roku 1904 přestoupil do třetího ročníku kprof. V. Bukovacovi).

Ta se stala doslova „líhní talentů“ celé generace – mezi Procházkovy spolužáky patřili Emil Filla, Otakar Kubín (Coubine), Bohumil Kubišta, Václav Špála, Bedřich Feigl, Willi Nowak, Alfred Justitz, Rudolf Kremlička a další, kteří zanechali výraznou stopu na bohaté cestě českého moderního umění. V letech 1907 a1908 se stává účastníkem obou výstav skupiny Osma, otři roky později členem Skupiny výtvarných umělců. Přestože se již tehdy řadil k předním představitelům moderní české kultury, musel se z existenčních důvodů delší dobu věnovat pedagogické činnosti. Od roku 1910 působil v Ostravě, v letech 1921–1924 vNovém Městě na Moravě. Od roku 1924 se jeho trvalým domovem stalo Brno.

Ve své pozdější, neoklasicistně laděné tvorbě dal Antonín Procházka obrazovou podobu světu, z něhož vyzařuje šťastná pohoda bytí. Jak napsal malířův přítel Vítězslav Nezval, Procházka se ve svém tvůrčím vzletu „ (…) jedním svým křídlem (…) dotýká vznešené lahody antického ideálu, druhým se odráží od intimní něhy ducha lidové tvorby. Syntéza,kterou vytváří (…) mezi těmito dvěma póly, je dílem jeho nejvlastnější povahy, úsměvné a hluboce lidské, směřujícík harmonické dokonalosti a zasvěcené přirozenosti a dobrotě“

Předložený obraz „ Hudba a tanec “ je autorovým mimořádně působivým, doslova všechny smysly rozeznívajícím dílem, vněmž se dokonale zrcadlí vůdčí myšlenka jeho klasicistní fáze, idea životního optimismu a harmonického souladu univerza. Ztvárněné téma bylo moravskému rodákovi bytostně blízké. Pozornost tu obrátil ke dvěma lidským kratochvílím, hudbě a tanci, jež dokázal dokonale propojit vjednom obraze, kompozičně založeném na rytmu vzájemně protínajících se diagonál. Jednotlivé figury jsou provázané plynulým rytmem, tak, jako od sebe nelze oddělit vnímání hudby a tance – hudba je zároveň pohyb apohyb je současně hudba.

Toto plátno má svou jedinečnou plasticitu a grafičnost, danou autorovou speciální malířskou technikou kombinace olejomalby s enkaustikou. Složitost tvůrčího postupu vylučuje náhodnost okamžiku a přispívá kjednoznačnosti tvarů, které jsou tímto postupem pro diváka zvýznamněny. Delikátností a průhledností jednotlivých vrstev barevných vosků, následně ještě např. prorývaných obráceným koncem štětce, dosáhl autor efektní plastické akcentace a netušených optických fines.

Ze stylového hlediska se vtomto obraze reflektuje především Procházkův obdiv k hodnotám klasického umění. Navázání na arkadické tradice středomoří a orientu ho vedlo k hledání nadčasového ideálu, objektivní krásy, kterou nacházel vtypizované stylizaci tvarů.

V obraze „ Hudba a tanec “ Antonína Procházky jako by před námi ožívalo mnohé z atmosféry antických slavností, jak ji do moderní doby uchovaly zejména mozaiky a díla reliéfního sochařství, jimiž se malíř nesporně inspiroval.

ŠPÁLA Václav (1885–1946)

Pivoňky v lidovém džbánku

1944

akvarel, karton

46 × 35 (výřez)

sign. PD V Špála 17/12 44 dole dedikace díla autorem

190 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Posuzované dílo „Pivoňky v lidovém džbánku “ je dlemého soudu autentickým, krásným, výrazově nesmírně svěžím akvarelovým zátiším Václava Špály z jeho závěrečného období. Jestliže od druhé poloviny dvacátých let určoval motiv kytic (spolu s tématem zátiší) kontinuitu umělcova vývoje a přinášel jeho vrcholné realizace, v pozdní fázi autor těžil zdosažené bravury, díky níž svůj nejproslulejší námět dovedl knaprosté formální a tematické dokonalosti.

Květinová zátiší představovala malířovu ódu na přírodu, byla nejhlubším vyznáním se z fascinace těmito „ mlčenlivými kráskami “, tyčícími se „ jako sfinx odrážející vaši duši “ (Špálova slova). „ Kytky “ byly jeho radostí, radostí očí, radostí všech smyslů. Ztvárňoval je nejobvykleji v jednoduchých džbáncích s lidovým dekorem (tak je tomu i v posuzovaném díle), na karpatské dece, jak jejich květenství „vzhlíží k slunci, k modré obloze “. Se zelení i s modrou oblohou hraje „ smavá nádhera barev, pel, plný květ “.

Předložené dílo je ukázkovou, polyfonicky rozehranou Špálovou kyticí, jež nechává zaznít autorovu kresebnou suverenitu – provést akvarel naprosto mistrně, bez sebemenšího zaváhání, bez tužkové podkresby je, jak známo, jednou z nejtěžších výtvarných úloh. V prosinci roku 1944, kdy toto dílo vzniká, měl malíř za sebou velmi psychicky náročné období – na jaře toho roku protektorátní ministr školství a osvěty Emanuel Moravec prohlásil Špálu za jednoho ze „ zvrhlých umělců “. Byl určen k práci vostravských dolech. Naštěstí díky zdravotnímu osvědčení byl nakonec bezmála šedesátiletý umělec této povinnosti zproštěn.

V prosinci 1944 žádnou olejomalbu jeho soupis nečítá, zejména vprůběhu ledna 1945 vytvořil sice ještě přes patnáct malých kartonků, ale jak sám uvádí, „ od 2. února nicnemaloval, kromě pár akvarelů do památníku – rok válečný, sundával obrazy, balil, dával do role, vozil ven a zase zpět – po válce zasevše napínal na blindrámy a dával do rámu. Zkrátka to nebyl čas na malování…“

„ Pivoňky v lidovém džbánku “, v orchestraci těžící z fauvismu i postkubismu, jsou dílem dokládajícím, že Václav Špála nikdy do své tvorby nenechal proniknout pesimistické tóny, že jeho práce se nikdy nezpronevěřila své vitalistické podstatě.

Malířská óda na přírodu, smavá nádhera barev

52

BORIA Miloš (1896–1937)

Vánoční stromek

1920–1930

olej, lepenka

40,5 × 30 cm

sign. na rubu Boria M.

na rubu olejomalba Kompozice, štítek výstavy s popisem díla

45 000 Kč

Vystaveno

Dům umění v Hodoníně, 1965

53

FILLA Emil (1882–1953)

Zátiší slahví koňaku, skleničkou a podnosem s hruškami

1930 lept 12,5 × 15,5 cm

sign. PD Emil Filla 30 v soupisu grafického díla Čestmír Berka – Emil Filla č. 15

18000 Kč

54

FILLA Emil (1882–1953)

Zátiší se sklenicí a hroznem vína

1914 lept 19 × 24 cm

sign. PD Emil Filla 14, UD Emil Filla v tisku v soupisu grafického díla Čestmír Berka – Emil Filla č. 9

16 000 Kč

55

TICHÝ František (1896–1961)

Autoportrét

1944

litografie 41 × 35 cm

sign. LD Tichý 44

25 000 Kč

Reprodukováno

František Tichý grafické dílo, str. 92, pol. 108

56

HUDEČEK František (1909–1990)

Město (Varšava)

1948

akvarel, pastel 23 × 30,5 cm

sign. PD Fr. Hudeček 48

18 000 Kč

57

HUDEČEK František (1909–1990)

Noční chodec

1946

kresba tuší

30 × 21,5 cm

sign. PD Fr. Hudeček 46

14 000 Kč

58

GROSS František (1909–1985)

Stroj

1946

kombinovaná technika, pastel, karton

35,5 × 21,5 cm (výřez)

sign. PN F. Gross 46

7 500 Kč

59

HUDEČEK František (1909–1990)

Hlava slovenského junáka

1947

kombinovaná technika, akvarel, tuš

20,5 × 15 cm

sign. PD Fr. Hudeček

na rubu dva štítky s popisem díla

18000 Kč

Vystaveno

Galerie Moderna, 2014

60

DRTIKOL František (1883–1961)

Cesta za světlem

1943

olej, překližka

80 × 55,5 cm

LD Drtikol 1943

340000 Kč

odborná expertiza Stanislav Doležal

a dosáhl jsem toho, že jsem dostal světové jméno. Vystavoval jsem ve všech světadílech. Byl jsem zván na všechny možné výstavy ve všech velkých městech. Dostal jsem mnoho vyznamenání, zlaté a stříbrné medaile, diplomy atd. To bylatakzvaná sláva, ale přitom jsem začínal živořit. Obchod nešel. A já jsem v letech 1930 až 1934 byl rád, že jsem si sehnal na oběd. A pak mně pomohlo to, že jsem začal pořádat kursy pro fotoamatéry, kde jsem vyučoval portrétování, akty a zátiší. A začal jsem malovat, vrátil jsem se ke staré lásce své, k malování. V roce 1935 v dubnu jsem celé zařízení rozprodal a najmul si vilu na Spořilově a přestal jsem být fotografem a stal jsem se malířem.“

Jako malíř byl poprvé zásadním způsobem představen roku 1998 velkou retrospektivní výstavou v prestižní Galerii Rudolfinum v Praze, nazvanou František Drtikol, fotograf, malíř, mystik, avýpravnou publikací k ní vydanou. Od té doby se jeho malířská díla začala objevovat ina aukcích v Čechách a následně i ve světě. Zájem oDrtikolovo rozsáhlé malířské dílo začal postupně nabývat na intenzitě, a ceny jeho výtvarných prací tak začaly výrazně růst.

Umělecké dílo předložené k posouzení představuje malířskou práci slavného fotografa Františka Drtikola (3. 3. 1883 – 13. 1. 1961). Obraz je vytvořen technikou olejomalby na překližce orozměrech 80 × 55,5 cm, je datován asignován vlevo dole Drtikol 1943. Drtikol vytvořil myšlenkově velmi bohaté dílo s výrazným spirituálním obsahem, který se vymyká běžným zákonitostem našeho hmotného světa. Ve svém myšlení a tvůrčí práci umělce vycházel především z křesťanské mystiky a také z poměrně rozsáhlých poznatků buddhismu, jemuž se soustavně a dlouhodobě věnoval. Drtikol praktikoval jógu se zaměřením na speciální dechová cvičení podle tibetského buddhismu. Ve své tvorbě často pracoval vrovině symbolů. Mnohé duchovní transcendentální zkušenosti a prožitá hluboká mystéria zachytil ve svých obrazech.

O své práci říkal: „ Mým obrazům přijde se na chuť během doby a podle stupně inteligence trvá to někomu krátce, někomu déle. Někdo nepochopí moji práci za tcelý svůj život. Mápráce není pro dav “ A o pravidlech v umění: „ Pravidla v umění nesmějí existovat. Umělec nemá se řídit nikdy nějakými uměleckými pravidly, zákony. Řídí-li se – stává se stereotypním – opakuje se a jeho díla dostávají ráz banálnosti.“

Malířství se Drtikol začal více věnovat až kolem roku 1932 anaplno pak po roce 1935, kdy ukončil svoji aktivní fotografickou činnost. Sám to ve svém životopise komentoval slovy: „ Až do té doby, co nastala světová krise, věnoval jsem se výhradně fotografickému umění

Posuzovaný obraz představuje mystickou kompozici: tělo sprotaženýma rukama nad hlavou, vznášející se ve světle, představuje duši, která opouští temnotu, mající jasný směr acíl – světlo. Můžeme říci, že malíř takto ztvárnil duši, která poznává Boha. Obraz s podobným motivem najdeme např. v katalogu k výstavě „ František Drtikol – fotograf, malíř, mystik “, Galerie Rudolfinum, Praha 1998, nebo vknize Doležal S. (ed.): „ František Drtikol – Duchovní cesta “, sv. 2, Svět, Praha 2019. Jde o časté téma v Drtikolově malířské tvorbě, které formou „tajných“ symbolů apokaždé jinak, svým osobitým a nezaměnitelným způsobem, výtvarně vyjádřil. Drtikolovo malířsky zpracovávané téma mystických vizí jistým způsobem umožňuje nahlédnout do autorova duchovního světa. Jeho spirituální prostor je naplněn obrovskou tvůrčí energií a imaginací. Obrazy jsou nositeli konkrétního poselství představujícího různé stupně dosaženého vnitřního vývoje a poznání. Vše se odehrává na rozhraní možného vnímání. Použitá symbolika vychází zkřesťanské mystiky a z buddhismu – nauk, které Drtikol sám praktikoval. Světlo se zde stává manifestací skryté energie, která se z neviditelného světa transformuje do světa viditelného, adává tímto možnost vstoupit do jedné zúrovní tajemného světa mystiky.

František Drtikol položil základy české moderní fotografii. Jeho umělecké práce jsou zastoupeny v prestižních světových sbírkách a publikacích, které ho řadí mezi největší světové fotografické osobnosti 20. století. Drtikolova malířská tvorba byla dlouho nahlížena jako okrajová. Jedním z důvodů bylo i to, že byla známa jen vokruhu jeho žáků a duchovních přátel. V současné době je Drtikol již považován, a to iv odborných uměleckých kruzích, za osobitého malíře, který patří mezi nejvýznamnější osobnosti české duchovní malby s evropským přesahem.

Na základě ověřené provenience afaktického posouzení předloženého obrazu lze konstatovat, že se jedná odílo, které vytvořil František Drtikol.

Fotograf, malíř, mystik –tvůrčí umělecká osobnost energie a duchovna

61 HUDEČEK František (1909–1990)

Postava (Noční chodec)

1946

olej, plátno

49,5 × 26,5 cm sign. LD Fr. Hudeček 46

85 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

byly těžké roky, začala vtomto období vznikat první význačná díla. Volný způsob života ve velkoměstě později posloužil jako inspirace k jeho slavným motivům Nočního chodce. Na počátku třicátých let poznává např. K. Teigeho, Toyen, J. Štyrského aE. F. Buriana –roku 1937 je uspořádána v Mozarteu v Jungmannově ulici První výstava vD 37 atéhož roku Salon na chodbě, později přestěhovaný s divadlem Na Poříčí. František Hudeček se těchto výstav účastní až do zavření divadla vroce 1941. V průběhu třicátých let je jeho tvorba pod vlivem surrealismu. Ve svých dílech používá do té doby neznámé techniky, tzv. škrobáky nebo kadávry (fr. „cadavre exquis“). Začátkem čtyřicátých let je zastoupen na výstavách Umělecké besedy, které se stává členem.

V roce 1942 se zapojuje do činnosti Skupiny 42 a účastní se výstav až do jejího rozpuštění vroce 1948. Toto umělecké seskupení představuje svým vznikem v nejkritičtějších letech druhé světové války ojedinělý fenomén. Čas ohrožení semkl několik autorů (ustavující schůzky 27. 11. 1942 se účastnili: Blatný, Gross, Chalupecký, Kolář, Kotalík, Kotík, Lhoták, Míčko, Smetana; Hudeček přišel již na druhou schůzku), kteří si uvědomovali hodnoty života, prostředí a věcí, i těch nejobyčejnějších. Zdánlivá „bezvýznamnost“ nabývala na důležitosti azároveň zůstávala sama sebou, bez symbolizace a literárního „přikrášlení“. Šlo především o objevování, nalezení zázračnosti v prosté všednosti, onový mýtus moderní civilizace, obdobně, jak ho hledali již romantikové. Jindřich Chalupecký později zdůraznil: „ Připomínali jsme si (…) soustavně souvislost moderního umění s moderním věkem; chtěli jsme ospravedlnit význam umění v našem životě uvnitř tohoto nového světa. Mělo to být jeho mytologií.“

Posuzovaný obraz „ Postava (Noční chodec) “ je autentickým, motivicky ikonickým, znakově geometrickým dílem Františka Hudečka, jedné z nejvýznačnějších postav Skupiny 42, autora s mimořádně originálním pohled na svět, který se spojoval sneotřelým výtvarným názorem. Bylo trefně napsáno, že umělecká individualita Františka Hudečka se podobá mnohostěnu, vybroušenému do přesných hran. „ Je krystalická, fasetovaná do různosklonného projevu, vládne jí geometrie, má vnitřní magické světlojako démant noci “ (E. Petrová).

František Hudeček pocházel z rodiny moravského kováře. Po absolvování reálky vLipníku nad Bečvou studoval v letech 1928–1931 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze uprof. Františka Kysely, odkud však dobrovolně po třech letech odešel. Podstatné bylo, že zde navázal kontakty sdalšími spolužáky, kteří v nedaleké budoucnosti výrazně ovlivní jeho život atvorbu – především s Františkem Grossem a Ladislavem Zívrem, ale také se Z. Sklenářem, J. Trnkou, V. Vinglerem ad. V roce 1929 vytvořil figurální nástěnné malby pro kostel v Kyselovicích na Moravě.

Přestože byl prof. Willi Nowakem přijat na Akademii výtvarných umění vPraze, na školu nenastoupil, protože neměl peníze na zápisné. Pracoval tedy samostatně jako svobodný umělec bez pevného zázemí. I když to

Posuzovaný obraz Františka Hudečka, jež je jedním z výsledků jeho malířsky bohatého roku 1946, volně rozvíjí ikonický námět nočního chodce. Tento motiv souzněl s hlavním inspiračním zdrojem Skupiny 42 – s civilizací a jejím tajemným vztahem k člověku. V atmosféře noci nacházel melancholicky založený malíř záštitu – mnoho jeho děl skutečně vzniklo až po setmění. Do postavy nočního chodce vkládal pocity opuštěnosti i existenciální tázání po smyslu bytí.

V předloženém díle se ozvuky romantismu, situující obraz pod roušku noci, do záplavy novalisovské modře, propojují sHudečkovým neméně výrazným sklonem ke geometrizaci. V roce 1945 si příznačně poznamenal: „To, že moderní uměníspěje ke geometrii, ke znaku, často k schématu, k abstrakci, zdaž to není podvědomým nořením se do podstaty světa, k číslu, jež je intelektem vesmíru, a krystalu, jenž jezhmotněním tohoto čísla a jeho vztahůnavzájem, aplikací tohoto čísla nebo snad lépe jedinou možností projevení se hmoty? “

V obraze „ Postava (Noční chodec) “ můžeme sledovat proces abstrakce figury ke znaku, její přeměny do soustavy geometrických prvků, zdůrazňujících kompoziční stavebnost. Projevují se zde všechny typické prvky Hudečkovy imaginace – na jedné straně jeho inklinace ke zjednodušení, minimalismu, na straně druhé živelná invence a cit pro koloristické hodnoty.

„Je krystalická, fasetovaná do různosklonného projevu, vládne jí geometrie, má vnitřní magické světlo jako démant noci“

E. Petrová

MUZIKA František (1900–1974)

Velký sen

1942

olej, překližka 50 × 73 cm

sign. LD F. Muzika 42 na rubu číslo 567

3 900 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Reprodukováno

(monografie) František Šmejkal, František Muzika, Odeon, Praha, 1966, obr. 79 (katalog) František Muzika (1900–1974), Obrazy, kresby, scénické návrhy, knižní grafika, Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna, 1981, obr. 12 (č. k. 74)

Vystaveno

František Muzika, Výstava obrazů z posledních let, Hořejšova galerie v Praze, 1946, č. k. 16

František Muzika, Obrazy zlet 1935–1965, Galerie Fronta Praha, 1966, č. k. 9

František Muzika (1900–1974), Obrazy, kresby, scénické návrhy, knižní grafika, Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna, 1981, č. k. 74

jeho obrazy s typickým motivickým repertoárem ruin, antropomorfizovaných skal, torz a drapérií od poloviny třicátých let. Etapu angažované, protiválečné tvorby symbolicky uvedla Výstava československé avantgardy v Domě uměleckého průmyslu vPraze, uspořádaná kolektivem divadla D37, jíž se Muzika taktéž účastnil.

„Velký sen II “ je jedním z ikonických surreálných děl Františka Muziky, obrazem obrovského básnivého potenciálu, který může, „ obtížen tajemstvím, fascinovat a uhranout naše budoucí sny svou záhadnou hypnotickou mocí “ (K. Teige).

František Muzika byl v době nejzběsilejšího útlaku druhé světové války jedním ztěch, kteří odmítli cokoli slevit ze svých vyhraněných názorů na povahu a smysl moderního umění a nesli prapor avantgardy, oslabené smrtí Jindřicha Štyrského (†1942), Aloise Wachsmana (†1942) a Františka Janouška (†1943), iza cenu tvrdých perzekucí, hrdinně dál.

Jestliže autorovy první válečné olejomalby byly poznamenány smrtí, žalem a beznadějí, v obrazech z důkladně promýšleného a připravovaného cyklu „ Snů “ az něj vyrůstajícího cyklu „ Z Českého ráje “ se pod lehkým hávem melancholie začínají ozývat nové tóny naděje a víry.

Předložený obraz „Velký sen II “ je jednou ze tří finálních realizací cyklu „ Sny “: „Velký sen I “, komornějšího formátu 32 × 42 cm, se dnes nachází ve sbírkách Galerie moderního umění v Hradci Králové, zatímco nejrozměrnější „Velký sen III“ (96 × 145 cm), vzniklý až následujícího roku (1943), tvoří součást sbírek Národní galerie v Praze. Vlastní myšlenková geneze tohoto souboru sahá až k autorově scénické „ Juliettě “ Bohuslava Martinů.

Posuzované dílo „Velký sen II “ je originálním, sběratelsky exkluzivním, na trhu raritním, vrcholně surreálným dílem Františka Muziky, neobyčejně vzdělané a kultivované, lidsky nezapomenutelné osobnosti, jejíž tvorba patří bezvýhradně k české i světové avantgardní výtvarné scéně. František Muzika zasáhl výrazně nejenom do oblasti malířství, kresby agrafiky, ale také do oborů knižní grafiky a scénografie, v nichž měl „lví“ podíl na jejich formování.

Muzika byl členem Devětsilu (1921–1922), Nové skupiny (1923) aSVU Mánes (od 1923). Na Akademii výtvarných umění studoval v letech 1918–1924, nejprve u prof. J. Obrovského, pak uK. Krattnera. Po konfliktu s ním odešel do sochařského ateliéru prof. Jana Štursy, který mu povolil inadále malovat. Po absolutoriu pobyl rok vPaříži (1924–1925).

V malířské, kreslířské a grafické práci prošel nejprve obdobím magického realismu aprimitivizujícího neoklasicismu, aby v polovině dvacátých let dospěl k lyrickému kubismu. Mezinárodní výstava Poesie 1932, konaná v pražském Mánesu, na níž byl reprezentativně zastoupen, již otevírala cestu k imaginativní malbě a surrealismu. Se surrealistickou poetikou souzněly

V obrazu „Velký sen II “ propojil František Muzika v nesmírně sugestivní formě magického realismu několik svých obsedantních představ. Tou první, ústřední, je motiv Juliettiny hlavy, koncipovaný jako její dům, spojený s lodní přídí a plachtou. Jestliže Julietta, charakterizovaná úsměvem doslova leonardovským, symbolizovala Muzikovi původně touhu, zde se stala symbolem znovuvzkříšené naděje a víry. Dosvědčuje to především utváření Juliettiny hlavy ve formě klasického profilu, upomínající ve spojení slodí na antickou bohyni Niké (Vítězství). Zatímco kamenná zídka s nepřehlédnutelnou trhlinou a polorozbitou vázou je ještě mementem válečné destrukce, prosvětlené pojetí oblohy a perspektivní úběžník pomyslného náměstí směřující do dáli, k imaginárnímu bodu v prostoru, jsou dalšími výmluvnými náznaky světlých zítřků.

Druhou Muzikovou utkvělou představou je nově konstituovaný motiv vysokého menhiru pískovcových skal, nabývající podoby ženského torza, který předznamenává myšlenku realizovanou v obrazech Z Českého ráje. „ Malíř, jenž ve skalách, v listech rostlin a ve vodách čte krásné a melancholické tváře nebo masky žen s fascinujícími leonardeskními úsměvy (…), ptá se tím své vlastní touhy, řeší hádanku svého údělu.“ (K. Teige)

„Velký sen II “ Františka Muziky, to je fantastický divadelní sen jedinečného lyrismu, zrozený „ z ducha poesie a snadi z ducha hudby “ (K. Teige).

TOYEN (Marie Čermínová) (1902–1980)

Střelnice

1946

bibliofilie, 12× zinkografie

28,5 × 41,5 cm

sign. 12× PD Toyen (39, 40) v tisku

původní vazba, úvod a typografická úprava

Karel Teige, úvodní báseň Jindřich Heisler, vydal

Fr. Borový, Praha 1946

70 000 Kč

64

KOTÍK Pravoslav (1889–1970)

Pradlenka

akvarel, karton

30 × 23 cm

sign. LN monogram PK

22 000 Kč

65

GROSS František (1909–1985)

Periferie

1944

autorsky kolorovaná litografie, pastel, karton

22,5 × 26 cm (výřez)

sign. PN Fr. Gross 44

7 500 Kč

66

KOTÍK Pravoslav (1889–1970)

Dvojice na ulici

1951

olej, lepenka

23 × 31 cm

sign. PD monogram P. K. 51 na rubu popis díla

25 000 Kč

67

KOTÍK Pravoslav (1889–1970)

Odpočinek upole

1947

olej, plátno

61,5 × 38,5 cm

sign. na rubu P. Kotík 47

75 000 Kč

KOTÍK Pravoslav (1889–1970)

V interiéru

1941

olej, plátno

65 × 47 cm

sign. UN P. Kotík 41, na rubu P. Kotík 1941 na rubu štítek Christies s popisem díla

240 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

Impressionist and Modern Art, Christie’s, Londýn, 28. 11. 2007, pol. 206; soukromá sbírka, ČR

členem Umělecké besedy. Kotíkova první samostatná výstava se konala vŽelezném Brodě roku 1921. Dále se účastnil výstavy k 60. jubileu založení Umělecké besedy v Praze. Vroce 1924 však Uměleckou besedu kvůli názorovým neshodám opustil. Společně s ním odešli např. Miloslav Holý, Karel Holan, Karel Kotrba, Emanuel Frinta adalší. Sněkterými z nich později založil tzv. Sociální skupinu (1925), známou také pod prvotním názvem Ho-Ho-Ko-Ko (Holý, Holan, Kotík, Kotrba). Rok 1924 přinesl Kotíkovi iprvní studijní cestu do Paříže, kterou poté navštěvoval každoročně až do roku 1937. Na podzim roku 1928 se opět stal členem SVU Mánes as ním vystavoval v Mladé Boleslavi. V roce 1930 byl však ze spolku vyloučen pro poškozování spolkových zájmů. Vroce 1932 se natrvalo přestěhoval do Prahy.

