Esprit 7-8 2013 by Česká asociace pro psychické zdraví

ESPRIT

7–8 1–2 7–8 2009 ZDARMA 2013

TÉMA

STRATEGIE! SKUTEČNĚ?

Circulatio vitae Nikola Čulík: ZatímcoJan těloKnybel: odpočívá duše putuje.

ČASOPIS PRO VŠECHNY KTERÝM DUŠEVNÍ STRASTI NEJSOU LHOSTEJNÉ časopis ČASOPIS pro PRO všechny VŠECHNY, kterým KTERÝM duševní DUŠEVNÍ strasti STRASTI nejsou NEJSOU lhostejné LHOSTEJNÉ

SEMINÁŘ V SENÁTU

STIGMA A DESTIGMATIZACE V ČR jsou duševně nemocní diskriminováni (3) | jde Mezinárodní seminář destigmatizace (5) Nová vize pro ČAPZ (2) | (2) Není plavba jako plavba (3)v |reformách Před námi je reforma (5) Pomoc se získáním práce | bohnická léčebna příkladem (3) Stigma, strach, předsudky, odmítání (6)(4) Zbláznit se může každý (8) se nerozhlíží, Jak máreformy být Strategie uvedena v život (6) ||Dva semináře pro duševní zdraví (7) odkud přiletí facka (7) Kolem psychiatrické péče to vře | Ivan David –Mise skeptik, který Kanada duševně nemocné respektuje (10) |svému Kapitalismus s námi nepočítá (12) Rozhovor: Jsem spíše optimista (8) | Kam pluje KOLUMBUS (10) | I proti blog: Kdy je pacient nebezpečný sobě nebo okolí? (10) | Zabil se mischizofrenii syn (12) je možné bojovat (11) Psychoanalýza – cesta hlubin duše (14) | Green Doors (17) | JakNěkteré lépe sskoro pacienty (20) Dotyk: Kamarádstvím proti schizofrenii (12) | Cesty jinam – první výletkomunikovat (úryvky) (14) Příběh Petra, který už do nesedí skrčený v koutě (15) | Nikola Čulík: kresby mě stály život (16)

Archiv DPS Ondřejov

TÉMA:

ZPRÁVY Z ČAPZ

Vážený čtenáři, vše napovídá tomu, že právě zažíváme přelomové období co se týče změny psychiatrické péče v ČR. V roce 2012 na základě různých faktorů vznikla při Ministerstvu zdravotnictví pracovní skupina pro vytvoření základních principů pro strategii změn psychiatrické péče v naší republice. A stal se zázrak. Takovýchto pracovních skupin jsem zažil již řadu a nevedlo to nikam. Nyní je situace diametrálně odlišná. Poprvé od vzniku zákona „péče“ o zdraví lidu v roce 1962 byl dne 8. 10. 2013 přijat oficiálně MZ dokument „Strategie reformy psychiatrické péče“. V tomto dokumentu jsou stanoveny základní pilíře této reformy. Jejím hlavním cílem je zlepšit kvalitu života lidem s duševním onemocněním. Pochopitelně, že „Strategie“ vyvolala řadu obav a výhrad jak na straně léčeben, tak na straně ambulantních psychiatrů. A já mám obavu, aby se v soupeření těchto dvou základních pilířů psychiatrické péče nevytratily zájmy těch, na ochranu kterých tento dokument vznikl – lidí s duševním onemocněním. MUDr. Martin Jarolímek, prezident ČAPZ

Nová vize pro ČAPZ

rojekt České asociace pro psychické zdraví „Nová vize pro ČAPZ,“ o kterém jsme se zmínili v minulém Espritu, by měl přispět k rozvoji manažerských schopností vedoucích pracovníků asociace a k profesionalizaci fundraisingových aktivit. Výstupem tohoto projektu bude rovněž strategie fundraisingu ČAPZ, kterou připraví nově přijatá fundraiserka Mgr. Gabriela Drastichová. V rámci projektu bylo totiž vytvořeno místo profesionálního fundraisera na 0,7 úvazku. „Naše organizace dostala jedinečnou možnost investovat do rozvoje managementu a fundraisingových aktivit. Dle mého názoru se jedná o klíčové elementy dalšího rozvoje a udržitelnosti organizace. Vedoucí pracovníci jsou v organizacích našeho zaměření a velikosti současně i odbornými pracovníky, výkon manažerské role je mnohdy improvizací, není každodenní součástí výkonu pracovní činnosti, ale aktivuje se v případě potřeby (např. personálních problémů). Tuto skutečnost chceme změnit a posílit sebevědomí vedoucích pracovníků v jejich rolích a podpořit rozvoj jejich kompetencí,“ uvádí G. Drastichová, která již v minulých letech s ČAPZ spolupracovala především jako projektová manažerka.

Co obnáší fundraising

Práce fundraisera má podle Gabriely Drastichové poněkud jiný charakter než práce projektového manažera, přestože v obou případech jde nakonec o finanční prostředky na aktivity organizace. „Jedná se o dost odlišné pracovní činnosti a každá pracuje s různými cíli. Jako fundraiser musím dobře znát vizi

Gabriela Drastichová, nová fundraiserka ČAPZ. naší organizace, kam směřujeme, čeho chceme dosáhnout a kdy. Tuto vizi pak rozklíčujeme do cílů dlouhodobých a krátkodobých a do konkrétních aktivit. Mým úkolem je pak zajistit financování jednotlivých aktivit z jednoho či více zdrojů. Současně musím znát fundraisingový potenciál naší organizace, to, jak zajímavým, spolehlivým a důvěryhodným subjektem jsme pro donory a jaké aktivity a pro jaké cílové skupiny přinášíme na trh,“ vysvětluje G. Drastichová s tím že pro neziskovky je vůbec obtížné sehnat peníze na kvalitní fundraising, dost často je to amatérský „hokus pokus“ na kterém participují všichni od ředitele po administrativní pracovnici a správce webu. „Když bych to velice zjednodušila, tak projektový manažer přebírá kormidlo po fundraiserovi a realizuje podpořené projekty. Pro mne je důležité, aby člověk, který projekt realizuje, znal příběh projektu, aby ho nejen řídil, ale žil,“ říká G. Drastichová.

Je těžké být fundraiserem?

Shánění peněz pro neziskovku je velmi náročná práce, kterou zvládne jen dobře připravený člověk. „Musí být vytrvalý, kreativní, mít odvahu, znát dobře prostředí a lidi, pro které chcete finanční podporu získat. Musí věřit tomu, na co žádá finanční podporu, musí

„Vize pro ČAPZ“ – vzdělávání a rozvoj vedoucích pracovníků a profesionalizace FR aktivit Registrační číslo projektu: CZ.2.17/2.1.00/36092

v tom, co dělá, vidět vyšší smysl než odpracované hodiny. A pak určitě za vším vidět koncového klienta, konkrétního člověka, kterému finanční podpora přinese nějaký užitek. Jako fundraiser pro sociální služby jsem se také musela postupně probrat množstvím nadací, nadačních fondů, dotačních titulů a grantových řízení firem, státní správy a samosprávy a vybírat ty, do kterých bychom se s našimi aktivitami vešli,“ uvádí G. Drastichová.

Práce, která má smysl

Fundraiser navíc musí být psychicky odolný. „Nejtěžší je zvládnout frustraci, která přichází ve chvíli, kdy jsem přesvědčená o smyslu a dobru obsaženém v předkládaném projektu, žádosti o dotaci či sponzoring a mé přesvědčení se na druhé straně nesetká s pochopením nebo musí ustoupit jinému zájmu. Kdybych měla popsat to, s čím osobně nejvíc bojuji, tak je to určitě fundraising mimo dotační tituly, žádosti o sponzoring, oslovování firem napřímo. Mám problém s odmítáním a zde ho jako fundraiser zažijete tak v devadesáti procentech případů,“ konstatuje G. Drastichová. Přesto nesouhlasí s tím, že by šlo o nevděčnou činnost. „Kdyby to byla nevděčná práce, tak bych jí nedělala. Fundraisingu jsem se začala aktivně věnovat po prvním dítěti, najednou jsem si nedokázala představit, že bych se měla vrátit do světa velkých firem, odkud jsem přišla. Nemohla jsem přeci dál dělat něco, čemu jsem nevěřila, co nemělo vyšší smysl než přesunovat peníze od někoho někam za kdovíco. Jsem šťastná, že jsem našla práci, která mi dává smysl, ve které se mám stále co učit, a hlavně, kde pracují lidé, kteří jsou skuteční, kteří nehrají hry a mají víru v to, že každý má právo na důstojný život,“ říká Gabriela Drastichová. –red–

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

AKTUALITY

Není plavba jako plavba

Týden pro duševní zdraví v Táboře

sobotu 21. září jsme vystoupili s naší kapelou Mys na benefiční akci v Café Parník v Táboře, kam nás pozvali pořadatelé z tamního Fokusu. Celá akce trvala tři dny, ve čtvrtek 19. září ji zahájila projekce švédsko-finského filmu Princezna. Snímek Arto Halonena, natočený podle skutečné události, vypráví dojemný příběh Anny, kabaretní tanečnice a masérky, která věřila, že je z urozeného rodu. „Princezna“ však strávila 50 let v psychiatrické léčebně, kde vypráví svůj neobyčejný příběh. V pátek pak následoval koncert na táborské Střelnici, kde vystoupily místní kapely Werner von Braun a Tábor Superstar Band, které představily především rockový program. Součástí koncertu byla i výstava obrazů Jaroslava Hrušky spojená s benefiční dražbou jednoho jeho díla. V sobotu pak navzdory dešti uspořádalo Café Parník benefiční plavbu, ve skutečnosti zahradní slavnost, jejíž součástí bylo představení loutkového divadla Teatro TRUHLA – loutkový sci-fi thriller s živou

Domov a psychóza iž 14. ročník konference Integrativní přístup v terapii psychóz se konal ve dnech 7. a 8. listopadu 2013 v Denním psychoterapeutickém sanatoriu (DPS) Ondřejov v Praze. Letošní téma bylo Domov a psychóza. Jednání je určené především pro odborníky, kteří se z různých úhlů pohledu zaměřují vysloveně na psychózy, ale zúčastňují se také pacienti a jejich rodiče. „Tahle konference se odehrává již na třetím místě, začali jsme v Jáchymovských lázních, posledních pár ročníků bylo v klášteře Emauzy a nyní poprvé zde na půdě Denního sanatoria v Hodkovičkách,“ říká hlavní organizátor a primář DPS MUDr. Martin Jarolímek. V dvoudenním programu konference zaznělo mnoho zajímavých příspěvků. „Tahle konference je zvláštní tím, že máme různé přednášející, kteří by k tématu mohli něco říci, od filozofů, lékařů, psychologů, sociologů, terapeutů až po nějakého klienta s osobní zkušeností. V posledních letech máme takové tři stálice jako ozdoby konference, je to profesor Komárek, docentka Malá a profesorka Hogenová,“ říká M. Jarolímek. Doc. MUDr. Eva Malá, CSc. se věnovala tématu hnusu u schizofrenie. Vysvětlila,

Michal Kašpar s novou pražskou kapelou Mys.

