Knížka pro vdovy by cestadomu

Carolyn Moorová, zakladatelka organizace Modern Widows Club

Tato kniha je cennou pomůckou i pro pracovníky ve zdravotnictví, protože jim pomůže lépe pochopit některé aspekty hospicové a paliativní péče z pozice rodiny zemřelého člověka. Díky ní mohou lépe pomoci vdovám a ostatním členům rodiny v době, kdy procházejí zármutkem. Gary D. Hammer, lékař a specialista v oboru rakoviny nadledvin, ředitel endokrinologicko-onkologického výzkumného programu, University of Michigan

ISBN 978–80–88126–29–4

CESTA DOMŮ

knížka pro vdovy na prvních pět let

Kristin Meekhof a James Windell

Konečně kniha, která nedávno ovdovělým ženám nabízí solidní plán ke zvládání nejtěžší životní zkoušky. Přináší jim podporu a útěchu, díky níž mohou opět najít zrnko naděje na uzdravení a přetvořit svůj život do nové podoby. Škoda, že jsem takovou knihu neměla k dispozici, když jsem před léty sama ovdověla. Je to světlo na temné cestě, kterou musí osamělá žena projít.

na prvních pět let

Dianne Grayová, předsedkyně nadace Elisabeth Kübler-Rossové

knížka pro vdovy

Kniha Kristin Meekhofové se vyznačuje dokonalou rovnováhou mezi praktickými pokyny, soucitem a moudrostí. Může posloužit jako výborný společník pro každý den, kdy se žena zdrcená ztrátou manžela snaží vrátit do normálu a zároveň dát svému životu novou podobu.

Kristin Meekhof a James Windell

Proč knížka pro vdovy?

CESTA DOMŮ

KNÍŽKA PRO VDOVY

knížka pro vdovy Kristin Meekhof a James Windell

na prvních pět let

CESTA DOMŮ

Věnování Všem vdovám, které mi s mimořádnou otevřeností vyprávěly své příběhy; památce mého manžela Roye, mého odvážného otce Jamese Vande Vusse a mých milujících prarodičů Anny a Howarda Vande Vusse. KM Mé trpělivé a chápavé manželce Jane, která tuto knihu doufám ještě hodně dlouho nebude potřebovat. JW

Jak se necítit tak sama Úvodní slovo Kristin Meekhofové Milá čtenářko, možná jste mou knihu vzala do rukou, protože Vám zemřel manžel nebo o partnera přišla nějaká žena, která je Vám blízká. Ať už je to tak či onak, doufám, že Vám poskytne útěchu, a především naději. Ačkoli nevím, jaké okolnosti vedly k úmrtí Vašeho životního partnera, dokážu si představit, že máte pocit, jako by nikdo nedokázal pochopit Vaši bolest. Sama jsem totiž stejnou ztrátu zažila – můj manžel nečekaně zemřel, když mi bylo třicet tři let. Ačkoli mám bakalářský titul z psychologie a magisterský z oboru klinická sociální práce, nebyla jsem prakticky vůbec připravena na roli ošetřovatelky, které jsem se musela ujmout, když lékaři Royovi diagnostikovali vzácnou formu rakoviny. Po krátkém statečném boji s touto nemocí můj manžel zemřel. Na roli ošetřovatelky jsem sice nebyla připravená, ale vzápětí mi došlo, že hlavně nejsem vůbec připravená na roli vdovy. Zničehonic jsem byla sama, vyděšená a neskonale smutná. Měla jsem pocit, že už to nikdy nebude lepší. Protože jsme s Royem neměli děti, prožila jsem dlouhou řadu nesnesitelně dlouhých večerů, kdy mě obklopovalo jen ticho. Hlavou mi táhlo, že budu muset začít znovu od nuly a zvládnout tak náročné emoce a situace, jako je úzkost nebo společenská izolace. V té době jsem žila v Michiganu a vzpomínám si, jak jsem procházela jedno knihkupectví za druhým a skupovala všechny knihy, které se týkaly zármutku a úmrtí blízkého člověka. Byla jsem přesvědčena, že musí existovat kniha, která mi vysvětlí, jak projít vším, co mě čeká. Takových knih je spousta a já jsem jich přečetla opravdu celé stohy. Přesto Jak se necítit tak sama

žádná z nich nebyla přesně to, co jsem hledala. Přála jsem si najít knihu, která by se mnou mluvila o tom, co to obnáší být vdova, co budu prožívat nejen během prvního roku po smrti svého manžela, ale ještě několik let po jeho pohřbu. Už jsem věděla z dřívějška, jaké je to prožívat zármutek – vždyť mi bylo pouhých pět let, když mi zemřel otec. Jenže teď, když mi odešel můj milovaný manžel, to bylo jiné. Všechno bylo mnohem černější. Brzy jsem zjistila to, co zjistí každá vdova. Ve chvíli, kdy Vám smrt vyrvala z náručí partnera a Vy jste ochromená šokem a smutkem, musíte dělat různá rozhodnutí, která v budoucnu ovlivní celý Váš další život. Finance, vztahy v rodině, dědictví, právní záležitosti, nečekaná role osamělého rodiče, změny v zaměstnání… Vdovy nejsou v tak dobrém psychickém stavu, aby se s těmito věcmi dokázaly účinně rvát, a přece musejí. Potřebují plán, který jim přesně poradí, jak a co dělat. Jenže nic takového v té době neexistovalo. S psychologem Jamesem Windellem, který je spoluautorem této knihy, jsem se znala a spolupracovala jsem s ním už před Royovou smrtí. Já a můj muž jsme se s ním a s jeho ženou stýkali i mimo práci. Když Roy zemřel, často jsme mluvili o tom, jak potřebná by byla kniha určená přímo vdovám. Říkali jsme si, že ztráta manžela je zkušenost, kterou projde tolik žen, a přece jsou vdovy často ponechány napospas obtížné situaci. Knihkupectví přitom přímo přetékají všemi možnými tituly o zpracování zármutku. Jakou knihu bychom měli napsat, aby ovdovělým ženám přinesla něco nového a nadějného? Zpočátku jsme byli bezradní. Po manželově smrti jsem ve svém životě udělala hodně změn a velkou část psaní jsem začala věnovat právě tématu vdovství. Jednak mám v internetovém magazínu Huffington Post svůj blog, kde píšu články na téma proměny, kterou může přinést těžká životní ztráta, a texty o zdravém způsobu života.1 Dále přispívám 1 Viz http://www.huffingtonpost.com/search?keywords=Kristin+Meekhof&sortBy=recency&sortOrder=desc

úvodní slovo Kristin Meekhofové

na různé webové stránky a založila jsem i svůj vlastní web na pomoc vdovám.2 Zpětná vazba od čtenářů nás oba přesvědčila, že vdovy potřebují poněkud jinou knihu – takovou, která jim pomůže proplout praktickými úskalími vdovského života a zároveň nabídne rady a útěchu plynoucí ze zkušenosti jiných žen, jež touto trýznivou situací samy prošly. Několik měsíců jsme o knize hovořili, až její koncept a vize konečně začaly nabývat konkrétnější obrysy. A tak vznikla tato kniha – příručka pro vdovy, jakou jsem hledala, když zemřel můj vlastní manžel. Byli jsme zajedno v tom, že chceme vlídným způsobem nabídnout pomocnou ruku ženám, které právě prožily šok ze ztráty manžela, a provést je prvními několika roky vdovského života. Zároveň jsme byli přesvědčeni, že by ovdovělé ženy měly vědět, že zármutek se neřídí žádným přesným časovým plánem a že může jít o dlouhý proces, který někdy trvá i pět, šest nebo více let. Od začátku bylo naší hlavní snahou provést ženy prvními trýznivými týdny po úmrtí manžela a pak je postupně nasměrovat k dlouhodobějšímu uzdravování. Tato kniha přináší podrobné týdenní seznamy hlavních úkolů, které je potřeba udělat během prvního měsíce, kdy se čerstvě ovdovělá žena většinou nachází v šoku a stavu duševní otupělosti. Dotýká se také obtížných situací, které vdovám většinou nepřijdou na mysl, dokud se v nich samy neocitnou: co ovdovění obnáší na pracovišti, co to znamená zničehonic se stát matkou samoživitelkou, jak jednat s příbuznými zemřelého manžela a členy širší rodiny a tak dále. Pokusili jsme se upřímně a s pochopením popsat celou škálu zkušeností, které mohou ženu po ztrátě manžela potkat. Protože jsem sama zažila stejnou ztrátu, jaká potkala Vás, popisuji některé zážitky v první osobě – v takových případech jde o můj hlas, o mou zkušenost. (Graficky odlišeno vínově červeným písmem.) Na některých místech promlouvá Jim jako psycholog, což jsme se snažili také jasně odlišit. 2 Viz http://www.kristinmeekhof.com/