Raná díla Pravoslava Kotíka byla ovlivněna expresionismem a fauvismem. Ve dvacátých letech se nechal inspirovat sociálním realismem, (neo)klasicismem i kubismem, s nímž se seznámil na svých studijních cestách po Francii. Celé jeho dílo prostupuje základní motiv existence člověka ve složitých mezilidských vztazích.

Posuzovaný obraz „V interiéru “ je autorsky nezpochybnitelným, vizuálně neobyčejně atraktivním, imaginativně koncipovaným dílem Pravoslava Kotíka, výrazného představitele české moderny, jehož umělecká osobnost byla ve výtvarných formách a stylech nesmírně bohatá a mnohotvárná. Jak přesvědčivě vystihla Dr. Anna Janištinová: „ Z neutuchající dychtivosti po nových cestách se stal živelným hledačem a namnoze i šťastným nálezcem osobitých prostředků, jež mu sloužily k přepisu vlastních životních poznání. Byl nadán citlivou vnímavostí, schopností břitkého rozlišování i jasnozřivého úsudku. Tyto vlastnosti ho po celý život pudily k neúnavné tvůrčí aktivitě.“

Český malíř, grafik, pedagog ailustrátor Pravoslav Kotík se narodil roku 1889 ve Slabcích u Rakovníka. Středoškolské studium absolvoval na reálce v Rakovníku. V letech 1908–1912 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (prof. E. Dítě, K. V. Mašek a J. Schikaneder). Poprvé vystavoval vroce 1909 v Topičově salonu pod pseudonymem P. Kraus. Roku 1912 studia na Uměleckoprůmyslové škole ukončil a uvažoval o možnosti dalšího studia na Akademii výtvarných umění. Byl přijat kprof. J. Preislerovi, studium však nenastoupil. Z finančních důvodů musel roku 1913 z Prahy odejít a přijmout místo suplujícího učitele a asistenta v oboru kreslení a deskriptivní geometrie na císařskokrálovské střední škole v Turnově. Tam vyučoval po dobu tří let. Seznámil se s Boženou Šrajerovou, s níž se oženil aměl dvě děti, dceru Zuzanu (1914) a syna Jana (1916), později známého českého malíře, grafika a teoretika. V roce 1916 se s celou rodinou přestěhoval do Nové Paky, kde pokračoval v pedagogické činnosti. Do Turnova se však vrátil zpět už v roce 1918 a vyučoval střídavě v Mladé Boleslavi a Praze. Jako pedagog působil až do roku 1939.

V letech 1916–1920 patřil mezi členy Spolku výtvarných umělců Mánes. Členství poté přerušil a stal se

Autorovu uměleckou dráhu zbrzdila druhá světová válka. Nemohl veřejně vystupovat a ztratil možnost prezentovat svá díla vzahraničí, kde byl do té doby velice úspěšný. V tomto období se vrací zpět k tématu venkova. Zaměřil se na ztvárnění obyčejných lidí a jejich života pohledem městského člověka. V padesátých letech postupně dospívá k nefigurativnímu tvarosloví.

Pravoslav Kotík obdržel za svou tvorbu řadu ocenění. Např. vroce 1937 získal stříbrnou medaili na Světové výstavě v Paříži, vroce 1965 byl jmenován zasloužilým umělcem. Pravoslav Kotík zemřel roku 1970 vPraze.

Předložený obraz „V interiéru “ je Kotíkovou nádhernou, skvostně tvarově akoloristicky provázanou prací, jež dokázala nádherně prozářit ponurost tehdejší válečné doby. Atmosféra dějinného konfliktu přidala autorovým dílům na scéničnosti a dramatičnosti, malířovy obrazy se staly jakýmisi koncentráty nahromaděných emocí. Jestliže v plátnech jako „ Partyzánská krajina “ (1841–1942), „ Opuštěné ženy “ (1942), „ Kam? “ (1941) či „ Plačky “ (1940–1941) jde o velmi explicitní memento dramatického dění, vjiných, jako v posuzovaném obraze, se odkazy na pohnutou dobu objevují ve formě nepřímých, fantaskních náznaků.

Pravoslav Kotík měl od počátku bezprostřední vztah k realitě, k jevové skutečnosti, která plně prostupovala jeho smyslový svět. Posuzovaný obraz je krásným příkladem Kotíkovy nové imaginativnosti, jež se odehrává mezi čtyřmi stěnami domova. Zatímco ztvárněná žena zdá se řešit jen svůj fyzický odraz v zrcadle, postava muže je zachycena ve znaveném, melancholickém posedu. Scénou doslova prorůstají interiérové rostliny a především dva barevně kontrastní přízraky, postkubistického či postsurreálného charakteru, jež mohou být jakousi významovou obdobou známého symbolu jin a jang.

Obraz „V interiéru “ je jedním z krásných Kotíkových děl vyznačujících se přebohatou vnitřní strukturou, jež má až kaleidoskopický efekt.

KOTÍK Jan (1916–2002)

Malba

50. léta 20. stol.

olej, plátno

110 × 80 cm

neznačeno

650 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Vystaveno

Jan Kotík, GU Karlovy Vary, 1991, č. kat. 22, reprodukce s. 37

Jan Kotík, NG Praha, 1992, Berlín, 1992; Bochum, 1992, reprodukce s. 25

Jan Kotík, Jihlava, 1993

Uvedeno areprodukováno

(monografie) I. Mladičová akol., Jan Kotík, Národní galerie v Praze, 2011, č. soupisu 409, s. 314 a s. 68 (celostránkově)

Obraz „ Malba “ představuje originální, konstruktivně-figurativní, mocně tvarově a koloristicky působivou práci Jana Kotíka, význačného malíře, grafika, designéra, teoretika a pedagoga, který se na proměnách české výtvarné kultury podílel již od svých uměleckých začátků na konci třicátých let. Ve čtyřicátých letech byl členem nejvýznamnějšího dobového seskupení, Skupiny 42, a v padesátých letech patřil k nemnoha autorům, kteří zůstali i v obtížných podmínkách ilegality modernímu výtvarnému názoru věrni. Jeho výstava vroce 1957 v pražské galerii Československý spisovatel představovala jednu z prvních snah o prezentaci aktuálních uměleckých přístupů po období absolutních zákazů. Ukázala velkou osobitost autorovy recepce expresivní, gestické malby, korigované však nezbytným skladebným řádem. Od roku 1969 žil Jan Kotík vNěmecku, v tehdejším Západním Berlíně, a stal se jednou zvýrazných postav českého exilu. Ve svém pozdějším díle se inspiroval výtvarnými a myšlenkovými proudy jako minimalismus, arte povera, instalace aenvironment, vždy se současnou snahou o originální výtvarný rukopis. Vystavoval na Světových výstavách Expo (Paříž 1937, Brusel 1958, Montreal 1967), na Benátských bienále (1964 a 1976) av roce 1997 obdržel v Berlíně cenu Freda Thielera.

Jan Kotík se narodil se roku 1916 v Turnově jako syn malíře Pravoslava Kotíka. Dětství prožil v Mladé Boleslavi, kam se jeho rodina přestěhovala kvůli otcově pedagogickému působení. Mladého Jana výrazně ovlivnilo prostředí otcova ateliéru. Za zlomový okamžik svého života však později označil návštěvu malíře Vincence Beneše, který ho vzal na výstavu Bohumila Kubišty pořádanou jeho otcem kdesátému výročí malířova úmrtí.

Po vyučení typografem vystudoval Jan Kotík Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u prof. Jaroslava Bendy (1935–1941). V průběhu války působil jako učitel na pražské soukromé umělecké škole (1941–1943). V letech 1942–1948 byl členem Skupiny 42. Tato příslušnost, s ambicí zobrazovat „svět, v němž žijeme“, zásadně ovlivnila jeho tvorbu čtyřicátých let. Po zániku skupiny se od figurativních námětů posunul ke gestické abstrakci, vyvažované jeho ranou typografickou zkušeností, jež expresivní výrazovost harmonicky tlumila.

V roce 1945 se stal členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a o rok později Umělecké besedy. Od roku 1947 pracoval jako vedoucí vzorkových dílen a ateliérů Ústředí lidové a umělecké výroby (ÚLUV). Poté, co byl roku 1952 kvůli stykům se skupinou surrealistů okolo Karla Teigeho vyšetřován tajnou policií, se veškerých vedoucích funkcí vzdal. Protože od počátku padesátých let nemohl vystavovat, začal se věnovat teorii umění apublicistice. Přispíval do časopisů Život, Tvar (člen redakce vletech 1948–1963), Výtvarná práce, Výtvarná kultura a dalších.

Jan Kotík působil jako externí docent na západoněmeckých vysokých školách. Roku 1989 se po Sametové revoluci vrátil zpět do vlasti, kde krátce působil jako docent na Akademii výtvarných umění v Praze (1991–1992). Zemřel roku 2002 v Berlíně.

Předložený obraz „ Malba “ je vzácnou a výbornou Kotíkovou prací z období „temna“ padesátých let, z období, které není příliš bohaté na autorovy malířské realizace (ty tehdy nemohl ani vystavovat), ale je spíše spjaté s jeho činností designérskou. Práce tohoto typu Kotík sám později nazval jako „ obranné “, čímž trefně vystihl svůj umělecký alidský postoj v době, vníž bylo třeba jakýmikoli prostředky bojovat proto její dusivosti. Hlavním námětem obrazu „ Malba “ je stylizovaná, plošná ženská figura, rozčleněná černými liniemi do bohatě barevně akcentované mozaiky, sedící v interiéru. Ten je charakterizován výrazným vertikálně-horizontálním barevným členěním a motivem stylizované květiny vkvětináči. Setkáváme se tu jak s civilistní poetikou, která definovala Kotíkovu tvorbu již od jeho členství ve Skupině 42, tak s jeho typickou zálibou v koloristickém vygradování plátna a v promyšleném konstruktivním akcentu.

Použitá znaková konstruktivní figurativní forma, odvozená z postkubistického elementarismu, má velmi blízko ke slavnému „bruselskému stylu“, i když autor sám toto označení odmítal. Jaromír Pečírka ve svém textu o Kotíkových pracích z let 1948–1956 příznačně upozorňoval na jejich výrazné koloristické ladění a členění plochy připomínající katedrální okna. Zdenek Primus přítomnost uvedených formálních prvků neméně přiléhavě popsal jako „ estetizujícídoteky racionálně smýšlejícíhoumělce s praxí v designu “.

Jestliže předložený obraz Jana Kotíka přes svou přiznanou figurativnost nese abstraktní název, je to jen potvrzení Kotíkova tehdejšího uvažování, které neklamně směřovalo k novému, konceptuálnímu vnímání obrazu: „ Obraz = plocha,plocha = věc.“

70 JANEČEK Ota (1919–1996)

Hlava 1945

olej, karton 23 × 15 cm

sign. PN Janeček 8. 7. 45 na rubu kresba Akt

120 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Dílo pozdního syntetického kubismu

Obraz „ Hlava “ je autentickým, kubisticko-elementaristickým, vzácným komorním dílem Oty Janečka, výrazného solitéra české výtvarné scény druhé poloviny dvacátého století, neobyčejně všestranného umělce, který svou rozsochatou prací zasáhl do malby, kresby, grafiky, plastiky, knižní ilustrace i do známkové tvorby. Zabýval se též textilní tvorbou a šperkem. Ota Janeček byl roku 1985 anglickou kritikou označen za největší osobnost světové kresby dvacátého století, spolu s Picassem, Braquem, Modiglianim, Schielem a Matissem. Patřil k nemnoha českým autorům, jimž se již za života podařilo dosáhnout věhlasu uznávaných klasiků.

Jeho talent vyrostl na řadě doplňujících se dualit. Rozum a cit, řád achaos, příběh a poezie, družnost a intimita, město avenkov, to vše nalezneme v autorově neobyčejně přitažlivé tvorbě, jež prošla řadou výrazných tvůrčích období. Byl ovlivněn kubismem, Amedeem Modiglianim, strukturalistickým zkoumáním tvarů živé hmoty i lyrickým realismem.

Ota Janeček jedinečným způsobem rozvinul lyrickou notu české výtvarnosti, jejíž kořeny lze hledat dokonce už v gotických madonách tzv. krásného slohu. Zatímco jedna linie jeho tvorby je nespekulativní poetizací reality, senzualistickým vyznáním obdivu k nekonečnému bohatství tvarů a barev v přírodě, druhá linie jeho díla nechává zaznít racionalistickému tónu, je výtvarnou transformací ve smyslu abstrakce, hledáním principu řádu a konstrukce.

Janeček se narodil roku 1919 v obci Pardubičky, dnešní součásti města Pardubice. V letech 1930–1937 navštěvoval reálku v Hradci Králové, kde také maturoval. Vletech 1937–1939 studoval kreslení a deskriptivní geometrii na Českém vysokém učení technickém v Praze umalíře a grafika Cyrila Boudy a sochaře Karla Pokorného. Vletech 1941–1942 byl studentem Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Roku 1941 se

účastnil kolektivní výstavy vDivadle E. F. Buriana D 41 a jako host Členské výstavy Umělecké besedy, v letech 1941–1943 vystavoval na Zlínském salonu mladých. Roku 1943 byl přijat za člena Spolku výtvarných umělců Mánes a v roce 1945 za člena Sdružení českých umělců grafiků Hollar. V roce 1946 byl zastoupen na významné výstavě současného českého umění Art tchécoslovaque v Paříži, Bruselu, Lutychu a Antverpách.

Během svého života vytvořil více jak tisíc grafických listů. Vroce 1963 získal první cenu v Sao Paulu za ilustraci dětské knihy a v roce 1970 stříbrného orla na Mezinárodním knižním veletrhu vNice. Byl několikrát vyznamenán v soutěži o nejkrásnější československou knihu. Je také ilustrátorem nejznámější české Čítanky. V roce 1985 byl jmenován zasloužilým umělcem. Jeho celoživotní dílo bylo završeno roku 1995 velkou retrospektivou v pražském Mánesu.

Posuzovaný obraz „ Hlava “ vznikl v Janečkově prvním výrazném tvůrčím období (1943–1948), kdy rozvíjel osobitou a nedogmatickou interpretaci kubismu. Tento formální princip poznamenal jeho práci do té míry, že jeho působení bude sledovatelné téměř vcelém autorově díle. Jak napsal L. Hlaváček, „Janečkův kubismus bude nepochybně jednou uznán za zcela specifickou modifikaci tohoto uměleckého názoru v dějinách českého výtvarného umění“.

Janečkova obrazová laborace s kubismem byla podpořena také jeho prvním pobytem vPaříži, uskutečněným právě roku 1945, kdy se seznámil s Oscarem Domínguezem, který tehdy procházel výrazným „picassovským obdobím“, velmi významným v rámci celého jeho díla. Domínguez, přezdívaný „ Cajman “, propojil Janečka s celou společností Španělů žijících ve francouzské metropoli (včetně samotného Pabla Picassa). Právě z Janečkovy iniciativy pak byla v pražském Mánesu roku 1946 uspořádána výstava „ Umění republikánského Španělska. Španělští umělci Pařížské školy “, která po sedmiletém období kulturní „pouště“ představovala první kontakt československého umění se světovou uměleckou avantgardou ana mladší české umění zapůsobila „přímo osudově“.

Posuzovaný obraz „ Hlava “ zaujme pregnantní formou pozdního syntetického kubismu, kdy ztvárněný námět je transponován na výstižný elementární výtvarný znak, jehož působení umocňuje neotřelý, kontrastní kolorit v bohaté rukopisné orchestraci.

V konstruktivně cítěném tvaru jako by se se zúročilo autorovo někdejší studium na pražském Vysokém učení technickém.

Ženský akt, zachycený na zadní straně díla, lze pro svou kreslířskou spontaneitu a téměř surreálně vzduté formy vnímat jako mimořádně působivý protiklad „ Hlavy “.

Kresba Akt na rubu obrazu

GROSS František (1909–1985)

Praha – Na Františku (Staveniště)

1941

olej, plátno

72 × 109 cm

sign. PD F. Gross 41

190 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

významná sbírka českého moderního umění, Praha; Galerie Art Praha, 20. 11. 2011; významná sbírka moderního umění, Slovensko

Uvedeno (monografie) J. Kotalík, František Gross, NČSVU, 1963

Grossovo jméno se nejprve objevilo spolu s nastupující mladou generací na výstavě v divadle E. F. Buriana v roce 1937. Roku 1941 se František Gross a František Hudeček účastnili dvou generačních výstav, „Konfrontace“, připravené Lvem Neradem, a přehlídky „ Několik mladých na Kladně “, koncipované Jiřím Kotalíkem, jehož oba jmenovaní umělci oslovili nejvíce. Ti se téhož roku stali členy Umělecké besedy a od té doby se pravidelně zúčastňovali jejích výstav. 27. listopadu 1942 je pak Gross přítomen ustavující schůzky „Pracovní skupiny“ v ateliéru Jana Smetany, z níž vzešla dnes slavná Skupina 42.

Grossův malířský zájem se obracel od roku 1939 především k městu. Žil tehdy vmetropoli již pátý rok, když se Praha po nacistickém vpádu stala městem okupovaným. Snad i tato skutečnost ho k Praze natrvalo připoutala. Z kleeovských krajin tak vkročil do městské krajiny. Byl přesvědčen, že krajina jako impulz k tvorbě zůstane vždycky, ikdyž si malíř „ promítá a pro sebe řeší spoustuvěcí, které se zdaleka nevejdou do pojmu krajinářství “. Město pokládal za součást umělé přírody změněné člověkem.

Skutečnost, že Gross byl v době vstupu do Skupiny 42 plně vyzrálou individualitou, která rozhodně odmítala skupinovou „řeholi“, příkladně dokládá posuzované dílo „ Praha – Na Františku (Staveniště) “. Malíř ztotožnil svůj výtvarný svět s prostředím, jež ho obklopovalo. Za svůj úkol si předsevzal „všemi prostředky dopátrati se skrytého významu našeho nejbližšího okolí “. Jsa tehdy zaměstnán jako učitel, transformoval vjemy ze své každodenní cesty do školy vobrazech, v nichž všednost je cokoli jiného než všední.

Posuzovaný obraz „ Praha

Na Františku (Staveniště) “ je autentickým, galerijním, výrazově již plně skupinovým dílem Františka Grosse, zakládajícího člena Skupiny 42, malíře nevyčerpatelné tvarové fantazie, podkrkonošského rodáka, který si zamiloval „prašivé a oslnivé město“ – Prahu, vníž žil a v níž dokázal objevit dříve nepovšimnutá místa a odhalit jejich poetické kouzlo.

František Gross pocházel z Nové Paky. Přátelství a umělecké plány ho v mládí sblížily s dalšími dvěma umělci pocházejícími z tohoto města: Miloslavem Hákem aLadislavem Zívrem. Ze svého rodiště odešel do Prahy, kde se neúspěšně hlásil na Akademii výtvarných umění. Začal tedy studovat architekturu na Českém vysokém učení technickém. Po prvním roce přestoupil na Uměleckoprůmyslovou školu a tam došlo k osudovému setkání: poznal se s Františkem Hudečkem. Jejich povahy se přitom odlišovaly až do prudkých konfliktů – toto rivalské přátelství stupňovalo výtvarné úsilí obou do vysokých obrátek.

Obraz „ Praha – Na Františku (Staveniště) “ je jedním z Grossových nejrozměrnějších a nejmonumentálnějších děl. Autor se tu, zcela v duchu Chalupeckého manifestu „ Svět, v němž žijeme “ vyjadřuje k autentické skutečnosti nové, přírodě se vzdalující městské civilizace. Tematizuje svůj vztah k městu, který se stal určujícím motivem jeho tvorby. Prozkoumává pražské zákoutí Na Františku vkontrastu starobylé gotické architektury kostela a moderního staveniště, otevírajícího průhled na rozrůzněné hmoty pitoreskních staropražských domků. Vydává poetické svědectví o skutečnosti, která v jeho výtvarném zpracování působí až fantomaticky. Scenérii Starého Města zaznamenává mimořádně sugestivně v jejím tichu a opuštěnosti. Zachycuje klid před bouří, tesknotu válečné doby. Jako by vše bylo zahaleno do snové atmosféry, promlouvající na diváka řečí tajemství. Gross vytváří jakousi scénu, na níž se mohou odehrávat dramata novodobých lidských osudů.

Posuzovaný obraz „ Praha – Na Františku (Staveniště) “ je prodchnut všemi složkami tvarového i emotivního bohatství viděného motivu. Je vystavěn na harmonickém vyvážení prostorových a koloristických vztahů. František Gross mu svým smyslem pro konstruktivní řád vtiskl jasný rozvrh architektonické tektoniky forem a linií. Elementární, redukované výrazové prostředky podtrhuje jemně odstíněné barevné ladění s dominantním šedo-modrým tónem, jež přesně vystihuje atmosférický opar městské aglomerace.

Harmonické a prostorové vztahy se smyslem pro konstruktivní řád

72

KOTÍK Pravoslav (1889–1970)

Strom s hejnem havranů

1941

akvarel, karton

22,5 × 29,5 cm

sign. PD P. Kotík 41 na rubu štítek s autorským popisem díla

18 000 Kč

73

ZRZAVÝ Jan (1890–1977)

Benátské náměstí

barevná litografie 11/200

31,5 × 47 cm

sign. PD Jan Zrzavý

50 000 Kč

74

HOFFMEISTER Adolf (1902–1973)

Neštěstí malé Žofie

1963

koláž, kvaš, tuš

24,5 × 34,5 cm

sign. PD monogram AH 63

48 000 Kč

75

KUNDERA Rudolf (1911–2005)

Les sardines

1969

olej, plátno

27,5 × 41,5 cm

sign. PD Kundera 69

na rubu na rámu číslo soupisu No 62 RK a razítko

Galerie E. Gaors, Marseille

25 000 Kč

76 DVORSKÝ Bohumír (1902–1976)

Krajina pod Svatým Kopečkem

1943

olej, plátno

81,5 × 117,5 cm

sign. PD Boh. Dvorský 43

80 000 Kč

REYNEK Bohuslav (1892–1971)

Krajina s lesem apolem

kresba uhlem

22 × 29,5 cm (výřez)

sign. PD Reynek

35000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Dílo „ Krajina s lesem a polem “ je originální, typicky pastorálně laděnou, na trhu s uměním raritní kresebnou prací Bohuslava Reynka, výrazného solitéra českého umění a literatury dvacátého století, básníka, grafika, vydavatele a překladatele. Patřil ke generaci autorů, kteří smysl umění hledali v souladu osobního přesvědčení avíry spřirozeným řádem světa a jeho estetikou. Jeho dílo nesmělo být od roku 1948 až do poloviny šedesátých let vydáváno ani vystavováno, plného uznání se mu dostalo až po pádu komunismu.

Bohuslav Reynek se narodil 31. května 1892 v Petrkově u Německého Brodu (dnes Havlíčkův Brod) jako jediný syn Bedřicha Reynka a Marie Reynkové, rozené Divišové. V letech 1899–1905 chodil na obecnou školu v nedalekém Svatém Kříži. Následně pokračoval ve studiích na německém reálném gymnáziu v Jihlavě, kde získal skvělou jazykovou průpravu. Výrazně tam na něj zapůsobily dvě osobnosti: učitel Max Eisler (později profesor dějin umění na vídeňské univerzitě) a spolužák a malíř Jaroslav Libra. Pod jejich vlivem začal kreslit a malovat. První dochované kresby pocházejí z roku 1909. Od roku 1912 začal psát básně, první mu otiskla Moderní revue už vroce 1913, další vroce 1914 pak revue Nova et vetera, čímž byla zahájena mnohaletá spolupráce s nakladatelstvím Josefa Floriana ve Staré Říši. Na podzim se mladý Bohuslav na přání svého otce stal posluchačem zemědělského oboru Vysoké školy technické v Praze, ale pro naprostý odpor ke studiu po několika týdnech ze školy zběhl auchýlil se na rodinný statek do Petrkova.

V roce 1915 vDobrém díle vyšla jeho první kniha – překlad Charlese Péguyho – Koberec vyšívaný sv. Jenovéfě a Johance z Arku. Od roku 1916 začal velmi intenzivně spolupracovat s Josefem Florianem, překládat pro jeho edice, také se začal věnovat své vlastní básnické tvorbě a překladatelství. Od dvacátých let, inspirován Josefem Čapkem a Vlastimilem Hofmanem, vytvářel první linoryty. Ve své nové literárně-výtvarné edici Sešity poezie tyto linoryty otiskl současně se svými překlady.

V roce 1923 pracoval na prvotině překladu francouzské básnířky Suzanne Renaudové Ta vie est là (1922). Ta ho zaujala natolik, že autorce napsal a vydal se za ní na návštěvu. Po půlročních námluvách se s ní v březnu 1926 vGrenoblu oženil. Zimu 1926–1927 trávili novomanželé opět vGrenoblu, Reynek tam hodně kreslil, zejména okolní krajinu a sakrální architekturu. Roku 1929 tam vgalerii Saint Louis uskutečnil první samo -

statnou výstavu, následovanou první sólovou výstavou v Československu – v Městském průmyslovém muzeu v Pardubicích. Vedle kreseb z Petrkova a Provence byly vystaveny i linoryty z počátku dvacátých let a soubor Reynkova dosavadního vydavatelského, básnického a překladatelského díla. Začal spolupracovat i sjinými nakladateli, např. brněnským Atlantis, seznámil se také s Vlastimilem Vokolkem, který začal tisknout jeho první grafiky. Roku 1935 vyšel jeho překlad manželčiny básně Křídla z popele s pěti reprodukcemi jeho kreseb. Prvních deset let jejich společného života střídala rodina téměř pravidelně letní pobyty na Českomoravské vysočině se zimními ve Francii. Narodili se tam také synové Daniel a Jiří. Po smrti svého otce vzáří 1936 se Bohuslav Reynek i srodinou natrvalo usadil na petrkovském statku. Vtěžkých válečných letech připravil své první grafické album Sníh. Vroce 1942 začal pracovat na cyklu dvanácti suchých jehel Pastorale (1942–1947), orok později na souboru osmnácti suchých jehel nazvaném Pašijový cyklus (1943–1949). Vlednu 1944 dostal od Němců výpověď zvlastního statku acelá rodina se musela vystěhovat. Přijali pozvání rodiny Florianovy a nastěhovali se do jejich domu ve Staré Říši. Po skončení války, koncem května 1945, se opět do Petrkova vrátili. Vté době začal Reynek experimentovat s monotypickými otisky svých suchých jehel, které částečně nahradily kolorování. Tuto techniku vylepšoval až do své smrti. Vletech 1948–1949 pracoval na cyklu Job (1948–1949).

