Role fotografie se mění v závislosti na tématu a pro středí, ve kterém je vytvořena. Pohledem fotografa vzniká nový příběh.
Gradient je v obecném smyslu slova směr růstu. Ve formálním jazyce matematiky označuje diferenciální operátor, jehož výsledkem je vektorové pole vyjad řující směr a velikost největší změny skalárního pole.
Pro Vladimíra Kivu Novotného je gradient posun, sle dování změny, respektive proměny. I v rámci minima lismu, který je mu vlastní, jde o sledování nekonkrét ního vývoje. Sledování dvou paralelních linií, pohledu vnitřního a vnějšího. Vnější pohled je pro něj vizualita a vnitřní linie je subjektivním a intuitivním impulzem.
Tyto dvě roviny se s určitou frekvencí potkávají a zase rozdělují. Stejně jako jen některé okamžiky zůstávají zachyceny a zhmotněny.
Dovolujete někomu jinému, aby vás nalezl, čímž nalé záte jak druhého člověka, tak sama sebe.
Existuje nějaký nárok na subjektivitu? Proč je potře ba manipulace? V kontextu gradientu se jedná o ne zakončený proces, tedy přibývá další vrstva. Vzniká konfrontace s obrazem a následná reakce na něj. Jedná se o prvek sledování změny v subjektivní intui tivní rovině. Konfrontace a zpětná vazba.
Gradient je přesný, je to směr dál, vývoj. Základní barvou je modrošedá. Je v tom preciznost a zároveň impulz pro subjektivní prostor. Každý snímek se ode hrává na jiném místě, spojuje je zachycení vnitřního světa. Nekonečno dosažené zastavením času pro střednictvím okamžiku. Pokus zodpovědět si základní existenciální otázky.
Štěpánka Stein
vydáno k výstavě KIVA – GRADIENT, 11. 5. – 3. 6. 2022 ETCETERA ART, Hradební 3, Praha
© text – Štěpánka Stein / design – Tomáš Vrba, Aparat. fotografie – Vladimír Kiva Novotný / tisk – graficke-papiry.cz
Vladimír Kiva Novotný (*1977) se věnuje jak umělecké, tak ko merční fotografii. Pro jeho vizualitu je typická zvláštní poeti ka s jakýmsi přímočarým výrazem, díky němuž často přímo fyzicky cítíme mrazivý vzduch v krajině nebo vlhký dech portrétovaných. Dlouhodobě jej zajímají především otázky času – procesy stárnutí, mizení, přibývání nebo zastavení, jež sleduje nejen v klasických portrétech, ale také v krajině a v architektuře, které se v jeho pojetí proměňují v abstraktní obrazy prodchnuté silnou emocionalitou. Vystudoval Institut tvůrčí fotografie v Opavě, kde později působil i jako pedagog. Žije a tvoří v Brně a v Praze.