Esprit 05-06 2010

ESPRIT

1

5–6

2010 ZDARMA

ČASOPIS PRO VŠECHNY, KTERÝM DUŠEVNÍ STRASTI NEJSOU LHOSTEJNÉ

TÉMA: Banksy (foto: hey mr glen, Flickr.com)

ARTETERAPIE Komunita vrací lidi s psychotickým onemocněním do života (3) | Transformace v zájmu vážně duševně nemocných (4) | Blog: Česká psychiatrie a lidský přístup (8) | Pomáhá mi Itareps (9) Beate Albrich: psychiatři nevnímají arteterapii jako možnost léčby (10) | V závojích galerie Extraart (14) Co skrývá Kateřinská zahrada (15) | Kde hledat zdroje duchovního života (16)

esprit 5-6-10.indd 1

10.6.2010 11:35:50

2

zprávy z čapz

Vážení a milí čtenáři, už víckrát jsme psali o nedostatcích systému psychiatrické péče v České republice a o potřebě systému komunitní péče. Ten u nás zatím neexistuje, ale jsou zařízení, která se snaží alespoň o komunitní přístup.

Věnovat se pacientovi v duchu komunitního přístupu znamená mít na něho dostatek času, nezaměřovat se jenom na psychiatrické symptomy, ale naslouchat člověku se vším všudy a snažit se mu pomoci. Jelikož vážnější psychické nemoci, zvláště psychotické poruchy, mají přesahy do různých sfér – osobní, pracovní, sociální – je nezbytné, aby do hry byli zapojeni různí profesionálové, včetně rodinných příslušníků.

Možná nejdůležitějším aspektem komunitní péče je propojenost a návaznost. Tu by měl zajišťovat takzvaný klíčový pracovník – jakýsi spojovatel nebo výhybkář, který nemocného provází různými formami komunitní péče.

Další velmi důležitý aspekt komunitní péče spočívá v tom, že člověk je minimálně vytrhován z domácího prostředí. Tím nemyslím jen rodinu, ale i lokalitu, kde žije. Není přivezen na měsíc někam na kopeček do nějaké instituce. Například v anglickém Birminghamu se akutní psychotický stav řeší buď domácí hospitalizací, nebo pacienta umístí do pronajatého hotelového apartmá a krizový tým je tam s ním 24 hodin denně. V osmdesáti procentech případů stačí na zvládnutí akutní psychotické krize týden.

V indikovaných případech je nutné umístit člověka do instituce, proto musí být součástí systému komunitní péče i psychiatrická lůžka. Někdy je užitečné vzít člověka z rodinného prostředí, kde narostlo příliš velké napětí.

V Anglii a v Holandsku ho v takovém případě mohou umístit do jiné rodiny, která s tím počítá a od obce dostává určitou finanční dotaci. Může tam pobýt třeba měsíc a pak se navrací domů.

Komunitní péče a komunitní přístup jsou však dvě odlišné věci. Komunitní péče je jasně stanovený, oficiálně přijatý a v legislativě zakotvený systém péče o duševně nemocné. O komunitní přístup se v České republice pokouší několik nadšenců, téměř bez jakékoli pomoci „těch nahoře“. Snaha o poskytování komunitních služeb je dosti chaotická a nárazová. Stojí pouze na entuziasmu hlavních protagonistů.

MUDr. Martin Jarolímek

Valná hromada ČAPZ

V

e středu 12. května 2010 se konala Valná hromada České asociace pro psychické zdraví. Členové Asociace se k jednání sešli v nových prostorách na adrese Klánova 62/300 v Praze 4, Hodkovičkách. Hlavním bodem jednání bylo schválení rozpočtu a konkrétního plánu realizace jednotlivých projektů. Vedení ČAPZ dále seznámilo Valnou hromadu

s finanční situací a s průběžným stavem jednotlivých dotačních řízení. Ve společné diskusi se pak probírala témata týkající se role ČAPZ na poli péče o duševně nemocné. Valná hromada se shodla na potřebě dalšího, systematického a profesionálního tlaku na transformaci systému psychiatrické péče s důrazem na rozvoj péče komunitní. Důvěryhodnost těmto aktivitám dodává

stabilní a dobře fungující poskytování sociálních služeb v rámci samotné Asociace. Ze závěrů Valné hromady vyplývá, že snaha o transformaci psychiatrické péče a poskytování kvalitních a účinných sociálních služeb jsou dvěma hlavními tématy pro další směřování ČAPZ a je třeba je rozvíjet ve vzájemném souladu.

–red–

Česká asociace pro psychické zdraví se přestěhovala

N

a začátku dubna 2010 jsme se přestěhovali a od 20. května 2010 je Klánova 62/300, 142 00 Praha 4-Hodkovičky naším oficiálním sídlem. Telefony a e-mailové adresy zůstávají stejné.

esprit 5-6-10.indd 2

10.6.2010 11:35:50

3

Zprávy z čapz

foto: Lubor Brabec

Komunita vrací lidi s psychotickým onemocněním do života

Rodiče a ostatní osoby, které pečují o člověka s psychotickou poruchou, znají ten obraz velmi dobře. Pro všechny členy rodiny je náročná situace, kdy člověk v klidové fázi choroby bloumá po bytě, prospí celé dny, není schopen najít si práci, neumí sám nakoupit nebo uvařit, udržovat pořádek. Často mu chybí komunikační dovednosti, takže obtížně hledá přátele nebo partnera, nevěnuje se žádnému zájmu či sportu.

T

akovou situaci by ale rodiče neměli považovat za konečnou. „Smíření rodiny s tím, že jejich nemocný syn nebo dcera nebude žít, ale jen přežívat jako chronický psychia­ trický pacient, je špatné. Rodiče se nesmí ,vyrovnat´ s tím, že jejich dítě nikdy nebude samostatně fungovat, že nikdy nebude pracovat, mít své vlastní zájmy, přátele a vztahy,“ říká Martin Jarolímek, prezident České asociace pro psychické zdraví (ČAPZ). Právě z těchto důvodů ČAPZ už sedm let provozuje Terapeutickou komunitu. V objektu bývalé fary v Mýtě u Rokycan nabízí komunita společný prostor a čas až dvanácti mužům a ženám, kteří se dlouhodobě potýkají s duševním onemocněním. Spolu s šestičlenným týmem terapeutů – rehabilitačních pracovníků tvoří společenství, které umožňuje učit se samostatnosti, komunikaci a pracovním návykům v chráněném prostředí. Pobyt v komunitě má pomoci obnovit právě so­ ciální dovednosti, které klienti vinou nemoci ztratili a připravit je k pozvolnému začlenění do „normální“ společnosti.

Spíš starost kozy než péče psychiatra

Během maximálně ročního pobytu má klient zajištěnu i psychiatrickou péči. Psychiatr dojíždí do komunity jednou měsíčně, vede krátké rozhovory s klienty o jejich

esprit 5-6-10.indd 3

z­ dravotním stavu případně medikaci, situaci klientů konzultuje pak také s terapeutem.

Na prvním místě je ale pracovní a sociální terapie. Všední dny v Mýtě jsou pracovní, samozřejmě s ohledem na možnosti a rehabilitační plán klientů. K činnostem, jejichž osvojení jim pomáhá vkročit do skutečného života, patří zejména péče o dům, v němž komunita sídlí, o zvířata a zahradu. Nabízí se také práce v postupně se rozvíjejících dílnách – truhlářské, textilní, nově přibude i sklokeramická pec. „Budeme vyrábět šperky, falešné vitráže, ploché mísy. Navíc plánujeme zavést výtvarný kroužek pro širší veřejnost z Mýta, kde komunita sídlí,“ vysvětluje jedna z terapeutek komunity a sklářka Martina Horáková. V zimě, kdy práce na komunitním hospodářství odpočívá, jsou tři pracovní dny v týdnu věnovány tvořivým činnostem v dílnách, jeden den úklidu a jeden den nutné údržbě domu. V letních měsících se poměr obrací, protože v tu dobu je většina nutné práce venku, přesto je třeba pokračovat i ve tvořivých činnostech.

Komunita

Každé ráno a večer se všichni právě přítomní setkávají ke společnému sezení – komunitě. Ráno se plánují denní aktivity, rozvrhují síly k práci, ale mluví se i o tom, jak se kdo vyspal, jak se cítí. Při večerní komunitě se hodnotí prošlý den, pracovní výsledky,

r­ ozdělují služby a funkce na druhý den, všichni mají možnost společně řešit vše, co komukoli připadá důležité.

Jednou za měsíc se koná tzv. velká komunita, které se účastní všichni obyvatelé komunity, nikdo z klientů nemá vycházky a přijíždějí také všichni terapeuti, nejen dvojice, která má právě službu. Zde je prostor pro řešení stížností, podnětů a společných témat uplynulého měsíce. Víkendy mají klien­ti volné, ale pokud možno je tráví společně. Klient ale může během nich odjet i mimo komunitu. První víkend v měsíci bývá vyhrazen návštěvám rodinných příslušníků.

Jako doopravdy – muži a ženy společně

Terapeutická komunita pro psychotické pa­ cienty je v České republice skutečně unikátním zařízením. Nejen proto, že je na našem území jediná. U klientů s psychotickou poruchou zde probíhá terapie metodou společného pobytu mužů a žen, odborně nazývanou koedukace. „Trend ze západní Evropy je jednoznačný. U stabilizovaných pacientů by měla být terapie koedukovaná. Nejsilnější argument je, že se takové prostředí velmi blíží tomu reálnému, kde na druhé pohlaví klienti narazí. Nejde o to, aby se přímo seznamovali nebo intimně sbližovali, ale aby žili v prostředí, kde jsou obě pohlaví rovnoměrně zastoupena. Mnozí z nich znají pouze své rodiče, jde tedy o to poznat ještě někoho dalšího,“ říká M. Jarolímek, který je zároveň psychiatrem komunity a vede úvodní pohovory s žadateli o pobyt. Zdravotní stav potenciálního klienta by měl být kompenzovaný, protože pobyt v komunitě je náročný a pacientům v akutní fázi nemoci nebo těsně po hospitalizaci v zátěžové situaci hrozí relaps. Důležitá je také vlastní motivace a ochota se něco nového naučit, něco změnit a pracovat.

Petra Klusáková

nebojte se ozvat Kontakt na MUDr. Martina Jarolímka: Denní psychoterapeutické sanatorium Ondřejov, Klánova 300/62 14200 Praha 4, tel: 777937901

10.6.2010 11:35:51

4

zprávy z čapz

Transformace v zájmu vážně duševně nemocných Návrhy a připomínky České asociace pro psychické zdraví k transformaci systému psychiatrické péče v České republice

V

České republice se s vážným psychickým onemocněním potýkají nejméně tři procenta obyvatel. Důsledky psychické choroby nesou spolu s nemocnými také jejich blízcí. Těžké psychické poruchy tedy u nás postihují nejméně 300 000 tisíc nemocných lidí. Spolu s nimi nese břemeno obtíží a problémů spojených s duševní nemocí zhruba dvojnásobný až trojnásobný počet rodinných příslušníků.

Stávající systém psychiatrické péče v České republice dlouhodobě trpí závažnými nedostatky, které vedou k nízké kvalitě života duševně nemocných lidí. Hlavní problémy jsou známé: Psychiatrická péče je nedostatečně finančně zajištěna.

Lůžková péče je soustředěna především do kolosů psychiatrických léčeben, které potřebám pacientů a jejich rodinným příslušníkům z mnoha příčin nevyhovují.

Investiční zanedbanost psychiatrických léčeben, hospitalizace ze sociálních důvodů a další problémy komplikují situaci také poskytovatelům, organizátorům a plátcům péče.

Není dostatečně zajištěna ochrana práv duševně nemocných lidí.

Kapacita psychiatrických ambulancí nestačí potřebám pacientů, lékař má v ordinaci na jednoho pacienta minimum času.

Duševně nemocní nemají dostatečný přístup k psychoterapii.

