Etcetera 8 by Aparat.

8 Post-War & Contemporary Art 13. dubna 2019 — 18.30 hod Galerie Kvalitář, Senovážné nám. 17, Praha

výstava Brno 1.–7. 4. 2019 10–18 hod

Etcetera Gallery Grohova 2 Brno

výstava Praha 10.–13. 4. 2019 10–18 hod aukce 13. 4. 2019 18.30 hod

Kvalitář Senovážné nám. 17 Praha

* Nekoupíš laciného díla uznaného mistra, něboť díla mistrů výtvarnou kritikou a dějezpytem definitivně ohodnocených nejsou laciná. Nový objev je tu zjevem vzácným, hmotná i umělecká cena takového nálezu je ihned správně odhadnuta. ** Nebudeš důvěřovati expertisám přineseným zároveň s dílem tak zavaným „běhounem“, nýbrž vyžádáš si sám radu znalce, v jehož znalost a počestnost máš důvěru. Lépe však učiníš, budeš-li kupovati u obchodníka veřejně obchodujícího, který ti ručí za dílo, které ti prodá. *** Kupuj místo méněcenných, tvé kapse dostupných děl umění starého, práce

umělců soudobých. V rozmanitosti směrů, skupin i individualit dnešního umění najdeš, budeš-li hledat, díla, která ti budou pýchou i potěšením. **** A hlavně nekupuj mnoho, vybírej z mnoha, kupuj s rozvahou a nespekuluj. Osvojíš si tak zkušenost a vybrousíš si svůj vkus. Staneš se tak, čím sběratel býti má, spolupracovníkem na národní kultuře a mužem o vlast a její duchovní život zasloužilým. ***** Nemáš-li dost peněz, kupuj díla umělců méně slavných jmen a spokoj se i s díly anonymními, mají-li uměleckou hodnotu.

•

Na začátku 20. století, v době hospodářské krize, řešil umělecký trh stejné problémy, jako řeší současný sběratel (padělky, falešné expertízy…).

***** * Nekupuj hlavně umění, které kupovali naši otcové a dědové, neboť je již předražené, přebrané a pro tebe bez zájmu. Pomni, že tvoji otcové stali se význačnými sběrateli jen proto, že kupovali nové současníky. Umění tvých otců neposkytne ti pravého potěšení a nezaručí ti žádných zásluh o rozvoj duchovního života. ***** ** Nekupuj umění minulých věků, dokud nemáš řádnou sbírku současného umění, neboť porozumění pro staré dílo vede jedině cestou přes soudobé. Mýlíš se, když tvrdíš, že starému umění rozumíš, kdežto novému nikoliv.

•

Teoretik umění Antonín Matějček přišel v roce 1933 s pěti zásadami, usnadňujícími sběratelům orientaci na trhu s uměním. Emila Fillu to oslovilo natolik, že jej doplnil.

***** *** Nekupuj plno drobotin, odpadků a mnoho méněcenných věcí; kup raději jen jednu, ale tu nejvýznačnější. Sbírka má cenu a pověst dle nejlepších věcí, a ne dle počtu děl. Zbavuj se rychle věcí, které už netěší. ***** **** Kupuj současné umění včas, uspoříš si tím 1. expertisu, 2. předraženost díla, 3. ztrátu z padělků. ***** ***** Nech si radit od svých umělců, bude to tvůj prospěch a časem i chlouba.

•

Ve stejném roce v časopise Volné směry tedy vychází desatero, které je stále velmi aktuální.

Jiří Hynek Kocman

Jiří Hynek Kocman (*1947) Autorská kniha, 2002 autorský ruční papír, autorská vazba, 17 × 11,5 × 2 cm zn. autorským razítkem JHK 002 15 000 Kč ~ 600 €

Petr Veselý (*1953) Okno, 1994

Petr Veselý (*1953) Pramen, 1994

Petr Veselý (*1953) Znamení, 1994

tuš, ruční papír, 30 × 20,5 cm sign. PETR VESELÝ, na rubu OKNO (1994)

tuš, ruční papír, 30 × 20,5 cm sign. PETR VESELÝ, na rubu PRAMEN / 1994

tuš, ruční papír, 30 × 20,5 cm sign. PETR VESELÝ, na rubu ZNAMENÍ (1994)

5 000 Kč ~ 200 €

Svatopluk Klimeš (*1944) Bez názvu, 1998 tužka, propalovaný papír, rám, sklo, 58 × 58 cm sign. KLIMEŠ, 1998, vypalovaná zn. K 5 000 Kč ~ 200 €

Dalibor Chatrný (1925–2012) Palce – 5 ks, 1975 autorské razítko, tiskařská barva, papír, papírová obálka, každý 30 × 21 cm každý sign. Dalibor Chatrný, dedikace 28. XII. 1975 10 000 Kč ~ 400 € 9

Jan Wojnar

Jan Wojnar (1944–2014) Přesýpací báseň, 1969–1983 cukr, papír, dřevo, sklo, 30 × 30 cm sign. na rubu Vojnar 69-83, Přesýpací báseň 90 000 Kč ~ 3 600 € info Jan Wojnar dle slov Jiřího Valocha patří k našim nejradikálnějším konceptualistům. Princip jeho přesýpacích básní lze najít již ve vizuální poezii Jiřího Koláře, nicméně Wojnarův přístup je ryze konceptuální. Přesýpací básně patří mezi zásadní Wojnarova díla, která začínají vznikat v šedesátých letech a ke kterým se opakovaně vrací v osmdesátých a devadesátých letech. Černé kazety s papírovým reliéfem a sypkým materiálem (cukrem či pískem) nejsou určeny k permanentní instalaci na zeď, ale přetáčením v rukou tvoří slyšitelnou báseň. Wojnar se tímto odklání od statického modelu výtvarného díla, před které je divák jen pasivně postaven. Jde tu o propojení díla i diváka skrze aktivitu, kterou musí vyvinout a dílo rozpohybovat.

Jan Steklík (1938–2018) Ňadrovka, 80./90. léta barevná tuš, ruční papír, pasparta, 30 × 20,5 cm sign. STEKLÍK 5 000 Kč ~ 200 €

Jan Svoboda (1934–1990) Přelud II, Kámen IV, 1963 černobílá fotografie, press print, pasparta, rám, sklo, 17 × 12,5 cm na rubu popsáno Annou Svobodovou 28 000 Kč ~ 1 120 € literatura Kol. autorů: Jan Svoboda: Nejsem fotograf, Moravská galerie v Brně 2015, s. 94.

Eva Kmentová (1928–1980) Oblázky, 1972 frotáž, papír, pasparta, rám, sklo, 41,5 × 29,5 cm sign. Kmentová 1972 24 000 Kč ~ 960 € literatura Ludmila Vachtová, Polana Bregantová, Olbram Zoubek: Teď, práce Evy Kmentové, Praha 2006, s. 200. 13

Sylva Lacinová

Sylva Lacinová (1923–2019) Jaro, 1969 lipové dřevo, výška 60 cm sign. S. LACINOVÁ 69 90 000 Kč ~ 3 600 € info Sylva Lacinová patří ke generaci velkých sochařek. Vedle známých souputnic Evy Kmentové, Zdeny Fibichové a o něco starší Hany Wichterlové představuje Lacinové sochařské dílo specifickou polohu citlivě propojující klidnou uzavřenou formu s jemně propracovaným detailem. Smysl pro účinek konkrétního materiálu, kterým může být dřevo, kámen, sádra, keramika, plast nebo bronz, a jemný cit pro harmonizaci sochy s okolním prostředím naplňují její tvorbu nebývalou senzibilitou. Jazyk znakových forem odvozených z lidské figury nebo přírody je na jedné straně využit ve statických kompozicích a na straně druhé uplatněn v živé rytmizaci konvexních a konkávních linií a tvarů. Vedle sochařských realizací do veřejného prostoru, exteriérových děl pro architekturu i volná prostranství vytvořila Sylva Lacinová řadu plastik do veřejně přístupných interiérů. Jako protipól k těmto monumentálním realizacím vznikaly v jejím ateliéru komorní plastiky, v nichž sochařka směřovala k hlubší psychologizaci obsahu a poetičnosti tvaru. Během války Lacinová absolvovala reálné gymnázium v Brně a večerní kurzy modelování na Škole uměleckých řemesel. Její cestu výrazně ovlivnilo studium na Škole umění ve Zlíně u sochaře Vincence Makovského, jehož názory a dílo ctila po celý život. V poválečných letech 1945–1950 absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze, obor sochařství u Karla Pokorného. Díky profesorovi dějin umění V. V. Štechovi podnikla řadu studijních zájezdů do Itálie a Francie a seznámila se s tamní sochařskou scénou. Nejdůležitější zahraniční cestu však absolvovala v roce 1965. Tehdy navštívila anglického velikána Henryho Moora přímo v jeho ateliéru a zahradě obydlené sochami. Ve svých vzpomínkách toto setkání považovala za důležitý milník, který ji utvrdil ve směrování k moderní formě, tvarové stylizaci a návratu k výchozímu „primitivnímu“ tvarosloví. Zde si také naplno uvědomila vzácnou schopnost moderní sochy působit v komorním měřítku monumentálně. Tyto principy souznící s moorovským názorem jsou velmi dobře patrné právě v soše Jaro z roku 1969. Sochařka zde pracovala s tradičním námětem ženské figury, který je pro ni typický, ovšem výchozí figurální koncepci transponovala do abstrahovaného dialogu kompaktní vertikály, skrze kterou jakoby prorůstají dvě měkké horizontální formy. Dominantou této kompaktně působící sochy je centrální vertikálně vedená puklina, která soše dodává napětí a odkazuje k vnitřní síle rozpuku a růstu. Tuto zvláštní energii deroucí se z útrob sochy na její povrch lze interpretovat jako pramen nového vzniku, rodícího se života, nebo také jako odkaz k nadějím pražského jara. Socha Jaro je ve větším měřítku zastoupena ve sbírkách Muzea umění Olomouc a v odlitku do bronzu v Muzeu města Brna.

Václav Stratil (*1950) Bez názvu, 80. léta tuš, papír, rám, sklo, 18 × 19 cm sign. na rubu V. Stratil 10 000 Kč ~ 400 €

Adriena Šimotová (1926–2014) Prostor, kde byli lidé, 1980 kombinovaná technika, zkušební tisk, ruční papír, rám, sklo, 70,5 × 54,5 cm sign. Adriena Šimotová 80, zkušební tisk 60 000 Kč ~ 2 400 € info Uvedeno v soupisu díla, Soukupová, Dagmar Dušková: Soupis grafického díla: 1950–1999, pod č. 1000.

