Portfolio ateliéru LS 2015/16 by Ateliér Hlaváček

ZMIZELÉ KOSTELY SEVERNÍCH ČECH ATELIER HLAVÁČEK - ČENĚK LETNÍ SEMESTR 2015/16

Fakulta architektury ČVUT v Praze Ústav navrhování II

FILOSOFIE ATELIÉRU Learning by doing Chceme, aby se naši studenti propracovali od celku až k detailu kliky a naučili se pracovat s konkrétními materiály. Aby výsledkem byl třeba i kus domu v měřítku 1:1. Cílem je naučit studenty týmové práci, která je pro profesi architekta nepostradatelná, získat cit pro prostor, konstrukci, materiál i detail. Na architekturu nahlížíme komplexně, včetně estetických, psychologických, sociálních a ekologických aspektů. Inspirací pro náš atelier jsou velikáni jako je Peter Zumthor nebo Juhani Pallasmaa, kteří ve své teoretické i architektonické tvorbě vědomě pracují se všemi lidskými smysly. Cílem je dosažení architektonické kvality, kterou Peter Zumthor definuje jako „atmosféru“. Při práci v ateliéru klademe velký důraz na práci s modely v různých měřítcích, pomocí kterých ověřujeme jednotlivé aspekty návrhu – formu, prostor, materiál, světlo. K závěrečným prezentacím jsou přizváni externí kritici, před kterými musí studenti svůj projekt obhájit.

BENEŠOV NAD PLOUČNICÍ KAPLE ČTRNÁCTI SV. POMOCNÍKŮ

VALKEŘICE KOSTEL SV. BARBORY

VERNEŘICE KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE NA BOŽÍM VRCHU

MUKAŘOV KOSTEL SV. FRANTIŠKA SERAFINSKÉHO

OBSAH ÚVODNÍ SLOVO

OSUDY KOSTELŮ

TYPOLOGIE

REFERENCE

KNIHY

PROJEKTY BOŽÍ VRCH U VERNEŘIC

MARTIN FORNŮSEK IVO KRATOCHVÍL MICHAELA RUDOLFOVÁ VÁCLAV PŘIBYL VIKTOR ŠMIDBERGER BENEŠOV NAD PLOUČNICÍ

TOMÁŠ PEVNÝ PAVEL STRUHAŘ VALKEŘICE

TEREZA ČECHOVÁ ADÉLA HAJŠMANOVÁ JAN CHALOUPEK TOMÁŠ RAIN ANEŽKA ZÁKOPČANÍKOVÁ MUKAŘOV

127

LUKÁŠ REHBERGER REALIZAČNÍ PROJEKTY

135

KAREL HARAZIM MICHALA PROUZOVÁ

PRŮBĚH SEMESTRU

151

â&#x20AC;&#x17E;Light is material life. The mountains, the streams, the atmosphere are spent light. (...) Whatever is made of light casts a shadow. Our work is of shadow; it belongs to light.â&#x20AC;&#x153; Louis Kahn

ÚVODNÍ SLOVO Dvacáté století poznamenalo krajinu severních Čech, krajinu přírodních krás i tvrdosti. Krajinu lidského umu i nastokrát živené nenávisti. V letním semestru 2015/16 se atelier Hlaváček – Čeněk zabýval příběhy chrámů, kostelů a kaplí v tomto koutě České republiky, které v období po roce 1948 zničila komunistická diktatura. Místy, která byla v jednu chvíli nabitá slovy modliteb, v následné chvíli opuštěna. Opuštěna, ale nikdy ne prázdná. Úkolem studentů bylo navrhnout kostel nebo kapli na místě zničených posvěcených míst. Pracovali jsme s materiály a způsobem, jakým jsou aplikovány. Zkoumali jsme, jak působí světlo. Snažili jsme se o dosažení atmosféry. O znovuzrození místa.

Kostely zanikaly, byly ničeny či ponechány svému osudu především v druhé polovině dvacátého století po celém Československu. V severních Čechách byl tento fenomén zřejmě nejsilnější. Důvodů, proč za komunistické totality na tomto území zaniklo téměř 600 sakrálních staveb, je hned několik. Především toto území spadá do oblasti Sudet, kde bylo po válce německé obyvatelstvo využívající kostely odsunuto a nahrazeno českým, již mnohem více ateistickým. Kostely se tudíž vyprázdnily a ztratily svou funkci. Tento fakt ale není jen problémem severních Čech. Zde se však zapojují ještě další hybatelé, kteří k masové devastaci kostelů velkým dílem přispěli.

OSUDY KOSTELŮ V SEVERNÍCH ČECHÁCH Zvláštní místo mezi zbouranými kostely zaujímají kostely z vesnic v okolí Verneřic. Na konci 60. let stát rozhodl, že už na tyto kostely nebude přispívat žádnými penězi. Byly tím de facto odsouzeny k postupnému chátrání a rabování. Když kostely začaly špatným stavem ohrožovat své okolí, bylo snadné požádat o vyjmutí z památkového fondu a zařídit jejich demolici. Většina z nich byla zbourána v polovině 70. let. Podobný osud měl potkat i vesnice v okrese Louny, Hořetice, Libyni, Zlovědice, Lahovice a další. Jednání o jejich demolici ale proběhlo až v roce 1987. Než se vyřídily potřebné formality, nastal revoluční rok 1989 a demolice byla odvolána. Přesto se většina těchto kostelů dnes nachází ve velmi špatném stavu.

Kostel Nejsvětější trojice, Verneřice

Kostel sv. Kateřiny, Merboltice

Kostel sv. Jakuba staršího, Lahovice

„Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka to přicházelo do světa. Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Jan 1, 1-14

člověk

Bůh

PROSTOR

člověk

DĚJ

klidová adorace

rovnováha

liturgie

LITURGIE

komunikativní jednání

pulsující srdce církve

provoz

TYPOLOGIE sakristie

ministranti

abak

koncelebranti

presbytář

sedes menza

ambon schola

adorační kaple

křtitelnice

prostor pro věřící

zpovědní kaple kůr

REFERENCE KUNZE SEEHOLZER ARCHITEKTEN: KAPLE SV. BENEDIKTA

MARTE.MARTE: POHŘEBNÍ KAPLE

MARIO BOTTA: KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍHO SPASITELE

CH.KEREZ, R. FONTANA: KAPLE SV. JANA NEPOMUCKÉHO

X-ARCHITEKTEN : PASTORAČNÍ CENTRUM OÁZA

BNKR ARQUITECTURA: KAPLE ZÁPADU SLUNCE

ALVARO SIZA : KOSTEL SANTA MARIA

MARIO BOTTA: KOSTEL SV. JANA KŘTITELE

LOCALARCHITECTURE: PROVIZORNÍ KAPLE

REIULF RAMSTAD ARKITEKTER: KOSTEL V KNARVIKU

KNARVIKU VICENS+RAMOS: FARNÍ KOSTEL SV. MONIKY

PETER ZUMTHOR: KAPLE BRATRA KLAUSE

PETER ZUMTHOR: KAPLE SV. BENEDIKTA

TADAO ANDO: KOSTEL SVĚTLA

JØRN UTZON: KOMUNITNÍ KOSTEL BAGSVÆRD

AVANTO ARCHITECTS : KAPLE SV. VAVŘINCE

JOSEF GOČÁR: KOSTEL SV. VÁCLAVA

KUBA PILAŘ: KAPLE SV. ANTONÍNA

LE CORBUSIER: MARIÁNSKÁ KAPLE

OOPEAA: KOSTEL KÄRSÄMÄKI

J. PAWSON, J.SOUKUP: KLÁŠTER NOVÝ DVŮR

SANAKSENAHO ARCHITECTS: KAPLE SV. JINDŘICHA

Kunze Seeholzer Architekten: Kaple sv. Benedikta

Kaple sv. Benedikta se nachází v bavorském městě Kolbermoor v Německu. Byla postavena izolovaně uprostřed mýtiny starého mlýnského parku. Klasické sakrální tvarosloví s věží je zde interpretováno do moderní podoby. Průchod do této malé kapličky tvoří mohutný vyvýšený vstupní portál s mohutnými dřevěnými vraty, které představují hlavní fasádní prvek kaple. Portál dále obsahuje i zvonici. Na světlých dřevěných vratech můžeme vyčíst viditelný kříž, kterým můžeme nahlédnout dovnitř. Materiálové řešení kaple je z největší části tvořeno betonem a dřevěnými doplňky. Jsou použity v jejich nejčistší formě. Hlavní myšlenkou celého strohého betonového interiéru je hra se světlem. V interiéru bez oken, hraje světlo dů-

ležitou roli, je zde jakýmsi ornamentem celého prostoru. Osvětlení vedené shora se zde chová různě v závislosti na ročním období a denní hodině. Strop, který není vedený až ke stěnám, působí jakoby plul nad námi. Díky vrchnímu osvětlení probíhají skrz tyto světlíky sluneční paprsky a místu to dodává jakousi mystickou tvář a hloubku. Prostor je dále dotvořen pár lavicemi ze světlého dřeva a jednoduchým oltářem s křížem, které dotváří jednoduchý výraz kaple. V obvodových stěnách je dále vedený viditelně přiznaný odvod dešťové vody, který zde má hlubší význam. Voda odváděná dřevěnými okapy tady představuje symboliku koloběhu života na Zemi.

Kaple je v podstatě hrou světla a stínu, strohé betonové hmoty sevřené okolní přírodou. Tomáš Pevný

Marte.Marte: Pohřební kaple

Kaple mrtvých se nachází v rakouském Weileru. Samotný objekt se nachází vedle zdejšího kostela na nově přepracovaném hřbitově. Kaple je postavena na vyvýšené betonovém soklu vůči ulici. Je částečně krytý středně vysokými zdmi a stromy. Kaple vznikla jako “kus nábytku” v reakci na existující kostel její výraz je strohý a jednoduchý. Symbolem jednoduchosti je v tomto případě velmi jednoduchá a omezená struktura. Kaple má krychlový charakter. V prostředí působí nenápadným dojmem. Obalový plášť je tvořený dvěma vrstvami. První, průhledná vnější obálka je tvořena dřevěnou membránou s vodorovnými lamelami, které propouští světlo dovnitř kaple. Druhou vrstvou je vnitřní skleněná membrána, která kapli chrání před povětrnostními a vnějšími podmínkami. Kaple je vyztužena ocelovým rámem, ze kterého na jedné straně přechází do kříže. V případě samotného aktu pohřbu, kdy je veřejnosti a pozůstalým umožněno naposledy nahlédnout a rozloučit se s jejich blízkou osobou, se na protější straně kříže otevřou posuvné dveře, které odhalí strohý, ale přitom ušlechtilý interiér kaple. Kulisa interiéru je dotvořena horním osvětlením, hranicí vnějšího osvětlení a bílým plátnem. Díky lamelám se kaple ve večerních hodinách chová jako obří rozsvědcená lucerna, která dotváří prostředí kostela a vedlejšího kostela a určuje tak mystický střed hřbitova. Tomáš Pevný

Mario Botta: Kostel Nejsvětějšího Spasitele

Kostel Nejsvětějšího Spasitele se nachází v Itálii na předměstí Paderno-Seriate, jižně od Bergama. V jeho těsné blízkosti se nachází kostel San Alessandro Martire ze 17. století. V okolí se nacházejí rezidence a bydlení pro rodiny. Kostel Nejsvětějšího Spasitele je zároveň zasvěcen papeži Janu XXIII. Na kostel navazuje budova s ubytováním pro kněží a dalšmi místnostmi. Návrh pochází od architekta Maria Botty, zrealizován byl v roce 2004. Kostel stojí na čtvercovém půdorysu 25x25 m, jeho výška je 23m a jeho rozloha 625m2. Nosná konstrukce je postavena z vyztuženého betonu, fasáda je obložena cihlami a kamenem. Interiér kaple tvoří pozlacené dřevo. Stejný kámen jako v exteriéru je v leštěném provedení použit i vevnitř, jako návaznost na vnějšek. Interiér je tvořen jedním pro-

storem, osvětleným čtyřmi velkými střešními okny. Tento způsob osvětlení vypadá zvenčí trochu netypicky, kaple připomíná svým tvarem jakýsi kubistický lotosový květ. Ústředním motivem oltáře je scéna ukřižování – socha od italského umělce Giuliana Vangiho. Presbytář je vyvýšen okrouhlým schodištěm nad úroveň prostoru pro věřící. Je zakončen dvojobloukovým závěrem, jehož stropem dopadá na oltář světlo. Celá stavba připomíná svým neobvyklým členěním sochařské dílo. Tvorba architekta Maria Botty je charakteristická užitím cihel. Anežka Zákopčaníková

Ch.Kerez, R. Fontana: Kaple sv. Jana Nepomuckého

Kaple se nachází na okraji louky v místě zvaném Oberrealta nad údolím Zadního Rýnu ve Švýcarsku. Na tomto místě původně až do počátku 20. století stála kaple zasvěcená svatému Janu Nepomuckému, který je patronem při pohromách a záplavách, a tudíž měl celé údolí chránit proti povodním. Světec ztratil na důležitosti po regulaci toku Rýn a kaple tudíž přestala být udržována a začala chátrat. V roce 1994 byla na původních základech z popudu místních obyvatel postavena nová kaple, která zároveň zakonzervovala původní zbytky kamenné kaple. Nová

kaple je tedy vzpomínkou na původní stavbu a jasně vytyčuje důležité místo v krajině. Autory tohoto návrhu jsou architekti Christian Kerez a Rudolf Fontana. Nová kaple , která je postavena těsně kolem zbytků původního obvodového zdiva, má tvar tradiční venkovské kapličky, ovšem materiálem se zcela odlišuje – celý tvar kaple je odlitý z pohledového betonu. Stavba je velmi jednoduchá, bez detailů a technického vybavení, pouze s jedním hlavním prostorem. Jedinými otvory je vstup a naproti němu tenká úzká štěrbina, kterou do

prostoru proniká světlo. Skrze tuto štěrbinu je výhled na Zadní Rýn, místo, ke kterému se tato kaple vztahuje. Stavba vytváří pocit minimalismu a stejně tak pocit známého prostoru, díky netypicky použitému materiálu, ale zároveň známému tvaru. Anežka Zákopčaníková