Jak se necítit tak sama

Moje osobní postřehy a Jimův odborný pohled doplňují výpovědi více než stovky ovdovělých žen ve věku od pětadvaceti do osmdesáti let. (Graficky odlišeno šedou kurzívou.) Hovořili jsme s nimi o jejich zážitcích, vzpomínkách a názorech a doufáme, že Vám jejich sdílení přinese podporu a útěchu. Třebaže ovdovělé ženy ze stránek této knihy osobně neznáte, doufáme, že hlas každé z nich bude pro Vás jako hlas přítelkyně nebo sestry, která rozumí tomu, čím procházíte a jaké zažíváte pocity, stresy a obavy. Naším přáním je, abyste se po přečtení této knihy cítila méně sama, aby Vám pomohla postavit se na nohy a dala Vám jisté nové znalosti a dovednosti, které Vám pomůžou nejenom přežít tu strašnou ránu, ale vzít život do vlastních rukou a vytvořit si plán pro budoucí roky. Právě proto jsme pro Vás vypracovali i praktický návod, který vysvětluje, co očekávat a jak situaci zvládat v prvních dnech, týdnech, měsících a letech po úmrtí manžela. Velmi si přeji, abyste si všimla toho, jak ženy nejrůznějšího vzdělání a rodinného i ekonomického zázemí dokázaly přetavit ztrátu, která je postihla, do něčeho krásného a smysluplného. Vy můžete dokázat totéž a pevně věřím, že se Vám to podaří.

Jak tuto knihu používat Jedním z hlavních cílů této knihy je poskytnout praktické rady, a tak jsme oslovili odborníky z nejrůznějších oborů, aby se vyjádřili ke spletitým problémům, které ovdovělou ženu čekají. O některých jste možná v životě neslyšela – většina z nás například nikdy neměla co do činění s pozůstalostí, převody majetku nebo složitými účty za zdravotní péči, ani nemusela rozhodovat o obchodních záležitostech zesnulého partnera. V knize se hovoří i o dalších důležitých tématech spojených s ovdověním, například o výchově dětí jedním rodičem, o profesním životě či zvládání osobních vztahů. 10

úvodní slovo Kristin Meekhofové

Některá témata, kterými se budete muset po ovdovění zabývat, mohou být skličující. V tomto období jste zranitelná, zmatená a emočně vyčerpaná, zvlášť v prvních týdnech a měsících. To s sebou nese riziko unáhlených nebo zoufalých rozhodnutí, která mohou mít ničivé důsledky. Srozumitelně a povzbudivě se zde snažíme popsat cestu, která Vás čeká, a vyznačit na mapě možná úskalí. Není třeba číst jednotlivé kapitoly knížky popořadě. Můžete klidně některé z nich úplně přeskočit, pokud se Vás v současné chvíli netýkají. Přečtěte si ty, které poskytují rady k Vašim nejpalčivějším problémům. První kapitola pojednává o tom, co budete muset vyřešit během prvních týdnů a měsíců. Ve druhé kapitole nabízíme užitečné seznamy záležitostí, které je potřeba vyřídit. Rozlišujeme zde, co je skutečně naléhavé a co lze odložit na později. To se hodí, pokud tápete a jste zaplavená emocemi. Ve třetí kapitole objasňujeme, jak funguje právní systém v situaci úmrtí, a vysvětlujeme různé záležitosti kolem dědického řízení, závěti apod.3 (Vzhledem k zásadnímu rozdílu amerického a českého právního systému jsme kapitolu jen označili jejím názvem, samotný její text jsme se souhlasem autorů nepřekládali a do knihy nezařadili, pozn. red.) Čtvrtá kapitola popisuje různé náročné situace, ve kterých se může žena ocitnout, pokud má v péči nezletilé děti. Není snadné být osamělý rodič, zvlášť když tato situace nastane neočekávaně. Nabízíme různé tipy k řešení citlivých situací, například jak s dětmi hovořit o úmrtí druhého rodiče nebo jak udržovat systém a kázeň, když jste na rodičovství sama. Radíme, jak zvládnout psychicky náročné situace, třeba když na školním plese nastane sólo pro dcery s tatínky, když si najdete nového partnera nebo když máte v úmyslu se znovu vdát.

3 České právní reálie viz Dodatek k české verzi, str. 266.

Jak se necítit tak sama

V páté kapitole se hovoří o tom, co může být po úmrtí partnera obtížné v komunikaci s přáteli a členy rodiny. Je to jiné než dřív. Rodina i dobří známí Vás možná úžasně podporují a s některými se třeba více sblížíte. Mohou se však objevit i různá napětí nebo dokonce nevraživost. Někteří přátelé, spolupracovníci, a dokonce i členové rodiny se možná vyjadřují nevhodně, když s Vámi hovoří o tom, co Vás postihlo. Někteří z nich si nejsou jistí, jak se k Vám jako k vdově mají chovat. Kromě toho bývá obtížné udržet kontakt s přáteli, kteří žijí v páru, když Vy sama už partnera nemáte. Tato kapitola upřímně popisuje možné obtíže a radí, jak se s nimi vyrovnat. Šestá kapitola rozebírá různé finanční záležitosti.4 Radí, jak nalézt a uspořádat všechny účty a složenky (pokud se o peníze vždy staral Váš partner), vysvětluje, v jakém případě je vhodné najít si finančního poradce. V sedmé kapitole se hovoří o profesním životě a zaměstnání. Ve spolupráci s kariérními poradci a odborníky na zaměstnanost jsme shromáždili rady, které se týkají hledání zaměstnání (pokud jste byla delší dobu mimo pracovní trh) nebo jeho změny. Pojednává se zde i o problémech, které mohou nastat, když se po určitém čase na zotavení vracíte do práce. Nabízíme i tipy, jak můžete reagovat na příliš osobní nebo otevřené otázky, které Vám lidé kladou. V osmé kapitole jsme shromáždili obrovské množství rad a postřehů, které vyplynuly z rozhovorů s více než stovkou ovdovělých žen. Dozvěděli jsme se mnoho cenného o tom, jaké náročné situace mohou vdovu potkat. Také jsme zjistili, že ženy, které prošly touto životní zkušeností, své prožitky a poznatky ochotně sdílejí s druhými. Některé z nich otvírají náročná témata, jako je nešťastné manželství nebo péče o nevyléčitelně nemocného partnera. Mluvíme otevřeně o pocitech viny, o odpuštění a mnohých dalších nesnadných věcech, o kterých jste možná ještě ani nepřemýšlela.

4 České finanční reálie viz Dodatek k české verzi, str. 259.

úvodní slovo Kristin Meekhofové

Devátá kapitola je poslední, nazvali jsme ji „Herní plán“. Obsahuje tabulky a seznamy, ve kterých je uvedeno všechno, co budete muset řešit, a to od prvního týdne až do pátého roku či ještě dál. Najdete zde praktické nástroje pro nejrůznější aspekty života – jak si umět říct o pomoc, jak přehledně vést domácí rozpočet nebo jak spočítat, zda si budete moct dovolit zůstat ve svém současném bytě či domě. Celou knihu jsme se snažili psát citlivě a s pochopením. Zároveň jsme však chtěli pravdivě popsat těžkosti, které po úmrtí partnera budete muset zvládat. Předáváme Vám zde jak své vlastní názory, tak zkušenosti odborníků, které by Vám měly ulehčit cestu, na níž se jen ve Spojených státech ročně ocitne bezmála milion žen. Pasáže plné rad z praxe střídají úryvky z četných rozhovorů s vdovami nejrůznějšího věku a z nejrůznějších typů prostředí. Věříme, že díky této kombinaci může kniha oslovit každou ovdovělou ženu a že i Vám přinese útěchu i pomoc, kterou hledáte.