Jiří Kovanda (*1953) Svíčka, 1995 kombinovaná technika, ruční papír, rám, sklo, 42 × 29 cm sign. na rubu SVÍČKA Kovanda 11/95 22 000 Kč ~ 880 €

Josef Žáček (*1951) Bez názvu, kol. roku 1986 kombinovaná technika, plátno, rám, 100 × 75 cm 65 000 Kč ~ 2 600 € provenience Sbírka Vojtěcha Petratura.

Olga Karlíková (1923–2004) Ptačí zpěv, 1981 fix, papír, rám, sklo, 118 × 50 cm sign. Karlíková 81 18 000 Kč ~ 720 € provenience Významná brněnská sbírka, získáno darem od autorky.

Margita Titlová Ylovsky (*1957) Kresba rtěnkou, 1980 pastel, rtěnka, papír, rám, sklo, 84 × 59,5 cm sign. M. TITLOVÁ 1980 35 000 Kč ~ 1 400 €

Margita Titlová Ylovsky

Margita Titlová Ylovsky (*1957) Kresba Kirlianovým přístrojem, 1983 kresba Kirlianovým přístrojem, planfilm, černobílý negativ, rám, sklo, 60 × 49,5 cm 90 000 Kč ~ 3 600 € info „Na začátku osmdesátých let autorka přechází od performance k tvorbě monumentálních gestických kreseb rtěnkou a kreseb Kirlianovým přístrojem. Kresby Kirlianovým přístrojem Margity Titlové Ylovsky jsou unikátní nejenom technikou, ale i propojením témat, která autorka zkoumá kontinuálně v celé své tvorbě – energie lidského těla, gesto, záznam pravdivé reality, osobní prožitek. Nabízená kresba je záznamem energie lidského těla a rostliny a zároveň dílem, které svou unikátností nemá v českém prostředí srovnání. "Margita Titlová Ylovsky tehdy přemýšlela o akcích s užitím vlastního těla, nechávala se například fotografovat s vlastním stínem. Mohla se tak na sebe vlastně dívat odjinud. Chtěla se osvobodit od všech informací, dostat se k primárnímu vnímání, začít sama od sebe, na nikoho se nevázat, hledat vlastní přístupy. Vytvářela akce v přírodě, šlo jí o zkoumání procesu, kterým se rozvíjí vztah mezi člověkem a jeho prostředím, mezi lidským tělem a živly. Zajímala ji souvislost mezi geometrickými prvky a krajinou, zkoumala, jak na krajinu působí člověk. Snažila se vyjádřit i jeho vztah k architektuře, k vnějšímu i vnitřnímu prostoru. Zajímalo ji, jak se projevuje tělesná energie. Využila tzv. Kirlianův přístroj, zaznamenávající energetické vyzařování. Pomocí něho vytvořila fotografie, dokumentující stopy energie v závislosti na čase. První práce tohoto typu vznikly tělesným dotykem, přičemž se zaznamenával pohyb těla a neviditelná energie jím vyzařovaná. Pro autorku byla důležitá autenticita, s níž zachycovala fyzický stav těla i psychické rozpoložení určitého okamžiku. Celý proces se odehrával v úplné tmě, kdy přístroj, užívaný i v medicíně, snímal energii při dotecích ruky. Kreslila tedy bez užití klasických výtvarných prostředků.“ Z textu Jiřího Machalického „Osmdesátá léta Margity Titlové Ylovsky“, in: Margita Titlová Ylovsky, Identita, Aparat. 2017.

Jiří David

Jiří David (*1956) Návod, 2012 beton, fotografie, plastová sluchátka (60. léta), papír, pláno, 155 × 145 cm sign. na rubu JIŘÍ DAVID NÁVOD 2012 290 000 Kč ~ 11 600 € literatura Karel Srp, Karel Kerlický, Jiří David: Jiří David – Křik paviánů, KANT a Galerie hlavního města Prahy 2013, s. 39. vystaveno Křik paviánů, Colloredo-Mansfeldský palác, GHMP, Praha 2013. „Samostatná výstava Jiřího Davida, pojmenovaná mnohoznačným názvem Křik paviánů, rozvržená do tří místností Colloredo-Mansfeldského paláce, přináší podstatný průřez jeho prací za léta 2011–2013. Zahrnuje obrazy a plastiky, jejichž spojujícím rysem je zájem o beton jako tvárlivou látku, prostupující dnešní svět, charakterizovanou šedavou barvou, umožňující fixovat předměty, jako by šlo o sopečnou lávu.“ V kontextu této informace dodávám, že své první betonové obrazy, tedy reálný beton nanášený prostou zednickou technikou na nenašepsovaném bavlněném malířském plátně, jsem uskutečnil v roce 1994. V každé své samostatné výstavě se snažím uchopit daný prostor s intuitivní přesností. Tuto přesnost se pokusil v rámci našich společných debat Karel Srp charakterizovat takto: „Výstava je pojatá jako živoucí, volně se rozvíjející organismus, který se po zásahu autora proměnil v rozlévající se tkáň, obsahující nejen vnitřní prostor místností, ale i pohled z okna, jenž se stal rovněž její součástí. Expozice má své východisko, zmenšený půdorys výstavní síně, zavěšený horizontálně nad hlavami diváků, zatímco kolem nich se rozlévá moře drobných objektů, uvádějících do dlouhodobého Davidova uvažování o charakteru uměleckého díla, zejména v plastikách umístěných na stole, souhrnně pojmenovaných Morandiho polibek. Svým pátráním po smyslu uměleckého díla Jiří David znejisťuje diváka. Beton pohlcuje nejen předměty, ke kterým měl osobní vztah, jež dlouhodobě procházely jeho životem nebo odkazovaly k jeho dětství, ale často přidržuje i lineární kovové konstrukce, odrážející nejrůznější podoby nadosobního řádu, vyjadřujícího jak kosmos, tak i opisujícího půdorys budovy koncentračního tábora.“ Z mého subjektivního pohledu jde k jeho úvaze fakticky doplnit snad jen to, že jsem se po období 2011–2013 k tématu betonu na holém malířském plátně a pak následně i v realizaci objektů vědomě navrátil. Rozměry obrazů se zvětšily. Beton se mi tak opět stal „nevhodným“ obrazovým materiálem, ovšem už s jednoznačněji reflektovaným obsahem. Obsahem i kryptou, v prostoru mezi metaforou a synekdochou, který pohlcuje zapomenuté, odkládané věci i chvíle. Rovněž i pastí i rizikem pro svou vlastní tíhu, jež pohlcuje, skrývá tíhy jevů, vztahů, které si často už jen bolestivě vybavuji. V každé etapě svých prací se snažím hledat polemická východiska vůči mé předchozí práci. Snad ze strachu před stereotypem opakování, v obavě před jistotou sebepoznání nebo před pouhým formálním rukopisem. Tuto skutečnost chápe Karel Srp v kontextu mé poslední práce v návaznosti na mou poslední samostatnou výstavu obrazů v roce 2011 v Dvorak Sec galerii takto: „Jiří David se více obrátil do sebe, soustředil se ke svým základním, znovu si kladeným otázkám o smyslu umělecké činnosti, jejž z různých úhlů znovu proniká.“ Karel Srp, text k výstavě Jiří David, Křik paviánů, Colloredo-Mansfeldský palác, GHMP, Praha 2013

Jiří David

Jiří David (*1956) Epifanie, 2011–2013 beton, kov, acháty, ostré náboje z druhé světové války, plast, plátno, 130 × 110 cm sign. na rubu JIŘÍ DAVID EPIFANIE 2011–2013 240 000 Kč ~ 9 600 € literatura Karel Srp, Karel Kerlický, Jiří David: Jiří David – Křik paviánů, KANT a Galerie hlavního města Prahy 2013, s. 23. vystaveno Křik paviánů, Colloredo-Mansfeldský palác, GHMP, Praha 2013.

Marian Palla (*1953) S. Halas, záznam performance, druhá polovina 70. let

Marian Palla (*1953) E. Floriánová, záznam performance, druhá polovina 70. let

akryl, plátno, 50 × 40 cm sign. na rubu M. Palla

30 000 Kč ~ 1 200 €

literatura Jiří Valoch, Jozef Cseres, Petr Kofroň: Marian Palla: Katalog, Bludný kámen, Opava 2006, obrazová příloha.

Portrétování „Namaloval jsem za svůj život několik portrétů, přiznávám, ale nikdy se portrétovaný na plátně nepoznal, i když byl přímo přítomen malování samotnému, ba přímo pózoval. Z toho jsem usoudil, že podoba nehraje v portrétování až takovou roli. Začínal jsem skromně. V ruce skicák a tužku, vydával jsem se do různých prostředí, abych je zaznamenal čárou. Pevně jsem věřil, že čára namalovaná na hřbitově musí v sobě ten hřbitov obsahovat, stejně jako čára na náměstí, náměstí. Proč zaznamenávat popisně místo nějakou kresbou, či ho fotografovat nebo natáčet kamerou, když stačí nakreslit čáru? Opájel jsem se touto filozofií, která by propojila nepropojitelné, do okamžiku, než mě to přestalo bavit. Ale než se tak stalo, stačil jsem namalovat několik portrétů. Budoucího portrétovaného (sedmdesátá léta) jsem den před aktem vyzval, aby si sám zvolil barvu pozadí. Když se druhý den dostavil, stálo již nachystané plátno se zaschlým barevným pozadím na malířském stojanu. Portrétovaný si stoupl před stojan, následně byl vyzván, aby se nehýbal, a na plátno jsem namaloval pajduláka (ženy obdržely náznak ňader). Celou dobu při malování jsem se intenzivně díval na portrétovaného, aby se on sám, skrze mě, vpil do pajduláka, jako hřbitov do čáry.“ Marian Palla 28

