Ještě není pozdě

ještě není pozdě Většina z nás žije na konci života jinak, než chtěla Většina z nás by tomu mohla předejít, dokud je čas

Připravujeme se na výlet nebo do školy, na služební cestu i na svatbu. Na stáří, na nemoc a na konec života ne. Tak se stává, že ve stáří nebo v nemoci docela dlouhý čas žijeme improvizovaně.

Jako bychom do školy chodili bez tašky, na služební cestu vyrazili bez mobilu a na výlet bez bot.

Většina z nás miluje a chrání přírodu, ale ochotně zapomínáme, že i my jsme její součástí. Když se příroda prosadí v podobě stárnutí a přirozeného chátrání těla, jsme zaskočeni a bojujeme proti tomu.

I pro nás platí přírodní zákony. I na závěrečnou kapitolu života se lze připravit. Začněme s tím počítat. Máme to ve svých rukou. Ještě není pozdě.

Můžu onemocnět?

Můžu zestárnout?

Můžu umřít?

Ano. Život je křehký, patří do něj i stárnutí a umírání. Kdo s tím počítá, má menší obavy a větší šanci žít dobře až do konce.

Pokud je Vaše osmdesátka na dohled a netrápí Vás nějaká život ohrožující nemoc, možná Vám pomohou následující zamyšlení.

S čím je dobré počítat Jak lidé stárnou, tělo i duch jsou chatrnější a neduhů přibývá. Na stáří ale nepomůžou ani léky, ani nemocnice.

O svém stárnutí, nemocech a umírání je potřeba s rodinou mluvit. Jinak nebudou naši nejbližší vědět, co si přejeme nebo nepřejeme, nebudou znát naše představy, budou bezradní a v úzkosti, že něco dělají špatně.

Každý člověk má právo rozhodnout se, jestli by raději chtěl dostávat léčbu zaměřenou na prodlužování života, nebo péči zaměřenou na mírnění bolestí a dalších obtíží, která život neprodlouží, ale pomůže, aby byl dobrý i ve svém závěru.

Je známo, že pokud rodina nezná přání pacienta ohledně péče ve stáří a nemoci, tak většinou volí i neodůvodněný převoz do nemocnice, různé zákroky, napojení na přístroje, umělou výživu, antibiotika bez domluvy s pacientem nebo operaci.

Nemocnice jsou určeny pro léčbu určité nemoci, úrazu apod. Nejsou ale vhodné pro staré lidi, kteří mají mnoho neduhů spojených se stářím a pouhé přesídlení do jiného prostředí je ohrožuje. Protože stáří se vyléčit nedá, jejich stav se často v nemocnici zhorší. Pokud tam musejí umírat, není to dobré umírání.

Starý člověk potřebuje pomoc. Nejprve jen občas, potom stále častěji, nakonec je zpravidla zcela odkázaný na pomoc okolí. To je bez výjimky naprosto přirozený běh života, který pro každého z nás bude končit smrtí.

Starý člověk, i když má několik vážných diagnóz, často přirozeně a prostě zemře stářím.

Jak se připravit na stárnutí a nemoci spojené se stářím?

—— Najisto počítat s tím, že stáří přijde a zdraví bude křehké. Není ale přesně známo, co Vás čeká a kdy to nastane.

—— Přemýšlet o budoucnosti a neodkládat důležitá rozhodnutí.

—— Opatrovat si dobrou mysl, naději do budoucna i hezké vzpomínky.

—— Předávat dál. Jsou věci, které znáte nebo umíte jen Vy a bylo by Vám líto, kdyby bez Vás skončily? Recepty, příběhy, jména lidí na fotografiích, zavírání vody na chalupě... předejte je dál.

—— Mluvit o svých prioritách i obavách s rodinou a těmi, kterých se to bude týkat.

—— Přemýšlet o svém bydlení: kde, jak a s kým bydlet, až se Vám zhorší zdraví.

—— Přemýšlet o svém bytě: například přestavbu koupelny je lepší udělat, dokud jste ještě při síle.

—— Sepsat Dříve vyslovené přání a tím přispět k tomu, že Vám ve stáří a nemoci nebudou zdravotníci dělat něco, co nechcete, a naopak budou konat to, co si přejete (například léčit bolest).

—— Sepsat v bance včas pořízení pro případ úmrtí vlastníka účtu, aby s účtem mohl pozůstalý partner nebo jiný příbuzný disponovat a nezůstal bez přístupu k penězům.

Na co pamatovat, co si rozmýšlet

—— —— —— —— —— —— ——

že stárnu že život jednou skončí s kým chci být kdo o mě může pečovat kde chci být co je pro mě důležité, co mám rád čeho jsem ochoten se vzdát

Co můžete udělat hned?

Dokončit to, co ještě můžete. Netrápit se tím, co jste už dodělat nestihli.

Napravit to, co Vás trápí a co napravit jde.

Vyvarovat se nebezpečných aktivit (například lezení na žeb­řík, stoupání na židli, chůze po mokré podlaze, telefonování či obchodování s neznámými lidmi).

Ulehčit si v běžném každodenním provozu (dovoz obědů, doprovod při delších procházkách).

S pomocí praktického lékaře zkontrolovat seznam léků, dávkování a kombinací. Je skutečně vše, co užíváte, nyní pro Vás nutné?