Kabaret KAJBAR má v repertoáru i šamanské tance

hudbou, Kosmos Kapitána Fotrixe. Poté jsme měli příležitost vystoupit i my, pražští hosté z kapely Mys. Po našem souboru hráli táborští Some Other Place a celou třídenní akci uzavřelo hudebně-divadelní vystoupení – Kabaret KAJBAR. „Sobotní akce byla součástí třídenní kampaně v rámci týdnu pro duševní zdraví. Chceme, aby se tu lidé sešli a smazal se mezi

nimi rozdíl. Vloni jsme znovu oprášili snahu Fokusu obrátit se ven, začali jsme pořádat kulturní akce. Navrátili se lidé, co sem dřív chodili. Ale je to těžké, v pátek bylo v Táboře deset dalších kulturních akcí. Letos během tří dní přišlo na náš benefiční projekt asi dvě stě návštěvníků,“ shrnuje po akci pořadatel Martin Slach z Fokusu Tábor. Michal Kašpar

Tradiční konference poprvé v DPS Ondřejov že hnus je jeden ze základních pocitů, který ochraňuje, prvotně vznikl, aby lidi odradil od zkažené potravy, aby se neotrávili. Až posléze, jak se lidstvo vyvíjelo, se téma hnusu odpoutalo od základní elementární na vyšší mentální úroveň, takže lidé začali pociťovat hnus mezi sebou. I člověk sám může cítit hnus vůči sobě, může být zhnusen ze sebe. V jednom příběhu objasnila, že hnus, nevážení si sebe sama, obavy okolí mohou vysvětlovat různé schizofrenní příznaky jako bludy a halucinace. Psycholog PhDr. Jaroslav Šturma se celý život věnuje dětem a zaujal myšlenkou, že domov může každý najít sám v sobě, že to „nemusí být místo s parametry zdí, střechy a tak“. Poprvé mělo na konferenci zastoupení také Denní sanatorium Ondřejov. Mozaiku práce multidisciplinárního týmu představilo Krizové oddělení Medkova, o domově jako metafoře pro místo v mentálním prostoru člověka hovořila PhDr. Marie Hošková. Šéf oddělení protialkoholních závislostí PhDr. Martin Huk se zaměřil na rodinu s chronickým pacientem. Součástí konference Domov a psychóza byl i workshop Práce s kameny – neverbální

technika modelování reprezentací mentálního prostoru rodiny klienta. „Na příští rok jsem vymyslel téma Psychóza a sny. Konference se bude konat na začátku listopadu 2014,“ informoval MUDr. Jarolímek. –red– inzerce

Řízení kvality v sociálních službách. www.exaco.cz

AKTUALITY

Symbolická plavba Fokusu vstříc reformě.

Fokus se sešel na parníku

ž čtrnáctým rokem probíhá pod hlavičkou Fokusu jedinečná výletní akce. Zatímco dopoledne se admiralita i posádka Fokusu schází na valné hromadě, odpoledne se všichni odeberou na parník, aby zde vpluli do dalšího roku své činnosti. Parník Cecílie k tomuto bohulibému účelu propůjčila Pražská paroplavební společnost. Letos se valná hromada Fokusu a tedy i plavba parníkem uskutečnily na první podzimní den 23. září. Na palubě byli zástupci všech odnoží Fokusu kromě opavské, za všechny jmenujme Fokus Tábor, Liberec či Mladou Boleslav, která plavbu pořádá. Vedle terapeutů a dalších pracovníků Fokusu se nalodilo i mnoho klientů. Vznikla tak jedinečná atmosféra, která spíše než středověkou loď bláznů připomínala vzorový

komunitní projekt. Otázky a problémy, které se probíraly na valné hromadě, se pak v mnohem neformálnějších debatách mohly ozývat z pod pražských mostů. „Hodně jsme mluvili o transformaci péče o lidi s duševním onemocněním, domlouvali jsme se, kterým směrem v reformě pokračovat, a jak důležité je podílet se na destigmatizačních projektech. Tlačit na to, aby transformace byla zdravotně-sociální, nejen zdravotní“, říká ředitel federálního Fokusu Pavel Novák. Transformační práce Fokusu, který byl založen už v roce 1990, je vidět v mnoha sférách života duševně nemocných. „V léčebnách má klient relativně všechno: 3× denně jídlo, 3× denně prášky, občas jim pustí televizi nebo je vezmou na procházku, na písknutí spát, na písknutí vstát, člověk nemá

žádnou svobodu,“ říká pořadatel akce Tomáš Adam z Fokusu Mladá Boleslav. A pokračuje: „Ve Fokusu je to jiné. Lidé z chronických oddělení většinou zprvu o svobodu nestojí, neumí si představit, že by zvládli rozhodovat si o svém vlastním životě.“ Povídali jsme si s Petrem Bílkem z Tábora a s Janem Horažďovským z Prahy, kteří byli mezi pozvanými a oba byli okouzleni krásou Prahy z hladiny Vltavy. „Jsem jak malý kluk, dívám se na Karlův most a je to něco nádherného. Česká minulost tady hřeje přímo u srdce. Já bych chtěl Prahu ještě víc poznat,“ říká Petr a Jan dodává: „Jsem rád, že vidím Prahu takto v první podzimní den v nejkrásnějším měsíci v roce, což je září. V tomto měsíci jsem se narodil i ženil.“ Tomáš Vaněk, Michal Kašpar

Koukněte na www.schizofrenie24x7.cz

áte v okolí člověka, který onemocněl schizofrenií? Rádi byste mu pomohli, ale nejste si jisti jak? V českém prostředí vznikl zcela ojedinělý web www.schizofrenie24x7.cz. Jak již název napovídá, tyto stránky byly vytvořeny, aby kdykoliv poskytly užitečné informace či rady o této nemoci. A to vše pomocí interaktivních nástrojů, díky kterým zjistíte, že ani hledání informací nemusí být nudné a složité. Veřejnost si o lidech trpících schizofrenií velmi často myslí, že jsou to „násilní kriminálníci“, nebo že trpí „rozdvojením osobnosti“. Úkolem webových stránek je rozšířit povědomí o skutečném průběhu nemoci, příznacích a možnostech léčby. Pacienti zde naleznou praktické rady pro návštěvu lékaře, představeny jsou nejrůznější možnosti léčby od užívání předepsaných léků přes psychoterapii a podpůrné skupiny až po tzv. arteterapii, čili terapii pomocí tvůrčí činnosti. „Měl jsem problémy s pravidelným užíváním léků. Na stránkách jsem se dozvěděl o možnosti injekčního podávání antipsychotik a svěřil se svému lékaři. Nyní chodím na injekce a na užívání léků nemusím myslet,“ říká pan Petr, který se léčí se schizofrenií. Důraz je kladen také na zapojení nemocných do běžného sociálního a pracovního života. Zde stránky mimo jiné odkazují na pacientský vzdělávací program Na cestě, který se zaměřuje na informovanost pacientů trpících psychózami.

Pomocí krátkého animovaného filmu se díky setkání s Markem trpícím schizofrenií dozvíme, proč je tak důležité pravidelně užívat předepsané léky. Současně nám také ukazuje, čím prochází člověk trpící halucinacemi a bludy, jakožto jedněmi z častých příznaků nemoci. Stránky se zaměřují také na osoby, které o nemocné pečují, na jejich rodinu a přátele. Z velké části jsou to právě tito lidé, kteří se snaží informace vyhledávat a aktivně se vzdělávat. Dozvíme se, jak správně reagovat na chování a příznaky nemocného, jak ho můžeme motivovat v léčbě a v pravidelném užívání léků či jak důležité je zaznamenávat příznaky nemoci. To potvrzuje paní Dana: „Nemůžete čekat, že nemoc vašich blízkých časem sama odezní. Ale můžete zjistit informace o možnostech jejich léčby.“ Péče o nemocného člověka je psychicky velmi náročná a může mít značný dopad na život pečovatele, proto je důležité, aby i on vyhledal zvláštní podporu a poradenství. Orientaci

a rychlé nalezení potřebné rady poskytuje tzv. interaktivní rozhodovací strom. Pomocí otázek, na které odpovídáte jednoduše ano/ne, se dostáváte postupně po větvích stromu až k informaci, která je právě pro vás klíčová. Touto příjemnou formou tak ušetříte mnoho času a získáte odpovědi na otázky, které vás zajímají. „Nikdy jsem si neuvědomil, jak může mé onemocnění ovlivňovat i mou rodinu. Na těchto stránkách získávají informace a podporují mě v léčbě,“ dodává další z pacientů, pan Tomáš. Za webovými stránkami stojí farmaceutická společnosti Janssen-Cilag, která se zaměřuje na vývoj nejmodernějších léčebných metod a snaží se budovat inovativní řešení zdravotní péče. Snaha pomoci schizofrenikům v jejich léčbě a zapojení do běžného života je jednou z priorit společnosti. –red–

PRO VÍCE INFORMACÍ KONTAKTUJTE Markéta Tomšů Janssen-Cilag, s. r. o. mtomsu@its.jnj.com +420 734 797 035 Hana Brychtová Bílý Medvěd Public Relations hana.brychtova@bmpr.cz +420 776 831 015

TÉMA: STRATEGIE! SKUTEČNĚ?