Vladimír Merta (*1957) z cyklu Velký finanční skandál, 1993 enkaustika, mince, sololit, dřevo, 122 × 50 cm sign. V Merta 93 130 000 Kč ~ 5 200 € info Co je to tvrdá měna, víme, a ještě lépe víme, co je to měna měkká. Jak si vysvětlit Mertovy experimenty s měnou nejprve měkkou (ale ne zcela změklou, neboť nebyla by měna měnou, kdyby změkla natolik, že by nekladla odpor a stala se takřka tekutou) a posléze v L. A. s měnou tvrdou (ale ne zcela ztvrdlou, taková by totiž znemožňovala směnu, neboť by zbývala již jen záměna)? Jak si totiž vysvětlit zapojení desetihaléřů a amerických centů do díla, jež je nejen výtvarné, ale přímo malířské? A co rotující disky uspořádávající mince svým způsobem? Ovšem, kotouče u Merty jsou velice časté, povětšinou „stojí“, jsou to kruhy, ojediněle odsazené, vystupující nad základní deskou obrazu. Ale ať se hýbou či stojí, klíč k naší otázce bych hledal ve zkoumání změknutí, jež se tu odehrává také s měnou – měkká ještě více změkne, tvrdá naměkne. Malířské instalace V. Merty pracující s měnou naznačují: je to změknutí malířské. Možná přímo lyrické – a pokud je to zároveň protest, pak něžný. To všechno pochází ze zacházení s barvou a barevností. Enkaustika dovolí lomit barevnost, umožňuje prosvítat spodním vrstvám, prozařovat barevnému sedimentu. Tím jsou zároveň vrstvy sedimentu ztlumeny, podány měkce, řekl jsem si s něhou. Podobně Merta zachází s barvou i v jiných technikách. A pracuje tak i s měnou. Měna zapojená do barevného členění pak není oslovena z hlediska finančního, sociálně-kritického – a přesto podléhá. Měna způsobuje změkčení, ztrátu tvrdosti. To vše přes barevnost. Kdy má měna barvu? Když jí platíme? Nikoliv, to má jen rozlišovací znaky. Barvu u bankovky či mince vidíme, až když ztratily svou platební sílu – anebo když je to síla pro nás nedostupná. Avšak mince nejsou u Merty jednoduše vyřazeny z používání a jako element začleněny do koláže, nýbrž mince jsou proměněny, jsou to barevné mince, řekl bych malované mince, jako míváme malovaná vajíčka. Zde tudíž nelze použít definici koláže, pokud má být barevným koláčem, kam spadl desetník. Malovaná mince tady znamená: jako by z mince byla sňata slupka a byl odkryt barevný sediment. Zaráží pak barevnost, v principu měkká. Měna je vlastně měkká, protože se ukázala být barevnou popsaným způsobem. Petr Rezek 29

Tomáš Ruller

Tomáš Ruller (*1957) Být či nebýt, Švédův stůl, Moravský kras, 1979 dvě černobílé fotografie (každá 23,5 × 18 cm), vintage print, vlasy, autorská adjustace, plexibox 82 × 62 cm, sign. na rubu Ruller 79, autorské razítko, autor fotografií Tomáš Ruller a Jiřina Nováčková 110 000 Kč ~ 4 400 € info Schéma iniciačního rituálu je zřetelně patrné v introvertní akci Tomáše Rullera Být či nebýt, uskutečněné navíc v magickém prostředí paleolitické jeskyně (Švédův stůl) v Moravském krasu. Neznamená to ovšem, že by Ruller na základě etnografického studia vědomě reprodukoval scénář nějakého konkrétního rituálu, vytrženého z jiného kulturního kontextu. Takové doslovné mechanické opakování by nemělo žádný smysl. Je však příznačné, že ve své akci použil řadu univerzálních obřadních prvků a symbolů, které se v různých obměnách a kombinacích vyskytovaly téměř ve všech kulturních okruzích. Původní význam mnohých z nich se již sice z obecného povědomí vytratil, ale v současných rituálech bývá znovu spontánně obnovován. Obřadní aktivita tak pomáhá reaktivovat hluboko v nevědomí zasuté archetypální obsahy, které zřejmě dodnes neztratily pro život člověka svou důležitost. Jestliže si například Ruller v průběhu své akce nechal pomalovat levou polovinu těla bílou a pravou černou barvou, aby vyjádřil svou touhu po integraci a sjednocení protikladů, zřejmě si přitom neuvědomoval, že tak bývá zobrazován původní androgyn Adam Kadmon. Pravděpodobně ani nevěděl, že mýtus primordiálního androgyna, společný téměř všem kulturám, dal vzniknout četným rituálům, jejichž cílem bylo alespoň dočasné dosažení původní dokonalosti, jednoty a totality. Jeho rituál ovšem obsahoval i řadu zcela vědomě prováděných úkonů. Ostříhání dohola bylo dobrovolnou obětí (zastupující v iniciačních rituálech běžnou obřízku nebo jiné tělesné poškození), ale zároveň také rozloučením s minulostí, omývání v potoce bylo symbolickou očistou a znovuzrozením do nového života, kontemplace základních geometrických obrazců, které si namaloval na skálu, byla duchovním cvičením běžným zejména v orientálních kultech (jantry). Celý obřad byl provázen intenzivní komunikací s přírodou, prožitkem jednoty čtyř živlů: oblohy nad hlavou, šumění vody z blízkého potoka, zapáleného ohně a země, v jejímž lůně, představovaném jeskyní, se obřad odehrával. Není pochyby o tom, že tento komplexní a zdánlivě synkretický rituál musel zanechat v Rullerově vědomí hlubokou stopu, že přispěl k proměně jeho osobnosti, a že tedy byl nejenom smysluplný, ale i účinný. František Šmejkal Návraty k přírodě, úvod do katalogu, Galerie fotografie, Bělehrad 1981.

Čestmír Janošek Čestmír Janošek je český malíř, tvůrce objektů, instalací a grafik. Ve skličující době – v padesátých šedesátých letech – vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze a v roce 1968 emigroval se svou ženou do Německa, kde žije a tvoří dodnes. Velký vliv mělo na Janoška jeho přátelství s Vladimírem Boudníkem a přátelské vztahy s umělci okruhu nonkonformních, neoficiálních výstav, tzv. Konfrontací. Janoškovy první obrazy zachycují krajinné motivy nebo pohledy do ulic malované v duchu realismu, avšak magického s výraznými rysy exprese. Kolem roku

Čestmír Janošek (*1935) Mrazovka, 60. léta

1957 prošel Janošek lekcemi kubistické stylizace. Jako pro mnoho umělců pro něj byl zlomový rok 1958. Po úspěšné prezentaci naší země na EXPO 58 v Bruselu se do tvorby mnoha umělců vlil nový impuls obracející pozornost k abstrakci. Janoškova tvorba v letech 1958–1962 vycházela z informelní gestické malby. V té době se také pustil do různých materiálových a procesuálních experimentů, jako bylo používání sazí či přírodních vlivů při tvorbě kreseb a maleb. Všechny tyto experimenty vedly Janoška v letech 1962–1964 k vytváření „sazovek“ a „mrazovek“, v nichž autor dospěl do vyzrálé polohy, která se pro něj stala charakteristickou.

Čestmír Janošek (*1935) Mrazovka, 60. léta

kombinovaná technika, papír, rám, sklo, 39,5 × 62 cm sign. JANOŠEK

kombinovaná technika, papír, rám, sklo, 42 × 29,5 cm sign. JANOŠEK

9 000 Kč ~ 360 €

8 000 Kč ~ 320 €

Čestmír Janošek (*1935) Mrazovka, 1968 kombinovaná technika, papír, 88 × 62 cm sign. Janošek II. 1968 10 000 Kč ~ 400 €

Čestmír Janošek (*1935) Sazovka, 60. léta kombinovaná technika, papír, rám, sklo, 31,5 × 47 cm sign. na rubu JANOŠEK 7 000 Kč ~ 280 €

Čestmír Janošek (*1935) Mrazovka, 1965–1966 kombinovaná technika, papír, rám, sklo, 62 × 44 cm sign. Janošek 65/66 7 500 Kč ~ 300 €

Jan Koblasa (1932–2017) Boj dobra se zlem, 1977 tempera, akryl, papír, sololit, sklo, autorská adjustace, 81,5 × 61,5 cm sign. autorskou značkou 77 85 000 Kč ~ 3 400 €

Jan Koblasa (1932–2017) Představení, 1977 tempera, akryl, asambláž, papír, dřevotříska, sklo, autorská adjustace, 82 × 68 cm sign. autorskou značkou 77 85 000 Kč ~ 3 400 € 37

Alena Kučerová (*1935) Bez názvu (List pro Paříž – varianta), 1967 tisk z perforovaného plechu 7/20, papír, pasparta, rám, sklo, 37 × 53,5 cm sign. Alena Kučerová 1967 15 000 Kč ~ 600 € literatura Srov.: Marie Klimešová: Alena Kučerová, Galerie Pecka, 2005, s. 109.

Alena Kučerová (*1935) Překážka, 1991 suchá jehla, tisk z perforovaného plechu 10/60, papír, pasparta, rám, sklo, 26,5 × 33,5 cm sign. Alena Kučerová 1991 10 000 Kč ~ 400 €

Alena Kučerová (*1935) Plán č. 2, 1965 suchá jehla a tisk z perforovaného plechu 20/21, papír, rám, sklo, 23 × 26 cm sign. Alena Kučerová, přípis: 1. List perforace + suchá jehla 14 000 Kč ~ 560 € literatura Marie Klimešová: Alena Kučerová, Galerie Pecka, 2005, s. 40 (publikována matrice).

Vladimír Kopecký (*1931) Bez názvu, 1976 olej, linoleum, dřevotříska, 23 × 23 cm sign. Kopecký 76 15 000 Kč ~ 600 € 39