X-Architekten: Pastorační centrum Oáza

Pastorační centrum se nachází v diecézi Linz v méně obydlené části, v místě, kde proudí hlavní silnice do města a průmyslové zóny Voestalpine. Panorama této části města tvoří výškové průmyslové budovy, proto se architekti ze studia X-Architekten rozhodli pro opačný přístup a namísto vysokého kostelu s věží navrhli nízkou stavbu, která tak naopak mezi ostatní zástavbou vynikne a zaujme. Centrum bylo postaveno v roce 2011 a rozkládá se na pozemku o rozloze 840 m2. Název „oáza“ je odvozen jak ze skutečnosti, že si zde člověk může duševně odpočinout, tak také z faktu, že v těsné blízkosti budovy se nachází jehličnatý lesík, na který stavba přirozeně navazuje – střecha se napojuje na okolní terén a je porostlá vege-

tací. Les je tak příjemnou změnou v jinak nehostinné průmyslové oblasti. Střecha je návštěvníkům centra zpřístupněna cestami a schody. Na okraji svahu se nachází kříž, jenž je umístěn na dlouhé dřevěné konzole. Prostory se využívají jak k sakrálním obřadům, tak i k profánním akcím. Hlavní vnitřní komunikací je chodba, která spojuje vchod napříč celou budovou s protějším zeleným svahem, do které se zařezává. Směrem ke vchodu se chodba rozšiřuje. Vchod je obložen černým kamenem. Dvoupatrové atrium rozděluje budovu na administrativní část s prostory pro workshopy a samotnou modlitebnu, přilehlý bar a sál pro pořádání různých akcí. Stěny v kapli, sestavené z ostroúhlých

trojúhelníků, vytváří jakýsi pocit prosvětlené jeskyně. Světlo se dovnitř přirozeně dostává světlíkem nad oltářem a odráží se od nepravidelných stěn. Tím dostává každá část jiný barevný světelný odstín. Tyto tvary a dojem jeskyně mají nejspíše odkazovat ke sv. Barboře, patronce pastorace a důlní těžby, tedy havířů. Anežka Zákopčaníková

BNKR Arquitectura: Kaple Západu Slunce

Klientovy instrukce byly poměrně jednoduché, téměř naivní: kaple musí maximálně využít působivé výhledy a slunce musí zapadat přesně za křížem na oltáři (to je samozřejmě možné pouze dvakrát do roka v den rovnodennosti). Obrazně řečeno, kaple by měla být v dokonalém souladu s nebeským koloběhem života. Dva prvky překáží hlavním výhledům: velké stromy spolu s bujnou vegetací a monstrózní balvany bránící hlavnímu výhledu na západ slunce. Abychom odstranili tyto překážky (odstřel obrovských balvanů nepřicházel v úvahu z etických, náboženských, ekologických a také finančních důvodů), úroveň kaple se muse-

la zvednout nejméně o 5 m. Hmota Vzhledem k tomu, že tuto panenskou oázu obklopuje pouze exotická a pitoreskní vegetace, snažili se architekti do místa zasáhnout pouze minimálně. Plochu kaple v místě styku se zemí jsme zredukovali téměř na polovinu plochy horního podlaží. Kopce Acapulca jsou z velkých žulových kamenů nahromaděných na sobě. Hlavní úsilí architektů bylo vytvořit kapli, která vypadá jen jako další skalní masiv na vrcholu hory.

Materiál Hlavním materiálem této kaple je bezpochyby beton a sklo. Beton zde byl použit jednak z konstrukčních důvodů, šikmé stěny dosahující sklonu až 44° vyžadují dostatečnou tuhost a pevnost, ale hlavně se jedná o symbolický materiál, který je téměř po celé ploše v pohledové kvalitě. Dokonce i lavice byly odlity v jednom kuse a byly ukotveny k desce podlahy, aby nemohlo dojít k otočení. Tomáš Rain

Alvaro Siza: Kostel Santa Maria

Kostel sv. Marie v Marco de Canavezes formuje spolu s budoucí farou menší náměstí v rámci celého komplexu. Oslovit přímo Sizu a zapojit ho plně do tohoto velmi ambiciózního projektu bylo osobním rozhodnutím faráře Nuno Higina. Vstup do kostela je buď od východu po rampě, nebo na západní straně po třech stupních širokých schodů. Obě vstupní části navazují na okolní ulice. Přímý vstup do kaple Odpočinku je z přilehlého pozemku, který je majetkem Santa Casa da Misericórdia. Hmota Fasáda se skládá ze tří částí a dvou věží. Šedé ocelové 10 metrů vysoké vstupní dveře budou do budoucna možná nahraze-

ny bronzovými. Jedna z věží v sobě skrývá baptisterium, které je celé vyzdobeno dlaždicemi vyrobenými místními řemeslníky. Když je prostor zaplaven světlem, je možno oknem ve věži vidět prostou kamennou křtítelnici v centrální části. Do druhé věže se vstupuje skrz prosklené dveře, které spolu s protějšími symbolizují „transparentnost“ církve. Ve vstupní hale, která je využívaná v zimních měsících, nalezneme schodiště vedoucí k varhanám a zvonům. Půdorys kostela je prostý - 30 metrů dlouhý, 16,5 metru široký a 16,5 metrů vysoký kvádr s hlavním vstupem na jihozápadním konci lodě a oltářem na opačné straně. Tři metry široká centrální ulička vede uprostřed celkem

400 dřevěných židlí navržených Sizou až k mramorovému oltáři, taktéž navrženém architektem. Materiál Při volbě materiálů použil Siza pro něj typický bíle natřený železobeton, vnitřní stěny a stropy jsou vyštukované s keramickým nebo mramorovým obložením tam, kde se vyskytuje tekoucí voda. Podlahy jsou dřevěné, ze žuly nebo z mramoru. Střecha má zinkové oplechování. Použití místních stavebních postupů umožnilo snížit náklady celé výstavby. Tomáš Rain

Mario Botta: Kostel sv. Jana Křtitele

Farní Kostel v Mognu je sakrální stavba, vzniklá v roce 1998 podle projektu švýcarského architekta Maria Bottyho. Stojí ve vesnici Mogno, na úpatí horských úbočí v údolí Valle Maggia ve švýcarském kantonuTicino, na místě původního kostela ze 17. století, který zničila v roce 1986 kamenná lavina spolu s mnoha domy Hmota Stavba má válcový tvar, který vzbuzuje dojem hradby a spojuje v sobě přírodní a duchovní symboliku. Kruhová věž, stojící na čtvercovém pozemku, je na vrcholu zkosena pod úhlem 45° a zakončena oválnou, plně prosklenou střechou. Jako stavební materiál použil architekt místní bílý

mramor a šedou žulu. Zvolený materiál odkazuje na pohmurnou historii místa. Místo rekonstrukce se architekt rozhodl navrhnout novou stavbu, symbolizující ničivou událost a zároveň vzdorující přírodním silám Výrazného výtvarného efektu dosáhl střídáním pruhů světlého a tmavého kameniva v exteriéru i interiéru. Sběrač dešťové vody ze střechy kostela je veden přes sadu zvonů, umístěných na venkovní fasádě. Při dešti jsou zvony rozeznívány dopadající vodou. Materiál Kruhový interiér, prosvětlený shora, má dvě řady lavic a prostý oltář z mramo-

ru. Oltářní nika je navržena jako portál zdejších starobylých kostelů a připomíná architektonický odkaz italské renesance. Ve dvou postranních výklencích jsou umístěny další lavice. Nad křtitelnicí na čelní stěně je umístěna socha Panny Marie. Kostel svatého Jana Křtitele v Mognu je zapsán v seznamu kulturnách památek Švýcarska. Tomáš Rain

Localarchitecture: Provizorní kaple

V roce 2007 byla architektonické kanceláři Danila Mondany Localarchitecture dána zakázka na renovaci sídla abatyše diakonické komunity v Saint-Loup. Během rekonstrukce, která měla trvat rok a půl, ovšem diakonie nemohla využívat prostory pro bohoslužby. Proto se kancelář Localarchitecture rozhodla navrhnout dočasnou kapli, která by diakonii během rekonstrukce sloužila k bohoslužbám. Architekti tedy hledali jednoduchou, levnou a také ekologickou konstrukci, která by ale zároveň umožňovala estetické ztvárnění sakrálního prostoru. V této souvislosti kontaktovali spolkovou polytechnickou školu v Lausanne. Zde začali spolupracovat s profesorem Yvesem Weinhardem a dr. Hani Buri. Společně navrhli konstrukci sestávající se z dřevěných desek. Tato konstrukce umožňuje překonat i velké rozpony s malou tloušťkou desek. Celý projekt byl nejdříve zadán do počítače, který vypočítal všechny potřebné rozměry a tvary nosné konstrukce. Všechny dřevěné prvky byly poté vyřezány na lase-

rové řezačce, která zajišťuje maximální přesnost. Díky tomuto postupu práce byla realizace značně urychlena. Kaple se stavěla jen dva měsíce. Díky jednoduchosti konstrukce nebyly potřeba základy. Kaple tedy stojí přímo na povrchu. Díky tomu nebude problém s navrácením místa zpět do původního stavu. Také použité ekologické materiály bude možné využít jinde. Celá stavba tedy tvoří jakási podlouhlá dřevěná harmonika, uvnitř níž je kaple. Kratší strany stavby nejsou ze dřeva ale z plastových panelů, které jsou navíc potaženy textilií. Kaple je tedy na obou koncích otevřená a uvnitř se tím vytváří vzdušný prostor plný měkkého světla. Světlo se odráží od dřevěných desek v různých úhlech a v interiéru se tím vytvářejí zajímavé světelné jevy. Kaple se také od svého vchodu směrem k oltáři zužuje a zvyšuje. Připomíná tím soustředění a povznesení při modlitbách. Tereza Čechová

Reiulf Ramstad Arkitekter: Kostel v Knarviku

1) Obec Knarvik se nachází severně od Bergenu. Kostel zde byl otevřen v roce 2014 kanceláří Reiulf Ramstad Arkitekter z Osla. Je umístěn na skalnatém a mírně nízkými dřevinami porostlém návrší na okraji městečka. Umístění a jednoduchá vnější forma tak vytváří spojník mezi obydleným pobřežím a neporušenou přírodou norských hor, které se z pobřeží zdvihají. Půdorys kostela má tvar obdélníka, M 1:250 je ale téměř kM 1:250 nepoznání ukrytý pod zlomenými víceúhelníkovými plochami obvodových zdí a střechy. Tyto plochy definují vnější dominantní prvky stavby: hrotitou věž, vlomený lichoběžník vstupního průčelí, boční stěnu pravidelně rozčleněnou pásy úzkých oken a ubíhající střešní vrstvy, které při pohledu z náhorní strany tvoří protipól rozlehlému fjordu a horám na jeho protějším břehu. Hmota stavby je do krajnosti zjednodušená a přitom v sobě zahrnuje základní atributy křesťanských kostelů – dominantní věž a objem hlavní lodi. Celá stavba je jakoby vrostlá do okolního terénu. Ze strany věže a vstupního portálu je terén pokryt klínovitě se rozbíhajícím schodištěm. Celá stavba velice jemnými prvky ukazuje svou primární funkci křesťanského kostela. Dominantní věž mířící k obloze, jednoduchý kříž na její špičce, motiv kříže zvýrazněný rámováním skel v portálové stěně a barevná rozeta zpola ukrytá za lamelovým dřevěným obkladem naznačují, co stavba skrývá. Decentností těchto prvků ale tvůrci naznačili další možnosti využití – v budově se totiž nachází také komunitní centrum.

Všechny viditelné vnější i vnitřní plochy tvoří buď borová prkna, nebo sklo. Projekt se tak odkazuje ke kořenům tradičního norského stavitelství, kterými jsou takzvané sloupové kostely, norsky stavkirke. Říká se, že moderní kostel v Knarviku je jeich futuristickým nástupcem. Kostel je uspořádán do 2 pater. Velkou část horního patra zabírá hlavní sál, který pojme 500 návštěvníků. Svislé pásy oken po celé výšce boční zdi poskytují výhled na město a na fjord a vpouštějí dovnitř dostatek světla. Úzké okenní otvory na zešikmeném stropě přecházejí v osvětlovací panely z mléčného skla. Pruhy slunečního světla proudící vysokými okny a putující během denní doby vnitřním prostorem jsou rafinovanou dominantou hlavního sálu. Světlo tak spojuje vnitřek s vnějším světem, což v sobě ukrývá určitou náboženskou symboliku. Podlaha, stěny i strop hlavního sálu i všech ostatních místností jsou obloženy borovými prkny. Přirozenost přírodního materiálu je uklidňujícím prvkem, který dává vyniknout tomu, co má být zdůrazněno – světlo, volný vnitřní prostor, nebo rozeta v modrých a zelených odstínech připomínajících okolní přírodu. Další místnosti poskytují prostor pro komunitní akce, koncerty a další kulturní události. Otevřenost architektonického návrhu činí příjemně a nenásilně celý objekt přístupný všem jeho způsobům využití. Tereza Čechová

Vicens + Ramos: Farní kostel sv. Moniky

M 1:250 M 1:250

Vaciamadrid, město, které se nachází přibližně 15 kilometrů od Madridu, bylo v roce 2008 obohaceno o stavbu kostela svaté Moniky. Rušná část města tak dostala výraznou dominantu, která má za úkol spojit uspěchaný moderní život se zklidněním a spiritualitou křesťanství. Tato výrazná stavba byla postavena architektonickou kanceláří Vicens + Ramos. Ignacio Vicens, profesor architektury, je jedním z nejvýraznějších tvůrců současné sakrální architektury. Úkolem stavby bylo zajistit dostatečně velký sakrální prostor, ale také ubytování pro faráře a prostory pro kanceláře farního úřadu. Sloučení těchto dvou celkem odlišných funkcí – světské a duchovní, do jedné stavby není na první pohled na budově znát. I přesto, že konstrukčně jsou tyto dvě části odlišné. Prostor kostela má ocelovou konstrukci, zatímco byt faráře a farní úřad mají konstrukci železobetonovou. Jednotnosti je ale zvenku dosaženo společnou kortenovou fasádou, která také značně přispívá k nápaditosti kostela. Z každého úhlu se na kostel naskýtá jiný, osobitý pohled. Nejvýraznější je východní stěna, ze které vystupují lichoběžníkové útvary. Jsou to světlíky, které osvětlují východní závěr kostela, kde se nachází oltář. Na stěně za oltářem je tím vytvořen abstraktní světelný obraz. Severní fasáda se ohýbá k jihu a spojuje se s jižní fasádou v ostrém úhlu. Pozornost poutající fasády, výrazné jak materiálem, tak tvarem se uvnitř kostela neprojevují negativně. Jejich dynamika a dramatičnost je v přechodu z exteriéru do interiéru proměněna. V interiéru kostela dochází k výraznému zklidnění. Hlavní prostor kostela má jednoduchý obdélný půdorys. Má kapacitu 77 míst. Ta se nenacházejí jen v přízemí kostela, ale část z nich je také umístěna na vykonzolovaném balkonu, empoře, v úrovni prvního patra. Prostor je bíle omítnut a osvětlení mu poskytují jak světlíky za oltářem, tak také úzká vysoká okna na severní i jižní straně. Druhá část budovy má samostatný vchod. V prvním patře se nachází soukromý byt faráře a jeho rodiny. Na stejném patře je také umístěn farní úřad. Tereza Čechová