Reynkovi dvorní vydavatelé Vlastimil Vokolek, Jan Václav Pojer a Zdeněk Řezníček byli vlétě roku 1949 znárodněni a1. října byl znárodněn i petrkovský statek. Díky administrativním zmatkům k vystěhování rodiny naštěstí nakonec nedošlo. Vroce 1955 Reynek dokončil sbírku Mráz v okně ana více jak deset let se jako básník odmlčel. Naopak léta 1955–1960 byla dobou nejpilnější práce na grafikách. V hluboké odloučenosti, samotě a soustředění vznikly desítky grafických listů. Roku 1964 měl první samostatnou výstavu v Československu po třiceti pěti letech. Následovaly další výstavy doma iv zahraničí.

Autorovo literární dílo čítá kromě jedenácti vlastních básnických sbírek více než sedmdesát knih překladů a stovky dalších publikovaných či dosud nepublikovaných textů. Jeho výtvarné dílo je rovněž bohaté. Jestliže Reynek vytvořil na šest set suchých jehel a leptů v několika tisících otisků, je počet kresebných prací výrazně nižší: okolo dvou set. Ztoho také vyplývá sběratelská vzácnost posuzované práce.

Dílo „Krajina slesem apolem“ je velmi sugestivní, naprosto motivicky avýrazově typickou, „chvějivě citovou“, spirituálně laděnou prací pocházející z období, kdy autor začal samostatně vystavovat a jeho práce našla pozitivní rezonanci u publika. Námět krajiny byl ve třicátých letech u Reynka dominantní, teprve později převládly přiznaně biblické motivy.

Krása předložené uhlokresby je nehledaná, prostá, vysoce senzitivní. Reflektuje přesně postoj autora, který tvořil a žil jako solitér. Je zrcadlem hluboké křesťanské spirituality, jež Reynka vedla k pokoře a hledání zázračna i v nejobyčejnějších věcech aprojevech existence.

78

REYNEK Bohuslav

(1892–1971)

Bílá koza

suchá jehla

5,5 × 9 cm

sign. PD Reynek

35 000 Kč

79

REYNEK Bohuslav

(1892–1971)

Vánoce

1938

suchá jehla

12 × 15 cm

sign. PD B. Reynek

40 000 Kč

80

REYNEK Bohuslav

(1892–1971)

Ukřižování

suchá jehla

12 × 8 cm

sign. PD Reynek

35 000 Kč

TOYEN (Marie Čermínová) (1902–1980)

Návrh na obal desky Milta

Jacksona

1954–1955

kombinovaná technika, kvaš, papír 40 × 40 cm sign. LU monogram T

650000 Kč

pravost potvrdil Dr. Karel Srp, odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

Hôtel Drouot, Succession Toyen, Paříž, Francie, 21. června 1982 (pravděpodobně)

soukromá sbírka, Švýcarsko

soukromá sbírka, ČR

surrealismu

Předložené dílo „ Návrh na obal desky Milta Jacksona “ je autentickou, sběratelsky pozoruhodnou, na trhu raritní designérskou prací Marie Čermínové alias Toyen, autorky světového renomé, ústřední představitelky evropského surrealismu a bezesporu nejslavnější české malířky dvacátého století. Byla členkou Uměleckého svazu Devětsil, posléze Skupiny surrealistů vČSR a po své emigraci do Francie vroce 1947 se stala integrálním článkem pařížské surrealistické skupiny soustředěné kolem André Bretona a Benjamina Péreta.

Toyen se narodila jako Marie Čermínová roku 1902 v Praze na Smíchově poštovnímu pomocníkovi Václavu Čermínovi a Marii, rozené Jedličkové. Osvé rodině však nemluvila, zřekla se jí ve prospěch uměleckého života. Roku 1922 se vzdala svého občanského jména a přijala pseudonym Toyen. S výjimkou několika blízkých přátel, kteří ji říkali familiérním „ Manko “, ji nikdo neoslovil jinak než pseudonymem „ stejně nesklonným jako její umění “ (K. Teige), jež údajně vymyslel básník Jaroslav Seifert při společné návštěvě Národní kavárny. Vroce 1966 měla Toyen sama vysvětlit jeho genezi Otakaru ŠtorchMarienovi tak, že vznikl zkrácením francouzského slova „citoyen“ (občan). Psychoanalytik Bohuslav Brouk ho naopak interpretoval jako „ to je on “, což odůvodnil autorčiným stylizováním se do mužské role.

Toyen studovala v letech 1919–1922 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, ale nedokončila ji. Vroce 1922 během pobytu na jadranském ostrově Korčula navázala životní přátelství s malířem Jindřichem Štyrským, který se stal jejím uměleckým partnerem. Tento vztah přerušila po dvaceti letech malířova předčasná smrt. Vroce 1923 se jako nová členka Devětsilu podílela svými poeticko-naivistickými obrazy na ve své době skandální výstavě Bazar moderního umění. Léta 1925–1929 strávila se Štyrským vPaříži, kde z intenzivních zážitků z tamní umělecké scény a také pod vlivem Teigeho poetismu proklamovali nový nefigurativní umělecký směr, usilující o „ztotožnění malíře a básníka“, který nazvali artificialismem. Po rozpadu Devětsilu v roce 1931 Toyen plynule přešla kzáznamům tzv. vnitřního modelu apráci s tzv. konkretizovanými objekty. Její surrealistická tvorba se plně rozvinula roku 1934, kdy se také stává zakládající členkou Skupiny surrealistů v ČSR. Návštěva André Bretona a Paula Eluarda z pařížské surrealistické skupiny na jaře roku 1935 v Praze zahájila vzájemnou spolupráci, která alespoň pro Toyen vykrystalizovala v účast na všech mezinárodních výstavách surrealismu od třicátých po šedesátá léta.

V roce 1947 odjela spolu se surrealistickým básníkem Jindřichem Heislerem, kterého za války ukrývala před deportací ve své koupelně, do Paříže, kde se natrvalo usadila. Pokračovala tam v rozvíjení metody magického realismu, aby dospěla k fascinujícím hádankovitým obrazům, nabitým silným erotickým potenciálem.

Předložené dílo „ Návrh naobal desky Milta Jacksona “ je kvalitní, vzhledem k „zadání“ velmi výstižně pojednanou, avšak současně plně fantazijní prací z pařížského období, kdy se Toyen, patřící k nejužšímu kruhu přátel André Bretona, „ ponořila do hlubokého prostoru noci, do matoucího prostoru snů, halucinací a prchavých přeludů “ a ve svých rozjitřených citových stavech výtvarně směřovala až k jakési informelní abstrakci, plné skrytých i zjevných narážek. Přes zjevnou změnu stylu spojuje díla z artificialistického, surrealistického a pařížského období jedna myšlenková linie.

V předloženém díle vystihla Toyen dokonale nejvlastnější specifikum hudební tvorby amerického jazzového hudebníka a skladatele Milta Jacksona (1923–1999), hru na vibrafon. Jemnými, diagonálně vedenými bílými liniemi zde ztvárnila tzv. kameny, kovové desky tohoto bicího nástroje, zatímco paličky stylizovala do dvou červených plných kruhů. Přes tento motiv pak užila svůj pro tuto dobu velmi příznačný abstraktní námět, zde nesporně symbolizující polyfonii hudební skladby, původně inspirovaný stylizovanými prameny ženských vlasů (např. vkresbě věnované Sophie Babet, 28. 2. 1953, soukromá sbírka, Brusel), který současně přecházel do obrazů ve formách různých tvarových a erotických propojení či průniků plného a prázdného.

Lze jen litovat, že vydavatel desky návrh Toyen nepřijal – oto cennější však předložená práce je. Závěrem připomeňme, že stejně pozoruhodně a vysoce osobitě autorka navrhla např. pouzdro na knihu JeanaPierra Dupreye „ La forêt sacrilège et autres textes “ (1970).

Raritní práce ústřední představitelky evropského

ŠÍMA Josef (1891–1971)

Labyrint II

1956

olej, plátno

46,5 × 27 cm

sign. PD J. Šíma 1956

1 200000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

sbírka monsieur Badoita, uměleckého knihaře v Pérouges. Byl blízkým přítelem Šímy, kterému v roce 1964 uspořádal výstavu ve svém ateliéru

Helene Bailly Gallery, Paříž

Posuzovaný obraz „ Labyrint II “ je originálním, symbolicky výmluvným, vývojově vzácným dílem Josefa Šímy, jedné znejvětších postav, jež pro historii ustálily podobu našeho moderního umění, autora, který propojil českou a francouzskou avantgardu a jehož tvorba se vyznačuje neobyčejně osobitou poetikou imaginativního charakteru. Vjeho díle se setkáváme se světem, který není zcela souměřitelný s naší běžnou zkušeností.

Nalezneme v něm jakési útržky opticky vnímané reality: v obrazovém prostoru plují odhmotněné útvary i měkké chomáče vegetace, odolávající zákonům gravitace stejně jako snaze o jejich přesnější předmětnou identifikaci.

Jsou křehkými útvary malířovy představivosti, poetickými nápověďmi, dovolávajícími se divákovy fantazie. Šímova plátna spojují spojují nebe azemi, hmotu a světlo. Mají napětí mlna a náhlého osvícení bleskem. Poutají myšlenku tvarem.

Josef Šíma začínal svou malířskou dráhu v prvních poválečných letech obrazy s civilistní tematikou, které byly po jeho odjezdu do Francie vystřídány krátkým obdobím experimentace v oblasti výtvarné formy. V letech 1922–1924 maloval lyrické evokace pařížských ulic, nábřeží a přístavů, v nichž se odrážela atmosféra

rodícího se poetismu. Na krátký čas se přiblížil geometrické abstrakci, aby ho posléze zaujal rodící se surrealismus se svými sondami do hlubinných vrstev lidské psychiky. Tehdy začíná hledat malířský ekvivalent pro svůj vlastní vnitřní svět. Do jeho obrazů vstupují prvky svobodné imaginace, archetypální formy krystalu, kosmického vejce, ženského torza. Jeho poetika se plně vyhraňuje v kontaktu s mladými filozofujícími básníky, s nimiž roku 1927 zakládá skupinu Le Grand Jeu (Vysoká hra).

Historik umění František Šmejkal, autor nejvýznamnější monografie o Josefu Šímovi (1988) napsal: „ Šímova tvorba nemá žádnou vlastnost, která by odpovídala překotnému rytmu dnešní doby a jejím tisícerým proměnlivým tvářím. Nepoddává se na první pohled, není nápadná, nešokuje, nikoho nepřipomíná, nedožaduje se pozornosti zvláštní technikou nebo novými materiály. Zdá se, že nic nepopírá. Prostě existuje.“

Na počátku druhé světové války přestal Josef Šíma malovat. Válečné události, evokující mu zažité útrapy války první světové, v jeho mysli zpochybnily význam moderního umění i jeho vlastní práce. Od výtvarné tvorby se odloučil na celé desetiletí. Tato tvůrčí cézura byla přerušena jen několika díly a souborem kreseb, který vznikl při jeho cestě na Slovensko roku 1947. Tento cyklus je pozoruhodný tím, že obsahuje i několik krajně zjednodušených, téměř abstraktních kvašů krajiny, předznamenávajících autorovu budoucí tvorbu. K další systematické práci se Josef Šíma vrací teprve na přelomu let 1949–1950.

Posuzovaný obraz „ Labyrint II “ je jedním ze vzácných děl, které uvádějí tento nový, obsáhlý úsek autorovy tvorby, zahájený na prahu padesátých let a ukončený až jeho smrtí. Vtéto fázi Šíma cíleně utlumil formální experimenty. Sledoval tím vlastní myšlenkový vývoj, kdy mu byly blízké postoje sledující především vnitřní duchovní růst, nikoli technický a společenský pokrok. Ještě předtím, než se jeho hlavním tématem stane krajina, země avyjádření její prapodstaty, vtiskne se do jeho imaginace motiv města, který ho fascinoval již v době jeho prvých let v Paříži, nicméně tentokrát uchopený zcela jinak. Šíma se ve svém druhém velkém tvůrčím úseku navracel ksobě samému, ke zdroji, jenž byl jednou prožit a zhotoven, nicméně poskytoval mu nové malířské a výtvarné představy, jdoucí do duchovního rozměru.

Téma labyrintu, ztvárněné na posuzovaném obraze, se stalo symbolem jeho předchozího desetiletého tvůrčího bloudění i nového hledání a navazování přerušené kontinuity. Zachycená bizarní architektonická skrumáž, prolomená četnými okenními a dveřními otvory, vychází z Šímova autentického vizuálního zážitku – evokuje chaotickou spleť strmě stoupajících, zalomených uliček ve staré Nizze. Tamní na sebe doslova „naskládané“ kamenné domy se na tomto plátně proměnily vneprostupnou hradbu zdí, matoucích cest, slepých otvorů a převážně zavřených oken adveří. Tato snová vidina však není nakonec tak bezvýchodná: tísnivé pocity z uzavřeného prostoru tlumí azurová modř nebe, jež se taktéž velmi sugestivně prodírá ztemnot nitra země.

Snová vidina osobité poetiky imaginace města

83

KOTÍK Pravoslav

(1889–1970)

Ubývání hmoty

konec 60. let

olej, lepenka 50 × 60,5 cm

sign. LN P. Kotík

na rubu autorský štítek

s popisem díla

65 000 Kč

84

JANEČEK Ota (1919–1996)

Organismy

1971

olej, karton, sololit 46 × 57 cm

sign. UD Janeček 1971, na rubu

Ota Janeček 1971

na rubu název díla autorem

160 000 Kč

85

JANEČEK Ota (1919–1996)

Touha

1984

olej, plátno

65 × 54 cm

sign. PD Ota Janeček 84, na rubu Ota Janeček 1984 na rubu název díla autorem

a štítek Díla s popisem

a razítko ČFVU

140 000 Kč

86

BAUCH Jan (1898–1995)

Ikona

1975

olej, plátno

73,5 × 73,5 cm

sign. LN Jan Bauch 1975, na rubu Jan Bauch 1975

260 000 Kč

87

KUTÁLEK Jan (1917–1987)

Muzikanti

keramika, glazovaná pálená hlína

36 × 36 cm

sign. LD Kutálek

10 000 Kč

88

KUTÁLEK Jan (1917–1987)

Rodina

keramika, glazovaná pálená hlína

45,5 × 46 × 5,5 cm

sign. LD zestrany Kutálek

10000 Kč

89 KUTÁLEK Jan (1917–1987)

Ptáčci

glazovaný keramický talíř

35,5 × 40 × 5,5 cm

sign. PD Kutálek, na rubu Kutálek

10 000 Kč

90

KUTÁLEK Jan (1917–1987)

Krasojezdkyně

keramika, glazovaná pálená hlína

36 × 36 cm

sign. UD Kutálek

10 000 Kč

91 JANEČEK Ota (1919–1996)

Trávy 1982

olej, plátno

70 × 80 cm

sign. PD Ota Janeček 1982, na rubu Ota Janeček 1982

na rubu název díla autorem a štítek s katalogovým číslem soupisu 1778

160 000 Kč

Plátno s názvem „Trávy “, datované rokem 1982, je autentickým reprezentativním dílem Oty Janečka – nepřehlédnutelné osobnosti českého umění druhé poloviny 20. století.

Na výtvarnou scénu Janeček nastoupil v temném období druhé světové války. Jako umělec všestranného talentu dokázal podnětně obsáhnout nejen malbu, ale i plastiku, volnou grafiku, ilustraci i tvorbu užitkovou. Prošel řadou formálních období, byl ovlivněn kubismem, strukturalistickým zkoumáním tvarů živé hmoty i lyrickým realismem.

Pro tvorbu Oty Janečka jsou však bezesporu nejpříznačnější jeho obrazy přírody, v níž hledal symboly klidu, rovnováhy a nezastavitelného koloběhu života. Janeček byl přímo okouzlen motivy trav, motýlích křídel, ptáků aslunce. Právě motiv trávy, jejích stébel a harmonického tetelení se v teplém prostoru, se stal jedním z klíčových a emblematických zdrojů umělcovy inspirace.

Tímto motivem, Janeček dokonale navázal na bohatý odkaz básnivého ztvárnění přírody, jak se utvářel již ve starém Orientu. Ve staré mytologii představují trávy všechno co je hojivé, co léčí a vrací člověku život. Od staré Číny přes Indii a předkolumbovskou Ameriku až k lidové medicíně se k nim váže básnivá vize genetické mocnosti.

Obraz „Trávy “ (1982) je mimořádně zdařilé, sběratelsky nanejvýš exkluzivní Janečkovo dílo. Práce má výjimečně svěží až expresivní, dynamický charakter, nic neměnící na úžasné harmonii celku.

Stébla trav jsou zde pojata až v kaligrafickém rázu –jejich ostrá kresba je v perfektním kontrastu s něžně rozmývanými okry vpozadí. Při delším pohledu na uvedené plátno můžeme snad i přestat vnímat tato stébla jako pouhou „vegetaci“, namísto toho se nabízí pohled na shluk komplikovanějšího, až společensky utvářeného organismu.

92

JANEČEK Ota (1919–1996)

Potrét s měsícem

1990

olej, plátno, sololit

86 × 62 cm

sign. LD Ota Janeček 90

80000 Kč

93

BÍM Tomáš (1946)

Cirkus Humberto

akryl, karton

33 × 23,5 cm (výřez)

sign. LD Bím

na rubu dedikace autorem z roku 1993

50 000 Kč

94

KOMÁREK Vladimír (1928–2002)

Žluté zátiší

1984

olej, plátno

70 × 90 cm

sign. LD V. Komárek 84

40000 Kč

95

PEŠICOVÁ Jaroslava (1935–2015)

Černý pes (z cyklu Kočky a psi)

1983

olej, plátno 180 × 145,5 cm sign. PU Pešicová 83

220 000 Kč

Vystaveno

Jaroslava

Pešicová Kočky, psi a Robert Rauscgenberg, Galerie výtvarného umění v Chebu, 2021

96

RONOVSKÝ František (1929–2006)

Sedící 1963

enkaustika, deska 65 × 52 cm

sign. PD Ronovský, na rubu Ronovský / 1963 s dedikací na rubu dedikace autorem

32000 Kč

97

JÍRA Josef (1929–2005)

Šípkový keř

1997

olej, plátno 50 × 60 cm

sign. PD J. Jíra 97, na rubu J. Jíra 97 na rubu popis díla autorem

150 000 Kč

98

KIML Václav (1928–2001)

Setkání enkaustika, deska 65 × 50 cm

sign. PD V. Kiml na rubu razítko ČFVU a štítek s popisem díla

150 000 Kč

99

FOLTÝN František Karel (1937–2000)

Jiskra naděje

1992

olej, plátno

115 × 85 cm

sign. PD monogram FKF 92, na rubu F. K.

Foltýn / 1992

na rubu popis díla autorem

110000 Kč

100

PAUR Jaroslav (1918–1987)

Archaické fragmenty

1983

olej, plátno

54 × 73 cm

sign. PD J. Paur 83

140 000 Kč

Vystaveno

Galerie umění Karlovy Vary 1985 (razítko na rubu), Museum Kampa 2017

Reprodukováno

monografie Jaroslav Paur, Creativo 2017, str. 212

101

SOUČEK Karel (1915–1982)

Don Quijote a Dulcinea v horách

1980

olej, plátno

98 × 131 cm

sign. PD K. Souček 80

přiložena fotografie autora s dílem

140 000 Kč

Symbol

Představený olej snázvem „ Don Quijote “ ztvárňuje jedno zerbovních témat Karla Součka. Byl to právě motiv dona Quijota, v němž Souček nalezl možnost vyjádřit své humanistické přesvědčení. Jak se sám vyjádřil: „ Miluji Cervantesův román Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha a také se k tomuto tématu často ve svých obrazech a kresbách vracím. Tato postava je pro mne symbolem vytrvalosti, nekompromisnosti, odvahy, neohroženosti, pravdivosti a lásky. To vše mne neobyčejně silněinspiruje.“ Vtěchto slovech je jasně patrné Součkovo souznění asnad i touha po ztotožnění se sliterární postavou, atak ise svým předmětem tvorby.

První Součkovu práci s donquijotovským námětem lze datovat již rokem 1937 nebo 1938, od té chvíle, především pak vroce 1941, se k příběhům této rytířské literární postavy Souček opakovaně vracel.

vytrvalosti, odvahy, neohroženosti, pravdivosti a lásky

102

NEPRAŠ Karel (1932–2002)

Úžas 1973

kresba tuší 49,5 × 32 cm

sign. UD Karel Nepraš 1973

12 000 Kč

103

NEPRAŠ Karel (1932–2002)

Kojení 1975

kresba tuší, pastel 35 × 50 cm sign. PD Karel Nepraš 1975

12 000 Kč

104

MIKULKA Alois (1933)

Totem 1998

dřevěná polychomovaná plastika v. 255,5 cm

sign. zezadu 1998 A. Mikulka

90 000 Kč

Plastika s názvem „Totem “ aobraz „ Pravda je – když tě upálí a nic to nepomůže! “ jsou autentickými originálními díly brněnského rodáka Aloise Mikulky – osobitě postihujícího nejen oblast malířství, ale i sochařství, grafiku, ilustraci, scénografii, divadelní hry, pohádky, básně aprózu pro děti idospělé.

Náměty amotivy svých obrazů a skulptur čerpal Mikulka mnohdy z antické mytologie, bible, středověkých mystérií, ale zároveň také z komiksů, filmových westernů, lidových legend, pohádek a folkloru. Se zapojením vlastní barvité fantazie apřevedením mnohdy starých námětů do současnosti oživuje Mikulka často moralistní témata a uvádí je do situací groteskních a absurdně humorných.

Jako chlapec neměl zrovna jednoduché dětství. Jeho otec byl vězněn nacisty amladý Alois pomáhal matce s domácností apéčí otři mladší sestry. Jako syn „kriminálníka“ musel jít nejen na dva roky kpřevýchově do německé školy, ale také do Kuratoria pro výchovu mládeže.

Po válce, vletech 1948–1952, pak studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu vBrně a následně monumentální malbu v ateliéru Jána Želibského na VŠ výtvarných umění v Bratislavě.

Zájem odílo Aloise Mikulky v posledních letech výrazně stoupl, jeho práce, zvláště oleje nebo skulptura, se na aukčním trhu objevují velmi výjimečně.

105

MIKULKA Alois (1933)

Pravda je – když tě upálí a nic to nepomůže!

1990 olej, deska 63 × 46,5 cm

sign. na rubu A. Mikulka / 1990 na rubu popis díla autorem

65 000 Kč

106

VOJKŮVKA Libor (1947–2018)

Polibek 1980

akryl, plátno 110 × 55 cm

sign. PD Vojkůvka Libor 1980 na rubu popis díla

480 000 Kč

107

KUNC Milan (1944)

Portrait H. J. Müller

1984

kombinovaná technika, plátno 140 × 110 cm

sign. PD M. Kunc 1984 na rubu název díla a štítek s popisem díla

70 000 Kč

Důležitost tvorby Milana Kunce spočívá v návratu k tabuizovanému figurativnímu obrazu, který měl v70. letech minulého století dosti neatraktivní nádech. Klasická malba byla již považována za zcela překonaný výtvarný projev.

Milan Kunc se narodil vPraze, kde v letech 1964–1967 studoval na Akademii výtvarných umění uprofesora Karla Součka. Studium však nedokončil.

Roku 1969 odešel do Německa, kde v letech 1970–1975 studoval na Düsseldorfské akademii u profesora Josepha Beuyse aGerharda Richtera. Koncem 70. let si Kunc vytvořil tzv. ost-pop, což byla jeho vlastní varianta pop-artu. V roce 1979 také založil společně se svými spolužáky Peterem Angermannem aJanem Knapem skupinu NORMAL. Tato trojce umělců se ve své tvorbě postavila proti vážnosti všech, kteří v umění viděli nástroj revoluční proměny světa, namísto toho ve svém díle ukázala humor aoproti modernímu konceptuálnímu diktátu uvedla tradiční obrazovost. Pro skupinu NORMAL, ale především pro samotného Kunce, byla charakteristická harmonie panující mezi kvalitním uměleckým provedením koketujícím s kýčem a banalitou námětu. Právě kýč se stal v Kuncově tvorbě nepostradatelným prvkem, snad možná i tématem samotným. Čemuž nasvědčuje i fakt, že v 70. letech označil svůj osobitý styl tvorby za tzv. „ trapný realismus “.

108

ZOUBEK Olbram (1926–2017)

Anděl přicházející

2005

zlacený olověný reliéf

69 × 26,5 cm

sign. na rubu raznicí O Zoubek

160 000 Kč

přiložen certifikát pravosti autora a Polany Bregantové

109

ZOUBEK Olbram (1926–2017)

Pocta vodě

2000

zlacená olověná plastika v. 67,5 cm

sign. zezadu na plintě raznicí O Zoubek model pro velkou sochu k vodní ploše v Klášterních zahradách v Litomyšli

250 000 Kč

potvrzení pravosti Polany Bregantové

110

LIBENSKÝ Stanislav (1921–2002)

BRYCHTOVÁ Jaroslava (1924–2020)

Polibek (červená varianta)

1957–1986

skleněná plastika, tavené sklo, částečně broušeno a leštěno

15,5 cm

sign. PD S. Lib – J. Bry 57-86

120 000 Kč

111

Bez názvu

1971

originální lept 48/50

14,5 × 20,5 cm

sign. PD autorské razítko Picasso, LN 3. 3. 71

75 000 Kč

Reprodukováno

v katalogu díla Georges Bloch – Picasso, Volume IV, 1970–1972, str. 96

PICASSO Pablo (1881–1973)

BRÁZDA Jan (1917–2011)

Rybářské zátiší

1957

olej, plátno

92 × 115 cm

sign. PD J. Brázda

60000 Kč

Uvedené plátno je velmi raritním dílem Jana Brázdy –pozoruhodného umělce 20. století.

Narodil se ve Vatikánu do rodiny českého malíře Oskara Brázdy ašvédské aristokratky a spisovatelky Amelie Posse-Brázdové. Jeho otec zde zažíval od 20. let 20. století mimořádně úspěšnou kariéru coby portrétista římské aristokracie. Vroce 1925 se politická situace v Itálii změnila arodina se vrátila do Čech. Matka Jana Brázdy, Amelie Posse-Brázdová, se kromě své literární činnosti proslavila také jako bojovnice proti nacismu, což ji vroce 1938 přimělo vrátit se do rodného Švédska poté, co gestapo vydalo příkaz k jejímu zatčení. Její syn Jan Brázda odchází s ní.