Před námi je reforma

eská republika vykročila k humánnějšímu systému péče o lidi s vážným duševním onemocněním. 7. října 2013 byla na Ministerstvu zdravotnictví ČR (MZ ČR) schválena a o den později zveřejněna Strategie reformy psychiatrické péče. Tento dokument by se v podstatě mohl stát vládním programem, který Česká republika jako jedna z posledních zemí Evropské unie pro tuto oblast nemá, přestože se už v roce 2005 připojila k Deklaraci o duševním zdraví a dalším úmluvám Světové

zdravotnické organizace a Evropské unie. Reforma bude dotována ze Strukturálních fondů EU, celkové náklady dosáhnou přibližně 6 miliard korun. Dokument připravoval tým Strategické projektové kanceláře MZ ČR ve spolupráci se skupinou 40 odborníků, psychiatrů, zástupců uživatelů, nevládních organizací, ministerstva práce a sociálních věcí, krajů i pojišťoven. Strategie reformy psychiatrické péče nastavuje cíle, úkoly a rozpočtový rámec na roky 2014 až 2023. Přináší zásadní systémovou změnu

psychiatrické péče v ČR v podobě vzniku Center duševního zdraví (CDZ). CDZ je soubor vzájemně propojených služeb poskytovaných jednou nebo více organizacemi, které v daném regionu zajišťují služby osobám s vážným psychickým onemocněním. Multidisciplinární týmy budou poskytovat svým klientům psychiatrické, klinickopsychologické a návazné sociální služby. Tak by se měla postupně odstraňovat dosud výrazná absence služeb v přirozeném prostředí pacienta a nízká míra koordinace jednotlivých složek péče. V neposlední řadě je cílem reformy snaha odstranit smutné dědictví minulých let, kdy duševní nemoc byla chápána jako něco ponižujícího až trestuhodného a takto nemocní lidé byli systematicky vytěsňováni na okraj společnosti. –red–

Máme společný cíl Ministr zdravotnictví MUDr. Martin Holcát, MBA, poskytl Espritu exkluzivní rozhovor v souvislosti se schválením Strategie reformy psychiatrické péče. Jak hodnotíte přípravu Strategie? Samotnou přípravu hodnotím jako velmi podrobnou a pečlivou, jinými slovy adekvátní úkolu, který si Strategie předsevzala řešit. Určitě se shodneme na tom, že je potřeba celková koncepční změna, která by měla psychiatrickou péči u nás posunout o mílové kroky vpřed v přístupu k pacientovi i k postupům, které se dnes v civilizovaném světě běžně využívají, pak je třeba otevřít širokou diskuzi zejména napříč odbornou veřejností. Je ale také třeba mluvit s pacientskými organizacemi, s kolegy z dalších oborů – například z oblasti sociální. V neposlední řadě je třeba do této diskuze zahrnout širokou veřejnost – aktivně se snažit odbourávat stereotypy, které ve společnosti přetrvávají a které by tak fakticky mohly blokovat či komplikovat integraci duševně nemocných lidí zpět do společnosti. Jedná se o tak rozsáhlé změny, že si podrobnou přípravu jednoznačně vyžadují. Jsem rád, že všichni zainteresovaní – alespoň zatím – k této věci přistupují maximálně konstruktivně a ctí společný cíl – kultivaci psychiatrické péče v Česku a zlepšení kvality života duševně nemocných. Čím může reforma přispět k důstojnějšímu postavení psychiatrie ve srovnání s jinými medicínskými obory? Česká republika má vůči psychiatrické péči dlouhodobý dluh, a proto připravovanou

strategii reformy hodnotím jako pozitivní krok k přiblížení českých standardů psychiatrické péče standardům běžným ve vyspělých zemích. Tato strategie má postupně přiblížit pacienta běžnému životu a pomoci mu znovu se zařadit do společnosti, pokud je to jen trochu možné. Počítá tedy s poskytováním péče blíže pacientovi, například zřízením komunitních Center duševního zdraví. Tyto kroky se budou dít postupně, nikoli překotně – rozhodně ne formou zavírání stávajících léčeben a vyhánění nemocných na ulici, jak se občas někteří odpůrci snaží reformu prezentovat. Pokud bude docházet k rušení lůžek, pak jako důsledek toho, že již vznikla nějaká alternativní péče. Reforma si mimo jiné klade za cíl „demýtizovat“ některé zkreslené představy o duševně nemocných pacientech a pomoci tak společnosti nesnáze těchto lidí lépe pochopit, i v tom je její přínos neoddiskutovatelný.

MUDr. Martin Holcát, MBA, ministr zdravotnictví

Na čem závisí zlepšení financování psychiatrické péče? Tranzitní náklady reformy psychiatrické péče budou financovány z Evropských strukturálních fondů, dlouhodobá udržitelnost nově definovaného systému psychiatrické péče bude záviset na dohodách o novém nastavení financování jak se zdravotními pojišťovnami, tak s MPSV. Co brání lepšímu propojení zdravotní a sociální péče o lidi s vážným duševním onemocněním? Ptáte se velmi dobře, rezervy vzájemné provázanosti péče zdravotní a sociální skutečně máme. Pokud se ve strategii reformy zabýváme otázkou, jak tento nedostatek odstranit, pak se vždy dostaneme k tomu, že je třeba pojmout péči o duševně nemocné mezirezortně. Kompetence MZ a MPSV spolu v této oblasti úzce souvisí, místy jsou propojené. Například projekt sociálního bydlení pro duševně nemocné, které má přispět k jejich lepšímu a plnohodnotnějšímu zapojení do společnosti, vyžaduje součinnost více rezortů, kromě MPSV a MZ také MMR. Proto apelujeme na to, aby se strategie reformy psychiatrické péče stala vládním dokumentem, vládní strategií, což umožní lepší a efektivnější plnění deklarovaných cílů a závazků, které si strategie reformy vůči duševně nemocným klade. Josef Gabriel

TÉMA: STRATEGIE! SKUTEČNĚ?

Jak má být Strategie uvedena v život Na implementaci Strategie reformy psychické péče se bude od 1. ledna 2014 podílet velká pracovní skupina jmenovaná ministrem zdravotnictví ČR. Vedle zástupců ministerstva zdravotnictví, zástupců Psychiatrické společnosti ČLS JEP, ministerstva práce a zdravotních pojišťoven v ní budou také zástupci uživatelů péče, rodičů a nestátních neziskových organizací.

oučástí Strategie je podrobný plán aktivit, které mají reformu psychiatrické péče uvést v život. Diskuse o nasměrování a způsobu realizace reformy povedou nově jmenovaní členové „velké“ pracovní skupiny. Ta se bude zabývat řešením problémů v osmi oblastech (prakticky bude fungovat osm menších skupin se zaměřením na konkrétní oblast). Přinášíme čtenářům Espritu přehled o projektech a dalších aktivitách, které spadají do jednotlivých pracovních oblastí (skupin).

REFORMA PÉČE O DUŠEVNÍ ZDRAVÍ Strategie reformy psychiatrické péče

Tvorba standardů a metodik

První oblastí je „Tvorba standardů a metodik“. Strategie počítá s tím, že „budou stanoveny některé závazné nebo doporučené standardy kvality poskytované peče nebo prostředí, ve kterém je poskytována, budou stanoveny metody měřeni kvality života nebo uživatelské spokojenosti, budou navrženy a doporučeny způsoby vyhodnocováni komunikačních a destigmatizačních programů.“ V první přípravné fázi od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2015 vzniknou metodiky zaměřené na 1) měření kvality života, 2) stigmatizaci, 3) spokojenost uživatelů psychiatrické péče v ČR. Vytvořené metodiky budou prakticky využívány v následující realizační a provozní fázi od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2023 a také v závěrečné vyhodnocovací fázi. V první přípravné fázi budou navíc realizovány tři velké projekty: Projekt Standardní klasifikace vybudovaného prostředí (SKVP). Půjde o vyhodnocení technického a architektonického stavu prostor pro poskytování psychiatrických služeb především v psychiatrických nemocnicích a psychiatrických odděleních nemocnic. Dále projekt Ekonomika duševního zdraví (EKODUZ), který je zaměřen na tvorbu ekonomicky udržitelného modelu peče o duševní zdraví. A nakonec Definice standardu CDZ.Definováni standardu je podle Strategie nezbytné již pro spuštěni pilotních projektů a následně pro plošné zavaděni sítě CDZ. „Standard musí také definovat minimální rozsah poskytovaných služeb, který může být rozšířen v závislosti na velikosti regionu a potřebách uživatelů peče,“ uvádějí autoři Strategie.

Rozvoj sítě psychiatrické péče

V první přípravné fázi budou vytvářeny základní podmínky pro spuštění pilotních provozů CDZ a jiných nových a inovovaných typů péče, včetně nastavení pravidel pro jejich financováni a vyhodnocováni. Navíc se uskuteční projekt Příprava dobudování sítě psychiatrických nemocničních oddělení. V realizační a provozní fázi (v letech 2016 až 2023) navážou na uvedené aktivity tyto projekty: Pilotní provoz CDZ, Vyhodnocení pilotních provozů CDZ, Příprava plánu budování celorepublikové sítě CDZ, Vybudování sítě CDZ. Ve třetí fázi na ně naváže Vyhodnocení úspěšnosti zavedení CDZ. Od roku 2016 paralelně poběží také projekt Dobudování sítě psychiatrických nemocničních oddělení.

Humanizace prostředí psychiatrické péče

„V této oblasti se řeší investice do zlepšení podmínek poskytování psychiatrické péče ve stávajících zařízeních (psychiatrické

STRATEGIE REFORMY PSYCHIATRICKÉ PÉČE Ministerstvo zdravotnictví ČR, verze 1.0, vydáno 8. října 2013

nemocnice/léčebny, všeobecné nemocnice) v zájmu humanizace prostředí, zvýšeni úrovně respektovaní lidských práv, zlepšeni estetiky prostředí či zlepšeni technického, pracovního i logistického zázemí,“ uvádějí autoři Strategie. V letech 2016 až 2023 se postupně rozběhnou tyto projekty: Příprava projektů humanizace psychiatrické péče, Realizační projekty humanizace péče zlepšením prostředí v psychiatrických nemocnicích/léčebnách a Projekty podpory provázanosti komunitní sítě s CDZ. Pro třetí fázi je plánován projekt Vyhodnocení úspěšnosti projektu humanizace psychiatrické péče.

Destigmatizace a komunikace

Cílem aktivit v této oblasti je změna myšlení účastníků systému péče, jejich okolí a také veřejnosti. Vedle destigmatizačních aktivit půjde i o komunikaci reformy jako celku. V první přípravné fázi budou vytvořena pravidla pro vyhodnocování komunikačních programů a bude realizován projekt Příprava plánu komunikace reformy psychiatrické péče. Realizační fázi v roce 2016 zahájí projekt Podpora destigmatizačních aktivit v místech pilotních projektů. Na základě vyhodnocení výsledků destigmatizačních aktivit v místech pilotních provozů CDZ budou připraveny „Destigmatizační programy celoplošné“. Cílem dalšího projektu v této oblasti nazvaného Komunikace změn v poskytování psychiatrické péče bude informovat odbornou veřejnost, uživatele péče a veřejnost o postupu implementace změn v poskytování psychiatrické péče v ČR. Naváže na něj v poslední fázi projekt Vyhodnocení úspěšnosti implementace komunikačního plánu.

TÉMA: STRATEGIE! SKUTEČNĚ? Vzdělávání

Udržitelné financování

Tato oblast se zaměřuje na „vzdělávání lékařských, nelékařských i nezdravotnických pracovníků ve smyslu vybudování dostatečné kompetenční základny v samotném resortu zdravotnictví a zároveň na vzdělávání dalších účastníků systému péče o osoby s duševním onemocněním ve smyslu lepšího pochopeni diagnóz, potřeb a specifik této skupiny.“ V současnosti se už připravují vzdělávací programy a osnovy (Tvorba osnov vzdělávacích programů v psychiatrii) i rámcové podmínky pro realizaci vzdělávacích programů. Připravuje se také Vzdělávání pracovníků složek veřejného života. Tento vzdělávací program je určen pracovníkům integrovaného záchranného systému, pedagogům a dalším skupinám veřejných činitelů, se kterými lidé s duševním onemocněním přicházejí do kontaktu. V realizační fázi (od roku 2016) poběží tyto projekty: Vzdělávání vzdělavatelů („Train the Trainers“), aby dostatečný počet vzdělavatelů získal specifické znalosti nových a inovovaných typů péče, Vzdělávání poskytovatelů péče (zdravotnického i nezdravotnického personálu) a Vzdělávání návazných profesí (průběžné vzdělávání pracovníků z oblasti veřejné správy).