Peter Zumthor : Kaple bratra Klause

Umístění Polní kaple Bruder Klaus se nachází u německého města Mechernich-Wachendorf. Byla postavena v roce 2007. Kaple stojí u polní cesty uprostřed polí a zpět se vrátila díky místním zemědělcům a mecenášství manželského páru Scheidtweiler. Je zasvěcena svatému Mikulášovi z Flü, kterému se ve zdejším regionu přezdívá „Bruder Klaus“, tedy svatý Mikuláš, patron Švýcarska a zároveň nejoblíbenější svatý architektovi matky. Dispozice Z vnějšku kaple vypadá jako pětiboký dvanáct metrů vysoký monolit načervenalé barvy. Připomíná spíše betonové silo. To, že se jedná o kapli, je naznačeno pouze malým křížkem umístěným nad trojúhelníkovým vstupem. Vnitřní prostor má organický tvar a je naprosto

odlišný od tvaru vnějšího. Při vstupu do úzkého a nízkého vstupního prostoru člověk pocítí tíseň. Tento prostor se po chvilce rozšiřuje a otevírá do dvanáctimetrové výšky, kde je nezastřešený otvor. Vnitřním vybavením je pouze jedna dřevěná lavice a volně na štíhlém podstavci umístěná bronzová hlava ženy od sochaře Hanse Josphsohna. Materiál Celý objekt je vytvořen z monolitického betonu. Podlaha v interiéru je vytvořena z litého olova. Zajímavý byl postup stavby, kdy byly použity co nejvíce staré a osvědčené místní pracovní postupy. Bednění vnitřního prostoru bylo vytvořeno ze 120 smrkových kmenů. Při betonování se postupovalo tak, že každých 24 hodin přibyla jedna půlmetrová vrstva. Po vytvrdnutí betonu byly smrkové klády zapáleny a nechány po-

zvolna vyhořet. Díky ohni, který zde doutnal po celé dva týdny získal vnitřní prostor specifickou načernalou barvu. Do otvorů po tyčích, které spojovaly bednění, jsou z vnitřní strany nasazeny skleněné baňky foukané tradičním způsobem. Přirozené světlo Do vnitřního prostoru dopadá světlo horním otvorem ve výšce dvanácti metrů. Tím vzniká zvláštní prostor připomínající „dělohu“. Prostor, který může navozovat jak pocit narození, tak pocit odcházení jako jasného světla dopadajícího do tmy. Zajímavé hry se světlem si lze ještě všimnout u dveří, které jsou mírně odsazeny od betonové stěny, a světlo prosvítá kolem nich. Martin Fornůsek

Peter Zumthor : Kaple sv. Benedikta

Umístění Kaple stojí na kopci nad střechami domů švýcarské vesnice Song Benedetg, pojmenované podle patrona místního kostela. Byla postavena v roce 1988. Je obklopena loukami. Ke kapli vede stará cesta vinoucí se podél domů. Kaple svatého Benedikta se odklání od tradice bílých kamenných kostelů obvykle v barokním slohu, které kontrastují s tmavými dřevěnými sedláckými usedlostmi. Podobně jako staré kostely vyjadřuje svou formou posvátnost a odlišuje se od světských staveb. Dispozice Kaple má jeden vnitřní prostor, jehož tvar koresponduje s formou exteriéru. Tvar půdorysu je odvozen od tvaru listu. Geometricky se jedná o sinusovku, křivku čtvrtého řádu, která se proporčně zkracuje a určuje podélnou i příčnou

osu kaple. Chór kaple je orientovaný k východu. Tvar evokuje starší centrální svatyně stavěné v regionech Disla a Vattiz. Oblá forma kaple vyjadřuje přístřeší – ženskost. Tato forma evokuje obraz pečujícího kostela a straní se vytváření atmosféry klasického pedantského kostela. Ačkoliv kaple se nachází pod cestou, ke vchodu se přistupuje po několika schodech. Samotný vchod ústí to užší části a je ze základního oblého tvaru kaple vyčleněn. Materiál V Sogn Benedegtu bylo dřevo, tradiční stavební materiál místních obyvatel, použito i pro stavbu kostela. Nová stavba vychází z místní řemeslné tradice. Stejně jako staré usedlosti bude na slunci tmavnout, až se stane černým na jižní straně a stříbřitě-šedým naseverní. Podlaha je z dřevěných prken

usazených na trámech. Její mírné zkroucení způsobuje to, že nepatrně pruží pod nohama, což koresponduje s pocitem, že se člověk ocitl v dřevěné nádobě podobné plavidlu. Konstrukci kaple tvoří 37 volně stojících sloupků uspořádaných po obvodu obrysu. Podporují střechu, strukturu krokví komponovaných jako žíly listu nebo jako žebra trupu lodi. Za sloupy se nachází stříbrná stěna konstruovaná a lakovaná jako abstraktní panorama světla a stínu. Obklad exteriéru je tvořen dřevěnými šindeli, které se perfektně hodí na zaoblený tvar kostela. Přirozené světlo Světlo je do prostoru vpuštěno okny umístěnými těsně pod střechou a to po celém obvodu kaple. Díky tomu působí střecha jako by se nad zbytkem kaple vznášela. Martin Fornůsek

Tadao Ando: Kostel světla

Umístění Kostel se nachází v obytné čtvrti na předměstí japonské Osaky. Stojí na rohové parcele. Na pozemku stojí tři objekty. Kostel z roku 1990, budova nedělní školy, která byla přistavena vroce 1999 a domek pro faráře, který je od předchozích objektů odlišný tvarem i materiálem. Všechny tyto objekty tvoří místní křesťanské centrum.

podlaha rovná, nebo je presbytář vyvýšen nad zbytek prostoru. Toto řešení je podobné víc než kostelům přednáškovému sálu. Kaple je navrhnuta jako meditativní prostor. Architektura je velmi minimalistická, což je přirozené jak pro architekta, tak pro celou japonskou architekturu. Lze také pozorovat mistrovsky vyvážené proporce celého prostoru.

Dispozice Půdorys kostela tvoří jednoduchý obdélník, který je protnut zdí v úhlu 15°. Ta se před objektem lomí a vytváří tvar obrácené sedmičky. K objektu se přistupuje právě kolem této zdi a vstupuje se do zadní části hlavního prostoru. Protnutí kvádru a zdi je vyřešeno tak, že se vzájemně nedotýkají. Prostor směrem k oltáři klesá, čímž se odlišuje od většiny kostelů, kde je

Materiál Celý objekt je z monolitického betonu. Na stěnách je zřetelné precizní bednění, které je pro stavby tohoto architekta typické. Podlaha je z dřevěných prken. Má tmavou a hrubou texturou. Zajímavý je přístup při vytváření lavic, na které bylo využito dřevo, které původně sloužilo jako lešení při stavbě kostela.

Přirozené světlo Interiér je velmi tmavý. Přirozené světlo vniká do prostoru dvěma způsoby. Okny, které vyplňují mezery mezi kvádrem a šikmou zdí a dvěma průřezy v čele, které tvoří kříž. Tento kříž ve své podstatě nahrazuje oltář. Toto řešení přirozeného osvětlení spolu s tmavým interiérem vytváří velmi specifickou atmosféru vymezující se od okolního prostředí velkoměsta. Martin Fornůsek

Jørn Utzon: Komunitní kostel Bagsværd

Luteránský kostel v Bagsværdu na předměstí Kodaně je prvním návrhem dánského architekta Jørna Utzona po návratu z Austrálie, kde pracoval na návrhu slavné Sydney Opera House. Obyvatelé Bagsværdu postrádali vlastní kostel již od 16. století, a proto projevili velký zájem o Utzonův soutěžní návrh kostela pro město Farum. Utzon souhlasil se zakázkou a postavil svůj návrh na dvou skicách – první, kde stojící lidé na pláži obdivují mraky a druhou, kde se titíž lidé nacházejí v kostele pod stropem, který jim má přinášet velmi podobné pocity. Kostel stojí na úzkém pozemku, zády k místní nepříliš rušné ulici a vchodem obracejícím se do malého parku. Strohý exteriér, schovávající se částečně

za okolními břízami, přináší například střechou z hliníkových plechů závan industriálna, ale vše podstatné se odehrává uvnitř. Na úzkém půdoryse řadí Utzon jednotlivé prostory (hlavní loď, sakristie, učebny, kanceláře, společenské místnosti) za sebou, kolem všech pak obíhá úzká spojovací chodba.

zvlněného stropu. V menších prostorech se pak uplatňují ještě atriová okna. Strohost exteriéru je co se týče materiálů přenesena i do interiéru – stěny a strop jsou vytvořeny z bílého betonu, ty pak doplňují volně stojící lavice ze světlého dřeva a světlá velkoformátová dlažba.

Koncept „mraků“ je zhmotněm sinusově zvlněným stropem nad hlavní lodí, který je tvořen pouze 12 centimetrů silnými betonovými segmenty. Geometrizace křivky stropu dává přirozeně vyniknout oltáři (pod nejvyšším místem prostoru) a na druhou stranu potlačuje chodbu (těsně pod nejnižším místem křivky). Osvětlení hlavní lodě je hlavně vysokými bočními okny přes celou její šířku, doplněné světlíky zakompovanými do

Mobiliář je téměř celý dílem architekta, včetně jím navržených varhan nebo klavíru. Zajímavostí je, že kvůli nedostatku financí v průběhu stavby byl Utzon nucen zmenšit všechny rozměry stavby o deset procent a tím ještě podpořil myšlenku zasazení kostelu do zeleně tvořené hlavně již zmíněnými břízami.

Lukáš Rehberger

Avanto Architects: Kaple sv. Vavřince

Vítězem v soutěži na novou kapli farnosti Vantaa v sousedství historického kostela sv. Vavřince se v roce 2003 stal návrh „Polku“ („Cesta“) architektonického studia Avanto Architects. Název odkazuje na hlavní myšlenku projektu – cestu člověka od smrtelnosti k věčnosti. Dvorky jako průchody směřující k dalším fázím ceremonie, zdi nutící diváky upřít své oči přímo do světla, samotný prostor kaple dávající útěchu truchlícím... Slovy architektů: „Cesta jde do neznáma – ale stále pokračuje dál a dál.“ Převážně jednopodlažní budova, umístěná v poměrně řídké zástavbě a navazující na hřbitov, ponechává sousednímu kostelu staletími nabytou přirozenů funkci dominanty obce a asertivně vstu-

puje do prostředí. Rozčlenění hmoty na menší segmenty (stále ale držící celkový tvar, vygradovaný štíhlou zvonicí z dvou jednoduchých bloků) reaguje na měřítko okolní zástavby i přilehlého hřbitova. Použité materiály odkazují v menší či větší míře na okolí – ať už to jsou nízké zídky z kamene ze sousedství, cihlové nosné zdi s čistou bílou omítkou nebo zkorodované měděné plechy a pletivo jako obklad částí stavby. Interiér, rozdělen na tři hlavní prostory – kaple, sleduje stejný výtvarný princip: dělící stěny z bílého betonu občas doplěné zkorodovanou mědí, dále lavice ze světlého dřeva či minimalistické svícny z černé oceli. Vstup do budovy je variabilní – člověk si může vybrat svou „cestu“ – hlavním vchodem

či přes boční dvorky rovnou do jednotlivých kaplí – exteriér a interiér, prostor ulice a prostor stavby se částečně prolínají a zabraňují celkovému odtržení stavby od okolního života. Každý ze tří hlavních prostorů je definován také světlem. V největším z nich je to světlo boční, částečně odstíněné stěnou z měděného pletiva, která zajišťuje jednak pocitové propojení hlavní kaple s exteriérem a jednak nepřehříváni interiéru od slunce. Ve dvou menších prostorech se uplatňuje hlavně světlo vrchní koncentrované v menších světlovodech a dodávající kaplím potřebnou syntézu velkoleposti a intimity. Lukáš Rehberger

Josef Gočár: Kostel sv. Václava

Architektonická soutěž vyhlášená roku 1927 na nový kostel pro pražskou čtvrť Vršovice, jejíž význam od počátku století vzrostl, byla jedním z impulsů pro opuštění historizující architektury, kdy valná většina návrhů sledovala moderní směry konstruktivismus, funcionalismus a inspirovala se i Jože Plečnikem. Díky blížícímu se tisíciletému výročí patrona české země byla soutěž ostře sledovaná a velmi prestižní. Parcela pro kostel byla určena ve svahu na místě bývalého hřbitova, což nutilo architekty k nezvyklé severojižní orientaci stavby. Josef Gočár se svým návrhem soutěž vyhrál, a proto byl pozván do druhého kola a požádán na vypracování návrhu finálního (ten se od původního dosti lišil – opuštění motivu příčné lodi atd.).

Kostel (dnes na Náměstí Svatopluka Čecha) je v půdoryse zakotven v tradiční typologii (na přání zadavatele), designem ale poměrně razantně vstupuje do městské čvrti. Jak se ale ukazuje, syntéza s okolím je dokonalá a Gočár vytvořil bezesporu nadčasové dílo. Směrem do náměstí se uplatňuje hlavně mohutný rám předsíně a štíhlá padesátimetrová zvonice na ose vstupu, vylehčená sklobetonem a zakočená žlutým křížem. Motiv svažitého pozemku je v exteriéru důvtipně citován v odstupňování střechy, která tímto způsobem zároveň umožňuje prosvětlení hlavní lodě čely těchto stupňů. Hlavní loď se směrem k půlkruhovému závěru mírně zužuje a zároveň roste intenzita světla, která kulminuje prá-

vě v závěru, opatřeným vysokými okny s vitrážemi (mj. díla Josefa Kaplického). Za kněžištěm se dále nachází kaple s bočním vstupem. Mimo hlavní lodě se v budově nachází i sakristie, zpěvárna a knihovna. Stavba je betonová a opatřená v interiéru i exteriéru bílou omítkou, umožňující ještě zdůraznit hru světla a stínu. Inspirace Plečnikem lze spatřit i v myšlence umístění pěti oltářů do čela stavby, pouze ale jeden hlavní se nachází ve výrazně převýšené hlavní lodi. K monumentalitě interiéru dále přispívá i to, že boční stěny hlavní lodě nejsou vyneseny žádnými sloupy. Lukáš Rehberger

Kuba Pilař: Kaple sv.Antonína v Černé

Le Corbusier: Mariรกnskรก kaple

OOPEAA: Kostel Kärsämäki

Lokalita Obec Kärsämäki leží 130 kilometrů od finského města Oulu. Kostel samotný je situován mimo vesnici do blízkosti řeky. V těchto místech stával původní kostel farnosti v Kärsämäki, vystavěný v roce 1765. Tento kostel se později stal pro farnost nedostačující, chátral a v roce 1841 byl stržen. Soutěž V roce 1999 byla na popud farnosti v Kärsämäki uspořádána soutěž v rámci katedry architektury na univerzitě v Oulu na nový moderní kostel, který bude vystavěn tradičními metodami užívanými v 18. století. Vítězným návrhem, z nějž vychází realizace je magisterskou prací Anssi Lassily. Anssi Lassila později zakládá architektonický

ateliér OOPEAA, jehož první realizací je právě kostel v Kärsämäki. Charakteristika kostela Stavba na jednoduchém čtvercovém půdorysu, kde jsou použity přírodní materiály, má evokovat archaickou jednoduchost. Velký důraz je kladen právě na použití materiálů a práci s přirozeným světlem. Konstrukce kostela je složena ze dvou částí. Vnitřní, ve které je umístěn samotný sakrální prostor, je postavena z hrubě opracovaných trámů. Vnější obal s trámovou konstrukcí, obložený poasfaltovaným šindelem má vnitřní stavbu chránit před nepřízní počasí.