Právě ve Švédsku se Brázda stýká se svými vrstevníky adávnými spolužáky z Akademie výtvarných umění v Praze – Endre Nemesem a Peterem Weissem.

Brázdovým ideovým směrem byla kromě malby a sklářství především architektura a scénografie. V oblasti architektury spolupracoval na řadě interiérů švédských kostelů. Co se oblasti scénografie týče, dosáhl Brázda mimořádného uznání. Od 60. let se proslavil jako autor působivých jevištních aranžmá několika baletních inscenací, například pro operu Smetanovy Prodané nevěsty v interpretaci Rafaela Kubelíka, nebo pro Janáčkovu operu Její pastorkyňa (v zahraničí známou pod názvem Jenůfa) v londýnské Covent Garden.

Zde uvedená práce „ Rybářské zátiší “ je mimořádně ojedinělým, dynamickým dílem autora, který se na aukčním trhu téměř nevyskytuje.

Na principu tvorby Pabla Picassa

SERPAN Jaroslav (1922–1976)

Bez názvu

1951

kombinovaná technika, japonský papír, plátno

149 × 114 cm

sign. uprostřed J. Serpan 1951, na rubu J. Serpan / 1951

na rubu popis díla autorem

280000 Kč

Zde uvedená velkoformátová práce pochází z ateliéru Jaroslava Serpana, vlastním jménem Jaroslava Sossountzova – úspěšného malíře, básníka a uznávaného vědce.

Serpan se narodil v Karlštejně uPrahy do rodiny ruských lékařů aemigrantů. Většinu svého života ale prožil ve Francii, kde v roce 1953 obhájil svou dizertační práci z oblasti biologie na pařížské Sorbonně, kde posléze působil jako profesor. Původní jméno Sossountzov si změnil na Serpan, ato podle hada, jehož coby student náhodně chytil ve školní zahradě; pod tímto jménem se i proslavil.

Kariéru voblasti výtvarného umění Jaroslav Serpan zahájil na konci 40. let 20. století, kdy se krátce věnoval surrealismu. Od tohoto směru se poté odklonil a pod vlivem francouzského teoretika umění Michela Tapié se přiklonil k informelu, který vycházel z dynamiky amerického abstraktního expresionismu a boural tradiční pojetí výtvarného umění ajeho kompozic. Inspirován informelem dospěl v první polovině 50. let k osobitému obrazovému stylu přiklánějícímu se ke spontánní malbě. Tapié, spolu se Serpanem a dalšími umělci, jako například Georgesem Mathieu, Antonim Tàpiesem, Jacksonem Pollockem, Alfredem O. W. Schulzem (Wols) či Hansem Hartungem, položili svým dílem základ pro celou poválečnou abstrakci a postmodernu.

Surrealismus, informel a osobitý výtvarný styl spontánní malby, poválečné abstrakce a postmoderny

KOLÍBAL Stanislav (1925)

Bílé kresby – konvolut 9 ks

1968–1971

9× kresba perem

9 ks 43,5 × 30 cm sign. 9× na rubu Kolíbal (68, 71)

350000 Kč

Co spojuje nebo ohraničuje a čeho nedosahuje. Tento systém, zdánlivě zúžený, byl schopen vyjádřit vše, co mě tehdy zajímalo: vyjádřit téma času a jeho pomíjení či nejistoty. Co nás obklopuje, co roste, mění se a chátrá. A v určité chvíli končí.“

Stanislav Kolíbal

Stanislav Kolíbal je mimořádnou osobností českého umění svynikajícím mezinárodním renomé. Tento umělec, narozený roku 1925, se začal prosazovat již od padesátých let jako tvůrce sochařských objektů. Je také vynikajícím kreslířem, ilustrátorem a vyhledávaným autorem instalací výstav. Počátkem devadesátých let působil jako profesor na pražské Akademii výtvarných umění. Jeho dílo je vedle českých veřejných i soukromých sbírek zastoupeno v nejprestižnějších světových galerijních institucích, jakými jsou Muzeum moderního umění v New-Yorku, Metropolitní muzeum v New-Yorku, Solomon R. Guggenheim muzeum v New-Yorku, Tate Gallery v Londýně, Centre Pompidou v Paříži, Muzeum moderního umění ve Vídni, Albertina ve Vídni a řada dalších.

Tato série Bílých kreseb pochází z Kolíbalova umělecky klíčového období, ve kterém dochází k vyslovování základních tematických a výrazových otázek, které provázejí umělcovo dílo řadu desetiletí. Kolíbal zde v kresbách, které využívají geometrických linií a křivek, rozehrává nekonečnou amimořádně nápaditou hru, dotýkající se základních otázek lidské existence. Tímto možná skrytým, ale pro Kolíbalovy kresby a vůbec celé jeho dílo zásadním významem překračuje umělec formální hlediska geometrické abstrakce a minimalismu, ke kterým by mohl být přiřazován. Bílé kresby se, podle slov umělce, vztahují ktématu času. Postihují tedy dění, které nás neustále obklopuje, jímž jsme podmiňováni az něhož není úniku. Kolíbala zajímá proces a průběh dějů, které lze zachytit pouhou linkou či linií. Přitom zde vyslovuje základní osu celé naší existence – růst, proměna a zánik.

Gesto je vtěchto kresbách velmi úsporné a zároveň výrazově plné. A právě v tomto esenciálním přístupu je vidět Kolíbalova genialita asi nejčistěji. Autor sám vnich chtěl vyjádřit proměnlivost přírody v čase, neustálý koloběh vzniku a zániku, nevyzpytatelnost přírodních jevů. Je znich cítit neustálá umělcova snaha nacházet za přírodou objektivní řád, a zároveň z lidského pohledu nepříjemné, přesto však statečně přiznávané aneúnavně vyjadřované uvědomění, že ona snaha nikdy nebude zcela naplněna. Kolíbalovi je tento proměnlivý postoj velmi blízký: „ Nikdy jsem nebyltak abstraktní, abych se vzdal všech souvislostí. Zdráhal jsem se vstoupit do toho bezhlesého, aseptického světa ‚tvaru pro tvar‘.“

„Všechno je tam vyjádřeno linkou. Tím, jaká je, ať přímá neukončená, či zborcená.

115

HUDEČEK František (1909–1990)

Oblé tvary

1977

kresba tužkou

22 × 16 cm (výřez)

sign. PD Fr. Hudeček 77

12 000 Kč

116

HUDEČEK František (1909–1990)

Struktura

1969

kresba tuší, běloba

19 × 22,5 cm

sign. PD monogram FH 69

12 000 Kč

117

NOVÁK Ladislav (1925–1999)

Bez názvu

1964 kombinovaná technika, karton

61 × 42,5 cm

sign. UD monogram LN, 31. 10. 1964

18 000 Kč

MUZIKA František (1900–1974)

Larva XII

1971 kresba tužkou, ruční papír

46 × 35 cm

sign. PD F. Muzika 71

65 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Reprodukováno

F. Šmejkal, František Muzika, Kresby, scénická a knižní tvorba, Praha, Odeon, 1984, obr. 63, s. 80

Abstraktní neposkvrněný prostor

Předložené dílo „ Larva XII “ je autentickou, sběratelsky cennou, snově přeludnou, antropomorfně formovanou prací Františka Muziky, předního představitele české výtvarné avantgardy, autora patřícího k těm vzácným umělcům, „na které se nezapomíná, protože kvalitou svého díla, svým příkladem i osobním působením zasahovali a ovlivňovali všechny, na něž mohli působit“ (M. Hegar).

Muzika byl umělcem mnoha zaměření, kromě malířství se věnoval ilustrátorské práci, typografii a stal se jedním zprůkopníků moderní české scénografie. Byl členem avantgardní skupiny Devětsil, Nové skupiny a Spolku výtvarných umělců Mánes. Na Akademii výtvarných umění studoval v letech 1918–1924, nejprve u prof. J. Obrovského, pak uK. Krattnera. Po konfliktu s ním odešel do sochařského ateliéru prof. Jana Štursy, který mu povolil inadále malovat. Po absolutoriu pobyl rok vPaříži (1924–1925). Roku 1927 navázal spolupráci s nakladatelstvím Aventinum Otakara Štorch–Mariena, psal výtvarné kritiky do Rozprav Aventina a stal se redaktorem časopisu Musaion.

V malířské, kreslířské a grafické práci prošel nejprve obdobím magického realismu aprimitivizujícího neoklasicismu, aby v polovině dvacátých let dospěl k lyrickému kubismu. Mezinárodní výstava Poesie 1932, konaná v pražském Mánesu, na níž byl reprezentativně zastoupen, již otevírala cestu k imaginativní malbě a surrealismu. Se surrealistickou poetikou souzněly jeho obrazy s typickým motivickým repertoárem ruin, antropomorfizovaných skal, torz a drapérií od poloviny třicátých let. Etapu angažované, protiválečné tvorby symbolicky uvedla Výstava československé avantgardy v Domě uměleckého průmyslu vPraze, uspořádaná kolektivem divadla D37, jíž se Muzika taktéž účastnil.

První poválečná léta přinesla malíři nové ocenění a rehabilitaci jeho persekvované válečné tvorby. Hned po osvobození byl povolán na místo profesora pro obor knižní aužité grafiky na VŠUP vPraze. Roku 1946 byla v Hořejšově galerii v Praze uspořádána výstava jeho obrazů zlet 1940–1945, kníž úvod napsal Karel Teige (je důležité zmínit, že hlavní teoretik české avantgardy věnoval umělci celoživotní pozornost). Téhož roku se účastnil výstavy československého umění v Paříži. Roku 1947 byl zastoupen na výstavě moderního československého umění vAnglii. V edici Prameny vychází Muzikova první monografie zpera Jaromíra Pečírky. Bohužel následná politická situace přerušila slibný vývoj. Již na podzim roku 1947 byly Muzikovy obrazy, kterými obeslal členskou výstavu SVU Mánes, porotou zamítnuty pro jejich „formalismus“. Muzikova malířská tvorba se dalších sedmnáct let rozvíjela v ilegalitě. Zatímco za těchto podmínek přestával Muzika v tehdejším obecném povědomí existovat jako malíř a jeho význam byl nuceně omezen na jeho (špičkovou) práci v oblasti knižní grafiky, teorie písma a pedagogiky, jeho malířské dílo narůstalo v mlčenlivém soustředění ateliérové izolace: autor plynule rozvíjel svou vlastní malířskou poetiku, potvrzující jeho niternou orientaci k „básnickému“ obrazu.

Zasloužené tvůrčí rehabilitace se Františku Muzikovi dostalo v šedesátých letech, a to nejen v domácím prostředí – jeho díla se začala stále více objevovat i na zahraničních přehlídkách. Významný byl z tohoto pohledu rok 1964, kdy byl Muzika zastoupen na mezinárodní výstavě avantgardního hnutí Phases v Bruselu a na XXXII. Bienále v Benátkách. Na základě úspěchu této prezentace pak následně samostatně vystavoval v Miláně a Benátkách.

„ Larva XII “ je mimořádně sugestivním, fantomaticky uhrančivým Muzikovým dílem ze stejnojmenného obrazového a kresebného souboru, v němž autor mistrně rozvinul svůj pozdní výtvarný výraz ve směru biomorfizace hmoty apřiblížil se české variantě strukturální abstrakce.

Cyklus Larev (1967–1973) má poměrně složitou genealogii, která sahá až kfantómu prázdné drapérie v obraze „ Zápas “ (1937) ajako symbol žalu a bolesti přechází do „ Rekviem “ (1944). Tato drapérie se pak pootevře a vzlétne do prostoru, připomínaje siluety uschlých listů. Jestliže v některých, zejména dřívějších Larvách (před rokem 1967) zakončení fantómu asociuje ptačí hlavu, v předložené „ Larvě XII “ se zvlněná, otevírající se drapérie materializuje do podoby ženského těla.

František Muzika vytváří nový typ živého organismu. Vznášející se prázdná „schránka“ inklinuje k tektonickému řádu přírodního, fyzicky přítomného tvaru. Sdružují se tu vegetabilní i animální prvky do jednoho kompatibilního celku.

Těžko definovatelný útvar – onirický (snový) objekt / fantom, který se v „ Larvě XII “ vznáší v abstraktním, „neposkvrněném“ prostoru, vizualizuje hluboko ukrytá pásma umělcových pocitů s neobyčejnou naléhavostí.

FÁRA Libor (1925–1988)

Primaverile

1968

asambláž, dřevo, barva, překližka

137 × 83 × 11 cm

sign. PD Fára 68

LD název díla autorem, na rubu štítek výstavy s popisem díla

450 000 Kč

Vystaveno

XXV. mezinárodní bienále umění 1970, Benátky

Dřevěná asambláž snázvem „ Primaverile “ je nanejvýš reprezentativní a sběratelsky cennou prací Libora Fáry, umělce, který ve své tvorbě v mnohém navazoval na dědictví předválečných avantgard. Nikdy se ale nespokojil pouze s mechanickým opakováním. Surrealismus i konstruktivní abstraktní tendence přeměňoval ve svou vlastní řeč, která korespondovala s dobovou senzibilitou.

Fárův velmi specifický rukopis byl jistě utvářen jeho láskou kdivadlu, sympatií k poetismu Karla Teigeho a Vítězslava Nezvala, zálibou ve slovních hříčkách a absurdních situacích, groteskou a celoživotní láskou k hudbě, především k jazzu.

Umělecký svět jej lákal již od dětství. Rád kreslil už na gymnáziu, kde byl jeho učitelem Pravoslav Kotík. Již vté době byl silně zaujat surrealismem. Ve válečných 40. letech se Fára stýkal se členy surrealistické spořilovské skupiny. Jeho blízkým přítelem se v té době stal například Josef Istler.

V roce 1945 zahájil Fára studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové ve třídě Emila Filly. A hned v následujícím roce 1946 byla některá jeho díla vybrána na výstavu „ Art tchécoslovaque 1936–1946 “ do Paříže. Fára v té době pokračoval ve svých surrealistických aktivitách. Kreslil, maloval, vytvářel koláže, objekty či volné sestavy složené z různých předmětů majících surrealistickou příchuť fetišů. Vše v duchu surrealismu, i když pravověrným surrealistou se Fára nikdy nestal. Jeho obrazy a kresby sice mají silně imaginativně poetickou atmosféru, jsou hypnoticky zázračné a jemně vibrující, nicméně nešokují drastičností ani perverzní erotikou, jak tomu bylo v případě mnoha surrealistů. Nejblíže měl Fára zřejmě kMaxu Ernstovi, který nepatřil k ortodoxním surrealistům a který byl oblíbeným autorem také u Mikuláše Medka, s nímž se Fára od roku 1950 stýkal. Období 50. let také znamenalo dobu vyostřené politické situace a válečná a poválečná síla surrealismu iv neoficiálních kruzích už doznívala.

V roce 1967 měl Fára svou druhou samostatnou výstavu s názvem „ Hrací stoly 66/67 “. Na ní autor představil své asambláže složené z dřevěných torzovitých předmětů, stylizovaných do jakýchsi stolovitých útvarů. Jde tu o stoly a o hru. Odtud název výstavy. Nalezený materiál skládaný do metaforických obrazů, vzbuzující různé asociace.

Tato série stolů může vzdáleně připomenout Fárova surrealistická východiska, nicméně ta jsou v těchto objektech transformována do poetické řeči uvádějící výchozí materiál rozřezáním a promyšleným adjustováním do nových vztahů. Za stolovými objekty ze 60. let stojí Fárova sběratelská vášeň pro staré bezcenné předměty, nikoliv surrealistické nadšení probizarnost. Dřevěné asambláže Fáru zaujaly natolik, že se jejich tvorbě věnoval až do 80. let. Zde uvedené dílo je součástí tohoto cyklu dřevěných asambláží.

Práce byla vystavena vroce 1970 na XXXV. benátském bienále, kde Fára vystavoval spolu s Karlem Malichem, Jiřím Johnem, Vladimírem Jarcovjákem a Zdenou Fibichovou.

„(…) mám věčnou touhu přemisťovat opuštěné věci do ušlechtilého stavu a dávat je do krásných dimenzí. (…) mně jde doopravdy o krásu.“

Libor Fára, 1967

120

BOUDNÍK

Kosmické výboje

1959

aktivní grafika

14,7 × 25 cm

sign. UD V. Boudník 1959

40 000 Kč

Reprodukováno

Vladimír Boudník – Kompletní soupis grafického díla, str. 182, pol. 344

121

BOUDNÍK

Siluety zvířat

1968

strukturální grafika

34,5 × 48,5 cm sign. UD Vladimír Boudník 1968

75 000 Kč

Reprodukováno

Vladimír Boudník – Kompletní soupis grafického díla, str. 439, č. 848

Vladimír (1924–1968)

Vladimír (1924–1968)

122

BOUDNÍK Vladimír (1924–1968)

Ožhavení s přetiskem

1966

strukturální a aktivní grafika

15 × 21,5 cm UD V. Boudník 1966

65 000 Kč

Reprodukováno

Vladimír Boudník – Kompletní soupis grafického díla, str. 408, pol. 793

123

BOUDNÍK Vladimír (1924–1968)

Ezopovy bajky

1960

strukturální grafika

18,5 × 38 cm

sign. UD Vladimír Boudník 1960 – XI.

65 000 Kč

Reprodukováno

varianta Vladimír Boudník – Kompletní soupis grafického díla, str. 210–211, č. 406–408

124

GROSS František (1909–1985)

Průmyslové město

1967

kresba tuší, akvarel, karton

23,5 × 36 cm

sign. PD Fr. Gross 67

LD název díla autorem

17 000 Kč

125

ŠTOLFA Miroslav (1930–2018)

Radar

1964

kombinovaná technika, olej, plátno

51 × 74 cm

sign. PD M. Štolfa 64, na rubu Miroslav

Štolfa / 1964

na rubu název díla autorem

14 000 Kč

126

GROSS František (1909–1985)

Horké léto

1972

kresba tuší, akvarel

26,5 × 35,5 cm

sign. LN F. Gross, PN 18. 1. 72

15 000 Kč

127

KARLÍKOVÁ Olga (1923–2004)

Zrcadlení

1963

kombinovaná technika, olej, vrypy, plátno

120 × 145 cm

sign. na rubu Karlíková 63 na rubu název díla autorkou

680 000 Kč

Vystaveno

Karlíková – retrospektiva, Muzeum Kampa

Olga Karlíková – nepřehlédnutelná figura české poválečné výtvarné scény. Autorka se silným zaujetím pro strukturální abstrakci, informel a akustickou kresbu.

Roku 1948 Karlíková úspěšně absolvovala pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, v textilním ateliéru. Její volnou tvorbu záhy podstatně ovlivnil okruh umělců zformovaný okolo malíře a teoretika Václava Bartovského, kteří později utvořili jádro skupiny UB 12, v níž kromě Bartovského působili Václav Boštík, Adriena Šimotová, Jiří John, Stanislav Kolíbal a několik dalších tvůrců. Názorově blízkým kritikem ateoretikem jim byl Jindřich Chalupecký, s nímž se u Bartovského setkávali.

Společně s volnou tvorbou navrhovala Karlíková v letech 1949–1976 design textilu pro ÚBOK (Ústředí bytové a oděvní kultury) instituci, pro niž pracovala i řada dalších výtvarníků. V době, kdy nebylo možné vystavit abstraktní dílo, umožňovala tato designérská činnost pracovat s abstrakcí (viz česká účast na Světové výstavě EXPO 58).

Od 60. let se tvorba Karlíkové zaměřila na záznam akustiky přírodních procesů, k detailům jejich nepostižitelné nekonečnosti a představovaným u ní „zpěvy“

ptáků avelryb, kuňkáním žab, ale i zvuky zvonů a bubnů. Zaznamenávala je kresbami tužkou, štětcem a tuší, perem, záznamy měly skripturální charakter. Někdy Karlíková zachycovala zvuky přírody způsobem podobným seismografickému záznamu průběhu a intenzity zvuku na postupně odvíjené roli papíru. Zároveň ale tyto záznamy převáděla i do obrazové podoby, v barevných plochách si však stále ponechávaly skripturální charakter. V 60. letech se zvukovými záznamy a notacemi zabýval na Black Mountain College John Cage a jeho žáci. Na konci 50. let vytvořil Edgar Varèse pro Le Corbusierův pavilon na Expo 58 partituru jeho zvukové konstrukce Poème électronique, rovněž Milan Grygar vytvářel v60. letech svoje performativní akustické kresby. Olga Karlíková tak představuje svým dílem, ve strukturálních obrazových podobách země a vody, spontánní analogii landartu, zároveň svým způsobem transformace přírodních akustických fenoménů do jisté míry předjímá konceptuální záměry, což ostatně dokládá ijejí účast vroce 1993 na výstavě konceptuální tvorby M. Pally, M. Šejna a M. Maura.

KAFKA Čestmír (1922–1988)

Schwarze Tafel III (Černá deska III)

1970

olej, asambláž, dřevo, plátno

42 × 56 cm

sign. UD Kafka 70, na rubu Čestmír Kafka / 1970 na rubu popis díla anázev díla autorem

90000 Kč

Mimořádný člen Skupiny Trasa

Práce snázvem „ Schwarze Tafel III “ je autentickým a originálním dílem Čestmíra Kafky – absolventa ateliéru Emila Filly (1949), spoluzakladatele revoluční umělecké skupiny Trasa a stěžejní postavy českého abstraktního umění po druhé světové válce.

Umělec původem zJihlavy, na Vysočině, byl ve své tvorbě zpočátku silně ovlivněn surrealismem, nicméně po druhé světové válce odchází do Prahy, do malířského ateliéru Emila Filly na VŠUP. Zde se seznámil se svými budoucími kolegy a zásadními osobnostmi výtvarného a kulturního světa. Byli to právě absolventi Fillova ateliéru, kteří roku 1954 založili již zmíněnou skupinu Trasa – vníž svou tvorbou a aktivitami ostře vystupovali proti totalitním tendencím tehdejšího režimu a hlásili se k sounáležitosti s evropským uměním. Mezi členy azakladatele Trasy patřili vedle Čestmíra Kafky iE. Kmentová, V. Preclík, Z. Šimek, K. Vaca, sestry Válovy a O. Zoubek.

V 60. letech se Čestmír Kafka přiklonil k materiálové malbě. Na plochu nanášel hutné nánosy barev, do nichž mísil další prvky apředměty. Olej, sádra, email, písek, hlína, sklo, papír a jiné nemalířské elementy byly různě vrstveny a jejich povrchy rýpány aškrábány, čímž se zvyšovala emoční složka obrazu. Současně však Kafka dbal na geometrickou organizaci. Ve výsledku je obraz ovládán grafickým znakem. Umělec zde projevil své dvoupólové založení: byl jednak bytostí vnímající svět citlivě a s poetickou reflexí, azároveň člověkem se sklonem kracionalitě. Ta začala převládat koncem 60. let, i když Kafka se nikdy nestal malířem-konstruktivistou v čistém slova smyslu. Za jeho tvorbou jsou vždy jakoby vzdáleně existující surrealistické ozvěny počátků jeho cesty.

Navzdory sílícím politickým tlakům 70. let Kafka ve své činnosti, a to nejen výtvarné, nepolevoval. Výrazně se angažoval aspolupracoval na neoficiálních výstavách isamizdatových sbornících. Roku 1970 se účastnil i výstavy v československém pavilonu v Ósace. Právě po této japonské zkušenosti se do Kafkovy tvorby začal silně vepisovat grafický element.

Kafka si zJaponska rovněž odnáší nové zkušenosti se strukturou ahmotou obrazu, které začne více uplatňovat na sklonku svého života vletech 80., kdy tvořil převážně asambláže přírodních materiálů jako např. trávy, kořenů nebo prachu.

Zde uvedená práce „Černá deska III “, datovaná rokem 1970, ukazuje na Kafkovu částečně materiálovou malbu, vníž ale koncem 60. let již převládá elegantní geometrická organizovanost.

129

MATAL Bohumír (1922–1988)

Ptačí herec

1973

olej, deska 46,5 × 28,5 cm

sign. PD Matal 73

95 000 Kč

130

MATAL Bohumír (1922–1988)

Ptačí herec

1976

olej, deska 55,5 × 36,5 cm

sign. PD Matal 76

110 000 Kč

131

MATAL Bohumír (1922–1988)

Ptačí herec

1982

olej, sololit

25 × 17 cm

sign. LD Matal 82, na rubu Matal 82 na rubu název díla autorem

95 000 Kč

132

VOHRABAL Josef (1908–1994)

1989

enkaustika, plátno 130 × 115 cm

sign. PD Vohrabal 89, na rubu J. Vohrabal / 1989 na rubu popis díla autorem

190000 Kč

Vystaveno

Moravská galerie v Brně (štítek na rubu)

Nabízené plátno s názvem „ Duo “ představuje autentické dílo Josefa Vohrabala – malíře, hudebníka, keramika, autodidakta a mimořádně aktivní osobnosti, především brněnské výtvarné scény, druhé poloviny 20. století.

Jako malíř se Vohrabal na výtvarném poli objevil poměrně pozdě, ato až na přelomu 50. a 60. let.

Provývoj jeho tvorby bylo stěžejní především setkání a následné přátelství s Bohumírem Matalem aJánušem Kubíčkem. Zpočátku tvořil ženské postavy u zrcadla, později se zaměřil na kubizující figurální kompozice hudebníků a sportovců.

V průběhu druhé poloviny 60. let se figura z Vohrabalových děl čím dál více vytrácí.

V 70. letech prošla Vohrabalova tvorba poměrně velkou formální změnou – autor začal na základě inspirace J. Kubíčkem používat enkaustiku. Touto technikou již tvořil především abstraktní kompozice bizarních nepravidelných tvarů s měkkou modelací, převážně sytých barevných odstínů. V centru jeho zájmu byli v té době především hudebníci, popřípadě tanečníci. Sám autor byl muzikálně zaměřen. Hudba a pohyb se tak přirozeně přenesly i do jeho díla výtvarného. Vohrabalovy práce mohou mnohdy svým rytmem a ladností připomínat i díla představitelů orfismu (Roberta Delaunaye).

I když v barevnosti jsou Vohrabalovy práce tlumenější a temnější, technika enkaustiky nechává křivky tvarů v jakémsi mlhavém oparu. Plošné barevné segmenty v důmyslné rytmizaci tak vyvolávají navzdory svému přesnému umístění dojem pohybu v nehlubokém prostoru.