Jak se necítit tak sama

Kapitola 1

JAK PŘEŽÍT PRVNÍ MĚSÍC

„Paní Meekhofová?“ „Ano.“ „Tady John Frederick, poradenský pracovník z hospice. Chtěl jsem se zeptat, jak se Vám daří.“ „Jsem v pořádku, děkuji.“ „Náš hospic nabízí spoustu služeb, které by Vám v tomto těžkém období mohly být užitečné.“ „Teď s Vámi nemůžu mluvit. Není na to vhodná chvíle.“ Stojím sama v miniaturní kuchyni a zírám do zdi. Rozloučila jsem se s tím pánem vůbec, nebo jsem prostě zavěsila? Nejsem si jistá. Přejedu očima podlouhlý jídelní stůl, kam se vejde šest lidí. V tuhle chvíli je plný štosů nejrůznějších papírů. Člověku zvenčí by se mohlo zdát, že tu vládne chaos, ale já jsem papíry dlouho třídila podle témat jako nějaký student, který si řadí okruhy otázek před zkouškou. Hromádky jsou rozdělené na oblasti: hospic, ambulance, lůžkové oddělení, pohřeb. Každou jsem založila do desek jiné barvy a jsem na sebe hrdá, že jsem všechno zvládla roztřídit. Mám pocit, že bych měla něco dělat, tak dojdu ke stolu a vezmu do ruky fialové desky s nápisem Hospic. Projdu si všechny papíry jeden po druhém. Na světle růžovém útržku z univerzitní nemocnice v Michiganu stojí: „Poukaz na převzetí chodítka pro dospělou osobu“. Dostala jsem ho, když jsem šla vyzvednout chodítko pro Roye, protože mi v hospici poradili, že by se mu mohlo hodit. Na dolní straně útržku vidím svůj podpis: Kris Meekhofová. Nikdy jsem se nepodepisovala jako Kris – vždycky píšu Kristin. Jenže to bylo předtím, než se mi rozpadl svět. Ještě jednou si útržek prohlédnu. Je to nepochybně moje písmo, ale vůbec si nevzpomínám, že bych potvrzení o převzetí podepisovala. Pátrám v paměti a snažím se vzpomenout si, kdy jsem útržek podepsala. Byl tehdy Roy v autě? Vběhla jsem dovnitř, podepsala to a odjela? Prostě si vůbec nevzpomínám. Vybavuju si dvorek s rampou, kde se chodítka vydávala, 16

Kapitola 1

a chodbu se schodištěm. Pokouším se zrekonstruovat zbytek té scény. Vůbec se mi to nedaří. Začínám se třást. Srdce mi buší a do očí se mi nahrnuly slzy. Útržek i desky mi vyklouzly z ruky na stůl. Odcházím od stolu a fialové desky nechávám otevřené. Teď už mi tečou slzy po tvářích. Při pohledu z okna se mi ale něco začíná vybavovat. Paměť vyplavila útržek vzpomínky. V duchu vidím, jak jsem chodítkem mrskla do kufru našeho volva, a slyším, jak Roy říká: „Opatrně.“ Pak se vynoří další vzpomínka. Totéž odpoledne o něco dříve jsme mezi dvěma dávkami ozařování seděli v malé čekárně. Šlo o paliativní péči, nikoli o ozařování, které by mělo vyléčit nádor. Věděla jsem, že Roy zemře. Mlčky jsme tam seděli a Roy najednou řekl: „Nemám vůbec strach ze smrti. Jenom tě tu nechci nechat samotnou.“ Dva týdny poté, co jsem vyzvedla chodítko, Roy zemřel a já jsem zůstala sama. Jsou situace, které mě i dnes zaskočí a na okamžik se mi zastaví srdce: volá někdo neznámý, přijdou výsledky od lékaře nebo musím podepsat něco úředního. V takové chvíli mě zaplaví smutek, ale většinou se dokážu sebrat. Tenkrát jsem to ale tak dobře nezvládala. Moje mysl ulpívala na jediných třech slovech: Zemřel mi manžel. Když jsem přišla o svého muže Roye, měla jsem pocit, že jsem se ocitla v jiném vesmíru. Nebyla jsem jen zasažená zármutkem, ale taky dezorientovaná, vyděšená a naprosto bezradná, co si počít. I když jsem nebrala žádné léky, měla jsem pocit, jako bych byla v kómatu. Slyšela jsem, co se kolem mě děje, moje tělo bylo přítomné, ale myšlenky mi bloudily úplně jinde. Některé věci jsem musela řešit hned, určitá rozhodnutí prostě nemohla počkat. Jenže já jsem neměla žádné zkušenosti… s vdovstvím. To nebyl můj život. Potřebovala jsem návod, jak přežít další týden, další měsíc a další rok. Knížka by Vám měla sloužit jako rádce nebo jakýsi návod. JAK PŘEŽÍT PRVNÍ MĚSÍC

Co udělat během prvního měsíce Pokud držíte v ruce tuto knížku, pravděpodobně už máte za sebou pohřební obřad. (Pokud ne, projděte si první část kapitoly 9 a Dodatek k české verzi na konci knihy.)5 Uplynul nejspíš týden nebo i víc, pohřeb je za Vámi a Vy stojíte ve ztichlém domě či bytě zdrcená šokem z úmrtí partnera. Přátelé a příbuzní se Vás ptají, s čím Vám mohou pomoct, ale Vy nevíte, co říct, protože potřebujete pomoct úplně se vším. I když prožíváte trauma, během druhého týdne je potřeba vyřídit určité praktické záležitosti. O dlouhodobém finančním zabezpečení budeme hovořit v šesté kapitole, ale některé peněžní záležitosti je třeba řešit hned. Kromě účtů za energie, pojištění a právní služby musíte uvažovat o zaměstnání, o dětech, o jejich školném a tak dále… Je toho tolik! Čím ale začít? Následující oddíl přináší seznam činností na jednotlivé týdny. Usnadní Vám plánování během prvního měsíce. Velice doporučujeme, abyste si nechala pomoct od lidí ve svém okolí, a to i s tak zdánlivě snadnými úkony, jako je projít hromadu nevyřízené pošty nebo sestavit seznam lidí, kterým chcete poděkovat za kondolence.

První a druhý týden: Věci, které je třeba vyřídit co nejdříve 1. Pokud potřebujete na živobytí peníze a máte je uložené na společném účtu manželů nebo na manželově účtu, ke kterému máte dispoziční právo, rychle si z něj vyberte, dokud jej banka nezablokuje. Máte na to velmi málo času, nejspíš jen 5 Informace k pohřbu viz Dodatek k české verzi, str. 266.

JAK PŘEŽÍT PRVNÍ MĚSÍC

několik dní. Tím se nedopustíte ničeho nezákonného. Později se k penězům na účtu nedostanete a tak tomu bude až do konce dědického řízení. 2. Pokud jste se přestěhovala, třeba i dočasně, oznamte to poštovnímu úřadu, novinové donáškové službě a majiteli nebo pronajímateli Vašeho starého bytu. Pokud chcete posílat poštu na novou adresu, požádejte o dosílku – buď osobně, pomocí online služeb pošty nebo prostřednictvím Vámi zmocněné osoby na kterékoliv poštovní pobočce. Zrovna tenhle úkol za Vás může vyřídit někdo z přátel. 3. Zavolejte svému zaměstnavateli. To, jak brzy se vrátíte do zaměstnání, pochopitelně bude záviset na Vaší finanční situaci a psychickém stavu. Třeba jste připravená vrátit se do práce hned, možná si ale potřebujete vzít několik dnů nebo týdnů volno. Někteří zaměstnavatelé umožní i delší neplacené volno, jinak můžete vyčerpat dny dovolené nebo si vzít na čas nemocenskou. Možnosti je vhodné probrat se zaměstnavatelem, přímým nadřízeným nebo personálním oddělením firmy. Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne při úmrtí manžela na dva dny a na další den k účasti na pohřbu. Pohřební služba Vám vydá potvrzení. V sedmé kapitole budeme podrobněji hovořit jak o docházce do zaměstnání, tak o hledání nebo změně pracovního místa. Když mi zemřel manžel, bylo mi jednapadesát let a nemohla jsem se dočkat, až se vrátím do zaměstnání. Práce mě naplňovala a potřebovala jsem si v životě udržet určitou výkonnost. V jistém smyslu jsem svou práci vnímala jako přínos pro druhé a to pro mě bylo důležité. Pomohlo mi to znovu najít v životě rovnováhu. Dianne, 76 Něco uvnitř mi našeptávalo: „Abys to zvládla, měla bys na čas odejít z práce.“ Jenže pokud jsem chtěla dál bydlet 22

Kapitola 1

v našem domě, výdělek jsem potřebovala. Takže když jsem utratila všechny našetřené peníze, vrátila jsem se do práce. To bylo čtyři měsíce po manželově smrti. Musela jsem to udělat z finančních důvodů, ale to, že jsem zase začala pracovat na plný úvazek, mě podrželo i psychicky. Gloria, 49 Věděla jsem, že návrat do práce bude psychická zátěž. Odkládala jsem to, co nejdéle to šlo, ale nakonec jsem se vrátila. Bylo to víceméně takové, jak jsem čekala. Většina lidí věděla, že mi zemřel manžel, a všichni se mnou chtěli mluvit. To trvalo tak dva tři týdny a pak jsem se mohla zase soustředit na práci, což mi prospělo. Alexis, 36 4. Zaplaťte účty – nájem, splátky hypotéky, kreditní karty, účty za energie, za telefon, za internet a další služby. Pokuste se dodržet všechny finanční závazky. Dá Vám to lepší startovní pozici do budoucna. Ohlídejte si všechny dluhy a splátky včetně kreditních karet. Některé mohou být pojištěné a dluh Vám bude prominut. Pokud vidíte, že některé splátky nestihnete provést včas, požádejte o prodloužení data splatnosti. Zajděte do banky a nechte si vytisknout výpisy ze všech účtů nebo se do nich podívejte online v internetovém bankovnictví. Nacházíte se v náročné emoční situaci a možná jste udělala určité nákupy, které jste si zapomněla poznamenat. Výpis z účtu Vám pomůže se zorientovat. Dřív nebo později budete muset do banky donést kopii úmrtního listu a změnit jméno majitele účtu. Pokud však na to ještě nejste psychicky připravena, může to počkat. 5. Otevírejte poštu, čtěte e-maily. Pokud Vám chodí dopisy či zprávy, se kterými si nevíte rady, uschovejte je. Žádné nevyhazujte ani nemažte, dokud se k nim nedostanete a neprojdete si je pořádně. Pokud se Vám pošta hromadí a Vy ji nedokážete vyřídit, požádejte o pomoc někoho z přátel nebo JAK PŘEŽÍT PRVNÍ MĚSÍC