Chybí systém preventivní péče, nikdo nemá povinnost pečovat o duševně nemocné, kteří sami nevyhledají odbornou pomoc.

Chybí celostátní síť zařízení komunitní péče umožňující poskytování služeb duševně nemocným lidem v místě jejich bydliště.

Sociální systém opomíjí potřeby duševně nemocných lidí (invalidní důchody, příspěvek na péči, sociální a pracovní rehabilitace, bydlení, zaměstnání).

Transformace není záležitostí jednoho rezortu

Transformace systému psychiatrické péče je mnohovrstevný úkol, který je třeba řešit na úrovni vlády a parlamentu (příprava zákonů a prováděcích vyhlášek), plátců – zdravotních pojišťoven, organizátorů a poskytovatelů zdravotní péče.

V České republice chybí národní program péče o duševní zdraví, který by vytvořil předpoklady pro systémové řešení nahromaděných problémů. Bez součinnosti parlamentu a vlády je transformace systé­mu psychiatrické péče neuskutečnitelná.

Transformace vycházející z národního programu péče o duševní zdraví musí vést k vytvoření provázaného systému zdravotních a sociálních služeb. Není rozumné investovat obrovské prostředky například do farmakologické léčby schizofreniků a přitom nevytvořit podmínky, které by jim umožnily opětovné začlenění do každodenního společenského a pracovního života.

Transformace systému psychiatrické péče není jen záležitostí rezortu ministerstva zdravotnictví. Týká se také dalších rezortů, především ministerstva práce a sociálních věcí (sociální služby pro

esprit 5-6-10.indd 4

lidi s duševním onemocněním), dále ministerstva spravedlnosti (ochrana práv duševně nemocných) a ministerstva vnitra (povinnosti obcí a krajů k duševně nemocným občanům). Pro koordinaci postupu jednotlivých rezortů je nutný zmíněný národní program péče o duševní zdraví.

Změny ve prospěch pacientů

Nesystémovost v oblasti psychiatrické péče negativně ovlivňuje jak kvalitu života pacientů a jejich rodin, tak možnosti a profesní zájmy poskytovatelů péče. Zděděný systém psychiatrické péče přináší problémy i organizátorům a plátcům péče. Náhledy různých zainteresovaných skupin na transformaci systému psychiatrické péče, jejich motivy a zájmy se pochopitelně různí. Obavy z komplikací a nevýhod, které by transformace mohla přinést jednotlivým skupinám poskytovatelů a organizátorů péče, vedou k zakonzervování současného stavu.

Hlavním zaklínadlem k odkládání změny jsou však peníze, respektive jejich nedostatek. České zdravotnictví vydává na psychiatrickou péči ve srovnání s jinými oblastmi zdravotní péče (i ve srovnání s výdaji na psychiatrickou péči v jiných zemích EU) velmi málo finančních prostředků. Diskriminace duševně nemocných se tak promítá i do diskriminace oboru psychiatrie. Na rozvoj komunitní psychiatrické péče, která může pacientům i celému systému přinést větší efekt, nejsou peníze. Na miliardové investice do zanedbaných areálů psychiatrických léčeben, kde se koncentruje většina lůžkové péče, státní rozpočet rovněž nemá. Výsledkem je patová situace, na kterou doplácejí především vážně duševně nemocní lidé a ti zdravotničtí a sociální pracovníci, kteří chtějí, aby jejich práce měla pozitivní výsledek a smysl. Česká asociace pro psychické zdraví se na potřebu transformace psychiatrické péče dívá především z hlediska lidí, kteří trpí vážným duševním onemocněním a z hlediska jejich blízkých. Opakované hospitalizace a předepisování drahých neuroleptik mají pro pacienty – bez zajištění návazné zdravotně sociální péče dostupné z místa bydliště – stejný efekt, jako plivání léků do záchodu.

Právo duševně nemocných na zdravotní péči a sociální služby odpovídající současným požadavkům je zakotveno v řadě mezinárodních dokumentů přijatých také Českou republikou. Charakter potřebných změn systému psychiatrické péče v naší zemi ukazují dokumenty Evropské unie, OSN a dalších mezinárodních institucí, které se zasazují o humánní a spravedlivý přístup k lidem ohroženým diskriminací a sociálním vyloučením.

Velký význam pro odpovědnou přípravu transformačních kroků mají zkušenosti vyspělých států, kde transformace systému psychia­ trické péče již několik desetiletí probíhá. Česká republika se může poučit i z chyb, kterých se při transformaci systému psychiatrické péče v druhé polovině minulého století dopustili reformátoři například v USA nebo v Itálii. Daleko větším rizikem než jaké by přinesla promyšlená proměna struktury psychiatrické péče, je odsouvání potřebných změn a prodlužování současného stavu.

Psychicky nemocní jsou v Česku diskriminováni

V České republice jsou psychiatričtí pacienti diskriminovanou a stigmatizovanou skupinou občanů. Z povahy jejich onemocnění plyne,

10.6.2010 11:35:51

5

zprávy z čapz

že nemohou v dostačující míře hájit své zájmy a práva. V tomto směru (stejně jako v každodenním praktickém životě) jsou odkázáni na pomoc svých blízkých a na pomoc všech, kdo v jejich prospěch mohou ovlivnit veřejné mínění a rozhodovací procesy v politické oblasti.

Vztah veřejnosti ke spoluobčanům trpícím duševní nemocí je zatížen nevědomostí a předsudky. Mnoho rodin se za své nemocné příslušníky stydí. Strach z duševních nemocí vede u velké části populace k přesvědčení, že „blázni jsou nebezpeční, a proto patří do blázince“. Této mentalitě odpovídá praxe nedobrovolného umístění lidí v akutní psychické krizi do velkých psychiatrických léčeben, bez dostatečného zajištění jejich následné rehabilitace a resocializace, což nakonec vede k jejich trvalému vyřazení z běžného života. Předsudkům společnosti odpovídá faktická lhostejnost politiků k osudům duševně nemocných občanů.

Tendence veřejnosti raději nevidět problémy vážně duševně nemocných lidí a nedostatek informací o povaze a důsledcích psychického onemocnění (na kterém se podílí nezájem médií), vytvářejí

esprit 5-6-10.indd 5

Scorpions and Centaurs, Flickr.com

V nedávno revidované Koncepci psychiatrické péče Psychiatrické spolelčnosti ČLS JEP se píše: Česká republika patří mezi menšinové země v Evropské unii, které nemají vládní program péče o duševní zdraví. Důsledkem je nesystematičnost při zřizování psychiatrických institucí, chybějící nebo nerovnoměrně rozmístěné ambulantní služby, zastaralá struktura lůžkové kapacity, nedostatek zařízení komunitní péče. Dostupnost psychiatrické péče je neuspokojivá, obor psychiatrie je v České republice dlouhodobě nedostatečně finančně zajištěn a jeho rozvoj je ve srovnání s většinou zemí Evropské unie zanedbán a opožděn.

zdání, že transformace psychiatrické péče v České republice není naléhavým problémem. Opak je však pravdou.

Celospolečenské předpoklady zahájení transformace

Diskriminací, stigmatizací a s tím souvisejícím zanedbáváním zdravotní a sociální péče trpí statisíce duševně nemocných a jejich rodin. Pacienti a rodinní příslušníci jsou bohužel spíše obětí současného systému než jeho aktivními reformátory. Na hlavní roli při prosazování transformace systému psychiatrické péče nemají pacientské a rodičovské organizace dostatek vlivu a finančních prostředků. Mají však důvěru duševně nemocných lidí a jejich blízkých.

Prostřednictvím médií mohou oslovit širokou veřejnost a seznámit ji s přesvědčivými lidskými příběhy a příklady selhávání systému psychiatrické péče u nás.

K zahájení transformace systému psychiatrické péče v České republice je nezbytná změna diskriminační a stigmatizační

10.6.2010 11:35:52

6

zprávy z čapz

c­ elospolečenské atmosféry. Nelze očekávat, že dojde k uvolnění dostatečného objemu finančních prostředků a k zahájení promyšlené transformace celého systému, aniž by se osud duševně nemocných lidí stal politickým tématem a aniž by se humánnější péče o duševně nemocné stala obecně uznávanou hodnotou a zřetelně artikulovaným požadavkem veřejnosti.

Velký vliv na změnu veřejného mínění mohou mít rodiny a přátelé psychiatrických pacientů. Většina občanů má ve své širší rodině někoho, kdo trpí psychickou poruchou. Osudy pacientů a příběhy rodin (matek), které o ně pečují, mohou oslovit širokou veřejnost a přispět ke změně náhledu na duševně nemocné.

Veřejnost a také politická reprezentace musí dostat jasný signál, že změna podmínek péče o duševně nemocné je nezbytná.

Pokud chceme patřit k vyspělým státům Evropské unie, nemůžeme tolerovat dlouhodobé přehlížení potřeb a práv duševně nemocných lidí.

Kdo může být iniciátorem transformace?

Iniciátory a hlavními nositeli myšlenky transformace systému psychiatrické péče by měli být poskytovatelé péče. Především lékaři jsou zodpovědní za kvalitu poskytované péče (odpovídající soudobým poznatkům medicíny založené na důkazech) a jsou také těmi, kdo mají největší přehled o moderních organizačních formách zajištění kvalitní psychiatrické péče. V ambulancích i v lůžkových zařízeních se psychiatři a další odborníci každodenně zblízka setkávají s psychiatrickými pacienty a jejich problémy a také s bariérami současného systému psychiatrické péče.

Velký díl odpovědnosti za organizaci, financování a kvalitu psychiatrické péče nese ministerstvo zdravotnictví. Podílí se na tvorbě zákonů a vydává podzákonné normy, které regulují fungování systému zdravotní péče. Ministerstvo zdravotnictví je zřizovatelem většiny psychiatrických léčeben. Má také velký vliv na rozhodování Všeobecné zdravotní pojišťovny, která je největším plátcem psychia­ trické péče.

Zajištění sociálních služeb pro duševně nemocné občany spadá do rezortu ministerstva práce a sociálních věcí. Transformace systému psychiatrické péče směrem k většímu rozvoji komunitní péče není myslitelná bez úzké součinnosti s ministerstvem práce. Problematika transformace se týká také ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti.

V oblasti zajišťování služeb pro duševně nemocné občany se angažují nestátní neziskové organizace, kraje a obce. Prosazovat práva duševně nemocných se snaží například Národní rada osob se zdravotním postižením. Pracuje zde skupina pro přípravu zákona na ochranu lidí s duševním onemocněním. Promyšlená a odpovědná příprava transformace systému psychiatrické péče předpokládá spolupráci všech výše zmíněných subjektů.

Příprava transformace

Příprava transformace systému psychiatrické péče by měla probíhat ve třech liniích. První se týká vztahu veřejnosti k duševně nemocným lidem, druhá diskuse mezi odborníky a třetí opatření na celostátní úrovni.

První linie

Česká asociace pro psychické zdraví považuje za nutné, aby veřejnost byla lépe informována o povaze duševních onemocnění a o potřebě lidštějšího přístupu k duševně nemocným lidem.

Jedním z nástrojů k dosažení tohoto cíle je mediální kampaň zaměřená proti stigmatizaci a diskriminaci psychicky nemocných.

Povinnost zabránit nespravedlivé diskriminaci a stigmatizaci velké skupiny občanů má nepochybně stát. Profesionálně vedená kampaň

esprit 5-6-10.indd 6

by proto měla být financována z prostředků státního rozpočtu (na základě grantového řízení) nebo z fondů EU. Ke zlepšení vztahu veřejnosti k duševně nemocným mohou dále přispět různé kulturní a osvětové akce, vzdělávací programy na školách, preventivní programy v oblasti zdravotnictví a podobně.

Diskriminační atmosféru ve společnosti mohou ovlivnit veřejná vystoupení známých osobností (především v televizi), publikační aktivity (články v novinách a časopisech, knižní publikace) i aktivity a prezentace na internetu.