Prostor mezi pláštěm a vnitřním jádrem je využíván jako vestibul, sakristie a sklad. Díky svému tlumenému osvětlení jasně vede návštěvníka ke vstupu do sakrálního prostoru prosvětleného prosklenou střešní lucernou. V interiéru je použit prkenný obklad a dřevěné lavice, které jsou volně přemístitelné stejně tak jako oltář. Stavba je doplněna samostatně stojící zvonicí, jež spojuje s kostelem dřevěný chodník. Projekt získal několik ocenění.

Adéla Hajšmanová

J. Pawson: Kostel v klášteře Panny Marie v Novém Dvoře

Lokalita Na místě dnešního opatství v Novém Dvoře vzdáleného asi deset kilometrů od Toužimi stával dříve barokní statek patřící klášteru v Teplé. V roce 1950 byl areál zestátněn a postupně chátral. V dezolátním stavu bylo místo objeveno mnichy hledající vhodné místo pro založení kláštera. Klášter Zemědělská usedlost od Kiliána Ignáce Dietzenhofera byla od roku 2000 přestavována a v roce 2002 zde byl založen trapistický klášter. Přestavba areálu je dílem architektů Johna Pawsona a Jana Soukupa. Dominantou se stala novostavba klášterního kostela. Klášterní kostel Minimalismus kostela vysvěceného v roce 2004 vychází z cisterciácké architektury. Stavba je výrazně podélného tvaru zakončena apsidou, která vystupuje z čtvercového půdorysu kláštera. Interiér je strohý, prostorově čistý, monumentální. Jediným vybavením je socha Panny Marie a oltář v presbytáři a pultík a lavice pro mnichy v lodi kostela, jež jsou provedeny z tmavého dřeva v kontrastu s bílou omítkou stěn. V zadní části lodi jsou umístěny lavice pro hosty a na západní stěně kostela varhany. Světlo je do prostoru přiváděno světelnými tunely v obvodových zdech a horizontálními okny ve střeše. Pod presbytářem je umístěna podzemní kaple. Adéla Hajšmanová

Sanaksenaho Architects: Kaple sv. Jindřicha

Lokalita Kostel je umístěn na návrší na jihozápadě ostrova Hirvensalo u finského přístavního města Turku. Kaple je určena obyvatelům okolní zástavby, která je součástí centra pro pacienty trpící rakovinou. Návrh Návrh pochází již z roku 1995 z dílny finského ateliéru Sanaksenaho Architects. Realizován byl o deset let později. Charakteristika kaple Nezvyklý tvar budovy má symbolizovat rybu, symbol prvních křesťanů, což má úzkou souvislost s tím, že je kaple ekumenická, tudíž pro všechny křesťany bez ohledu na církev.K východo-západně orientované kapli výrazně podélného tvaru stoupá cesta od přilehlých budov. Než se vstoupí do samotného prostoru kaple, je třeba projít malým foyer, ze kterého jsou přístupné i obslužné prostory. Hlavní prostor, takzvané břicho ryby, slouží nejen jako kaple, pro níž je výhradně vyhrazena přední část, ale i jako galerie, umístěná v zadní části. Odtud jsou vždy při konání výstavy vyklizeny lavice. Interiér je obložen borovým dřevem. Nosná žebra z borového dřeva výrazně artikulující prostor jsou nasvíceny bodovými světly. Jediným zdrojem denního světla v kapli je okno umístěné nad oltářem.Exteriér je celý obložen měděnými pláty. Kaple má postupem času zezelenat a splynout tak s okolními stromy. Adéla Hajšmanová

KNIHY PETER ZUMTHOR: ATMOSFÉRY

PETER ZUMTHOR: PROMÝŠLET ARCHITEKTURU

JUHANI PALLASMAA: OČI KŮŽE

HANS VAN DER LAAN: ARCHITEKTONICKÝ PROSTOR 41

Peter Zumthor - Atmosféry Kniha je redigovaná tisková verze přednášky „Atmosféry. Architektura v okolním prostoru – Věci, které mne obklopují.“ Peter Zumthor ji přednesl 1. června 2003 na literárně-hudebním festivalu „Cesty krajinou“ na zámku ve Wendlinghausenu (Německo).

Název „Atmosféry“ vychází z jeho dlouhodobého zájmu o kvalitu architektury. Odkazuje se tím na stavební dílo, které dokáže pozorovatele upoutat a působit na něj. Jako divák nemusíte znát celou stavbu. I z jedné fotografie místnosti můžete říci, zda si Vás prostor získal či ne. Právě tento pocit nazývá Zumthor atmosférou. Bez atmosféry bychom si neuměli vytvořit s budovami a místy osobní vztahy.

Jako architekt si klade otázku, jak je možné docílit „Magie skutečnosti“. Pojem vysvětluje na fotografii studentské koleje, která má atmosféra, plnost a náladu. Zároveň se ptá, zda jsme schopni takovou architekturu vyprojektovat. Svůj názor shrnul do 9 výpovědí a 3 přesahů.

„Tělo architektury“

„Teplota prostoru“

„Světlo na předmětech“

Půvab materiálu určité architektury. Její nosná konstrukce. Ne idea těla, ale tělo. Vnímáme jeho anatomii. Můžeme se ho dotýkat.

Volba materiálu zásadně ovlivní teplotu prostoru. Jedná se o teplotu fyzikální i psychickou. „To, co vidím, co vnímám, čeho se dotýkám, i chodidly.“ Některé materiály jsou vnímány studeně (kámen), jiné teple (dřevo)…

Světlo je nezbytné implementovat od začátku navrhování stavby. Je to veličina, která definuje prostor.

„Zvuk prostoru“

„Věci kolem mne“

„Mezi vyrovnaností a pokušením“

„Myslím na to, že si odmyslíme z prostoru veškeré cizí zvuky, představme si to, už žádný dotek nic nevyvolá. Zní ještě tato budova? Já si myslím, že zní pořád. Zní i bez jakéhokoli doteku. Nevím, čím to je. Možná to dělá vítr nebo tak něco. Když ale člověk vstoupí do zcela odzvučeného prostoru, tak pocítí, že je tam něco jinak. To je nádhera. Myslím, že je nádherné stavět dům a ten dům vymýšlet z úplného ticha.“

V domě nás obklopuje mnoho věcí. Nábytek, obrazy, rostliny… I když si to všichni nechceme připustit, jsme upnutí na fyzické věci okolo nás a nedokážeme žít v prázdném domě. Zumthor navštívil Bienfeldovy domy v Kolíně a byl fascinován provedením vnitřku budov a jeho obyvateli. Při navrhování architekt nedomýšlí vše do posledního detailu. Budova se po dokončení dotváří a zabydluje – začíná žít. „A sense of home“ je spojení, které by to podle Zumthora mohlo částečně popsat. „Stupně intimity“

Architektura je bezesporu uměním prostorovým, ale i časovým, tak jako je časovým hudba. „To znamená, že přemýšlím o tom, jak se v budově pohybujeme, a v tom spatřuji ony póly napětí, s nimiž tak rád pracuji.“ Jako příklad uvádí svůj projekt termálních lázní ve Švýcarsku. Byl pro něj důležitý pohyb – „volné putování“. V lázních Vás nic nenutí někam jít, ale vábí Vás a vyzývá k návštěvě. Podle budovy - systém a racionalitou pohybu uvnitř i vně.

“Dbám na to, aby materiály spolu souzněly a zářily. Vezmu určité množství dubového dřeva a jiné množství tufu a přidám tři gramy stříbra, páku k otáčení, tabuli blýskavého skla, aby s každou kompozicí vzniklo něco jedinečného.” Všechny materiály na sebe reagují. Je třeba najít správnou polohu.

Zjednodušeně to lze popsat jako „Měřítko“. Rozměry místností, nábytku, dveří i oken by měly mít význam. Lidský rozměr staveb je důležitý, ale není to pravidlo. Vila Rotonda má všechny tyto rozměry větší a přesto se tam cítil Zumthor přirozeně a vznešeně.

Každý dům prozrazuje svému okolí jen část toho, co se děje uvnitř. Je na a architektech, aby se rozhodli, co má být z pohledu z vnitřku ven vidět a naopak. Budovy mohou být transparentní nebo uzavřené. I dům samotný vyjadřuje nějakou viditelnost. Může to být dům na náměstí, který vyčnívá mezi ostatními, nebo přirozeně zapadne mezi ostatní.

„Architektura jako prostředí“

„Soulad“

„Krása tvaru“

„Miluji architekturu, miluji vystavěná prostředí, a myslím, že miluji, když to pak lidé mají rádi. Přiznávám, že bych měl radost, kdyby se mi podařilo stvořit něco, co druzí budou milovat.“

„Nejvyšší kompliment pro mě je, když mi neřeknou: Aha, ty jsi chtěl vymyslet něco extra, nějaký super senzační tvar; ale naopak, když se veškerá zdůvodnění objeví při využívání.“…“Prvořadá úloha architektury je podle mě dána tím, že je to užité umění.“

Projekt se neustále vyvíjí. Na začátku nemáte ani představu, jak moc se projekt může změnit a k jakému tvaru se dopracujete. S tímto se spojuje pojem Slow architecture – podobné slowfood (protiklad fastfood). „Jestliže mě forma tvaru neupoutá, vrátím se na začátek a začnu úplně znovu.“

„Souznění materiálů“

„Napětí mezi vnitřkem a vnějškem“

Jan Chaloupek

Peter Zumthor - Promýšlet architekturu Kniha je sbírkou esejů jednoho z nejvýznamnějších architektů současnostiPetera Zumthora. Architekt se zde zamýšlí nad architekturou a navrhováním architektury z mnoha úhlů pohledu. Píše o pozorování a vnímání architektury z pohledu architekta s bohatými odbornými zkušenostmi, ale naopak také z pohledu člověka, který architekturu pouze prožívá, aniž by o ní kriticky přemýšlel.

Mnoho esejů tedy popisuje architektovy pocity z nějakého místa či prostoru z dob, kdy ještě nebyl architektem. Zamýšlí se nad tím, co konkrétně ho tehdy na tom prostoru okouzlilo, z jakého důvodu mu tam bylo tak příjemně. Těmito vzpomínkami se inspiruje při snaze vytvořit tu správnou atmosféru ve svých současných architektonických návrzích. V knize se zabývá otázkou, co je dobrá

architektura a co by měla splňovat. Jak vytvořit stavbu s atmosférou, jak použít materiál a jak mu dát smysl, jak objekt vytvarovat a jak ho prezentovat. Jeho myšlenky často vycházejí z pozorování a prožívání jiných forem umění, ať už hudby či umění výtvarného, ve kterých pak hledá podobnosti a souvisloti s architekturou.

- přemýšlet, jak člověk prožívá architekturu, aniž by o ní přemýšlel

- ,,Až teprve když jsme si krok za krokem mohli odpovědět na tyto otázky, týkající se místa, materiálu a zadání, vznikaly postupně, po kouskách, konstrukce a prostory, které nás samotné překvapovaly a o nichž jsem přesvědčený, že v sobě nesou potenciál prapůvodní síly sahající daleko nazpět, před aranžování stylisticky prefabrikovaných tvarů.’’

- ,,Materiál a konstrukce pro mne musí mít nějakou spojitost s místem, občas materiál přímo z onoho místa pochází. Jinak krajina stavbu nepřijme, tak se mi to jeví.’’

- souhra pocitů a rozumu - ,,Pocity, záliby, touhy a tužby, které v nás klíčí a touží se stát tvarem, je nutné posuzovat kritickým rozumem. Zda abstraktní úvahy odpovídají záměru, zjistíme citem.’’

- magie reálného - ,,Mezi našimi pocity a tím, co nás obklopuje, existuje vzájemná vazba. Magie skutečnosti, to je pro mě jakási ,,alchymie’’ proměny reálných substancí v lidské pocity, podivuhodný okamžik emocionálního osvojení nebo přivlastnění si materie, hmoty a formy v architektonickém prostoru.’’

- ,,Dobrá budova musí být schopná absorbovat stopy lidského života a ty ji mohou svým svérázným způsobem obohatit.’’

- ,,Jestli je ten vjem, který na mě tak zapůsobil, skutečně krásný, nelze dost dobře prokázat ze samotného tvaru, protože nikoli forma sama o sobě, ale teprve jiskra, která přeskočí mezi objektem a mnou, způsobí ono zvláštní rozrušení a hlubokou ostrost pocitů, což obojí patří k prožitku krásy.’’

- ,,Jenom z opravdovosti věcí, které jsou obsahem stavebního díla, a z imaginace vzplane jiskra podařeného stavebního díla.’’

- ,,Zabývání se vlastnostními zákonitostmi konkrétních věcí, jako je hora, kámen a voda, na pozadí stavebního zadání v sobě skrývá možnost zachytit něco z původní a zároveň ,,civilizačně nezkažené’’ existence těchto prvků, vyjádřit to a udělat z toho architekturu, která z těchto věcí vychází a zároveň se k nim vrací.’’

- ,,Architektura je výzvou vytvořit z bezpočtu jednotlivých částí, které se liší funkcí a tvarem, materiálem a velikostí, jeden celek. Je potřeba hledat smysluplné konstrukce a formy pro lemy a spáry tam, kde se kříží plochy objektu a kde na sebe narážejí různé druhy materiálů. Pomocí těchto detailních forem se stanovují subtilní mezistupně ve velkých proporcích korpusu stavby. Dílčí části určují formální rytmus a jemné měřítko budovy.’’

- ,,Úkolem detailů je vyjádřit, co základní myšlenka návrhu v daném místě stavby vyžaduje: sounáležitost nebo rozdělení, napětí nebo lehkost, tření, pevnost, křehkost.’’

- ,,Jestliže návrh čerpá jenom ze zásob a z tradice, opakuje to, co mu určuje místo, chybí mi tam střetnutí se světem, nevyzařuje z něho současnost.’’