Klíčovou součástí reformy je udržitelné financování. „V této oblasti má dojít k vyřešení problematiky dlouhodobě nedostatečného financováni psychiatrie ze zdravotního pojištění, nastavení nového, konsensuálního modelu financováni jak se zdravotními pojišťovnami, tak s MPSV a se zástupci odborné společnosti (PS ČLS JEP) a Krajů ČR,“ shrnují autoři Strategie. V první fázi (v návaznosti na zpracovaný projekt Ekonomika duševního zdraví) vznikne projekt Příprava nového modelu financování psychiatrické péče a v realizační fázi budou probíhat jednání se zdravotními pojišťovnami. Cílem je schválení finální podoby nového modelu financování. Spuštění schváleného modelu financování psychiatrické péče by se mělo realizovat v rámci projektu Zavedení nového modelu financování psychiatrické péče. „Nový model se bude spouštět buď jednorázově, nebo bude docházet k postupnému navyšování sazeb za zdravotní úkony psychiatrické péče v průběhu několika let do doby, než se dosáhne cílových hodnot těchto sazeb,“ uvádějí autoři Strategie. V závěrečné fázi bude následovat projekt Vyhodnocení adekvátnosti nového modelu financování psychiatrické péče a případných omezení.

Mezirezortní spolupráce

Legislativní změny

Půjde o zajišťování shody na základních myšlenkách a principech reformy a o koordinaci spolupráce s jinými rezorty, zejména Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Ministerstvem vnitra ČR a Ministerstvem pro místní rozvoj ČR. V první fázi vznikne projekt Příprava plánu pro koordinaci změn s dopadem na ostatní rezorty, na který ve druhé fázi naváže projekt Koordinace změn s přesahem do ostatních rezortů. Ve třetí fázi se uskuteční projekt Vyhodnocení mezirezortní spolupráce a případných omezení. Zdroj: Strategie reformy psychiatrické péče

Reforma bude mít velký dopad na legislativu. „Proto ve fázi 1 dojde k analýze možných dopadů reformy na stávající legislativu, k propojeni plánu legislativní tvorby v období let 2015 až 2023 s potřebami reformy a k navržení postupu, jakým bude možné dosáhnout požadovaných změn,“ uvádějí autoři Strategie. V návaznosti na Analýzu dopadů reformy na legislativu vznikne do roku 2016 projekt Zpracování návrhu legislativních změn. Následuje Prosazení legislativních změn (v realizační fázi) a na závěr Vyhodnocení adekvátnosti legislativních změn a identifikace případných legislativních omezení.

Dva semináře Mise pro duševní zdraví Zástupci pacientských a rodičovských organizací i poskytovatelů služeb sdružených v Misi pro duševní zdraví diskutovali o aktuálních problémech v souvislosti s připravovanou transformací systému péče o lidi s duševním onemocněním

které tady máme. Nemůžeme říct, že zavřeme psychiatrické léčebny, zrušíme jakoukoli formu institucionální psychiatrické péče a všechnu péči budeme poskytovat na komunitní bázi,“ uvedl J. Bodnár. Dodal, že péče poskytovaná čistě na komunitní bázi je extrémně drahá. Dvacátého listopadu se v DPS Ondřejov uskutečnil další seminář, tentokrát na téma „Zajištění návazné péče po propuštění

eminář na téma „Jak by měl vypadat moderní systém psychiatrické péče“, se uskutečnil 23. října 2013 v pražském DPS Ondřejov. Nedávno schválenou Strategii reformy psychiatrické péče podrobně představili vedoucí Strategické projektové kanceláře ministerstva zdravotnictví Ivan Duškov a ředitel Odboru evropských fondů MZ Jan Bodnár. „Už dlouho se u nás hovoří o potřebě humanizace psychiatrické péče. Její těžiště je v České republice umístěno do psychiatrických léčeben. Psychiatrické léčebny podle našeho názoru jsou již poměrně překonaným konceptem, který ne úplně vhodně ukotvuje péči o jednotlivé skupiny pacientů,“ řekl Jan Bodnár. Na druhou stranu to podle něj neznamená, že ministerstvo chce dosavadní systém škrtnout a začít z bodu nula. „Musíme navázat na kořeny,

še

í zd r aví

z psychiatrické léčebny.“ S příspěvky popisujícími současnou nepříznivou situaci vystoupili primář DPS Ondřejov MUDr. Martin Jarolímek a předseda Sdružení ambulantních psychiatrů MUDr. Erich Herman. „Pacient je v naprosté většině případů propuštěn bez jakéhokoliv avíza, přijde, aniž by nám kdokoli dopředu zavolal,“ řekl E. Herman. K péči zajišťované ambulantními psychiatry podle něj chybí navazující služby – stacionáře, terapeutické skupiny, služby terénních sester, sociálních pracovnic. „Absence těchto služeb je grandiózní,“ uvedl E. Herman. V rámci připravované reformy by podle něj stačilo doplnit chybějící služby k již existující síti psychiatrických ambulancí. Zřizování nových Center duševního zdraví považuje za zbytečné. Tvrdí, na rozdíl od J. Bodnára, že decentralizovaný model komunitních služeb je levnějším řešením. –red–

ROZHOVOR

Jsem spíše optimista Jakou šanci má reforma psychiatrické péče? Zeptali jsme se vedoucího oddělení poradců, analýz a tvorby strategií Ministerstva zdravotnictví PhDr. Ivana Duškova, který přípravu reformy koordinuje. Co když s vaší Strategií reformy psychiatrické péče nebude souhlasit příští ministr zdravotnictví? To je častá otázka, na kterou máme dvě zásadní odpovědi. Především argumentujeme tím, že tato strategie reformy byla podpořena širokým konsensem zástupců odborné společnosti, neziskových organizací, uživatelů péče i rodinných příslušníků. Na její přípravě se podílely také zdravotní pojišťovny a MPSV. Navazovali jsme na minulé snahy o reformu psychiatrické péče, ale konsensus je daleko širší než tomu bylo u předchozí koncepce psychiatrické společnosti ČLS JEP. Myslím, že by nebylo vhodné a politicky korektní, aby teď přišla nová garnitura a úplně to smetla ze stolu. A ta druhá odpověď? Odbor evropských fondů ministerstva zdravotnictví vyjednává o šesti miliardách na iniciaci potřebných změn v psychiatrické péči a na tranzitní fázi reformy, tedy aby se podporovaly aktivity popsané ve Strategii. Pokud Evropská komise schválí na reformu tuto dotaci z evropských fondů, tak by se s tím už nemělo příliš hýbat. Konsensus celé řady aktérů, kteří na strategii spolupracovali a dotace z evropských fondů, to jsou dva zásadní body, které by měly téma reformy ukotvit. Jak se k reformě staví současný pan ministr? Musím říci, že velmi pozitivně, což mne moc těší. Pan ministr si je vědom deficitů psychiatrické péče v České republice, a když jsem ho seznamoval s přípravou a náplní celé reformy, říkal, že tyto aktivity bude jenom podporovat. Myslím, že k této problematice má osobnější vztah, jelikož se původně ve své profesní dráze chtěl věnovat psychiatrii. V jaké fázi je v současnosti příprava reformy? Přípravu Strategie už máme za sebou, pan ministr ji schválil 7. října a další den byla oficiálně představena veřejnosti. Nyní plynule přecházíme do části implementace. Vytváříme pracovní skupiny

k jednotlivým oblastem práce, které budou řídit celou implementaci a upřesňovat jednotlivé obecné koncepty, které jsou ve Strategii definovány. V následujících týdnech budou pracovní skupiny jmenovitě obsazeny a poté ihned dojde k zahajujícímu jednání. Celá implementační část strategie bude mít tři fáze. Fáze číslo jedna je iniciace a zajištění podmínek, fáze číslo dvě je samotná realizace a provoz a fáze číslo tři je evaluace – vyhodnocení jednotlivých aktivit. Evaluační fáze bude probíhat i průběžně, tedy ne pouze na samém konci celého projektu. Co patří mezi nejbližší úkoly? Zabýváte se také aktuální situací v oblasti psychiatrické péče? Ano, v současné době připravujeme dvě podstatné aktivity. První z nich by měla přinést jasné a strukturované informace a komplexní popis veškerých jak sociálních, tak zdravotních aktivit v oblasti psychiatrie v České republice. To vše z toho důvodu, abychom měli podrobnou mapu toho, co se v tom kterém kraji či regionu vyskytuje, co tam naopak chybí, abychom následně mohli zodpovědně určit, jaký typ péče by tam bylo vhodné rozvinout. V rámci těchto aktivit bude rovněž stanoven jakýsi klasifikační standard pro jednotlivé pilíře psychiatrické péče. Druhou aktivitou je projekt „Ekonomika duševního zdraví“ (EKODUZ) financovaný z Integrovaného operačního programu EU a poskytne nám informace o tom, jak je psychiatrická a ostatní (tj. jiná zdravotní a sociální) péče konzumována psychiatricky nemocnými. Budeme mít důležité informace o těchto finančních tocích a na základě toho získáme představu, kolik to asi bude stát, když vytvoříme nějakou novou intervenci, například rozvinutý komplex Center duševního zdraví, zdali na to náš systém bude mít dostatek prostředků, a konečně, jak jsou jednotlivé intervence efektivní čili i kvalitní. Celou reformu od začátku koncipujeme tak, abychom byli v jednotlivých krocích maximálně zodpovědní a abychom vybudovali dlouhodobě udržitelný systém, který v maximálně možné dosažitelné míře saturuje potřeby jak duševně nemocných, tak i osob, kteří se podílejí na jejich léčbě. Máte už představu, jak by měla Centra duševního zdraví fungovat? Nedávno jsme požádali Psychiatrickou společnost ČLS JEP, aby vytvořila návrh standardu fungování Center duševního zdraví a návrh akreditačních kritérií nutných k jejich provozu. Tento návrh budeme konzultovat s neziskovými organizacemi, s uživateli péče i s MPSV a budeme tak jednat o finálním nastavení Center duševního zdraví. Akreditační standard bude definovat, jak mají Centra duševního zdraví vypadat, které služby musí poskytovat, jaké budou mít personální obsazení i kdo je bude moci provozovat.