příbuzných. Ať poštu protřídí a předají Vám jenom ty dopisy, které jsou důležité. 6. Kontaktujte školu a učitele svého dítěte či dětí. Zavolejte, napište e-mail nebo osobně zajděte za ředitelem školy a třídním učitelem dítěte. Můžete konzultovat i výchovného poradce nebo školního psychologa. Je dobré napsat i dalším lidem, se kterými Vaše dítě přichází do styku a kteří by měli vědět, co se v jeho životě stalo, například lektoři různých kroužků, trenéři či vedoucí skautského oddílu. Sdělte jim své přání, jak mají s Vaším dítětem zacházet. Pedagogové ve škole by rozhodně měli vědět, že dítě utrpělo těžkou ztrátu a že se to pravděpodobně odrazí na jeho chování. Dítě se například stáhne do sebe, je nepozorné, pláče, má výbuchy emocí nebo se ve zvýšené míře upne na učitele. Ve čtvrté kapitole se dozvíte více o tom, jak dítěti pomoci zvládat zármutek. 7. Pořiďte si kopie úmrtního listu (nemusejí být ověřené). Je dobré mít alespoň deset kopií, protože úmrtní list budete potřebovat, když budete provádět změny v bankovních účtech, v různých smlouvách, v registru vozidel či v katastru nemovitostí. Také ho po Vás budou vyžadovat, když budete rušit kreditní karty nebo nárokovat si majetek a příspěvky, které náležely Vašemu zesnulému manželovi nebo nově budou náležet Vám (vdovský důchod, pojištění, sociální dávky či příplatek k důchodu za ocenění účastníků odboje apod.) Dvě kopie noste při sobě – budete je potřebovat velmi často. 8. Pečlivě si projděte veškerá životní a úrazová pojištění, která Váš partner platil, a zažádejte o vyplacení případného odškodnění v případě úmrtí. Pokud Váš partner chodil do zaměstnání, bude třeba kontaktovat jeho zaměstnavatele a ujistit se, že vůči němu manžel neměl dluhy ani pohledávky. Pokud jste příjemcem životní pojistky, musíte o její vyplacení požádat – nedojde k tomu automaticky. Většinou 24

Kapitola 1

stačí zavolat Vašemu poradci nebo kontaktovat přímo pojišťovnu a vyplnit příslušnou žádost. Pro každou pojišťovnu budete potřebovat kopii úmrtního listu. Když procházíte důležité dokumenty, možná najdete i pojistky, o kterých jste nevěděla, ale ze kterých máte nárok na pojistné. Může to být individuálně sjednané pojištění (uschované v sejfu, v bezpečnostní schránce nebo založené v deskách či pořadači), skupinové životní pojištění uzavřené prostřednictvím zaměstnavatele nebo banky, pojistná smlouva pro případ úmrtí či vážného úrazu, která byla součástí nějaké půjčky nebo zvláštním bonusem od banky, případně dodatkem k pojistce uzavřené zaměstnavatelem. Pokud máte právníka, může Vám při tom pomoci, ale zřejmě nejlépe Vám poradí správce životní pojistky (pojišťovací agent), se kterým byla pojistná smlouva uzavřena. Můžete jednat přímo s bankou, ale poradce Vám často poskytne praktičtější pomoc. Je možné, že se na Vás v tomto období valí lavina účtů za pohřební výlohy, za zdravotní péči, značnou částku mohou představovat i dluhy Vašeho zemřelého manžela. To všechno nádavkem k běžným výdajům za domácnost. I když očekáváte vyplacení pojistné částky, nemusí dorazit dostatečně brzy, abyste ji mohla použít k včasné úhradě aktuálních účtů. Pojišťovací agent Vám může pomoci zařídit výplatu zálohy nebo půjčku, která pokryje Vaše výdaje do té doby, než obdržíte vyplacenou životní pojistku. Pokud to nejde, lze si vypůjčit z účtu kreditní karty nebo si vzít spotřebitelský úvěr. 9. Zažádejte o vdovský důchod pro sebe o a sirotčí důchod pro své nezaopatřené děti.6 10. Otázky dědictví a dědického řízení s Vámi bude řešit notář. Ten Vám bude přidělen a sám Vás osloví.

6 K důchodu viz Dodatek k českému vydání, str. 260

JAK PŘEŽÍT PRVNÍ MĚSÍC

Cantrellová zdůrazňuje, že u každého člověka hraje roli celá řada osobních faktorů: „Ženy, kterým se dostalo návštěvy a psychologické pomoci pracovníků hospice ještě před úmrtím manžela, jsou obecně lépe připraveny. Pokud kolem sebe ještě mají podpůrný kruh přátel, je to velká pomoc.“ Cantrellová připomíná, že mnoho žen se během prvního roku cítí otupěle a teprve potom začnou vnímat bolest: „Zármutek však trvá i po prvním roce, protože těžkou ztrátu nikdo nevymazal, ta zůstává.“ A jsme u té výše zmíněné fráze, která se nám osvědčuje jako stará, ale dobrá rada: Je potřeba postupovat krůček po krůčku a žít tím, co přinese každý nový den.

Emoce při úmrtí blízké osoby Asi pět let po tom, co mi zemřel manžel, jsem četla krásnou knihu vzpomínek Příběh vdovy od Joyce Carol Oatesové. Autorka v ní mistrně zachycuje podivné a bolestné dny po pohřbu svého manžela. Unavovalo ji neustále odpovídat na dotazy okolí, jak se cítí. Popisuje, jak uvažovala, že si nechá udělat potisk na tričko: Ano, zemřel mi manžel. Ano, jsem moc smutná. Děkuji Vám za upřímnou soustrast. Můžeme teď změnit téma? Úplně ji chápu. Znáte tu nálepku, která se dává na balíky a je na ní napsáno Fragile – Křehké? Měla jsem pocit, že jsem těmihle nálepkami oblepená kolem dokola. Po Royově smrti pro mě byly rozhovory s lidmi rozpačité a bolestné. Oni nevěděli, co říkat, a mně připadalo, jako by očekávali, že každou chvíli propuknu v pláč. Někdy jsem se určitě 48

Kapitola 2

cítila zranitelně, ale nebylo to čtyřiadvacet hodin denně, jak si lidé nejspíš mysleli. Toužila jsem po normálním rozhovoru, abych přišla na jiné myšlenky, i kdyby jen na čtvrt hodiny. Naučila jsem se mistrně se vyhýbat lidem a mluvila jen s hrstkou nejbližších. Mnozí myslím nechápali, jak je pro mě stresující, když vplují do pečlivě formulovaných frází, kterými se mi snažili poskytovat jakousi improvizovanou terapii. Vzpomínám si, jak jsem měla s kamarádkou sraz v kavárně. Když vešla, viděla jsem, že je rozrušená. Měla napjatý výraz ve tváři, tak jsem se jí hned zeptala, co se děje. Ona řekla: „Připadá mi divné ti to vůbec vyprávět, když vím, že jsi prožila něco mnohem horšího. Mám ale hrozný den.“ Ujistila jsem ji, že je to v pořádku a že mě zajímá, co se jí stalo. „Jdu pozdě, protože jsem vezla Kevina do školky. Přiběhl tam ke mně jiný chlapeček. Myslela jsem, že mě chce obejmout, a on mě místo toho pozvracel. Jeho matka to celé viděla, ale ani se neomluvila!“ Málem jsem se zadusila smíchy a najednou jsem si uvědomila, že jsem se takhle od srdce nezasmála celé týdny. Takové drobné situace mě ujišťovaly o tom, že jsem normální a že se ještě umím smát. Byl to pro mě důkaz, že jsem někde uvnitř zůstala sama sebou. Zármutek je opravdu emoční maraton, ale objevují se i takovéto veselé okamžiky a ty vnášejí úlevu do dní, kdy se cítíte tak smutná a ztracená, že se málem nepoznáváte. Kdo jsem teď? Mnoho ovdovělých žen se nám svěřilo, že je v prvních týdnech a měsících po úmrtí manžela tahle otázka napadala. Pochopitelně nejste pouze vdova, ale je pravda, že v této nové životní situaci budete věci prožívat jinak. Kromě pocitů, které čekáte, jako například smutek a osamělost, Vás mohou zaskočit i jiné pocity a postoje, které jste dosud neznala – pesimismus, apatie, neschopnost soustředit se, ztráta motivace, otřesení vlastní identity a dezorientace. Máte pocit, že nejste jako dřív, a nevíte, jak svou osobnost do budoucna poskládat. PRÁZDNO V NITRU