„Duo“ z cyklu Sny a představy bendžisty

133

URBÁSEK Miloš (1932–1988)

Gyros 2

1965

kombinovaná technika

80 × 60 cm

sign. PD Miloš Urbásek 65 na rubu razítko aštítek ČFVU s popisem díla

360 000 Kč

Uvedené práce „ Gyros 2 “ (1965) a „ Gelb-Rot-Winkel I.“ (1980) představují dva krásné příklady zrané a pozdní tvorby Miloše Urbáska – malíře, grafika, ilustrátora, typografa, výrazného představitele abstraktní geometricky orientované tvorby, lettrismu, člena tvůrčí skupiny Parabola (1963) a skupiny bratislavských Konfrontací.

Práce „ Gyros 2 “ (1965) náleží do autorovy rané tvorby. Dílo je datováno pouhý rok po Urbáskově absolvování bratislavské VŠVU (1964) v ateliéru volné a ilustrační grafiky u prof. V. Hložníka a monumentální malby u prof. P. Matejky.

Výsadním motivem Urbáskovy tvorby se písmo stává právě v polovině 60. let v cyklu maleb, kreseb, leptů, monotypů ivrstvených koláží. Urbásek se přitom nezabýval vizuální poezií, jeho tvorba vycházela z principů konstruktivismu, který propojil s písmovými prvky a se svou stavební myšlenkou díla. Samotný text pro něj neměl výpovědní hodnotu.

V druhé polovině 60. let se vtvorbě Miloše Urbáska začaly vyskytovat kromě písmenných i číselné znaky. Postupně také přidal do svého systému variací znaků i systém variací barev, do konce 60. let téměř zcela potlačovaných.

Práce „ Gelb-Rot-Winkel I “ představuje autorovu pozdní tvorbu. Dílo je datováno osm let před umělcovou smrtí. Ve svém závěrečném období se Miloš Urbásek navrátil k monochromní malbě, kterou v podstatě vyznával po celou dobu své umělecké dráhy, převažující bílé, černé amodré barvy. Typický pro jeho pozdní díla je i rukopis šrafování jednotlivých tahů štětce do obrazů malovaných akrylem nebo olejovým pastelem. Obrazy tak získaly osobitý, nadčasový amlhavý výraz, jako je tomu i u zde uvedeného plátna.

Po celý svůj tvůrčí život Urbásek stále experimentoval, analyzoval, hledal analézal nové technologie a způsoby uměleckého vyjádření.

134 URBÁSEK Miloš (1932–1988)

Gelb-Rot-Winkel I.

1980

akryl, plátno 95 × 95 cm

sign. na rubu Miloš Urbásek 1980 na rubu název díla autorem

450 000 Kč

Provenience H. P. Riese, významný německý sběratel, historik a novinář

Vystaveno

Muzeum Kampa

135

KOBLASA Jan (1932–2017)

Lamento kříže

1970

bronzová plastika v. 34 cm

sign. zezadu monogram K 70

150 000 Kč

136

KOLÁŘ Jiří (1914–2002)

Bajka o huse k nesnědení a lahvi k nevypití, dokud jednou …

1989

koláž, reliéf, asambláž, dřevěná deska

68 × 88,5 × 11 cm

sign. na rubu Jiří Koláž 89 na rubu koláž anázev díla autorem

180 000 Kč

137

VOHRABAL Josef (1908–1994)

Nedůvěra

olej, lepenka

51 × 36 cm

sign. na rubu razítkem Josef Vohrabal na rubu název díla autorem

35 000 Kč

138

JANKOVIČ Jozef (1937–2017)

Bílý klín

1989

kombinovaná technika, sololit

96,5 × 70,5 cm

sign. UD Jankovič 89, na rubu Jankovič 89

85 000 Kč

139 JANKOVIČ Jozef (1937–2017)

Bez názvu

1988

kombinovaná technika, plátno

96,5 × 70 cm

sign. na rubu Jankovič 88

85 000 Kč

140 VYLEŤAL Josef (1940–1989)

Panna a netvor I

kombinovaná technika

37 × 28 cm

sign. UD J. Vyleťal

na rubu štítek výstavy s popisem díla

60 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Vystaveno

Olga aJosef Vyleťalovi, Přeletět nad tím stínem, Galerie Mona Lisa, Olomouc, 8. 9. – 10. 10. 2020 (vzadu štítek)

navázal přátelství. Byl přijat za člena redakční rady časopisu Tvář, představujícího výraznou platformu při formování mladší generace spisovatelů a kritiků. Sblížil se sumělci avýznamnými osobnostmi mnoha profesí. Kromě malby se věnoval propagační grafice. V letech 1964–1979 vytvořil více než sto filmových plakátů a zařadil se tím mezi špičky v oboru.

Na utváření jeho malířského díla, rozvinutého ve sféře veristického surrealismu a fantaskní tvorby, zapůsobilo mistrovství Leonarda, Michelangela a Raffaela, bravurní kresba Dürerova, situační humor P. Bruegela a H. Bosche, z moderních autorů díla M. Ernsta, S. Dalího a také M. Medka. Usiloval o dokonalost výtvarného zpracování, jak ho obdivoval ustarých mistrů. Jeho tvorba, reflektující atmosféru a prostředí, v němž žil, zachycuje sironickou nadsázkou dramata lidského života v působivé, i lehce šokující formě. Vytvářel fascinující, makabrózní „obrazovou podívanou“, odrážející jako temné zrcadlo stav světa a tajemství mysli svého tvůrce. Roku 1975 mu napsal obdivný dopis sám Salvador Dalí, kde mu sdělil: „ Už jsme jenom dva.“

Posuzované dílo „ Panna a netvor I “ je krásnou komornější Vyleťalovou prací, jež motivicky rozvíjí téma stejnojmenného českého filmového hororu s nádechem pohádky, na němž se Josef Vyleťal výtvarně podílel v letech 1977–1978.

Posuzovaný obraz „ Panna a netvor I “ je autentickou, motivicky vzácnou a velmi sugestivní prací Josefa Vyleťala, autora, který výrazně zasáhl do českého moderního umění ajehož dílo je neodmyslitelně spjato s atmosférou šedesátých až osmdesátých let dvacátého století. Zatímco většina jeho vrstevníků inklinovala k abstrakci, on sám dal přednost fantaskní tvorbě vedené zálibou malovat „staromistrovským“ způsobem.

Vyleťal patřil k nesmírně osobitým tvůrcům, kteří své „vnitřní démony“ dokázali umělecky přetavit v díla zvláštní krásy. Autorovi přátelé se shodují, že naše doba dlouho nebude mít takového filozofa a „umělce života“, jako byl on. Byl obdivován, protože měl odvahu dovolit si vkaždém směru cokoliv, ato nadoraz. „ Nechoďte před těmito obrazy s příliš vážnou tváří, bavte se tak, jako se bavil malíř. Je ovšem věčnáškoda, že pana Josefa Vyleťala neznáte dosud osobně. Je vtipný jako jeho obrazy. Je neodolatelný vypravěč, který vás nikdy nenudí příběhy, které se skutečně staly, ale dovede k nim přidat slunečný samet Boccaccia i haškovskou pěnu. Je virtuos v interpretaci čardáše na violoncello. Je sexuolog (napsal dokonce zcela vážně pojatý sexuologický slovník). Jeho motoristickým ideálem je nekontrolovanýsmyk.“ (Josef Vyleťal)

Josef Vyleťal, brněnský rodák, studoval nejprve na tamní Fakultě architektury Vysoké školy technické (1957–1960) a poté přestoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, do ateliéru prof. Adolfa Hoffmeistera (1960–1961). Patřil k okruhu blízkých přátel Mikuláše Medka, který byl jeho velkým vzorem. V Divadle Na Zábradlí zastával funkci scénického výtvarníka vdobě, kdy tam působil Václav Havel, s nímž

Příběh Panny a netvora v režii Juraje Herze je zpracováním klasické látky – divadelní hry Františka Hrubína inspirované starofrancouzským pohádkovým příběhem o krásce a zvířeti. Hrubínův text pro Herzovy potřeby upravil Ota Hofman. Snímek se natáčel současně s pohádkou Deváté srdce. Navzdory účasti některých stejných členů štábu (kameraman Jiří Macháně, hudební skladatel Petr Hapka) působí hrubínovský horor odlišným dojmem. Zatímco na Devátém srdci výtvarně spolupracovali Jan a Eva Švankmajerovi, výtvarné řešení Panny anetvora bylo v gesci manželů Josefa a Olgy Vyleťalových, kteří pro film vytvořili mimo jiné i veškeré sochy. Pro hlavního představitele Vlastimila Harapese navrhl malíř masku netvora, peřím pokrytou hlavu s obrovským zobákem a s orlími drápy. Olga Vyleťalová později vzpomínala, jak „ tehdy (…) řešili, aby hlava nevypadala příliš velká, proti v té chvíli téměř titěrnému tělu. Doporučila jsem, aby se proporce zmírnily širokým pláštěm “.

Hrdinkou příběhu je krásná dcera zchudlého kupce, Julie (Zdena Studénková), která v zámku uprostřed hlubokých lesů prožívá hrůzný iláskyplný vztah s tajemným monstrem. Přestože z podivného hostitele stiženého kletbou se posléze vyklube krásný princ, patří netvor k hlavním atrakcím hororově-poetického vyprávění.

Předložené dílo Josefa Vyleťala zaujme svým nesmírně působivým spojením delikátní staromistrovské kresby štětcem, připomínající výjevy ze středověkých bestiářů, a zcela soudobě pojatého obrazového podkladu, v němž se uplatňuje širší škála malířských technik, včetně tzv. drippingu.

„ Panna a netvor I “ je skvělým dokladem malířovy jedinečné schopnosti dosáhnout na plátně surreálné, existenciálně-fantaskní atmosféry.

Sugestivní práce filozofa a umělce života

141 KOTÍK Jan (1916–2002)

Bez názvu

1970

kombinovaná technika, aluminiová fólie, vrypy, ruční papír, nýty

41 × 32 cm

sign. UD J. Kotík 1970

12 000 Kč

Typické a avantgardní dílo autora zdoby, kdy západní uměleckou scénu ovládlo hnutí minimálního umění. Vystaveno v Berlíně v roce 1974 a publikováno s pořadovým číslem 1078 vmonografii Jan Kotík na straně 363

142

FUKA-HERVERT Vladimír (1926–1977)

Invasion of words

1968

kombinovaná technika, asambláž, barva, sololit

72 × 71 cm

sign. PD Fuka 68, na rubu Vladimír Fuka-Hervert / 1968 na rubu popis díla autorem

65000 Kč

143

MÁLEK Antonín (1937–2021)

Kopf

1983

akryl, karton, sololit

34 × 24,5 cm sign. PD Málek III. 83 na rubu autorský štítek a štítek a s popisem díla

35 000 Kč

144

VYLEŤAL Josef (1940–1989)

Věnováno jeho Jasnosti Hraběti

Szentiványimu, básníkovi A. S. Nikolajovi, řediteli Zeměkoule

1969

kresba tuší

19,5 × 14 cm sign. UD J. Vyleťal 69 na rubu popis díla autorem a štítek výstavy s popisem díla

30 000 Kč

Vystaveno

expozice O. and J. Vyleťalových, Přeletět nad tím stínem, 2020

145

MÁLEK Antonín (1937–2021)

Tanec 1

1976

kombinovaná technika, karton

77 × 53 cm

sign. PD Málek VIII 76

25 000 Kč

146

KRATINA Radoslav (1928–1999)

Hnědá můra

1963

lité laky, karton

25,5 × 41 cm

sign. na rubu Kratina 63 na rubu název díla a dedikace autorem

120 000 Kč

Dílo sochaře agrafika Radka Kratiny (1928–1999) patří ke klíčovým jevům poválečného racionálně orientovaného umění, které se v Československu prosazovalo v průběhu šedesátých let zejména v souvislosti se vznikem skupiny Křižovatka (1963), výstavou Nová citlivost (1968) a založením mezinárodně působícího Klubu konkretistů (1967).

Představitelé tohoto proudu, označovaného jako neokonstruktivistické tendence, navazovali na odkazy meziválečné avantgardy, především domácího

Devětsilu, německého Bauhausu nebo holandského hnutí De Stijl, ale isměrů pozdějších, jako byly například německá skupina ZERO anebo italská skupina GRAV. Ruku vruce snovým přístupem ke světu a jeho pozitivnímu programu v oblasti výzkumu, techniky a vědy rozvíjeli neokonstruktivisticky zaměření umělci možnosti minimalismu, kinetismu ageometrie, vedeni vnitřní snahou po objektivizaci procesu tvorby.

Od roku 1963 vznikaly v Kratinově ateliéru materiálové struktury, které na rozdíl od tehdy aktuálního informelu nevyvěraly z existencionálních dramat, ale vyplývaly ze zájmu o uplatnění principu řádu, danosti a proměny, záměru a náhody, ze zaujetí možnostmi zvolené metody, kterou lze svobodně naplňovat. Tyto rané struktury vznikaly kapáním barvy či vkapáváním ředidla do barevné plochy, nebo naopak fixováním materiálů na podkladovou desku. Příkladem jsou jemné reliéfy ztěstovinových písmenek utvářejících struktury od amorfních shluků až po systémové rastry pravidelných polí či řad. Nabízená materiálová struktura litých a kapaných lazur patří do raných let tvorby Radoslava Kratiny. Jedná se ojednu z mála dochovaných struktur, které se nacházejí mimo státní sbírky.

147 VYLEŤAL Josef (1940–1989)

Panna a netvor II

1978

kombinovaná technika

41 × 24 cm

sign. PD J. Vyleťal 1978

na rubu štítek výstavy s popisem díla

60 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Vystaveno

Olga aJosef Vyleťalovi, Přeletět nad tím stínem, Galerie Mona Lisa, Olomouc, 8. 9. – 10. 10. 2020 (vzadu štítek)

s nímž navázal přátelství. Byl přijat za člena redakční rady časopisu Tvář, představujícího výraznou platformu při formování mladší generace spisovatelů a kritiků. Sblížil se sumělci a významnými osobnostmi mnoha profesí. Kromě malby se věnoval propagační grafice. V letech 1964–1979 vytvořil více jak sto filmových plakátů a zařadil se tím mezi špičku v oboru.

Na utváření jeho malířského díla, rozvinutého ve sféře veristického surrealismu a fantaskní tvorby, zapůsobilo mistrovství Leonarda, Michelangela a Raffaela, bravurní kresba Dürerova, situační humor P. Breughela a H. Bosche, z moderních autorů díla M. Ernsta, S. Dalího ataké M. Medka. Usiloval o dokonalost výtvarného zpracování, jak ho obdivoval ustarých mistrů. Jeho tvorba, reflektující atmosféru a prostředí, v němž žil, zachycuje sironickou nadsázkou dramata lidského života v působivé, i lehce šokující formě. Vytvářel fascinující, makabrózní „obrazovou podívanou“, odrážející jako temné zrcadlo stav světa a tajemství mysli svého tvůrce. Roku 1975 mu napsal obdivný dopis sám Salvador Dalí, kde mu sdělil: „Už jsme jenom dva“.

Posuzované dílo „ Panna a netvor II “ je krásnou komornější Vyleťalovou prací, jež motivicky rozvíjí téma stejnojmenného českého filmového hororu s nádechem pohádky, na němž se Josef Vyleťal výtvarně podílel v letech 1977–1978.

Posuzovaný obraz „ Panna a netvor II “ je autentickou, motivicky vzácnou a velmi sugestivní prací Josefa Vyleťala, autora, který výrazně zasáhl do českého moderního umění ajehož dílo je neodmyslitelně spjato s atmosférou šedesátých až osmdesátých let dvacátého století. Zatímco většina jeho vrstevníků inklinovala k abstrakci, on sám dal přednost fantaskní tvorbě vedené zálibou malovat „staromistrovským“ způsobem.

Vyleťal patřil k nesmírně osobitým tvůrcům, kteří své vnitřní „démony“ dokázali umělecky přetavit v díla zvláštní krásy. Autorovi přátelé se shodují, že naše doba dlouho nebude mít takového filozofa a „umělce života“, jako byl on. Byl obdivován, protože měl odvahu dovolit si vkaždém směru cokoliv, ato na doraz. „ Nechoďte před těmito obrazy s příliš vážnou tváří, bavte se tak, jako se bavil malíř. Je ovšem věčnáškoda, že pana Josefa Vyleťala neznáte dosud osobně. Je vtipný jako jeho obrazy. Je neodolatelný vypravěč, který vás nikdy nenudí příběhy, které se skutečně staly, ale dovede k nim přidat slunečný samet Boccaccia i haškovskou pěnu. Je virtuos v interpretaci čardáše na violoncello. Je sexuolog (napsal dokonce zcela vážně pojatý sexuologický slovník). Jeho motoristickým ideálem je nekontrolovanýsmyk.“ (Josef Vyleťal)

Josef Vyleťal, brněnský rodák, studoval nejprve na tamní Fakultě architektury Vysoké školy technické (1957–1960) a poté přestoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, do ateliéru prof. Adolfa Hoffmeistera (1960–1961). Patřil k okruhu blízkých přátel Mikuláše Medka, který byl jeho velkým vzorem. V Divadle Na Zábradlí zastával funkci scénického výtvarníka v době, kdy tam působil Václav Havel,

Příběh Panny a netvora v režii Juraje Herze je zpracováním klasické látky – divadelní hry Františka Hrubína inspirované starofrancouzským pohádkovým příběhem o krásce a zvířeti. Hrubínův text pro Herzovy potřeby upravil Ota Hofman. Snímek se natáčel současně s pohádkou Deváté srdce. Navzdory účasti některých stejných členů štábu (kameraman Jiří Macháně, hudební skladatel Petr Hapka) působí hrubínovský horor odlišným dojmem. Zatímco na Devátém srdci výtvarně spolupracovali Jan a Eva Švankmajerovi, výtvarné řešení Panny anetvora bylo v gesci manželů Josefa a Olgy Vyleťalových, kteří pro film vytvořili mimo jiné i veškeré sochy. Pro hlavního představitele Vlastimila Harapese navrhl malíř masku netvora, peřím pokrytou hlavu s obrovským zobákem a s orlími drápy. Olga Vyleťalová později vzpomínala, jak „ tehdy (…) řešili, aby hlava nevypadala příliš velká, proti v té chvíli téměř titěrnému tělu. Doporučila jsem, aby se proporce zmírnily širokým pláštěm “.

Hrdinkou příběhu je krásná dcera zchudlého kupce, Julie (Zdena Studénková), která v zámku uprostřed hlubokých lesů prožívá hrůzný iláskyplný vztah s tajemným monstrem. Přestože z podivného hostitele stiženého kletbou se posléze vyklube krásný princ, patří netvor k hlavním atrakcím hororově-poetického vyprávění.

Předložené dílo Josefa Vyleťala fascinuje svým podmanivým prolnutím jemné staromistrovské kresby štětcem, surrealistických detailů (kmilenecké dvojici nepatřící končetiny) a zcela soudobě pojatého obrazového podkladu, v němž se uplatňuje širší škála malířských technik, včetně tzv. drippingu.

„ Panna a netvor II “ je skvělým dokladem malířovy jedinečné schopnosti rozehrát na plátně příběh tajemné, surreálné osudovosti.

NEMES Endre (1909–1985)

Vzkříšení (Uppståndelsen)

1961

olej, plátno 200 × 160,5 cm sign. LD Endre Nemes 61 na rubu štítek Liljevalchs Konsthall s popisem díla

350000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

Crafoord Auktioner Stockholm, Švédsko, 28. 1. 2023

Vystaveno

Endre Nemes, Liljevalchs Konsthall, Stockholm, Švédsko, 28. 10. – 3. 12. 1972, č. kat. 400

nil výstavy Prager Sezession. Od roku 1936 byl členem Umělecké besedy. První samostatnou výstavu uskutečnil s Jakubem Bauernfreundem roku 1936 v galerii Hugo Feigla vPraze a následně v Košicích. V roce 1938 vystavoval v Domě umění v Ostravě. Tato přehlídka však proběhla bez většího zájmu veřejnosti. Příčinou mohlo být jak umělcovo nedostatečně známé jméno v moravském regionu, či již značně neutěšená politická situace. Schylovalo se k protektorátu a malíř židovského vyznání byl nucen hledat spásu v cizině.

V prosinci 1938 prchá z Československa do Finska, roku 1940 přechází do Norska, po německé invazi pak do Švédska, kde se trvale usazuje. Vroce 1948 získal švédské státní občanství. Do Čech a na Slovensko se však několikrát vracel, ato alespoň výstavami (1963 – Národní galerie, 1964 – „ Imaginativní umění “ Praha a výstava „ Generace 1909 “, Praha, Ostrava, Prešov, Košice, 1965 – Mánes Praha, SNG Bratislava a Dům umění Brno, 1971 – NG Praha a GVU Ostrava /se sochařem Ericem Grate/, 1982 – NG Praha). V Maďarské Pécsi bylo ještě za umělcova přispění otevřeno Nemésovo muzeum.

V letech 1947–1955 působil jako rektor výtvarné školy Valand vGöteborgu, jejíž profil významně obohatil. Býval pověřován monumentálními výtvarnými realizacemi – např. pro Göteborskou univerzitu, školy, nemocnice a spořitelny ve Stockholmu a dalších městech, výtvarnými úkoly pro švédský parlament. Vytvořil známky pro švédskou poštu. Založil uměleckou skupinu Minotaur a sdružení Umělci v exilu. V roce 1965 získal švédskou Státní cenu, následně Medaili prince Eugena za tvorbu, byl jmenován členem Královské akademie. Vystavoval snad ve všech evropských zemích iv USA; sbírkově je zastoupen v Národní galerii v Praze, Slovenské národné galerii v Bratislavě, v Muzeu moderního umění ve Stockholmu, Philadelphia Art Museum či Brooklyn museum.

Posuzované dílo „Vzkříšení (Uppståndelsen) “ je Nemesovým dílem muzeálních kvalit, jež v mimořádně sugestivní, abstraktní formě bravurně syntetizuje autorovu malířskou i životní zkušenost.

Zkoumaný obraz „Vzkříšení (Uppståndelsen) “ je autentickým, galerijním, filozoficky laděným pozdním abstraktním dílem Endre Nemese, významného malíře, grafika, scénografa a pedagoga, jehož tvorba se řadí mezi ty nejlepší moderní výtvarné projevy, které v evropském kulturním prostoru vznikly. Tento představitel slavné slovenské „generace 1909“ ve své tvůrčí biografii vždy přiznával klíčovou úlohu české metropoli, kde u Williho Nowaka studoval akde, jak vzpomínal, s Jakubem Bauernfreundem okouzleně bloumal po ulicích a s přáteli – Františkem Grossem, Františkem Hudečkem, Jindřichem Chalupeckým aj. – do nekonečna po kavárnách debatoval o problematice moderního umění.

Endre Nemes se narodil roku 1909 jako Andrej Nagel v maďarském Pécsváradu slovenským rodičům. Mládí prožil převážně na Slovensku. Roku 1930 vstoupil na pražskou Akademii výtvarných umění k profesoru Willimu Nowakovi. Již následujícího roku 1931 se účast-

Endre Nemesovi byl vždy vzdálený výtvarný formalismus či bezúčelný dekorativismus, a proto i jeho nepředmětné obrazy vždy vycházely z žité skutečnosti a nejniternějších pocitů, transformovaných do abstraktní podoby. Autor se záměrně vzdal předmětných forem, nikoli však touhy přenést na plátno symboly, jejichž mírou je člověk.

Obraz „Vzkříšení (Uppståndelsen) “ se vyznačuje stejnou formální bohatostí i stejnými barevnými tóny, jaké byly tak typické pro autorovu předválečnou tvorbu. Někdejší imaginativnost a dramatičnost se tu převtělila do strukturálně neobyčejně orchestrované malířské symfonie, jež, při znalosti názvu, nechává tušit význačný křesťanský ikonografický námět Kristova vzkříšení. Autor, „ nedobrovolný herec absurdního divadla dvou světových válek “ (J. Mašín), který prožil hluboké existenční vykořenění a v nových podmínkách musel „vstát jako Fénix z popela “, tu vytvořil nesporný pomník lidské víry a naděje.

Nejvýraznější představitel generace 1909

149

ISTLER Josef (1919–2000)

Bez názvu

1966

asambláž, olej, textil, sklo, sololit

80,5 × 48,5 cm sign. LD Istler 66

75 000 Kč

* položka 150 a 151 byla stažena z aukce

152 BRUNOVSKÝ Albín (1935–1997)

Arthur Rimbaud: Opilý koráb –

soubor 5 ks

1983

5× lept, ruční papír 71/100

5 ks 25 × 17,5 / box 54,5 × 41 cm

sign. 5× PD A Brunovský 1983

5× LD název díla autorem, kompletní soubor

pěti grafických listů v originálním přebalu, vydal

Verlag der Kunst, Dresden 1983

150 000 Kč

ŠTOREK František (1933–1999)

Iásón 1980

křídované dřevo

256 × 113 × 67 cm

sign. zezadu Štorek 80

95 000 Kč

Provenience

soukromá sbírka Švýcarsko

Uvedená sádrová skulptura je vynikající, na aukčním trhu mimořádně výjimečnou prací českého sochaře Františka Štorka – absolventa Akademie výtvarných umění (1953–1959) u profesorů Jana Laudy a Vincenta Makovského; a životního partnera přední české figurální malířky Jaroslavy Pešicové, jejíž tvorba se spolu s dílem Františka Štorka mimořádně úspěšně doplňovala aprolínala. Jejich práce byly také často vystavovány společně nejenom v Čechách ale i v Belgii,Francii, ad. Na pražskou Akademii se František Štorek vrátil pět let po absolvování roku 1964, kdy v tříletém cyklu doplnil své vzdělání uměleckou aspiranturou uprofesorů Karla Hladíka a Karla Lidického. Právě profesor Hladík, u kterého Štorek působil i jako asistent, měl na formování sochařovy tvorby podstatný vliv. Jeho studenti měli možnost seznámit se s vývojem moderního evropského sochařství a byli vedeni k modernímu pojetí sochařské tvorby a experimentu, k neopakování se v tvorbě minulých dob, s důrazem na pojetí celku. Po dosažení vědecké hodnosti v roce 1967 se František Štorek usadil v Praze natrvalo. Jeho následný umělecký život prošel několika tvůrčími obdobími.