PhDr. Ivan Duškov, vedoucího oddělení poradců, analýz a tvorby strategií Ministerstva zdravotnictví

Padlo už rozhodnutí o tom, kdo bude moci provozovat Centrum duševního zdraví? Je to zatím otevřená otázka. V zásadě tu vidím dvě skupiny názorů. Jedna říká, že když splní akreditační standard a bude podrobeno nějaké systematické kontrole, může Centrum duševního

ROZHOVOR zdraví provozovat vlastně každý. Druhá skupina naopak požaduje, aby provozování center bylo úzce regulováno. Provozovatelem by mohla být jen nezisková společnost, například nějaká sociální firma či sociální podnik/družstvo. Toto schizma existuje i v zahraničí, protože někde fungují obdobné služby na soukromé bázi, jako třeba ve Velké Británii, a někde jde spíše o doménu neziskového sektoru. Vypíše ministerstvo nějaká výběrová řízení, aby se rozhodlo, kdo může centrum provozovat a kdo ne? Je to spíše otázka politického rozhodnutí. Garantem na zajištění dostatečné zdravotní péče pro občany je ministerstvo zdravotnictví. Vypsání výběrových řízení na pilotní provozy CDZ, to je v zásadě až druhý krok. Od roku 2014 zhruba do roku 2016 budou probíhat pilotní provozy. Půjde o testovací fázi fungování center, takže to ještě nebude systematicky a definitivně ukotvené. Bude se testovat i to, který typ poskytovatelů – třeba neziskovky nebo s. r. o. – je schopen provozovat centrum kvalitněji? To je právě otázka, jestli první fázi pilotních provozů bude otevřená pro všechny a pak dojde k nějakému vyhodnocení, nebo jestli už teď definujeme, že centrum bude moci provozovat pouze konkrétní statutární forma. V zásadě by se mi líbilo otevřít první fázi pilotních provozů pro všechny a pak posoudit efektivitu soukromník versus neziskovka, ale je možné, že ministerstvo předem rozhodne o upřednostnění některé konkrétní formy. Takže to rozhodnutí bude záležet na novém ministrovi zdravotnictví? Ministr by měl respektovat rozhodnutí naší pracovní skupiny, která byla ustavena jako poradní orgán ministra. Takže když pracovní skupina dojde ke konsensuálnímu závěru, že by provozovatel Center duševního zdraví měl fungovat výhradně na neziskové bázi, tak by pan ministr měl toto doporučení při svém rozhodnutí zohlednit. Na základě čeho se bude rozhodovat pracovní skupina? Tuto problematiku budeme diskutovat s odborníky z WHO, kteří nám budou poskytovat odborné konzultace k provozu a k nastavení podmínek komunitní péče. Také vezme v potaz zahraniční zkušenosti, jak je komunitní péče efektivní v neziskovém sektoru a jak na soukromé bázi. Dále využijeme i zkušeností a návrhů jednotlivých členů pracovní skupiny. Bude pro rozhodování důležité, zda v regionu určitý typ služeb už existuje a do jaké míry se osvědčují? Tohle určitě bude bráno v potaz právě v tom projektu, který podrobně mapuje zdravotní a sociální aktivity v jednotlivých regionech. Některý region fakticky může fungovat a potřebuje pouze drobnou korekci nebo podporu a některý region třeba nemusí fungovat vůbec. V řadě regionů existují různá občanská sdružení, která poskytují různé zdravotně-sociální služby a jejich pracovníci říkají, co bude teď s námi, když tady vytvoříte úplně nový komplex služeb. Samozřejmě stávající služby, které jsou efektivní a ukazují se jako vhodné, určitě budou do systému začleněny. Není to vůbec tak, že bychom všechno poškrtali a začali na zelené louce stavět nový systém služeb. Kdy budete znát výsledky projektů, které mapují služby a finanční toky v oblasti psychiatrické péče? Výše naznačené projekty musí skončit už k 30. 6. 2015, takže budeme mít rok a půl na to, abychom získali potřebná data. Ale předpokládám, že definice standardu CDZ bude hotová již dříve. Data, na

která čekáme, budeme brát průběžně v potaz, i když projekt nebude ještě komplexně uzavřen. A kdy by měly začít pilotní provozy Center duševního zdraví? Když to půjde podle plánovaného harmonogramu, tak začnou pilotní provozy CDZ už od roku 2015. Teď máme zhruba rok a půl na definici standardu CDZ a na podrobný pasport služeb. Jakmile tato data budeme mít k dispozici, tak můžeme začít. S největší pravděpodobností bychom vždy udělali jeden pilotní provoz CDZ na jeden kraj. Může se ukázat, že v některém kraji CDZ nemusí být potřeba, jinde se může ukázat, že budou potřeba dvě CDZ. Jak by mělo být zajištěno financování center? Jedním z nejdůležitějších témat celé reformy je nastavení systému financování zdravotními pojišťovnami v závislosti na fungování nových či inovovaných typů služeb. V pracovní skupině číslo sedm zaměřené na dosažení dohody o udržitelném financování systému o tom budeme jednat se zdravotními pojišťovnami, především s VZP a se Svazem pojišťoven. Ve skupině budou pracovat interní zástupci ministerstva zdravotnictví, zejména z odboru úhradových mechanismů a dohledu nad zdravotním pojištěním, bude tam zástupce odborné společnosti, zástupci MPSV a samozřejmě zástupci pojišťoven. Zájem vstoupit do této pracovní skupiny projevila také Asociace krajů ČR, což podporujeme. Dlouhodobá udržitelnost fungování CDZ je stěžejní úkol. Chceme se poučit z negativních zkušeností Řecka, kde byly provozní náklady financovány z nestálých nebo časových ohraničených dotačních titulů, které vypršely a systém posléze přestal fungovat. Takže se musí najít vlastní zdroje financování… Je otázka, jestli hledat nové zdroje nebo jestli změna systému povede k tomu, že se dosud vynakládané peníze budou efektivněji alokovat. To je trochu kacířská teze. Nicméně v mezinárodním srovnání se prokazatelně ukazuje, že v České republice na psychiatrii plyne téměř nejméně prostředků ze zdravotnického rozpočtu. Bude tedy nutné zdroje navýšit? Je to rozhodně žádoucí, ale jsem si vědom toho, že je to politické rozhodnutí. Může se ukázat, že příští vládní garnitura bude nakloněna zvýšení objemu peněz na zajištění psychiatrické péče. Možná bude apelovat na to, aby se vygenerovaly nebo realokovaly zdroje z jiných oblastí nebo se našly nějaké jiné inovativní systémy. Oblast financování ale úzce souvisí s mezirezortní spoluprácí, s problematikou sociálního bydlení nebo sociální rehabilitace. To je spíše doména ministerstva práce a sociálních věcí, popř. ministerstva pro místní rozvoj. Jejich zástupci budou nominováni do pracovní skupiny „meziresortní spolupráce“. Je nutné celý proces koordinovat tak, aby se došlo k nějakému společnému souhlasu a na tomto základě pak k přednastavení systému. Neobáváte se, že pokud jde o zajištění financování a spolupráci dalších rezortů, že se to prostě nepovede? Je to rozhodně možné riziko a realizace reformy stojí na jeho eliminaci. Na druhou stranu jsme tady od toho, abychom se snažili najít řešení, nikoliv abychom rezignovali hned na začátku. Za předpokladu, což je naší ambicí, že se Strategie reformy psychiatrické péče stane vládním dokumentem, jsem spíš optimista. Pokud bude další diskuze kvalitně moderována a zejména pokud budeme stále pociťovat tlak neziskových organizací, uživatelů a jejich rodinných příslušníků či blízkých, tak téma reformy psychiatrické péče nezůstane stranou. My, státní úředníci, tak i političtí reprezentanti budeme tlačeni právě k tomu, abychom se dohodli a celý systém a kvalitu života duševně nemocných zlepšili. Josef Gabriel

ZKUŠENOSTI

Lodička, kterou vypouští výkonný ředitel o. s. KOLUMBUS Jan Jaroš, míří ke všem lidem dobré vůle.

podílu samotných pacientů (pacientských organizací) na tvorbě a realizaci komunitního plánování v ČR,“ vysvětluje předseda sdružení Tomáš Tylich. Dalším přínosem účasti na komunitním plánování je podle něj zapojení uživatelů psychiatrické péče do monitorování potřeb pacientů ve zdravotnických zařízeních a v komunitách pacientů.

Výstavy, rehabilitační pobyty, počítačová dílna

Kam pluje KOLUMBUS Cílem občanského sdružení KOLUMBUS je především chránit práva duševně nemocných v České republice a zkvalitnit život uživatelů psychiatrické péče.

živatelé psychiatrické péče z celé ČR v roce 2001 založili Občanské sdružení KOLUMBUS, které mimo jiné usiluje o zlepšení péče v psychiatrických léčebnách, rozvoj komunitní péče a služeb pro duševně nemocné, vytvoření a přijetí komplexního zákona o duševním zdraví, zajištění právní pomoci duševně nemocným, zlepšení kvality života osob s duševním onemocněním. „Na počátku sdružení stálo šest členů se zkušeností s duševním onemocněním a v současné době tvoří posádku lodí KOLUMBUSu téměř 200 námořníků, kteří se snaží hájit zájmy a práva uživatelů psychiatrické péče. Těší nás, že z nových plavčíků, které jsme přibrali na palubu v přístavech Brno, Praha, Pardubice, Olomouc, Ústí nad Labem a dalších městech, se postupně stávají zkušené námořnice a námořníci,“ říká výkonný ředitel sdružení Jan Jaroš.

Podpora pacientů v psychiatrických nemocnicích

KOLUMBUS v současnosti realizuje 15 projektů. Jednou z vlajkových lodí je projekt „Pacientští důvěrnící a advokáti“. Cílem projektu je snížení zdravotních relapsů u lidí s chronickým duševním onemocněním. To by mělo vést k uzdravení nebo k dlouhodobé stabilizaci uživatelů psychiatrické péče. K tomuto cíli míří svépomocná podpora duševního a somatického zdraví uživatelů psychiatrické péče. „Stabilizovaní uživatelé psychiatrické péče podporují a poskytují informační a emoční posilu pacientům

hospitalizovaných v psychiatrických nemocnicích. Informují pacienty o jejich právech v průběhu léčby a o možnostech vedoucích k jejich realizaci,“ vysvětluje místopředsedkyně sdružení Bára Lacinová. Pacientští důvěrníci navíc pacientům nabízejí zprostředkování přístupu k právní pomoci. Dalším cílem projektu je vytvoření systému zpětné vazby pro vedení nemocnic.

Popluj s námi, napni plachty

Další z aktivit jsou doprovody uživatelů psychiatrické péče před a po ukončení hospitalizace do místa bydliště, na úřady a instituce, dále k ambulantním lékařům, do prvního zaměstnání po hospitalizaci apod. „Snažíme se také o aktivní internetové vyhledávání zaměstnání a bydlení (především chráněného). V zásadě jde o odporu fungování pacientů s duševní poruchou v jejich domácím prostředí a v komunitě a o jejich zapojení do svépomocných skupin psychiatrických pacien tů,“ říká J. Jaroš. KOLUMBUS podle něj usiluje i o zapojení mladých lidí – studentů – dobrovolníků do tohoto projektu.