větší právo na život než já. Dlouho jsem se cítila provinile kvůli tomu, že žiju a že se můžu těšit z krásných věcí, třeba z podzimního listí, a on ne. Rhonda, 47 Umřel tři týdny předtím, než vstoupil v platnost náš rozvod. K mému pocitu viny přispělo, že manžel před smrtí nezměnil příjemce svého životního ani penzijního připojištění. Vyplatili mi obě částky. Nebylo to závratné bohatství, ale rozdělila jsem ty peníze mezi sebe a děti a splatila jejich studentské půjčky. Přesto jsem se cítila provinile, že jsem ty peníze získala, ačkoliv jsme měli před rozvodem. Clarissa, 61 Když odezněl první šok, nastoupil zármutek a pocit viny. Někdy jsem v noci tak hlasitě plakala, až jsem vylekala sebe i psa. Začala jsem chodit na terapii, abych zpracovala pocity viny. Vyhodila jsem totiž manžela z bytu, a tak jsem svým způsobem byla odpovědná za to, že umřel sám, že se pomalu udusil při srdečním selhání. Kdybych ho nevyhodila, všimla bych si, že je nemocný, a donutila ho jít k doktorovi. Byla to jen a jen moje vina. Cítím ji ještě dnes, i když ne tak silně. Anita, 56

Ztráta identity Téměř každou vdovu zaskočí, když je po mnoha letech v manželství najednou zase svobodná jako dřív, jenže mnohem smutnějším způsobem. Už samotné slovo „vdova“ člověku evokuje beztvaré černé šaty, žal a celoživotní truchlení. Žádná žena nechce být vdovou, a navíc nás na takovou roli v životě nikdo nepřipravuje. Člověk si nepředstavuje, že jednou zůstane sám nebo ovdovělý. V případě náhlé smrti zažíváte šok, kdy Vás život ze dne na den obral o roli manželky, ve které jste byla bezpečně zabydlená. Pokud máte PRÁZDNO V NITRU

děti, ze dne na den jste se ze spokojeného člena úplné rodiny stala osamělou matkou. Když člověk v životě přijde o útěchu a jistotu, která vyplývá z určité role, nutně ho přepadne úzkost, stres a pocit vykořenění. Možná Vás přepadá panika: „Co teď budu dělat? Jak se řeší tahle a tamta situace?“ Nějaký čas potrvá, než si zvyknete na novou roli. Většinou se říká, že k zotavení z tak velkého emočního traumatu, jakým je ztráta životního partnera, člověk potřebuje celé dva roky. V případě náhlé smrti to může trvat ještě déle. Jakmile se smíříte s tím, že truchlení bude dlouhodobý proces, možná se zklidníte a přijmete jako danost, že v tuhle chvíli nejste ve své kůži. Prožila jste velké trauma a k uzdravení potřebujete čas. Některé vdovy říkají, že jim trvalo pět nebo šest let, než se zase cítily být samy sebou. Stojí za zmínku, že řada ovdovělých žen vstoupí několik let po manželově smrti do nového dlouhodobého vztahu nebo se i vdá. Zpracovaly trauma ze ztráty nejbližšího člověka, víceméně se s ní smířily a naučily se žít v nové roli. Najednou jsem se neměla o koho starat. Když manžel zemřel, bloumala jsem po domě a přemýšlela, co mám dělat. Přitom jsem chodila na plný úvazek do práce. V poslední době jsem si totiž zvykla, že veškerý čas mimo zaměstnání trávím péčí o něj. Noreen, 49 Krátce předtím, než mému muži diagnostikovali nevyléčitelnou nemoc, získal nové zaměstnání a přestěhovali jsme se do jiného města. Já jsem odešla ze své dosavadní práce, zpřetrhala vazby s lidmi v bývalém bydlišti a naše děti začaly chodit na vysokou školu. Měla jsem v plánu dát do pořádku dům, kam jsme se nastěhovali, a říkala jsem si, že až se můj muž bude adaptovat v nové práci, já se budu procházet po městě a poznávat ho. Jenže najednou se ze mě stala ošetřovatelka na plný úvazek. Když manžel zemřel a já jsem zůstala v novém domě sama, měla jsem pocit, jako 66

Kapitola 2

bych v jednom okamžiku přišla o veškeré dosavadní role – přestala jsem být manželka, psychoterapeutka i dlouholetá obyvatelka města, kde jsme třicet let bydleli. Připadala jsem si neviditelná, měla jsem pocit, že pro mě na světě není místo. Uvažovala jsem, že se do bývalého bydliště vrátím, jenže pro mě bylo spojené se spoustou vzpomínek – prožila jsem tam velkou část života jako manželka a matka. Tahle ztráta identity byla to nejhorší, co mě potkalo, a dodnes se s ní snažím vyrovnat. Suzanne, 54 Byla jsem hrdá na to, jaký manžel je a co dělá, a cítila jsem se být jeho součástí. Když zemřel, bylo to pro mě podobné, jako když člověk přijde o nohu nebo ruku. Zmizí kus vás, nikdy už se nevrátí, a vy se tím stáváte někým trochu jiným. Měla jsem pocit, že moje já už není úplné. Irene, 72 Hrozně mi vadilo, že jsem najednou osamělá matka. Přiznám se, že jsem vždycky byla hrdá na to, že jsme s mužem překonali všechny krize, protože jsme se měli doopravdy rádi a protože nám záleželo na tom, abychom byli dobří rodiče. Teď jsem musela všechno zvládnout sama – jako ty rozvedené matky, které jsem vídala, jak celé uštvané vyzvedávají děti ze školy. Angie, 42 Moc mě těšilo být Royovou ženou. Neměla jsem pocit, že mě náš vztah nějak omezuje nebo spoutává. Chtěla jsem mu být nablízku, žít s ním a pro něj, jít s ním po cestě života. Když zemřel, moje identita manželky byla najednou pryč. Trvalo mi několik měsíců, než jsem si plně uvědomila, že mi chybí nejen Roy, ale že se mi stýská také po samotné roli manželky. Pokoušela jsem se tu mezeru zaplnit něčím jiným, třeba běháním nebo pomocí organizacím, které se zabývají bojem proti rakovině. Pomáhalo to, ale manželství, které pro mě bývalo tak cenné, mi to samozřejmě nenahradilo. PRÁZDNO V NITRU

Emoce popsané v této kapitole možná plně nepostihují všechno, co prožíváte. Patří však k těm nejčastějším, o kterých se ovdovělé ženy zmiňovaly. Bude Vás čekat spousta dalších úkolů, ale zpracování emocí je z nich ten nejobtížnější, zejména během prvního roku. Doufáme, že Vás trochu utěší vědomí, že všechny tyto pocity jsou normální a přechodné. Nemyslíme si, že ztrátu životního partnera někdy člověk úplně vstřebá, ale byli jsme svědky toho, jak vdovy procházejí fází zármutku a vstupují do nové etapy, kdy jsou schopné normálně fungovat. Zármutek se zpočátku zdá nesmírný a nepřekonatelný, je to ale zkušenost, která v životě dřív nebo později čeká každého z nás.

Zvládání emocí: Otázky a jejich obraty podle Byron Katie Ať v prvních měsících zažíváte jakékoli pocity, jedna z nejtěžších věcí je, že jste na zármutek sama. Pokud máte děti, nemůžete s nimi neustále mluvit o tom, že přišly o tatínka. I když Vás třeba psycholog povzbuzuje, abyste se před nimi nebála ukázat svoje pocity, zdravý rozum Vám napovídá, že na ně nemůžete valit všechny své dospělé úzkosti. Nikdo nemá tolik přátel a příbuzných, aby mu odebrali veškeré břemeno bolesti, takže si musíte najít nějaký spolehlivý způsob, jak ho aspoň zčásti odkládat. Některé vdovy se přidají k podpůrné skupině nebo začnou chodit na psychoterapii (o níž bude řeč dále). Jiné zjistí, že dobrý způsob rozpouštění stresu pro ně představuje jóga, běhání, jízda na kole nebo výlety do přírody. Jistě, tyhle činnosti Vás rozptýlí jen na chvíli, ale všechny jsou zdravější, než sedět a dumat nad svým žalem. Často nám bývá největším nepřítelem naše vlastní mysl. Člověk si sám dokáže přivodit ještě větší mizérii a samotu, 68