Počátkům umělcovy samostatné tvorby dominovala abstrakce. Již od začátku se jeho díla vyznačovala dokonalým zvládnutím materiálu a techniky, precizně zpracovaným detailem i výrazovou tvarovou zkratkou. Počátkem 60. let 20. století konstruoval a tesal mohutně vyznívající archetypální plastiky, inspirované biomorfními útvary. V sochách svařovaných ze železných plátů dosáhl vtéto době takové expresivity, která se blížila až hranici umění v syrovém stavu, tzv. „art brut.“

Krátce po obhájení aspirantury, tedy po roce 1967, došlo v jeho pojetí k uměleckém zlomu a následnému přechodu tvorby směrem kfiguře. Tento přerod jednoznačně souvisel i s politickými událostmi roku 1968. Svými díly druhé poloviny 60. let se tak František Štorek vřadil do širokého proudu tzv. nové figurace. Zabýval se kompozicemi složenými zfragmentů těl, údů, nebo blíže neurčených fantazijních prvků s deformovanými tvary. Pouhé fragmenty zastupovaly celek, záměrná deformace byla přítomna v každém detailu. Zjednotlivých částí vznikala komponovaná torza tvarově pozměněných postav.

Tendence nové figurace Františka Štorka oslovovaly. V jeho antropomorfních torzech se odráží až barokního dynamismu. Stejné tendence můžeme v té době spatřovat i v dílech jeho partnerky – malířky Jaroslavy Pešicové. Figurální tvorbě se pak František Štorek v podstatě věnoval po celou dobu své umělecké dráhy.

Nová figurace fantazijních prvků v barokním dynamismu

154 CHLUPÁČ Miloslav

Eva – Mateřství

40. léta 20. stol.

(1920–2008)

kombinovaná technika, tuš, akvarel, pastel, karton

62 × 44,5 cm

sign. nezjištěna na rubu štítek s popisem a štítek sbírky

25 000 Kč

Zde uvedené dílo je velmi ranou autentickou prací významné umělecké osobnosti 2. poloviny 20. století, Miloslava Chlupáče – výtvarníka, který se pro svůj všestranný talent zapsal jak do dějin českého moderního sochařství, tak i malířství.

Vzdělání získal na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde se hned po válce jako předseda studentské rady podílel na její reformě, která instituci povýšila na školu vysokou. Právě on se zasloužil oto, že na profesorská místa přišly uznávané autority jako Emil Filla,

František Tichý, Jan Bauch, Bedřich Stefan či Josef Wagner. U posledně jmenovaného studoval i on sám.

Chlupáčova generace, v níž byla celá řada vynikajících sochařů, však mohla kvůli stalinskému temnu vstoupit na scénu až na konci 50. let. V překotné době let 60. sehrál Miloslav Chlupáč důležitou roli nejen jako umělec, ale také jako organizátor, příležitostný publicista azejména jako neoficiální mluvčí pokrokového křídla výtvarné obce. Byl vůdčím duchem tzv. Bloku tvůrčích skupin, platformy sdružující nezávislé výtvarné skupiny a protiváhy Svazu čsl. výtvarných umělců. Sám byl členem skupiny Máj 57, která vroce 1957 jako první rozrušila monolit oficiální výstavní politiky.

Tvorba Miloslava Chlupáče vychází z figurativních kořenů, ale i z abstraktních prvků. Velmi je v jeho dílech poznat vliv českého předválečného kubismu. Jeho práce se vyznačují rozhodným vnitřním přesvědčením. Sám vnímal vytvoření vlastní estetiky jako nezbytnost.

Chlupáčovy obrazy jsou malbou objemu a linie, která využívá do jisté míry sochařská pravidla, ovšem oproštěná od nutnosti ctít fyzikální a gravitační zákony. Malíř nepracuje s obrysovými konturami, ale nechává objekty z prostoru vyniknout na základě barevné jedinečnosti.

DALÍ Salvador (1904–1989)

Homage á Terpsichore

1977/2010

bronzová plastika 186/350

v. 68 cm

sign. na plintě Dalí

přiložen certifikát pravosti

180 000 Kč

156

VÁLOVÁ Jitka (1922–2011)

Dvě figury (9.)

1988

lité laky, karton 100 × 70 cm

sign. PD J. Válová 88

85 000 Kč

Provenience

významná sbírka severní Morava

157

LAMR Aleš (1943)

Ohňostroj v zahradě

1978

akryl, plátno

170 × 120 cm

sign. UD A. Lamr 78, na rubu Aleš Lamr, monogram AL 78

na rubu název díla autorem

180 000 Kč

158

NAČERADSKÝ Jiří (1939–2014)

Kudlanka rezavá

2010

olej, plátno 54 × 81 cm

sign. PD Načeradský, LD 2010

80 000 Kč

159

NAČERADSKÝ Jiří (1939–2014)

Rozkrájená béžová žena

1980

olej, plátno 131 × 134 cm

sign. PD Načeradský 80 na rubu popis díla arazítko vystaveno v Galerii Dolmen

220 000 Kč

160

NAČERADSKÝ Jiří (1939–2014)

Zelená Venuše

2009

olej, plátno 89 × 116 cm

sign. PD Načeradský 2009, LD pátek únor

130 000 Kč

161

NAČERADSKÝ Jiří (1939–2014)

Odložená

1973

akryl, překližka

38 × 40 cm

sign. PD Načeradský 73, na rubu Načeradský 73 na rubu název díla (autorem?)

55 000 Kč

162

NAČERADSKÝ Jiří (1939–2014)

Atlet

1998

olej, překližka

99 × 125,5 cm

sign. PD 98 Načeradský, na rubu Načeradský 1998

50 000 Kč

163

MRÁZKOVÁ Daisy (1923–2016)

Zlatá koruna

1992 tempera, plátno

65 × 80 cm sign. LD monogram DM 92 na rubu štítek s popisem díla 50 000 Kč

Uvedené dílo snázvem „ Zlatá koruna “ zroku 1992 v médiu tempera na plátně je originální a autentickou, na aukčním trhu mimořádně ojedinělou prací pozoruhodné osobnosti druhé poloviny 20. století – Daisy Mrázkové.

Dcera českého krejčího a anglické švadleny, pojmenovaná po sedmikráskách, se na českou i světovou uměleckou scénu zapsala především jako ilustrátorka a spisovatelka dětských knih, které se staly nesmírně populárními nejen v evropském prostředí, ale například iv Japonsku.

Když bylo Daisy pět let, rodiče se rozešli, zůstala tak vPraze sama s maminkou, a na radu strýce později, roku 1938, nastoupila na pražský Učitelský ústav, kde zůstala do maturity vroce 1942.

Shodou okolností její škola měla společný vnitroblok s Uměleckoprůmyslovou školou. Daisy od dětství toužila být malířkou a při pohledu na studenty UMPRUM v bílých pláštích věděla, že patří knim. Po maturitě úspěšně složila zkoušky na obor ilustrace dětských knih do ateliéru prof. Antonína Strnadela. Již na zkouškách se seznámila se svým spolužákem a budoucím manželem Jiřím Mrázkem.

Na svém vysněném UMPRUM však studovala Daisy pouhý rok. Němci roku 1944 školu zabrali pro svůj štáb. Po válce se ke studiu vrátil pouze Jiří Mrázek, pro Daisy se tehdy hlavním focusem staly jejich děti. Nicméně s manželem pravidelně navštěvovala večery Umělecké besedy, a tak si neustále udržovala kontakt s výtvarným světem a jeho dobovými osobnostmi.

Do obecného povědomí vstoupila ve druhé polovině 50. let – a to především portrétní tvorbou svých přátel a rodiny. Portrétovala především ženy – Jiřinu Haukovou, partnerku Jindřicha Chalupeckého, Adrienu Šimotovou, spolužačku manžela (Jiřího Mrázka), ad. Její portréty vždy nesly smysl pro lehkou nadsázku a velký cit vpojetí barevné hmoty. Následně autorka cítila potřebu být s plátnem sama, bez modelu. Začala malovat pomyslné fantaskní krajiny, na kterých zpočátku ještě přetrvávaly motivy lidských hlav, ty se ale nakonec zcela vytratily a přibližně od 60. let zůstaly jen imaginární krajiny.

Velmi důležitá je pro celou tvorbu Daisy barevnost. Umělkyně objevuje tajemství „sousedství barev“, které se vzájemně násobí arozsvěcují nové činitele.

Většinou Daisy pracovala v médiu oleje, později však začala na základě silné alergie na terpentýn pracovat s temperami a vodou ředitelnými barvami. Typickými se pro ni staly ikresby pastelkami a malba akvarelem. Díky práci svodou ředitelnými barvami vznikaly mlhavé, nepříliš kontrastní obrazy, které by se daly charakterizovat jako krajiny duše, vypovídající o autorčině vlastní realitě, která pro ni byla vždy důležitější než realita viděná. Konečná podoba díla nebyla nikdy jistá. Proces vzniku svých prací přirovnává kvlnícímu se moři, u kterého ona sama neví, kam ji zanese. Svou tvorbu také charakterizovala jako „ lovení šťastných náhod “.

Představené plátno s názvem „ Zlatá koruna “ je krásným a sběratelsky silným dílem Daisy Mrázkové, osobité autorky moderního umění.

„Mám ráda ten proces, kdy to jde z oka, ze srdce, do ruky, do štětce a rovnou na plátno. Vůbec to nemusí jít přes mozek. To, co na obraze potom je, to je tajemství.“

164

OVČÁČEK Eduard (1933–2022)

Housle 1964

bronzová plastika v. 88 cm

sign. zespodu monogram E. O. 1964

přiložena fotografie autora s dílem

145 000 Kč

Reprodukováno

Eduard Ovčáček na Ostravsku, pol. 17

165

OVČÁČEK Eduard (1933–2022)

Triptych I

1983

asambláž, reliéf, dřevo 90 × 90 cm

sign. UD monogram EO 83, na rubu Eduard Ovčáček 1983

230 000 Kč

Reprodukováno

Valoch, Mojžíš: Eduard Ovčáček, Praha 2007, str. 382, č. 439

166

OVČÁČEK

Utržená

1987

zpráva

kombinovaná technika; asambláž, barva, plátno, olej

70 × 70 cm

130 000 Kč

167

1989

kombinovaná technika, malba, reliéf, papírová hmota, plátno

180 × 130 cm

sign. LD E. Ovčáček 87, na rubu

Eduard Ovčáček 1987

na rubu název díla

370 000 Kč

Eduard (1933–2022)

OVČÁČEK Eduard (1933–2022) Česká obluda

168

KOTRBA Marius (1959–2011)

Sedící

2006 bronzová plastika v. 19 cm sign. D ze strany monogram

M. K. 06

24 000 Kč

169

MILKOV Stefan (1955)

Golem

1998

bronzová plastika v. 23 cm

sign. zezadu Milkov 98

70 000 Kč

170

MLYNÁRČIK Alex (1934)

Les paysages Slovaques / Slovenská krajina

1989

asambláž, dřevo, textil, malba 60 × 102 cm

sign. UD Mlynárčik 89, na rubu Alex Mlynárčik 89 na rubu název díla autorem

120 000 Kč

172 RÓNA Jaroslav (1957)

Náklaďák s bombama

1998

olej, plátno, deska 200 × 130 cm

sign. PD Róna 98 VI., na rubu J. Róna / 98 VI na rubu název díla autorem

180 000 Kč

Monumentální plátno, jak ve svém rozměru, tak i ve výrazu emocionální vypjatosti a naléhavosti, je bravurní prací pražského rodáka Jaroslava Róny. Umělce s širokým polem působnosti, jehož jméno se pojí napříč oblastmi s malířstvím, sochařstvím, scénografií, literaturou, ale i s herectvím a pedagogikou.

Své vzdělání ukončil Róna absolutoriem na pražské VŠUP (1978–1984) ve sklářském ateliéru profesora Stanislava Libenského. Tři roky nato spoluzaložil uměleckou skupinu Tvrdohlaví (1987–2001; byl i autorem jejího názvu), mezi jejíž členy patřili jeho spolužáci

171 RÓNA Jaroslav (1957)

Franz Kafka 2001

bronzová plastika v. 80 cm

sign. zezadu na plintě Róna 01 200 000 Kč

a vrstevníci: Jiří David, Stanislav Diviš, Michal Gabriel, Zdeněk Lhotský, Stefan Milkov, Petr Nikl, František Skála, Čestmír Suška a Václav Marhoul.

Zde uvedená práce snázvem „ Náklaďák s bombamaVI “ ukazuje na jeden z klíčových motivů Rónovy tvorby – je jím tíha lidského bytí, jeho nahodilost, krutost, absurdita i konečnost, atmosféra ohrožení člověka a jeho lidství.

Svými díly Róna často odkazuje na násilnosti a zvěrstva 20. století, nikoli však přímo, ale prostřednictvím podobenství. Sám autor tvrdí, že umělci by měli být schopni vnímat i temný tón světa, jeho krutost a absurditu. Jeho tezí je, že na svět se nelze dívat jen z té příjemné strany, jakoby estetickým kukátkem – umění potřebuje obě polohy. Róna tak ve své tvorbě hledá nový neotřelý úhel pohledu, díky němuž reflektuje minulost asoučasnost a ukazuje i na budoucnost.

Jak sám autor uvedl, vtvorbě jej silně ovlivnili Picasso, Gauguin, Moore, Giacometti, Kubin, Kafka, Hemingway, Vian a skupina Monty Python. Dále pak Zrzavý, Gutfreund, Vančura a divadlo Sklep.

Svou rozsáhlou a média napříč postihující tvorbou se Jaroslav Róna stal nepřehlédnutelným a možno říct, že i trvalým úkazem české umělecké scény.

173

STRATIL Václav (1950)

Z cyklu Řeholní pacient I

1991

originální černobílá fotografie

99 × 66,5 cm (výřez)

sign. na rubu Václav Stratil 91

45 000 Kč

Uvedené dvě černobílé fotografie jsou autentickými foto-performancemi Václava Stratila – nepřehlédnutelné postavy české současné umělecké scény.

Práce náleží do autorova známého, poměrně rozsáhlého cyklu snázvem „ Řeholní pacient “. Jedná se o zhruba padesát černobílých fotografií, které vznikly mezi lety 1991–1994 během Stratilova pražského pobytu. Fotografie byly pořízeny v pražských fotoateliérech, kde pózovala s nejrůznějšími rekvizitami. Těmito snímky Stratil vytvořil obrazy duchovního vytržení, fyzické askeze i kontemplace, zkoumající proměnlivost vlastní identity. Tyto práce vyvolávají mnohdy silnou naléhavost sahající od existenciální výpovědi po náboženské reflexe. Vážnost děl je ale zpravidla znevěrohodněná Stratilovým příznačným černým humorem a nezastíraným faktem, že jde o performance.

Význam cyklu „ Řeholní pacient “ byl zhodnocen na řadě autorských i skupinových výstav, např. „ Matující médium“ v Rudolfinu v roce 2011.

Podstatné je, že s těmito díly se rodí Stratilův trvalý zájem o hru s vlastní podobou ve fotografii.

174

STRATIL Václav (1950)

Z cyklu Řeholní pacient II

1991

originální černobílá fotografie

97 × 65,5 cm (výřez)

sign. na rubu Václav Stratil 91

45 000 Kč

175

MERTA Jan (1952)

Obrácený Daniil Charms

2012–2016

olej, plátno

110 × 90 cm

sign. na rubu Jan Merta

na rubu popis díla autorem

350 000 Kč

Vystaveno

Jan Merta: Museum, Museum Kampa, Praha 2020, 14 výtvarných

zastavení z let 1902 až 2020

Galerie Zdeněk Sklenář, Praha 2020

Portraits, Galerie Rüdiger Schöttle, Mnichov 2021

176

BOLF Josef (1971)

Chlapec

2011

vosk, olej, tuš, vrypy, plátno

10 × 10 cm

sign. 2× na rubu Jiří Bolf, 2011

50 000 Kč

177

KROSCH Jaromír (1955)

Nahá píše dopis

2013

akryl, plátno

95 × 90 cm

sign. UD Krosch 13

35 000 Kč

Reprodukováno

katalog výstavy Jaromír Versteckt Krosch, Galerie Kroupa, 2020, str. 9

ELLE decoration CZ, jaro 2023, Cesty za uměním, str. 126

178

RITTSTEIN Michael (1949)

Triga

2010

olej, plátno

20,5 × 60,5 cm

sign. PD M. Rittstein 2010, na rubu M. Rittstein

2010

na rubu název díla autorem

110 000 Kč

179

HAVRILLA Vladimír (1943)

New Head

2005 akryl, plátno

150 × 200 cm

sign. PD monogram H 05, na rubu autorské razítko Havrilla

140 000 Kč

Vystaveno

výstava Ten Minutes, Galerie Mánes, 2007

Uvedené plátno s názvem „ New Head “ zroku 2005 je originálním, autentickým dílem mimořádně pozoruhodné postavy současného uměleckého světa, Vladimíra Havrilly – představitele slovenského undergroundu

70. a 80. let, umělce, jehož tvůrčí záběr je téměř nemožné postihnout. Věnuje se nejen oblasti malby, sochy, fotografie, animace, filmu, ale i počítačové grafice, pedagogice a literární činnosti.

Jeho tvorba přímo pulsuje kontrasty. V Havrillově díle se objevuje estetika komiksu, erotické napětí a náměty ze sci-fi ve spojení s náboženskými motivy.

Autor zároveň zpracovává náměty děl nejrůznějších

světových autorů. Miluje pop-art stejně jako modernu Matisse, Vasarelyho aBrâncușiho.

Od konce 60. let se Havrillovo dílo rozvíjelo v různých tematických okruzích za použití četných výrazových prostředků. Za studií na Bratislavské VŠVU propadl práci se dřevem, mramorem a jejich kombinaci i s dalšími materiály. Od začátku chtěl být sochařem. Toto médium ale rychle přehodnotil. Po invazi Rusů, v srpnu 1968, pro něj bylo téměř nemožné, aby vystavoval, natož ve formátu sochy. Tehdy si po vzoru A. Warhola a jeho experimentálních filmů pořídil kameru a počátkem 70. let začal točit. Velká část jeho tvorby z počátku 70. i 80. let představuje různé návrhy, kresby, koncepty, a jen velmi málo finálních děl. Jednalo se o dosti experimentální tvorbu v podobném stylu, jaký neslo dílo Marcela Duchampa.

Zlomovým rokem byl pro Havrillu rok 1997, kdy objevil počítač a3D program. Sochy, kterých se po srpnu 1968 musel vzdát, najednou mohl znovu budovat, tentokrát ve virtuálním světě. Následně je autor malířsky dotváří. Tak je tomu i u zde prezentovaného díla s názvem „ New Head “ (2005). Spojení počítačové grafiky s malbou je pro autora vpodstatě hrou. Díky počítačové animaci může nechat zároveň své obrazy rozpohybovat. Lze tedy říci, že de facto od roku 1997 se základem tvorby Vladimíra Havrilly stala počítačová grafika a animace.

PIŠTĚK Jan (1961)

Jehlan 2022

plastika, MDF desky, akryl, olej, ušlechtilá ocel v. 142 cm

sign. zespodu J. Pištěk 2022

zespodu název díla autorem

250 000 Kč

Vystaveno

Teodor a Jan Pištěkovi, Dva světy, Villa Pelle, 2022–2023

Monumentálně vyhlížející interiérová plastika „ Jehlan “ je dílem jednoho ze sběratelsky nejoblíbenějších umělců současnosti. Jan Pištěk připravil divákům malé překvapení tím, že do aukce 1. Art Consulting v Topičově salónu poskytl místo obrazu trojrozměrný objekt. Je to totiž poprvé, kdy je možné se na aukci současného umění s takovým jeho dílem setkat.

Během let 2021 a 2022 vznikla série obrazů na téma znamení zvěrokruhu. Ta měla u zasvěcené veřejnosti, především sběratelů, takový úspěch, že se autor rozhodl vní nejen pokračovat, ale vytvořit kní i skupinu plastik. Vzniklo tak zatím pět geometrických objektů, které volně komunikují s vybranými obrazy a tvoří nezávisle jejich vizuální partnery.

Tyto práce byly poprvé představeny veřejnosti na společné výstavě Theodora a Jana Pištěkových v galerii Villa Pellé vPraze, s podtitulem „ Dva světy “, v říjnu 2022 atrvala až do ledna roku 2023. Jednalo se o zcela výjimečný kurátorský projekt, neopakovanou a historicky důležitou výstavu, která se setkala s velkým ohlasem a zájmem sběratelů, veřejnosti i médií.

Objekty s názvy „ Krychle “, „ Kvádr “, „ Jehlan “, „ Koule “ a„ Ovoid “ byly záměrně vytvořeny tak, aby mohly fungovat jako jednotlivé solitérní exponáty a zároveň nabídly pozornému divákovi možnost interaktivního vnímání souvislostí s konkrétními partnerskými obrazy. Nápovědou byly ajsou výrazné tvarové a barevné intervence do jednotlivých těles, které jsou jasně patrné iv obrazech.

„ Pro jarní aukciv pražském Topičově salónu jsem vybral plastiku ‚Jehlan‘ záměrně. Pro mě jako autora má zásadní význam i postavení. Jehlanse stal pomyslným vůdcem celé skupiny, protože vznikl jako první, a ukázal tak cestu ostatním.“

Jeho dokonale připravený a opracovaný povrch je pokryt akrylovými a olejovými barvami. Nese zjevně stejný autorův rukopis jako obraz „Voda/Vodnář “, na nějž symbolicky navazuje.

Výstava Theodora aJana Pištěkových v galerii Villa Pellé v Praze, s podtitulem Dva světy, 2022–2023

Jehlan, jako vůdce celé skupiny interaktivního vnímání a souvislostí

181

TYPLT Lubomír (1975)

Kolo II. 2000

olej, plátno

145 × 162 cm

sign. na rubu Lubomír Typlt 1. 8. 2000

140000 Kč

182

TYPLT Lubomír (1975)

Bicykl

1997/2001

4 barely, kovová deska, rám kola, 6 konví

182 × 140 × 140 cm

sign. na zadní konvi Typlt 1999

pravost díla potvrzena autorem

95 000 Kč

Během roku 1999 studuje Typlt malbu u profesora Markuse Lüpertze na Kunstakademie v Düsseldorfu. V těchto letech je jeho tvorba vytvářena ve dvou rovinách – kriticky zaměřená symbolizovaná figurace a konstrukční (mechanická) abstrakce pohybující se v rovině utopie. Ve svých dílech pak autor syntetizuje oba póly na společné ploše, čímž dochází k podnětnému vizuálnímu setkávání dvou odlišných výrazových světů. Ono setkávání se odehrává imimo malbu –v Typltových instalacích.

Skvělým příkladem právě takového prolínání je pak i soubor dvou nabízených položek z rané Typltovy tvorby. Obraz „ Kolo II.“ zroku 2000 a instalace „ Bicykl “

(1999) jsou vytvořeny s Typltovou příznačnou formální syrovostí a obsahovou surovostí. Důležitou roli v nich hraje spontánnost a gestická živost. Staré kolo spolu s konvemi – zde jako objekt prostorové instalace, ale současně také charakteristická spontánní gestická malba, vytvářejí jasně definovaná opozita autorova přístupu k vlastní tvorbě.

Výrazovými přechody mezi objektem a malbou, v nichž variuje své motivy, hledá Typlt nové možnosti a spoje, syntetizuje rozbíhající se formální tvarosloví a precizuje vlastní vizi. Obě uvedená díla tak jasně ukazují na systém Typltova vnímání.

KUBÍČEK Jan (1927–2013)

Rozdělené kosočtverce v protikladném řazení, dvě dimenze (diptych)

1993

2× akryl, plátno

200 × 100 cm

sign. 1× na rubu Jan Kubíček 1993

na rubu 1× autorský štítek spopisem díla a štítek

výstavy

850 000 Kč

Vystaveno

Vrcholení, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha 2019

Reprodukováno

R. W. Gassen, B. Holeczek: Jan Kubíček, Gemälde 1994 – katalog k výstavě ve Wilhelm Hack Museum

Jan Kubíček 2013, katalog výstavy v GHMP, 2013

monografie Kubíček, Kant Praha 2014, str. 192 Uvedený diptych s názvem „ Rozdělené kosočtverce v protikladném řazení, dvě dimenze “ je autentickým, reprezentativním dílem Jana Kubíčka, stěžejní postavy českého konstruktivismu.

Již od počátku 60. let se Kubíček jasně řadil, spolu seZ. Sýkorou, V. Mirvaldem, M. Urbáskem, H. Demartinim, M. Grygarem ad., k experimentální linii umělců, kteří směřovali ke geometrické abstrakci.

Podrobně se zajímal ogeometrické prvky a zkoumal jejich variace a možnosti. Racionální složka, stejně jako hravost anáhoda, měly vjeho díle rovnocenné postavení.

Zde uvedené dílo náleží do autorova zásadního tvůrčího období nastupujícího počátkem 80. let – období ve znamení dislokací, dimenzí apřeskupování. Kubíček se tehdy snažil osvobodit svou tvorbu od myšlenkových procesů, které považoval za vyčerpané. Začal pracovat s novými základními geometrickými tvary – kruhy a půlkruhy. Ty následně různými zásahy měnil. Většinou dělil či lámal a dislokoval pomocí diagonálních os. Vytvářel diptychy, kde původní azměněný tvar po zásahu kladl vedle sebe (respektive pod sebe) a předváděl jejich proměnu či kontrast. V průběhu let se skupiny kruhů a půlkruhů i principy zásahů stávaly stále složitějšími, vznikaly optické shluky, elementy se různě se překrývaly. A opět – vyzývaly diváka, aby dešifroval zákonitosti jejich proměn. Malíř se zároveň vracel kbohatší barevnosti, kterou dříve – v60. letech – opustil.

Ve druhé polovině 80. let doplnil Jan Kubíček princip dislokace kruhů a půlkruhů o novou polohu. Na svých dvou- i třídílných obrazech zobrazoval, jak se mění tatáž geometrická struktura – už ne výhradně kruhy, ale ijiné geometrické prvky – ve dvou i třech dimenzích. Zde uvedený diptych je příkladem právě takového dělení. Jedná se o vynikající, sběratelsky cennou, publikovanou ivystavovanou práci.

Nejzásadnější představitel konstruktivismu a konkrétního umění

střední Evropy

VOŽNIAK Jaroslav (1933–2005)

Bez názvu

1990

asambláž, válečky, olej, dřevěná deska

73 × 102 × 9 cm

sign. PD Jaroslav Vožniak, na rubu Jaroslav

Vožniak 1990

45 000 Kč

Provenience

významná sbírka severní Morava

Zde uvedená asambláž je originálním, autentickým, sběratelsky atraktivním dílem Jaroslava Vožniaka, významného českého malíře, grafika, ilustrátora, sochaře apředevším mistra asambláží.

Původně vyučený litograf ze Suchdolu u Příbrami se v roce 1951 přihlásil ke studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, do ateliéru prof. Karla Svolinského. Zde studoval až do roku 1954. Poté nastoupil jako žák prof. Vladimíra Silovského, tentokrát však na pražské Akademii výtvarných umění (1954–1959).

