23. LISTOPADU 2024 – 18.30 HODIN ETCETERA ART, HRADEBNÍ 3, PRAHA + ONLINE NA LIVEBID.CZ
Vážení milovníci současného umění,
Aukce ETCETERA 19 Post-war and Contemporary Art proběhne v sobotu 23. listopadu 2024 v 18.30 hodin živě v galerii Etcetera Art a současně i online na LiveBid.cz.
Draženo bude tentokrát 123 položek v celkovém součtu vyvolávacích cen přesahujícím 12 milionů korun.
K nejzásadnějším položkám aukce rozhodně patří socha Vladimíra Janouška Kyvadlo z konce šedesátých let. Tato subtilní plastika „poukazující na vykloubenost světa“ startuje s vyvolávací cenou 550 tisíc Kč. Stejnou pozornost si zaslouží i monumentální objekt Vladimíra Merty Lehký spánek ze začátku devadesátých let startující na vyvolávací ceně 380 tisíc Kč. Další sochařské práce, které v aukčním katalogu stojí za pozornost, jsou plastiky Stopy Evy Kmentové, jedinečné bronzové odlitky jejích bosých nohou, které původně v sádrové variantě vznikly pro jednodenní výstavu v Galerii Václava Špály v roce 1970. Touto akcí se zároveň rozloučil Jindřich Chalupecký se svou pozicí kurátora galerie. Věra Janoušková, Jan Koblasa a Zdeněk Palcr jsou další sochaři, jejichž práce naleznete v naší mimořádné nabídce.
Sběratelům, kteří dávají přednost klasické malbě, můžeme nabídnout např. velkoformátové plátno Lubomíra Typlta nebo obraz Zelená planeta Jiřího Načeradského z roku 1973. Za zmínku bezesporu stojí diptych Antifona Milana Grygara z roku 2005 s vyvolávací cenou 600 tisíc Kč, olej Jana Merty Špinavý sněhulák nebo malba na kartonu uznávané malířky Margity Titlové Ylovsky, vystavená na dnes již legendární výstavě jejích kreseb ve vyhořelém Veletržním paláci – startuje s vyvolávací cenou 180 tisíc Kč.
Práce na papíře, která bývá často opomíjena, zastává v naší nabídce velmi autonomní pozici, zejména díky nabídce kreseb Václava Boštíka z roku 1977 nebo dvojici pastelů Karla Malicha s bohatou výstavní historií (vyvolávací cena 390 tisíc Kč). Nemůžeme opomenout ani rýsované kresby Václava Stratila z osmdesátých let, grafické listy a kresby Aleny Kučerové či Adrieny Šimotové (vyvolávací cena 380 tisíc Kč).
Se stejnou péčí se věnujeme i nejmladší generaci umělců a umělkyň.
Jména Venduly Chalánkové, Daniely Mikuláškové či Dominika Adamce už znáte z naší aukční nabídky i výstavního programu. Nově vám tentokrát představíme práce sochaře Roberta Bučka (Archiv s vyvolávací cenou 110 tisíc Kč a Splav, 80 tisíc Kč).
Charitativní část aukce tentokrát zastupuje hned první položka dražby od Maud Kotasové, která svoji práci darovala spolku Brno pro Ukrajinu, jemuž bude výsledná částka věnována.
Budeme se těšit na vaši návštěvu během předaukční výstavy, která bude otevřena 13. až 23. listopadu od 10 do 18 hodin v galerii Etcetera Art, Hradební 3, Praha 1.
Za aukční dům i zastoupené autory
Pavla Kosař a Miroslav Jiřele
BENEFIČNÍ AUKCE
Spolek Brno pro Ukrajinu, z. s., vznikl jako občanská iniciativa 24. února 2022 a pomáhá ukrajinským uprchlíkům v Brně i válkou zasaženým obyvatelům Ukrajiny. Zprvu provozoval a koordinoval materiální sbírky humanitární pomoci, od ledna 2023 se Brno pro Ukrajinu, z. s. zaměřuje na sběr a dodávky humanitární pomoci přímo na Ukrajinu. Díky dlouhodobé spolupráci s charitativní organizací Cesta naděje života, z. s., která zajišťuje transport do postižených oblastí, se daří dostávat darovanou pomoc tam, kde je aktuálně nejpotřebnější.
Spolu s ukrajinskou komunitou v Brně a iniciativou Stand with Ukraine Brno se též dlouhodobě věnuje pletení maskovacích sítí pro ukrajinské vojáky, zejména v Doněcké oblasti.
Válka již trvá třetím rokem a zdroje vysychají. Největší výzva je v současnosti získávání peněz na nákup cílené humanitární pomoci a její dopravu na Ukrajinu, což je také účelem aukce. Výtěžek z aukce bude primárně použit na nákup zdravotnického materiálu, materiálu na pletení maskovacích sítí a pokrytí nákladů na dopravu pomoci na Ukrajinu.
Původní pneumatiku přivezl z Ukrajiny Marián Bizub z charitativní organizace Cesta naděje života. Pochází z vojenského vozidla z Chersonu a je z obou stran i po obvodu vyšívaná verši Serhije Žadana v překladu Radky Rubiliny.
MAUD KOTASOVÁ (*1980) DVA BYLI STARŠÍ A JEDEN MLADÝ, CO ČETL SOUMRAK SKORO JAKO KNÍŽKU, 2024
pneumatika, výšivka, průměr 75 cm 28 000 Kč ~ € 1 120
VYSTAVENO
Tma, ze které si povídáme, Dům umění města Brna, Brno 2024
Dražba proběhne ve prospěch spolku Brno pro Ukrajinu, z. s. Maud Kotasová je ve spolku dlouhodobě aktivní a toto dílo mu věnovala. U této položky (pol. č. 1) dražitelé neplatí aukční poplatek.
Tma, ze které si povídáme, Dům umění města Brna, Brno 2024 foto: Michaela Dvořáková
ETCETERA 19 POST-WAR & CONTEMPORARY ART
ARGIŠT ALAVERDYAN (*1991)
FLOWING POSITIONS 2, 2023
olej, akryl, plátno, 170 × 200 cm sign. na rubu FLOWING POSITIONS, ALAVERDYAN 23
130 000 Kč ~ € 5 200
Argišt Alaverdyan, nedávný absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, vstupuje do média malby jako do přehodnoceného a nově nastaveného procesu, který reflektuje technologické proměny funkční a funkcionální vizuality. Vnímá obraz jako proměnlivé systémové pole, které v sobě nese a odráží komunikační principy. Ty stojí za abstraktním tvaroslovím, jehož východisko lze hledat v počítačové grafice, a to v celé škále programování – od nejjednodušších forem 2D grafiky po složitě komponované soustavy scénářů přeložených do 3D virtuálních digitálních forem. Autor je na jedné straně fascinován samotným designováním prostorů a ploch, které se v předsazené rovině nehmotných dat programují pro různé účely, na straně druhé ho nenechávají v klidu principy, které se za celým tímto úsilím důmyslně skrývají.
• Z textu Petra Vaňouse
ARGIŠT ALAVERDYAN (*1991)
ENTITY 4, 2021
olej, akryl, plátno, 50 × 40 cm sign. na rubu ALAVERDYAN 21
28 000 Kč ~ € 1 120
Argišt Alaverdyan se ve svých obrazech v posledních letech zabývá novými technologiemi měnícími od základu naše životy, jako jsou například robotizace nebo digitalizace, jak to ostatně dokládá i tato výstava. Reflektuje v ní svět odehrávající se na monitorech počítačů, tabletů a mobilních telefonů, jenž se ve stále větší míře stává náhražkou světa reálného. Monitory představují rozhraní mezi virtuální sférou počítačových kódů, kterou lze uchopit pouze rozumem, a hmotnou sférou vnímanou smysly. Jsou součástí obou z nich: jednak jako médium produkující nejrůznější kombinace statických i pohyblivých obrazů a textů, jednak jako hmotný artefakt, který má specifický materiálový charakter a dokonce, což je z malířského hlediska významné, určité optické vlastnosti, především své charakteristické chladné světlo. Z obou těchto důvodů jsou tudíž legitimním tématem malby, přestože podstata obou médií nemůže být odlišnější. V logice pokroku by se zdálo, že digitální obraz je tomu malovanému nadřazen: dokáže ho reprodukovat, morfovat, generovat nový v podobném stylu… Ale platí zde to samé, co kdysi pro fotografii či film: digitalizace sice nejrůznějším způsobem ovlivňuje současnou vizualitu, a tudíž i malovaný obraz, zdaleka ovšem neznamená jeho konec. Klasická malba jako nástroj, který si naše civilizace vyvinula pro lepší porozumění našemu univerzu, je schopna obsáhnout i jeho digitální extenzi. Potvrzuje to i nejnovější Alaverdyanův cyklus Entity. Právě na tomto termínu lze hezky doložit vztah světů „před“ a „za“ monitorem, jejich paralelní charakter. „Entita“ je původně pojmem z ontologie, tedy oboru filozofie, který se – zjednodušeně řečeno – zabývá tím, jak porozumět bytí v jeho nejrůznějších formách, tedy právě entitách. V podobném významu byly oba termíny – ontologie i entita – přeneseny do teorie programování. V názvu chebské výstavy je však slovo „entita“ doplněno do pojmu „identita“. Tato slovní hříčka naznačuje, že se Alaverdyan tentokrát soustředí na jedno konkrétní téma – zobrazování lidské tváře. Objevuje se zde hned několik zajímavých momentů. Ve vztahu k malbě se autor dotýká klasického žánru portrétu, ve vztahu k digitálním technologiím tematizuje nejrůznější aplikace, které se zpracováním lidských tváří zabývají. Ty nám umožňují nejrůznější hříčky, například deformovat svou podobu jako v křivém zrcadle nebo rázem zestárnout, a jejich nesčetné množství koresponduje s formální rozmanitostí jeho obrazů malovaných hladkým, neosobním rukopisem. Na druhé straně existují programy na rozpoznávání tváří, díky nimž může člověk být pod neustálou kontrolou, a tento kontext už tak zábavný není. Právě k němu odkazují dva obrazy s motivem objektivu, malované na hliníkové podložce a adjustované na držáku umožňujícím natáčení, které na výstavě cyklus Entity doplňují. Alaverdyan se zde dotýká klíčového problému, od začátku spjatého s prostředím internetu a nových technologií: problému svobody, respektive její regulace. Zdá se, že se právě nyní ocitáme v bodu, kdy budeme muset na tyto obtížné otázky odpovědět – přestože zde žádná jednoznačně uspokojivá odpověď neexistuje. Aktuálnost Alaverdyanových obrazů nespočívá v současných tématech, ale právě v tom, že obsahují i tento kritický a znepokojivý aspekt.
• Marcel Fišer, z textu k výstavě ID-Entity, GAVU Cheb, 2022
4
JIŘÍ DAVID (*1956) MODRÉ HORY, 1991
akryl, plátno, 20 × 50 cm sign. na rubu JIŘÍ DAVID MODRÉ HORY 91
60 000 Kč ~ € 2 400
LITERATURA
Kol. autorů, Jiří David – Předběžná retrospektiva, Moravská galerie v Brně, Brno 2009, s. 121.