Druhá linie

Ve druhé linii musí dojít k základní shodě poskytovatelů, organizátorů a plátců psychiatrické péče na podobě transformace. V diskusích musí dostat prostor také zástupci pacientských a rodičovských organizací a poskytovatelů sociálně zdravotních služeb.

Důležitým fórem pro přípravu transformace je jistě Psychiatrická společnost, její výbor a pracovní skupiny. Pro uplatnění požadavků a připomínek všech zainteresovaných skupin je však třeba vytvořit širší pracovní grémium, které by připravilo podklady pro jednání s představiteli vlády a parlamentu. Charakter změn systému psychiatrické péče a jejich načasování musí být prodiskutován také se zástupci zdravotních pojišťoven, s řediteli psychiatrických léčeben a s pracovníky jednotlivých ministerstev.

Konkrétní kroky transformace systému psychiatrické péče musí schválit vláda. Podklady pro její jednání by měla připravit meziresortní komise – složená ze zástupců ministerstva zdravotnictví, ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti – za účasti zástupců zdravotních pojišťoven, psychiatrické společnosti a uživatelů psychiatrické péče (rodičovských a pacientských organizací).

Třetí linie

Ve třetí linii by měla probíhat jednání s představiteli státu o vytvoření národního programu péče o duševní zdraví jako rámce pro uskutečnění transformace a perspektivní fungování systému psychiatrické péče. Jeho stěžejní myšlenkou by mělo být provázání zdravotní a sociální péče. Na akutní psychiatrickou léčbu musí navazovat systém rehabilitace a sociálních služeb, který umožní duševně nemocným lidem návrat do života společnosti.

Příprava transformace systému psychiatrické péče musí zahrnovat i úpravu současné roztříštěné a nedostatečně propracované legislativy.

O co nám jde

Zahájení transformace systému psychiatrické péče a jeho promyšlené uskutečňování může přinést velký prospěch psychiatrickým pacientům a jejich blízkým. Pro mnoho duševně nemocných lidí je už bohužel pozdě. Vážnou duševní chorobou však každoročně onemocní tisíce dalších, převážně mladých lidí. Pro ty je vytvoření moderního, vyváženého systému psychiatrické péče nadějí do budoucna. Nejen jim, ale každému člověku v České republice, který trpí vážnou duševní poruchou, ať je mu čtrnáct nebo pětapadesát let, může efektivnější a provázanější systém psychiatrické péče (zdravotní a sociální) přinést zlepšení kvality života. Právě o to jde i České asociaci pro psychické zdraví. Česká asociace pro psychické zdraví nemůže být o mnoho více než jen hlasem těch, kteří jsou v České republice nespravedlivě přehlíženi a diskriminováni – lidí trpících vážnými duševními chorobami a jejich blízkých. Chceme důrazně upozornit, že tito lidé mají stejné potřeby a práva jako každý jiný občan České republiky.

MUDr. Martin Jarolímek prezident České asociace pro psychické zdraví

10.6.2010 11:35:52

7

aktuality

Mezinárodní konference expresivních terapií

I psychicky nemocným zemřel ochránce práv

P

o krátké nemoci zemřel 9. května 2010 ombudsman Otakar Motejl. Od roku 2000, kdy byl zvolen do funkce ombudsmana, systematicky navštěvoval místa, kde lidská práva mohou být odepírána nebo nedostatečně naplňována. Otakar Motejl poukazoval také na nedostatky ve fungování psychiatrické péče u nás. V roce 2008 navštívil se svými spolupracovníky osm náhodně vybraných psychiatrických léčeben. Z těchto kontrol byla vypracována podrobná zpráva. Mezi hlavními problémy, na které poukázal je nedostatečné respektování lidské důstojnosti a práva na soukromí.

Zdůraznil také fakt, že ­neexistuje ­dostatečná

síť ­návazných sociálních služeb. Podle jeho názoru, mnohé zjištěné nedostatky v péči o psychicky nemocné plynou z dlouhodobého podfinancování této oblasti.

O dodržování základních práv občanů bojoval jako jeden z mála odvážných právníků už v období totality a po listopadu 1989 pokračoval ve snaze o prosazení základních pravidel fungování právního státu. V úřadu ombudsmana se na něj občané obraceli s nejrůznějšími problémy a případy, při kterých mohlo dojít k porušování lidských práv.

Otakar Motejl byl podle výzkumů veřejného mínění považován za jednoho z nejdůvěryhodnějších ústavních činitelů.

–red–

Od 18. do 19. června 2010 se v Praze, v prostorách DAMU, uskuteční konference Space for Art Therapies věnovaná „terapii uměním“. Vzniká ve spolupráci České arteterapeutické asociace, Asociace dramaterapeutů České republiky, České muzikoterapeutické asociace a České asociace taneční a pohybové terapie.

Na dvoudenní konferenci vystoupí významné osobnosti a lektoři z oblasti expresivních terapií. Vystoupí také zajímaví zahraniční hosté. Pro účastníky budou připraveny poutavé workshopy z oblasti arteterapie, dramaterapie, muzikoterapie a taneční pohybové terapie. Více informací a přihlášku najdete na www.expresivniterapie.org.

–red–

Fantazie v Café Na půl cesty

Přibývá dětí s psychickými problémy

O

d pondělí 8. 6. probíhá v Café Na půl cesty, v Centrálním parku Pankrác v Praze 4, výstava s názvem Znamení horoskopu. Svá díla tu prezentuje výtvarnice Michaela Vlčková, která netradičně pojala znamení horoskopu, jež jsou hlavním tématem její první výstavy. Jak sama říká, obrázky tvoří podle své vlastní fantazie, a používá k tomu především techniku kresby.

Výstava se koná pod záštitou občanského sdružení Baobab, v jehož výtvarném ateliéru Michaela tvoří. Výstava potrvá do července 2010. Informace o programu v Café Na půl cesty najdete na www.greendoors.cz. –red–

Dětí s psychickými problémy stále přibývá.

Tomuto trendu se koncem května věnovali také čeští pediatři na svém odborném kongresu. Problémem se čím dál více zabývají i odborné lékařské časopisy v zahraničí.

Podle primáře dětské psychiatrie v pražské motolské nemocnici Jiřího Koutka, mají největší vliv na psychické potíže dětí problémy v rodině a vysoká rozvodovost. „Máme nedostatek odborníků, kteří by dokázali odhalit skutečnou příčinu potíží a mohli vést potřebnou terapii,“ myslí si Vladimír Mihál přednosta Dětské kliniky FN a FL UP v Olomouci.

Zdroj: MF Dnes

Mezi ploty se setkalo na 30 tisíc lidí

esprit 5-6-10.indd 7

nedokážeme z našich příjmů podporovat,“ řekl Holý.

Festival se tradičně zastavil také v psychiatrických léčebnách v Dobřanech u Plzně a v Brně.

–red–

Sjon, Flickr.com

O

víkendu 5. a 6. června se v Areálu Psychiatrické léčebny Bohnice, jako každý rok, odehrál divadelní a hudební festival Mezi ploty. Festival již devatenáctým rokem pomáhá zbavovat tabu oblasti psychiatrie a odstraňovat předsudky vůči duševně nemocným. V letošním ročníku se značně zapojila sama léčebna a terapeutické dílny. Její sekce byla pojata více happeningově a na hudební scéně účinkovaly kapely pacientů a terapeutů.

Díky slunečnému počasí přišlo na festival až 30 tisíc lidí. Podle ředitele Psychiatrické léčebny Bohnice Martina Holého se vybralo skoro půl milionu korun. „Výtěžek bude použit na rozvoj terapeutických dílen a aktivit pro pacienty, které

Psychiatrické sestry z celého světa v Praze V polovině dubna se v Praze konal II. evropský kongres psychiatrického ošetřovatelství. Akci organizovala psychiatrická sekce České asociace sester (ČAS) ve spolupráci s Evropskou asociací psychiatrických sester HORATIO. Do Prahy se sjelo téměř 300 delegátů z 31 zemí světa. Mottem konference bylo „Budování mostů“ jak mezi profesionály, klienty a rodinami, tak mezi jednotlivými zeměmi a kulturami. Jak později zdůraznil prezident HORATIO, stejně důležité jako stavění mostů je také jejich údržba. Tématem diskusí byla například role sester v perinatální psychiatrii, vzdělávání psychia­ trických sester a přístup k pacientům se sebevražedným jednáním.

–red–

10.6.2010 11:35:52

8

blog

Česká psychiatrie a lidský přístup Z české psychiatrie se vytratilo slovo člověk. V systému psychiatrické péče, který u nás stále přetrvává, se psychiatr nestará o člověka a o jeho život, ale o odstranění psychiatrických symptomů. Na sociální, pracovní a osobní potřeby člověka nemá čas. edna návštěva u psychiatra trvá v České republice průměrně deset minut. Pro pacienty se schizofrenií je to hodně málo. Deset minut v ambulanci psychiatra stačí tak na otázku „Ještě máte ty hlasy?“ nebo „Ještě po vás jde ruská mafie?“ a na předepsání léků. Nic víc. Ambulantní psy­chiatr nemá během desetiminutové návštěvy čas rozebírat s pacientem jeho partnerské vztahy, nebo jestli má problémy s erekcí.

Takže se na tyhle věci raději neptá, i když jsou velmi důležité a vedou k sekundárním psychickým problémům.

Schizofreniků v posledních letech přibývá. Po staletí jich bylo stabilně jedno procento, teď se to blíží ke dvěma. Pokud k nim připočítáme nemocné s bipolární poruchou a s těžkou poruchou osobnosti – tvoří společně více než čtyři procenta populace. Těžkou duševní nemocí tedy trpí čtyři až pět lidí ze sta. Kde ale jsou?

Do psychiatrických zařízení nechodí zdaleka všichni. S těžkým postižením nemohou normálně žít a někde tu vedle nás vegetují.

U mnohých je neochota jít na psychiatrii symptomem jejich nemoci. Schizofrenik může být přesvědčen, že je naprosto v pořádku nebo že je třeba Ježíš Kristus. Spousta nemocných kouří trávu a vyhulí si mozek z hlavy. Jeden z deseti schizofreniků skončí život sebevraždou.

Schizofrenie je přitom nejdražší psychiatrické onemocnění a třetí nejdražší onemocnění vůbec. Nejde jenom o velmi drahé léky, ale také o další nepřímé náklady. Schizofrenie vzniká nejčastěji mezi čtrnáctým a dvacátým rokem života, to znamená, že nemocný člověk nikdy nenastoupí do práce, netvoří ekonomické hodnoty. V České republice bohužel není dostatečně zajištěna návazná péče o psychia­ trické pacienty, a tak drahá farmakologická léčba bez psychoterapie a individuálně zajišťované sociální péče, mnohdy naprosto ztrácí efekt.

Typický příběh schizofrenního pacienta začíná nedobrovolnou hospitalizací. Následují opakované hospitalizace v psychiatrické léčebně, nejčastěji dvakrát do roka (každá v průměru na čtyři týdny), plný invalidní důchod, závislost na rodičích. Pokud duševně nemocný člověk s rodiči nevychází nebo rodinu nemá, je agresivní, chová se asociálně, končí mnohdy jako bezdomovec. Vypadne ze systému zdravotní i sociální péče a nikdo nemá zákonnou povinnost postarat se o něj. Čím závažnější je psychiatrické onemocnění, tím víc vyžaduje komplexní přístup. Pokud je psychotické onemocnění tak závažné, že prosákne do všech sfér života, pracovní, sociální i osobní, je nutné věnovat pozornost člověku se všemi uvedenými okruhy prob­ lémů. Znamená to mít dostatek času promluvit s ním, naslouchat všemu, co ho trápí, a snažit se mu pomoci. K tomu je ale potřeba, aby fungoval ucelený systém komunitní péče. A ten v Česku nefunguje.

esprit 5-6-10.indd 8

Jde o to, aby se člověku, který potřebuje pomoc třeba v pracovní oblasti, někdo věnoval, aby mu pomohl zajistit například chráněnou tréninkovou práci nebo normální zaměstnání na částečný úvazek nebo mu jenom ukázal, kde se hledají na internetu pracovní možnosti.