Komunitní plánování

Důležitou cestou ke zlepšení životních podmínek lidí s duševním onemocněním je aktivní účast uživatelů psychiatrické péče v komunitním plánování. „Záměrem naší účasti v koordinačních skupinách je implementace vytvořených kvalitních komunitních plánů na základě zkušeností z ostatních krajů a měst v ČR do dalších regionů, zvýšení

Členové a příznivci o. s. KOLUMBUS se zapojují do několika oblastí výtvarné tvorby. Jsou to jednak výstavy, případně aukce uměleckých děl, dále kalendáře a také se jejich tvorba umisťuje do galerie na webové stránky (www.os-kolumbus.org). „Největší výstavní akcí výtvarných děl byla v tomto roce putovní výstava Jsem jako ty, která vyvrcholila 9. 9. 2013 Bláznivým festivalem na Karlově náměstí v Praze,“ říká místopředseda sdružení Ing. Arch. Milan Jíša. KOLUMBUS pořádá také edukačně-rehabilitační pobyty pro uživatele psychiatrické péče. Za dobu svého trvání jich uspořádal celkem 12. Jedním z dalších projektů je počítačová dílna pro uživatele psychiatrické péče, kteří práci s počítačem neovládají, a jsou proto od řady aktivit izolováni. Cílem výuky je, aby pro ně počítače nebyly životní bariérou, ale naopak mostem k plnohodnotnému životu.

Plány do budoucna

KOLUMBUS se snaží o prosazení změn na celostátní úrovni. Vedle přijetí již zmíněného zákona o duševním zdraví je to i přijetí vládního programu péče o duševní zdraví, prosazování plnění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a transformace péče o duševní zdraví v České republice. „V dalších letech nás čeká inovace a pokračování v úspěšných projektech a jejich postupné rozšiřování do dalších psychiatrických léčeben, na psychiatrická oddělení a do dalších měst a obcí. Prostě každodenní aktivity směřující k destigmatizaci sociální a zdravotní péče o osoby s duševním onemocněním. Těšíme se na další spolupráci se všemi pozitivními lidmi, kteří to myslí upřímně s transformací psychiatrické péče,“ říká výkonný ředitel o. s. KOLUMBUS Jan Jaroš. Další informace o sdružení najdete na www.os-kolumbus.org.

ZKUŠENOSTI

I proti zákeřné schizofrenii je možné účinně bojovat Otevřená zpověď pacienta se schizofrenií – Petr, 37 let Kdy jste začal pociťovat, že něco není v pořádku? Jak jste se o své nemoci dozvěděl? Začalo to na vysoké škole. Myslím, že vyvolávajícím faktorem byly u mě stresy ze zkoušek. I když nějaké napětí se u mě objevovalo již dříve, ve třetím ročníku studia vysoké školy. Přestože jsem již od gymnázia patřil mezi nejlepší ve třídě a studium vysoké školy pro mě bylo splněným snem, najednou mě škola přestala bavit. Byl jsem najednou z budoucnosti znechucený a povolil jsem v běhu za titulem a kariérou. Tak jsem nějakou dobu přežíval, navštívil jsem i několik psychologů, ale nikdo mi nepomohl. Sám jste si tedy uvědomoval, že něco není v pořádku a vyhledal jste pomoc? Ano. Již od gymnázia vím, že nervový a kožní systém jsou propojeny a mně se tehdy před zkouškou ve škole stresem sloupaly ruce. Na začátku čtvrtého ročníku jsem měl takový smutný podzim (dnes už vím, že to byla klinická deprese). Tak jsem vyhledal psychologickou pomoc. Byl jsem ve stavu rozkladu, psycholog se mnou ale promluvil 50 minut a řekl „tak zase za týden“. Já jsem přitom potřeboval každý den mluvit několik hodin, abych mu všechno vysvětlil a on mi řekl, co dál. Měl jsem z toho špatný dojem. Neměl jsem vyřešené svoje psychické problémy a současně jsem se nestíhal učit. Až mi jedna spolužačka dala kontakt na jednu známou psycholožku. Ta mě seznámila s mojí stávající psychiatričkou. Jak vypadalo Vaše první setkání s paní doktorkou? S paní doktorkou jsem poprvé mluvil asi dvě hodiny a ona mi řekla, ať se stavím k ní do ordinace. Byla to právě paní doktorka, která poznala, že se jedná o schizofrenii. Předtím to nikdo neodhalil – navštívil jsem asi pět psychologů a nikdo mi nepomohl, při studiu a stresu je to prý normální. I já sám jsem byl v zajetí stigmatu, že přece nejsem duševně nemocný, vždyť nemocní jsou lidi, kteří jsou úplně nemožní – zmateně mluví i myslí. Že já mám jen nějaké stresy a vůlí to musím překonat a zlomit.

Paní doktorka mi ale tehdy dala hned léky. Z nich jsem byl nejprve hodně unavený. Chtěl jsem pořád spát, ale nemohl jsem usnout, tak jsem tedy jen tak ležel. Byl jsem schopný jít na záchod, najíst se a to bylo všechno. Myšlenky také nebyly lepší, protože léky začnou myšlenky měnit až po několika měsících. Ta únava vyvolává taky nedůvěru k léčbě, je ale pravda, že dnes již existují antipsychotika druhé generace, která takovou únavu nezpůsobují. Já jsem ale tehdy kvůli nesnesitelné únavě léky přestal užívat. Chvíli jsem takto proplouval bez léčení, pak jsem zase něco dostal a pak jsem si řekl dost! Abych sám uvěřil, že mám schizofrenii, rozhodl jsem se k hospitalizaci.

tolik unavený. Pak už jsem tomu, že mám schizofrenii, věřil a bral jsem poctivě léky. Celkově se na zkušenost z léčebny teď už dívám spíše pozitivně.

NĚKDO NEMOC BERE JAKO KŘIVDU, JÁ NE. JE TO NEPŘÍJEMNÉ, ALE MÁM DOMA PODPORU A MŮŽU SE VĚNOVAT SVÝM VĚCEM.

Můžete říct, co Vám nemoc v životě vzala? Je třeba něco, co Vám naopak dala? Dala mi určitě větší citlivost. Třeba i k samotné psychologii a psychiatrii. Stal jsem se v životě citlivějším, vnímavějším, empatičtějším. Mám nemocnou přítelkyni a mám pro ni pochopení. Vzalo mi to vzdělání a kariéru a v tomto to budu mít ještě těžké. Nemožnost toho tahu na kariéru je to nejhorší na té nemoci. Ale já to ani s tou kariérou nevzdám. Chci vystudovat vysokou školu a ucházet se o práci.

Jak probíhala Vaše hospitalizace? Lékaři měli moc pacientů a málo času. Mluvili se mnou na začátku, pak asi dva měsíce nic. Vůbec nic se nedělo. Na konci usoudili, že schizofrenii asi mám. Zaznělo nějaké doporučení nebo rady, když jste opouštěl léčebnu? Dali mi léky na 5 dní a odkázali mě k mému lékaři. Není to nějak ošetřené, kdybych se na to vykašlal, tak je to krizový moment. Ale já jsem se léčit chtěl a šel jsem k doktorce a pokračoval v léčbě. Léky řešíme s doktorkou společně, aktivně jí říkám, jak se cítím a zda mi lék vyhovuje. To je důležité. Někdy lék po nějaké době přestane účinkovat, takže zkoušíme kromě antipsychotik i různé druhy antidepresiv – kombinujeme tablety i injekce. Když se na to díváte zpětně, měla pro Vás hospitalizace nějaký přínos? Hospitalizace byla přínosná v tom, že jsem tam začal brát léky, z kterých jsem nebyl až

V jaké fázi se nacházíte teď? Cítíte se vyléčený? To ještě ne. Nějakou únavu mám pořád a nejsem dostatečně výkonný. Je mi třeba líp, ale kolísá to. Někdo vážnou nemoc bere jako křivdu, já to tak neberu. Je to nepříjemné, ale mám doma podporu a můžu se věnovat svým věcem. U jednoho procenta lidí se to přírodě prostě nepovede. Navíc rodiče mě vždycky podporovali. I kamarádi to vzali, ale musel jsem jim to trochu vysvětlit.

Co byste doporučil lidem, kteří jsou na začátku boje s touto nemocí? Co je podle Vás nejdůležitější? Pokud máte mimořádně velké problémy a děláte velmi neobvyklé věci, je důležité nebát se kontaktovat lékaře a mluvit s ním! Já se připravuji na každé setkání – píši si, na co se chci zeptat a jaké mám problémy, protože lékař má málo času. Mám poznámkový blok a někdy třeba i diktafon. Nebát se léků! Dodržovat domluvené dávkování, a když antipsychotika nepomáhají nebo nesedí, vybrat jiná. Užívání léků vyžaduje určitou stabilitu, já třeba u sebe nosím léky asi na dva dny, když někam jedu, kdybych musel někde přespat. Injekce je určitě komfortnější, jednou měsíčně se to dá vydržet a ta bolest je minimální, jen to píchne a brzy to přejde. Ten způsob užívání je ale velmi individuální. –red–

ZKUŠENOSTI

foto Stanislav Šumbera

Speciální pedagog a zakladatel Dotyku Josef Svoboda rozběhl jedinečný projekt.

Kamarádstvím proti schizofrenii Brněnská organizace Dotyk II poskytuje svým klientům i pracovníkům trpícím schizofrenií zcela nebývalý způsob sociální rehabilitace. Jsou zde zaměstnáni lidé se zkušeností s tímto závažným duševním onemocněním, aby se setkávali se svými „kamarády“, kteří trpí podobně.

komplikované se tím vším probrat. My už víme o co jde, protože jsme to sami prožili a protože jsme tím prošli. Z mého pohledu se s nimi nepracuje, je to spíš komunikace a lidský kontakt, i když výplata za to chodí. Jsou to opravdoví kamarádi, přesně jak to máme psáno v projektu,“ říká Marek.

Nové kurzy

elá organizace vznikla z rodičovské iniciativy. V jejím čele je Mgr. Josef Svoboda, speciální pedagog, který se léta věnoval sluchově postiženým a jiným lidem s handicapem. Pak ale zasáhla do jeho rodiny schizofrenie, před čtrnácti lety mu onemocněl syn. Když se pan Svoboda poohlížel po následné péči pro svého syna, zjistil, že na rozdíl od jiných postižení, v případě schizofrenie je celá tato oblast významně podvyživená. Téměř neexistovaly nabídky pomoci pro duševně nemocné, zejména ne v oblasti sociální rehabilitace. Spolu s několika dalšími lidmi a v těsné spolupráci s významnou brněnskou psychiatričkou MUDr. Martou Holanovou, proto připravil projekt, který měl tuto neutěšenou situaci změnit.

Asistenti z řad duševně nemocných se scházejí každý pátek s koordinátorem pomoci Josefem Svobodou na supervizi. Na těchto individuálních sezeních probírají, jak se vede jejich kamarádům (klientům), vymýšlejí plán na další týden. Jestli jít na procházku a kam, například do obchodu, o čem mluvit, na jaké věci nemocného upozorňovat, jaké zvolit hry a podobně. Celý systém péče je v Dotyku II poměrně propracovaný a sofistikovaný, a tak není divu, že sami asistenti postupně získávají sebevědomí a díky pracovní zkušenosti i odstup od vlastního onemocnění. Jako úplná novinka tak přichází kurz Pracovníka v sociálních službách, kterého se zúčastní všech dvanáct pracovníků Dotyku. Tato kvalifikace bude už vlastně jen potvrzením toho, co mnozí z nich už léta dělají, zároveň je ale odborně vybaví pro možné krizové situace, které by mohly nastat.