V roce 1954 se Vožniak stal spoluzakladatelem umělecké skupiny Šmidrové, spolu se studenty sochařského ateliéru K. Neprašem, J. Koblasou, malířem B. Dlouhým a skladatelem R. Komorousem. Programem skupiny byla tzv. kolektivní „estetika divnosti“, která se následně stala alternativou k tehdy dominujícímu proudu strukturální abstrakce.

Své uplatnění našel Vožniak v mnoha odvětvích výtvarné scény. Jeho doménou se nicméně stala specifická podoba pop-artu koexistujícího s hyperrealismem a surrealistickou představivostí.

Výrazná obsobnost českého dadaismu, surrealismu a abstraktního expresionismu

185

BÖHM Hartmut (1938)

Vizuální struktura

1969

asambláž, oranžové a zelené fluorescenční plexisklo, deska

85 × 85 × 3,5 cm

sign. na rubu na štítku Böhm na rubu autorský štítek s popisem díla

220000 Kč

186

HILMAR Jiří (1937)

Strähnen

1973

kombinovaná technika, koláž, akryl, tužka, papír, deska, plexibox

81,5 × 80 × 8 cm

sign. na rubu Hilmar Jiří 73 na rubu název díla autorem reprodukováno a vystavováno

700 000 Kč

KYNCL František (1934–2011)

Bez názvu

1973

kresba tuší, karton 62 × 47,5 cm

sign. UD F. Kyncl 73

15 000 Kč

František Kyncl zasvětil své dílo plně konstrukcím. Nejednalo se však o ryzí konstruktivismus v duchu typicky striktní přísnosti geometrie, ale o systematické sestavování kompozic přiznávajících autorský subjekt ve formě cílených a přínosných nepravidelností. Počátkem sedmdesátých let vzniklo několik unikátních kreseb a menších obrazů, ve kterých autor tvořil systémy organicky působících sítí, kreslených jemnými linkami tuše. Jejich rámcem byl přesně narýsovaný čtverec s případnými diagonálami, které pak Kyncl spontánně propojoval spletí linek akteré ve výsledném efektu byly nesmírně působivé.

S mravenčí trpělivostí kreslené filigránské systémy byly svým záměrně kompaktním formátem 20 × 20 cm součástí kompozice, která na podstatně větší ploše papíru svým okolním prázdnem dodávala záměrně kresbě potřebné kontrastní napětí. Nabízené dílo jedíky své autorské svébytnosti sběratelsky velmi zajímavé, bylo vystaveno dvakrát vKolíně na Rýnem, později v Düsseldorfu anakonec vPraze vGalerii Petr Žaloudek na výstavě „sedmdesátá léta“.

188

KYNCL František (1934–2011)

Struktura

1992

bambus, epoxid, akryl 161 × 88 × 22 cm

sign. zespodu na štítku F. Kyncl, 91–1992

200 000 Kč

189

BOŠTÍK Václav

(1913–2005)

Bez názvu

1997 pastel

56 × 50 cm (výřez)

sign. UD Boštík 97

45 000 Kč

190

WOJNAR Jan

(1944–2014)

Přesýpací báseň

2000

objekt, koláž, písek 30 × 30 × 3 cm

sign. na rubu na štítku Wojnar

2000

na rubu autorský štítek s názvem díla

45 000 Kč

191

MOHR Manfred (1938)

P-453-A XX/8

1991 akryl, plátno

130 × 130 cm

sign. na rubu 2× Hohr 91

na rubu 2× název díla autorem

220000 Kč

GRYGAR Milan (1926)

Dřívková kresba

2017

akryl, tuž, dřívková kresba, karton, plátno

100 × 70 cm

sign. na rubu Grygar / 17

350 000 Kč

Milan Grygar patří jednoznačně mezi výjimečné autory, a to nejen na naší, ale ina mezinárodní výtvarné scéně. K uměleckému významu jeho tvorby, a to skutečně světovému, přispělo především nevšední spojení vizuálního projevu s akustickým. Často se zvuková složka stává nedílnou součástí díla, kdy reprodukce původního magnetofonového záznamu přispívá k ucelenému dojmu z kreseb a umožňuje divákovi nepřímou účast na jejich vzniku.

Byly to právě akustické kresby, kterými se Milan Grygar zařadil k mezinárodní skupině avantgardních umělců, ajiž od šedesátých let se zúčastňuje důležitých výstav po celém světě. Přestože ho u nás, i přes logickou nechuť socialistických cenzorů, nebylo možno přehlížet, dostávalo se jeho tvorbě v zahraničí většího uznání než doma a tento zvláštní trend do jisté míry trvá až doposud. Nelze surčitostí říct, zda je to způsobeno naší lokální tendencí k lyrické estetice, a tedy logickým odmítáním všeho, co se její snadněji pochopitelné líbivosti vzdaluje a má navíc nepochopitelný úspěch v cizině, nebo zda zahraniční publikum a kritici mají větší schopnost se nad obdobně radikální avantgardní tvorbou zamyslet apřijmout ji. Na každý pád je dílo Milana Grygara pro reputaci našeho výtvarného umění v zahraničí extrémně důležité.

První akustické kresby, kdy paralelní zvukový projev nástroje (dřívka, hřebenu, či jiného předmětu namočeného v tuši) umělce vznikem díla částečně vedl, pochází z počátku šedesátých let. Odeset let později překvapuje autor neméně převratnou etapou rýsovaných kreseb, které nazývá zvukoplastické a lineární partitury. Zvukoplastické kresby byly vždy čtvercové rastry, ve kterých umělec narušením pravidelnosti, změnou barvy či prázdným prostorem evokuje jistou vibraci, tedy opět zvuk. Lineární partitury pak představovaly průběh tónů horizontálními liniemi. Počátkem osmdesátých let začíná Milan Grygar opět malovat obrazy a jako témata si zvolil nejprve několik vybraných kompozic vycházejících ze zvukoplastických kreseb a lineárních partitur, které byly brzy vystřídány řadou obrazů, nazvaných Antifony. Paralelně k doposud přísně geometrickým Antifonám představil autor nedávno novou formu variace na původní dřívkové kresby a tato velice přesvědčivá díla byla vystavena Národní galerií v Praze na autorově samostatné výstavě vroce 2019. Nabízené dílo ztohoto období patří svou kvalitou jednoznačně mezi špičkové obrazy z této řady. Vzájemný kontrast bílého podkladu, zautorova pohledu možného prázdna aticha, se spontánně provedenou černou kompozicí stop dřívka je naprosto přesvědčivý.

Vizuální a akustické spojení nové formy variace

DOKOUPIL Jiří Georg (1954)

3-times – Yellow!!

2007

akryl, mýdlové bubliny, pigment, plátno

106 × 202,5 cm

sign. na rubu Dokoupil 2007 Dokoupil na rubu popis díla autorem, na rubu štítky

Galerie Bruno Bischofberger Zürich aGalerie

Andrea Caratsch s popisy díla

650000 Kč

Uvedené velkoformátové plátno je nanejvýš reprezentativním, autentickým dílem Jiřího Georga Dokoupila –významné postavy postmoderní umělecké vlny západní Evropy, který své hlavní úsilí zacílil na znovudefinování obrazu jako takového.

Po studiích na Univerzitě aplikovaných věd pro umění a design v Kolíně nad Rýnem (1976–1978) odchází na studia do New Yorku – na Cooper Union, kde na něj silně zapůsobí konceptuální umění Hanse Haackeho.

Ovlivněná intelektualismem minimalistického hnutí a esoterickou povahou konceptuálního umění, procházela Dokoupilova tvorba různými formami malířských stylů. Postupně umělec dospívá k radikálnímu přehodnocení svého rukopisu, do té doby zcela závislého na práci se štětcem. V pozdních 80. letech zahájil práci na rozsáhlém cyklu obrazů s primárním zacílením na technickou složku provedení. Mezi autorovy ikonické cykly z tohoto období patří „ Kouřové malby “, kdy „maluje“ všemožné konvenční žánry, jak název napovídá, pomocí kouře nebo sazí. Po kouřových obrazech, ke kterým se autor neustále vrací, vznikaly cykly abstrakcí provedené pneumatikami jezdícími křížem krážem po plátně; dále obrazy vyprané v pračce; vytvořené šlehnutím biče nebo obtisknutím brambor, ananasu ad. Emblematické se pro Dokoupila staly obrazy vytvořené pomocí pigmentu a mýdlových bublin – jako je to právě iu zde uvedeného díla zroku 2007.

Již vdobě svých studií vKolíně nad Rýnem si Dokoupil formoval své první postmoderní postoje, z jeho tvorby je zřejmé, že samotným obsahem předmětu umění se mu jednoznačně stala estetika techniky, jíž plátno podléhá.

Reprezentativní a autentické dílo nové definice obrazu postmoderny

SÁGLOVÁ Zorka (1942–2003)

Pocta Josephu Delteilovi

1992

razítka, akryl, plátno 115 × 115 cm sign. na rubu Zorka Ságlová / 1992 na rubu název díla autorkou

230000 Kč

Plátno s názvem „ Pocta Josephu Delteilovi “ je autentickou prací Zorky Ságlové – osobité výtvarnice druhé poloviny 20. století.

Studentka pražské VŠUP v textilním ateliéru nastoupila dráhu umělkyně vlinii svých starších kolegyní, které se na výtvarné scéně objevily těsně po druhé světové válce a které zásadně přispěly k novému formulování moderního umění (Eva Kmentová, Olga Karlíková, Běla Kolářová, sestry Válovy, Eva Švankmajerová, Adriena Šimotová a Eva Janošková). O generaci mladší Zorka Ságlová vyčnívala svou radikalitou. I když otázku ženské tvorby ve svém díle nijak nereflektovala, svým přínosem jednoznačně zasáhla do tradičního maskulinního prostředí vizuálního umění. Stala se výtvarnicí informálního založení s následnou konstruktivistickou orientací; virtuoskou geometrických vzorů a atlasové vazby av neposlední řadě i land-artovou akční umělkyní.

Zde uvedené plátno zroku 1992, vzdávající hold originální a nekonvenční postavě francouzské literatury Josephu Delteilovi, spisovateli abásníkovi, kterého obdivoval i sám A. Breton, nese emblematický prvek, který tvorbu Zorky Ságlové provázel od80. let až do samého konce: tímto prvkem je zajíc.

Zvíře, které umělkyně zkoumala coby nositele rozmanitých historických a kulturních kontextů. V základní symbolice představoval zajíc zpravidla fenomén pronásledování, kterému však díky svému důvtipu a rychlosti dokáže uniknout.

Zorka Ságlová uvedla, že tento ušatý průvodce byl vybrán (jí samotnou) „ jako symbol neustálé obnovy života, spjatý se symbolikou lunární a symbolikou matky země, dále jako hrdina civilizátor a jako prostředník mezi člověkema transcendentnem “.

Nejedná se o plochý a kýčovitý model roztomilosti, ale opromyšlený koncept, který cyklicky ve vlnách prostupuje její tvorbu.

Koncept nové formulace land-artové umělkyně v moderním umění

195

SÝKORA Zdeněk (1920–2011)

Červeno-modrá struktura

1967

barevná serigrafie 93/100

60 × 60 cm

sign. na rubu Sýkora 67

60 000 Kč

Reprodukováno

Zdeněk Sýkora, Grafika, Praha 2008, str. 49, 152

196

SÝKORA Zdeněk (1920–2011)

100 linií III

1995

serigrafie, autorský tisk II/VI

70 × 70 cm

sign. PD Sýkora 95

120 000 Kč

Vystaveno

Galerie Moderna, 2011 – razítko na rubu

197

KUČERA Zdeněk (1935–2016)

X

2000

akryl, plátno

120 × 120 cm

sign. na rubu Zdeněk Kučera / 2000

na rubu popis díla autorem, přiložený certifikát

pravosti

70 000 Kč

Vystaveno

Zdeněk Kučera – Obrazy, Galerie Ceasar Olomouc, 2000

Neprodejné – Obrazy, grafika, objekty, Galerie GUVU

Olomouc, 2001

Zdeněk Kučera – Obrazy, Zámecká galerie Chagall, Karviná, 2003

Geometrie Zdeňka Kučery – Galerie Zbrojnice IC UP, Olomouc, 2005

198

GRYGAR Milan (1926)

Jehlan 1979

kresba tuší

86 × 60,5 cm

sign. na rubu Grygar

120 000 Kč

Významný česko-slovenský audiovizuální umělec Milan Grygar patří ke generaci autorů, kteří prošli uměleckým vzděláním krátce po konci druhé světové války, ale na přelomu 50. a60. let navázali rychlým přechodem kabstrakci na aktuální proudy evropské neoavantgardy.

O umění se zajímal Grygar už od dětství. Za války studovat Školu uměleckých řemesel v Brně, poté v letech 1945–1950 nastoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, mezi jeho profesory patřil například i Emil Filla. Právě v jeho ateliéru došlo ke znatelnému prohloubení Grygarova zájmu o pokročilejší studium moderní malby. Často si jako své motivy pro tvorbu vybíral zátiší, v němž kombinoval volně geometrizující stylizace, plošné redukce prostoru a jemnou práci s koloritem.

V roce 1964 vytvořil Grygar sérii 64 černobílých kreseb na principu lineární sekvence. Při práci vrychlém rytmu mohl „slyšet“ kresbu, kterou vytvářel. Odtud už byl jen krůček kobjevu, který měl definovat jeho budoucí uměleckou dráhu. V roce 1965 se začal intenzivně věnovat vztahu kresby a zvuku a nahrávat si akustický proces svého kreslení. Rok nato (1966) vystavil své první akustické kresby s doprovodnými magnetofonovými nahrávkami.

199

WOJNAR Jan (1944–2014)

Rytmy

2008

sádrový reliéf, sololit, textilie, autorská adjustace

62 × 62 cm

sign. na rubu na štítku Wojnar 2008 na rubu na štítku název díla

48 000 Kč

200 MALICH Karel (1924–2019)

Bez názvu

2010 barevný pastel, ruční papír

75 × 56 cm

sign. na rubu K. Malich 2010. VI. na rubu štítek výstavy: Karel Malich – Nebeské energie, Galerie Zdeněk Sklenář, 2022

190 000 Kč

Vystaveno

Karel Malich – Nebeské energie, Galerie Zdeněk Sklenář, 2022

Dílo Karla Malicha je v dějinách výtvarného umění naprosto ojedinělé. Jeho fascinace krajinou – tokem energií, světlem akosmickými procesy – je již notoricky známá. Pomocí linie, jenž pro něj byla vždy základním vyjadřovacím prvkem, jak vprostoru, tak i v ploše, vyjádřil sílu i samu povahu přírody. Malichova tvorba je tak dialogem, záznamem mezi umělcem a nekonečným universem.

201

KUBÍČEK Jan (1927–2013)

Geometrické cvičení

2005

barevné fixy

41 × 41 cm

sign. na rubu Jan Kubíček 2005

15 000 Kč

Jan Kubíček – malíř, grafik, fotograf, jehož tvorba je neoddělitelně spojena s konstruktivismem a geometrickou abstrakcí. Kromě členství v tvůrčí skupině Křižovatka se Kubíček stal v roce 1992 členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Současně seangažoval i v Klubu konkretistů a roku 1999 se stal laureátem Ceny Vladimíra Boudníka.

Kubíčkovo vrcholné dílo spojuje prvky geometrické abstrakce s osobitou formou minimalismu. Umělec zkoumal jednotlivé variace a možnosti základních elementárních tvarů jednak zhlediska jejich vztahu k barvě, ale především ve snaze nalézt nejzákladnější možné operace s jednotlivými geometrickými modely. Vznikalo tak dělení základních tvarů, především čtverce a kruhu. Jednotlivé fragmenty původního zobrazení poté nabývaly úplnosti až na základě fantazie pozorovatele.

Svým dílem se Jan Kubíček zapsal k předním umělcům, kteří zasvětili svůj život i práci hledání elementárních tvarů a jejich skryté potenciální energie. Jeho dílo se vymyká čistému konstruktivistickému umění ve formě, jak jej známe, alezaměřuje se spíše na mnohočetné variace, proměny a možnosti systematického zkoumání.

Kubíčkova tvorba jako celek disponuje především logikou, jakou lze nalézt jen u několika málo dalších umělců.

202

KUBÍČEK Jan (1927–2013)

Rozdělené kruhy

1981

barevné fixy

42 × 29 cm

sign. LD Jan Kubíček 1981

15 000 Kč

203

HAMPL Josef (1932) Kompozice B2

1994

kombinovaná technika, textilie, prošívání, barvy, plátno

200 × 90 cm

sign. UD Hampl 94

na rubu štítek s popisem

30 000 Kč

Velkoformátové dílo s názvem „ Kompozice B2 “ z roku 1994 je originální, vynikající prací pozoruhodného představitele českého abstraktního umění Josefa Hampla. Malíře, sochaře, grafika, tvůrce mnoha koláží, autora rozmanitých výtvarných technik alandartových projektů. Se jménem Josefa Hampla se pojí i blízké přátelství s Vladimírem Boudníkem a Bohumilem Hrabalem, dále členství v Umělecké besedě, volném sdružení Papiriál a Künstlergilde v Německu aod roku 1978 partnerství s významnou českou fotografkou akameramankou Hanou Hamplovou.

204

KINTERA Krištof (1966)

Electronica Viralis

2022

asambláž, objekt, plexibox

104 × 74 × 14,5 cm

sign. na rubu Krištof Kintera 2022

na rubu název díla autorem

80 000 Kč

Asambláž s názvem „ Electronica Viralis “ (2022) je autentickým dílem Krištofa Kintery – jedné z předních osobností současného českého uměleckého světa. Uvedená práce odkazuje na jedno z posledních velkých témat, kterým se Kintera věnuje – městu a jeho organismu.

Jak sám autor uvedl vtextu ke své nedávné výstavě Neuropolis, 2020, vGalerii Zdeněk Sklenář: „ Města urychlují čas, zhušťují prostor, kondenzují příležitosti, kumulují zážitky a nabízejí vzrušení i vzdělání, generují pokrok i obrovskou spotřebu absolutně všeho. Proto chtějí lidé do měst. (…) Jsme jeden velký gigasuperorganismus v nové éře urbanocénu. (…) Krajina, ve které žijeme, je detailně strukturovaná gigantická síť přívodů, trubek, kolektorů, kabelů, plynovodů, vodovodů, kanalizací, meliorací, ropovodů, (…) Nezapomeňme, že podobná extrémní spletitost se odehrává i v neviditelné formě prostřednictvím komunikačních signálů, frekvencí 5G,4G, všudypřítomných wifi a rádiových a televizních vln.

Zaměřil jsem se na krajinu, s lehkou nadsázkou říkám, že semomentálně věnuji „krajinomalbě“ a „reliéfům“, (…) Fascinuje mě změna a záměna měřítek, kdy něco velmi malé, propracované a pečlivě vynalezené připomíná něco velké. (…) “ K. K., 2020

205

ŠPAŇHEL Jakub (1976) Kostel v Berlíně

2003–2004

akryl, plátno

110 × 155 cm sign. na rubu Špaňhel 003-4 na rubu popis díla autorem, přiložena fotografie autora s dílem

220 000 Kč

Plátno „ Kostel v Berlíně “ zpřelomu let 2003/2004 je autentickým dílem Jakuba Špaňhela – rodáka zKarviné, absolventa pražské Akademie výtvarných umění, umělce dnes patřícího mezi nejvýznamnější české malíře střední generace.

„ Osobnost malíře Jakuba Špaňhela představuje na výtvarné scéně pozoruhodnou výjimku. Naprostá nezávislost a lehkost, se kterou ke své tvorbě přistupuje,je nezvyklá a udivující. Maluje v cyklech, které představují většinou jedno téma, a vždy jej prezentuje malířským způsobem, který vyráží dech. (…) “ uvedla galeristka a kurátorka Ingrid Kitzbergerová.

Špaňhelovu tvorbu lze vnímat prizmatem tematicky uzavřených cyklů či sérií. Závěr studií na AVU a ranější práce po absolutoriu jsou definovány především zájmem o neživotná témata architektury katedrál a kostelů, hřbitovů, nebo o bezprecedentní námět benzínových pump. Zpozdějších let jsou pak určující významné celky s motivy zvířat, květin, motýlů, a objevují se také ženské akty či portréty významných umělců.

206

PASTRŇÁK Petr (1962)

Z cyklu Hořící lesy

2009

akryl, plátno

100 × 80 cm

sign. na rubu Pastrňák 2009

55 000 Kč

Svým zájmem ospiritualitu patří Petr Pastrňák k velmi zajímavým osobnostem současného českého umění.

Na výtvarnou scénu rázně vkročil již kolem poloviny 90. let, po absolvování pražské Akademie výtvarných umění (1990–1996) vateliérech M. Knížáka, M. Bielického a J. Davida.

Vedle zjevných abstrakcí, založených na hudebním či automatickém principu malby, se na jeho často rozměrných plátnech setkáváme i s fotorealismem. V obou případech jsme však neustále konfrontováni s myšlenkou pomíjivosti a přeludnosti tohoto světa.

Důležitým námětem Pastrňákovy tvorby je krajina, jejíž zobrazení pojímá živým a nekonvenčním způsobem. Zde uvedené plátno náleží do autorova důležitého cyklu tzv. „ Hořících lesů “, kterým se Pastrňák věnoval v prvním desetiletí 21. století. Poté následovala kolekce obrazů stématem bouře. V obou případech Pastrňák objevoval mezní stav krajiny, která se proměňuje vypětím strhujícího děje natolik, až se ztrácí v abstraktnu dění. Požár lesa, stejně jako smršť větru, výboje blesků a tlukot deště, doprovázené hrozivou či temnou změnou barvy, posouvaly atmosféru malířových obrazů do nových dynamických rozměrů. Malování je pro Petra Pastrňáka způsobem jeho mentální i fyzické existence, přičemž vždy vnich zůstává dostatek prostoru pro naši fantazii.

PRŮVODCE PRO NEPŘÍTOMNÉ A TELEFONNÍ UCHAZEČE

Pokud se nemůžete zúčastnit aukce osobně, můžete dát společnosti 1. Art Consulting Brno – Praha pokyny, aby seucházela vaším jménem, vyplněním formuláře, opříslušnou věc. Tato služba je důvěrná a je k dispozici bez dalších poplatků.

Obecné

Před aukcí

Budeme se snažit o nákup položky dle vašeho výběru za nejnižší možnou cenu (v závislosti na vyvolávací ceně a další nabídce), anikdy více, než je maximální částka, kterou určíte. V případě potřeby se vaše nabídka zaokrouhlí dolů na nejbližší částku v souladu s kroky dražebníka.

Dříve obdržené nabídky budou mít přednost. Nabídky by měly být předloženy nejméně dvacet čtyři hodin před konáním aukce. Pokud činíte nabídky prostřednictvím telefonu, doporučujeme vám ponechat maximální nabídku, kterou můžeme učinit vaším jménem v případě, že se nemůžeme dovolat. Naši zástupci jsou připraveni kprovedení nabídky za vás.

Po aukci

Úspěšní zájemci obdrží přehled popisující jejich nákup adostanou pokyn pro platbu a odbavení zboží.

Vyplnění formuláře

Tento formulář by měl být použit najednu aukci. Uveďte číslo položky, autora věci a datum prodeje v prostoru horní části formuláře, pokud není již předvyplněn.

Uveďte prosím maximální kupní cenu vdražbě, kterou jste ochotni zaplatit za každou položku. Jiné pokyny k nákupu nebo neomezené nabídky nebudou akceptovány. Nabídky musí být číslovány ve stejném pořadí jako v katalogu.

Náhradní nabídky pro položky lze učinit slovem NEBO učísla položky. To znamená, že pokud jste byli na začátku hodně úspěšní, nebudeme pokračovat a ucházet se o dražbu další položky pro vás. Nebo naopak, pokud vaše dřívější nabídky byly neúspěšné, budeme i nadále dražit za vás pro zbývající položky uvedené na formuláři.

Pokud jste si sjednali telefonní dražbu, jasně prosím určete telefonní číslo, na kterém jste k zastižení v době konání prodeje, včetně kódu země. Zavoláme vám ze sálu krátce před započetím dražby předmětné položky.

PLNÁ MOC PRO ZASTUPOVÁNÍ V DRAŽBĚ

Dražba po telefonu

Zmocňuji firmu 1. Art Consulting Brno CZ, s.r.o., Lerchova 299/7, 602 00 Brno, IČO: 60715553, aby mne zastupovala při dražbě výtvarných děl, která sebude konat dne 11. 6. 2023 ve 13.30 hod., na adrese Topičův salon – Národní 9, Praha 1, adražila za mne douvedených limitů či po telefonu následující věci:

č. autor název cena limit nebo telefon

Zavazuji se, že vydražené předměty zaplatím nejpozději do deseti dnů ode dne konání aukce. K vydražené věci bude účtován aukční poplatek dle platného aukčího řádu. Zmocnitel prohlašuje, že jsou mu známy dražební podmínky dražebníka.

Jméno:

Příjmení:

Telefon:

Tel. pro dražbu:

E-mail:

číslo OP:

Ulice:

Město:

PSČ:

Stát:

Datum a místo: Podpis:

PODMÍNKY PRO ZASTUPOVÁNÍ V DRAŽBĚ A TELEFONNÍ PRODEJ

Vezměte prosím navědomí, že zastupování nepřítomných atelefonní dražby jsou nabízeny jako doplňková služba bez poplatku. Takové nabídky jsou prováděny na vaše vlastní riziko a 1. Art Consulting proto nemůže přijmout odpovědnost za jakékoli chyby nebo opomenutí nabídky.

Všechny nabídky jsou předmětem dražebního řádu prodejního katalogu. Odměnadražebníka, ve výši uvedené v dražebním řádu katalogu prodeje, bude přidánake kupní ceně dosažené v dražbě jako součást celkové kupní ceny. Nabídky budou uspokojeny za co nejnižší cenu tak, jak to dovolí další nabídky a rezervace.

Platba na aukci

Vydražitel je povinen vyřídit své závazky ihned po vydražení, nejpozději však po skončení aukce.

Vydražiteli je účtován k vydražené ceně aukční poplatek (strukturovaně):

kladívková cena: výše aukčního poplatku:

do výše 1 000 000 Kč 20 %

od 1 000 001 do 10 000 000 Kč 18 %

nad 10 000 001 Kč 16 %

Tyto provize jsou konečné azahrnují jak DPH, tak autorský poplatek. Po dohodě s dražebníkem je možno zaplatit celkovou částku bankovním převodem, nebo hotově při převzetí věci v kanceláři dražebníka, nejpozději však do deseti dnů po skončení aukce, pokud není dohodnuto jinak. Platební karty nejsou akceptovány.