- ,,Jestliže architektonické dílo vyzařuje pouze světáckost a vizionářství, aniž dokázalo ve stejném duchu rozechvět i svoje konkrétní místo, postrádám u stavby její smyslové ukotvení v místě, genia loci daného místa.’’

- ,,Když vytvářím něco do krajiny, hledám jednoznačnou typologickou volbu. Pokouším se navrhnout jednoduché a anatomicky jasné objekty, aby tam působily samozřejmě. Zásadní zásahy, jaké každý ihned pochopí.’’

- ,,Těším se na to, až materiály, povrchy a okraje, lesklé i matné, vystavím do slunečního světla a umožním vznik množství tajuplně hlubokých odstínů stínu a tmy, aby se na věcech projevily divy světla.’’

- ,,Smysl, který je z materiálu potřeba vytvořit, leží mimo pravidla kompozice. Smysl vznikne tehdy, když se v architektonickém předmětu podaří odhalit specifické významy určitých materiálů, které lze daným způsobem pocítit pouze v daném objektu. Pokud svou práci směřujeme k tomuto cíli, musíme se stále znovu ptát, co může konkrétní materiál v konkrétní architektonické souvislosti znamenat.’’ Viktor Šmidberger

Hans vand der Laan- Architektonický prostor

Petr Čmolík

PROJEKTY

VERNEŘICE KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE NA BOŽÍM VRCHU

KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE

1930

1950

2014

1974

BOŽÍ VRCH

Obec Verneřice

Kostel Nejsv. Trojice stával do roku 1975 v obci Verneřice. Před válkou měla obec kolem 1500 obyvatel a statut města, po odsunu německého obyvatelstva začala obec upadat. Vysídlením Němců zanikly na dnešním území města obce Boží Vrch, Malé Loučky, Malé Stínky a Velké Stínky. Po válce se počet obyvatel redukoval na méně než polovinu.

Charakteristika kostela

Kostel byl vystavěn na Božím vrchu, místě zázračných uzdravení, mezi lety 1732 a 1733. Jednalo se o poutní barokní kostel, který svým umístěním tvořil přirozenou krajinnou dominantu. Centrální liturgický prostor byl obestavěn ochozem, na ose

vstupu se pak nacházela malá obdélníková kaple. Válcový střed klenutý nízkou kupolí byl otevřen do široké předsíně s kruchtou. Předsíň se pak také velmi výrazně uplatňovala na hlavním průčelí. Kostel byl doplněn čtyřmi vížkami. Součástí interiéru byly jeden hlavní a dva boční rokokové oltáře a vyřezávaná rokoková kazatelna.

Demolice kostela

Roku 1970 rozhodla rada ONV (obvodní národní výbor), že se kostel nebude opravovat. Po tomto roce kostel samovolně chátral. Roku 1973 bylo žádáno ministerstvo kultury o sejmutí památkové ochrany, ač byla narušena jen střešní konstrukce a interiér byl zcela zdevastován. Krajské středisko

památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem uspořádalo kontrolní prohlídku a konstatovalo, že demolice by byla velmi finančně náročná, a proto doporučila ponechat kostel ve stavu, v jakém byl, jako torzo a krajinnou dominantu. Přesto ministerstvo kultury v srpnu 1974 souhlasilo se sejmutím památkové ochrany, načež byl kostel odstřelen a místo zalesněno. Ivo Kratochvíl, Lukáš Rehberger

KAPLE BOŽÍ VRCH U VERNEŘIC Martin Fornůsek | ATVZ

Boží vrch je místo s velmi silným dojmem na člověka. Proto bylo cílem vytvořit prostor, který tento smyslový zážitek dovrší a pozvedne ještě výš. Pocit z volné polidštěné krajiny by měl být při vstupu do objektu potlačen a stísňující prostor, který celou cestu ukončuje, umožňuje pohled pouze nahoru, k bohu, odkud přichází světlo. Inspirací pro zhmotnění této ideje se staly pro zdejší krajinu typické roubené stavby. Tradiční materiál masivních dřevěných trámů je použit nezvyklým způsobem. Nejprve je vytvořena plná hmota objektu z trámů skládaných na sebe a až pak jsou v ní definovány jednotlivé prostory. Kromě kaple samotné je zde ještě prostor pro zázemí a příležitostné přespání poutníků. Aby byla vstupní chodba do kaple jednolitá, je vytvořena z tmavého plechu, který nekončí na hraně objektu, ale vystupuje z něj a vytváří tak decentní vstupní portál.

situace

koncept

koncept příčný řez

podélný řez

půdorys 1.np

půdorys 2.np

půdorys 3.np

půdorys 4.np

pohled jihozápadní

pohled jihovýchodní

pohled severovýchodní

pohled severozápadní

portál

madlo ven

madlo dovnitř

posuvné dveře

detail madla, detail uchycení

KAPLE BOŽÍ VRCH U VERNEŘIC Petr Vošmik | ATVZ

Na Božím vrchu u Verneřic stával filiální kostel Nejsvětější Trojice, který byl po 2. světové válce zbourán. Tento kostel nahrazuji kaplí ve tvaru kvádru s možností přespání pro poustevníky a rozhlednou. Kaple není přístupná po žádné cestě. Cestu k ní si stejně jako cestu k Bohu musí nalézt každý člověk sám. Na Božím vrchu na mě nejvíce zapůsobil průhled na nebe skrz větve stromů. Tento pocit jsem chtěl zakomponovat do svého návrhu. Vytvořil jsem kukátko do nebe, při jehož návrhu jsem použil archetyp věže otočený o 180 stupňů. Pomocí kukátka je celý průhled ohraničen a zvýrazněn. V přízemí objektu se dále nachází toaleta a úklidová místnost. Po schodech lze dojít do prostoru k přespání pro poustevníky. Je to jednoduchý prostor osvětlený skrz perforovaný plech na fasádě. Prostor je rozdělen na plochu k posezení v dolní části a na ni navazující 3 patra paland. Ty jsou přístupné pomocí žebříku. Žebříkem se dá dostat až na rozhlednu. Celá kaple je postavena ze železobetonu a doplněna o prvky z cortenu.

situace širších vztahů

řez

100

situace

koncept

půdorysy

podélný řez

jihozápadní pohled

severovýchodní pohled

jihovýchodní pohled

zavřené vstupní dveře

severozápadní pohled

otevřené vstupní dveře

tvrdnutí betonu v bednění

příprava na lepení

odbedněné díly

slepené betonové díly

půdorysy

fotografie modelu

KAPLE BOŽÍ VRCH KAPLE VERNEŘICE BOŽÍ VRCH U VERNEŘIC Ivo Kratochvíl ATV Ivo Kratochvíl | | ATV

„Proto Vám bude tento hřích jako trhlina zející ve vysoké zdi, která se zřítí náhle, v okamžik“ (Izajáš 30.13) Na místě zničeného filiálního kostela Nejsvětější trojice na Božím Vrchu vyrůstá jednoduchá lesní kaple. Svými proporcemi rekonstruuje presbytář původního kostela s centrální dispozicí. Nová kaple svou pozornost obrací k osobní modlitbě, přemítání o minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Kaple se jakoby znovu skládá z rozvalin rozsypaných po celém kopci. Opačný proces demolice. Proces se zastaví v okamžiku a ponechává labilně vypadající konstrukci – symbol dočasnosti. Hmota navazuje na historii místa ale přejímá utilitární formu, která je protikladem k organickému okolí. Je protnutá horizontální spárou (vztah člověk-člověk) a spárami vertikálními (vztah člověk-Bůh), které se navzájem protínají a tvoří kříž – symbol křesťanství. Umíštěním na Božím Vrchu se kaple stává výzmanou dominantou krajiny a majákem pro všechny lokality s historií zničených kostelů.

REKONSTRUKCE TVARU KOPULE PRESBYTÁŘE

ZPĚTNÉ SLOŽENÍ „KAMENŮ“ OPAČNÝ PROCES DEMOLICE

PŮDORYS KAPLE NA PŮVODNÍM PRESBYTÁŘI

PŮDORYS KOSTELA NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE

BOŽÍ VRCH

0 2 5

10 15

MYSL STOUPÁ K NEBI BUDOUCNOST

TĚLO V KONTAKTU S PŘÍRODOU PŘÍTOMNOST

NOHY KOŘENÍ V MINULOSTI MINULOST

ŘEZ / POHLED

PRAY

SIT

PREACH

KAPLE V KRAJINĚ BOŽÍ VRCH U VERNEŘIC Michaela Rudolfová | ATV

Zadáním bylo navrhnout kapli na Božím vrchu v severních Čechách. Vše vychází z místa. Z poutního místa kde dříve stával kostel. Ten se jako mnoho dalších stal obětí komunistického režimu. Vystoupám po křížové cestě na toto místo, které je obklopeno stromy a uzavřeno před okolním světem. Není potřeba se více uzavírat. Snažím se o doplnění tohoto místa. Chci toto místo i nádále vnímat všemi smysly, být v kontatku s okolní přírodou, podpořit vertikalitu stromů a zvýšit kontakt mezi nebem a zemí. Ocelové zrezivělé tyče vytváří prostor kaple, podporují vertikalitu a nesou v sobě nepříjemnou vzpomínku na minulost. Vcházím do prostoru mezi tyčemi a tam stojí vápencový kámen, na který si mohu sednout, vnímat nebe, minulost, sám sebe.. V návrhu se objevují tři materiály. Zrezivělé ocelové tyče vysoké 12 metrů a průřezu 200 x 70mm, pískovcový kvádr, a zemina, která tvoří podlahu kaple.

100

200

řez

GSEducationalVersion

půdorys

KAPLE BOŽÍ VRCH U VERNEŘIC Václav Přibyl | ATRN

Na Božím vrchu stával barokní kostel Nejsvětější trojice. V době vzniku kostela byl kraj jednou z nejvíce prosperujících průmyslových oblastí Čech a na Boží vrch putovaly tisíce poutníku ročně. Křížová cesta z Verneřic na Boží vrch měla 14 zastavení, což bylo na tehdejší dobu velmi inovativní a netypické. V 70.letech byl kostel tehdejším režimem zbořen. Návrh oživuje historickou paměť a z Božího vrchu vytváří opět poutní místo. Obnovuje křížovou cestu, jejímž vyvrcholením je kaple, do které je propsána symbolika dvou posledních zastavení - Hrob božího těla a Vzkříšení. Netypické umístění božího hrobu v přední části kaple souvisí s pohnutou historií místa. Je zde vystavena socha ze zbořeného kostela. Hned u vstupu, všem na očích. Vzpomínka na minulost. Sochu zesnulého Pána Ježíše poutník nechává za sebou, ne jako výraz neúcty, ale jako symbol vzkříšení nové naděje a nové doby. Jde za světlem které proniká z nebes do prostoru kaple.

širší vztahy 1:5000

4300

+7,800 =562,050 m.n.m.

11550

557

±0,000 =554,250 m.n.m.

555

553

551

koordinační situace 1:250

koncept

řez 1:75

půdorys 1:75

vstupní dveře

řez M 1:20

150

500

420

2.dubové válečky -Ø 75 mm -natlučené do vyfrézovaného otvoru Ø 74,5 mm 3.madlo bronzové -odlité -madlo - Ø 120 mm -průžez - Ø 14 mm -madla jsou skrz dveře kotvená závitem

pohled 1:20

140

500 750

4.petlice -odlitá -madlo - Ø 50 mm -držák madla - 28x12 mm předvrtaný otvor pro uzamykání dveří -průžez zástrčky - Ø 12 mm

1628 140 355 20

380

půdorys 1:20 50

1085

150

380

375 1200

1.masivní dubové dveře tl. 80 mm -bez povrchové úpravy +obvodový rám bronzu tl.8mm 2.bronzové hřeby -kotvení po 350 mm -kované -hlava- kulatá vypouklá, -dřík- jehlan 3.bronzové panty -Ø 25 mm -součástí rámu dveří

20 150

270 640

540

330 380

obvodová stěna 1. malba-bílá 2.stěrková omítka tl. 5mm 3.penetrace 4.železobetonový monolit tl.200 mm -z vnější strany bednění záměrně hrubé pro lepší přilnavost omítky 5.penetrace 6.hrubá vápenocementová omítka tl. 12 mm 7.malba bílá

370

130 90 40

380

150 50

30 150

340 60

375

370

150

200

210 260

510 510

150

200

120

245

500

1120

750

900

550

210

700

2980

790

5.půkruhový profil- Ø 28 mm předvrtaný otvor pro uzamykání dveří

140

255

1.dubové ztužovadlo -140 mm, zkosené hrany na 110 mm -natlučené do vyfrézované drážky

500 500

1.obvodový rám z bronzu tl.8mm

kotvení ostění poloha pantů

1.skryté kotvení -zavitová tyč Ø 15 mm +cementová malta 2.ostění-pískovec

2950

pohled 1:20

světlík kopule kotvení skla světlíku podstavec sochy

1:10 1:10 1:10

+7,800 +7,750

1.samožezný šroub 2.podložka - pozinkovaná ocel 3.světlík kopule tl 8 mm -polykarbonát- čirý -Ø 1900 mm 4.podložka - tl.10 mm - pryž - vynechané otvory pro větrání 5.hmoždinka natloukací 6.železobetonový monolit tl.200 mm

int.

ext.

200 1. malba-bílá 2.stěrková omítka tl. 5mm 3.penetrace 4.železobetonový monolit tl.200 mm 5.leštěný plech tl. 0,5 mm -nerezová ocel

142 int.

60 60 14 2 3 3

kotvení skla světlíku 1:5

int.