RUDOLF FILA
Rudolf Fila, ačkoliv rodilý Moravan, patří stejně tak do kontextu českého i slovenského moderního a současného umění. Poté, co absolvoval Vyšší školu uměleckého průmyslu v Brně u prof. Bohdana Laciny, pokračoval na Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě do ateliéru Jána Mudrocha. Studia ukončil v roce 1958 a nadále profesně působil ve slovenském hlavním městě, kde vyučoval na Střední škole uměleckého průmyslu a mezi lety 1990–1992 vedl ateliér malby na VŠVU. V šedesátých letech byl členem brněnské umělecké skupiny Parabola, která fungovala v letech 1962–1969 a sdružovala nejen progresivní mladé výtvarné umělce a teoretiky (Václav Zykmund, Dalibor Chatrný, Jozef Jankovič, Eduard Ovčáček, Miloš Urbásek ad.), ale také autory nové hudby (Miloš Štědroň, Zdeněk Pololáník, Miloslav Ištvan ad.). Skupina neměla jednotný program, jednalo se spíše o sdružení individualit, ale lze říci, že ji spojovala tendence k abstrakci, avšak vymezující se proti tašismu nebo geometrii. Období normalizace prožil Fila především v roli pedagoga a jako takový dokázal na Střední škole uměleckého průmyslu vytvořit malý ostrov svobody. Vedle toho se nadále věnoval vlastní tvorbě, která oscilovala mezi figurací, abstrakcí, expresivně laděnou malbou, nebo naopak malbou jemně umírněnou, případně oba principy kombinoval. Mnohdy se v jeho obrazech objevují umělecké a kulturně-historické aluze, což souvisí s jeho způsobem přemýšlení o obrazu a umění, který prezentoval i formou esejů – již v sedmdesátých letech například vydal knihu Analýza výstavby výtvarného díla (1979). Za svou pozdější knihu Cestou (2003) obdržel Cenu Dominika Tatarky. V roce 2005 byl oceněn Ministerstvem kultury SR za celoživotní dílo.
Obraz středního formátu s názvem Godotův plivanec z roku 1976 skvěle reprezentuje autorovu tvorbu období normalizace, v níž navazoval na svá šedesátá léta, kdy se v jeho obrazech začaly objevovat tučné linie vytvářející dojem prostoru – jakési „roury“, které utvářely řád na pozadí zdánlivého chaosu. Zatímco v některých dílech ze sedmdesátých let již expresivita ustupuje ve prospěch umírněnosti, zde ještě Fila plně dává průchod uvolněnějšímu rukopisu, ale zároveň včleňuje výraznou linii a také příznačnou barevnost. Celý výjev má mírně znepokojivý ráz, jelikož je abstraktní a konkrétní zároveň. Pozorovatel se nemůže ubránit, aby si nevytvářel představu o jakési pozoruhodné bytosti, z jejíchž útrob vychází právě ona linie (plivanec?). Samotný název odkazuje na v té době již kultovní divadelní hru tvůrce absurdního dramatu, Samuela Becketta.
• Martin Vaněk
5 RUDOLF FILA (1932–2015) GODOTOV PLIVANEC, 1976
olej, plátno, 100 × 100 cm sign. na rubu RUDOLF FILA, GODOTOV PLIVANEC 1976
210 000 Kč ~ € 8
JAN MERTA
Jan Merta je bezesporu jedním z nejvýznamnějších současných českých malířů. Studoval na Střední odborné výtvarné škole v Praze (tzv. „Hollarce“), po jejímž absolvování prožil sedmdesátá léta v různých nekvalifikovaných profesích. Na počátku let osmdesátých se dostal na Akademii výtvarných umění, do ateliéru Oldřicha Oplta, posléze studoval u ne o mnoho staršího Jiřího Ptáčka. Od osmdesátých let se věnuje vlastní tvorbě. Merta bývá sice spojován s mladou uměleckou generací nastupující v osmdesátých letech, pravda však je, že možná díky věkovému rozdílu se nikdy nesnažil zapadnout do uměleckých kolektivů a lze jej spíše považovat za solitéra. Ve svých dílech, převážně monumentálních malbách, zobrazuje zdánlivě nepodstatné, banální předměty, detaily, výseky reality. Předmětem jeho malířského zájmu je mnohdy člověk. V každém případě je Mertův obraz záznamem osobně viděného nebo prožitého, obrazovým deníkem, jenž předává divákovi určitý pocit, atmosféru. Malíř je zde vlastně pozorovatelem mnohdy banální reality, v níž ale často dokáže nalézt humornou, nebo i duchovní rovinu. Specifické je u Merty také pojetí prostoru a barevnosti. Jeho obrazy, které nesou umělcův nezaměnitelný rukopis, neoplývají přílišnou hloubkou ani křiklavě divokou barevností, a už vůbec ne expresivitou, například v podobě reliéfních nánosů barev. Spíše se skládají z hladkých barevných ploch, prostor je budován tu a tam naznačenými stíny, to vše ve velkoryse koncipovaných obrazových celcích. Objekty se často nacházejí v indiferentním neutrálním prostředí.
To je případ obrazu Špinavý sníh (Sněhulák z Brna) vzniklého v letech 2013–2014. Zobrazeným objektem je zde efemérní předmět neodmyslitelně spojený s dětskými zimními radovánkami. Sněhulák je pojatý z mírného nadhledu. Kontroverzi a napětí zde vytváří jeho vztyčený úd jako v dětském kontextu zcela nepatřičný prvek. Tato nepatřičnost je však podána humorně a s nadhledem. Název obrazu, zvláště přídomek „z Brna“ nás nenechá na pochybách, že malíř pochopil, že něco takového je možné právě jenom v jihomoravské metropoli, kde tento obraz Merta mimochodem v roce 2018 vystavil.
• Martin Vaněk
6
JAN MERTA (*1952)
ŠPINAVÝ SNÍH (SNĚHULÁK Z BRNA), 2013–2014
olej, plátno, 110 × 90 cm sign. na rubu Jan Merta 2013–14, ŠPINAVÝ SNÍH (SNĚHULÁK Z BRNA), dedikace
550 000 Kč ~ € 22 000
VYSTAVENO
Jan Merta, Návrat, Fait Gallery, Brno 2018
7
STANO FILKO (1937–2015) KOMPOZICE, 70./80. LÉTA
(1937–2015)
kombinovaná technika, papír, 100 × 70 cm sign. FILKO
JIŘÍ DAVID (*1956) KRAJINA, 1990
asambláž, kombinovaná technika, plátno, 60 × 65 cm sign. na rubu JIŘÍ DAVID KRAJINA 1990
140 000 Kč ~ € 5 600
VYSTAVENO Coexistence of Art, Biennale Venezia, Itálie 1993
NATALIE PERKOF
KAM SE PODĚLA HOJNOST?
Vrací se soběstačné pěstování plodin do života mladých lidí, anebo jde pouze o trend pro hrstku ekologicky smýšlejících nadšenců?
Výstava se zamýšlí nad cenou, kterou jsme ochotni obětovat k získání kvalitních potravin a zmenšení vlastní stopy, již zanecháváme v životním prostředí. Současně tak ale nečiní naučnou formou v obecné rovině, ale symbolicky na příkladu jedné rozvětvené slovácké rodiny se zemědělskými kořeny.
Instalace obsahuje velkoformátový obraz, na kterém autorka zvěčňuje vlastní portrét a portrét svého manžela, když se ironicky staví do role budovatele v hrdinských pózách, drže v rukou úrodu. Vytváří tak narážku na propagandistické obrazy socialistického realismu, kde světoobčané různých etnik spolupracují v cestě za společným cílem. Druhý velkoformátový obraz z karbonového vlákna ukazuje skutečné zátiší při sklizni plodin z pole.
• Klára Vavříková, text k projektu Natalie Perkof Kam se poděla hojnost?, Praha 2024
NATALIE PERKOF (*1979) WHAT HAS HAPPENED TO ABUNDANCE, 2023
akryl, carbon, plátno, 170 × 250 cm sign. na rubu NATALIE PERKOF 2023
190 000 Kč ~ € 7 600
VYSTAVENO
Bienále Ve věci umění, Národní galerie Praha, Veletržní palác, Praha 2024
foto
Jonáš
Verešpej
ROBERT BUČEK
Pro tvorbu Roberta Bučka je charakteristická práce s příběhem, potřeba znovu jej prožít, procítit nebo vnímat prostřednictvím ryze výtvarných prostředků. Zejména v posledních letech se vedle vytváření nových sochařských struktur tradiční cestou věnuje také práci s nalezenými materiály, k nimž přistupuje jako k paměťovému nosiči. Nejde mu tak v nadsázce jen o recyklaci materiálu, ale i o recyklaci příběhů. Robert Buček absolvoval v roce 2007 ateliér sochařství u Maria Kotrby. V roce 2012 získal PhD. v oboru sochařství na Akademii výtvarných umění v polské Wrocławi, kde byl v roce 2022 ve stejném oboru habilitován docentem. Zúčastnil se desítek mezinárodních sochařských sympozií a výstav, samostatně vystavuje od roku 2011. Je kurátorem Uměleckého centra Univerzity Palackého. Od roku 2014 vede ateliér keramiky na Katedře výtvarné výchovy Univerzity Palackého v Olomouci.
ROBERT BUČEK (*1979)
SPLAV, 2021
ocel, dřevo, 155 × 40 × 150 cm
80 000 Kč ~ € 3 200
VYSTAVENO
Řeky, domy, krajiny, Galerie Optika, Zlín 2023 Blaho, Byt, Muzeum Napajedla, Napajedla 2022 Naplavené Odplavené, Art Space NOV, Pardubice 2021
ROBERT BUČEK
ROBERT BUČEK (*1979) ARCHIV, 2023
ocel, břidlice, 130 × 70 × 150 cm
VYSTAVENO
Řeky, domy, krajiny, Galerie Optika, Zlín 2023
„Několik desítek původních sádrových otisků stop bosé nohy pro výstavu v Galerii Václava Špály, z nichž se dnes zachovalo pouze několik originálů, bylo pro účely nejrůznějších výstav replikováno, a dokonce odlito i do bronzu.“ Pozn. Dvě stopy byly odlity do bronzu a jsou uloženy v soukromé sbírce v Brně.
• P. Morganová, T. Nekvindová, D. Svatošová, Výstava jako médium. České umění 1957–1999, Akademie výtvarných umění v Praze, Praha 2020, s. 492.
EVA KMENTOVÁ (1928–1980)
STOPY, 1970
2× bronz 1/1, délky 28,5 cm a 29 cm každá značena STOPA 1970
150 000 Kč ~ € 6 000
PROVENIENCE
Významná sbírka současného umění, získáno od autorky. Uvedeno v Deníku díla Evy Kmentové, soukromá sbírka Brno (2 stopy v bronzu).
LITERATURA
Ludmila Vachtová – Polana Bregantová, Teď. Práce Evy Kmentové, Arbor vitae ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně, Praha 2006, s. 186.
EVA KMENTOVÁ (1928–1980)
BÍLÁ KRESBA, 1977
koláž, mačkaný papír, papír, rám, sklo, 60 × 45 cm sign. Eva Kmentová 1977
150 000 Kč ~ € 6 000
PROVENIENCE
Významná sbírka současného umění, získáno od autorky. Uvedeno v Deníku díla Evy Kmentové.
LITERATURA
Ludmila Vachtová – Polana Bregantová, Teď. Práce Evy Kmentové, Arbor vitae ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně, Praha 2006, s. 219.
EVA KMENTOVÁ (1928–1980) RUCE, 1977
cín, 26 × 19 cm
značeno raženou značkou E. KMENTOVÁ
50 000 Kč ~ € 2 000
PROVENIENCE
Významná sbírka současného umění, získáno od autorky. Uvedeno v Deníku díla Evy Kmentové.
LITERATURA
Ludmila Vachtová – Polana Bregantová, Teď. Práce Evy Kmentové, Arbor vitae ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně, Praha 2006, s. 223.
EVA KMENTOVÁ (1928–1980) PĚST, 1971
cín, 25 × 27 cm
značeno raženou značkou E. KMENTOVÁ
50 000 Kč ~ € 2 000
PROVENIENCE
Významná sbírka současného umění, získáno od autorky. Uvedeno v Deníku díla Evy Kmentové.