Miloslav Moucha 37

Miloslav Moucha (*1942) Bez názvu, 1978 kombinovaná technika, dřevo, plátno, plexibox, 38 × 58,5 cm sign. M78 110 000 Kč ~ 4 400 € info Miloslav Moucha patří mezi několik málo českých umělců-emigrantů, kterým se po roce 1968 podařilo prosadit v zahraničí a jejichž mezinárodně uznávané dílo muselo být v Čechách po revoluci teprve postupně objevováno (Cvach, Škoda, Kyncl ad.). Moucha se jako samouk začal umělecké tvorbě – malbě, kresbě a grafice – systematicky věnovat počátkem šedesátých let. Osudovým se pro něj stalo setkání s filozofem a spisovatelem Josefem Jedličkou, který měl na jeho způsob myšlení a nahlížení světa zásadní vliv. V roce 1968 Moucha z obavy před perzekucí emigroval do Francie. V té době se věnoval konceptuální tvorbě zasahující do oblasti body artu, land artu, instalací i performancí. Jeho aktivity však probíhaly bez účasti diváků; důležitá pro něj byla především vlastní interakce s přírodními fenomény a vzájemné konfrontace různých materiálů. Některé z Mouchových fotografií z této doby zařadil v roce 1972 Klaus Groh do své důležité antologie Aktuelle Kunst in Osteuropa. V letech 1974–1990 pak Moucha působil jako profesor morfologie a struktury na École des Beaux-Arts v Besançonu. Koncem sedmdesátých let se opět vrátil k malbě; dospěl ke zcela oproštěné malbě, založené na polaritě bodu a plochy. V roce 1984 vykonal pěší pouť k hrobu sv. Jakuba v Santiagu de Compostela, která změnila jeho postoj k barvě i formě obrazu. Namísto dosavadních více či méně monochromních maleb začal malovat obrazy čistých barev ve velkých plochách (Španělský cyklus, Cyklus podle sv. Jana). Počátkem devadesátých let vytvořil pod dojmem odlišností ve francouzském a českém překladu bible cyklus Berešit, svůj vlastní pokus interpretovat stvoření světa, následovaný cyklem Píseň písní. Od počátku devadesátých let žije a tvoří střídavě v Paříži a v jižních Čechách. Od poloviny sedmdesátých let v Miloslavu Mouchovi stále více sílily pochybnosti o konceptuální tvorbě, jež se podle něj začala spíše než uměním samotným zabývat „sociologií umění“. Kolem roku 1978 nastal v jeho tvorbě zlom, s konceptuálním uměním se rozešel definitivně a začal opět tvořit tradičními technikami. A právě tento mezní okamžik rázného přerušení a nového začátku, který je však nutně spjat i s vlastními prožitky, dokonale vystihuje obraz Bez názvu, obraz na pomezí malby, kresby a objektu, který je zhruba ve dvou třetinách šířky jakoby prudce roztržen. Na obrazový rám je plátno napnuto způsobem, který dojem roztržení ještě akcentuje. Plátno je přitom ponecháno ve své surové podobě, není ani našepsováno a malířské zásahy jsou maximálně redukovány a soustředěny do tvaru kruhu v levé části obrazu. Uprostřed tohoto kruhu se protínají dvě přímky a z jejich průsečíku vychází směrem k pravé části obrazu, jako tabula rasa prosté jakýchkoli malířských i kreslířských zásahů, další přímka se symbolem značícím pravý úhel. Ten však v obraze ve skutečnosti postrádáme, což naši přirozenou potřebu vnitřního řádu silně znejisťuje a irituje. Ve stejné době popisuje Moucha svůj intenzivní zážitek na pobřeží Středozemního moře v jižní Francii: „Bylo to v září a na pláži nebyla ani noha, vál prudký mistral, slunce zářilo na bezmračné, studené, jasně modré obloze velmi intenzivně, jak tomu je při každém mistralu. Vichr mi bránil v chůzi a hledal jsem dunu, v jejímž závětří bych mohl kreslit. (…) Jen jsem se usadil, uviděl jsem po levé straně stéblo tuhé přímořské trávy, přibližně padesát centimetrů vysoké. Bylo zlomené nebo ohnuté asi pět centimetrů od země. Vichr jím otáčel tak, že kreslilo do písku kruh. Kousek od kruhu jsem uviděl přerušovanou čáru, stopu, kterou po sobě zanechával skarabeus valící urputně zadníma nohama svoji kuličku. A tyto tři události mnou otřásly, měl jsem pocit, že se mi v dávné minulosti podobných úkazů a znamení dostalo, ale nemohl jsem si vzpomenout kde ani v jaké podobě. (…)“ Čistý prožitek z přírody a intuitivní pocit řádu v přírodě jej přivedl k zájmu o geometrii, která se mu – podobně jako jeho příteli Václavu Boštíkovi – stala klíčem k chápání světa. Obraz Bez názvu z roku 1978 tak stojí na počátku Mouchovy další etapy tvorby, jeho nového, subtilního a meditativního hledání toho nejzákladnějšího skrytého řádu světa, který se měl v Mouchových obrazech nadále koncentrovat v bodu a v jeho harmonických vztazích s prostorem. Martina Šviková

Jiří Kolář

Jiří Kolář (1914–2002) Půst smrti, 1978 závěsná koláž, 17 koláží (1959–1978), papír, textilie, dřevo, plexibox, 54 × 40,5 cm signováno, datováno 120 000 Kč ~ 4 800 € info Jiří Kolář dosáhl jako jeden z mála českých umělců i mezinárodního uznání. Počátky jeho tvorby sahají do poloviny třicátých let a jsou spjaté především s tvorbou literární; jako básník stál později také u zrodu Skupiny 42. Koncem padesátých let se Kolář definitivně rozešel s verbální, „přirozenou“ poezií, jejíž prostředky už podle něj nebyly schopné adekvátně vyjádřit současný svět, a jeho experimentální tvorba vyústila v poezii vizuální, „evidentní“. Od počátku šedesátých let vytvářel analfabetogramy, cvokogramy, básně perforované, uzlové apod. a začal intenzivně rozvíjet různé kolážové techniky, v nichž poezii zcela odpoutal od slova a od dosavadních literárních konvencí (roláže, chiasmáže, muchláže, partitury ad.). Patřil k zakládajícím členům skupiny Křižovatka. Zúčastnil se výstavy Documenta 4 v Kasselu (1968), získal ocenění na X. bienále v Sao Paolu (1969), podílel se na československé expozici na světové výstavě EXPO v Ósace (1970) a už v roce 1975 poprvé vystavoval v Guggenheimově muzeu v New Yorku. O čtyři roky později odjel do Berlína na pobytové stipendium DAAD a v emigraci už zůstal. Usadil se v Paříži, kde navázal kontakt s Galerií Maeght-Lelong, která jej nadále zastupovala. Závěsná koláž s názvem Půst smrti zahrnuje celkem 17 jednotlivých koláží vzniklých v rozmezí let 1959–1978. Koláže různých technik jsou rozdělené do tří souborů a pomocí provázků zavěšené na dřevěnou desku, jíž celý cyklus ideově vrcholí. Doprostřed této desky s chiasmáží Kolář umístil koláž s fotografií slavnostního dortu, symbolu opulentních hostin, v jehož výřezu se namísto sladkého obsahu odhaluje detail reprodukce obrazu Pietera Brueghela st. Triumf smrti. Kolář z obrazu vyňal výjev s dvojící vyděšených mužů, vzhlížejících od zmařené hostiny k hrůznému pustošení světa armádou kostlivců. Spojením současné banální fotografie s mistrovským dílem biblické zkázy ze druhé poloviny 16. století na pozadí fragmentů roztrhaného textu, pozbývajícího původní sémantickou hodnotu, vytvořil Kolář hrozivou vizi světa, v němž už žádné slasti nejsou myslitelné.

Dobovou ponurou atmosféru normalizace v celém souboru závěsné koláže připomínají i další listy, např. do plechovky uzavřený sv. Jeroným Antonella da Messiny, ale i dramatičtější výjevy jako Holandská přísloví Pietera Brueghela st. útočící na Chlapce na skále Henriho Rousseaua nebo bruslař prchající po zamrzlé řece před vlky, kterého Kolář vlepil přímo do plamenů pod trojici hořících mužů. Tíživá témata však v tomto souboru v hojné míře vyvažují i hravější koláže, jako je interkoláž s bukačem velkým, ptákem, který se v rákosí dobře skryje díky zemitě laděnému zátiší Lahev, sklenice a viola Pabla Picassa, nebo eroticky laděné koláže odhalujících se či nahých žen, sevřených v reliéfní puklině chiasmáže nebo v saku Autoportrétu Amedea Modiglianiho, k jehož fontanovsky prořízlé tváři je jeden z kolážových souborů přivázán. Podobně jako v závěsné koláži Němý na poušti (1965), uložené ve sbírkách Národní galerie, Kolář i v tomto souboru důmyslně propojuje fragmenty z reprodukcí světových uměleckých děl napříč celými dějinami umění; někdy je kombinuje s útržky textu, někdy význam jejich spojení aktualizuje prvky každodenní soudobé reality. Nejenom trháním, stříháním, muchláním, prolínáním, vrstvením a dalšími manipulacemi, ale i sestavováním jednotlivých koláží do různých pořadí a sousedství tak Kolář vytváří překvapivé konfrontace a nové poetické skutečnosti – básně slovem nespoutané. Martina Šviková

Lubomír Typlt (*1975) Káry, 1998 tempera, tuš, papír, 41 × 59 cm sign. TYPLT 98 20 000 Kč ~ 800 €

Jiří Staněk (*1990) Eugène Delacroix, 2015

skládaný papír, rám, sklo, 22 × 14 cm sign. na rubu Staněk 15

Jiří Staněk (*1990) Sir Edward Coley Burne-Jones, Bt: King Cophetua and the Beggar Maid, 2015 skládaný papír, rám, sklo, 22,5 × 8 cm sign. na rubu Staněk 15

5 000 Kč ~ 200 €

4 000 Kč ~ 160 € 42

Jiří Staněk (*1990) Nocturne, 2015

Jiří Staněk (*1990) Mrtvý toreador, 2015

skládaný papír, rám, sklo, 14 × 8 cm sign. na rubu Staněk 15

skládaný papír, rám, sklo, 5 × 15 cm sign. na rubu Staněk 15

5 000 Kč ~ 200 €

4 000 Kč ~ 160 €

info Jiří Staněk navazuje na odkazy představitelů neokonstruktivně orientované generace, kam vedle Dalibora Chatrného patří například František Kyncl nebo Jiří Hilmar. Potřeba uchovávání tvůrčí a myšlenkové kontinuity přivedla Jiřího Staňka k citlivým průzkumům prostorových a prostorotvorných vlastností snad nejzákladnějšího výtvarného materiálu – papíru. Papírový list, který předpřipravuje malbou nebo přejímá s již hotovou reprodukcí, transformuje drobnými systematickými sklady do nízkých struktur, jež ponechává ve formě reliéfu, nebo rozvíjí do trojrozměrných papírových objektů. Staňkův metodologicky pevný přístup, tvůrčí senzibilita a ukotvení v tradici modernisticky orientované linie tak slibuje přínosnou tvůrčí cestu, jejíž výsledky jsou již dnes reflektovány výtvarnými oceněními (např. finalista Ceny StartPoint udělované Národní galerií Praha). 45

Michal Ranný

Michal Ranný (1946–1981) Úštěk, 1970 tuš, akvarel, papír, pasparta, rám, sklo, 17 × 8,5 cm značeno autorským razítkem MR, datováno 7. MAI 70 ÚŠTĚK 8 000 Kč ~ 320 €

Michal Ranný (1946–1981) Kámen, 1968 tuš, akvarel, papír, pasparta, rám, sklo, 28 × 14,5 cm značeno autorským razítkem MR, datováno 10. 9. 68. 12 000 Kč ~ 480 €

Michal Ranný (1946–1981) Bez názvu, 60./70. léta tuš, akvarel, papír, pasparta, rám, sklo, 21 × 15 cm značeno autorským razítkem MR 9 000 Kč ~ 360 €

Michal Ranný (1946–1981) Úštěk, 1970 tuš, akvarel, papír, pasparta, rám, sklo, 29 × 38 cm značeno autorským razítkem MR, datováno 8. MAI 70, STUDIE plenair ÚŠTĚK 22 000 Kč ~ 880 € info Michal Ranný vystudoval pražskou akademii u profesora Františka Jiroudka, avšak skutečným počátkem jeho tvůrčí etapy se stalo seznámení s Jiřím Johnem v roce 1967, kdy začal navštěvovat jeho večerní školu kresby aktu. Díky němu se seznámil také s Adrienou Šimotovou a Václavem Boštíkem. Velkým vzorem mu byl i Josef Šíma, se kterým se setkal v roce 1969 ve Francii. Inspirací mu byla krajina a její archetypy jako kámen, písek, horizont, díky zahraničním cestám do Itálie a Francie i pobřeží a moře. Od prvopočátku Ranného zajímala hmota, díky níž znázorňoval prostor a krajinné náměty; v sedmdesátých letech hmota ustupuje horizontálním rytmům, malířská forma se postupně blíží spíše znaku a směřuje ke geometrizujícímu pojetí krajiny. Soubor akvarelů a kvašů je typickou ukázkou projevu vynikajícího kreslíře a malíře, jehož tvorba byla velice náhle ukončena jeho předčasnou smrtí.