Spousta pacientů má obrovské dluhy, nejčastěji jsou to dluhy z toho, že jezdí načerno městskou hromadnou dopravou a nezaplatí pokutu. Za pět, deset let dluh naroste, pak dluží třeba sto tisíc a stále se to navyšuje.

Duševně nemocným lidem, kteří mají tyhle potíže, by mohli pomoci sociální pracovníci. Lze třeba úspěšně argumentovat na dopravním podniku, že dlužník je psychicky nemocný, ale někdo se tomu musí intenzivně věnovat, což stojí čas. Problém je v tom, že zdravotní pojišťovny sociální práci nehradí a dotace z ministerstva práce jsou čím dál tím menší, takže v Denním psychoterapeutickém sanatoriu Ondřejov doplácím na sociální pracovníky z vlastní kapsy. Oproti minulému roku jsme letos obdrželi pouze třetinu potřebných peněz.

MUDr. Martin Jarolímek http://blog.aktualne.cz/blogy/martin-jarolimek.php Psychiatr, narozen 1955 v Praze, vystudoval medicínu na 1. LF UK, zakladatel a hlavní lékař Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov, kde se věnuje především léčbě schizofrenie.

Hájí zájmy duševně nemocných a jejich rodin. Je zakladatelem a prezidentem České asociace pro psychické zdraví. Stál u zrodu dalších pacientských a rodičovských organizací (Sympathea, Fokus, Green Doors, Baobab) a iniciativ k transformaci systému psychiatrické péče v ČR.

Diskuse katango Milý Martine, nevím, jak dobře znáš situaci ambulantů. Pokud se pacientům věnují tak, jak by dle tebe (i dle mne) měli, jsou zdravotními pojišťovnami pokutováni a sankcionováni. Není to tak dávno, kdy jedna ZP vypověděla smlouvy psychiatrům, kteří vykazovali hodně psychoterapie. Průměrná úhrada na jedno rodné číslo je kolem 1500 Kč za půl roku. Na jednoho pacienta, o kterého pořádně pečuješ a kterému se věnuješ, potřebuješ tak deset pacientů, kteří ti jednou za kvartál zavolají. Jinak zpláčeš nad výdělkem, a to doslova. A to ještě nemluvím o limitech na léky. Možná by nebylo špatné, kdyby ses snížil k tomu, popovídat si s nějakým podle tebe tak necitlivým a lhostejným ambulantem, možná bys zjistil úplně něco jiného, než tady píšeš. Jinak – dlouho už jsme se neviděli – já jsem v invalidním důchodu po mrtvici, ke které jsem přišla tak, že jsem v zájmu svých pacientů nebrala ohled na svoje zdraví. Měj se. Zdraví Kateřina Baziková

10.6.2010 11:35:52

9

péče

Pomáhá mi Itareps Píšu vám, protože bych vás jako spolupacienty a uživatele stejného oboru medicíny chtěla informovat o možnosti, kterou tato oficiální medicína alternativně nabízí.

M

ám schizoafektivní poruchu a mám to už léta.

Neřeším to jako diagnózu, ale snažím se s tím žít.

Někdy to jde dobře (pořád pracuju ve stejné firmě) a někdy hůř (už 4x jsem si odskočila do Bohnic srovnat myšlenky). Pořád se nemůžu smířit s tím, že moje fungování závisí na lécích. I proto mám snahu brát jich co nejméně a nejlépe vůbec žádné, ale pak ty konce…

Teď to bude znít jako z reklamy, ale posledních 14 měsíců jsem relativně v pohodě, protože jsem objevila jeho. Není to doktor, není to terapeut, ani zázračný prášek.

Je to program, který byl vytvořený pro psychotické pacienty, jménem Itareps.

Využívá moderní techniku a funguje tak, že uživatel jednou týdně posílá pomocí SMS zprávy a jednoduché číselné stupnice odpověď na několik stále stejných otázek o aktuálním stavu, spánku apod. Program, který tato data anonymně vyhodnotí, dává následně e-mailovou zprávu ošetřujícímu lékaři. Ten sám zareaguje na výraznější zhoršení zdravotního stavu a kontaktuje vás, dá doporučení nebo změní medikaci.

Pro někoho může být výhodou, že součástí programu mohou být i nezávislé SMS od pacientova rodinného příslušníka nebo kamaráda. Víme, jak těžce naši blízcí prožívají náš stav i trvalou obavu z jeho možného zhoršení. Může jim to dát možnost aktivně situaci zhodnotit a nebýt jenom ve vleku událostí. Pak ­s ystém

v­ yhodnocuje kombinaci těchto údajů a může poskytnout ucelenější obraz situace. Ale i sólové sebehodnocení pacientem je vypovídající, pokud k tomu uživatel přistupuje tak, že je to služba pro něj a není tedy důvod si lhát. Účelem Itarepsu je snížit množství hospitalizací v psychiatrických léčebnách, které nám dávají pěkně zabrat – hlavně po návratu. I větší propojení vztahu pacient – blízký pacienta – lékař, kdy aktivita je na všech stranách, může změnit mnohé.

Sama pro sebe vidím největší přínos v tom, že jsem si zvykla pravidelně se zabývat stavem vlastní mysli a nálad. Je to výborná prevence, pokud rozlišíme varovné signály. A výkyvy se dají včas řešit úpravou medikace, krátkou neschopenkou, návštěvou krizového centra, terapeutickým rozhovorem, ale i upozorněním okolí s žádostí o snížení pracovní nebo emoční zátěže, sportovní aktivitou, odpočinkem.

Co dodat? Využívání tohoto programu si může každý vyžádat u svého psychiatra, který vše zvládne s pomocí počítače ze své ordinace. Ale upozorňuji, že to může být i zkouška pro nás ve schopnosti prosadit svá přání, ne každý lékař pružně reaguje na vývoj v oboru.

Jana Holínská

Zdravější život – důležitá je motivace

M

noho mladých lidí s vážným psychotickým onemocněním trpí nedostatkem pohybu a nadváhou. Často záleží spíše na jejich okolí, rodičích, kamarádech a na lékařích, zda pro sebe začnou něco dělat nebo ne. K duševní nemoci patří také ztráta objektivního náhledu na vlastní tělesnost, nezájem o životosprávu, chuť něco podniknout a změnit. Jinak řečeno chybí jim motivace.

A právě to se snaží změnit Program pro dobré zdraví, o kterém jsme informovali už v minulých číslech našeho časopisu.

Podle psycholožky Leony Prokopcové, která kurzy dlouhodobě vede v Denním psychoterapeutickém sanatoriu Ondřejov v Praze 4, je dostatečná vlastní motivace klienta nejdůležitějším faktorem k úspěšnému absolvování kursu. „Když k účasti na programu přesvědčí klienta třeba rodiče, ale on sám o to nemá zájem a neví, proč by se měl zajímat o to jak jí a co dělá, proč by měl sportovat, tak to je už dopředu odsouzené

esprit 5-6-10.indd 9

k záhubě,“ vysvětluje Prokopcová. „To kdo se kurzu účastní, necháváme v režii psychia­ trů. Ti o programu říkají svým klientům, u kterých si myslí, že by to bylo potřeba a snaží se je nějak motivovat. Někdy se to povede někdy ne,“ konstatuje Prokopcová.

Jeden kurz v Denním sanatoriu Ondřejov právě probíhá. Pacienti se tu setkávají jednou týdně na dvě hodiny pod vedením psycholožky a fyzioterapeutky. „Pomáháme hlavně lidem, kteří berou antipsychotika a v důsledku toho mají problémy s nadváhou nebo obezitou,“ říká o programu Prokopcová.

Nejsou to ale jen léky, které způsobují obezitu. Pacienti jsou v důsledku nemoci často pasivní, nehýbou se a mají špatné stravovací návyky. „Třeba si zapomenou dát přes den oběd, a potom si dají velkou večeři, protože se potřebují najíst za celý den, nebo zjistíme, že nepijí nic jiného než kafe nebo kofolu, což je opravdu nezdravé,“ vysvětluje Prokopcová. „V rámci našeho kurzu by se měli dostat do kolejí, které povedou lepším směrem,

pacienti si totiž často sami neuvědomují, že špatné životní návyky mají také vliv na jejich psychiku,“ dodává. Každý dostane na začátku kurzu pracovní sešit, který dává k dispozici farmaceutická firma Eli Lilly, ta dlouhodobě financuje celý projekt. „Program je dobře strukturovaný, takže si myslím, že není nutné, aby program vedl psycholog. Můžou ho vést zdravotní sestry a terapeuti. Možná psycholog tam může vnášet nějaká hlubinnější témata, ale myslím, že to není nutné,“ říká skromně psycholožka Leona Prokopcová. „Tenhle program by měl zůstat stručný, jasný, přehledný a svým způsobem i zábavný. Ať si píšou jídelníčky, ať se u toho trochu zasmějou. Tím se zároveň podporuje skupinová motivace,“ dodává Prokopcová. Stejně tak i sešit je řešen srozumitelně a prakticky, takže klient může pracovat i mimo setkání, zapisuje si jídelníček a cíle, které se mu podařilo dosáhnout. Jsou tu také praktické rady, které pacienta motivují, aby ve své snaze vytrval.

Josef Gabriel

10.6.2010 11:35:53

10

téma

K čemu je dobrá arteterapie Umění je především stav duše.

— Marc Chagall

M

ožná jste se už setkali s arteterapií – třeba jako účastníci některého z mnoha různých kurzů, seminářů a výcviků věnovaných tomuto oboru, nebo jako rodiče pacientů, kteří se prakticky zapojují do práce některé arteterapeutické skupiny.

Arterapie je psychoterapeutická metoda která pomáhá vizuálně vyjádřit naše nejhlubší pocity a myšlenky, které často nedokážeme pojmenovat slovy. Prostřednictvím výtvarné tvorby usnadní zachytit správný význam a odstín toho, co cítíme, z čeho máme strach. Je to vlastně léčba uměním, nebo spíše vlastní výtvarnou tvorbou.

Nezáleží na tom zda je člověk výtvarně nadaný. V arteterapii se nehodnotí umělecké provedení děl. Důležitý je tu prožitek tvorby, schopnost přenést sebe sama a to co nás tíží do vizuální podoby, a vytvořit jakýsi „duševní autoportrét“. Během terapie se často objeví náměty, které jsou zasuty hluboko v podvědomí. Člověk o nich neví, ale přitom mu způsobují psychické problémy. Dá se říci, že je zviditelněno neviditelné. Pokud k tomu prostřednictvím malby, kresby, modelování nebo jiných uměleckých technik dojde, může se tato skutečnost stát první fází léčebného procesu. Pacient prostřednictvím svého výtvoru

identifikuje své problémy a snaží se je překonávat. Neverbální komunikace může být někdy jedinou možností, jak s pacientem navázat kontakt.

Například pro pacienty se schizofrenií může být řeč výtvarných symbolů často jediný jazyk, kterým jsou schopni hovořit.

Kresby také vyjadřují chorobné změny u psychotických pacientů, dá se z nich vyčíst začínající psychotický proces nebo jeho relaps ještě dříve, než je to možné postihnout jinou klinickou nebo psychologickou metodou.

Magdalena Martínková

Beate Albrich: psychiatři nevnímají arteterapii jako možnost léčby Arteterapie je často zaměňována s keramickou dílnou či kroužkem. Nejde o to vyrobit s klienty hrneček, zlepšit styl malby nebo vyplnit jejich volný čas. Jde o léčbu duše.

A

rteterapie má klienta dostat k sobě. Často se pracuje se zavřenýma očima. Prostřednictvím umělecké techniky dostávám klienta do jeho prožívání a pak spolu pracujeme na jeho životních tématech,“ konkretizuje rozdíl mezi běžnou tvorbou a arteterapií diplomovaná arteterapeut­ ka Beate Albrich, která se řadu let věnuje také arteterapii u klientů s psychotickými poruchami.