LITERATURA
Ludmila Vachtová – Polana Bregantová, Teď. Práce Evy Kmentové, Arbor vitae ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně, Praha 2006, s. 190.
olej, sololit, 74,5 × 54,5 cm sign. P. V., na rubu P. V. FRAGMENT/POUTNÍK 98–99
140 000 Kč ~ € 5 600
PROVENIENCE
Významná sbírka současného umění, získáno od autora.
19
PETR VESELÝ (*1953)
DVA TRÁMY, 1996–1998
olej, plátno, 100 × 81,5 cm sign. na rubu, na papírovém štítku PETR VESELÝ, DVA TRÁMY 1996–98
150 000 Kč ~ € 6 000
PROVENIENCE
Významná sbírka současného umění, získáno od autora.
KRAJINA, 1981
tužka, akryl, sololit, rám 32 × 38 cm sign. na rubu Kopecký 81, VLADIMÍR KOPECKÝ KRAJINA 1981
55 000 Kč ~ € 2 200
PROVENIENCE
Významná sbírka současného umění, získáno od autora.
Vladimír Kopecký je český malíř, grafik, sklářský výtvarník a vysokoškolský profesor. Od roku 1990 do roku 2008 byl vedoucím Ateliéru skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Kopeckého malbu silně ovlivnil abstraktní expresionismus a akční malba. U maleb z konce šedesátých a sedmdesátých let Kopecký jako podklad často používal vzorované linoleum. Opakující se dekory podlahové krytiny vytvářejí monotónní pozadí, na němž působí malba kontrastním a znepokojujícím dojmem. Linoleum se stalo podkladem i pro soubor obrazů vnitřních krajin z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, převažují však motivy segmentů z architektury. Námětem těchto obrazů je často autorova fascinace geometrií a zkušenost s přesným rýsováním a tvorbou skleněných kompozic. Sám proces šrafování jako rituálu vůle nalezneme u mnoha dalších českých autorů. Můžeme za nimi tušit výpovědi o stavech člověka, základních pocitech osamocenosti a pochybnostech. Od osmdesátých let začíná v Kopeckého malířské tvorbě převažovat zcela uvolněná poloha akční malby. Barvy jsou nanášeny na plátno v mohutných vrstvách. Často jsou na plochu obrazu aplikovány segmenty řezaného tabulového skla i destruované změti dalších materiálů.
VLADIMÍR KOPECKÝ (*1931)
HORIZONT, 1983
tužka, akryl, linoleum, dřevotříska, rám, 37,5 × 32 cm sign. na rubu Kopecký 83
55 000 Kč ~ € 2 200
PROVENIENCE
Významná sbírka současného umění, získáno od autora.
VLADIMÍR JANOUŠEK
Socha Vladimíra Janouška působí dojmem lidského torza zachyceného do sítě či konstrukce, pro níž pak fragment těla představuje jakousi protiváhu, závaží. Tělo se zde zaklínilo do pavučiny technických prvků, které symbolizují kontrolu, omezení pohybu, relativizaci a rozklad lidských potřeb a zájmů. S podobným proplétáním konstruktivních sítí a těl se setkáváme také například v tvorbě francouzské sochařky Germaine Richier nebo v dílech britských sochařů z poloviny dvacátého století, třeba u Lynna Chadwicka nebo Rega Butlera. V těchto případech se jedná často o výtvarnou reakci na katastrofické události druhé světové války, která se kontrolou, likvidací a instrumentalizací lidských těl zabývala v obřím měřítku. Některé tělesné partie zde pak vypadají jako prorostlé s ploty z ostnatých drátů nebo jako by se prostupovaly s jakýmisi obrovskými hmyzími těly.
Janoušek toto tvarosloví převedl o několik let později do své tvorby v často trochu poetičtějším duchu a zároveň zde více zdůraznil pohybový, časový rozměr. Řada děl Vladimíra Janouška vyhlíží jako metaforická kombinace figurální kompozice a zvláštního hodinového stroje, v němž se čas občas zasekává, občas přeskakuje a zrychluje.
V plastice Vladimíra Janouška také nacházíme narušení pravidelnosti „karteziánského“, racionálního prostoru a jeho indiferentnost je tu nahrazena různorodým křižováním, zauzleninami, zlomy a novými návaznostmi prostorových drah. S časem i s prostorem pracuje tedy Janoušek ve svém díle velmi inovativně, vnímá jejich subjektivní podmíněnost a prožívání a odvolává se tak nejen na dobový výtvarný vývoj, ale například i na myšlenkové pozadí existencialismu ve filozofii a literatuře.
Významný kompoziční princip v Janouškově díle představuje diagonála, motiv pokřivení, vychýlení z rovnováhy a stability, evokující nebezpečí pádu. To je opět v rámci sochařské tradice poměrně nestandardní strategie, která se sváří s obvyklejším očekáváním celistvosti a statuárnosti plastiky. Janouškova socha je jedním z přesvědčivých a mimořádně kvalitních příkladů naznačených tendencí moderního sochařství z doby po polovině dvacátého století.
• Václav Hájek
22 VLADIMÍR JANOUŠEK (1922–1986) BEZ NÁZVU (KYVADLO), 1967–1969
ocel, 48 × 41 × 42 cm 550 000 Kč ~ € 22 000
PROVENIENCE
Významná sbírka současného umění, získáno od autora.
LITERATURA
Karel Srp (ed.), Vladimír Janoušek, Časy, Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových, Nadace Věry a Vladimíra Janouškových, Praha 2020, s. 31.
„… Plastiku dokončoval ve svých čtyřiceti osmi letech, kdy stál na vrcholku společenského a uměleckého úspěchu. Ze stejné doby pochází i jedna jeho drobná plastika, založená na principu kyvadla, jehož použití ve výtvarném umění dlouhodobě prosazoval. Poukazovala na vykloubenost světa. Sedící postava bez židle, otočená hlavou dolů, vyjadřovala autorův základní životní pocit převrácenosti. Již se nedala přetočit a vrátit do přirozené polohy. Ať se kyvadlo obrátilo na jakoukoli stranu, zůstal muž na věky nad propastí, jež byla dlouhodobým Janouškovým tématem, souvisejícím s úzkostí a tenčícím se, ubývajícím časem…“
• Karel Srp, Člověk nad propastí, in: Karel Srp (ed.), Vladimír Janoušek, Časy, Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových, Nadace Věry a Vladimíra Janouškových, Praha 2020, s. 31.
VĚRA JANOUŠKOVÁ (1922–2010)
HLAVA, 1981
koláž, kombinovaná technika, papír, rám, sklo, 86 × 61 cm sign. na rubu V. J. 81
60 000 Kč ~ € 2 400
PROVENIENCE
Významná sbírka současného umění, získáno od autorky.
VĚRA JANOUŠKOVÁ (1922–2010)
TORZO, 1980
koláž, kombinovaná technika, papír, rám, sklo, 59 × 42 cm sign. na rubu V. J. 80
45 000 Kč ~ € 1 800
PROVENIENCE
Významná sbírka současného umění, získáno od autorky.
25 →
VĚRA JANOUŠKOVÁ (1922–2010)
POSTAVA, 80. LÉTA
sádra, gáza, výška 51 cm
120 000 Kč ~ € 4 800
PROVENIENCE
Významná sbírka současného umění, získáno od autorky.
ADRIENA ŠIMOTOVÁ
Adriena Šimotová se na poli výtvarného umění etablovala již v průběhu padesátých let. Během svých středoškolských studií prošla především grafickou a kresebnou průpravou. Její umělecká dráha pokračovala na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde byl jejím profesorem Josef Kaplický a kterou ukončila v roce 1956. V té době byla již tři roky vdaná za Jiřího Johna a také začala intenzivněji vystavovat. V roce 1958 participovala například na přehlídce Expo 58 v Bruselu. Na konci padesátých let oba manželé stáli u zrodu skupiny UB 12, a to společně s Václavem Boštíkem, Věrou Janouškovou, Vlastou Prachatickou, Stanislavem Kolíbalem, Alenou Kučerovou ad. Příznačný pro tuto skupinu, jež vznikla v době postupného společenského uvolňování, kde byl prostor pro experiment a nový umělecký obsah, byl nejen příklon k novému pojetí figurace, ale také k svému druhu senzitivní abstrakci, pro kterou se později vžil pojem nová citlivost. Šimotová volila spíše první cestu a středobodem její tvorby se od té doby natrvalo stává člověk, gesto, otisk. Senzitivita se úměrně narůstající umělecké zkušenosti a životním útrapám v jejích dílech postupně zintenzivňuje a dostává se jí mnohdy až transcendentního vyznění (v roce 1972 umírá Jiří John). Od sedmdesátých let převládá v její tvorbě jako médium vyjádření papír, a práce Adrieny Šimotové působí díky tomu velmi křehce a efemérně. Čím více převládá v jejím díle papír a experimentování s tímto materiálem (neváhá jej perforovat, trhat, překládat, mačkat a mnoha dalšími způsoby umělecky zpracovávat), tím více ustupuje do pozadí barevnost. Nakonec je prostředkem vyjádření dotyk a kresba, což přetrvává až do pozdní tvorby umělkyně.
Kresbu přes karbonový papír s názvem Dvojice Šimotová vytvořila v roce 1986, kdy měla za sebou několik intenzivních tvůrčích pobytů v bývalém františkánském klášteře v Hostinném v Podkrkonoší. Práce dobře reprezentuje zmíněnou polohu tvorby Adrieny Šimotové, kdy jediným výrazovým prostředkem je velmi jemná perforace papíru a kresba – frotáž, jež na první pohled vyvolává pocit lehkosti. Název Dvojice divákovi napovídá, aby hledal konkrétní antropomorfní tvary, avšak jediné konkrétní, co by souviselo s člověkem, je naznačený dotyk dvou torz.
• Martin Vaněk
ADRIENA ŠIMOTOVÁ (1926–2014) DVOJICE, 1986
tužka, kresba přes karbonový papír, perforace papír, rám, sklo, 100 × 80 cm sign. Adriena Šimotová 86
380 000 Kč ~ € 15 200
PROVENIENCE
Významná sbírka současného umění, získáno od autorky. Uvedeno v soupisu díla.
kombinovaná technika, plátno, 105 × 100 cm sign. na rubu Jan Svoboda 2024
90 000 Kč ~ € 3 600
VYSTAVENO
Jan Svoboda, O grafitu, Etcetera Art, Praha 2024
Jan Svoboda vystudoval češtinu a výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve své rané tvorbě se věnoval především krajinné malbě: prostřednictvím obrazů zkoumal kvalitu a kvantitu barvy. Od devadesátých let se vedle malování věnoval i konceptuálním projektům a otevřel svůj dlouhodobý koncept Světlo, Prostor, Čas. Od roku 1979 začal působit jako výtvarný pedagog a této činnosti se v různých formách věnuje dodnes. V roce 1995 založil občanské sdružení Klášter při Základní umělecké škole v Bechyni, jehož základním posláním bylo sdružovat „mladé lidi nespokojené se současnou podobou vnímání umění a kultury“ a prostřednictvím osobního kontaktu se živým uměním jim umožňovat hledání důležitosti vlastních cest v životě. Dodnes se také podílí na tvorbě řady dětských edukativních programů. V roce 2016 obdržel cenu ministra kultury za dětské umělecké aktivity. Od konce osmdesátých let se účastnil různých výstav, samostatně naposled vystavoval ve Špálově galerii v Praze v roce 2016, v roce 2018 v Jindřichově Hradci a v roce 2021 v Galerii 2+1 v Bechyni.