Kapitola 2

než jaká ho postihla. Probíhá to zhruba takhle: „Vím, že bych neměla být zklamaná, když mě nepozvou na ten večírek, ale já tam hrozně chci jít. Mám to někomu říct? Ne, nechci vypadat jako nějaká zoufalkyně. No jo, ale vždyť já zoufalá jsem – právě mi umřel manžel. Proč nikdo nechápe, jak jsem osamělá?“ Pokud jste nedávno ovdověla, možná jste ze všeho vyčerpaná, citově vyprázdněná a bezmyšlenkovitě jíte, co před Vás někdo postaví. „Veškerý stres, který prožíváme, pramení z toho, že vzdorujeme realitě,“ říká Byron Katie v knize Měj rád skutečnost.12 Doporučuje proces o čtyřech krocích, který nám ukáže, jak naše myšlenky vytvářejí stres, a pak nás naučí, jak je obrátit, v jistém slova smyslu převrátit naruby, podívat se na ně z úplně jiného úhlu. V knize i na jejích webových stránkách je tento proces podrobně popsaný a lze ho aplikovat na všechny typy konfliktů (pracovní problémy, závislost, problémy ve vztazích i obtížné stavy jako je smutek a lehčí formy deprese). V té nejzákladnější podobě spočívá „práce“, jak Katie tento proces nazývá, ve čtyřech otázkách a jejich obratech. Nejprve pojmenujete situaci nebo obavu, která Vám způsobuje stres. Pokud například máte problémy s dětmi svého manžela, může Váš výrok znít: „Jeho syn a dcera mě nesnášejí a už nechtějí, abych patřila do jejich rodiny.“ Pak si položíte čtyři otázky: 1. Je to pravda? (ano / ne. Pokud jste odpověděla ne, přejděte k otázce č. 3). 2. Můžete úplně najisto vědět, že je to pravda? (ano / ne) 3. Jak reagujete – co se děje, když této myšlence věříte? 4. Kým byste byla, kdyby Vás tahle myšlenka nenapadala?

12 KATIE, Byron. Měj rád skutečnost: čtyři otázky, které změní váš život. Praha: Eminent, 2009. ISBN 978-80-7281-388-9.

PRÁZDNO V NITRU

další vnoučata byla na cestě. Při životě mě drží spousta rodinných akcí. Nikdy jsem neměla důvod myslet si, že smrtí manžela můj život skončil. Mám k věcem pozitivní přístup. Deidre, 82

Váš „tým pomocníků“ Věnovat se svému psychickému zdraví by pro Vás v prvních měsících po ovdovění měla být nejvyšší priorita. Při zpracovávání zármutku nejspíš budete potřebovat pomoc. K návratu do normálního života – což zahrnuje zaměstnání, péči o domácnost i převzetí některých činností, které měl na starosti Váš manžel – potřebujete být při smyslech. Pokud jste se předtím starala o nemocného manžela a ještě měla na starosti celou domácnost, nemusí Vám povinností přibýt; naopak jich může být o něco méně. Ve většině párů se však oba partneři o práci nějakým způsobem dělí a ovdovělá žena je najednou na všechno sama. Aby se Vám co nejvíc odlehčilo, pokuste se sestavit si jakýsi tým pomocníků – neoficiální skupinu lidí, kterým můžete zavolat, ať už budete potřebovat psychicky podržet, jen tak si popovídat, poradit v oblasti právní či finanční nebo pomoci s něčím konkrétním a praktickým, jako je práce na zahradě nebo hlídání dětí. Do týmu můžete přidat i lidi, kteří Vám mohou poradit ohledně změny zaměstnání, Vašich dětí (volba školy, vhodných aktivit, letního tábora apod.) a čehokoli, co souvisí s plánováním budoucnosti. Dobrá rada někoho zkušeného se Vám může hodit v podstatě v každé oblasti života. Ať už Vás čeká jakékoli náročné rozhodování či situace, zkuste si najít někoho na pomoc nebo si domluvit schůzku s profesionálem. Pamatujte na to, že dokud budete ve značném stresu, což je přinejmenším půl roku po smrti manžela nevyhnutelné, neměla byste raději dělat žádná důležitá rozhodnutí sama. V následujících kapitolách se podíváme na hlavní životní situace a úkoly, které Vás mohou 86

Kapitola 2

potkat, a ukážeme Vám, jak si sestavit jakýsi „herní plán“ pro nadcházející rok.

Druhý rok a dále Přibližně dva roky budete hojně využívat pomoc rodiny, přátel a Vašeho neformálního podpůrného týmu. Postupem času však možná začnete zjišťovat, že už nejste na jejich podpoře tak závislá jako dřív. Zpracování zármutku je však natolik individuální věc, že někdo prožívá v prvních měsících nebo letech po úmrtí manžela příznaky silného zármutku či posttraumatické stresové poruchy, jako jsou pláč, nespavost, opakované znovuprožívání děsivých obrazů, pocity viny nebo noční můry, někdo naopak tyto prožitky vůbec nemá. Stává se, že u někoho se tyto příznaky objeví teprve po uplynutí dlouhé doby v řádu měsíců či let. Pokud je to Váš případ, nelekejte se, že se Vám děje něco nenormálního. Vaše psychika prožívá to, co prožít potřebuje. Pokud od smrti Vašeho manžela uplynuly dva roky nebo třeba i pět let a najednou Vás přepadnou psychické problémy, může to znamenat, že právě teď potřebujete odbornou pomoc nebo podpůrnou síť lidí, o které jsme mluvili dříve. Znovu musíme zopakovat, co už bylo řečeno: pokud potřebujete pomoc, nepopírejte to a nepotlačujte svoje pocity. Nemá smysl hrát si na hrdinu. Řekněte si o takovou pomoc, kterou potřebujete.

PRÁZDNO V NITRU

Co si odnést z druhé kapitoly »» Budete prožívat emoce, které jste dřív nepoznala. »» Pravděpodobně Vás neminou pocity, které patří k truchlení: strach, úzkost, šok, dezorientace, osamělost, smutek či dokonce deprese, hněv, pocity viny a krize identity. »» Když se budete snažit zpracovat negativní myšlenky a pocity, mohou Vám pomoci čtyři otázky a jejich obraty, které popsala Byron Katie. »» Při zvládání stresu a dalších nepříjemných pocitů Vám může pomoci: ››účast v podpůrné skupině ››návštěva psychologa ››rozhovory s přáteli a příbuznými ››církevní společenství ››zdravý pohyb ››psaní deníku ››pěstování činností, které Vás těší ››můžete si vytvořit „tým pomocníků“, tedy skupinu lidí, kteří Vám v tomto náročném období mohou poradit v různých oblastech života. Určitě si přečtěte devátou kapitolu s názvem Herní plán. Najdete v ní tabulku, do které si můžete doplnit užitečné kontakty, telefonní čísla a jména všech lidí, kteří budou tvořit Váš pomyslný tým podpory. Tuto tabulku si můžete po libosti upravit tak, aby vyhovovala Vašim vlastním potřebám.

Kapitola 2

a zemřel. A já najednou truchlím pro muže, který mi způsobil tolik bolesti. Stacy, 43

Výčitky spojené s rozchodem či rozvodem Je možné, že úmrtí Vašeho manžela předcházely vztahové problémy, rozchod nebo dokonce rozvod. Problémy mohly mít příčinu v jeho závislosti, i když v manželství pochopitelně existuje spousta dalších těžkostí. Ale i když jste v době manželovy smrti byli již rozvedení, stejně můžete zažívat složité emoce, které jste, podobně jako Stacy, vůbec nečekala. Jestliže jste se znovu vdala, může vzniknout ožehavé dilema, zda se zúčastnit pohřbu prvního manžela. Pokud tam půjdete, hrozí riziko, že se budete cítit nepatřičně, zvlášť když byl i Váš bývalý manžel podruhé ženatý. Jeho rodina nebo přátelé na Vás mohou dokonce vrhat nepřátelské pohledy. Účast bývalé manželky na pohřbu je každopádně problematická a je potřeba ji dobře zvážit s ohledem na aktuální vztahy mezi zúčastněnými. Možná Vám nový vztah a další životní okolnosti neumožnily dostatečně prožít zármutek nad smrtí bývalého manžela. Než zemřel, nenapadlo Vás, že by Vás bolest či pocity viny za to, že jste se s ním rozvedla, mohly pronásledovat i po jeho smrti. Teď najednou zjišťujete, že se od bolesti nelze tak snadno osvobodit. Zármutek nad odchodem člověka neodejde v jednu chvíli jako mávnutím proutku. Je to pomalý, pozvolný proces a většinou ho provází víc bolesti, než člověk čeká. Stacy se nám svěřila, že ačkoli nemohla úplně zapomenout na to, jak ji bývalý manžel slovně i jinak týral, po jeho smrti se jí začala vybavovat spousta hezkých chvil, které spolu prožili. Stává se, že fotografie nebo rozhovor vyvolají z paměti staré vzpomínky, které Vás překvapí a zaskočí. NEJLEPŠÍ RADA, KTEROU MI NIKDO NEDAL, aneb CO VĚDÍ VDOVY