Spor o arteterapii

Usazení arteterapie do kontextu psychoterapeutické péče se povedlo díky vzniku České arteterapeutické asociace (ČAA). Ta působí od roku 1997, vydává standardy, vypořádala se s etickými aspekty arteterapie, vypracovala pravidla vzdělávání. Ta však v praxi stále nejsou zřetelně nastavena. Vedle psychoterapeutického vzdělání potřebují arteterapeuti také výtvarné vzdělání, ale poměr těchto dvou složek

esprit 5-6-10.indd 10

se různí. „Vyučuje se na sociálních i pedagogických fakultách, kam arteterapie úplně nepatří nebo je pak víc sociálním než zdravotním oborem,“ říká Beate Albrich. Pětiletý kurz akreditovaný pro zdravotnictví nabízí ČAA prostřednictvím SUR (Sdružení pro výcvik a vzdělávání v psychoterapii), ale studovat arteterapii lze také třeba na Vyšší odborné sociálněpedagogické škole v Praze nebo na Akademii sociálního umění Tabor. „To je konflikt celé arteterapie, kam vlastně patří. Jde o klinickou arteterapii nebo je to jakási sociální terapie, pokud něco takového vůbec existuje,“ dotazuje se Beate Albrich. Klinická arteterapie je podle ní přesně definovaná a výuka má velmi jasně stanovený cíl. „Výstupem je klinický arteterapeut, který může pracovat s nemocnými klienty a jejich různými diagnózami a pracuje na jejich introspekci stejně jako psychoterapeut. Sociální oblast arteterapie patří do škol či rehabilitačních zařízení. Ale nejde o žádné umělecké kroužky,“ zdůrazňuje Beate Albrich.

Duševně nemocní nemusí nutně malovat

Stejně jako psychoterapie má i arteterapie řadu směrů (analytický, antropologický, behaviorální), které jednotlivé arteterapeuty při jejich působení na klienty ovlivňují. Takže nelze úplně přesně říct,

10.6.2010 11:35:53

téma

11

Zlatý meziprostor (2009) „Na své poslední výstavě jsem se zabývala tím, co pro mě znamená meziprostor, jak se v něm cítím a jak ho výtvarně překládám,“ říká Beate Albrich.

jak má skutečný arteterapeut pracovat. „Základem je práce s výtvarným materiálem a s člověkem, navázání terapeutického vztahu, díky němuž je terapeut schopen rozeznat, co se v člověku děje, rozvinout požadované téma, ve kterém by mohl klient vyzkoumat svoje bytí a něco na něm změnit,“ popisuje možnosti terapeutické práce Beate Albrich. Když propukne duševní nemoc, obraz světa se rozpadá, ztrácí tvar a to hlavně v akutní fázi onemocnění. „Nemocného člověka takový stav překvapí i v pokročilém věku, pokud však nemoc propuká poprvé a člověk je mladý, je to ještě větší nápor,“ říká Beate Albrich a poukazuje na zlom v pubertě, kdy zdraví jedinci vnímají svůj svět prostřednictvím symbolů, takové vnímání je nemocným cizí. Pro starší lidi, kteří se lépe znají je arteterapie dobrou prevencí, počínající psychózu často lidé ve vlastní tvorbě rozpoznají sami.

U osob s psychotickou poruchou je v arteterapii rozhodující, zda je klient v akutní nebo klidové fázi choroby. „Ze stavu mysli se odvozuje zručnost a velmi důležitá soustředěnost. Tomu přizpůsobuji pracovní rytmus, nebo měním materiál,“ vysvětluje.

Mezi technikami převažuje malba, ale i výběr umělecké techniky závisí na přípravě terapeuta. „Nejčastější je asi malba, což ale spíš souvisí s mojí leností připravit například těžké kameny.

esprit 5-6-10.indd 11

Není ale pravidlo, že duševně nemocní musí nutně malovat.

I když je musím dost motivovat, zvlášť když pracuji ve skupině.

Lidé s psychickým onemocněním se nechtějí příliš hýbat, používat velké nástroje, jsou to pro ně náročné přípravy,“ říká Beate Albrich.

Arteterapeut versus psychiatr

Má být arteterapie považována jen za součást psychoterapie, jak na ní nahlíží většina psychiatrů nebo má být vnímána jako svébytný obor, jak ji vidí také Beate Albrich? Spolupráce arteterapeuta s psychiatrem je podle ní prospěšná ale není to nutná podmínka. „Arteterapie je velmi intimní a záleží na klientovi, jestli chce do takové komunikace zapojit ještě někoho dalšího,“ popisuje možnosti interdisciplinárního týmu B. Albrich. Vztah mezi arteterapeuty a psychiatry není úplně vyrovnaný. „V léčebnách je arteterapie považována za podřadnou činnost. Bývá vnímána spíš jako plnění volného času. Když se některý lékař hodně snaží, může arteterapii brát jako diagnostický nástroj. Ale psychiatři nevnímají arteterapii jako možnost léčby,“ doplňuje Beate Albrich, která malbu jako terapeutický prostředek využívá, stejně jako řada psychiatrů, i sama pro sebe.

10.6.2010 11:35:54

12

téma meziprostor znamená, jak se v něm cítím a jak ho výtvarně překládám. Pracuji hlavně s asambláží – sbírám věci jako třeba odpadky, fotografie, plakáty a pak na ně maluji,“ popisuje Beate Albrich svou vlastní arteterapii. Její nový projekt ji představí jako ženu vnitřně i navenek proměněnou v čase i v životě. „Ještě nejde o klimakterium, ale spíš o zlom v ženským bytí a vnímání moudrosti, co je na tom období hezké a co naopak těžké. Zpracovávám teď rentgenové snímky, které mi dělali při implantátu zubu. Arteterapeutická zpracování prostřednictvím nové technologie jsou ale náročná. V Čechách s tím nemáme moc zkušeností,“ dodává arteterapeutka, která studovala vysokou arteteapeutickou školu v Německu.

Světová a česká arte

Drum bun (2009) „Věnuji se vlastní terapii, výtvarno mě nejen baví, ale také léčí. Snažím se zpracovávat témata svého života.“ B. A.

Proměny ženského bytí

„Věnuji se vlastní terapii, výtvarno mě nejen baví, ale také léčí. Snažím se zpracovávat témata svého života. Na své poslední výstavě, kde jsem spolupracovala se svým bratrem, jsme reflektovali prostor mezi sourozenci. Tou dobou jsem končila v zaměstnání a měla jsem pocit, že jsem v meziprostoru. Zabývala jsem se tím, co pro mě

Využívání nových médií jako je počítač, fotografie, nebo video, není jediný rozdíl mezi českou a světovou arteterapií. Na klinické úrovni jsou ve světě v této oblasti dlouhodobě podporovány neurobiologické výzkumy. Ty prokazují funkční a pozitivní výsledky působení arteterapie na mozek. Výzkumům se zde více než k­ lientům věnuje asi polovina arteterapeutů. Takové možnosti zatím česká arteterapie nemá, zdejší výzkumy jsou spíše empirické. I proto by podle B. Albrich měla být arteterapie vyučována na univerzitách, které klinické výzkumy umožňují. Dalším rozdílem je také využívání moderních technologií. Jedinečnou šanci, jak se otevřít světovému vlivu a ukázat své vlastní kvality, bude mít česká arteterapie již v polovině června, kdy v Praze proběhne první mezinárodní konference expresivních terapií. Pořádají ji asociace, které se věnují expresivním terapiím – arte, drama, taneční a muzikoterapii. V organizačním výboru jsou také tři členové otevřeného atelieru Extraart, který je součástí Komunitního centra Fokus. „Cílem je propojení, nalézání rozdílů i prolínání jednotlivých terapií. V praxi to tak většinou funguje. Nelze dlouhé hodiny jen malovat, musím se mezi tím hýbat, vyrábět masky a hrát s nimi, používat instrumenty,“ říká Beate Albrich.

Na konferenci podle ní půjde o definování takového propojení na akademické půdě.

Petra Klusáková Více informací o Mezinárodní konferenci expresivních terapií na www.expresivniterapie.org

Kdo je Beate Elisabeth Albrich

Také Ovce v hlavě (2009) patří k životním tématům, které B.Albrich ve své výtvarné práci zpracovává.

esprit 5-6-10.indd 12

Diplomovaná arteterapeutka, která v Německu studovala dějiny umění a divadelní vědu a vysokou arteterapeutickou školu. Je psychoterapeutkou se zaměřením na člověka (PCA garantováno University of Georgia, USA), prošla výcvikem s Arno Sternem (Clolieu), je akreditovanou školitelkou psychosociální rehabilitace (Storm Holland), akreditovanou supervizorkou (EAS) a senior-lektorkou psychoterapie a arte­ terapie. Od roku 1992 pracuje jako arteterapeutka v ČR, kde od 1997 také jako psychoterapeutka provádí supervize.

V letech 1996–2002 byla ředitelkou denního sanatoria Fokus Praha, od roku 2002 je vedoucí týmu ateliéru EXTRAART, specializovaného na expresivní terapie. Specializuje se na individuální a skupinovou psychoterapii a arteterapii, individuální a týmovou supervizi, je senior-lektorka psychoterapeutického a arteterapeutického vzdělávání (třikrát komunita SUR), má praxi s komunitní prací, krizovou intervencí a psychosociální rehabilitací.

10.6.2010 11:35:54

13

Ranken Jordan, Flickr.com

téma

Arte – kurzy, semináře a vzdělávání Česká arteterapeutická asociace ve spolupráci s o. s. SUR (Sdružení pro výcvik a vzdělávání v psychoterapii) nabízí pětiletý sebezkušenostní výcvik akreditovaný pro zdravotnictví.

Universita Palackého v Olomouci pořádá v rámci institutu celoživotního vzdělávání tří semestrální kurz arteterapie určený pro pedagogické pracovníky.

Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích poskytuje v Ateliéru arteterapie vysokoškolské, bakalářské studium.

Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně nabízí čtyř semestrální doplňující pedagogické studium arteterapie, realizované v rámci celoživotního vzdělávání.

Dvouletý akreditovaný kurz v artefiletice a arteterapii u Bc. Miroslava Huptycha.

CULTIO, systematický dvouletý kurz v artefiletice a arteterapii u PhDr. Mariany Bažantové.

esprit 5-6-10.indd 13

Systematický roční kurs arteterapie u Heleny Strnadlové.

Letní dům pořádá arteterapii pro děti z dětských domovů.

Rožnovská škola v Českých Budějovicích nabízí víkendový arteterapeutický kurz a čtyř blokový a roční sebezkušenostní kurz v arteterapii.

Bc. Andrea Hanzlová doplňuje odbornou individuální a skupinovou psychoterapii o techniky arteterapie.

Akademie alternativa, instituce akreditovaná MŠMT vzdělává v arteterapii během tříletého víkendového studia.

Akademie sociálního umění Tabor vzdělává ve výtvarné arteterapii.

Atelier Extraart, Fokus nabízí dvouletý vzdělávací cyklus ve skupinové arteterapii u Beate Albrich a arteterapeutický výcvik Práce u hliněného pole.

Otevřený Ateliér poskytuje arteterapii jako výtvarnou aktivitu nejen pro zdravotně postižené.

Specializační kurzy arteterapie pod vedením PhDr. Jany Jebavé.

Akropolis v Uherském Hradišti nabízí arteterapie pro dospělé a mládež.

Anabell pořádá arteterapeutickou skupinu pro osoby postižené i ohrožené poruchami příjmu potravy.

V Psychiatrické léčebně Bohnice probíhá skupinová a individuální arteterapie.

Mgr. Veronika Pavlů vede arteterapeutické dílny.

Pražská vysoká škola psychosociálních studií pořádá seminář arteterapie.

Gracent nabízí jednoleté studium v Ostravě, Olomouci a Praze zaměřené na arteterapeutické techniky a psychologii s akreditací MŠMT ČR.