• Lenka Lindaurová
ALENA KUČEROVÁ (*1935)
BEZ NÁZVU,
1967
čárový lept 3/20, papír, 50 × 64,5 cm
sign. Alena Kučerová 1967
65 000 Kč ~ € 2 600
36
ALENA KUČEROVÁ
(*1935) BEZ NÁZVU, 1967
tisk z perforovaného plechu 1/20, papír, 45,5 × 61,5 cm sign. Alena Kučerová 1967
38 000 Kč ~ € 1 520
37
ALENA KUČEROVÁ (*1935)
HLADINA,
1980–1982
tisk z perforovaného plechu 7/10, papír, rám, sklo 54 × 78 cm
sign Alena Kučerová 1980–82
40 000 Kč ~ € 1 600
ALENA KUČEROVÁ (*1935)
BEZ NÁZVU III, 2016
perforovaný karton, rám, sklo, 71 × 100 cm sign. Alena Kučerová 2016 III
230 000 Kč ~ € 9 200
Nabízená originální perforovaná kresba je třetí z dvanácti, které autorka v roce 2016 vytvořila na karton (papír) ze 60. let 20. stol.
MARGITA TITLOVÁ YLOVSKY
Margita Titlová Ylovsky vyšla z konceptuálních minimalistických akcí v přírodě i v interiéru. Vždy v nich používala svého těla k vytvoření křehké relace k prostředí, dostávala se k poznávání světa prostřednictvím sebe. Tato původně velmi střídmá, v podstatě minimalistická aktivita přerostla potom v násilnické živelné kresby na rozměrných balicích papírech, exponující autorčinu emocionalitu v abstraktní podobě expresivních záznamů. Jejich vznik je spojen s akcí, autorka živočišně používá přítomné prostředky, jako třeba rtěnky, a kresbu dokončuje přímými zásahy rukou.
Od této vypjaté polohy potom Margita Titlová Ylovsky přešla k poněkud transponovanější tvorbě, ve které spojila stále silněji se prosazující tělesnost s ornamentem, s primitivní mytologií. Dostala tak možnost spojit subjektivní s neosobním. Posiluje exotičnost své tvorby, baví se bohatostí obrazové struktury, oslňuje šokem, provokuje, pořádá gigantické soukromé i polooficiální výstavy a klade na vystavování nové, neskromnější nároky. Do českého prostředí vnesla ve stagnujícím okamžiku před změnou nový život. Vyšla přirozeně z exprese nové malby a poučila se její divokostí, zcela v duchu české moderní tradice však tuto novou expresi naplnila romanticky osobním tónem, svým provokativním ženstvím, svou rolí femme fatale českého umění osmdesátých let.
Vyhořelý Veletržní palác, Praha 1984 Výstava tří na Opatově, Praha 1985 Purpurová vertikála, Dům U Kamenného zvonu, Galerie hlavního města Prahy, Praha 2023
LITERATURA
Margita Titlová Ylovsky – monografie, vydal Aparat. ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy a Etcetera Art, Praha 2023, 1. díl, s. 156.
Výstava tří na Opatově, Praha 1985 (foto archiv autorky)
VLADIMÍR MERTA
„… Během snění je člověk skutečně zasazen do světa, který se liší od světa fyzických smyslů. Jenomže člověk s nerozvinutými duchovými orgány není s to si o tomto světě tvořit jiné než ony zmíněné zmatené představy. Existuje pro něho jenom tak, jako by smyslový svět existoval pro bytost, jež má nanejvýš první zárodky očí. Proto v tomto světě člověk také nemůže vidět nic víc než dozvuky a zrcadlení obyčejného života. Ty však může vidět ve snu z toho důvodu, že jeho duše sama vmalovává své denní vjemy jako obrazy do oné látky, z níž pozůstává onen jiný svět. Musíme si totiž ujasnit, že člověk prožívá vedle svého obyčejného vědomého denního života ještě druhý, nevědomý, v naznačeném jiném světě. Všechno, co vnímá a myslí, vrývá v otiscích do tohoto světa. Vidět může tyto otisky ovšem někdo, kdo má rozvité lotosy. Ale jisté skromné zárodky lotosů lze vždycky najít u každého člověka. Během denního vědomí jimi nemůže nic vnímat, protože vznikající dojmy jsou pro něho velice silné. Jde o podobný důvod jako ten, pro který během dne nevidíme hvězdy. …“
• Z knihy Rudolfa Steinera, O poznávání vyšších světů
40 VLADIMÍR MERTA (*1957) LEHKÝ SPÁNEK, 1991
enkaustika, dřevo, 60 × 200 × 40 cm sign. V. Merta 1991
380 000 Kč ~ € 15 200
VYSTAVENO
Magická skříňka, Portheimka, Praha 1991
LITERATURA
Kol. autorů, Vladimír Merta, vydala Galerie Behémót ve spolupráci se Sorosovým centrem současného umění v Praze, Praha 1994, obrazová příloha.
VÁCLAV STRATIL
PŘÍBĚH VÁCLAVA STRATILA
Václav Stratil se pohyboval nejprve na nočních pracovištích Národní galerie. Je zajímavé, že tato instituce ovlivňovala kulturu převážně ze svých skrytých útrobních prostorů. Václav Stratil zde pracoval jako noční hlídač. To místo mu opatřil Jaromír Zemina, který jej znal ještě z Olomouce. On, Václav Boštík, Čestmír Kafka, a především Adriena Šimotová sehráli vážnou roli v příběhu Václava Stratila. Uvedli monogramistu do nového duchovního prostoru. Zde také začíná zatím nejvíce popsaná a interpretovaná kapitola černých a bílých meditativních kreseb – síť miliónů čar.
Do tehdy se již formujícího výběrového postmoderního týmu nebyl Stratil přijat v rámci logiky té koncepce postmodernismu, která tehdá v Čechách panovala. Stratil se ocitl v solidních duchovních vodách modernismu, event. minimalismu a v nich plaval s výdrží jemu vlastní. Malovat sedm let čáry podle pravítka je ovšem šílenství a velbloudí trpělivost (termín monogramisty). Václav Stratil si právě těmito kresbami vydobyl postavení významného českého umělce, zařazení téměř neodvolatelné do české duchovní linie Zrzavý–Šíma–John–Boštík–Stratil, pozvání k účasti na domácích výstavách: Konfrontace v Lidovém domě a Střední věk v GHMP 1987; na zahraničních výstavách: Výstava českého umění v galerii Lamaignère v Paříži 1990 atd. (…) Měl i své samostatné výstavy: v ateliéru Margity Titlové Ylovsky na Maninách, tajně v depozitářích Národní galerie nebo ve stejném roce v Makromolekulárním ústavu…
O meditativních kresbách V. Stratila vznikly zajímavé studie Václava Zykmunda, Jiřího Valocha, Karla Srpa, Igora Zhoře a Jaromíra Zeminy. Jak nejlépe charakterizovat toto dílo, kterému se dostalo skutečného ocenění? Maximální koncentrace, minimální gesta, askeze citu. Pozice k Hu-Habovi dosti kontradiční. Ale i tato kapitola končí na sklonku osmdesátých let.
Eugena Brickia přivedlo studium Summy teologické Tomáše Akvinského ke slovu, posléze k happeningu. Patrně i zde to byla slova, která uvízla drápkem v nitru monogramisty, jež způsobila v jeho tvorbě emergenci slova. Uprostřed černých čar se náhle objevilo slovo Stigma. Stalo se to poprvé již v roce 1986 na jedné velké kresbě, vystavené v klášteře v Hostinném. Od tohoto momentu se začíná zvolna formovat nový příběh.
PŘÍBĚH ZDYL SNORKA
Zdyl Snork, muž se skandinávsko-skytským či keltsko-normandským, ale nejspíše pirátským jménem, má jedno oko otevřené a druhé zavřené, jindy nosí černé brýle. Žije v Podolí nedaleko pivovaru, který maloval Bohumil Kubišta. Poprvé vystoupil na veřejnost v roce 1990 v galerii Keplera v Karlově ulici. Slova jednotlivá či propojená zvláštními vztahy jako Ticho, Narozen v Latexu, Vertikální nostalgie, Vyslyšení, Píši to v bolesti, Bůh je zde, Aktivní askeze, Olomouc, Nespolkni mi dásně, Pivoňky se pohupovala prostorem, připomínajíce lehké nafukovací míčky, jež ulétly ze spárů svých držitelů. Některá z nich byla adjustována do zvláštních, téměř bizarních a směšných tvarů, které způsobovaly posun v běžném porozumění těmto slovům. To bylo zvláště citelné v případě spirituálního obsahu, jako Bůh je zde či Vyslyšení. Nešlo však o desakralizaci tohoto obsahu, ale o jeho neutralizaci. (…)
• Z textu Mileny Slavické Příběhy monogramisty aneb Radost podezřelého, časopis Výtvarné umění, 3/91.
VÁCLAV STRATIL (ZDYL SNORK) (*1950)
MĚSÍČNÍ PORTRÉT, 1989
černobílá fotografie, vintage print, rám, sklo, 59 × 48 cm sign. na rubu Václav Stratil Měsíční portrét 1989
90 000 Kč ~ € 3 600
VÁCLAV STRATIL (*1950)
BŮH JE ZDE, KOLEM ROKU 1989
tuš, propisot, papír, rám, sklo, 56 × 76 cm sign. na rubu Stratil
90 000 Kč ~ € 3 600
VYSTAVENO
Václav Stratil, Galerie Kepler, Praha 1990
VÁCLAV STRATIL (*1950) AKTIVNÍ ASKEZE, KOLEM ROKU 1989
tuš, propisot, papír, rám, sklo, 50 × 70 cm
90 000 Kč ~ € 3 600
Václav Stratil, Galerie Kepler, Praha 1990 43
VYSTAVENO
MILAN KNÍŽÁK
Milan Knížák je veřejně činná a umělecky výrazná osobnost. Na přelomu padesátých a šedesátých let studoval Vysokou školu pedagogickou a Akademii výtvarných umění v Praze. Později, v letech sedmdesátých, Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, což souviselo s jeho zájmem o matematiku, jenž se tehdy projevoval i v jeho tvorbě. Žádnou ze zmíněných škol nedokončil. Již v polovině šedesátých let se totiž stal výraznou figurou československého akčního a konceptuálního umění i happeningu. V roce 1965 byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců. Jeho krédo spočívalo v přiblížení umění životu. Z toho důvodu množství jeho akcí a „krátce trvajících výstav“ probíhalo ve veřejném prostoru. Knížákových uměleckých aktivit si brzy všimli přední čeští teoretici umění včetně Jindřicha Chalupeckého nebo Jiřího Koláře, kteří jeho práci veřejně oceňovali. Knížák se například v roce 1977 stal laureátem Ceny Jiřího Koláře. Jako jediný československý umělec byl členem hnutí Fluxus, díky němuž je dodnes celosvětově proslulým. Na základě toho se také v roce 1968, po obstrukcích ze strany úřadů, které mu dlouhou dobu nechtěly vydat pas, dostal na stáž do Spojených států amerických, kde byl jmenován ředitelem pro oblast Fluxus East. Umění akce a happeningu se Knížák věnoval v podstatě až do osmdesátých let minulého století, kdy se v jeho práci začíná projevovat příklon k sice klasickým, avšak v jeho pojetí inovovaným technikám malby a skulptury, popřípadě objektu. V předchozích letech se však hyperproduktivní Knížák věnoval i dalším oblastem, včetně designu, módy, hudby, fotografie, architektury nebo literární tvorby. V tehdejším Československu se ale zřejmě nejvíce prosadil až po roce 1989. V roce 1990 totiž stanul v čele Akademie výtvarných umění v Praze jako její rektor, kde vydržel sedm let. Následovalo dlouhé období opředené mnohými kontroverzemi, kdy byl generálním ředitelem Národní galerie v Praze (v letech 1999–2011). I když byly jeho konkrétní kroky ve vedení mnohdy kritizovány, přesto byl jedním z nejdéle působících ředitelů této přední české instituce. Jako rektor a profesor AVU a zároveň ředitel NG dlouhodobě výrazně ovlivňoval českou uměleckou scénu. V současnosti se Knížák věnuje společenské kritice a jeho postoje přesně vystihuje motto, kterým vítá návštěvníky svého webu: „asi jsem hlupák nebo Marťan“.