Ochranaosobních údajů

Z důvodu plnění některých služeb, okteré klienti požádali, může 1. Art Consulting zpřístupnit informace třetím stranám (např. přepravci). Je zájmem 1. Art Consulting Brno – Praha vyžadovat, aby tyto třetí strany respektovaly soukromí a důvěrnost informací našich klientů a poskytovaly stejnou úroveň ochrany informací klientů, jak je stanoveno v rámci EU.

Podpisem této Plné moci pro zastupování a telefonního dražení souhlasíte s takovým sdělením.

Upozorňujeme, že z bezpečnostních důvodů mohou být prostory 1. Art Consulting předmětem nahrávání videa. Telefony, např. telefonní nabídky / hlasové zprávy mohou být rovněž zaznamenány.

AUKČNÍ ŘÁD AUKČNÍ SÍNĚ

1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. sr. o. se sídlem Lerchova 299/7, 602 00 Brno, IČO: 60715553

I. Úvodní ustanovení

1. Tento aukční řádje vydán za účelem organizace prodeje uměleckých děl Aukční síní 1. ART CONSULTINGBRNO CZ, spol. s r.o. formou aukcí.

2. Aukce pořádané dle tohoto aukčního řádu jsou organizované dle mezinárodních zvyklostí v oblasti obchodu s uměním av souladu s právními normami České republiky.

3. Aukce jsou přístupné pouze pro klienty Aukční síně a další osoby pouze sesouhlasem Aukční síně.

4. Aukční síní se rozumí společnost 1. ART CONSULTINGBRNO CZ, spol. s r.o., se sídlem Lerchova 299/7, 602 00 Brno, IČO 60715 553.

5. Konání aukce oznamuje Aukční síň dle svéhouvážení způsobem obvyklým, například v aukčním katalogu, na svýchinternetových stránkách, ve sdělovacíchprostředcích apod.

6. Tento aukční řádje pro všechny osoby zúčastněné naaukci závazný a účastí naaukci se osoby zavazují ho dodržovat.

II. Výklad pojmů

Pro účely tohoto aukčního řádu se pod jednotlivými pojmy rozumí následující:

a. aukce – forma prodeje uměleckého předmětu, kdy věc je prodávána za nejvyšší nabídnutoucenu předem neurčeného počtu zájemců. Vlastnictví k věci přechází na kupujícíhozaplacením ceny.

b. licitátor – je osoba určená Aukční síní k řízení a provádění aukce, činí jménem Aukční síně všechny úkony s tím spojené, zejména zahajuje a řídí aukci, organizuje podávání nabídek zájemců o koupi a uděluje tzv. příklep, tj. ukončení podávání nabídek a potvrzení nejvyšší podané nabídky,

c. zájemce o provedení aukce – právnická nebo fyzická osoba, která uzavírá s Aukční síní písemnou smlouvu o provedení prodeje konkrétního předmětu formou aukce, může to být též Aukční síň,

d. účastník aukce – právnická nebo fyzická osoba, oprávněná účastnit se aukce. Účastníkem aukce může být pouze klient Aukční síně, nesmí být vlastníkem věci ani osobou jednající ve prospěch koupi pro vlastníka. Účastníkem aukce může být pouze osoba plně právně způsobilá, starší 18 let, dodržující aukční řád, pravidla a zvyklosti slušného a vhodnéhochování naaukci a osoba, která nezmařila dřívější aukce Aukční síně, resp. společnosti 1. ART CONSULTINGBRNO CZ, spol. s r.o. Není přípustné dražit za osoby uvedené výše. Účastníci aukce prokazují svoji totožnost platnými průkazy totožnosti (například osobní/občanský/ průkaz, pas) a jednají-li v zastoupení, předávajíAukční síní plnou moc opravňující k zastupování naaukci jiným klientem Aukční síně. Podmínkou účasti naaukci může být též složení dražebníjistiny, byla-li Aukční síní požadována. Účastník aukce obdrží od zástupce Aukční síně číselné označení, pod kterým se zúčastní aukce. Po dohodě s Aukční síní se může klient zúčastnit aukce po telefonu za p odmínky udělení plné moci Aukční síni pro tento způsob aukce. Při tomto způsobu aukce musí Aukční síň postupovat maximálně výhodně pro účastníka aukce.

e. aukční jistina – není vyžadována

f. aukční katalog – seznam předmětů, které budou v konkrétní aukci nabízeny klientům Aukční síně k prodeji. Katalog je uveřejněn na webových stránkách Aukční síně www.acb.cz.

g. vydražitel – účastník aukce, který v aukci nabídl nejvyšší cenu, která byla v aukcipotvrzena veřejně licitátorem tzv. příklepem.

Po zaplacení ceny se stává vlastníkem věci.

h. klienti Aukční síně – zájemci o koupi uměleckých děl formou aukcí pořádaných Aukční síní, které zaregistruje Aukční síň. Na registraci není právní nárok a je zcela v kompetenci Aukčnísíně, která může žádost o registraciodmítnout bez udání důvodů. Klienty Aukční síně mohou být právnické nebo fyzické osoby (starší 18 let), které prokážou zákonným způsobem svoji totožnost (například výpis z obchodního rejstříku, občanský průkaz, pas). Poruší-liklient Aukční síně tento aukční řád, může být Aukční síní bez dalšího jeho registrace zrušena, o čemž bude Aukční síní prokazatelným způsobemvyrozuměn.

III. Organizace aukce

1. Předměty zařazené do aukce budou vystaveny v den konáníaukce za účelem umožnění jejich prohlídky. Místo: Praha 1, Topičův salon, 1. patro. Zájemci o prohlídku vystavených předmětů jsou povinni respektovat opatření Aukční síně k zajištění ochrany vystavených předmětů. Za prohlídku předmětů určených k prodeji v aukci se neplatí.

2. Přístup na aukci mají pouze klienti Aukční síně, pracovníci Aukční síně, další osoby pouze sesouhlasem Aukční síně, jinak aukce není veřejná. V průběhu aukcenelze pořizovat fotografie, filmy ani žádné jiné záznamy bez souhlasu Aukční síně.

3. Účastníci aukce jsou povinni dodržovatpokyny organizátorů a nenarušovat žádným způsobem průběh aukce.

4. Aukce je zahajována zástupcem Aukční síně, který může oznámit změny oproti katalogu, změny a upřesnění aukčního řádu a oznámit z toho vyplývající pokyny k organizaci aukce.

5. Aukci jednotlivých předmětů provádí licitátor. Vždy musí být nezaměnitelně označen předmět aukce (prodeje), zpravidla alespoň odkazem na katalog. Licitátor oznámí tzv. nejnižší podání, což je cena (částka), za kterou je možno věc koupit v případě, že nebyla stanovena rezervní cena, tj. minimální požadovanácenamajitele předmětu. Pokud rezervní cena stanovena byla, a příhozy učiněné na sále nedosáhly její výše, prohlásí licitátor předmět za neprodaný. Neprojeví-li žádný z klientů Aukční síně o koupi zájem, licitátor aukci předmětu ukončí slovy „neprodáno či položka zůstává“. Věc může být zařazena do aukce opakovaně podlerozhodnutí Aukční síně.

6. Zájemci o koupi věci činí licitátorovi nabídky po jeho sdělení částky (vyvolání) zvednutímdražebního č ísla, případnězvednutím čísla současně s nabídnutou cenou, která musí být vždy větší než poslední částka vyvolaná licitátorem.

7. Výše příhozu, tj. nejmenší možná částka, o nížje zvyšována cenanabídnutálicitátorem, činí

1. 500 Kč, činí-li okamžitá aukční cena méně než 10.000 Kč

2. 1.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 10.000 Kč, ale méně než 50.000 Kč

3. 5.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 50.000 Kč, ale méně než 100.000 Kč

4. 10.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 100.000 Kč, ale méně než 500.000 Kč

5. 50.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 500.000 Kč, ale méně než 5.000.000 Kč

6. 100.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 5.000.000 Kč, ale méně než 10.000.000 Kč

7. 250.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena 10.000.000 Kč a více

O pořadí příhozůrozhoduje osoba pověřená konáním dražby.

8. Neučiní-li žádný účastník aukce vyšší nabídku, zopakuje licitátor výši poslední nabídnuté částky spolu se slovy, …poprvé, …podruhé… a potřetí pročíslo… a úderem kladívka aukci ukončí s tím, že účastník aukce s poslední nabídkou má povinnost za tuto částku věc

koupit (k částce se připočítává aukční poplatek). Podanými nabídkami v aukci (příhozy) jsouúčastníci vázáni, což znamená neodvolatelnou nabídku za danou částku věc koupit. Cenu dosaženou v aukcinelze snížit.

9. Veškeré případné námitky, protesty či připomínky k průběhu aukce řeší s konečnou platností Aukční síň v duchu zásad poctivého obchodu a mezinárodníchaukčních zvyklostí. Námitky, protesty, připomínky čiupozornění musí být uplatněny přímo v aukčním sále viditelným a hlasitým způsobem, jinak se k nim nepřihlíží.

IV. Způsob placení

1. Vydražitel je povinen zaplatit částku, za kterou věc vydražil, včetně aukční přirážky, pokud možno do skončení aukce; nejpozději však do desetidnů po skončení aukce. Platbuje možno provést:

1. v hotovosti na místě dražby nebo v kanceláři Akčního domu, nebo

2. na bankovní účet Aukčního domu, číslo účtu: 27-0461150247/0100.

3. Platební karty nejsou akceptovány.

2 Vydražiteli je účtován k vydražené ceně aukční poplatek (strukturovaně).

kladívková cena: výše aukčního poplatku:

do výše 1 000000 Kč 20 %

od 1 000 001 do 10 000000 Kč 18 %

nad 10 000 001 Kč 16 %

3 Pokud se vydražitel zúčastnil dražby prostřednictvím portálu LIVEBID (Livebid s.r.o., IČO: 14100169, Příčná 1892/4, 110 00, Praha 1, www.livebid.cz) a položky vydražil prostřednictvím této služby je vydražiteli účtován k vydražené ceně aukční poplatek (strukturovaně).

kladívková cena: výše aukčního poplatku:

do výše 1 000000 Kč 23 %

od 1 000 001 do 10 000000 Kč 21 %

nad 10 000 001 Kč 19 %

Tyto provize jsou konečné a zahrnují jak 21 % DPH, tak 4% autorského poplatku. Vlastnické právo k vydraženému předmětu přechází zaplacením ceny vydraženého předmětu spolu s aukčním poplatkem ve lhůtách dle aukčního řádu.

V. Ostatní

1. Vydražitel je povinen převzít zaplacenou věc získanou aukcí nejpozději do dvaceti dvou pracovních dnů po aukci, nedohodne-li se s aukční síní jinak.

2. Aukční síňzajišťuje dopravu věcí získaných aukcípouze po dohodě s vydražitelem. Aukční síň zajišťuje pouze zabalení věci obvyklé pro předání věci, nikoliv speciálníbalení,například pro dopravu.

3. Reklamacena věci získané v aukci se řídí právními normami České republiky. Všechny údaje a veškerá prohlášení uvedená v katalogu týkajícíse autorství, přisuzovaných vlastností, pravosti, jakosti, původu, data, stáří, Provenience, stavu či odhadní vydražovací ceny vyjadřují pouzenázor Dražebníka. Dražebník si vyhrazuje právo konzultovatjakékoliv odborníkyči úřední místa, která uzná za vhodné. Každá zainteresovaná osoba, jakož i každý účastník aukce se musí říditvlastním názorem a Dražebník nenese odpovědnost za správnost takového názoru, i pokud tentonázor bude ovlivněn názorem Dražebníka. D ražebník neposkytuje na vydražené předměty žádnouzáruku a všechny záruky jsou tímto vyloučeny. Dražené předměty se draží jako umělecké předměty a veškeré jejichpřípadné vady jsou zohledněny v příklepové ceně, s čímž vydražitel výslovně souhlasí a stvrzuje učiněním příhozu, kterému je následně udělen příklep. Vzhledem k charakteru a povaze dražených předmětů se vydražitel učiněním příhozu, kterému je následně udělen příklep, vzdává svýchpráv z vadného plnění, včetně případných právve smyslu § 1916 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Reklamace předmětů vydražených osobně v aukční síni Dražebník nepřijímá; předměty vydražené na základě plné moci či telefonického zastupování udělené Dražebníku lze vydražitelem reklamovatnejpozději při jejich převzetí.

4. Aukční síň vydá vydražiteli po zaplacení daňový doklad o zaplacení a na přání písemné potvrzení o nabytí věci z aukce.

5. Předměty podléhající režimu zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění a ve znění prováděcích předpisů a zákona č. 71/1997 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, v platném znění a ve znění prováděcích předpisů, musí být takto označeny ve všech dokumentech aukce, zejména v katalogu, musí být oznámeny při vyvolání věci av potvrzení o nabytí věci pro vydražitele.

6. Veškerá právní jednání dle tohoto aukčního řádu se řídí právními normami České republiky.

Ochrana osobních údajů

Účastník aukcetímto uděluje společnosti 1. ART CONSULTINGBRNO CZ, s.r.o., IČ: 60715553, se sídlem Brno, Lerchova 299/7, Stránice, 602 00 Brno, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 16013 (dále též jen „správce“), svůj souhlas s tím, aby ve smyslu ve smyslu příslušných obecně závazných právních předpisů a přímo vykonatelnýchprávních aktů (nařízení) EU (v platném znění) zpracovával následující osobní údaje účastníka aukce: jménopříjmení, datum narození, adresa bydliště, email a telefon, a to za účelem vyrozumívání účastníka aukce o konání dalších aukcí, zasíláníaukčních katalogů a nabídek ostatních služebsprávce. Uvedené osobní údaje budou správcemzpracovávány po nezbytně nutnou dobu; nevyplývá-li z příslušného obecně závazného právního předpisu jinak, je účastník aukce srozuměn s tím, že za nezbytně nutnou dobu zpracování osobních údajů se považuje doba 10 let. Účastník aukce uděluje správci svůj výslovný souhlas s výše uvedeným zpracováním svých osobních údajů. Účastník aukce je srozuměn s tím, že svůj souhlas může vzít kdykoliv zpět, a to napříkladzasláním emailu nebo dopisu na adresu sídla správce zapsanou v obchodním rejstříku.Účastník aukce je dále srozuměn s tím, že zpracování j eho osobních údajů bude provádět správce prostřednictvím pověřených zaměstnanců, a to manuálně či automatizovaně, osobní údaje účastníka aukce však mohou být poskytnuty ke zpracování i osobám, které náležejí ke skupině správce. Účastník aukce je rovněž srozuměn s tím, že má podle příslušných obecně závazných právních předpisů a přímo vykonatelnýchprávních aktů (nařízení) EU (v platném znění) právo (i) vzít svůj souhlas se zpracováním osobních údajů kdykoliv zpět,(ii) požadovat po správci informaci, jaké osobní údaje účastníka aukce správcezpracovává, (iii) požadovat po správci vysvětlení ohledně zpracování osobních údajů účastníka aukce, (iv) vyžádat si u správce přístup ke zpracovávaným osobním údajům a tyto nechat správce aktualizovat nebo opravit, (v)požadovat po správci výmaz osobních údajů účastníka aukce a (vi) obrátit se v případě pochybností o dodržování povinností souvisejícíchse zpracováním osobních údajů účastníka aukce na správce nebo Úřad pro ochranu osobních údajů. Pro vyloučenívšech pochybnostíúčastník aukce prohlašuje, že byl správcem v souladu s příslušnými obecně závaznými právními předpisy a přímo vykonatelnýmiprávními akty (nařízeními) EU (včetně tzv. GDPR) informován o zamýšleném zpracování jeho osobních údajů, rozsahu a podmínkách tohoto zpracování osobních údajů ao veškerýchprávech účastníka aukce s tím souvisejících.

1. ART CONSULTING Brno CZ, s.r.o. Jiří Rybář, jednatel

AUCTION ORDER

1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. sr. o. Registered Office at Lerchova 299/7, 602 00 Brno, Co. Reg. No. 60715553

I. Introductory Provisions

1 These Auction Rules have been issued to organise the sale of art works by the Auction House 1. ART CONSULTINGBRNO CZ, spol. s.r.o. through auctions.

2 Auctions held pursuant to these Auction Rules are organised according to international customs in artand in accordance with the legal rules of the Czech Republic.

3 Auction House customers and other persons approved by the Auction House may only take part in auctions.

4 1. ART CONSULTINGBRNO CZ, spol. s.r.o., Registered Office at Lerchova 299/7, 602 00 Brno, Co. Reg. No. 60715 553 shall be deemed the Auction House.

5 Auctions are announced by the Auction House upon its discretion, in a usual manner, e.g. in the auction catalogue, mass media, etc.

6 These Auction Rules shall be bindingupon all persons concerned and persons undertake to observe them by takingpart in the auction.

II. Interpretation of Terms

For purposes of these Auction Rules, the Terms shall have the following meaning:

a auction – form of sale of a workof art withthe item being sold at thehighest bid of potential buyers the number of which is not known in advance. The item ownership passes onto the buyer uponpayment of the price.

b auctioneer –a person appointed by the Auction House to be incharge of the auction process, take all acts connected therewith on behalf of the Auction House, in particular he/she starts the auction and is in charge of it, organises the submission of bids of potential buyers and "knocks down", i.e. finishes the submission of bids and confirms thehighest bids,

c client –a legal entity or an individual concluding withthe Auction House a written contractof selling an item through auction; it may also include the Auction House

d auction participant –a legal entity or an individual authorised totake part in the auction. An Auction Participant may only include an Auction House customer; he/she/it must not be the item owner or a person acting in favour of buying for the benefitof the owner. An Auction Participant may only include a person fully legally competent, over 18 years of age, observing the Auction Rules, regulationsand customs of good and appropriate behaviour at the auction and a person that has not foiled previous auctions of the Auction House or 1. ART CONSULTINGBRNO CZ, spol. s.r.o. Itis not allowed to a uctionon behalf of persons mentioned above. Auction Participants identify themselves by valididentity cards (e.g. certificate of identity/identity book/passport) and if acting on behalf, they provide the Auction House with a powerof attorney authorising to represent any other Auction House customer at the auction. Thecondition totake part in the auction may include paying the auction principal if required by the Auction House. The Auction House shall give the Auction Participant a numberunder which he/she/it shall take part in the auction. Following an agreement withthe Auction House, the Auction House customer may take part in the auction via phone provided the Auction House has been delivered a powerof attorney for this type of auction. At this type of auction the Auction House must proceed as much advantageously for the Auction Participant as possible.

e auction principal – anamount the Auction House collects in advance from the auction potential buyer (Auction Participant). The Auction Principalamount must be set in advance by the Auction House – when the auction is published and it must also be mentioned in the auction catalogue. The Auction Principal always applies to a specific item of the auction and does not exceed 100% of the item's minimum bid. The Auction Principal may be settled in cash up to EUR 15,000 or remitted to the Auction House account No. 27-0461150247/0100. The Auction Principal is included in the price of the item obtained in the auction; otherwise, it shall be returned to the Auction Participant (depositor) in cash or transferred to an account specified by the Auction Participant (depositor) within two business days after the auction date at thelatest.The Auction House shall confirm the Principal payment.

f auction catalogue –a list of items that shall be offered to Auction House customers for sale in a specific auction. The Catalogue always includes informationon the place, time and conditions of the auction andtakingpart in it. The Catalogue is usually in a printed form andcan also be found at the Auction House address www.acb.cz.

g successful bidder – an Auction Participant that has submitted thehighest bid confirmedin the auction publicly by the Auctioneer by the so-called knock-down. He/she/it becomesthe ownerof the given itemafter paying the price thereof.

h auction house customers – potential buyers ofworksof art through auctions organised by the Auction House that arere gistered by the Auction House. There is no legal claim for registration;registrationlieswithinthe Auction House's full authority and the Auction House may reject theregistrationrequest without stating reasonstherefore. Auction House Customers may includelegal entities or individuals (over 18 years of age) that provide lawful identificationof themselves (e.g. Companies Register abstract, identity card and passport). Should the Auction House Customerinfringe these Auction Rules, the Auction House may without further noticecancel his/her/its registration, of which he/she/it shall demonstrably be notified by the Auction House.

III. Auction Organisation

1 Items included in the auction shall be exhibited for at least 5 days in order to be seen. The place and time of exhibitingthe items for the auction is published in the Catalogue or in any other appropriate manner. Items that cannot be exhibited as usual due to their weight, dimensions or state shall be shown in a photo and the Auction House shall enable inspection thereof after agreement withthe potential buyer. Those thatwant to see the exhibiteditems shall be obliged to respect the Auction House measures to provide protection of the exhibited items. Seeing the items to be sold in the auction is free of charge.

2 The auction may only be joined by Auction House Customers and Auction House workers; other persons are allowed totake part only after being approved by the Auction House; the auction is not open to public. No photos, films or otherrecordsare allowed during the auction without the consent of the Auction House.

3 Auction Participants shall be obliged to follow instructions of the organisersand not to disturbthe auction in any way.

4 The auction is started by the Auction House representative who may inform that some Catalogue information has changed, announce changes and correction of the Auction Rules and notify of instructions for the auction organisationarising therefrom.

5 The Auctioneer shall be in charge of the auction of individual items. The subject of the auction (sale) must always be clearly marked, usually at least by providing reference to the Catalogue. The Auctioneer shall announce the so-called starting bid, which is a price (amount) for which the item may be bought. Shouldno Auction House Customer be interested in buying the item, the auction of the given item is ended by the Auctioneer by saying "not sold or the item stays on". The item may be included in an auction several times as decided by the Auction House.

6 After the Auctioneerannounces (calls) the item amount,potential buyers of the item bid by raising the auction number or raising the auction number along withthe bid that must always be higher thanthe previous amount called by the Auctioneer.

7 Increments, i.e. thesmallest amounts possible by which the price offered by the Auctioneer is increased, are as follows

a CZK 10,000 if the current auction price is at least CZK 100,000 but lessthan CZK 500,000

b CZK 50,000 if the current auction price is CZK 500,000 and more.

c CZK 100,000 if the current auction price is CZK 5,000,000 and more.

d CZK 250,000 if the current auction price is CZK 10,000,000 and more.

8 The increments orders shall be decided on by a person that is in charge of the auction.

9 Shouldno Auction Participant bid a higher price, the Auctioneer shall repeat the amount of the last bid withthe words…firsttime,… second time,… third time for the number… and ends the auction by knocking down withthe Auction Participant withthe final bid being authorised to buy the item atthat amount (the so-called Auctioneer's commission isadded to the amount). Participants shall be bound by their bids in the auction (increments), which means an irrevocable bid to buy the item at the given amount. The price achieved in the auction cannot be reduced.

10 Any objections, protests or comments to the auction process shall definitely be handled by the Auction House pursuant to fair dealing principles and international auction practice. Any objections,protests, comments or noticesmust be announced directly in the Auction House i n a visible andloudmanner, otherwise they arenot considered.

IV. Payment Method

1 The successful bidder is obliged to pay the final price, including the auction fee, immediately after the bidding but no later than ten days after the auction date. Type of payments:

a in cash at place of the auctionor at the auction house office, or

b by account transfer to the auction house account No.: 27-0461150247/0100.

2 Credit cards arenot accepted.

3 To the buyer are charged the auctioned price and the auction fee. hammer price the amount of auction fee

to 1 000000 CZK 20 %

to 1 000 001 to 10 000000 CZK 18 %

up to 10 000 001 CZK 16 %

4 Ifthe buyer participated in the auction via the LIVEBID portal (Livebid s.r.o., IČO: 14100169, Příčná 1892/4, 110 00, Praha 1, www.livebid.cz) andauctioned the items via this service, the auctioneer is charged an auction feefor the auctioned price hammer price the amount of auction fee

to 1 000000 CZK 23 %

to 1 000 001 to 10 000000 CZK 21 %

up to 10 000 001 CZK 19 %

These commissions are final and include 21% VAT and also 4% copyright fee. The ownership right to the auctioned item passes by paying the price of the auctioned item together withthe auction fee withinthedeadlines according to the Auction Rules.

V. Other Provisions

1 The Successful Biddershall be obliged totake over the paid item obtained through the auction within twenty-two business days following the auction at thelatestunless arranged otherwise withthe Auction House. After this period, he/she/it shall be obliged to pay the storage costs amounting to 0.5% of the paid amount a day, with being authorised totake the item only after meeting thosecosts.

2 The Auction House shall provide transport of items obtained through the auction only if arranged so withtheSuccessful Bidder. The Auction House shall only provide item packing that is usual for the item handover, no special packing, e.g. for transport purposes.

3 Complaints received at things in the auction shall be governed by rules of the Czech Republic. The Catalogue only includes their visual description, other details are given in compliance withthebest knowledge and conscience of the Auction House in order to inform the potential buyer as much impartially as possible.

4 After payment ismade by theSuccessful Bidder, the Auction House shall issue a tax document co nfirming the payment and written confirmation of acquiring the item through the auction for theSuccessful Bidder.

5 Items subject to Act No. 20/1987 Coll. on the state monument preservation as amended and as amended by implementing regulationsand Act No. 71/1997 Coll. on the sale and export of cultural-value items as amended and as amended by implementing regulations must be marked so in all auction documents,especiallyin the Catalogue, be announced when the item is called and in the confirmation of acquiring the item for theSuccessful Bidder.

6 All legal acts according to these Auction Rules shall be governed by the legal rules of the Czech Republic.

1. ART CONSULTING Brno CZ, s.r.o. Jiří Rybář, Director

GALERIE JEDLOVÁ

Galerie Jedlová je objektem nabízejícím několik možností využití.

Je vhodný jako školicí středisko pro menší firmy, hodí se pro pořádání akcí a kurzů, uměleckých výstav a produkcí.

Je také ideálním místem pro ubytování rodin či přátelských skupin pro volný čas nebo dovolenou s možností relaxace ve vnitřním bazénu, vířivce a sauně nebo na hřišti.

POJĎTE SE UBYTOVAT, RELAXOVAT, UČIT SE NOVÉ VĚCI , ZPÍVAT, MALOVAT, VYSTAVOVAT, BAVIT SE

kontakt: Ing. Hana Rybářová

tel.: +420 605 921 246 | email: info@galeriejedlova.cz | www.galeriejedlova.cz

Průběh aukce bude v reálném čase přenášen do vašeho zařízení.

Budete se tak moci aukce zúčastnit živě, jako kdybyste seděl/a přímo v sále.

Procházejte katalog online a vkládejte limity. 3

1 Zaregistrujte se na www.livebid.cz.

2 Vaše účast na aukci bude schválena.

4

Zúčastněte se aukce z počítače, telefonu nebo tabletu.