1. PR5 - Ø 1500 mm - ocel pozinkovaná 2. PR6 - Ø 1500 mm - ocel pozinkovaná - šroubovaný k PR5 3.Sklo tl. 8 a 6 mm - pískované - lepené k PR6 silikonovým tmelem

670

1. malba-bílá 2.stěrková omítka tl. 5mm 3.penetrace 4.železobetonový monolit tl.200 mm 5.penetrace 6.stěrková omítka tl. 5mm 7. malba-bílá

+1,800 20

5 45

150

275

5 170 5 165 500

430

700

1. dlažba znělec tl. 25-45 mm 2.maltové lože25-5 mm 3.železobetonový monolit mm -vodostavebný beton

750

1. PR3 - mramor- tl.30 mm 2. cementové lepidlo - tl.5 mm 3. železobetonový monolit tl.150 mm 4.zracené bednění- latě 70 x 520 tl.22 mm

kotvení bezpečnostního skla 1:5

80 75

1. PR4 - mramor- tl.75 mm -Ø 1680 mm 2. cementové lepidlo - tl.5 mm 3. železo-beton. monolit tl.150 mm 4.zracené bednění - OSB tl. 38 mm

1.samořezný vrut 2.hmoždinka natloukací

±0,000

-0,050

1.PR3 - mramor- tl.30 mm -mezera - tl.5 mm 2.ocelový plech - tl.5 mm - pozinkovaný -pryž - tl.3 mm 3.ohýbané sklo tl.6 a 8 mm - s bezpečnostní folií 4.pryž - tl.3 mm 5.monolitický beton tl.150 mm

atika sokl

1:15 1:15

+7,800

vodostavební beton

maltové lože MVC tl.10 mm PR1 - atiková stříška z bíleho betonu - spáry mezy prefabrikáty tl. 1 mm vyplněne pružnou cementovou stěrkovou hydroizolací

1150

+7,750

275 125

ochranný koš - tahokov- pozinkovaný - šířka 4300 mm (dle střechy)

8°

240

+6,600

185

spára - těsnění bentonit 1 mm

1000

+6,300

1. mramorová dlažba tl. 35 mm 2 . maltové lože 15 mm 3. železobetonový monolit 350 mm -vodostavebný beton 4.drcené kamenivo - frakce 8/16

+0,200

kameninová roura - DN 150 -prefabrikát s integrovaným těsněním spojů -ztracené bednění ±0,000

160 1000

400

100

-0,200

175

-0,350

5°

11 -1,100 -1,200

100

1000

350

-0,050

-1,300

-1,500

KAPLE NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE BOŽÍ VRCH U VERNEŘIC Viktor Šmidberger | ATRN

Kapli na Božím vrchu navrhuji jako kombinaci prostorů s různými stupni otevřenosti. Konceptem návrhu je kladení těchto prostorů v návaznosti tak, aby návštěvník při jejich procházení zažíval změny pocitů a tím pak tyto prostory hlouběji prožil. Prvním ze tří různých prostorů je zdejší přírodní prostředí, neohraničený vnější prostor, ve kterém člověk cítí volnost a nezměrnost. Vede zde obnovená křížová cesta, která těsně pod vrcholem Božího vrchu ústí do vstupního prostoru kaple. Tímto prostorem je úzká chodba, skrze níž člověk postupně sestupuje pod úroveň terénu. Z nezměrně velkého prostředí se dostává do jasně vymezeného úzkého prostoru, začíná cítit úzkost a napětí. Po zhruba třicetimetrové chůzi se dostane do hlavního prostoru kaple. Prostor je příjemně veliký a shora tlumeně osvětlený přirozeným denním světlem, je zde oltář a sezení, kde se člověk může posadit a zažít chvíli klidu, či setkání s bohem při bohoslužbě. Po opuštění hlavního prostoru kaple vystoupá po schodišti na vrchol Božího vrchu, kde se mu naskytne krásný výhled do krajiny Českého středohoří.

Boží Vrch

volnost

napětí

klid

Verneřice

1:5000

553

551

situace - širší vztahy

34480 555 ,0

2200

+2,750 =557,000 m.n.m.

557

kaple ±0,000 =554,250 m.n.m.

11260

11140

6395

1200

odvodněná kamenná cesta

přírodní povrch zpevněný kamenivem

Křížová cesta přírodní povrch cesty zpevněn kameny

sezení s výhledem 9695

23850

koordinační situace

nadhled ze západu

1:250

+11,600 175 350

skleněná krytina -segmenty z pískovaného skla

1910

500

-TiZn

300

D05

D03

-1,100

8315

200

500

-0,300

800

150

800 200 100

1200

280

3850

2750

±0,000

,9x

UT +2,750 =557,000 m.n.m.

100

4930

50 30

171

1020

D04

9700

2230

2150

2830

2280

3850

á2

16x

800

2850

8200

D06

+0,050

9665

10430

30,3m²

700

drenáž - odvod dešťové vody

KAPLE

6400

±0,000

5000

3465

3060

UT +2,750

700

175

1185

dešťový odpad -TiZn ø110mm +4,750

-0,050

zábradlí ocel pozink

UT +2,750 =557,000 m.n.m.

D01 350

zábradlí ocel pozink

700

7% +5,460

+8,100

500

V01 (konstrukce stropu)

STOR

VSTUPNÍ PRO

1200

8140

plechová krytina

1:100

řez A-A

500

STOR

1200

VSTUPNÍ PRO

d ke

- odvod dešťové vody ze střechy

KAPLE 30,3m²

2% 1200

575

500

±0,000

700

8200

800

225

9920

16x

- odvod dešťové vody

171

,9x

290 1200

200

drenáž

700

500

půdorys

1:100 legenda materiálů KÁMEN - HRUBÉ KVÁDRY ZNĚLEC (pevnost v tlaku 150-240 MPa)

990

dešťový žlab -TiZn

BETON PROSTÝ ŽELEZOBETON

dešťová vpusť ø110mm

DŘEVO

-TiZn

6400

plechová krytina

4420

dešťový odpad ø110mm (ve stěně)

30° -TiZn

ŠTĚRKOVÝ ZÁSYP ZEMINA PŮVODNÍ

-TiZn

skleněná krytina -segmenty z pískovaného skla 990

5000

1000 30 50 2150 50 1160

6805

dešťový odpad ø110mm -TiZn

1030

-0,050

700

2230

drenáž

žlab

200

-spá

500

9700

půdorys střechy

1:100

HYDROIZOLACE MODIF. ASFALTOVÝ PÁS HYDROIZOLACE PVC FOLIE

skleněná krytina -segmenty z pískovaného skla

plechová krytina -TiZn

dešťový žlab -TiZn

+8,050

5120

+6,420 D07 (konstrukce stropu)

UT +2,750 =557,000 m.n.m.

3850

2850

2750

±0,000 200

65 110

obklad - kámen - znělec

řez B-B plechová krytina - falcovaná - TiZn tl.0,5mm hydroizolace - PVC folie tl.1,5mm OSB záklop tl.25mm dřevěná krokev 120x250mm

kamenná stěna - znělec hydroizolace - MAP betonové tvarovky štěrkový zásyp

800

maltové lóže tl.50mm

±0,000

náběhový klín

200

150

145

1220

V01 konstrukce stropu

200

60 1,5

epoxidová stěrka - matná šedá - tl.1,5mm cementový potěr tl.60mm podkladní beton tl.200mm štěrkový zásyp tl.150mm

200

oplechování

1340

perforovaný plechový profil +5,460

1:100

dešťový žlab -TiZn

nosný hliníkový profil zasklení strukturální skleněná krytina - segmenty z pískovaného skla

+2,750

100

535

300

800

150

800 200 100

1140

305

3850

2710

2690

100

300

+2,750

7075

UT +2,750

7870

zábradlí ocel pozink

5295

350

1630

175

D02

+4,930

ŽB pozední věnec 350x350mm

200

350

obkladová prkna - smrk - tl.28mm

150

+4,750

dešťový odpad ø110mm -TiZn -v chráničce

-1,100 700

250

detail D01

dešťový žlab -TiZn

strukturální skleněná krytina - segmenty z pískovaného skla

detail D03 a D04

1:25

plechová krytina - falcovaná - TiZn tl.0,5mm hydroizolace - PVC folie tl.1,5mm OSB záklop tl.25mm dřevěná krokev 120x250mm

245

145

100

300

zhlaví průvlaku uloženo na pryžové podložce a kotveno do ŽB věnce

1575

350

1625

dřevěný průvlak 300x200mm

provětrávaná mezera mezi průvlakem a zdivem

V01 konstrukce stropu 200

350

150

1025

ŽB pozední věnec 350x350mm

základový pas -prostý beton

800

350

obkladová prkna - smrk - tl.28mm 700

250

1:25

BENEŠOV NAD PLOUČNICÍ KAPLE ČTRNÁCTI SV. POMOCNÍKŮ

KAPLE ČTRNÁCTI SV. POMOCNÍKŮ

1925

1830

Město Benešov nad Ploučnicí Kaple Čtrnácti svatých pomocníků se nacházela v severočeském městě Benešov nad Ploučnicí. Dnešní počet obyvatel tohoto města je zhruba 3800. V obci se nachází několik významných objektů, a sice Dolní a Horní zámek, postavený v renesančním stylu, kostel Narození Panny Marie nebo socha Sv. Jana Nepomuckého. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Historie kaple Kaple se nacházela na svažitém kopci vedle kostela Narození Panny Marie. Prvotní kaple, která zde stála, byla postavena v roce 1540 na místě starého selského hřbitova.

1863

Postupně tato kaple chátrala, až nakonec došlo k jejímu rozpadu. V roku 1746 byla kaple nahrazena kaplí novou. Po zrušení starého selského hřbitova roku 1888,který už nepostačoval pro potřeby města, byl přemístěn na nové místo. Postupem času tedy upadal význam kaple. Z tohoto důvodu byla roku 1925 srovnána se zemí, jelikož zůstala nepotřebná a chátrala. Dnešní stav Dnes se na místě, kde kaple stávala, nachází městský park - Sady míru. Z původního stavu zůstala snad jen připomínka vrchního oplocení hřibova a torzo

2015

kaple v podobě betonové desky, připomínky základů kaple. Na těchto základech se dnes nachází výhlídka na město. Tomáš Pevný, Pavel Struhař

KOMUNITNÍ CENTRUM BENEŠOV NAD PLOUČNICÍ Tomáš Pevný | ATBZP

Na místě svažitého městského parku, poblíž historického jádra Benešova nad Ploučnicí, navrhuji komunitní centrum s kaplí. Parcela se nachází na symbolickém místě bývalé kapličky a starého hřbitova. Prostředí ač městské, působí dojmem vesnickým. Tvar centra reflektuje tradiční názvosloví klasického domu se sedlovou střechou. Svým výrazem navazuje na tradici, přitom jde svojí vlastní cestou. Hmota rozdělená, nerozdělená. Navrhuji dům rozčleněný do tří, současně ale jeden. Do ulice hledící kompaktnost tradičního soukromého domu, do parku dominující otevřenost, řád a velkorysost kulturně společenské instituce. Mezi nimi navržený foyer, propojující tyto struktury. Budova je pojata jako průchozí, respektující pohyb lidí po parku. Reaguje na osu bytové zástavby -školství –centrum –kostel -park –bytová zástavba –hřbitov. Výrazu vévodí plochy hladkého pohledového betonu, skla a dřevěného sloupoví.

GSPublisherEngine 0.48.100.100

1:3000

1:500

3np

2np

1np

podélné řezy

ublisherEngine 0.48.100.100

pohledy

komunitnĂ kaple

KOMUNITNÍ CENTRUM 14 SV. POMOCNÍKŮ BENEŠOV NAD PLOUČNICÍ Pavel Struhař | ATOS

Cílem mého návrhu bylo vytvořit komunitní centrum v Benešově nad Ploučnicí na místě, kde do počátku 20.st. stávala kaple a selský hřbitov. Nyní to je park, který se nachází v těsné blízkosti gotického kostela Narození Panny Marie a kousek od centra města. Jednoduchá přímočará hmota postupně se zařezávající do svažitého terénu. Kombinace dřevěného obložení a betonu. Velké okenní otvory pro maximální prosvětlenost a výhledy do okolí. Kamenné opěrné zdi navazují na současné. Veřejné schodiště podél domu zachovává volný pohyb přes pozemek. Zelená střecha volně přecházející do parku ukončená v dolní části vyhlídkou 3. podlažní objekt s dominantním vstupem a kavárnou s knihovnou s vlastním napojením na ulici. Hlavní komunikační prostor se schodištěm spojující celý dům. Multifunkční sál pro 100 lidí. Rozsáhlé prostory pro komunitu ukončené vlastní kaplí a vstupem do parku. Kanceláře pro poradce. Malé ubytování. Byt pro správce.

cesta / kostel CESTA/KOSTEL

park / svah PARK/SVAH

cesta / centrum CESTA/CENTRUM

GSPublisherEngine 0.83.100.100

KAPLE kaple

prostor učebny herny PROSTOR UČEBNY Aa HERNY KOMUNITY zázemí ZÁZEMÍ komunity VSTUP DO PARKU vstup do parku

sál

SÁL

byt faráře BYT FARÁŘE pokoje POKOJE KNIHOVNA KAVÁRNA knihovna VSTUP kavárna vstup

GSPublisherEngine 0.83.100.100

dřevo

koncept

beton

kámen

schwarzplan 1:3000

situace 1:500

herEngine 0.62.100.100

půdorys 1.np 1:200

půdorys 2.np

půdorys 3.np

0 GSPublisherEngine 0.62.100.100

GSPublisherEngine 0.62.100.100

řez 1:200

západní pohled

východní pohled

jižní pohled

interiér, schodiště

foto modelu

VALKEŘICE KOSTEL SV. BARBORY

KOSTEL SV. BARBORY

1975 1975

1920 1945

1975

Obec Valkeřice Obec leží v Ústeckém kraji asi třináct kilometrů od města Děčín a 19 kilometrů od hranic s Německem. Dnešní počet obyvatel se pohybuje okolo 400.

špachu-Lipové na náklady hraběte Františka Antonína Šporka.

Většina domů je památkově chráněna státem. Domy se rozkládají jen podél místní komunikace, proto dosahuje délka vesnice až čtyř kilometrů. Celá obec leží ve svahu. Charakteristika kostela Původní starý kostel pocházel ze 14. století (postaven byl v roce 1352). Bohužel se jeho původní podoba nezachovala. Nový kostel byl na původním místě postaven v letech 1724-28 stavitelem Z. Hoffmannem z Han-

Kostel zaujímal dominantní polohu na jižním okraji obce. Šlo o barokní, jednolodní obdélníkovou stavbu, která byla zakončena polokruhovým presbytářem. Po stranách presbytáře se nacházely obdélníkové sakristie klenuty křížovou klenbou. Fasáda kostela byla členěna širokými pilastry a dvěma patry obdélných oken. Na západním průčelí se nacházela hranolová věž. Ve dvou třetinách lodního prostoru se nacházela dvoupatrová dřevěná kruchta. Klenba lodi byla vyzdobena freskami s výjevy ze života sv. Barbory a obrazem Poslední večeře Páně.