Drobnější práce Red Ready-mades z osmdesátých let patří do série Knížákových asambláží kombinujících výtvarné techniky s textem, který lze v tomto případě interpretovat jako svébytnou báseň. Knížák přiznaně navazuje na Marcela Duchampa, pojetí readymadu však posouvá dál – vytváří obrazovou a textovou poezii nepostrádající humor a hravost typickou pro nejlepší Knížákovy práce.
• Martin Vaněk
MILAN KNÍŽÁK (*1940) ASIBÁSNĚ, 1982
bibliofilie, malba na titulní straně, 20,5 × 15 cm sign. M. Knížák, dedikace
5 000 Kč ~ € 200
asambláž, akryl, papír, rám, sklo, 84 × 30 cm sign. MK 81–85, na rubu Milan Knížák
110 000 Kč ~ € 4 400
VYSTAVENO
Filko, Knížák, Nitsch a Ruller, Etcetera Art, Praha 2023 45 → MILAN KNÍŽÁK (*1940) RED READY-MADES, 1981–1985
OTIS LAUBERT (*1946)
EURÓPSKA LETKA, 2007
papír (vlajky evropských států), plech, hřebíčky, sololit, 164 × 90 cm sign. na rubu OTIS LAUBERT EURÓPSKA LETKA 190 000 Kč ~ € 7 600
LITERATURA
Kol. autorů, Otis Laubert Museum, Roman Fecik Gallery 2016, s. 78, 79, 80, 81.
47
DAVID MOŽNÝ (*1963)
SLEEPLESS/ 2:54 A.M., 2024
modifikovaný vintage objekt 1/1, plexibox, 35 × 32 × 7 cm přiložen autorský certifikát, box s popisem díla
75 000 Kč ~ € 3 000
Umělecká praxe Davida Možného je charakteristická jeho dlouhodobým uvažováním o vlivu virtuálního hyperreálného prostoru na manipulaci se světem fyzickým. 3D animace opouštějí omezení daná rámem projekce a zasahují do prostoru instalace. Iluzorní prostory v Možného pracech jsou součástí našich každodenních existencí, ať už se jedná o historické kulisy či současná pracovní prostředí. Pro Davida Možného je důležité zkoumat povrch, ten však maskuje nepříjemné sociální skutečnosti (moc, manipulace, omezení).
Vzájemný vztah iluze a tvrdé (materiálově či psychicky) reality je pro Možného typický. Vytváři heterotopie, které častokrát vycházejí z naší kolektivní minulosti. Jsou to místa, která známe všichni, ale málokdo měl možnost je navštívit. Jsou našimi představami o místech, která bychom neradi navštívili, něčím nás však přitahují. David Možný častokrát odkazuje k východoevropské nostalgii, ta však není žitá (kdo si ji také pamatuje?), situace, které se v ní odehrávají, jsou reprezentacemi zcizenými z dobových materiálů.
V Možného videích a instalacích tvořených objekty je život zastavený. Probíhají zde časoprostorové deformace, pocit známý ze sci-fi filmů je však součástí běžných interiérů, ať už osobních (např. pokoj v rodinném bytě), tak sdílených (čekárny, korporátní openspace). Možným vytvářené prostory jsou kapslemi bez života, jeho přítomnost však cítíme a jako divák s ním navazujeme blízkou komunikaci.
Důležitým tématem v Možného umělecké praxi je pocit ohrožení. Nemůžeme si být jisti, kdy a kde se vynoří asociace, kterou dobře známe, ale raději bychom ji zapomněli. Psychickému napojení na výstavní prostor napomáhá i Davidem pečlivě konstruované prostředí, které využívá upraveného osvětlení, nebo i stavba jednoduchých labyrintů zanořujících nás pozvolna do našeho podvědomí.
• David Kořínek
tempera, reprodukce, rám, sklo, 46 × 31 cm
sign. R. Fila 87
5 500 Kč ~ € 220
20 000 Kč ~ € 800 48 RUDOLF FILA (1932–2015) BEZ NÁZVU, 1987
kombinovaná technika, plátno
90 × 80,5 cm
KLÁRA BOČKAYOVÁ (*1948) BEZ NÁZVU, NEDATOVÁNO
BEZ NÁZVU, 1982
kombinovaná technika, papír, rám, sklo, 77 × 60 cm
sign. M. Šnajdr 82
50 000 Kč ~ € 2 000
BEZ NÁZVU, 1980
koláž, kombinovaná technika, papír, rám, sklo, 73 × 50,5 cm
sign. JANKOVIČ 80
38 000 Kč ~ € 1 520
DEZIDER TÓTH (*1947)
BEZ NÁZVU, 1970
kombinovaná technika, plátno, rám, sklo, 45 × 62,5 cm
sign. na rubu Dezider Tóth 1970
65 000 Kč ~ € 2 600
DEZIDER TÓTH (*1947) BEZ NÁZVU, 1970
kombinovaná technika, plátno, rám, sklo, 45 × 62,5 cm sign. na rubu Dezider Tóth 1970
65 000 Kč ~ € 2 600
kombinovaná technika, volně ložené plátno, rám, sklo, 79,5 × 62 cm sign. na rubu Monogramista T.D 2000
90 000 Kč ~ € 3 600
55
VLADIMÍR HAVRILLA (*1943) V PODPALUBÍ, 2024
kombinovaná technika, plátno, 35,5 × 35,5 cm sign. H. 2024
20 000 Kč ~ € 800
56
MARIAN PALLA (*1953) VODOPÁD JE VŽDY EROTIČTĚJŠÍ NEŽ RYBNÍK, 2002
kombinovaná technika, kapa deska, rám, sklo, 13,5 × 20,5 cm sign. M. Palla
10 000 Kč ~ € 400
JIŘÍ VALOCH (*1946)
BEZ NÁZVU (SLOVO, OBRAZ)
DIPTYCH, 2009
2× kombinovaná technika, plátno, každé 30 × 24 cm
každé sign. Jiří Valoch 2009, Bez názvu A; B, dedikace
22 000 Kč ~ € 880
Nabízené dílo Dalibora Chatrného (pol. č. 59) je předlohou k velkoformátovému billboardu, realizovanému v rámci výstavy Veřeje v roce 1998. Skupinová výstava (Marian Palla, Vladimír Kokolia, Jan Merta, Václav Stratil, Dalibor Chatrný, Tomáš Ruller, Pavel Vančát a další) představila soudobé výtvarné umění ve veřejném prostoru – v okolí dálnice D1.
DALIBOR CHATRNÝ (1925–2012) Z CYKLU PROSAKOVÁNÍ, 80.
tuš, papír, 42,2 × 29,8 cm sign. VODOPÁD URBANÍK 2010, na rubu VODOPÁD 16.7.2010, URB.
5 000 Kč ~ € 200
66
DUŠAN URBANÍK (*1958)
JOHN CAGE: SONÁTY
A INTERLUDIA PRO PREPAROVANÝ KLAVÍR, 2012
tuš, papír, 29,8 × 42,2 cm sign. URBANÍK 2012, na rubu JOHN CAGE: Sonáty a interludia pro preparovaný klavír (úryvek), 25.5.2012, URB.
5 000 Kč ~ € 200
65
DUŠAN URBANÍK (*1958) KRESBA TULIPÁNOVÝM STVOLEM, 2011
tuš, papír, 42,2 × 29,8 cm sign. URBANÍK 2011
5 000 Kč ~ € 200
67
DUŠAN URBANÍK (*1958)
JOHN CAGE: SONÁTY
A INTERLUDIA PRO PREPAROVANÝ KLAVÍR, 2012
tuš, papír, 29,8 × 42,2 cm sign. URBANÍK 2012, na rubu JOHN CAGE: Sonáty a interludia pro preparovaný klavír (úryvek), 25.5.2012, URB.
5 000 Kč ~ € 200
DALIBOR CHATRNÝ (1925–2012)
BEZ NÁZVU, Z CYKLU PROVAZOVÉ, 1970
akryl, provázek, perforované plátno, 50 × 38 cm sign. na rubu Dalibor Chatrný 1970
180 000 Kč ~ € 7 200
PROVENIENCE
Významná sbírka současného umění, získáno od autora.
69
DALIBOR CHATRNÝ (1925–2012)
BEZ NÁZVU, 1970
akryl, provázek, perforované plátno, 50 × 38 cm sign. na rubu Dalibor Chatrný 1970
180 000 Kč ~ € 7 200
PROVENIENCE Významná sbírka současného umění, získáno od autora.
JIŘÍ STANĚK (*1990) NOISE II, 2023
vícebarevný soutisk linorytu, skládaný papír, rám, sklo 129 × 39 cm sign. na rubu rámu, JIŘÍ STANĚK NOISE II 2023, Staněk
46 000 Kč ~ € 1 840
JIŘÍ STANĚK (*1990) NOISE I, 2023
vícebarevný soutisk linorytu, skládaný papír, rám, sklo rozměr boxu 244 × 51 cm sign. na rubu rámu, JIŘÍ STANĚK NOISE I 2023, Staněk
90 000 Kč ~ € 3 600
JIŘÍ HILMAR
Jiří Hilmar se v tomto díle zabývá variabilitou jednoduchých, primárních výtvarných prvků, které kombinuje „seriálovým“ způsobem v duchu uměleckého konkrétismu. Tento výtvarný směr se pouštěl do určité diskuse s tradičnějším zájmem o výtvarné abstraktní vyjadřování a teoretizování nad ním, a stavěl na předpokladu, že v rámci artefaktu, který odhlíží od narace, figurace a napodobivosti, jde vždy o zcela konkrétní prvek a formu (tj. například trojúhelník neznačí trojjedinost apod., ale především sám sebe). Zvolený termín „konkrétismus“, namísto pojmu abstrakce, zdůrazňuje zájem výtvarníků o formové, materiálové a vizuální kvality díla, k nimž se snaží přivést i diváky. Nemáme si tolik všímat otázek, k čemu obraz odkazuje, co znázorňuje či vyjadřuje, ale jaký před námi vskutku sám o sobě, ve svých vnímatelných kvalitách a charakteristikách „je“. Dalo by se tedy říci, že „konkrétismus“ artefakty vlastně zpřítomňuje, neodkazuje k něčemu mimo ně (k příběhu, nepřítomnému modelu, události, emoci, konceptu apod.), ale ukazuje či demonstruje hlavně právě přítomné, vnímatelné a bezprostředně zakusitelné charakteristiky barev, tvarů, stínů, světel, linií, ploch, plastických zlomů, volumenů.
Jiří Hilmar v těchto oblastech často využívá řazení a variování papírových a dřevěných prvků, jednotek, dílců, které v určitém uspořádání vytvářejí dojem možného pokračování, návratů kompozičních zápletek, více-pohledových zkušeností a zážitků. Tato díla upozorňují diváky na důležitou roli jejich vlastního aktivního pozorování, díky němuž se potenciálně pestřejším způsobem a z většího množství perspektiv mohou dívat i na mimo-umělecký svět.