207

Vzpomínám si, že jsem asi tři roky po manželově smrti našla v knížce založené valentinské přání, které mi napsal. Zůstala jsem jako přibitá, protože ve mně tohle přání vyvolalo spoustu asociací a vzpomínek. Vybavilo se mi, že jsme se zhruba v té době dohadovali, jak dlouho zůstaneme na Floridě. Když to vidím z odstupu, byla to triviální neshoda, ne žádná hádka na nože. Přesto mě najednou zaplavila lítost, že jsem tenkrát byla protivná a reagovala hašteřivě. O výčitkách svědomí něco vím. Když muž zemřel, pořád se mi vybavovaly situace, kdy jsem se k němu nechovala pěkně, a mrzelo mě to. Víte, byli jsme s Calem úplně odlišní. On byl svobodomyslný, já zase zdrženlivá a praktická. Měl spoustu nápadů, kam bychom mohli vyrazit na dovolenou nebo na výlet, ale já jsem většinou řekla, že tam kvůli práci jet nemůžu. Teď si uvědomuju, že jsem to s prací hodně přeháněla a dávala jí někdy přednost na úkor našeho vztahu. Carol Lee, 39

Jak odpustit manželovi i sobě Odpuštění není snadný úkol ani za normálních okolností a často ho provází značné psychické strádání. V situaci, kdy do problematického vztahu vstoupí smrt, je vše ještě bolestnější. Pokud Vám manžel ublížil, možná máte pocit, že mu nedokážete odpustit, nebo aspoň prozatím ne. Pokud však chcete znovu najít duševní klid, o odpuštění je nutné usilovat. Pokud dokážete zemřelému manželovi odpustit jeho nedostatky a selhání, zmenší se i Váš strach a úzkost a šrámy na duši se budou lépe hojit. Rabín Shneur Zalman vysvětluje, že i zlomený člověk může nastoupit cestu uzdravení. „Zlomené srdce není totéž co smutek. Smutek přichází, když je srdce chladné a bez života. Ve zlomeném srdci je naopak ukryto neskutečné 208

Kapitola 8

množství vášně a životní síly.“ Příkladem takové životní síly může být, když slyšíte rozhovor s člověkem, jenž dokázal odpustit řidiči, který sedl za volant opilý a zabil mu dítě. Některé ovdovělé ženy zase přetaví bolestné vzpomínky v konstruktivní čin a založí ve jménu zemřelého manžela nadaci na pomoc obětem závislostí nebo jinou prospěšnou organizaci. Příběh Vašeho manželství třeba nebyl takto dramatický, ale z tohoto skrytého zdroje životní síly se rodí sebepřijetí, opravdovost a odpuštění. Už jsem v této knize popisovala, jak mě po Royově smrti pronásledovaly výčitky, že jsem si včas nevšimla příznaků jeho nemoci. Rozhovor s jeho ošetřujícím lékařem, který mi podrobně vysvětlil průběh tohoto onemocnění, mě uklidnil a částečně mě zbavil provinilého pocitu. Hovořili jsme spolu skoro hodinu a lékař, který mé výčitky svědomí vycítil, mě ujistil, že jsem opravdu nemohla udělat víc, než jsem udělala. Přestože ve mně i dnes ještě občas zahlodají pochyby, vzpomínka již není tak bolestná, a tak myslím mohu říct, že jsem si již z velké části dokázala odpustit. Pokud byly okolnosti smrti Vašeho manžela komplikované, odpuštění se možná bude dostavovat po malých krůčcích. Člověk toho od sebe nesmí čekat víc, než je reálné. Máme dojem, že bychom neměly bědovat nad minulostí a ulpívat v ní. Je však přirozené promýšlet situace z minulosti a ptát se, proč se ta či ona věc stala. Možná se nikdy odpovědi nedobereme, a právě to může být těžké. Jak můžeme překonat bolest a jít dál, když nám naši blízcí ublížili, a navíc ještě odešli z tohoto světa? Odpuštění se nedostaví naráz v jakémsi okamžiku osvícení. Někdy trvá řadu let, než k němu člověk dozraje, nebo se alespoň zbaví břemene viny. Pokud však budete o odpuštění ve svém nitru stále usilovat, možná jednoho dne pocítíte, že výčitky odplavil čas a už není co odpouštět. U každé z žen, které se s námi podělily o svůj příběh, probíhal proces odpouštění trochu jinak, ale téměř všechny po NEJLEPŠÍ RADA, KTEROU MI NIKDO NEDAL, aneb CO VĚDÍ VDOVY

209

smrti manžela zpracovávaly nějaké nezodpovězené otázky nebo nedořešené problémy a potýkaly se s pocity viny. To se týkalo zejména těch, které o nemocného manžela před jeho smrtí nějakou dobu pečovaly (a to byla většina). Je paradoxní, že iracionální pocity viny vznikají právě v souvislosti s láskyplnou péčí o nemocného. Mnoho žen pronásleduje provinilý pocit, že nedokázaly manželově smrti zabránit. Některé se tyto výčitky snaží zpracovat tím, že pokračují v nezištné práci pro druhé lidi. Jejich zranění se hojí tím, že dělají něco smysluplného a užitečného.

Několik dobrých rad pro pečovatele Ovdovění je stav, který není lehký pro žádnou ženu. V některých případech je období manželovy nemoci a utrpení milosrdně krátké. Někdy však žena pečuje o nemocného mnoho let, jako tomu bylo v případě Jill Gafnerové. Autorce knihy Personal Positioning for the Caregiver (Jak se cítit dobře v roli pečovatele) bylo pouhých dvaatřicet let, když jejímu manželovi diagnostikovali rakovinu plic. Krátce nato se zjistilo, že má i rakovinu mozku, a lékaři předpokládali, že ho čeká jen pár týdnů života. Bob Gafner však žil ještě dlouhých jednadvacet let a Jill celou tu dobu pracovala na plný úvazek a zároveň se starala o Boba. Byla hlavní pečovatelkou i hlavní živitelkou pětičlenné rodiny. Během této doby se toho o roli pečovatele hodně dozvěděla. „O pečovatele nikdo nepečuje,“ shrnuje to lapidárně. Zdůrazňuje, že si lidé nejen neuvědomují, jaké břemeno na pečující osobě leží, ale navíc se jí vědomě či podvědomě začnou vyhýbat. „Přišla jsem o kamarády,“ popisuje svou vlastní zkušenost. „Nebylo to proto, že by jim na mně nezáleželo, ale prostě viděli, že mám všeho plné kecky a že mi na nic nezbývá kapacita. Vůbec je nenapadlo zvát mě na 210

Kapitola 8

Část I Aktuální starosti – první a druhý týden Váš manžel právě zemřel. Co teď? »» Pokud manžel zemřel doma, zavolejte manželova praktického lékaře, případně rychlou záchrannou službu. Manžela musí prohlédnout lékař a vystavit dokumenty. »» Zavolejte někomu z přátel a příbuzných, aby za Vámi co nejdřív přijel. Chcete-li, můžete s jeho pomocí manžela omýt a obléci, ale nemusíte. Potom musíte zavolat pohřební službu. »» Pokud manžel zemřel v nemocnici nebo jiném zařízení, dostavte se tam, promluvte s lékařem, převezměte dokumenty a manželovy osobní věci. »» Dejte o úmrtí manžela postupně vědět členům rodiny, přátelům a známým. »» Domluvte se s dalšími lidmi, aby se u Vás vystřídali a nebyla jste dlouho sama.

Zajištění pohřbu »» Vyberte si a zavolejte pohřební službu. Pokud žádnou neznáte, nechte si od známých nějakou seriózní poradit. »» Pohřební služba přijede a odveze tělo Vašeho manžela. Podrobnosti pohřbu s ní nemusíte vyřizovat hned, to stačí druhý, nejpozději třetí den a může to za Vás udělat někdo jiný, například některý příbuzný. Objednejte pohřeb takový, jaký si manžel přál. Pokud jste nebyli domluveni, rozmyslete si čas a druh obřadu sama nebo s příbuznými. S pomocí příbuzných, přátel nebo úředníka pohřební služby vytvořte 228

Kapitola 9

parte. Pečlivě si schovejte doklady a faktury z pohřební služby. »» Pověřte někoho z přátel či příbuzných, aby si vzal na starost seznam adres, rozeslání parte (poštou nebo e-mailem), objednání květin (pokud nejsou objednané přímo u pohřební služby), tisk lístků s poděkováním za kondolence. Také Vám může ulevit, když za Vás někdo jiný bude brát telefonní hovory a ty běžné bude vyřizovat místo Vás. »» Při pohřebním obřadu se s manželem rozlučte, jak nejlépe dovedete, nezdráhejte se prožívat emoce, plačte, potřebujete-li, zlobte se, chcete-li, odpusťte, je-li co. Pohřeb není jen loučení, ale i oslava prožitého života, tedy se i radujte a děkujte, budete-li to tak cítit. Období smrti a pohřbu je pro rodinu náročné.19 Dopřejte si čas pro sebe a odpočívejte. Nezdráhejte se říct ostatním, co by Vám pomohlo. Jste v situaci, kdy máte na pomoc nárok, tak ji využijte. Zavolejte svému praktickému lékaři a informujte ho, co se stalo. Možná budete potřebovat léky na uklidnění nebo na spaní.