2016

Demolice kostela Ještě v první polovině 20. století byl kostel zachovalou a udržovanou stavbou. To se změnilo po roce 1945, kdy bylo původní obyvatelstvo vysídleno a opuštěný objekt začal rychle chátrat. Na počátku 60. let byla většina mobiliáře převezena do depozitáře ve Verneřicích. Rada ONV Děčín rozhodla 11.12.1970, že kostel už nadále nebude opravován. Poté, co církev požádala o 300.000,- Kč na opravu střechy, požádal 10.4.1973 ONV Děčín ministerstvo kultury o sejmutí památkové ochrany. Ministerstvo kultury sňalo ochranu z kostela 29.8.1974, kostel byl odstřelen 11.7.1975. Anežka Zákopčaníková, Tomáš Rain

KOSTEL SVATÉ BARBORY VALKEŘICE Tereza Čechová | ATOS

Bývaly tu dvě cesty. Jedna běžná prašná polní cesta vedoucí z vesnice, ta druhá ale vedla nahoru, k bohu. Po roce 1975 tady ale zbyla už jen jedna. Vracím se tedy cestu, která tu už byla. Člověk jdoucí po polní cestě z návsi vesnice směrem do polí slyší zvonit zvony. Po chvíli se mu otevře pohled na velkou stavbu s vysokou věží, kostel. Po otevření velikých dveří se ocitá v prostoru, který je z obou stran otevřen do krajiny. Na rozhraní mezi kostelem a jeho okolím. Může se zde zastavit, pozdravit se s ostatními věřícími nebo se rozhlédnout po krajině. Před sebou má chodbu osvětlenou dlouhým střešním oknem. Chodba ho jasně vede do nejdůležitějšího místa kostela, do hlavní lodi. Hlavní prostor kostela je osvětlen po stranách střešními světlíky. Stěna za oltářem se vyklání směrem ven a otevírá prostor pro další proud světla jdoucí z věže přímo k oltáři. Člověk se může posadit na kostelní lavice a modlit se, pozorovat světlo tekoucí po stěnách, nebo třeba poslouchat melodii linoucí se z varhanního kůru nad vchodem.

skica

schwarzplan 1:5000

situace 1:2000

Ĺ&#x2122;ez 1:200

půdorys 1:200

1.np

půdorys 1:200

2.np

fotografie modelu

jihovýchodní pohled 1:250

jihozápadní pohled 1:250

Bílá omítka - čistá použitá na stěny

Světlé dřevo - přívětivé použité na zařízení

Černý mramor - vznešený použitý na mensu

severozápadní pohled 1:250

severovýchodní pohled 1:250

KOSTEL SVATÉ BARBORY VALKEŘICE Adéla Hajšmanová | ATOS

Obec Valkeřice stejně tak charakter celých severních Čech jasně odráží pohnutou historii regionu. Zde je tato atmosféra ještě znásobena tragédií místa zmizelého kostela. Zároveň celá zdejší krajina má v sobě něco fascinujícího, co citlivého pozorovatele okamžitě lapí. Svým návrhem bych ráda dospěla souladu s dynamickou krajinou, a to pomocí trojúhelníkových ploch střechy, které samy o sobě vytvářejí krajinu. Snažím se dosáhnout vzájemné interakce průběhu střechy a dispozičního řešení. Zároveň má stavba vytvořit dominantu pro své okolí, čehož dosahuji výrazným prvkem věže. Pro další souznění s krajinou a charakterem regionu volím na fasádu obklad z dřevěného šindele, který stavbu sjednocuje a vytváří harmonický celek a zároveň odkazuje na zdejší tradiční architekturu. Ráda bych svým návrhem vytvořila místo, které bude připomínat minulé doby a zároveň dá šanci vzniknout novým příběhům. To vše v co největším souladu s místní krajinou.

koncepční skica

schwarzplan

250

situace

1 2 3 4 5 6 7

6 7

půdorys

řez

kaple hlavní sakrální prostor sakristie byt faráře komunitní místnost vstupní prostor zázemí

pohled západní

2.5

12.5

pohled jižní

pohled východní

2.5

12.5

pohled severní

kaple

hlavní sakrální prostor

foto modelu

detail materiĂĄlĹŻ

KOSTEL SVATÉ BARBORY VALKEŘICE Jan Chaloupek | ATOS

V severních Čechách bylo během 2. poloviny 20. století zbouráno a zničeno mnoho kostelů. Důvody byly různé. Na některých místech kvůli těžbě uhlí či stavění přehrady, jinde při zřizování pohraničního pásma. V obci Valkeřice byl kostel zničen čistě z ideologických důvodů. Barokní kostel byl zasvěcen sv. Barboře a tvořila ho velká jednolodní stavba s půlkruhovým presbytářem a s hranolovou věží v průčelí. Začátkem 70. let nebyly poskytnuty prostředky na opravu a v roce 1975 byl záměrně urychleně odstřelen. Od té doby je návrší nad obcí prázdné. Návrh vrací na původní místo objem barokní stavby a znovu kostel implementuje do panoramatu obce. Kostelní loď má vysoký kvádrovitý tvar, jehož proporce jsou v souladu se zlatým řezem. Koncept navazuje na archetyp klášterního ambitu a vytváří vnitřní atrium ze dvou stran obestavěné nízkou budovou. Prostory slouží církevní komunitě a mohou se zde pořádat i kulturní a společenské akce. Kostel lze skrze boční kyvné dveře otevřít do atria. Celý objem je tvořen bílým betonem s povrchovou strukturou bednění.

použité materiály

bílý beton

schwarzplan

dubové dřevo

situace

50m

hřbitov

GSEducationalVersion

barokní fara

koncept

GSEducationalVersion

hlavnĂ? liturgickĂ˝ prostor

foto modelu

půdorys 1.np

spol. místnost

byt faráře kancelář

kaple atrium

sakristie

sion alVer ucation GSEd

kostel

GSEducationalVersion

řez

10m

pohled západ

GSEducationalVersion

pohled východ

10m

pohled sever

GSEducationalVersion

pohled jih

10m

KOSTEL SVATÉ BARBORY VALKEŘICE Tomáš Rain | ATOS

Návrh konceptu je ovlivněn historií daného místa, kdy se Ministersto kultury ČSR rozhodlo z estetických důvodů stávající kostel odstřelit. Koncept je tedy pojat tak, aby vzbuzoval pocit znovuzrození, kde v místech „úmrtí“ na zbytcích odstřeleného kostela a zbytků starých hrobů vzniká nový život. Hlavní inspirací mi bylo vejce, jenž je v křesťantví vyloženo jako symbol zavřeného hrobu, z něhož vstal Kristus, jako symbol nesmrtelnosti. Druhou inspirací mi byla buněčná sféra, jež se nejvíce projevila na hmotě (dělení prokaryotní buňky) a půdorysu (embryonální vývoj člověka - blastocysta). Postupnou gradací hmoty je vyjádřena vážnost samotných prostor uvnitř, kdy nejvyšší část obsahuje hlavní sakrální prostor, zatímco s ubývající hmotou přecházíme do podružných funkcí, jakými jsou technické zařízení, komunitní centrum či byt faráře.

koncept

půdorys 1:200

dělení prokaryotní buňky

blastocysta

situace

1:500

GSEducationalVersion

50m

10m

schwarzplan 1:1500

Tam kde umírají hroby, život pomalu zhasíná. Hledal jsi cestu míru a bez zloby? Pozdě... Dnes je tu pouze pastvina. Svatá místa políbena, neúprosným časem. Lest je řádně nalíčena, Lži z ústplynou sladkým hlasem. Kostel, jenž tu kdysi stál. Dominanta... dávno minulá. Tón varhan, jenž údolím zněl. Dominanta... dávno zesnulá

vizualizace: hlavní sakralní prostor

pohled jihovýchod 1:200

pohled severozápad 1:200

pohled jihozápad 1:200

pohled severovýchod 1:200

Ĺ&#x2122;ez 1:200

GSEducationalVersion

10m

materiál

dub světlý

valkeřický jíl

probarvený beton

KOSTEL SVATÉ BARBORY VALKEŘICE Anežka Zákopčaníková | ATOS

Dá se důstojným způsobem navázat na místa s tak pohnutou historií, jako jsou obce ležící v Sudetech na severu Čech, aniž bychom pošlapali vzpomínky na doby ne až tak dávné? Pokoušeli jsme se odpovědět návrhem kostela v místech, kde byl původní kostel zbořen. Mým záměrem bylo vytvořit místo, které jako památník svou atmosférou připomene události, jež se zde odehrály, a zároveň bude symbolem něčeho trvalého, co zde přetrvá už navěky a nepotká ho stejný osud jako předchozí kostel. Materiálově jsem se inspirovala strukturou betonu, jenž evokuje trvalost, solidnost, a pomohl mi vytvořit dojem kamenného masivu. Návštěvník je veden do útrob prostoru, kudy ho vede pomocí světlíků světelná cesta až do hlavního sakrálního prostoru. Jeho dominantou je prosvětlená oltářní stěna, zbytek kostela zůstává zšeřelý. Kostel ve Valkeřicích je místo, které zve k zastavení, ke ztišení a kontemplaci. Je dominantou v krajině, a zároveň s krajinou přirozené splývá.

schwarzplan 1:1500

koncepční skica

situace 1:500

půdorys 1:250

řez 1:250

pohledy 1:250

skcici

materiálové řešení

exterier/interier foto modelu

exterier

interier - dveře

MUKAŘOV KOSTEL SV. FRANTIŠKA SERAFINSKÉHO

126

KOSTEL SV. FRANTIŠKA SERAFINSKÉHO

po 1945

1928

Obec Mukařov Mukařov je malá vesnice (část obce Lovečkovice) u Litoměřic. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1352. Koncem 19. století zde žilo kolem 400 obyvatel. V roce 2011 již jen 67 obyvatel. Charakteristika kostela Kostel se nacházel na východním okraji obce vedle hřbitova. Původně zde stával gotický kostel ze 14. století. Pozdně barokní kostel sv. Františka Serafinského byl postaven v letech 1751 - 1754 stavitelem Ondřejem Krepsem na náklady tehdejšího majitele panství hrběte de Svers-Šporka. Kostel byl jednolodní, obdélný, bez věže,

2015

s odsazeným presbytářem s půlkruhovým závěrem a nižšími přístavky. Západní průčelí bylo štítové, s podloženými pilastry, na bočních fasádách lizény a vysoká, půlkruhově klenutá okna. Uvnitř byly plackové klenby do pásů, mezi pilíři s pilastry mělké boční kaple, v západní části stávala trojramenná kruchta o dvou patrech, v presbytáři po obou stranách empory. V kostele byl hlavní rokokový oltář se sochami sv. Vojtěcha a Prokopa a dva boční oltáře, rokokový a raně barokní. V kostele se též nacházela rokoková kazatelna se zlacenými rokajovými doplňky, kterou zhotovil Matzke v roce 1770.

127

1979

Demolice kostela Po válce docházelo k postupné degradaci kostela, až v roce 1982 byl kostel zbořen. Z kostela zůstaly jen rozhrnuté trosky prorostlé křovinami vedle hřbitova. Pozemek pod zbořeným kostele patří Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. V sousedství kostela dodnes stojí zvonice, která byla zachována z původního gotického kostela. V roce 2002 se část zvonice zřítila. V roce 2009 byla částečně dostavena a zdivo bylo uloženo pro možnost budoucí opravy.

Petr Vošmik, Martin Fornůsek

KOSTEL SVATÉHO FRANTIŠKA SERAFINSKÉHO MUKAŘOV Lukáš Rehberger | ATOS

„Já jsem ta cesta, pravda i život.“ Jan 14,6 Čím je kostel? Církevní stavbou? Místem setkávání člověka s Bohem a lidí navzájem? Bezpochyby. Kostel je ale především prostředkem, nástrojem, který tato setkávání a povznesení se nad rutinní světský život iniciuje, který vyvolává lidské emoce a který provází člověka na jeho vlastní cestě k Bohu a k sobě samotnému. Koncept mukařovského kostela je opřen právě o myšlenku „cesty“ – cesty jinam, dál či výš, cesty temnotou ke světlu, k poznání, k zamyšlení. Tato idea se v návrhu zrcadlí především ve stoupající stezce na severní straně stavby – dlouhou nástupní rampou počínaje, přes zádveří se vstupem do hlavního liturgického prostoru či přes pozvolné schody až ke kapli v samotné špičce. Stavba je charakteristická také svou dualitou – dominantu tvořící masivní exteriérová hmota s fasádou z částečně perforovaných měděných plechů vs. prostý bíle omítnutý interiér s betonovou podlahou nechávající vyznít hru asymetrických tvarů a šikmých ploch, dále pak kontrast potemnělého horizontálně koncipovaného hlavního liturgického prostoru osvětleného pouze rozptýleným světlem kolem oltářní stěny a silně vertikální kaple prosvětlené přímo kulatými otvory ve stěnách.

půdorys 3.np

půdorys 2.np

půdorys 1.np

situace

schwarzplan

Ĺ&#x2122;ez

pohled jih

pohled sever

měď - exteriér

hlazený beton - podlaha

omítka - interiér

134

REALIZAČNÍ PROJEKTY

135

RODINNÝ DŮM ZDIBY Karel Harazim | ATRN

Navržený rodinný dům je zasazen do bývalé zahrádkářské kolonie na periferii Prahy. Vyskytují se zde velmi malé a úzké parcely. Územní plán limituje výstavbu na zastavěnou plochu 15%, což v případě řešeného pozemku představuje zastavěnost 74 m2. Samotná parcela je mírně svažitá a orientována na jihozápad, kam směřuje i krásný výhled. Proto se dům otevírá svými okny obytných místností právě tímto směrem. Celý dům je řešen jako „trojtrakt“, tedy průběžná chodba, která se propisuje celým domem, je uprostřed, obytné místnosti jsou orientovány na jihozápad a sociální a hygienické zázemí směřuje na severovýchod. Dům je řešen jako dřevostavba sedící na betonové platformě, kde se nachází garáž se zázemím. Sokl je obložen gabionovými koši, které jsou vyplněny kameny. Fasáda horní části je pak obložena prkny s vertikální orientací.