Břetislav Malý

Břetislav Malý (*1985) Noc čeká, 2014 olej, plátno, 200 × 300 cm sign. Břetislav Malý „Noc čeká“, v roce 2014 130 000 Kč ~ 5 200 € vystaveno A color of place, Richard Adam Gallery, Brno 2015

Břetislav Malý

Břetislav Malý (*1985) Noční mraky očekávající úsvit, 2014 olej, plátno, 200 × 300 cm sign. na rubu Břetislav Malý „Noční mraky očekávající úsvit“, v roce 2014 130 000 Kč ~ 5 200 € vystaveno A color of place, Richard Adam Gallery, Brno 2015

Jiří David

Jiří David (*1956) Les, 1994 kombinovaná technika, plátno, 90 × 90 cm sign. na rubu JIŘÍ DAVID "LES" 94 100 000 Kč ~ 4 000 € info Jedním z klíčových rozpoznávacích znaků v díle Jiřího Davida je jeho výrazný a charakteristický důraz na kresbu, traktovanou v různých malířských podobách. Kresba, provedená malířsky, je na Davidových plátnech přítomná od Bílé série z druhé poloviny 80. let, a v pravidelně nepravidelných rytmech se permanentně vrací. Malířská kresba představuje nejen možnost perspektivního myšlení v obraze, této dominantní složky ikonograficky vrstevnatého Davidova díla, ale svou podstatou umožnuje také ideálně rozvíjet strategii fragmentární narace. Ta generuje nekonečný a nehierarchický výběru motivů, jak se objevují v naší společenské realitě, ale také souvisí s vnitřním myšlením autora, s jeho osobními prožitky a estetickými či postestetickými preferencemi. Umožňuje tak prolínat společenskou a osobní rovinu díla v jednotícím estetickém formátu a vizuálním rytmu, kdy není žádný z aspektů díla upřednostńován na úkor jiných. Relevantnost takového přístupu nechává velkou otevřenost i vůči divákovi, který tak může „svobodně“ vnímat dílo na základě své vlastní zkušenosti. Výrazná kresebnost a s ní spřízněná barevná redukce se zvlášť zřetelně objevují v Davidově práci kolem poloviny 90. let. Z této doby pochází i plátno Les, svým způsobem krajinný motiv, tedy něco, co není tak explicitně s umělcovou prací spojováno. Nicméně krajinné motivy se v Davidově malířské práci objevují, byť až na výjimky reprezentují její symbolickou či znakovou podobu. Estetické zaujetí takovým motivem je v Davidově případě také spojeno s mnohdy etrémně prožívanou emotivní stránkou věci, tak jak tomu bylo v sérii horských obrazů z počátku 90. let. Davidův Les tedy můžeme vnímat jak v jeho přímé emotivní rovině, tak jako jistý znak pro jeden z posledních čistých „rájů“ na zemi. Současně „lesní“ obraz představuje exemplárně kondenzovanou davidovskou malířskou estetiku. Martin Dostál

Vladimír Kiva Novotný

Vladimír Kiva Novotný (*1977) z cyklu Border, 2014

fotografie 4/15, pasparta, rám, sklo, 105 × 79 cm přiložen autorský certifikát

30 000 Kč ~ 1 200 €

info Volná fotografická tvorba Vladímíra Kivy Novotného není zakotvena jednotným vizuálním stylem, ale drží tematickou kontinuální linku. Mezi zpracovávaná témata patří několik okruhů, kterými reflektuje a zkoumá vlastní život. Dlouhodobě se vztahuje k tělu a sexualitě. Ve svém aktuálním portrétním cyklu Border zkoumá hranice dospělosti. Zobrazuje adolescenty, kteří už jsou dospělí, ale nejsou ještě muži. V hyperrealistické fotografické formě ukazuje čistotu obličejů, jejich křehkost a nepoznamenanost životem. Celý soubor je koncipován jako širší výstavní cyklus velkoformátových portrétů, kde je jedním z důležitých aspektů souboru

precizní forma adjustace s užitím galerijního antireflexního rámování. Minimalismus jako vizuální přístup, kde je subjektivní zásah autora marginální, svou dokonalostí a apelací na veškeré detaily obličejů konfrontuje hyperrealistické malířství, kterému bývají předlohou právě fotografie. Soubor Border uchovává identitu aktuální generace teenagerů v psychologické, sociologické i vizuální rovině. Četnost portrétů akcentuje vyznění cyklu jako vhled do vnitřního světa portrétovaných.

Tomáš Němec

Tomáš Němec (*1986) Mísa, 2016 olej, plátno, 40 × 50 cm sign. na rubu NĚMEC 24 000 Kč ~ 960 € vystaveno Rituály, Muzeum Vojtěch Löfflera, Košice 2016 Volta 2017, Envoy Enterprises, New York 2017

Tomáš Němec (*1986) Portrét, 2018 olej, plátno, 20 × 18 cm sign. na rubu TOM. NĚMEC 2018 10 000 Kč ~ 400 €

Tomáš Němec (*1986) Portrét, 2018 olej, plátno, 22 × 18 cm sign. na rubu TOM. NĚMEC 2018 11 000 Kč ~ 440 € 57

Start up Přemysl Procházka

Přemysl Procházka (*1991) Dálnice, 2017 kombinovaná technika, juta, 100 × 480 cm (2 panely, každý 240 cm) sign. na rubu P. PROCHÁZKA 41 000 Kč ~ 1 640 €

info Sdílnost obrazů Přemysla Procházky popírá častou tezi o nesrozumitelnosti současného umění. Se svými diváky komunikují lehce, aniž by přitom přišly o svou intelektuálně nosnou pointu. Postupy své práce ztotožňuje s metodou materiálové přesnosti. „Jestliže maluji betonovou zeď, použiji k tomu beton, vypořádávám-li se s malbou domu, bude to cihlový pigment,“ zmiňuje se ve svém textu k výstavě v Hunt Kastner Gallery v Praze. Potíže nastávají s oblohou. Jeho snaha přiblížit se zcela k realitě je tak spíše v kontextu utopické hry, spočívající v pokoušení hranic samotného média obrazu. Do českého prostředí tento autor vnáší něco, co bychom mohli přiblížit pojmem "expanded painting",

a naplňuje ho často velmi překvapujícím obsahem. Procházkovy obrazy se pohybují v rozšířeném poli významů a materiálových řešení, vstupují do prostoru, kladou si paradoxní, ovšem zásadní otázku po tom, co je uvnitř obrazu a zůstává neviditelné, nebo vytvářejí nový druh narace tím, že relativizují vztah mezi přední a zadní stranou plátna. Proces tvorby obrazu je přitom často stejně stěžejní jako jeho finální výsledek. Text k výstavě To bych zvládl taky, Galerie města Blanska, 2019, kurátorky Jana Písaříková a Ivana Hrončeková.

Přemysl Procházka (*1991) Pařez, 2018 kombinovaná technika, juta, 200 × 70 cm sign. na rubu P. PROCHÁZKA 30 000 Kč ~ 1 200 € vystaveno Hunt Kastner, Praha 2018 info Vliv Václava Stratila, poetika Mariana Pally, vtip Venduly Chalánkové, k tomu velká dávka vlastní osobitosti – všechny tyto „ingredience“ dohromady umožní alespoň přibližně představit mladého umělce, konceptualistu, čerstvého absolventa brněnské FAVU Přemysla Procházku. Procházka pracuje tak, že odhaluje celý tvůrčí proces, včetně vlastní výroby materiálu: tělo maluje „lidinou“ (barva, ze které je tvořeno naše tělo – cukr, tuk a bílkoviny), beton skutečným betonem (materiálová přesnost). Nic není tajné, divák klidně může vejít do jeho „kuchyně“, nebo by možná povinně měl. Autor představuje plátna i z druhé strany, ukazuje průběh tvorby obrazu. „Umění je práce jako každá jiná,“ říká sám autor v jednom z rozhovorů ke své výstavě, která se konala v Galerii města Blanska. Sama výstava nesla název „To bych zvládl taky“. Jak častá věta návštěvníků výstav dokazující bezradnou propast neškoleného diváka současného umění! Procházku zajímají právě takováto klišé. Vtipným, avšak jemným způsobem je pomocí svého humoru odkrývá na svých plátnech a přímou akcí – komunikací s divákem jedno klišé po druhém odstraňuje. Překračuje tím něco, co je možná oboustranným neporozuměním: na jedné straně nadřazenost umění nad divákem, na straně druhé neochota diváka umění přijmout. Humor stojí nad vší realitou, dokáže zlidštit nebo změnit její vnímání. Současné umění bere často na vědomí jen určitá část populace. Právě humor se může stát oním „přibližovadlem“ nebo pojítkem, díky kterému pocit něčeho závratně vzdáleného a neuchopitelného, něčeho, s čím nemá obyčejný návštěvník výstavy svou vlastní zkušenost, ustoupí a vše navzájem propojí, podobně jako společný prožitek. Přemysl Procházka však spojuje diváka s uměním nejen pomocí humoru, ale za vlídným úsměvem tohoto mladého umělce je i nadčasová moudrost a osobitá filozofie. A to je teprve začátek!

Přemysl Procházka (*1991) Ruka, 2018 kombinovaná technika (lidina), juta, 40 × 70 cm sign. na rubu P. PROCHÁZKA 24 000 Kč ~ 960 € vystaveno Hunt Kastner, Praha 2018 Galerie města Blanska, Blansko 2019 61

Barbora Lungová

Barbora Lungová patří mezi malířky, které neslevují ze svých nároků. Její aktuální tvorba představuje nekompromisní odpověď na volání výtvarné scény po výrazných ženách-umělkyních, které by se nebály prostřednictvím své tvorby artikulovat feministickou a genderovou tematiku. Neskrývá se za aktuálními trendy a dlouhodobě zůstává autentická ve své silné malířské výpovědi. Lungovou můžeme jako absolventku ateliéru Jiřího Načeradského považovat za jednu ze současných nejvýraznějších představitelek narativní malby. Její především velkoformátové práce vytvářené kombinací pastelů a temperových či olejových barev jsou nositelkami symbolického narativu. Ačkoliv ráda provokuje a ironicky si pohrává s citacemi z křesťanské ikonografie, z dějin umění nebo ze současné mediální kultury, zároveň je především autorkou, která se dotýká společensky zneviditelněných témat, a činí tak nejen s razancí sobě vlastní, ale i s obrovskou citlivostí. V minulosti se v jejích obrazech objevovalo například téma stárnutí, připomínající nám naši vlastní pomíjivost, ale také řada otázek spojených s ge-

nderovou identitou, s partnerskými vztahy, s psychologickým despotismem, s prostitucí nebo například s fenoménem patriarchátu, kterému zasvětila celou autorskou sérii Třeskutý testosteron.