Mluvit s blízkými o tom, jaké jsou možnosti, jaká máte přání a kde, s kým a jak si péči představujete.

Prohlédnout si několik domovů, které budou připadat v úvahu, až už nebudete moci žít sami a budete muset přesídlit (k dětem, do domova pro seniory, do hospice…).

Zjistit, jaké se nabízejí zdravotní pomůcky, a začít si na ně zvykat. Hůl, chodítko, seniorský telefon nebo SOS tlačítko, noční lampička, plenkové kalhotky, mycí pěna, nástavec na WC, madla u vany a záchodu, sedátko do vany, polohovací křeslo a postel – to jsou nástroje účinné prevence nejrůznějších komplikací a pomocníci v co nejdelší soběstačnosti.

Rozmýšlet, kde a jak chcete žít na samém konci a kdo chcete, aby o Vás pečoval.

V dobách chřipkových a jiných epidemií, kdy se stav všech lidí s více nemocemi může rychle zhoršit, se může velmi hodit mít důležité věci promyšlené, připravené a propovídané.

Pro ty, kdo o seniory pečují Co můžete pro svého blízkého člověka udělat jako pečující?

Vyptat na jeho přání: kde, s kým a jak si péči představuje.

Uvážit své vlastní možnosti a možnosti rodiny.

Zjistit všechny dostupné varianty péče a posoudit je.

Vyhledat a pozeptat se, kdo Vám v péči pomůže; domácí péče, asistenční a pečovatelské služby...

Zjistit, jaké jsou pomůcky a další věci, které Vám péči usnadní.

Udělat si přehled míst, kde je možné pečovat, jestli jde místa střídat a jak to je s dopravou.

Radit se se zkušenými lidmi, kteří také pečují nebo pečovali o staré rodiče apod.

O odbornou radu požádat případně nejbližšího poskytovatele paliativní péče (mobilní nebo lůžkový hospic, paliativní oddělení nemocnice).

Nebát se, že svému blízkému ublížíte tím, když o něj budete pečovat doma.

Těšit se na společně strávený čas: je to největší dar, který můžete nabídnout, ale i dostat.

V závěru života nás obvykle čeká několik důležitých rozhodnutí. Buďte moudří a zamyslete se nad nimi. Některá rozhodnutí může být těžké, ba nemožné vzít zpátky.

Sanitka – než zavoláte sanitku, zamyslete se. Co předcházelo krizové situaci? Možná starý člověk jen omdlel v důsledku nízkého tlaku nebo horka. Dejte mu nohy nahoru, a až mu bude lépe, promluvte s ním, co chce a co nechce. Pokud nekomunikuje, připomeňte si jeho dřívější přání ohledně převozu do nemocnice. Pokud si to výslovně nepřál, dobře zvažte výhody i rizika s tím spojená.

Dýchání s podporou – málokterý laik si uvědomuje, co znamená připojení k dýchacímu přístroji. Intubovaný člověk má zavedenou hadici do průdušnice. Už nemůže mluvit, usmívat se, normálně komunikovat. Cesta zpět je nesnadná. Mluvte včas o tom, jestli by si to nemocný někdy přál, případně jaké zákroky si v budoucnu opravdu nepřeje.

Iluze o uzdravující moci nemocnice – pobyt v nemocnici je pro seniora vždy spojený s rizikem. Hospitalizace může i velmi starému člověku zachránit a rozumně prodloužit kvalitní život, ale také může jeho stav zhoršit a léčbou za každou cenu zamezit nemocnému, aby svůj život v klidu dožil tam, kde si přál.

Berte vážně křehkost starého člověka, který většinou špatně snáší změnu prostředí a ztrátu soukromí. Promluvte s ním, co si přeje. Proberte s lékařem, co pozitivního si reálně od hospitalizace slibuje. Jak velká je šance na zlepšení, a čím naopak nemocného hospitalizace zatíží a ohrozí.

Osudné křižovatky Infuze – na konci života je normální, že člověk málo pije.

Je třeba ho povzbuzovat k pití a tekutiny mu často nabízet. Infuze na pár dní může někdy pomoci vrátit seniora do kondice. Pokud člověk je ale na samém konci života, je třeba infuzi pečlivě zvážit, mohla by naopak situaci ztížit.

Cévka – s infuzí jde ruku v ruce. Protože přebalovat ležícího pacienta je pro personál náročné, v nemocnici je běžné zavést starému člověku cévku. Ta ale jednak znamená další hadičku, jednak zvyšuje riziko zánětů, které můžou být křehkému seniorovi osudné.

Cesta domů poskytuje své služby mimo jiné díky finanční podpoře nadací, města Prahy, některých státních institucí a díky darům sponzorů a mnoha velkorysých a obětavých lidí.

Napsaly Štěpánka Ryšavá a Martina Špinková Odpovědná redaktorka: Markéta Čábelová Grafická úprava a sazba Studio Designiq Tisk H. R. G. spol. s r. o.

Vydala Cesta domů www.cestadomu.cz © Cesta domů, 3. vydání, 2021 Leták byl vytištěn za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR. Děkujeme.

ještě není pozdě Většina z nás žije na konci života jinak, než chtěla Většina z nás by tomu mohla předejít, dokud je čas