10.6.2010 11:35:55

14

téma

V závojích galerie Extraart Výtvarná díla vznikající v souvislosti s arteterapií se podobají oknům otevřeným do hlubin lidské psychiky. Nahlédnout do nich můžete v jedné z malých pražských galerií v prostorách břevnovského Fokusu.

V

komunitním centru břevnovského Fokusu jsme se potkali s autorkou květnové výstavy Martou Hanouskovou a také s artetera­ peutkou Lenkou Horákovou, která se o galerii Extraart stará. Většinou jsou zde k vidění výsledky práce v terapeutické skupině, ale tentokrát Marta Hanousková vystavuje obrazy namalované doma. Mají poetické názvy, například Zásnuby, Pohádky, Nebe plné hvězd a vesmírný čas, Dětství, Učitelé. „Myslím, že tohle není terapeutický projev, je to její umění, ne součást terapie. Když připravujeme výstavu klientů terapie, jde spíš o jejich příběhy, čím si kdo prošel, kudy šel, jaký byl vývoj. Marta tady vystavovala jako výtvarnice ne jako klientka,“ říká arteterapeutka Lenka Horáková. V rámci ateliéru Extraart vede dvě skupiny arteterapie, ale Marta Hanousková pod jejím vedením nepracovala. „Chodila jsem malovat k Beatě Albrich. Všude kam se podívám, jako bych viděla nějaké obrazy. Všechno mi něco připomíná, mám ráda svět, barvy a ani za to nemůžu, že z toho něco vznikne. Někdy už vidím v duchu výsledný tvar, ale většinou maluju bez určitého cíle,“ vysvětluje Marta Hanousková. „Znala jsem ji z atelieru Extra­ art spíš jako tanečnici a divadelnici a pak jsem viděla její křehké a něžné obrázky. Tak jsme našli obrovskou mikroténovou fólii pro malíře a na tu jsme obrazy pověsili, aby povlávaly v prostoru jako na závoji,“ usmívá se Lenka Horáková.

na tzv. expresivní terapii. Za tímto názvem se ukrývají čtyři druhy terapie – arteterapie, dramaterapie, muzikoterapie a taneční terapie. Na výcviky a kurzy sem chodí lidé, kteří osvobozují své duše ze zajetí nemoci nebo i jen každodenní šedé rutiny hrou, tancem a výtvarnou činností. Byla by to jistě škoda, kdyby si expresivní vyjádření svých duševních proměn nechávali jen sami pro sebe.

Zvlášť když jejich díla provedením a vnitřní přesvědčivostí dosahují kvality umělecké tvorby. Členové arteterapeutické skupiny mají v galerii možnost setkávat se s lidmi zvenčí a veřejnost má na oplátku příležitost poznat díla vznikající v procesu terapie duševního onemocnění, která mají velmi blízko ke kořenům každého skutečného umění.

Nejde o to podat umělecký výkon

Při práci v arteterapeutické skupině není hlavním cílem namalovat krásný obraz. „Při arteterapii jde o jiný způsob tvorby, než

když budete vědět, že obrázek bude viset někde na stěně a že se na něj budou všichni dívat. Když malujete pro diváka, přemýšlíte o tom, jestli to už náhodou někdo nenamaloval, jestli budete originální, hlavně aby to mělo nějaký váš styl. To je jiný způsob,“ říká Lenka Horáková. Podle ní obrázek vzniklý při terapii není na prvním místě výtvarným dílem, ale otiskem momentální situace lidského nitra. „Je to nějaký pocit ve vás a ten vyjádříte. Slovy by vám to třeba vůbec nešlo.

Lépe ho můžete vyjádřit tím, že ho namalujete nebo zachytíte třeba prostorově. Potom můžete říct, co se ve vás dělo,“ vysvětluje Lenka Horáková s tím, že v arteterapii jde vždycky nakonec právě o terapii a o slovo. „Když se podaří, že mi klient začne důvěřovat a začne o sobě víc mluvit, a když řekne něco, co nikdy říct nemohl, tak to je pro mě úspěch. Největší úspěch samozřejmě je, když zjistí, že už mě nepotřebuje, že může jít dál, protože dostál svého cíle v terapii. Třeba jde do práce. Mnoho lidí z našich klientů je v invalidním důchodu, a když potom zjistí, že se pak může alespoň částečně vrátit ke své bývalé profesi, tak je to úspěch pro něj, ale pro mě taky,“ říká Lenka Horáková.

–red–

Otevřený ateliér

„Galerie byla původně nevyužitá spojovací chodba. Začala se zde vystavovat díla vytvořená v rámci terapií skupinových i individuál­ ních, jindy vystavovali arteterapeuti, profesionální výtvarníci z domova i ze zahraničí a amatéři z okolí,“ tvrdí Lenka Horáková.

Myšlenka vytvořit v komunitním centru břevnovského Fokusu veřejně přístupnou galerii se podle ní dříve či později objevit musela. Navazovala totiž na to, co se zde odehrávalo a stále ještě odehrává. Pod vedením arteterapeutky Beate Albrich se v břevnovském Fokusu scházejí členové a příznivci Otevřeného atelieru Extraart, zaměřeného

esprit 5-6-10.indd 14

Arteterapeutka Lenka Horáková při instalaci výstavy.

10.6.2010 11:35:56

reportáž

15

Co skrývá Kateřinská zahrada V parku mezi Kateřinskou ulicí a Karlovým náměstím v Praze funguje už řadu let chráněná dílna. V domku stojícím kousek od psychiatrické kliniky nacházejí psychicky nemocní lidé oázu odpočinku a duševního posílení.

T

vořivé práci v příjemném prostředí chráněné dílny se věnují pacienti hospitalizovaní na psychiatrické klinice i pacienti v ambulantní péči. Všeobecná fakultní nemocnice (VFN) získala na projekt Kateřinská zahrada, chráněné pracoviště a integrační centrum ve VFN v Praze peníze z Evropského sociálního fondu. Chráněná dílna je chvályhodným příkladem propojení zdravotnických a sociálních služeb. Klientům se zde věnují terapeuti, psycholog, lékař psychiatr a sociální pracovnice. Z celkové atmosféry je znát, že je práce baví a mají z ní dobrý pocit. „Problematika sociální a pracovní rehabilitace duševně nemocných se dotýká mé každodenní práce a byla i tématem mé diplomové práce. V roce 2006 jsem mohla získané poznatky a zkušenosti využít při přípravě projektu chráněné dílny, která funguje dodnes,“ říká vedoucí projektu Mgr. Stanislava Bačkovská. Jako sociální pracovnice působí na psychiatrické klinice od roku 1980 a dobře ví, že chráněnou dílnu nelze financovat z prostředků zdravotního pojištění. „Teprve s evropskými penězi, které bylo možno využít pro tyto účely, zde mohla vzniknout chráněná dílna,“ konstatuje Stanislava Bačkovská.

Jak to v dílně chodí

Program má dvě části. Dopoledne začíná pracovní rehabilitace pro pacienty nebo, chcete-li, pro hospitalizované klienty.

Starají se o údržbu zahrady, drobné opravy nábytku a zařízení na odděleních a podobně. Pracovních míst je dvanáct, klientům se věnují dva terapeuti. Pracovní rehabilitace zabere čtyři hodiny každý všední den.

Odpoledne od 13 do 17 hodin je, nejen pro pacienty, ale i pro jejich příbuzné a přátele, otevřeno integrační centrum. „Přijít může každý, koho práce v chráněné dílně zajímá a bude se chtít podívat, co se tady dělá a jak se to dělá,“ směje se magistra Bačkovská.

Program by měl pacientům pomáhat k návratu do normálního života. Oživí si potřebné sociální dovednosti a pracovní návyky, naučí se dodržovat pracovní režim,

esprit 5-6-10.indd 15

muži, se mohou vyskytnout i různé problémy.

Terapeuti v programu pracovní rehabilitace jsou kolegové (muži), kteří pracovali nebo pracují zároveň na klinice jako zdravotní bratři,“ vysvětluje vedoucí projektu. V odpoledním programu se klientům věnují terapeutky.

Magistra Bačkovská dodává, že se za dobu, kdy dílna funguje, nevyskytl žádný závažnější problém. „Největší úskalí se objevilo asi na úplném začátku, než se projekt dostal do povědomí klientů a než byla obsazena pracovní místa,“ říká. O dění v domečku jsou pacienti psychiatrické kliniky informováni na pravidelných setkáních (tzv. komunitách), aktuální program chráněné dílny visí také na nástěnkách jednotlivých oddělení kliniky.

Budoucnost projektu mají příležitost navazovat nové sociální kontakty.

Možnost zaměstnání

Zapojit se do práce v chráněné dílně může každý psychicky nemocný člověk, ale zaměstnanci chráněné dílny se mohou stát pouze lidé pobírající invalidní důchod. „S klienty-zaměstnanci je sepsána dohoda o pracovní činnosti. Chce-li klient skončit, je výpovědní lhůta 15 denní, ale je možno se dohodnout, klidně i ze dne na den, to není problém,“ říká vedoucí projektu. Doba, na jakou se pracovní smlouva uzavírá, je individuální, nejkratší zpravidla na 6 měsíců. Klienti, kteří jsou známi z předchozího projektu, mají smlouvu na celou dobu trvání projektu. Kapacita chráněné dílny je podle magistry Bočkovské optimální. „Pracovních míst na dopolední program by se možná obsadilo i víc, avšak zahrada má určitou velikost a to, co se tam dá dělat a kolik lidí to asi zvládne, je tím limitováno. Dopoledne přichází 12 stálých klientů, pár dalších přijde z oddělení, takže je třeba zajistit, aby zhruba 15 lidí mělo pracovní náplň,“ vysvětluje Stanislava Bačkovská.

Intuice mě nezklamala

Mnoho terapeutů vybraných na začátku projektu zde vydrželo do současnosti. „Dobře jsme vybrali,“ říká Stanislava Bačkovská.

Hlavními kriterii výběru podle ní bylo odpovídající vzdělání a zkušenost s prací s psychia­ trickými pacienty, zejména u pracovních terapeutů. „Při práci s klienty, jsou to převážně

Podpora poskytnutá z Evropského sociálního fondu činí téměř devět a půl milionu korun a pokryje 85 procent z celkových nákladů. „Nemocnice platí pouze režijní náklady, související s provozem objektu, kde se chráněná dílna realizuje,“ uvádí finanční manažerka projektu Ing. Naděžda Holmanová. Realizace projektu je plánována celkem na 30 měsíců, do 28. února 2011. Jak bude po tomto datu zajištěno financování, není zatím jasné. „Přála bych si, aby chráněná dílna a integrační centrum pokračovaly. Myslím si, že projekt je přínosem pro nemocnici, psychiatrickou kliniku a zejména pro klienty. Takže doufejme, že získáme obdobné, nebo nějaké další zdroje financování,“ říká Stanislava Bačkovská .

Klienti jsou spokojeni

Že dílna je oblíbená, dokazuje i dotazník spokojenosti, který se rozdává jak lidem v dopoledním, tak i odpoledním programu. „Člověk se tu krásně odreaguje a zapomene na starosti. Dává mi to pocit svobody, uvažuji nad něčím jiným, než proč jsem tady,“ říká klientka, která chodí do odpoledního programu. Na dílně se jí nejvíc líbí atmosféra, milé terapeutky a krásně vyzdobené prostředí. Podle ní bývá integrační centrum někdy i přeplněno, ale pokud sem přijdete až později odpoledne, je místa dostatek.

Magda Haasová

10.6.2010 11:35:56

16

rozhovor

Kde hledat zdroje duchovního života Zdeněk Vojtíšek je odborným asistentem Husitské teologické fakulty UK, mluvčím Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů. Je také šéfredaktorem religionistického časopisu Dingir, který se věnuje současné náboženské scéně.

Můžete nám říci, jaký podnět vás vedl ke studiu kultů, sekt a nových náboženských hnutí?