Barbora Lungová (*1977) Taková láska, 2019

Barbora Lungová (*1977) z cyklu Moravská gotika, 2010

Nyní začíná zcela nový a co do tématu také přelomový cyklus, z něhož pochází i obraz Taková láska. Do popředí se v něm dostává nejen motiv něhy mezi ženami, ale také fascinující oscilace dynamiky dominance a rozkoše z podrobení se, lásky vs. svobody, aktivního ženského dívání se a zobrazování, stejně jako téma potlačovaných ženských snů a tužeb. Taková láska může být láskou obracející svět vzhůru nohama. Bezostyšně otřásá našimi životními jistotami a láká nás do neznáma. Zamilujte se. Jana Písaříková

pastel, plátno, 200 × 200 cm sign. autorská značka 2017

akvarel, olej, plátno, 170 × 145 cm sign. autorská značka 2010

45 000 Kč ~ 1 800 €

70 000 Kč ~ 2 800 €

vystaveno Jiné hlasy, jiné pokoje, Galerie města Plzně, Plzeň 2019

vystaveno Barbora Lungová, Slovácká gotika a jiné, Galerie Ars, Brno 2011

Ondřej Homola (*1984) Brown har-vesti, 2016–2017 kombinovaná technika, papír, 101 × 71,5 cm sign. na rubu O. Homola 2016–2017 v Brně 7 500 Kč ~ 300 € info Ondřej Homola je absolvent FAVU VUT v Brně a umělec, který pracuje s mnoha médii (klasická kresba, keramika, design, experimentální performance). Tématem jeho práce jsou často výjimečné fenomény naší doby, symboly a znaky, které spoluutvářejí neustále se měnící prostředí našich životů či všudypřítomný vizuální smog. Homola tyto fragmenty skládá dohromady a kolážovou metodou kombinuje v nových celcích. Záměrným užíváním známých symbolů v širších souvislostech usiluje o znejistění diváků.

Miloslav Moucha (*1942) Bez názvu, 90. léta dřevoryt, papír, 32,5 × 24,5 cm sign. Moucha 4 500 Kč ~ 180 €

Vladimír Preclík (1929–2008) Bez názvu, 1994 pastel, papír, 73 × 51 cm sign. V. Preclík 94 10 000 Kč ~ 400 € provenience Ze sbírky architekta prof. Ivana Rullera.

Julius Reichel (*1981) ER, 2018 akryl, olej, plátno, 145 × 100 cm sign. na rubu REICHEL 36 000 Kč ~ 1 440 €

Čestmír Janošek (*1935) Bez názvu, 60. léta

Petr Dub (*1976) z cyklu Reframed, 2011

fotogram, 29,5 × 23,5 cm sign. na rubu JANOŠEK

akryl, dřevo, plátno, výška 258 cm sign. na rubu PETR DUB 2011 CYKLUS REFRAMED

5 000 Kč ~ 200 €

55 000 Kč ~ 2 200 €

Dalibor Chatrný (1925–2012) Prosakování, 2005

info Obrazy Petra Duba vznikají na hranici materiálových a ideových podmínek, jež se pro vznik obrazu dlouho považovaly za nezbytné. Podobně jako mnoho dalších umělců nechává v prvním řádu promlouvat vlastní materii, se kterou pracuje. Jeho obrazům a malířským instalacím nechybí schopnost uhranout, jako autor v nich však často zdánlivě ustupuje do pozadí. Pracuje s nalezenými předměty a průmyslovými způsoby produkce. Do procesu tvorby zapojuje přírodní zákony a náhodu. Je esteticky střídmý, jeho umělecké záměry jsou většinou zjevné až na základě nejrůznějších chyb a odchylek od běžné malby. Ty ovšem pečlivě plánuje, experimentálně ověřuje a se zarputilou usilovností poté uskutečňuje.

tuš, netkaná textilie, rám, sklo, 49 × 23,5 cm sign. D. Chatrný 05 6 000 Kč ~ 240 €

Z úvodního slova Tomáše Pospiszyla pro katalog Petr Dub, Reframed/ Unframed, 2010. 66

Petra Pešková

Petra Pešková z cyklu Křížová cesta, 2015 beton, 108 × 69 × 20 cm sign. na rubu PEŠKOVÁ 2015 55 000 Kč ~ 2 200 €

Petra Pešková z cyklu Křížová cesta, 2015 beton, 108 × 69 × 10 cm sign. na rubu PEŠKOVÁ 2015 55 000 Kč ~ 2 200 € info Na počátku autorčina sochařského zacházení s geometrizovanými tvary nacházíme zásadní soubor Křížová cesta (2015), sestávající z nástěnných reliéfů a z množství tvarově totožných pyramidálních těles. Velkoformátové sádrové reliéfy zpřítomňují emoci symbolického významu několika vybraných Zastavení a horizontální sestavu je možné vnímat jako metaforu obtížné cesty individuální či dějinné. Zastavením předcházel plný cyklus čtrnácti výjevů z útrpné cesty na Kalvárii v menším formátu, vytvořený v roce 2014. Symbolické a narativní významy autorka zprostředkovala abstraktním tvaroslovím. Reliéfní soubory vytvořila v sádře a bílém betonu. Iva Mladičová pro katalog výstavy Půvab a krása, Oblastní galerie Liberec, 2019

Miloš Urbásek (1932–1988) z cyklu Čtvrtina kruhu (Kvadrant), 1969

sítotisk 9/20, papír, 60 x 60 cm sign. na rubu Urbásek 69

6 500 Kč ~ 260 €

Miloš Urbásek (1932–1988) z cyklu Čtvrtina kruhu (Kvadrant), 1969

sítotisk8/20, papír, 60 x 60 cm sign. na rubu Urbásek 69

sítotisk 6/20, papír, 60 x 60 cm sign. na rubu Urbásek 69

6 500 Kč ~ 260 €

info Grafický cyklus Čtvrtina kruhu Miloše Urbáska z roku 1969 je zastoupený ve stálé sbírce SNG v Bratislavě.

Miloš Urbásek (1932–1988) z cyklu Čtvrtina kruhu (Kvadrant), 1969

sítotisk 9/20, papír, 60 x 60 cm sign. na rubu Urbásek 69

6 500 Kč ~ 260 €

Miloš Urbásek (1932–1988) z cyklu Čtvrtina kruhu (Kvadrant), 1969

sítotisk 10/20, papír, 60 x 60 cm sign. na rubu Urbásek 69

sítotisk 7/20, papír, 60 x 60 cm sign. na rubu Urbásek 69

6 500 Kč ~ 260 €

6 500 Kč ~ 260 € 71

Eduard Antal

Eduard Antal (1929–2011) Prienik, 1991 kombinovaná technika, sololit, rám, 75 × 75 cm sign. na rubu E. Antal 1991 190 000 Kč ~ 7 600 € provenience Z pozůstalosti autora. literatura Vladimíra Brucháčková Závodná, Petra Korlaar: Eduard Antal, Galerie Závodný 2018, s. 52. info Dílo malíře, kreslíře a grafika Eduarda Antala (1929–2011) patří k výrazným projevům československého umění generace šedesátých let a svojí vazbou na evropské tendence, které předznamenala činnost skupin GRAV ve Francii, Zero v Německu a Nul v Holandsku, se řadí ke skutečně ověřeným kvalitám. Založeno je na respektu k přírodě a na úzkém vztahu k architektuře. Právě na tomto dialogu citlivě rozvíjí přístupy op-artu, minimalismu, konceptuálního a konkrétního umění. Eduard Antal patřil k výrazným členům Klubu konkrétistů, s nímž hojně vystavoval, po boku Jiřího Hilmara, Františka Kyncla nebo Radka Kratiny. Zde zastupoval polohu propojující principy pevné struktury a jasného řádu s otevřeností organické formy, racionalitu s emocí a intuitivností. Antalovo dílo je zastoupeno ve veřejných sbírkách na umělcově domovském Slovensku, ale také u nás, ve Finsku, Francii, Indonésii, Německu, Rusku, Itálii, Japonsku, USA a Kanadě. S uvolňující se politickou situací, od níž se odvíjely i počiny na československé výtvarné scéně – např. vznik skupiny Křižovatka (1963), výstava Nová citlivost (1968) či založení mezinárodně působícího Klubu konkrétistů (1967), veden svým vlastním vnitřním programem, dospíval Eduard Antal ve druhé polovině šedesátých let k uplatňování čistých výtvarných prostředků, jimiž lze vizuálně interpretovat zcela objektivní obraz nové skutečnosti. Doposud viděnou realitu (krajina) nahradila věděná skutečnost (nová příroda), v souladu s teoretickými myšlenkami Klubu konkrétistů a definicí termínu „konkrét“, jenž označuje „nově stvořený předmět čistých forem“. Snaha po objektivizaci výtvarného projevu se však netýkala jen tvarosloví, ale i nakládání s barvou, kterou Antal velmi často redukoval na přímý dialog bílé s bílou. Taktéž subjektivitu autorského rukopisu, čitelnou zejména při tradiční malbě štětcem, nahradila originální metoda vrstvené a sbrušované sádry, tedy technologicky originální přístup, který je principiálně blízký uvažování architekta.

Milan Dobeš (*1929) Bez názvu, 1969 sítotisk 12/40, papír, 41 × 41 cm sign. M. Dobeš 1969 10 000 Kč ~ 400 €

Miloš Cvach (*1945) Bez názvu, 2000 suchá jehla, slepotisk, ruční papír, 19,5 × 21 cm sign. M. C. 2000 2 000 Kč ~ 80 €

Eduard Antal (1929–2011) Biela kresba 20, 1989 bílá tempera, papír, rozměr archu 65 × 50 cm, rám, sklo sign. E. Antal 1969, Biela kresba 20 45 000 Kč ~ 1 800 € provenience Z pozůstalosti autora.

Michal Škoda

Michal Škoda (*1962) K.14., 2002 grafit, karton, 70 × 49,5 cm sign. na rubu M. ŠKODA 2002 12 000 Kč ~ 480 €

Michal Škoda (*1962) Untitled 08/2, 2008 grafit, pastelka, karton, 50 × 70 cm sign. na rubu M. ŠKODA 2008/2 14 000 Kč ~ 560 €

Michal Škoda (*1962) K9., 2005 pastelka, karton, 70 × 100 cm sign. M. ŠKODA K9.-2005 18 000 Kč ~ 720 €

Jaroslav Vožniak (1933–2005) Bez názvu, 1996

Jaroslav Vožniak (1933–2005) Bez názvu, 1989

lité laky, sololit, rám, 40 × 50 cm sign. na rubu Jaroslav Vožniak 1996

lité laky, papír, rám, sklo, 30,5 × 45 cm sign na rubu Jaroslav Vožniak 89

9 000 Kč ~ 360 €

7 000 Kč ~ 280 €

František Dvořák (1925–2002) Bez názvu – 3 ks, 80. léta koláž, proškrabávaný papír, pasparta, každý 24,5 × 21 cm sign. FD 5 000 Kč ~ 200 €

Stanislav Kolíbal (*1925) Texty, 1995 bibliofílie, soubor textů Stanislava Kolíbala, papír, papírová kazeta, tři kresby, výtisk 39/40, 35 × 25 cm každá kresba sign. Kolíbal 39 000 Kč ~ 1 560 € info Stanislav Kolíbal, Texty, tři originální kresby Stanislav Kolíbal, typografie Zdeněk Ziegler, k vydání připravil Zdeněk Křenek, vydal Aulos v roce 1995.