Asistent pro Marka

Kamarádství

Marek, jeden z duševně nemocných, který je v Dotyku zaměstnán od počátku projektu, nejdřív ani nevěřil, že by mohl být pro práci dostatečně kompetentní. Když paní doktorka Holanová nadhodila téma asistenční služby, domníval se Marek, že to bude on sám, za kým bude asistent docházet. Z respektu ke své psychiatričce, u níž se léčil už téměř dvacátým rokem, souhlasil. Velmi ho pak překvapilo, když namísto asistenta získal nabídku práce. „Ti mladí s tím začínají, je potřeba jim poradit, s nemocí zacházejí jako s něčím novým. Je

Barča, další z asistentek, vypráví: „Tady v Dotyku jsem něco přes půl roku, do Brna jsem se přestěhovala z Třebíče a přivedla mě sem kamarádka Klárka. Vyprávěla mi o této práci a pak se zeptala, jestli by tady neměli místo i pro mě. Víte, já jsem vždycky inklinovala k sociální práci, takže tohle je vlastně přesně to, co jsem chtěla dělat. To, že můžu s někým trávit čas, že mu můžu být užitečná a je to přínos i pro mě. Mně jde o to, aby kamarádkám bylo se mnou dobře, abychom se bavily obě. Pan Svoboda mě podporuje, když si nevím rady. Mám

ZKUŠENOSTI některé věci za sebou a vidím, kde ty holky dělají chyby. Měla jsem studovanou klientku, tak jsem se ze začátku bála, aby z toho setkávání měla užitek a aby to bylo vzájemné. Sama vím, že když prožiji hezký večer, třeba s někým u kávy, tak mám pak ještě dlouho lepší náladu a jsem i aktivnější. Někdy si ta klientka potřebuje hlavně popovídat. Jiná klientka je hodně samostatná, a teď nastoupila i do práce jako asistentka učitelky ve školce, pomáhala jsem jí i s hledáním práce, bylo to složité, ale myslím, že teď se to uklidní. A ještě bych chtěla říct, že díky Dotyku jsem se naučila si některé věci, třeba i z minulosti odpouštět, což je pro mě osobně velmi důležité.“

Proč Dotyk II?

Prvním projektem se lidé okolo Mgr. Svobody zaměřili na mládež. Podařilo se jim vybudovat síť pomoci mladým lidem, kteří onemocněli v průběhu studia, a schizofrenní pracovníci jim dodávali odvahu a síly pokračovat v něm. Tento projekt s názvem Dotyk byl v roce 2013 oceněn v Rakousku jako nejlepší v oblasti sociálních inovací, a to v konkurenci 308 projektů ze šesti zemí. Ukázalo se, že z takhle dobrého základu se dá vycházet. Pan Svoboda vzpomíná: „Tam vlastně vznikl ten tandem. Je schizofrenik, který pomoc potřebuje a schizofrenik, který mu pomáhá, a my jsme to přenesli do sociální služby. V téhle oblasti jsem v minulosti pracoval a vím, že všichni, kteří mají nějaký handicap, touží taky po společném prostředí, aby se dostali mezi stejně postižené jako jsou oni sami.“

Zkouška psychické odolnosti

Jiná ze schizofrenních „terapeutek“ Klárka sděluje svou zkušenost: „Vystudovala jsem filmovou školu ve Zlíně. Po škole jsem chtěla studovat arteterapii, ale to nebylo možné, když mám diagnózu s duševní nemocí. A tak jsem si říkala, co dál... V roce 2012 mi zavolal kamarád a řekl o panu Svobodovi. Něco takového jsem si přála a hned mě to nadchlo. Pan Svoboda mi dal zanedlouho prvního klienta a baví a naplňuje mě to do dneška. K té arteterapii mám tady v Dotyku také prostor. Mám na starost kamarádku, která začala kreslit koně. Při našich setkáváních s kamarády jsem začala zařazovat i návštěvy galerií. Například dnes jdeme na výstavu fotografií, která myslím může pro ty kamarády být i velkou inspirací. Víte, dřív jsem měla až mesiášské sklony a hodně jsem si problémy hlavně těch kamarádů vztahovala na sebe. Takže Dotyk byla pro mě vlastně zkouška. Trochu jsem se také bála, jestli budu umět těm lidem pomoci a nakonec jsem se to naučila. Je tady zkrátka kamarád, který má problémy, ale já už si je nevztahuji na sebe, nejsou už moje a myslím, že už jim dokážu pomoci, aniž bych se z toho sama hroutila. To pro mě bylo asi největší plus. A pak třeba ještě jeden zážitek, kdy mi přišel dopis od maminky mého kamaráda, kde mi děkovala za to, že jsem v těch nejhorších chvílích byla s ním, což pro mě bylo hodně přínosné a inspirativní a dodalo mi to pocit, že celá práce v Dotyku má smysl a obrovský význam.“

První slova v dešti

O hluboké lidské investici vypovídá následující zážitek pana Svobody: „Jednou nám volala maminka jednoho mládence, že její syn nevychází z domu a potřeboval by od nás nějakou pomoc. Když je něco takového, tak nejdřív chodím za klientem sám. Tři čtvrtě roku jsme pracovali na tom, aby se nám podařilo několik málo zdánlivě malých kroků. Zpočátku se mnou ten kluk ani nemluvil. Asi dva měsíce. Já jsem mu vlastně vkládal odpovědi a chodili jsme po místech a pozorovali jsme krásné výhledy na Brno. Kolikrát jsem ušel deset kilometrů a byl jsem z toho utahaný, ale postupně jsme navázali kontakt. Začalo to nevinně, jednou jsme vyšli ven a začalo šíleně pršet a my jsme se schovali do průjezdu a teď jsme si tam začali povídat a spíš to bylo takové povídání, že on odpovídal jen ano

ne anebo jednoslovně. No a nějak jsme se dostali k tomu, že ho bolí zuby, a tak jsme si tam slíbili v tom dešti, že i s tím zdravím musíme něco udělat. Já jsem se snažil té příležitosti využít, a tak jsme na tom zubaři pracovali asi tři měsíce. Závěr byl, že se nám podařilo, že se ten kluk opravdu šel nechat ošetřit k zubaři. Byli jsme tam několikrát, než si nechal spravit všechny zuby. Chodil jsem s ním, protože chtěl, abych stál vedle křesla. A já jsem si řekl potom, co se nám to tak povedlo, že už nazrála doba, aby měl nějakého jiného kamaráda, mladšího než jsem já. Zeptal jsem se ho, jestli by nechtěl, aby někdo mohl přijít se mnou. Pár společných schůzek proběhlo a domluvili jsme se, že já už příště nepřijdu. A kluci navázali tak krásný kontakt, že teď pracujeme na tom, aby se nám podařilo jít k psychiatrovi, aby se začal léčit.“

Trpaslík schizofrenie

„Je strašně důležité, aby člověk viděl kolem sebe a dokázal zachytit problém a správně na něj reagoval, posunul toho, kdo to potřebuje, o kousíček dál a ono to někdy trvá hrozně dlouho... Ono se řekne, že pracovníci s nimi chodí jenom na vycházku, ale ta má svoje pravidla, to není jenom tak, my se na vycházku připravujeme a pak ji rozebíráme. Co se tam dělo, co se povídalo, protože pro ty, kteří mají tu nemoc nebo jí prochází, je nejdůležitější, aby postupem času vytěsňovali schizofrenické myšlení a zapojovali do svého já myšlení okolního světa. Aby tím toho trpaslíka, kterého v sobě mají, potlačili, aby byl co nejmenší a oni aby do sebe dokázali vstřebat to ostatní. Když se jim tohle podaří, a čím víc se jim to podaří, tak tím víc se dostávají do života,“popisuje J. Svoboda svou metodu, jak zmenšovat izolaci, do které se schizofrenik dostává, a jak zmenšovat prostor, který nemoc zabírá v jeho mysli.

Rodinná zkušenost

Pana Svobodu velmi zasáhlo, když před čtrnácti lety touto nemocí onemocněl jeho vlastní syn, dnes však vlastně i díky němu má dost zkušeností pro své poslání. O svém vztahu k synovi a jeho nemoci vypráví: „Já jsem s ním chodil pět šest let denně se psy do lesa, kudy běžně chodíval a on vlastně chodil jako stroj, on si tu vycházku odešel a tím to měl skončené. Já jsem při vycházkách mluvil, říkal jsem, že tady v tom lese se teď děje to a to... A když na to chlapec neměl náladu, tak jsem si to povídal se psem. Syn má rád přírodu, studoval lesárnu a můžu vám říct, že po deseti letech ten kluk chodí do lesa sám a když přijde, řekne přesně: na tom místě jsem viděl to, tam to, tam to... Zapojování reality do života je strašně důležité, ale musí mít jakousi míru a musí to mít ještě další momenty podpory. Toto zapojování do reality v dané chvíli dává synovi to, že se soustředí na to, co se děje vedle něj, i když je to pro něho někdy moc obtížné.“

Perspektivy Dotyku

Pro asistenty je práce v Dotyku velmi důležitá: navazují společenské kontakty a dokonce v tom pomáhají druhým. Není divu, že značná část jejich klientů-kamarádů uvažuje o tom, že by jednou také chtěli pracovat v Dotyku, až se jejich stav zlepší. Asistenti se věnují těmto kamarádům zhruba dvě a půl hodiny týdně, což je časové penzum, o kterém si tito lidé u příliš vytížených odborníků na duševní péči mohou nechat jen zdát. Bylo by také dobré, kdyby s tímto sdružením spolupracovalo více (nejen) brněnských psychiatrů. Doprovázení nejen na procházku a k lékaři, ale i životem obecně, je často pro pacienty stižené těžší formou schizofrenie doslova záchranným kruhem hozeným přes palubu do rozbouřeného moře nemoci. Dotyk je navázáním kontaktu, především s realitou, nejen lékařskou, ale i odměňující milým slovem, úsměvem, lidskostí. Tak ve společnosti Dotyk realizuje koncept následné péče, která je skutečnou péčí a často i opravdovým kamarádstvím. Tomáš Vaněk, Michal Kašpar