V době studia na vysoké škole jsem konvertoval ke křesťanství a ve snaze porozumět více křesťanství i sobě jsem začal tajně navštěvovat přednášky profesora Hellera na Evangelické teologické fakultě. Jeho nezapomenutelná osobnost mě přivedla k zájmu o religionistiku; věnovat jsem se jí ale mohl až ve svobodných poměrech. Pokud to mohu sám posoudit, můj zájem o současný duchovní život (a tím tedy o různá nová hnutí) asi kdesi v hlubinách pramení z toho, že jsem se nikdy nepřestal ptát, proč jsem v mladé dospělosti konvertoval, proč jsem konvertoval právě ke křesťanství a jaké byly okolnosti, které k mé konverzi přispěly.

Po roce 1989 se na knižním trhu objevilo mnoho knih s duchovní tematikou. Co vede lidi k hladu po duchovnu a co je vlastně duchovno? Je nebezpečné zajímat se o něj?

Duchovní rozměr k člověku neodmyslitelně patří a zájem o něj je pochopitelný. Na tomto samotném zájmu nic nebezpečného není; na­ opak – podle mého názoru je velká škoda na tento rozměr rezignovat a nerozvíjet ho vědomě. Podněty pro svůj duchovní život nemusíme přijímat jen z určité tradice a prostřednictvím určité instituce (třeba církve), která je strážkyní této tradice a která se současně snaží určitou tradici inovovat. Duchovní život – a to je příznačné právě pro současného západního člověka – si můžeme sami skládat z různých zdrojů. Můžeme používat podněty z nejrůznějších náboženských tradic (proto ta obrovská knihkupecká nabídka, kterou jste zmínila) a přidávat i leccos zdánlivě nenáboženského, jako např. různé útržky politických, ekonomických nebo třeba ekologických ideologií, zážitky z umění nebo z psychoterapií, různé věštby, léčitelské metody a mnoho jiného. Charakter těchto soukromých náboženství ve stylu „udělej si sám“ je různý, ale nebývá nebezpečný. Osobně jsou mi bližší staré, osvědčené tradice, i když (anebo protože) porozumět jim a přijmout je vyžaduje více odvahy, námahy, skromnosti i pokory.

Je podle vašeho názoru společnost v Čechách spíše ateisticky založená, jak se tvrdí?

Ne, kdepak, není o nic ateističtější než jiné západní společnosti. Toto tvrzení vychází – podle mého názoru – z velkého nepochopení, které

Zdeněk Vojtíšek

esprit 5-6-10.indd 16

zaměňuje ateismus za odmítavý postoj k velkým církvím. Je to asi dáno především historickými důvody, že Čech, který nechce mít nic společného s církvemi, se prohlásí za ateistu. Při rozhovoru s takovým člověkem ovšem většinou zjistíte, že v něco věří. Třeba tomu říká kosmická energie, chodí na reiki a na jógu, každý čtvrtek je u kartářky, uznává Desatero, v pondělí má buddhistickou meditaci a čtyřikrát za rok se účastní keltských svátků. Takový člověk samozřejmě ve skutečnosti není ateista, ale jenom „nesnáší“ církve a má nedůvěru ke všemu organizovanému.

V tom je rozdíl třeba oproti Rakušanovi, který může mít duchovní život docela podobný, ale nemá problém k těmto všem aktivitám přidat ještě Vánoce v kostele a při sčítání lidu zaškrtnout římskokatolické vyznání.

Jste členem Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů. Kdy tato společnost vznikla a kdo ji založil? Kolik nových náboženských směrů v Čechách ročně přibývá a jak se o nově vzniklých hnutích dozvídáte?

Společnost byla jako občanské sdružení založena roku 1993 za účelem setkávání lidí, kteří chtěli poznávat současný duchovní život a vyměňovat si informace o jeho podobách. Těch lidí nebylo nikdy Duchovní život více než dvacet a byli a jsou to religionisté, psychologové, teosi můžeme sami logové, faráři i docela laičtí záskládat z různých jemci. Žádné přesné údaje o počtu nových duchovních spozdrojů. Můžeme lečenství neexistují, ale ročně používat podněty jich může přibýt několik málo desítek a v poslední době jich z nejrůznějších asi podobný počet zase zmizí. náboženských Nemáme žádnou agenturní síť, takže některá nová hnutí nějaký tradic. čas unikají naší pozornosti. My, kdo pracu­jeme v oboru, ale asi dříve nebo později na existenci nových společenství narazíme díky studiu, stoupencům jiných hnutí, studentům, tazatelům apod.

Na počátku bylo i křesťanství označováno za sektu a dnes jde o jedno z nejrozšířenějších náboženství ve světě vůbec. Co si o tom myslíte?

Každé nové náboženské hnutí prožívá na začátku svého působení určité napětí se svým okolím. Toto okolí může svůj odpor vůči nově vznikajícímu náboženství vyjadřovat negativním slovem sekta, ať už mu v daném kulturním okruhu a v daném čase rozumí s jakýmkoli zabarvením. Samozřejmě i současná velká světová náboženství, o jejichž vzniku máme nějaké historické informace, jako např. budd­ hismus, křesťanství nebo islám, vznikla jako nová náboženská hnutí a setkala se s nesouhlasem především ze strany těch, kdo reprezentovali tehdejší společenský pořádek a tehdejší převládající náboženství. Tento nesouhlas ale tyto nové tradice přežily, uchytily se, jejich stoupenců přibylo a ti se postupně dostali do role tvůrců a pak i udržovatelů nových společenských poměrů.

Ve své praxi se zabýváte poradenstvím obětem sekt. Jak často a kolik lidí ročně se na vás obrací? V čem vaše pomoc spočívá?

Vyhýbám se slovu oběť seč mohu, protože neodpovídá skutečnosti.

10.6.2010 11:35:56

rozhovor

17

Česká společnost není o nic ateističtější než jiné západní společnosti. Že je česká společnost ateistická vychází – podle mého názoru – z velkého nepochopení, které zaměňuje ateismus za odmítavý postoj k velkým církvím. Je to asi dáno především historickými důvody, že Čech, který nechce mít nic společného s církvemi, se prohlásí za ateistu. Při rozhovoru s takovým člověkem ovšem většinou zjistíte, že v něco věří.

Dělá dojem, že nějaké hrozné sekty číhají ve tmě jako nějaké šelmy na kolemjdoucího. A že tento člověk se nestal stoupencem daného hnutí dobrovolně. Tak vyhrocená situace není, ačkoli je samozřejmé, že nová hnutí naléhavě potřebují stoupence a že dobrovolné rozhodnutí může nastat i pod nátlakem v nějaké nesnadné životní situaci. Ale k vaší otázce: poradenskou práci, pro niž jsem k dispozici, vyhledají asi čtyři klienti týdně. Někdy je to jen kratičký rozhovor, někdy je třeba i několikeré osobní setkání. Pomoc spočívá v nalezení odpovídajícího úhlu pohledu na problémy ve vztazích, způsobené odlišnou duchovní orientací a v nalezení vhodných komunikačních strategií, které umožňují v dobrých mezilidských vztazích zůstat navzdory tomu, že osobní duchovní život jednoho z partnerů se druhému zdá být příliš radikální a ohrožující.

A nyní přímo k sektám. Co už je a co ještě není sekta? Dá se nějak definovat?

Obávám se, že ne. Slovo sekta je výrazem negativního vztahu, který má příslušník většiny k nějaké náboženské menšině. Co je a co není v dané společnosti sektou, se tedy postupem času může měnit. A také – co je sektou v jedné společnosti, nemusí být stejně chápáno na druhém konci světa. A důvody, proč většina nemá ráda onu menšinu, se také mohou měnit a jsou velmi různé: od hloupých předsudků až k (někdy i oprávněnému) strachu o život a zdraví.

Mnoho sekt vzniká kolem charismatických lidí. Je toto pravidlem? Čím tito lidé přitahují svoje „ovečky“?

Nové náboženské hnutí (podobně jako třeba nová politická strana) téměř nemůže vzniknout jinak než díky vyhraněné osobnosti a vyhraněným idejím, které tato osobnost nese. Právě tato vyhraně­nost, která činí svět jednoznačnějším a srozumitelnějším, je pro následovníky lákavá. Přináší zřetelné rozdělení na dobro a zlo, jasné perspektivy pro budoucnost, zaručené recepty na překonání zlého, různá odhalení apod. V některých životních situacích mají taková poselství zvláštní přitažlivost pro každého z nás.

Víte o existenci skupin, které se věnují péči o odpadlíky a snaží se je opět přeprogramovat do normálního života? Stojí toto velké úsilí a s jakým výsledkem?

esprit 5-6-10.indd 17

U nás naštěstí o žádné takové společnosti nevím. V zahraničí je tvoří lidé patrně s upřímnou touhou pomoci, ale bez hlubšího pochopení nových hnutí a společenské reakce na ně. Mají oči doširoka otevřeny hrůzou ze sekt a uniká jim, že svou dobře míněnou snahou (a třeba právě oním deprogramováním) mohou nejen trochu pomoci, ale také a hlavně hodně uškodit. Ušlechtilý cíl těchto lidí nemůže podle mého názoru ospravedlnit eticky pochybné, a někdy dokonce protiprávní jednání. Úsilí je v tom jistě hodně a výsledek – jak jsem už řekl – spíše opačný.

Co by měl dělat člověk, který se ze sekty vymanil, ale stále v něm přetrvává její učení? Co byste takovým lidem doporučil?

Takových lidí není podle mé zkušenosti mnoho. Dobrovolný odchod z nějaké radikální náboženské skupiny s sebou většinou přináší i důkladnou osobní revizi toho, co se ve skupině učí a co se v ní praktikuje. Při takové revizi se odcházejícímu obvykle nauka oné skupiny do značné míry zpochybní. Případ, o němž mluvíte, se možná týká spíše člověka, který byl z nějakého společenství vyloučen. Takovému člověku bych – krátce řečeno – doporučoval, aby se soustředil na svůj vlastní duchovní život a poku­sil se najít osobní vztah k transcendenci (tedy k tomu, co nás jako lidi přesahuje) tak, aby tento vztah nebyl závislý na mínění onoho společenství. Takové případy dobře znám ze společenství svědků Jehovových. Toto společenství své členy často vylučuje, a to i za to, co tito vyloučení pova­žují za maličkosti. Oni se tedy i po vyloučení považují za svědky Jehovovy a tzv. odnětí pospolitosti chápou jako omyl nebo těžkou křivdu. Takoví lidé samozřejmě nemají důvod opouštět učení, které nadále považují za správné.

Pokud mě vyhledají, radím jim, aby zkusili samostatně číst bibli, ponořili se do budování svého osobního vztahu k Bohu a nesrovnávali vše jenom s tím, co si osvojili u svědků.

Existují nějaké publikace, kde se dají dočíst bližší informace o výsledcích vašich zjištění ohledně sekt a nových náboženských směrů?

Pro nejširší veřejnost jsem kdysi napsal knížku Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět (2007), v níž není mnoho teorie, ale o to víc příkladů a příběhů. Myslím, že je stále ještě možné ji sehnat.

Irena Prokopová

10.6.2010 11:35:57

18

bláznivé umění

Iveta Černá

Adam černý

Adam Černý ...

Jdu po stinné straně ulice vyhýbám se očním kontaktům slunce svítí do palice tu mou zastiňuje dům potenciální partnerky chodí ulicemi oči jak baterky co svítí do duše mi. ...

Nemám dívku je po dešti mám to ale kliku: sucho na hřišti. ...

Pohřbený zaživa rád sleduji ovce jsem ten co léky užívá ale nechce.

Podivný zmatek, kdy vše do sebe zapadá. Žádné ohlížení zpět, žádná otázka: Je to vůbec možné?

Neptala jsem se nikoho, tím míň sebe, Co se to kolem mě za kolotoč točí.

Kdo řídí ho, kam svět mi zmizel z očí.

Bez zkoumání, bez údivu, všechno jsem sama sobě spolkla.

Jak rybka chytla jsem se na návnadu páchnoucí smrtí.