František Kyncl

František Kyncl (1934–2011) Bez názvu, 1969 tempera, papír, rám, sklo, 43 × 61 cm sign. na rubu F. Kyncl 69 32 000 Kč ~ 1 280 €

František Kyncl (1934–2011) Bez názvu, 1969 tempera, papír, rám, sklo, 43 × 61 cm sign. na rubu F. Kyncl 69 32 000 Kč ~ 1 280 € 81

Jaroslav Paur

Jaroslav Paur (1918–1987) Město II, 1978 olej, plátno, rám, 72 × 93 cm sign. J. Paur 78 130 000 Kč ~ 5 200 € literatura Kol. autorů: Jaroslav Paur, CREATIVO a.s., Sophistica Gallery, Praha 2017, s. 190-191. info Český malíř období civilismu, realismu a abstrakce, který stál mimo jakákoliv umělecká uskupení a tvořil jako solitér. Formovala ho industriální estetika rodného Kladenska a městský prostor, který se následně stal jeho hlavním tématem. Základní princip malířovy celoživotní tvorby je mísení reality a snové imaginace, který se prvně projevil v cyklu „Imaginativní krajiny“. Roku 1946 odjel Paur na studijní pobyt do Varšavy. Pod dojmem válkou zničeného města vytvořil mezi lety 1946–48 soubor kreseb a olejomaleb „Varšava 1946“, za nějž byl roku 1949 vyznamenán polským rytířským řádem Polonia restituta. Paralelně vytvářel obrazy v duchu civilistní městské poetiky. V padesátých letech se především věnoval expresivně pojaté lyrické krajinomalbě (série jihočeských scenérií) a také portrétům. Mezníkem jeho tvorby se stala návštěva Paříže roku 1959. Pod vlivem tohoto zážitku opouští temné tóny a objevuje paletu šedavých a bělavých odstínů, často ve výrazném strukturálním zpracování. Z jeho obrazů definitivně mizí figurální složka, ačkoliv zvláště ve čtyřicátých letech figura tvořila základ jeho maleb. Hlavním a jediným tématem jeho tvorby se stalo město v jeho mnoha proměnách a významech. Na počátku šedesátých let se důležitou součástí jeho kompozic stává tajuplná atmosféra monumentálně koncipovaných abstraktních městských krajin, které v některých případech připomínají kosmické struktury. Námětům děl se přizpůsobila i malířova technika, jeho malba je složena z mnohavrstevnatého nátěru barev, vzájemně prosvítajících do svrchních past, uhlazovaných četnými lazurami; pracuje nejen štětcem, špachtlí a nožem, ale i prsty. Kombinace plastických struktur a přesně uvážených hladkých ploch je protkaná sítí jemných čar a ostrých vrypů zpevňujících grafickou osnovu malby. Barevná škála získává na větším koloristickém rozpětí i na výraznějším kontrastu vůči převážně temnému pozadí. Paurovo malířské dílo je neobyčejně osobitou výpovědí o vztahu člověka k městské aglomeraci, v níž jsou vedle lyricko-poetických tendencí velmi silně obsažena naléhavá existenciální vyjádření.

Marie Blabolilová

Marie Blabolilová (*1948) Chodba, 1978 vaječná tempera, plátno, rám, 110 × 80 cm sign. na rubu MB 78 70 000 Kč ~ 2 800 € provenience Ze sbírky Vojtěcha Petratura. info Marie Blabolilová se narodila v Praze v roce 1948. Během studií na pražské AVU zažila normalizaci. Její velkou oporou v těchto letech jí byl pedagog Jiří John (1923–1972), ačkoliv jen nakrátko. Přesto zanechalo jejich setkání v její tvorbě silnou stopu. Nelehká a tísnivá doba zřejmě způsobila i to, že malířka vytvářela a vytváří na svých obrazech tichý introvertní svět bez lidí, jejich moci a prázdných gest. Svět věcí, ať už jsou to křesla, zákoutí se stolem a hrnkem nebo dveřmi, však nepostrádá lidské teplo a lidsky bezpečné prostředí ve své jednoduchosti, tiché skromnosti, pokorné existenci. Obraz Marie Blabolilové „Dveře“ ze sedmdesátých let 20. století je malbou, která obsahuje všechny tyto roviny. Jsou vstupem do osobního světa křehké intimity a ticha, jež je hlavním atributem tvorby této malířky. Marie Blabolilová ve své malbě uplatňuje své grafické vidění. Obraz je namalován vaječnou temperou, je typický svou tajemnou atmosférou, kterou dotváří nažloutlé osvětlení žárovky na chodbě. Dveře jsou vstupní a sousedí s dalšími dveřmi. Mlčenlivá koexistence tajemství a intimity. Tlumené odstíny barev zrcadlí odraz doby.

Vladimír Boudník (1924–1968) Těžký úděl, 1948 lept, suchá, jehla, papír, rám, pasparta, sklo, 15 × 24,5 cm sign. Vladimír Boudník 48. 36 000 Kč ~ 1 440 €

Sylva Lacinová (1923–2019) Spící sochařka, 1960 lipové dřevo, výška 49 cm 80 000 Kč ~ 3 200 € info Od počátku šedesátých let vytvářela Sylva Lacinová soubor komorních děl, která jsou protiváhou k paralelně vznikajícím monumentálním realizacím ve veřejném prostoru. Lacinové interiérové plastiky se vyznačují nebývalým emotivním výrazem a silnou psychologií, což můžeme sledovat právě na dřevěné plastice Spící sochařka z roku 1960. Modelační uhlazenost a lehkost vyplývající z hladce opracovaného lipového dřevě dodává soše zvláštní intimitu, která je umocněná užitím dřeva v samotné čistotě materiálu, tedy bez jakékoliv polychromie. Něžný výraz a křehká modelace utvářejí z tohoto mimořádně působivého díla sochařskou báseň. Vnímáme tu jen ticho a klidný dech spící umělkyně, která zadřímala i se svým sochařským náčiním, zahalená do půvabu prchavého okamžiku. Socha Spící sochařka je ve větším měřítku zastoupena ve sbírkách Národní galerie Praha a v odlitku do bronzu v Muzeu města Brna. provenience Z pozůstalosti autorky.

Marie Blabolilová (*1948) Letní krajina, 2015 akryl, linoleum, karton, 44 × 60 cm sign. na rubu MB 2015 15 000 Kč ~ 600 €

Marie Blabolilová (*1948) Police, 1994 čárový lept 3/50, papír, 49 × 30 cm sign. M. Blabolilová 94 1 500 Kč ~ 60 €

Marie Blabolilová (*1948) Knihovna, 1993 čárový lept 9/50, papír, 49,5 × 37 cm sign. M. Blabolilová 93 1 500 Kč ~ 60 €

Marie Blabolilová (*1948) Břízky, 2017 akryl, linoleum, sololit, 22,5 × 20 cm sign. na rubu MB 2017 5 000 Kč ~ 200 €

Marie Blabolilová (*1948) Chryzantémy, 1999 akryl, linoleum, sololit, 90 × 60 cm sign. na rubu MB 99 29 000 Kč ~ 1 160 €

Pravoslav Kotík

100

Pravoslav Kotík (1889–1970) Pradlena, první polovina 50. let akvarel, papír, pasparta, 17 × 21 cm sign. PK 11 000 Kč ~ 440 €

101

Pravoslav Kotík (1889–1970) Vlčí máky, 1952 akvarel, tužka, papír, pasparta, 25 × 17,5 cm sign. P.K. 9 000 Kč ~ 360 € info Pravoslav Kotík jako umělec otevřený soudobým výtvarným tendencím nikdy nepřestával hledat adekvátní výraz pro svou představu. Jeho tvorba je proto velmi různorodá a mnohotvárná. Absolvoval u Jakuba Schikanedera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1908–1912) a složil zkoušky z kreslení a deskriptivy u Jana Preislera na pražské Akademii výtvarných umění. Fauvisticko-expresivní začátky jej přibližovaly k některým příslušníkům skupiny Osma. Ve dvacátých letech se jeho pozornost obracela k životu obyčejného člověka, na nějž nahlížel klasicizujícím způsobem, s tlumenou lokální barevností a syrovostí prostou romantického sentimentu. V roce 1924 spolu s dalšími obdobně založenými umělci vystoupili z Umělecké besedy a společně pak vystavovali pod názvem Skupina (Sociální skupina nebo též Ho-Ho-Ko-Ko). Do Kotíkovy sociálně laděné tvorby postupně pronikaly prvky grotesky a některé principy kubismu. Stále více ho zajímala nejen formální, ale také koloristická stránka obrazu. Po polovině padesátých let se mu hlavním výrazovým prostředkem stala barva. Uvolněné, expresivní barevné gesto a snaha o bezprostřední působení posunuly jeho tvorbu do oblasti abstraktní malby, v níž se barevné plochy a tvary energicky seskupují do nových emotivních konfigurací. Konvolut akvarelů a kvašů, vzniklých v první polovině padesátých let s jedinou výjimkou z roku 1944, dává nahlédnout do Kotíkovy privátní tvorby, kterou vystavoval jen výjimečně. Práce drobných rozměrů můžeme chápat jako jakýsi deník umělce s jeho každodenními postřehy, reflexemi a zážitky, jako bezprostřední záznam jeho momentálních myšlenek. Z tohoto hlediska představují kresby, akvarely i kvaše pro milovníky umění obecně cenné, nezprostředkované setkání s umělcovým způsobem vnímání. Kresba z roku 1944 ještě prozrazuje symbolické významy spjaté s válečnou dobou (a volně rozvádí téma obrazu Vcházející z předchozího roku). Zachycuje dvojici postav v interiéru členěném několika ostře řezanými liniemi a útočnými barevnými kontrasty zelení, modří a růžových tónů, postav, jež se míjejí na prahu dveří otevřených do neznámé temnoty. Ostatní kresby z konvolutu vznikaly již v době, kdy bylo Kotíkovi na téměř celou dekádu znemožněno vystavovat (jeho první poúnorová výstava se uskutečnila až v roce 1958 v Galerii Václava Špály, kde vedle olejomaleb představil právě i kvaše). Přes větší příklon k vnější skutečnosti prozrazují tyto práce velkou míru virtuozity a suverénního podání, přetvářejících prvotní inspiraci v osobitou poetickou vidinu. Nacházíme zde však i první náznaky procesu abstrahování, uvolňování a osamostatňování tvarů, objemů a především barevných skvrn, který tvorbu Pravoslava Kotíka vedl k jeho následujícímu období abstraktnímu. Martina Šviková