• Václav Hájek
JIŘÍ HILMAR (*1937)
CAPRICCIO, 1974
koláž, papír, dřevo, autorská lišta, 87 × 87 cm sign. na rubu Jiří Hilmar 74
550 000 Kč ~ € 22 000
VYSTAVENO
Anonymní forma čtverce, Fait Gallery, Brno 2023
JIŘÍ HILMAR
Jiří Hilmar ve svém díle inscenuje setkání kontrastně působících materiálů a kompozičních linií. Tyto kontrasty využitých materiálů a jejich povrchových textur (které mají i trochu reliéfní charakter) jsou částečně překonávány souladně působícími barevnými tóny. Hlavní kompoziční osy zde představují diagonální linie, které jakoby přeškrtávají pravoúhlý podklad plátna. Motiv určitého překrývání vrstev či tahů můžeme interpretovat kupříkladu jako odkaz na starověkou pliniovskou legendu o malířském setkání Apella a Protogena, kteří navrstvili na malířskou desku několik barevných tahů přes sebe, čímž vznikl nejen svérázný malířský dialog beze slov, ale též svým způsobem první abstraktní artefakt v dějinách (viz Plinius Gaius Sekundus: O umění a umělcích, Praha 1941).
Dílo Jiřího Hilmara využívá dílčích kontrastů a zároveň i harmonizujících sjednocení. Uplatňuje se v něm minimalismus zvolených prostředků, geometrická přísnost, a přitom také jemně působící povrchy a barvy vybraných materiálů. Takřka haptické kvality, které artefakt taktéž evokuje, se propojují s Hilmarovým zájmem o přesné grafické ztvárnění, v němž navazuje nejen na svoji dřívější zkušenost s grafickým designem (Jiří Hilmar byl jedním z předních představitelů inovativního československého plakátu v šedesátých letech 20. století), ale i na jeho tendenci vytvářet „seriální“ obrazové struktury v duchu tzv. konkrétního umění.
Autor zde využívá výtvarné strategie asambláže, koláže, objektu, které nechává vystoupit v jejich hmotných kvalitách na přesném, jednoduchém a účelném geometrickém rastru. Posouvá tak spolu s dalšími výtvarníky „konkrétistického“ ražení moderní obrazovou tvorbu směrem k větší autonomii uměleckých prostředků a prvků.
• Václav Hájek
JIŘÍ HILMAR (*1937)
BEZ NÁZVU, 1976
provázek, plátno, dřevo, 160 × 160 cm sign. na rubu Jiří Hilmar 76
550 000 Kč ~ € 22 000
VYSTAVENO
Jiri Hilmar, Forum Kunst, Rottweil, Německo 1976
VÁCLAV BOŠTÍK (1913–2005) DĚLENÍ, 1977 – DIPTYCH
tuš, papír, rám, sklo, každý 102 × 73 cm
značeno Boštík 77
Přiložen odborný posudek PhDr. Karla Srpa
500 000 Kč ~ € 20 000
VYSTAVENO
Václav Boštík 1913… 2005, Městská knihovna v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Praha 2010–2011
LITERATURA
Karel Srp, Václav Boštík, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha 2011, s. 327.
Rok 1977 byl pro Václava Boštíka zlomový. Ve své dlouhodobé umělecké dráze dospěl k radikálnímu bodu, který pro něj znamenal velké očištění v celkovém přístupu k umění. Rozhodl se realizovat desítky let v něm přetrvávající představu pravidelného, systematického dělení plochy, již uskutečnil jen tušovou kresbou na prázdné ploše. V roce 1977 vytvořil několik souborů dělení, odlišujících se zejména velikostí podkladu. Soubor, ze kterého pochází tato kresba, čítající patnáct prací, z nich je nejvýznamnější jednak svou velikostí (zrcadlo je 50 × 50 cm, má tedy rozměr Boštíkových olejových obrazů), jednak volbou podkladu, na němž si dával autor záležet a speciálně si objednával papíry z Francie.
• Z posudku Karla Srpa
MILAN GRYGAR
Milan Grygar ve svém obrazovém diptychu zpracovává téma kontrastů střídajících se výrazů či hlasů a vizuálních/akustických poloh, jak to odpovídá tradiční hudební figuře antifony. Antifona v hudební teorii znamená střídání nástrojových nebo hlasových vyjádření v rámci jednoho díla (tradičně jde třeba o polychorální chrámový zpěv apod.). Milan Grygar se ve značné části své tvorby nechal inspirovat hudebními principy, strukturami a kompozičními postupy, které převáděl do vizuální podoby a sledoval tak specifickou dráhu abstraktního umění. Propojování výtvarného a akustického média jej přivedlo k různým typům experimentů a průzkumů na poli malby, kresby, objektového i kinetického umění. Některá svoje díla pojímal i jako svébytné performativní události, jejichž průběh a výsledky byly zaznamenávány též ve fotografickém nebo filmovém médiu. Řadu z jeho grafických děl lze využít také jako otevřenou hudební partituru, na jejímž základě bývají provedena konkrétní akustická vystoupení.
Propojení hudebního a výtvarného média hrálo roli už v počátcích abstraktního umění, například u Františka Kupky (malba Klávesy piana. Jezero z roku 1909) nebo později u Pieta Mondriana (malba Broadway Boogie Woogie z roku 1943). Jedná se o jednu z možných cest k vytvoření autonomního, nefigurativního či nezobrazivého výtvarného výrazu – po těchto cestách se vydávali avantgardní tvůrci v rámci svého úsilí o odstranění stereotypních předpokladů o funkcích a podobách obrazu. Hudební médium se již od 19. století považovalo za méně závislé na narativních, reprezentačních a napodobivých funkcích. Výtvarníci se k němu často obraceli jako k možné inspiraci a záštitě při svém hledání možností toho, jak výtvarnou tvorbu osvobodit od tradičních požadavků a předpokladů (s tím bychom se setkali zčásti již například v romantismu, symbolismu apod.).
Milan Grygar vytvořil velmi sumární a až monumentálně působící kompozici, která se svým vyzněním přibližuje třeba působivosti maleb Barnetta Newmana nebo Marka Rothka. Východiska k definitivní podobě abstraktního výtvarného díla jsou tu sice různá, ale výsledná forma velmi pokročilé, zklidněně a monumentálně působící abstrakce má obdobnou přesvědčivost.
• Václav Hájek
75
MILAN GRYGAR (*1926)
ANTIFONA – DIPTYCH, 2005
2× akryl, plátno, každý 40 × 40 cm sign. na rubu MILAN GRYGAR 05
600 000 Kč ~ € 24 000
NO. 11, 1997
akryl, plátno, 72 × 82 cm sign. na rubu autorskou značkou PK No. 11 1997
90 000 Kč ~ € 3 600
PROVENIENCE
Významná sbírka současného umění, získáno od autora.
LITERATURA
Petr Babák – Tomáš Pospiszyl, Petr Kvíčala, červenec 1984 až 28. 2. 2006, Arbor vitae, Praha 2006, s. 107.
77
PETR KVÍČALA (*1960)
BEZ NÁZVU, 1994
akryl, plátno, lišta, 126 × 126 cm sign. na rubu autorskou značkou PK 1994
180 000 Kč ~ € 7 200
PROVENIENCE
Významná sbírka současného umění, získáno od autora.
Miloš Ševčík vystudoval ateliér grafiky na VŠUP v Praze. Na konci šedesátých let vystřídalo jeho figurální tvorbu zpracování biomorfních motivů, které vykazují zároveň rysy nové figurace i informelu. S postupem normalizace bylo Ševčíkovi na dlouhou dobu znemožněno vystavovat. Vzhledem k omezeným prostorovým i časovým možnostem se Miloš Ševčík ve volné tvorbě věnoval zejména kresbě a grafice. Postupně vznikly rozsáhlé cykly zaměřující se na témata přírodního růstu, završování vývoje a rozpadu; ta se stala i hlavní inspirací v jeho grafické a malířské tvorbě.
Od konce osmdesátých let se autor k malířské tvorbě vrací a vznikají rozsáhlé soubory monumentálních obrazů. Inspirace přírodními útvary, které Ševčík nacházel zejména v hmyzích křídlech, mušlích, korálech nebo rybách, procházejí jeho tvorbou v různých variacích a modifikacích. Práce Miloše Ševčíka se přes svou monumentalitu vyznačují subtilností lineárních vztahů i barevných přechodů a také světelným chvěním, které vede až k dojmu rozplývavosti zobrazovaných struktur.
olej, karton, rám, 40 × 30 cm sign. na rubu MILOŠ ŠEVČÍK 2005 35 000 Kč ~ € 1 400
MILOŠ ŠEVČÍK (1939–2007)
BEZ NÁZVU, 2002
olej, plátno, rám 50 × 65 cm
sign. MILOŠ ŠEVČÍK 2002
45 000 Kč ~ € 1 800
ALEŠ VESELÝ (1935–2015)
BEZ NÁZVU, 1979–1980
asambláž, polychromie, dřevo, kov, 79 × 67 cm sign. na rubu ALEŠ VESELÝ 1979/80
150 000 Kč ~ € 6 000
81 →
JAN KOBLASA (1932–2017)
PLAZIT JAZYK II, 1970
bronz, výška 37 cm rytá autorská značka, přiložen certifikát od Sofie Koblasa pozdější odlitek, lito za života autora
200 000 Kč ~ € 8 000
PROVENIENCE
Pozůstalost autora.
LITERATURA
Zdenek Primus, Jan Koblasa. Dílo ve dvou retrospektivách, Ausstellung – KANT, Norimberk/Praha 2015, s. 114. Mahulena Nešlehová, Jan Koblasa, Karolinum, Praha 2002, s. 108.
Koblasova tvůrčí cesta je inspirativní syntézou úvah o nás lidech a roli, kterou v tomto světě máme. Naplněna reflexí hudby, literárních témat a filozofických tezí je velkým návratem k pradávným mýtům a archetypům, v nichž nacházíme analogie s pocity současného člověka (Labyrint světa). Vznášejí se tu andělé (Římský anděl), vystupují tu náměty proroků, strážců a lament, následovány postavami z řecké mytologie, ale i tématy ze světa opery a divadla (Mistři pěvci norimberští, Herci, Diváci). Nehledě na zvolený materiál, kterým může být dřevo, bronz, alabastr, kámen, s povrchem jemně vyhlazeným nebo surově štípaným, nehledě na to, zda je socha tichá, nebo zda expanduje do prostoru ať už svým tvarem, či výraznou barevností, spojuje Koblasovo sochařství smysl pro vztah mezi podstatou daného tématu a zvoleným sochařským tvarem, barvou, materiálem a konkrétním opracováním.
• Z kurátorského textu Ilony Víchové k výstavě Prorok, strážce a divák, Etcetera Art, Praha 2024
JIŘÍ KOLÁŘ (1914–2002)
MISTR THEODORIK, 1968
roláž, papír fixovaný na kartonu, pasparta, rám, sklo, 11 × 41 cm sign. JK 68, na rubu Jiří Kolář 68
39 000 Kč ~ € 1 560
JIŘÍ KOLÁŘ (1914–2002)
STARÁ LÁSKA, 1982
koláž, papír, textilie, dřevo 14× proláž v textilní kapse, rám, 40 × 30 cm sign. na rubu Kolář 82, JIŘÍ KOLÁŘ STARÁ LÁSKA 1982
110 000 Kč ~ € 4 400
JIŘÍ KOLÁŘ (1914–2002)
BEZ NÁZVU, 1978
koláž, papír, karton, rám, pasparta, sklo, 42 × 29,5 cm sign. JK 78, na rubu Jiří Kolář 78
90 000 Kč ~ € 3 600
85 → JIŘÍ KOLÁŘ (1914–2002)
HRUŠKA, 1967
kombinovaná technika, papír, koláž, pečeť, výška cca 12 cm sign. JK 67
Významná sbírka současného umění, získáno od autora
LITERATURA
Zdeněk Palcr (katalog výstavy), Státní galerie výtvarného umění v Náchodě ve spolupráci s nadací Arbor Vitae, Náchod 1997, s. 25. Svoboda + Palcr: vidět sochy (katalog výstavy), Artefactum –Ústav dějin umění AV ČR, Praha 2019, s. 23.