PŘÍBĚH

Jan Knybel: Triton et Nereis

Cesty jinam – první výlet (úryvky)

rvní setkání s čímsi neznámým, s něčím skrytým uvnitř mojí hlavy, co jsem si sám ani nevymyslel, nevsugeroval, nesnil o tom zabděla, prostě ani trochu to nemohl ovlivnit, proběhlo v půlce června 1995 cestou od Ivy z Petřin do Libně. Vyšlapoval jsem si po ulici s pocitem, že podrážkami téměř zarážím dlažební kostky hlouběji do země. Připadal jsem si sebevědomě jako carský oficír, byl jsem plný potlačované agresivity a síly. Dopochodoval jsem až na Letnou a tam mě zničehožnic všechna ta siláckost přešla. Sesypal jsem se pod jedním ze stromů, kde jsem se s Tím setkal. Ten moment byl něco jako prozření nebo splynutí s celým světem. Byl neskutečně dlouhý, ale spíš mimo jakýkoliv čas a prostor, hluboký a slovy dost těžko popsatelný. Četl jsem něco o zážitcích různých

mystiků, ale nikdy si nedovedl pořádně představit, co prožívali, teď najednou jsem začal jejich slova chápat. Měl jsem dojem, že vše, čemu jsem v sobě a kolem sebe nerozuměl, dostává jakýsi hlubší smysl, každá maličkost zapadala do složitého, ale přitom úplně jasného celku. Potom, když to trochu odeznělo, mě přepadl pocit, že všechno nezadržitelně končí. Možná přijde něco neznámého a nového. Říkal jsem si přitom, že bych měl skoncovat se všemi, bohužel četnými vlastními hříchy a hříšky, útěky, cynismem, ubližováním druhým a jinými chybami a rozhodně si uklidit ve svém svědomí, třeba se někomu vyzpovídat nebo tak. Bez toho bych nové údobí určitě neměl začínat. Vyhodil jsem cigarety a zbytek peněz, co jsem měl po kapsách, jako podvědomé gesto rozchodu s tím vším špatným, co jsem sám udělal, nebo co

mě potkalo v mém životě. Poprvé se mi stalo, že jsem jakékoliv přemýšlení nemohl ovlivnit, cosi přemýšlelo za mě ve mně. Měl jsem těsně po dvacátých devátých narozeninách, a tak mě napadlo taky cosi o Buddhovi a jeho odchodu do bezdomoví. Chvilku jsem bez jakýchkoliv šancí na vrácení se do normálního stavu ležel v trávě s pocitem, že nemám proč a kam jít. Potom jsem se zvednul a snažil se nějak dostat domů. Jakési proudy ve mně mé tělo nadnášely, necítil jsem chvilku, že jdu, ale že se tak jakoby vznáším.

…

Pocit úplné prázdnoty a neskutečné slabosti trval delší dobu, během které jsem začal za skutečnými věcmi vidět své divoké představy. Například kolem jela stará hranatá tramvaj, měla místo čísla nápis „svatba“ a skrz její okno jsem zahlédl svou matku, přicházely

PŘÍBĚH i jiné chuťovky, na které si už nevzpomínám. Chtěl jsem se konečně zvednout a jít domů, ale cítil jsem, že se mi to nejspíš nepovede. Jediné, co mě napadlo, bylo zavolat Ivě, aby pro mě dojela, vysvětlit jí, že se mi udělalo špatně a že nejsem schopný odlepit se z toho místa, kde zrovna proklatě trpím. Asi za necelou hodinku se objevila, tak nějak vytušila, že jsem někde jinde než na tomhle světě, koupila mi láhev dobré vody a doprovodila domů. To, že si myslela, že jsem se úplně pomátnul, jaksi udělalo tečku za naším vztahem. Delší dobu jsem se potom s tím nemohl vypořádat, konec lásek většinou dost nezvládám, což ale doteď nepovažuju za nic přehnaně chorobného.

…

Jednou z mých oblíbených zábav bylo u řeky dumat nad potopou a koncem světa. Apokalypsa se podle mě vlastně neměla odehrát jako nějaká přírodní katastrofa, celosvětová válka nebo postupné či náhlé zničení světa lidmi. Spíš jsem si ji vysvětloval jako všelidské zešílení, transformaci vědomí a nový začátek nebo jakýsi návrat z konzumní do předtechnické a předhistorické doby.

…

Svoje halucinace jsem nepovažoval za halucinace. Běžně jsem slyšel lidi, kteří byli za zdí a kteří si většinou povídali o mně. Taky jsem začal vymýšlet teorii, jak sedět mezi třemi lidmi, tak jakoby do kříže, dva vidět z profilu a jednoho zepředu, a provádět tak něco mezi mimosmyslovým přenosem myšlenek a pocitů a křížovým výslechem. Vůbec jsem často ztrácel ponětí o tom, kde končí moje vědomí a začíná vědomí ostatních. Svět mi přišel jakoby obmotán pavučinou energií vycházejících z každého člověka, která byla zřejmá nejen mně, ale i jiným „vyvolencům“, kteří o tom, co věděli, neměli potřebu mluvit. Měl jsem pocit, že na každém, koho potkám, hned poznám, jak to s ním je. Hodně lidí tak v mých očích zkrásnělo, ale bylo i dost postav, ze kterých čišela zloba anebo úplná prázdnota. Měl jsem z nich docela strach a stálo mě to dost úsilí, abych jej překonal. Chvilkami, když jsem se soustředil na hezčí stránky světa, jsem viděl kolem lidských hlav i něco jako slabé různě vybarvené aury, ale

ESPRIT

časopis pro všechny, kterým duševní strasti nejsou lhostejné Ročník XVII, číslo 7–8 VYCHÁZÍ: 13. 12. 2013 CENA VÝTISKU: Zdarma MK ČR 13874, ISSN 1214-2123

to jen výjimečně, přicházelo to jenom, když jsem měl extrémně excitované vědomí.

dršťkou, až jsem zašel za Boženou, která mě odvezla do Motola, kde mi pusu sešili.

Během dalších dnů jsem spolehlivě přišel o práci, protože chodit tam pravidelně, nebylo jaksi v mých silách. Považoval jsem tehdy za důležitější jiné věci. Dost mě to táhlo mezi lidi, to jest do hostinců. Nejspíš jsem jim tam nepřipadal zcela normální, ale aby mi někdo řekl, že bych měl zavítat k psychiatrovi, to se nějako nestalo. Vlastně Iva mi něco takového radila, ale já jsem si myslel, že to zvládnu i bez doktora.

Pak mě otec odvezl na chalupu, abych trochu vychladnul. Jenže první věc, kterou jsem udělal, byla návštěva hostince na návsi, kde jsem popil a bez okolků dával moudra místním. Večer jsem si pustil televizi, ale vysílání bylo spíš mým úkolem než těch, kteří to mají normálně na starosti. Všichni chlapi v televizi říkali repliky, co měli podle mě nebo něčeho ve mně říkat, to samé ženy a dívky. Pak jsem vydedukoval ze zpráv, kde jsem si všímal různých skrytých významů, že z Prahy jede kolona s Ivou, co si všechno rozmyslela a určitě si mě chce vzít a zase všechno vrátit zpátky. Vůbec jsem se hezky zasnil, pak mi to ale začalo lézt na nervy, co to na mě ta televize sype za věci z mé vlastní hlavy, a tak jsem ji vytrestal mocným kopancem do obrazovky, která v tu chvíli vybuchla. Vypnutím televize před tímto husarským kouskem jsem se neobtěžoval. Pak jsem ji zdemoloval, a posléze její zbytky uklidil. Taky zařvalo okno z předsíně na dvůr, ale proč se to přihodilo, to už nevím. Den potom mě nechali rodiče odvézt policejním autem do Pelhřimova a sami tam dojeli svým. Na policejní stanici mě vyslýchal jakýsi psychiatr, který potom matce řekl, že jsem psychopat a že skončím ve vězení, což ji značně ranilo. Já s ním promlouval zcela uvolněně a měl pocit, že snad se mnou provádí pohovor, protože pelhřimovská policie potřebuje takového jasnovidce, jako jsem já. Ovšem ono to bylo trochu jinak, takže jsem v policejním autě pokračoval do Jihlavy, kde jsem skončil v blázinci. Pobyl jsem si tam od začátku srpna do začátku října. Dost nešetrně do mě prali samé oblbováky. Ráno, v poledne a večer jsem polykal pilulky, kterých jsem měl vždycky plnou hrst. Většinu času jsem po těch chemických dobrotách měl chuť spát. Zpomalilo se mi moje nebezpečně rychlé přemyšlování, jenže přitom jsem měl pocit, že mi současně vygumovali i veškerý obsah mozku. Mezi spaním jsem většinou seděl jen na kuřárně. S kým a co jsem tam probíral, si už moc nepamatuju. Stanislav Vašina

…

Jednou odjel Beneš na víkend do Německa a nechal mě hlídat penzión. Bohužel jsem i přes dobrou vůli svěřený úkol nezvládl zrovna na jedničku. Měl jsem totiž neodbytnou potřebu vyjíždět na spanilé jízdy po Praze, nejlépe taxíkem, protože jsem měl úžasně uťapané nohy z předešlých dnů plných pěších přesunů po Praze. Kolem se barevně seskupovala auta, řidiči na mě významně pokukovali, sebe jsem pociťoval jako prostředek vesmíru, a ani na chvíli se nad tím nezamyslel, že je to ukrutná šalba, mam a klam. Tak jsem probendil Benešovy peníze, asi šest tisíc. Beneš mě tedy uvítal dost nerudně a nutil mě zavolat někomu, aby to za mě zaplatil. Neměl jsem potřebu telefonovat, stačilo mi juknout na telefon, a už jsem si s dotyčnou osobou na druhém konci drátu zvesela povídal. Tímhle způsobem jsem se tedy dozvěděl, že je na mně, co s tím provedu. Tak jsem Benešovi řekl, že ty peníze hnedtak neseženu, pročež mizím. Trochu jsem si zautíkal, ale magické věci kolem mě, například nápis Mirek (Benešovo křestní jméno) v okně červeného tiráku, co jsem pod něj skoro vběhnul, mi jasně řekly, že z bitvy se neutíká, a tak jsem se rozlícenému Benešovi postavil čelem, takže jsem dostal pěstí. Připadalo mi to jako jediné možné východisko naší rozmíšky. Pak mě zavřel do sklepa, kde jsem měl záchvaty mýtických a pohádkových představ, například kterak se jde různými cestami, chybuje se, trpí se za to, v oknech věží jsou princezny, ve slujích draci a podobné motivky. Potom mě Beneš vypustil. Pár dnů jsem se potloukal po Praze s rozbitou

VYDAVATEL

Česká asociace pro psychické zdraví Vladislavova 12, Praha 1, 110 00 TEL.: 777 783 019, E-MAIL: esprit@capz.cz Josef Gabriel Kamila Heinzová GRAFIK: Josef Gabriel ml. TISK: Tiskárna PRATR, a. s.

…

Redakce si vyhrazuje právo krácení a úpravy příspěvků způsobem, který nezmění jejich smysl. Nevyžádané materiály nevracíme. Názory autorů uveřejněné v článcích se nemusí shodovat s názory ČAPZ. Své názory, připomínky a články zasílejte nejlépe e-mailem nebo na adresu redakce.

ŠÉFREDAKTOR: KOREKTORKA:

Časopis Esprit vychází za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Vládního výboru pro zdravotně postižené občany.