102

Pravoslav Kotík (1889–1970) Dáma v modrém klobouku, 50. léta akvarel, papír, pasparta, 25 × 18 cm sign. P.K. 11 000 Kč ~ 440 €

103

Pravoslav Kotík (1889–1970) Žena v červeném, 1953 akvarel, tužka, papír, pasparta, 16 × 10,5 cm sign. PK 53 11 000 Kč ~ 440 € 91

104

Pravoslav Kotík (1889–1970) Postavy ve dveřích, 1944

105

Pravoslav Kotík (1889–1970) Dívka stojící u vázy s květinami, 1951

akvarel, tužka, papír, pasparta, 27,5 × 20 cm sign. P.K. 44

akvarel, tužka, papír, pasparta, 17,5 × 12,5 cm sign. PK, na rubu 51

15 000 Kč ~ 600 €

11 000 Kč ~ 440 €

106

Pravoslav Kotík (1889–1970) Akt, Akt v krajině – oboustranná kresba, 50. léta akvarel, papír, pasparta, 18,5 × 22 cm sign. PK 51 9 000 Kč ~ 360 € 93

107

Josef Kubíček (1890–1972) Slatina nad Zdobnicí, 1914

108

Antonín Málek (*1937) Kříž v Heľpě, 1958

olej, karton, rám, 37 × 44,5 cm sign. na rubu Jos. Kubíček 1914

olej, plátno, sololit, rám, přiložena studie (tuš, papír), 35,5 × 44 cm sign. na rubu MÁLEK – HEĽPA, IV. 58

22 000 Kč ~ 880 €

55 000 Kč ~ 2 200 €

provenience Ze sbírky architekta prof. Ivana Rullera.

literatura Kol. autorů: Antonín Málek, Galerie Brno 2005, s. 22. info Antonín Málek patří k umělcům, kteří v důsledku politických událostí roku 1968 odešli z domoviny a ve své práci pokračovali v emigraci. Během působení ve Švédsku i Německu se jeho tvorba nenásilně integrovala do tamní umělecké scény, byla reflektována výstavami a řadou ocenění. Málek opustil Československo vybaven zkušenostmi výtvarnými i intelektuálními. Kromě studií na Akademii výtvarných umění v Praze (1957–1963), umožňující vzájemnou konfrontaci i teoretický základ, sehrálo roli přátelství umělců kolem Jana Koblasy, sblížení s představiteli starší generace (Mikulášem Medkem, Vladimírem Boudníkem, Josefem Istlerem, Jiřím Kolařem), ale i s důležitymi teoretiky. Podstatnou zkušenost znamenala také účast na dnes již legendárních neveřejných Konfrontacích (1960). Málkova cesta emigrace vedla nejdříve do Švédska, konkrétně do městečka Alingsås, odkud v roce 1979 pokračovala do německého Kolína nad Rýnem, kde umělec působí dodnes. V době před emigrací stála tvorba Antonína Málka po boku hlavních představitelů expresivní malby, jež bezprostředně předcházela tzv. informelu. Zmíněná expresivní fáze je velmi důležitým vývojovým obdobím, běhěm něhož umělci oživovali zpřetrhané souvislosti s myšlenkami zakladatelů moderního umění, zejména skupiny Osma reprezentované Emilem Fillou, Bohumilem Kubištou a později Václavem Špálou. Jazyk expresionismu, založený na stupňování výrazu, živém malířském tahu, výrazné barevnosti a tvarové zkratce, rozvíjeli Málkovi souputníci (Antonín Tomalík, Čestmír Janošek, Zbyšek Sion, Zdeněk Beran ad.) na sklonku padesátých let s vědomím vzkřísit odkazy modernismu a postavit se tak proti politice poplatnému socialistickému realismu. Málkův Kříž v Heľpě z roku 1958 je bravurním příkladem malířského rozvoje odkazu předválečné expresionistické tvorby směrem k autonomnímu malířskému tahu, kterým Málek citlivě nabourává prostorové plány a směřuje k syntetickému uchopení prostoru a světla. Téma kříže zde nejen poukazuje na Málkovu inspiraci konkrétními reáliemi (jak vypovídají např. obrazy Vajgar, Viadukt v Karlíně nebo Bufet na Palmovce) ale je i symbolem umělcova celoživotního zájmu o duchovní hodnoty člověka, jeho touhy, naděje i smutky, zkrátka o křehký svět lidské duše.

Důležitá upozornění a pravidla aukce 1. Registrace dražitelů

4. Průběh dražby

7. Způsob úhrady

Registrace dražitelů je možná nejdříve 1 ho dinu před aukcí na místě jejího konání. Účastník dražby je povinen doložit svou totožnost pomocí občanského průkazu či cestovního pasu, zapsat se do seznamu účastníků dražby a  podepsat čestné prohlášení, že není osobou vyloučenou z dražby podle zákona č. 26/2000 Sb. (viz formulář „Přihláška do aukce“).

Předměty se draží v  pořadí uvedeném v katalogu, které může licitátor z organizačních důvodů změnit. Po vyvolání předmětu mohou dražitelé činit příhozy zvednutím dražebního čísla. Dražba předmětu se koná, pokud dražitelé činí příhozy. Licitátor může podání bez odůvodnění odmítnout. Nebylo-li přes dvojí výzvu licitátora učiněno podání vyšší, oznámí licitátor ještě jednou poslední podání a po třetí výzvě udělí příklep účastníkovi dražby, který učinil nejvyšší podání. Učiněným podáním je účastník dražby vázán. Cenu dosaženou vydražením nelze dodatečně snížit. Vydražitelem se stává účastník dražby, kterému je dražený předmět přiklepnut, a jakékoliv spory v tomto ohledu závisí výlučně na rozhodnutí aukční síně.

Vydražitel je povinen uhradit cenu dosaženou vydražením (včetně aukčního poplatku) v hotovosti či bankovním převodem během nebo po dokončení aukce, nejpozději však do 10 kalendářních dnů ode dne konání dražby.

5. Příhozy

9. Aukční řád

Příhozy určuje licitátor tímto způsobem:

Tato pravidla aukce jsou pouze informativní. Závazné podmínky aukčního prodeje jsou upraveny v aukčním řádu.

2. Písemné nabídky Účastník dražby může dražit i  bez své osobní přítomnosti na dražbě na základě písemné plné moci, kterou zmocní dražebníka k svému za stoupení v aukci. Tato plná moc musí obsahovat čísla položek katalogu, jejich přesný popis, vyvolávací cenu a nákupní limit, za který je zmocněnec oprávněn předměty dražit (viz formulář „Plná moc“). 3. Dražení po telefonu Účastník dražby může po dohodě s aukční síní dražit po telefonu. Plná moc musí obsahovat veškeré údaje jako při písemné nabídce, kromě nákupního limitu. Žádosti o dražení po telefonu je třeba po dohodě s  dražitelem zaregistrovat nejpozději 24 hodin před začátkem aukce. Pokud se v průběhu aukce nepodaří zmocněnci navázat se zmocnitelem telefonické spojení, a to bez ohledu na důvod, potom je zmocněnec oprávněn učinit u toho předmětu aukce, u kterého tato skutečnost nastala, nabídku ve výši vyvolávací ceny tohoto předmětu.

Nejnižší podání a další podání v rozmezí Kč 100 — 5 000 Kč 5 000 — 10 000 Kč 10 000 — 50 000 Kč 50 000 — 100 000 Kč 100 000 — 500 000 Kč od 500 000 a výše

Min. výše příhozu v Kč 100 Kč 500 Kč 1 000 Kč 5 000 Kč 10 000 Kč 50 000 Kč

O pořadí a výši příhozů rozhoduje licitátor. 6. Aukční poplatek Vydražiteli je účtován k vydražené (příklepové) ceně do výše 1 000 000 Kč aukční poplatek ve výši 23 %, k vydražené ceně od 1 000 001 do 10 000 000 Kč aukční poplatek ve výši 20 %, a k vydražené ceně nad 10 000 001 aukční poplatek ve výši 18 %.

8. Nabytí vlastnictví a vyzvednutí vydražených předmětů Vydražené předměty budou dražebníkem vydražiteli předány po zaplacení celé ceny dosažené vydražením (včetně aukčního poplatku) na základě potvrzení o  zaplacení v místě konání aukce (pouze v den konání aukce) nebo v sídle Etcetera auctions, s. r. o. (v následujících dnech) nebo po telefonické domluvě i jinde.

Ceny uvedené v EUR jsou zaokrouhlené částky, které odpovídají minimální nabídce na koupi předmětu aukce a slouží pouze pro orientaci. The prices given in EUR are rounded figures that correspond to the minimum bid for the purchase of the auction item and are for information only.

Kiva

photography

kiva.cz

Aparat. design. interior. product. publishing.

aparat‑studio.com

Kvalitář platforma pro umění, design a architekturu

kvalitar.cz

Rámování Sýpka

foto – Kiva (kiva.cz) design – Aparat. (aparat-studio.com) font – FK Grotesk (floriankarsten.com) texty – Daniela Mikulášková jazyková redakce – Kateřina Danielová tisk – Artax, a. s. papír – Keaykolour Sequoia (antalis.cz)

ramovanisypka.cz

etcetera‑auctions.com

Post-War & Contemporary Art Antal Blabolilová Boudník Cvach David Dobeš Dub Dvořák Homola Chatrný Janošek Karlíková Kiva Novotný Klimeš Kmentová Koblasa Kocman Kolář Kolíbal Kopecký Kotík Kovanda Kubíček Kučerová Kyncl Lacinová Lungová Málek Malý Merta Moucha Němec Palla Paur Pešková Preclík Procházka Ranný Reichel Ruller Staněk Steklík Stratil Svoboda Šimotová Škoda Titlová Ylovsky Typlt Urbásek Veselý Vožniak Wojnar Žáček 78, 81

92, 95, 96, 97, 98, 99

20, 21, 50

6, 66

26, 27, 28, 29, 30, 65

51, 52

31, 32

100, 101, 102, 103, 104, 105, 106

107

33, 34, 35

12, 94

48, 49

108

37, 62

22, 23

68, 69

44, 45, 46, 47

56, 57, 58

40, 41, 42, 43

8, 9

18, 19

82, 83, 84

70, 71, 72, 73, 74, 75, 76, 77

85, 86

89, 90

59, 60

53, 54, 55

2, 3, 4