FRANTIŠEK GROSS
František Gross je znám zejména jako člen Skupiny 42. Pocházel, stejně jako jeho vrstevník a celoživotní umělecký druh Ladislav Zívr, z Nové Paky. Studoval na pražském ČVUT u profesora Oldřicha Blažíčka, v roce 1928 přešel do ateliéru Františka Kysely na Uměleckoprůmyslové škole, kde se setkal s dalším souputníkem, Františkem Hudečkem. Po ukončení Grossových studií v roce 1931 tito tři uspořádali svou první společnou výstavu v Nové Pace. V té době byla Grossova tvorba ovlivněna především kubismem a konstruktivismem. Třicátá léta se ale nesla také ve znamení surrealismu, jehož principy často konzultoval s pozdějším teoretikem Skupiny 42, Jindřichem Chalupeckým. František Gross se po druhé světové válce plně zapojil do programu socialistického realismu. Po roce 1948 se jakožto člen komunistické strany, Svazu československých výtvarných umělců a pracovník Ústředního domu lidové tvořivosti věnoval především tematice oceláren a mostecké nebo ostravské těžební krajiny. Tato etapa se ale i díky funkcionářským povinnostem brzy vyčerpala a Gross se na celých osm let přestal věnovat umění. Konec padesátých let znamenal návrat k volné tvorbě. Na monografické výstavě v pražské Galerii Purkyně v roce 1959 vystavil kromě aktuálních děl z předchozích dvou let také svou předválečnou práci společně s obrazy vzniklými v období Skupiny 42. Etapu socialistického realismu mimochodem úplně zavrhl. Tato výstava byla jedním ze zásadních impulzů vzniku umělecké skupiny Radar, v níž se kolem Grosse, Hudečka a Zívra soustředila především nastupující generace autorů (Jaroslav Bartoš, Dobroslav Foll, Zdeněk Mlčoch, Teodor Rotrekl ad.) o dvacet let mladších. Skupina Radar zahájila svou činnost v roce 1960, respektive 1961, kdy proběhla první společná výstava, jejímž leitmotivem byl návrat k tematice periferie a města dle vzoru Skupiny 42. Pro Grosse znamenal zájem o mnoho mladších kolegů nový impulz. Navázal na svou tvorbu ze čtyřicátých let, kterou v letech šedesátých dále rozvíjel. Postupně se vytratil pesimistický ráz, přibyl prvek hravosti a experimentu. V šedesátých letech Gross rozvíjí svůj koncept figury-strojku, inspiruje jej informel a různé nové techniky typické pro počátek šedesátých let. V té době tvoří různé figurativní kompozice, imaginární humanoidní stroje, ale také pohledy do interiérů nebo městských ulic. V první polovině šedesátých let se jeho význam jako umělce potvrdil i zastoupením na zahraničních přehlídkách Československého umění v Sao Paulu (1961) a na XXXII. Benátském bienále.
Drobnější malba na lepence s názvem Zívrův ateliér z roku 1965 vznikla ve druhé etapě umělcovy tvorby, kdy opětovně vstoupil na pole umění jako uznávaný matador umělecké scény, jenž navazuje na svou předchozí tvorbu, nebojí se však, jsa ovlivněn mladší generací, experimentovat. Grossovo období kolem roku 1965 dokonce díly tomu Chalupecký skepticky označil za marné hledání cesty v umění (katalog k výstavě v Galerii Václava Špály, 1965).
Obraz je ale ve své podstatě Grossovou typickou abstraktní kompozicí s omezenou paletou barev a odhaleným podkladem. Po formální stránce navazuje na autorovy stroje a figurální motivy. Kromě toho má také mnoho společného s díly, v nichž se Gross vyznával z očarování vesmírem a nenadálými možnosti jeho objevování (Vesmír, Ples astronautů, 1964, nebo později Stav beztíže, 1966). Při podrobnějším pohledu lze v některých zdánlivě abstraktních křivkách rozeznat tvary typické pro Zívrovy skulptury a plastiky. Svým způsobem zde autor vzdává hold svému dlouholetému uměleckému druhovi a jeho typické figury organicky začleňuje do vlastní abstraktní kompozice. Jedná se o komorní práci charakteristickou pro tvorbu Františka Grosse v období šedesátých let s osobním přesahem.
• Martin Vaněk
FRANTIŠEK GROSS (1909–1985)
ZÍVRŮV ATELIÉR, 1965
olej, lepenka, rám, 24 × 31 cm sign. F. Gross 65, na rubu značeno ZÍVRŮV ATELIÉR
310 000 Kč ~ € 12 400
LITERATURA
Eva Petrová, František Gross, nakladatelství Vltavín, Praha 2004, s. 230.
BEZ NÁZVU, NEDATOVÁNO
tuš, akvarel, papír, rám, sklo, 35,5 × 35,5 cm na rubu pozůstalostní razítko, V. Janoušková
35 000 Kč ~ € 1 400
95 PAVEL ROUČKA (*1942)
K NEBI, 2014–2017
olej, plátno, 170 × 130 cm sign. ROUČKA 2014–17, na rubu vypsán seznam výstav
60 000 Kč ~ € 2 400
JIŘÍ NAČERADSKÝ
Jiří Načeradský se v této malbě zabývá stylizovanými, redukovanými formami na pomezí tělesných a strojových útvarů. Můžeme v nich nalézat až varující prorůstání organického a mechanického principu, které se odehrává v technicky proměnlivém světě moderní epochy. Také potlačení pestré barevnosti a zvýraznění pouze několika tónů, hlavně signální žluté a tlumené zeleně, odkazuje k určitému redukování životní rozmanitosti, což souvisí i s dobou vzniku malby (období rané „normalizace“).
Některé složky malby vyhlížejí dojmem napjatých šlach, ohýbajících se kloubů, podpůrných kostí, žeber a jiných tělesných, k aktivitě připravených částí, jiné působí spíše jako technické segmenty, potrubí, ventily, topná tělesa atd. Mnohdy se nemůžeme rozhodnout, zda máme daným prvkům připisovat organickou nebo technologickou povahu. Zdá se, že živé tělo je zde vpleteno do tísnících konstrukcí zdánlivě účelných, ale při bližším pohledu vlastně nefunkčních aparátů (trochu si v této souvislosti vzpomeneme například na povídku „V kárném táboře“ od Franze Kafky anebo na některé malířské kompozice Francise Bacona).
Nová figurace v podání Jiřího Načeradského a některých dalších výtvarníků podobného zaměření se takovým zmechanizováním těla, jeho podřízením technické funkčnosti zabývá poměrně často jak v oblasti malby, tak v sochařství, v tvorbě objektů, asambláží atd. Načeradského malba působí velmi dynamicky, temperamentně, jakýsi dobový „stroj na nic“ (takto zní název jedné písně dobově oblíbené hudební skupiny Blue effect) se tu při vší své neúčelnosti ukazuje jako potenciálně značně expanzivní.
Na začátku sedmdesátých let 20. století se Jiří Načeradský věnoval i v řadě svých dalších maleb podobným tematickým a formovým motivům, např. v malbě Strojky z roku 1972 ad. Syrovost forem, jejich napětí a vzájemné kontrasty, potlačená barevnost, její mnohdy záměrně mdlé odstíny, to vše má dohromady vyjadřovat a přenášet základní dojem z nadcházející epochy „zamrzlého času“, jak bychom mohli normalizační období nazvat. Načeradský se tedy i v tomto díle projevuje jako citlivě a aktuálně reflektující nejen výtvarný vývoj, ale i historický a politický kontext.
• Václav Hájek
96
JIŘÍ NAČERADSKÝ (1939–2014)
ZELENÁ PLANETA, 1973
olej, plátno, 90 × 110 cm sign. Načeradský 73, na rubu Načeradský 73 ZELENÁ PLANETA 250 000 Kč ~ € 10 000
KAFKA 100
Album KAFKA 100 vzniklo ke 100. výročí úmrtí Franze Kafky. Vizuální vyjádření osobního vztahu k tomuto výjimečnému spisovateli ztvárnili svými díly Josef Bolf, Vendula Chalánková, Stefan Milkov, Petr Nikl, Luboš Plný, František Skála, Pavel Šmíd, Jan Švankmajer, Margita Titlová Ylovsky a Jindřich Zeithamml.
Jubilejní album KAFKA 100 vytiskla grafická dílna Petra Korbeláře. Kazetu graficky navrh Jiří Troskov a vyrobila knihařská dílna Hässlers. Každá kazeta je ručně vyrobený originál. Na výrobu byly použity 70 let staré původní speciální papíry s různými motivy a barevností. Vznikl tak unikátní celek, kde každá kazeta má svůj jedinečný vizuální charakter.
Vydala společnost K-A-V-K-A knižní a výtvarná kultura, s. r. o., 30 alb s 10 grafickými listy v originální kazetě, signováno a číslováno autory 1/30–30/30.
97
FRANTIŠEK SKÁLA
PETR NIKL
VENDULA CHALÁNKOVÁ
JAN ŠVANKMAJER
LUBOŠ PLNÝ
JOSEF BOLF
PAVEL ŠMÍD
MARGITA TITLOVÁ YLOVSKY
STEFAN MILKOV
JINDŘICH ZEITHAMML
KAFKA 100, 2024
10× litografie 19/30, papír, kazeta, každá 62 × 44 cm každá signována, číslována a datována
85 000 Kč ~ € 3 400
DANIELA MIKULÁŠKOVÁ (*1974) MELANCHOLIE VII, 2024
koláž, prošívaná plátna, plexibox, 70 × 90 cm
35 000 Kč ~ € 1 400
DANIELA MIKULÁŠKOVÁ (*1974)
MELANCHOLIE IX, 2024
koláž, prošívaná plátna, plexibox, 70 × 90 cm
35 000 Kč ~ € 1 400
100 LUBOMÍR TYPLT (*1975)
NEHODA I, Z CYKLU HONZÍKOVA CESTA, 2010
olej, plátno, 145 × 200 cm sign. na rubu Lubomír Typlt 16. 11. 2010
350 000 Kč ~ € 14 000
Nehoda I. / Unfall I. / Accident I., Honzíkova cesta
101
MIROSLAV POLÁCH (*1980)
Z CYKLU 17:53, 9, 2013
olej, plátno, 80 × 60 cm sign. na rubu M. POLÁCH, Z CYKLU 17:53, 2013
55 000 Kč ~ € 2 200
LITERATURA
Petr Vaňous, Miroslav Polách 17:53, Ateliér Kolbenka, Praha 2013, obrazová příloha.
102
MIROSLAV POLÁCH (*1980)
Z CYKLU 17:53, 12, 2013
olej, plátno, 60 × 50 cm sign. na rubu M. POLÁCH, Z CYKLU 17:53, 2013
45 000 Kč ~ € 1 800
LITERATURA
Petr Vaňous, Miroslav Polách 17:53, Ateliér Kolbenka, Praha 2013, obrazová příloha.
„(…) Poslední soubor obrazů Miroslava Polácha pracuje s tradičním motivem malířství – davovou scénou. Volně vychází z konkrétní kompozice Hieronyma Bosche Nesení kříže. Rehabilituje tu iluzivně podané téma davu či masy a aktualizuje ho pro současnost – jedinec a dav. Proč se Miroslav Polách po živých experimentech s formou a po sebereflexi malby vrací ve svém posledním obrazovém souboru k malířské iluzi a parafrázi motivu davové scény, kterých jsou dějiny malířství plné? Co aktuálního může taková davová scéna inscenovat a jaké může provokovat otázky podnětné pro současnost? (…)“
• Z textu Petra Vaňouse Miroslav Polách, 17:53, Ateliér Kolbenka, Praha 2013
103 →
DOMINIK
ADAMEC (*1995)
MORBUS ARTICULUS, 2024
glazovaná keramika, zlato, 130 × 50 × 35 cm sign. uvnitř Dominik Adamec
100 000 Kč ~ € 4 000
VYSTAVENO
Anna Zemánková a Dominik Adamec – My Memory Is Nothing But Sorrow, Galerie Špalíček, Prostějov 2024
TOMÁŠ ŽEMLA
VIOLET GARDEN VOL. 2
Záhrada je zväčša premyslené univerzum prispôsobené pre potreby človeka a vytvorené človekom. Je to priestor síce ohraničený, ale svojou podstatou nekonečný. Je to priestor úžitkový, ktorý prináša úrodu hmatateľnú, ale aj nehmatateľnú: vnútorný pokoj, oddych a novú silu. Záhrada, ak je správne navrhnutá a ekologicky smerovaná, je aj životným priestorom pre veľké množstvo voľne žijúcich živočíchov, a tiež priestorom človekom riadeného chovu zvierat. Záhrada je tak svet zmenšený do ohraničeného priestoru, ktorý si každý záhradkár riadi po svojom a pretvára ju na svoj obraz, aj podľa prevládajúcich tradícií a kultúry.