12 koordinační ��I�A�� stituace

SITUACE

7,6

5,8 3,4

LEGENDA

vjezd na pozemek vstup na pozemek vstup do objekt� parcelace

5,7

3,5 12,8

vzrostlá zele�

uli�ní �ára Pop

popelnice

Vrata

posuvná vrata zvonek, schránka

Zv, Sch

◘ ◘

kanalizace � de��ová an

akumula�ní nádr�

rozvodná sk�í� p�ípojka � elektro ve�ejn� vodovod vodovodní p�ípojka

jímka odpadních vod

demolice / stávající objekt

14,5

◘

kanalizace � p�ípojka

pozemek 487 m² uli�ní �ára

m 1:150

Vrata

Pop Zv, Sch

12,7

půdoys, řez

podkroví

��v�í�pod��í

0 pod��

10 [m]

komplexní řez �� 1:30 m 1:30

�� + 6.500 + 6.300

+ 5.600

+ 4.050

+3.200

+ 2.2500 + 2.2480

+ 2.500

± 0.000[m]

- 0.430 - 0.400

- 0.500

- 1.450

- 2.700

pohledy

POHLEDY

+ 6.500

pohled JIHOVÝCHODNÍ

pohled SEVEROZÁPADNÍ

+ 6.500

+ 2.2500

± 0.000[m]

± 0.000 [m]

- 1.700 - 2.500

+ 6.500

pohled SEVEROVÝCHODNÍ

+ 2.2600

+ 2.2500

± 0.000[m]

pohled JIHOZÁPADNÍ

+ 2.2600

± 0.000[m]

+ 6.500

+ 2.2500

± 0.000 [m]

- 2.550

detaily DETAILY m 1:10 1:10

parapet, nadpra�í, st�k zd�né�d�ev�né stavb�

1 2

8 9

LEGENDA

1 okenní pro�l d�evo�hliník - otevíravé

5 7

2 masivní d�ev�n� parapet

3 SDK deska, omítka tl.20mm

4 p�edst�na �vedení instalací� - minerální vlna tl.50mm

15 30 50 50

5 OSB deska tl.15mm

180 15 50 20

6 hlavní tepelná izolace - minerální vlna tl.180mm 7 p�ídavná tepelná izolace - minerální tl.50mm 8 kontaktní di��zn� otev�ená �olie, po�istná h�droizolace

410

9 prov�trávaná mezera tl.80mm �50x30, 30x50� 10 vertikální d�ev�né oblo�ení tl.15mm 11 ALU parapet

210

5 180

4 3

LEGENDA 1 okenní pro�l d�evo�hliník - �x 2 �kon�ení SDK podhled� 10mm mezera 3 EPS zateplení tl.30mm 4 p�edokenní �al�zie - kastlík 5 masivní d�ev�n� p�eklad 6 t�snící �olie 7 EPS náb�hov� klín

3 4 9 5

LEGENDA 7

1 okenní pro�l d�evo�hliník - �x 2 tepelná izolace

- minerální vlna 2 x 120mm

3 mod�ínová �o�na 4 �kon�ení h�droizolace spodní stavb� - SBS as�altové pás� 5 �B v�nec 6 SDK podhled, omítka tl.20mm 7 prolévané betonové tvárnice 8 �abionová p�edst�na 9 ALU oplechování 10 �kon�ení vodícího lanka �al�zií

PREFIX 55+ MŘÍČNÁ Michala Prouzová | ATRN

Prefix 55+ je jednopodlažní dřevostavba z masivních panelů s použitím aktivních a pasivních prvků, která je určena pro dvojici starších lidí. Dům je rozdělen na klidovou a společenskou zónu. Jižní okna zajišťují světlo a teplo v zimních měsících, předsazená střecha naopak poskytuje stín a brání přehřívání v létě. Dům je založen na železobetonové desce. Obvodový plášť je navržen jako difúzně otevřená konstrukce. Pohledové masivní dřevěné panely jsou zatepleny deskami dřevovláknité izolace. Finální vnější úprava je omítka, na menší části vodorovný dřevěný obklad. Střecha je navržena pultová s atikou, odvodněna zaatikovým žlabem do vnitřních svodů. Nosnou část střechy a zároveň pohledovou vrstvu stropu tvoří velkoplošné žebrové komponenty vyplněné dřevovláknitou izolací Steico. Další konstrukci střechy zajišťují I nosníky a profilované KVH hranoly. Na střeše jsou upevněny fotovoltaické panely připojené na síť, které vyrábí energii na provoz domu.

situace 1:2000

±0.000 = 403 Bpv ATELIÉR

Approver

VYPRACOVALA

Author

ČVUT Fakulta architektury

PROJEKT

VÝKRES

DATUM

05/23/16

MĚŘÍTKO

1 : 2000

Č. VÝKR.

pohled jižní 1:100 +4.315

+3.830

+2.877

+3.025

+2.952 +2.000

+2.445

+2.682 +0.900 -0.188

-0.370

+0.000

-0.370 ±0.000 = 403 Bpv ATELIÉR

Approver

VYPRACOVALA

Author

ČVUT Fakulta archite

PROJEKT

VÝKRES

DATUM

05/23/1

MĚŘÍTKO

1 : 200

Č. VÝKR.

pohled severní 1:100 +4.315

+3.830

+4.247

+3.025

+2.877 +2.000

+2.682

+1.400

-0.025

-0.370

±0.000 = 403 Bpv ATELIÉR

Approver

VYPRACOVALA

Author

ČVUT Fakulta architektury

PROJEKT

VÝKRES

pohled východní 1:100

pohled západní 1:100 +4.315 +3.830

+2.877

+4.247

+0.000 -0.210

1 : 100

Č. VÝKR.

+4.315

+2.877

+3.025

+2.877

+2.682

-0.188

05/21/16

MĚŘÍTKO

+3.830 +3.025

+3.025

DATUM

+2.682

-0.370

-0.025

-0.370

-0.025

+0.000 -0.188

±0.000 = 403 Bpv ATELIÉR

Approver

VYPRACOVALA

Author

PROJEKT

VÝKRES

ČVUT Fakulta architektury DATUM

05/21/16

MĚŘÍTKO

1 : 100

půdorys 1:50

23915 7896 3920

3716

3130

4276

1346

1406

460

-0,370

3090

460

1030

600 (1400) 2510

580

492

460

3 Spíž 1.87 m²

3090

700

2000

800 84

84 862

4150

750

3700

5134

460

492

2922

460

2166

460

1 Pokoj 15.64 m²

7682

492

2000

800

3700

460

492

800 2000

428

460

P 2

1900

460

1800

460

803

840

892

1657

3300

11486

40 460

3620

280

3560

280 90

6740 4850

820

23915

podélný řez A-A´ 1:50 +4.247 +3.830

+3.797

+3.643 +3.315

180

944

+2.877

2700 595

2000

2800 495

2957

3855

700

+2.682

4200

840

3174

2000 (0)

345

-0.370 95

3232

460

8340 A

810

460 20

7210

-1.220 -0.970 -1.370

-1.185

+2.700

3152

1280

4775

1280

1270

102

4373

±0.000 = 403 Bpv ATELIÉR

Approver

VYPRACOVALA

Author

462 ČVUT Fakulta architektury

PROJEKT

VÝKRES

DATUM

05/23/16

MĚŘÍTKO

1 : 2000

Č. VÝKR.

3090

734

1528

600 (1400) 2510

456

492

6 Chodba 3.52 m² 800 2000

844 92

8340

5134

4150

8 Ložnice 16.34 m²

159

3821

677

1605

320 800 2000 1024

A´

492

800 2000 P 2

852

3311

7 Koupelna 5.01 m²

800 2000

7391

P 2

492

2022

684

3821

2000

800 2000

159

800

L 2

800 2000

1117

975

1242

2374

1842 P 2

L 2

800 2000

880

840

2020

2 Obytná místnost 29.97 m²

104

± 0,000

1932 800 2000

3740

104

2250

L/P 3

2250

700 2000

308

1040 2000

5 WC 2.06 m²

L 1

4 Zádveří 4.35 m²

492

D1 492

1072

880

580

6085

± 0,000

2000 (0)

1406

19833

949

4034

456

840

979

3300

1545 (900)

1013 4313 280

2000 (0)

280

4034

3600

6077

5201

803 1720

2599

2000 (0)

1657

1800

3824

1800

4120

641

3182

641

± 0,000

4152

1336

462 90

462

+2.000

3855

+2.500

2000

2500

2800

+1.400

4200

+2.000

700

200

944

Stav projektu AUTOR NÁVRHU:

-0.370 345

Designer

HL. ING. PROJEKTU: Approver ZOD. PROJEKTANT: Checker VYPRACOVAL:

Author

INVESTOR:

Investor Adresa investora

AKCE:

VÝKRES:

Název projektu Adresa

Autodesk Revit www.autodesk.com/revit

Č. ZAK.:

č. zakázky

DATUM:

2006

FORMÁT:

23.05.2016 23:49:11

595

495

+0.000

detail atiky 1:10

detail nadpraží 1:10 125

hydroizolační folie Alkobright 1,5mm OSB desky 30mm profilované hranoly + vzduchová mezera 200+mm poj. hydroizolace - DHF desky 15mm I nosníky + dřevovláknitá izolace Steico roof 3x120mm Novatop element vyplněný dřevovláknitou izolací 240mm hydroizolační folie

OSB deska

oplechování

100 25

120

140

kovová patka

OSB deska

hranol

3°

408

mřížka ochranný koš

těsnící páska

kovová patka

233

200

mas. dřev. panel Novatop 84mm dřevovláknitá izolace Steico therm 120; 2x140mm omítka 8mm

848

375

purenit

systémový žaluziový kastlík

50 60

130

162

těsnící páska

240

186

120

L úhelník

masivní dřevěný panel Novatop 84mm dřevovláknitá izolace Steico therm 120; 2x140mm omítka 8mm 8

140

120

200 ±0.000 = 403 Bpv 155

ATELIÉR

492

VYPRACOVALA

137 Approver Author

ČVUT Fakulta archite

PROJEKT

detail soklu

obklad dřevem 1:10

detail soklu

VÝKRES

osazení okna 1:10

DATUM

05/22/1

MĚŘÍTKO

1 : 10

Č. VÝKR.

631 77

395

355 200

polyuret. stěrka 3mm purenit bet. maz. s topným kab. 55mm pe folie 2mm Steico floor 40mm železobet. deska 200mm betonová mazanina 50mm hydroizolační folie 2mm geotextilie 3mm XPS 2x120mm 75 84 štěrkopískový podsyp

OSB deska

200

2 50

10 závěs pro CD profil

polyuret. stěrka 5mm deska fermacell 10mm hliníkový rošt 60mm masivní dřevěný panel Novatop 84mm dřevovl. izol. Steico flex 2x200mm + I profily pojisná difuzní folie větr.mez. + latě 50mm dřevěné obložení 20mm

CD profil dilatační profil 10mm

dilatační profil 10mm

těsnící páska kotvící

40 55 2

L úhelník oplechování

200

100 255

kotevní U patka

120

120 120

240

kotevní U patka

595

160

122

25 120

225

370

120

100

120

345

5 120

120 5

120

50 60

mřížka proti hmyzu

3 40 55 2 120 5 50

200

100 255 595 240

purenit

200

polyuretan. stěrka 3mm betonová mazanina s topným kabelem 55mm pe folie 2mm Steico floor 40mm železobetonová deska 200mm ochr. betonová mazanina 50mm hydroizolační folie 2mm geotextilie 3mm XPS 2x120mm štěrkopískový podsyp

120

405

225

oplechování

120 360

±0.000 = 403 Bpv ATELIÉR

Approver

VYPRACOVALA

Author

PROJEKT

120

5 100

5 60

155

120

159

ČVUT Fakulta archite DATUM

05/08/1

vizualizace kuchynÄ&#x203A;

foto modelu

vizualizace koupelny

150

PRŮBĚH SEMESTRU

151

KOSTEL SV. GOTHARDA 7.BŘEZNA 2016 Pan farář Szabo pro nás uspořádal přednášku o liturgickém prostoru v bubenečském kostele sv. Gotharda. Začal pěti minutami ticha.

152

VERNEŘICKO 10.BŘEZNA 2016 Náš ateliér se vydal na exkurzi do severních Čech prozkoumat místa, kde se bude v letním semestru navrhovat. Místa po zbořených kostelích a kaplích. Každý student si z předem vytipovaných lokalit vybral jednu, která byla jeho srdci nejbližší.

154

NTK S HONZOU ŽEMLIČKOU 24.BŘEZNA 2016 Díky Honzovi Žemličkovi se náš ateliér dostal do útrob NTK, což bylo – doufáme – přínosem nejen pro ty, kteří zrovna pracovali na bakalářské práci. Kromě podvečerní prohlídky a ukázky všech technických zařízení Honza přidal také (již legendární) přednášku o jednoduchém myšlení.

156

WORKSHOP KRUH 17.-20. DUBNA 2016 Do Kruhu vyjíždíme každý semestr. Fyzické odloučení a nekvalitní internetové spojení pomáhá

studentům i pedagogům koncentrovat

se na projekty. Počasí přálo zejména indoorovým aktivitám - takže se udělala spousta skvělé práce!

158

PREZENTACE PŘED EXTERNÍMI KRITIKY 21. DUBNA 2016 Pozvali jsme pana faráře Szabo a kolegu architekta Honzu Kazimoura, aby se podívali na rozpracované projekty kritickým okem. Bylo to někdy tvrdé, ale i umění vypořádat se s radikálnější kritikou a svůj názor si lépe obhájit a postavit na pevné základy, je důležitou součástí práce architekta. A konec konců, někdy je potřeba i dobrý projekt zahodit, aby mohl vzniknout ještě lepší. Hostům i studentům patří velký dík.

160

PŘÍPRAVA ZÁVĚREČNÉ VÝSTAVY 26. KVĚTNA 2016 V našem ateliéru se chceme soustředit na ověřování různých aspektů návrhu pomocí fyzických modelů v různých měřítcích. Proto jsme letošní výstavu výrazným způsobem založili na prezentaci právě pomocí modelů. Studenti, kteří navrhovali kaple, zpracovávali modely v reálném materiálu.

162

SEZNAM STUDENTŮ ATOS

ATVZ

TEREZA ČECHOVÁ

MARTIN FORNŮSEK

ADÉLA HAJŠMANOVÁ

PETR VOŠMIK

JAN CHALOUPEK TOMÁŠ RAIN

ATV

LUKÁŠ REHBERGER

IVO KRATOCHVÍL

ANEŽKA ZÁKOPČANÍKOVÁ MICHAELA RUDOLFOVÁ ATZBP

ATRN

TOMÁŠ PEVNÝ

KAREL HARAZIM

PAVEL STRUHAŘ

MICHALA PROUZOVÁ VÁCLAV PŘIBYL VIKTOR ŠMIDBERGER

ATBP ANETA BARTÁKOVÁ BARBORA BLAHOVÁ

DSN

BARBORA CAHOVÁ

PETR ČMOLÍK

DOMINIKA DAŠKOVÁ

PAVLA HEŘMÁNKOVÁ

ANNA DOMÁNKOVÁ

VÁCLAV PŘIBYL

JANA FIŠAROVÁ

VIKTOR ŠMIDBERGER

TEREZA CHVOJKOVÁ NIKOLA MACHÁČOVÁ

DP MARCELA BUMERLOVÁ MATÚŠ FICKO SANDRA GULÁZSIOVÁ JIŘÍ JEŘÁBEK MATÚŠ KÚDEĽA

Rádi bychom za celý ateliér poděkovali Matěji Činčerovi, Marku Janotovi, Janu Kazimourovi, Marku Pánkovi, Milošovi Szabo a Honzovi Žemličkovi za jejich ochotu, čas a přínos. 164

© 2016 Atelier Hlaváček-Čeněk Fakulta architektury ČVUT v Praze Koncept Dalibor Hlaváček Martin Čeněk Karolína Kripnerová Sazba a grafická úprava Karolína Kripnerová studenti ateliéru Výstava rešerší Tomáš Pevný Václav Přibyl Michaela Rudolfová Pavel Struhař Viktor Šmidberger Příprava závěrečné výstavy Tereza Čechová Adéla Hajšmanová Jan Chaloupek Tomáš Rain Lukáš Rehberger Pavel Struhař Anežka Zákopčaníková Tisk Voala 1. vydání, 165 stran

165