Co je záhodno vyřídit hned »» Pokud manžel bude mít pohřeb žehem, začněte přemýšlet, co uděláte s urnou, až si ji vyzvednete. »» Zajistěte, aby následující tři měsíce až půl roku bylo z čeho pokrýt veškeré pravidelné platby. Pokud potřebujete hotové peníze a máte je uložené na společném účtu manželů, vyberte si je co nejdříve, než banka účet zablokuje. Tím se nedopouštíte ničeho nezákonného – do dědického řízení vstupuje ta částka, která je na účtu ke dni úmrtí. »» Pokud manžel pobíral nebo i jen požádal o příspěvek na péči, je třeba, abyste jeho úmrtí do osmi dnů písemně 19 Velmi podrobné a fundované rady pro české prostředí, které Vás provedou obdobím od okamžiku smrti manžela až do jeho pohřbu, najdete na internetovém portálu www.umirani.cz. Cenné rady rovněž najdete na webu www.pohreb.cz.

HERNÍ PLÁN

229

ohlásila na příslušné krajské pobočce úřadu práce, obvykle stačí e-mailem. »» Obraťte se na svého účetního nebo finančního poradce, máte-li ho, aby Vám vypracoval přehled Vašich minulých a současných výdajů. »» Pozůstalostní řízení se rozběhne „samo od sebe“, notář, který Vám bude přidělen na základě informace z matriky, se Vám ozve sám v řádu týdnů nebo měsíců. Můžete ale mezitím pořídit alespoň přibližný soupis manželova majetku, účtů, bezpečnostních schránek, pojistek. V tomto období nerozdávejte ani neprodávejte žádné manželovy věci. »» Očekáváte složitosti a nesnáze při dědickém řízení? Zvažte, zda by pro Vás nebylo lepší nechat se zastupovat právníkem. Může Vám to ušetřit spoustu starostí. »» Bez porady s někým poučeným (právníkem, finančním poradcem nebo důvěryhodným poučeným přítelem) neplaťte ze svého účtu složenky a faktury vystavené na manželovo jméno, abyste se nestala obětí nějakého podvodu. Manželovy dluhy budou součástí dědického řízení, budou tedy uhrazeny jiným způsobem. »» Naopak pravidelné platby, jako je splátka na hypotéku, nájemné, platby za energie, telefon, internet apod. musíte pravidelně platit.

Pečujte o sebe »» Vytvořte si určitou pevnou strukturu dne, v níž si kromě péče a starostí o děti vyhradíte i čas na péči o vlastní duševní a fyzickou pohodu. Může Vám prospět procházka, návštěva přátel, cvičení, jóga, četba, meditace či modlitba. »» Nechte si pomáhat od přátel a rodiny. »» Dbejte na to, abyste měla dostatek zdravého pohybu. »» Nezanedbávejte jídlo ani pití. »» Dbejte o pravidelný a vydatný spánek. Poruchy spánkového režimu bývají po smrti partnera běžné, ale jsou 230

Kapitola 9

nezdravé a vyčerpávající. Nespavost a poruchy spánku řešte se svým praktickým lékařem raději dříve než později.

Jaké zařizování Vás brzy čeká »» Veďte si seznam věcí, které je potřeba udělat. Rozdělte si ho do tří skupin: 1. Věci, které se musí vyřídit hned; 2. Věci, které stačí udělat v dohledné době; 3. Záležitosti, které lze odložit na později. »» Začněte si zjišťovat, na jaké finanční příspěvky máte nárok (např. vdovský důchod, sirotčí důchod). Za jistých okolností můžete mít nárok i na pohřebné. »» Pokud nemáte bankovní účet vedený na své jméno, založte si ho. »» O úmrtí Vašeho manžela budou banky, kreditní společnosti a další finanční instituce informovány matrikou. Brzy jeho účty zablokují, aby mohlo proběhnout pozůstalostní řízení. »» Pokud měl Váš manžel živnostenský list, ukončete jeho platnost a budete muset za něj podat daňové přiznání za předchozí rok v řádném termínu, ani tím ještě Vaše povinnosti nekonční. Podrobnosti najdete v Dodatku. »» Pokud jste při zakládání společného účtu manželů v případě úmrtí smluvili převod na druhého z manželů, přepište jej na své jméno. »» Rozmyslete si, na které své účty nebo jakým způsobem uložíte vyplacené částky (například z manželovy životní pojistky). »» Úzce v této fázi spolupracujte jak se svým osobním týmem pomocníků, tak s odborníky. »» Až proběhne pozůstalostní řízení, revidujte svou vlastní závěť (pokud ji máte) a udělejte si soupis Vašeho majetku. Právník nebo finanční poradce Vám mohou být prospěšní.

HERNÍ PLÁN

231

Redakční poznámka V české verzi knihy uvádíme přechýlené tvary ženských příjmení v úvodních doporučeních a v celém vlastním textu. V dalších částech knihy, tedy zejména v informačních zdrojích, použité literatuře, jmenném rejstříku, poděkování a v medailonech o autorech uvádíme ženská příjmení v původní nepřechýlené podobě. Důvodem je snazší vyhledávání informací o publikační a další vědecké činnosti těchto osob na internetu. Použité prameny a další doporučenou literaturu (bibliografické citace) uvádíme ve tvaru shodném s citacemi v původní anglické verzi knihy. Vzhledem k tomu, že vesměs jde o prameny anglicko-jazyčné, zdálo se nám to vhodné pro snazší vyhledávání v katalozích knihoven či na internetu.

Informační zdroje pro ČR dostupné na internetu »» Péče o těžce nemocné a umírající, zármutek, truchlení: www.umirani.cz »» Rady pro pozůstalé: http://poradci-pro-pozustale.cz/clenstvi »» Vše o pohřbech: www.pohreb.cz »» Důchody, dávky, dědictví: www.penize.cz; www.finance.cz »» Nový občanský zákoník: www.zakonyprolidi.cz/cs/2012–89 »» Občanské poradny: www.obcanskeporadny.cz »» Právní rady: www.bezplatnapravniporadna.cz/online-zdarma »» Práce, hledání zaměstnání, kariérní poradenství: www.etlabora.cz; portal.mpsv.cz/sz »» Rady a pomoc pro samotného rodiče: www.asociaceneuplnychrodin.cz

Obsah Kapitola 1

JAK PŘEŽÍT PRVNÍ MĚSÍC 15 Kapitola 2

PRÁZDNO V NITRU 43 Kapitola 3

PRŮVODCE PRÁVNÍM SYSTÉMEM: ZÁVĚŤ, NEMOVITOSTI, PROBAČNÍ SOUD 91 Kapitola 4

PRŮVODCE PRO RODIČE, KTERÝ ZŮSTAL SÁM 95 Kapitola 5

PŘÁTELÉ A RODINA, aneb „HODNÍ, ZLÍ A OŠKLIVÍ“ 121

Kapitola 6

FINANCE A JAK NA NĚ 139 Kapitola 7

VDOVY A ZAMĚSTNÁNÍ 167 Kapitola 8

NEJLEPŠÍ RADA, KTEROU MI NIKDO NEDAL, aneb CO VĚDÍ VDOVY 189 Kapitola 9

HERNÍ PLÁN 225

DODATEK K ČESKÉ VERZI 259

Kristin Meekhof a James Windell

KNÍŽKA PRO VDOVY na prvních pět let

Z anglického originálu A Widow’s Guide to Healing: Gentle Support and Advice for the first 5 years, vydaného v roce 2015 nakladatelstvím Sourcebooks, Inc. v Naperville, Illinois, USA, přeložila Lenka Kapsová Odborná konzultantka Jindřiška Prokopová Dodatek k české verzi: redakce Ilustrace na obálce Martina Špinková Odpovědná redaktorka Štěpánka Ryšavá Vydala Cesta domů v Praze v roce 2017 1. vydání Design a sazba Designiq Tisk H. R. G. spol. s r. o. Copyright © Cesta domů 2017 Copyright © 2015 by Kristin Meekhof and James Windell www.cestadomu.cz – eshop.cestadomu.cz ISBN: 978-80-88126-29-4 www.cestadomu.cz/nakladatelstvi Projekt je spolufinancován ze státního rozpočtu České republiky. Text odráží výhradně názory autora a MPSV ČR nenese zodpovědnost za žádné užití informací zde obsažených.

Děkujeme!

Carolyn Moorová, zakladatelka organizace Modern Widows Club

ISBN 978–80–88126–29–4

CESTA DOMŮ

knížka pro vdovy na prvních pět let

Kristin Meekhof a James Windell

na prvních pět let

Dianne Grayová, předsedkyně nadace Elisabeth Kübler-Rossové

knížka pro vdovy

Kristin Meekhof a James Windell

Proč knížka pro vdovy?

CESTA DOMŮ