Tieto diela sú aj nie sú samostatnými jednotkami, sú cyklom, ktorý podáva fyzický záznam o jednej entite – záhrade. Vyjadrujem v nej takmer všetky charakteristiky, ktoré sú v záhrade obsiahnuté: krásu všetkého živého, úžitok zeleniny a ovocia, ktoré sa na záhrade urodí, život veľkého množstva živočíchov v nej žijúcich, aj smrť, ktorá je súčasťou života. Záhrada je pre mňa priestor, ktorý dáva a berie. Berie len jediné: energiu vo forme ľudskej práce, no dáva omnoho viac – potravu pre telo aj pre dušu. Záhrada je pre mňa univerzálny zdroj naplnenia potrieb. Pri obrazoch zeleniny, už odtrhnutej a uloženej v debničke, dúfam v aktívnu povahu diváka, že bude toto dielo vnímať hravo aj realisticky zároveň – „akoby sa načiahnuť a jednu slivku si vziať so sebou domov“. A prečo fialová? Záhrada hýri všetkými farbami, prevláda samozrejme zelená. Ale u mňa podvedome sa farba záhrady zvnútornila na fialovú. Technika mojej maľby napomáha úsiliu o toto vyjadrenie, pretože keď kladiem čiarku za čiarkou, vrstvu za vrstvou, tak vytváram farebné priehľady, ktoré vibrujú farbami a až patričným odstupom na sietnici vytvárajú želaný obraz. Tak sa mi darí vyjadrovať väčšie množstvo reálií, napríklad obsiahnuté aj v pohybe hydiny, ktorá sa rozbehne za hodeným zrnom a stretne sa v skrumáži.
kombinovaná technika, překližka, 19 × 28,5 cm sign. na rubu P. Lysáček, WAS – STAR WARS 2021, autorské razítko
16 000 Kč ~ € 640
VYSTAVENO
Reunion, Etcetera Art, Praha 2024
113
PETR LYSÁČEK (*1961)
JENOM JEDEN KOVANDA, 2019
textilie, dřevo, umělé hmoty, sololit, 35 × 44 × 6 cm sign. na rubu P. Lysáček, JENOM JEDEN KOVANDA 2019, autorské razítko
18 000 Kč ~ € 720
VENDULA CHALÁNKOVÁ (*1981)
SVĚTLO, 2013
koláž, papír, rám, sklo, 70 × 50 cm sign. na rubu VENDULA CHALÁNKOVÁ SVĚTLO 2013
38 000 Kč ~ € 1 520
DANIEL HANZLÍK
(*1970)
MALÝ ZÁŘIČ, 2002
akryl, plátno, 35 × 60 cm sign. na rubu HANZLÍK 2002
25 000 Kč ~ € 1 000
116
FILIP DVOŘÁK (*1990) BEZ NÁZVU, 2016
akryl, plátno, 54 × 48 cm sign. na rubu FD 2016
8 000 Kč ~ € 320
akryl, plátno, 81,5 × 74,5 cm sign. Hanvald 2010
45 000 Kč ~ € 1 800
DAVID HANVALD (*1980)
HOFFMANN, Z CYKLU TRŮNY/ŽIDLE, 2010
NÁZVU, 2021
grafit, epoxid, plátno, kov, ∅ 26 cm sign. na rubu Břetislav Malý 2021
13 000 Kč ~ € 520
BŘETISLAV MALÝ (*1985)
ZE ŽLUTÉ SEKVENCE – O ZELENÉ, 2017–2021
olej, plátno, 110 × 80 cm
sign. na rubu Břetislav Malý v roce 2017–21
65 000 Kč ~ € 2 600
MICHAL ŠKODA
(*1962)
08/8, 2008
akryl, MDF, 100 × 70 cm sign. na rubu M. ŠKODA 2008 08/8, přiložen certifikát autenticity
75 000 Kč ~ € 3 000
LITERATURA
Michal Škoda, autorský katalog, České Budějovice 2009, s. 51.
121 JÁN VASILKO (*1979) DISTURBANCES 6, 2012
akryl, plátno, 180 × 160 cm sign. na rubu JÁN VASILKO, NEPOKOJE 6., DISTURBANCES 6., 2012
120 000 Kč ~ € 4 800
LITERATURA
Vladimír Beskid, Ján Vasilko, vydavateľstvo Krása a Galéria mesta Bratislavy, Bratislava 2013, titulní strana, s. 140.
kov, akryl, dřevo, výška včetně podstavce 46 cm sign. Ondřej Kotrč
25 000 Kč ~ € 1 000
123
IRA SVOBODOVÁ (*1986)
COMPOSITION 2, 2017
akryl, plátno , 110 × 150 cm sign. na rubu Ira Svobodová, Praha 2017, přiložen autorský certifikát
220 000 Kč ~ € 8 800
NEW SPACE COMING SOON
Ke dni 15. 12. 2024 zavíráme náš současný pražský prostor v Hradební ulici. Rekonstrukce nové galerie již probíhá a my se budeme těšit na další setkání koncem února 2025. Sledujte naše webové stránky a insta!
NEW SPACE COMING SOON
Ke dni 15. 12. 2024 zavíráme náš současný pražský prostor v Hradební ulici. Rekonstrukce nové galerie již probíhá a my se budeme těšit na další setkání koncem února 2025. Sledujte naše webové stránky a insta!
Aparat. je grafické studio a nakladatelství založené v roce 2015. Zaměřuje se na tvorbu knih, spolupráci s umělci a kulturními institucemi. aparat-studio.com
1. REGISTRACE DRAŽITELŮ
Registrace dražitelů je možná nejdříve 1 hodinu před aukcí na místě jejího konání. Účastník dražby je povinen doložit svou totožnost pomocí občanského průkazu či cestovního pasu, zapsat se do seznamu účastníků dražby a podepsat čestné prohlášení, že není osobou vyloučenou z dražby podle zákona č. 26/2000 Sb. (viz formulář „Přihláška do aukce“).
2. PÍSEMNÉ NABÍDKY
Účastník dražby může dražit i bez své osobní přítomnosti na dražbě na základě písemné plné moci, kterou zmocní dražebníka k svému zastoupení v aukci. Tato plná moc musí obsahovat čísla položek katalogu, jejich přesný popis, vyvolávací cenu a nákupní limit, za který je zmocněnec oprávněn předměty dražit (viz formulář „Plná moc“).
3. DRAŽENÍ PO TELEFONU
Účastník dražby může po dohodě s aukční síní dražit po telefonu. Plná moc musí obsahovat veškeré údaje jako při písemné nabídce kromě nákupního limitu. Žádosti o dražení po telefonu je třeba po dohodě s dražitelem zaregistrovat nejpozději 24 hodin před začátkem aukce. Pokud se v průběhu aukce nepodaří zmocněnci navázat se zmocnitelem telefonické spojení, a to bez ohledu na důvod, potom je zmocněnec oprávněn učinit u toho předmětu aukce, u kterého tato skutečnost nastala, nabídku ve výši vyvolávací ceny tohoto předmětu.
4. PRŮBĚH DRAŽBY
Předměty se draží v pořadí uvedeném v katalogu, které může licitátor z organizačních důvodů změnit. Po vyvolání předmětu mohou dražitelé činit příhozy zvednutím dražebního čísla. Dražba předmětu se koná, pokud dražitelé činí příhozy. Licitátor může podání bez odůvodnění odmítnout. Nebylo–li přes dvojí výzvu licitátora učiněno podání vyšší, oznámí licitátor ještě jednou poslední podání a po třetí výzvě udělí příklep účastníkovi dražby, který učinil nejvyšší podání. Učiněným podáním je účastník dražby vázán. Cenu dosaženou vydražením nelze dodatečně snížit. Vydražitelem se stává účastník dražby, kterému je dražený předmět přiklepnut, a jakékoliv spory v tomto ohledu závisí výlučně na rozhodnutí aukční síně.
5. PŘÍHOZY
Příhozy určuje licitátor tímto způsobem:
Nejnižší podání a další Min. výše podání v rozmezí Kč příhozu v Kč
100 — 5 000 Kč
5 000 — 10 000 Kč
100 Kč
500 Kč 10 000 — 50 000 Kč 1 000 Kč
50 000 — 100 000 Kč 5 000 Kč
100 000 — 500 000 Kč 10 000 Kč od 500 000 a výše 50 000 Kč
O pořadí a výši příhozů rozhoduje licitátor.
6. AUKČNÍ POPLATEK
Vydražiteli je účtován k vydražené (příklepové) ceně do výše 1 000 000 Kč aukční poplatek ve výši 24 %, k vydražené ceně od 1 000 001 do 10 000 000 Kč aukční poplatek ve výši 20 %, a k vydražené ceně nad 10 000 001 aukční poplatek ve výši 18 %.
7. ZPŮSOB ÚHRADY
Vydražitel je povinen uhradit cenu dosaženou vydražením (včetně aukčního poplatku) v hotovosti či bankovním převodem během nebo po dokončení aukce, nejpozději však do 10 kalendářních dnů ode dne konání dražby.
8. NABYTÍ VLASTNICTVÍ
A VYZVEDNUTÍ
VYDRAŽENÝCH PŘEDMĚTŮ
Vydražené předměty budou dražebníkem vydražiteli předány po zaplacení celé ceny dosažené vydražením (včetně aukčního poplatku) na základě potvrzení o zaplacení v místě konání aukce (pouze v den konání aukce) nebo v Etcetera Art (v následujících dnech) nebo po telefonické domluvě i jinde.
9. AUKČNÍ ŘÁD
Tato pravidla aukce jsou pouze informativní. Závazné podmínky aukčního prodeje jsou upraveny v aukčním řádu.
Ceny uvedené v eurech jsou zaokrouhlené částky, které odpovídají minimální nabídce na koupi předmětu aukce a slouží pouze pro orientaci.
(The prices given in EUROS are rounded figures that correspond to the minimum bid for the purchase of the auction item and are for information only.)
10. ONLINE DRAŽBA LIVEBID.CZ
Účast v aukci bude možná i online prostřednictvím portálu LiveBid.cz, a to od momentu zveřejnění aukce na tomto portálu. Po registraci v aukci bude možné limitování, které bude ukončeno hodinu před aukcí. Poté bude probíhat živá dražba na www.LiveBid.cz, kde můžete celý průběh sledovat, ale i zaregistrovaní dražitelé mohou na vybrané položky aktivně přihazovat. Registrace online dražitelů jsou přijímány nejpozději hodinu před začátkem živé aukce (17.30 hod.).
10. BENEFIČNÍ AUKCE
U položky č. 1, která je dražena v rámci charitativní dražby ve prospěch Spolku Brno pro Ukrajinu, z. s., se aukční poplatek pro Etcetera Auctions s.r.o. neplatí. Vydražitel hradí cenu položky, která je shodná s kladívkovou cenou.