Chvílemi ke mně problesklo Tvé světlo, chvílemi mi bylo do smíchu.

Přišla noc.

Ve tmě obrysy mé hrůzy pevně mě obejmuly.

Já mezi nimi zajatá, ani dýchat nemůžu strachy.

A pak… pak… Co pak?

Pak už jen léky tišící bolest, léčící zranění, co v duši mám.

Jenže na bolest je každý strašně sám.

Objetí, polibky, slzy v očích, co prozradí, že ten, kdo Tě těší, sám neví, kolik toho ještě uneseš.

A proč?

Protože umřel děda? Protože jsem ztratila Lenku? Protože školy bylo moc?

Kdo ví? Mí léčitelé neodpověděli.

Hrst prášků odpověď nenabízí. Člověk se sobě vzdaluje, stává se sám sobě cizí.

Nejde mluvit, nejde se smát. Čemu? A o čem? Není důvod.

Mám chuť jen spát.

Slzy přicházejí, však úlevu nepřináší.

Kyne mé tělo, jídlo je poslední radostí.

I bolestí, když do zrcadla se podívám.

A tak radši jím a spím, nemyslím, necítím, nežiju, přežívám.

Láska? Co je to? Rozkoš? Ach bože!

Tělo v brnění, tělo ve skafandru.

Neprůstřelná vesta hřeje mě na mých ramenou.

Samota.

Ohromná, prázdná, hnusná, odporná, nervy drásající, do morku kosti zarytá samota.

Nicota. Čas, co neutíká.

Bůh, co mlčí.

Pravda, jenž je skrytá. Útočiště poslední v náruči první.

Hltám Tvou lásku, teče mi po bradě.

Tlustá a plytká, jak můžeš mě milovat, má bytosti nejdražší?

Za co všechno můžu si sama, co všechno způsobily okolnosti?

Kde končí má nemoc, a začínám Já?

...

Obout boty si umím kam chci jít to nevím šlápl jsem do hovna to se smyslu mé cesty rovná

esprit 5-6-10.indd 18

10.6.2010 11:35:57

inzerCe

19

Poplatky za konferenci: do konce září 800 Kč/1 den, 1000 Kč/2 dny, od začátku října 1000 Kč/1 den, 1500 Kč/2 dny. Studenti a důchodci mají 50% slevu.

Denní psychoterapeutické sanatorium a Česká asociace pro psychické zdraví pořádají

11.–12. listopadu 2010 v klášteře Emauzy

11. ročník konference Integrativní přístup v terapii psychóz

Poplatek za konferenci uhraďte, prosím na účet 670100-2207581905/6210 (mBank).

Do zprávy pro příjemce prosím napište jméno/a účastníka/ů Přihlášky k aktivní účasti zasílejte prosím nejpozději do konce srpna. Žádáme o akreditaci LK, AKP, ČAS, MPSV, AKS. 11. 11. 2010 bude zajištěn večerní společenský a kulturní program. Ubytování nezajišťujeme. Je možné nouzově přespat ve spacácích v DPS „Ondřejov“ v Hodkovičkách.

Přihlášky posílejte a další informace žádejte na konference@ondrejov.cz www.ondrejov.cz/vzdelavani

Letošní ročník bude na téma:

Foto: Dirtyfeet, Flickr.com

Průvodce psychotickou atakou aneb Jak zdárně projít tam a zase zpátky

ODBěRATeL: Do konce roku 2010 vám budeme esprit zasílat zdarma.

Stačí, když vyplníte tento objednací lístek a zašlete jej na adresu: ČAPZ, Klánova 300/62, 142 00 Praha 4-Hodkovičky.

10 20

objednací lístek ADRESA PRO ZASLÁNÍ

Jméno a příjmení: ........................................................Titul: ...............................................

Obec: ..........................................................................PSČ: ................................................

Ulice: ..................................................................................................................................

Případně uveďte telefon: ............................................e-mail:............................................. esprit si můžete objednat také na e-mailu: esprit@capz.cz

PŘEDPLATNÉ Podle svých možností můžete přispět na pokrytí nákladů spojených s vydáváním espritu.

Orientační cena jednoho výtisku je 30 korun. Číslo konta ČAPZ: 182843294/0300. Podpořit nás můžete také zasláním dárcovské DMS ve tvaru dMS PSYchicKezdravi na číslo 87777. Cena jedné DMS je 30 kč, ČAPZ získá 27 Kč. Za jakoukoli finanční pomoc předem děkujeme.

esprit 5-6-10.indd 19

eSPrit

Časopis pro všechny, kterým duševní strasti nejsou lhostejné

MK ČR 13874, iSSN 1214-2123 Časopis České asociace pro psychické zdraví Ročník Xiv, číslo 5–6 cena výtisku: zdarma Kontaktní adresa Klánova 300/62, 142 00 Praha 4-Hodkovičky Tel.: 224 212 656, e-mail: esprit@capz.cz, Blog: www.casopis-esprit.blogspot.com Redakce

šÉFReDAKTOR: Mgr. Josef Gabriel ReDAKTORKy: Magdalena Martínková,

Petra Klusáková KOReKTORKA: Marcela Mojžíšová ART DiRecTOR: Josef Gabriel ml.

TiSK: AHOMi, s. r. o.

Redakce si vyhrazuje právo krácení a úpravy příspěvků způsobem, který nezmění jejich smysl.

Nevyžádané materiály nevracíme. Názory autorů uveřejněné v článcích se nemusí shodovat s názory ČAPZ. Své názory, připomínky a články zasílejte nejlépe e-mailem nebo na adresu redakce. Časopis esprit vychází za finanční podpory Úřadu vlády České republiky.

10.6.2010 11:36:00

20

Přihláška V přihlášce prosím vyplňte kontaktní údaje na sebe a na svého ošetřujícího psychiatra. Vyplněnou přihlášku pošlete do centra, které je nejblíže Vašemu bydlišti. Odborná sestra z centra PPDZ Vás zkontaktuje a sdělí Vám, kdy a kde začíná nejbližší běh programu PPDZ. Bližší informace o programu najdete na webové adrese: www.ppdz.cz Přijďte pak nezávazně na 1. hodinu programu a udělejte něco pro své zdraví !

Jméno:

Jméno ošetřujícího psychiatra:

Adresa:

Adresa ambulance ošetřujícího psychiatra:

Telefon:

E-mail:

Datum:

Podpis:

Poznámky:

Telefon:

Seznam center PPDZ v ČR: Brno

Karviná

Pardubice

Příbram

České Budějovice

Liberec

Plzeň

Tábor

Frýdek-Místek

Most

Nemocnice České Budějovice, a.s.

Psychiatrické oddělení B. Němcové 54 370 87 České Budějovice tel.: +420 387 878 710/20 Instruktor: Jana Kalinová, A. Bauernöplová ppdz-cb@seznam.cz MUDr. Weimerová Monika Psychiatrická ambulance Stará cesta 83 738 02 Frýdek-Místek tel.: +420 558 646 327, 731 081 522, 732 233 477 Instruktor: Iveta Trčková, Eliška Chovancová ppdz-fm@seznam.cz

Havlíčkův Brod

Psychiatrická léčebna HB Oddělení 6 Rozkošská 2320 580 23 Havlíčkův Brod tel.: +420 776 658 127 Instruktor: Zdeňka Stránská, Marcela Ficbauerová ppdz-hb@seznam.cz

Hradec Králové

Psychiatrická ambulance MUDr. Alexandra Sedlářová Žižkova 2803/07 733 01 Karviná tel.: +420 731 575 478 Instruktor: Andrea Šilhánková, Romana Rychlíková ppdz-karvina@seznam.cz Fokus Liberec Občanské sdružení Nezvalova 662 460 15 Liberec 15 tel.: +420 485 163 440 Instruktor: R. Bergmanová, Lenka Schneiderová ppdz-liberec@seznam.cz Nemocnice Most, příspěvková organizace Psychiatrické oddělení J. E. Purkyně 270 434 64 Most tel.: +420 478 032 137, 476 701 655 Instruktor: Lenka Tichá, Jitka Štichová ppdz-most@seznam.cz

Olomouc

Psychosociální centrum Dolní náměstí 51 772 00 Olomouc tel.: +420 774 403 431 Instruktor: Mgr. Zuzana Kašpárková pscentrum@centrum.cz

Opava

Psychiatrické oddělení FN Hradec Králové Sokolská 581 500 05 Hradec Králové tel.: +420 49 583 3183 /2536, 737 468 421 Instruktor: Mgr. Jitka Nepokojová

Psychiatrická léčebna Opava Oddělení 17B, Olomoucká 88 746 01 Opava tel.: +420 553 695 401, 398 Instruktor: Mgr. Libor Kundrata, Jana Kožiálová ppdz-opava@seznam.cz

Jihlava

Ostrava

Psychiatrická léčebna oddělení 1A Brněnská 54 586 24 Jihlava tel.: +420 567 552 241 Instruktor: Bohdana Kružíková, Zdenka Kaurová ppdz-jihlava@seznam.cz

esprit 5-6-10.indd 20

MUDr. Beránková Alexandra Dům duševního zdraví Skautská 1081, 708 00 Ostrava – Poruba tel.: +420 596 912 009, 737 508 106 Instruktor: Marcela Hlinovská ppdz-ostravaporuba@seznam.cz ppdz-ostrava@seznam.cz

Psychiatrické oddělení nemocnice Pardubice Denní stacionář Kyjevská 44 532 03 Pardubice tel.: +420 466 016 606 Instruktor: Bayerová Iveta ppdz-pardubice@seznam.cz Regionální institut duševního zdraví Zábělská 43 312 19 Plzeň tel.: +420 377 462 314 Instruktor: Libuše Lovásová, Eva Pidojmová ppdz-plzen@seznam.cz

Praha

Psychiatrická klinika 1. LF a VFN Ke Karlovu 11, 128 00 Praha 2 tel.: +420 224 965 339 Instruktor: Zuzana Fišarová, Mgr. Milan Demjanenko, Blanka Hrubá, Marcela Kaňková ppdz@seznam.cz

Oblastní nemocnice Příbram, a. s.

Psychiatrická ambulance Podbrdská 269 281 95 Příbram tel.: +420 318 654 429 Instruktor: Eva Rozmajzlová, Šárka Nesvadbová ppdz-pribram@seznam.cz Fokus Tábor Mostecká 2087, 390 03 Tábor tel.: +420 381 252 684 Bc. Ladislav Bryndych, Simona Severová ppdz-tabor@seznam.cz

Ústí nad Labem

Masarykova nemocnice Ústí n. L., přísp. org.

Psychiatrické oddělení Sociální péče 3316/12A 401 13 Ústí nad Labem tel.: +420 477 113 141/144 Instruktor: Dagmar Štrougalová, Ivana Klímová

Psychiatrické centrum Praha Ústavní 91, 181 03 Praha 8 tel.: +420 266 003 322/305 Instruktor: Vlasta Martinková, Hana Mudrová panochova@pcp.lf3.cuni.cz Denní psychoterapeutické sanatorium Ondřejov Klánová 36, 147 00 Praha 4 tel.: +420 241 444 198, 533 Instruktor: Gabriela Přepechalová, Mgr. L. Šefrnová ppdz-ondrejov@seznam.cz Eset, Psychoterapeutická a psychosomatická klinika, s. r. o., MUDr. Ondřej Pěč Vejvanovského 1610, 149 00 Praha 4 tel.: +420 272 940 880, 879 Instruktor: Blanka Dvořáková, Eva Neudörflová

Přerov

Psychosociální centrum Přerov nám. Přerovského povstání 1 750 02 Přerov tel.: +420 581 209 622 Instruktor: Ivana Špunarová, Jana Habáňová

CZNRS00006

Psychiatrická klinika FN LF MU Psychiatrická ambulance Jihlavská 20 625 00 Brno tel.: +420 547 192 094 Instruktor: Ivana Jaborníková ppdz-brno@seznam.cz

10.6.2010 11:36:00