Poslední věci člověka

poslední věci člověka Praktický průvodce časem mezi úmrtím a pohřbem

Blíží se očekávané úmrtí a ve vaší rodině roste nejistota, co bude pak a jak se na to připravit? Nebo vám někdo blízký zemřel a vy najednou nevíte, co dělat dřív a co počká, kam zavolat a kdy jít na pohřební službu objednat pohřeb? Nebo chcete připravit opravdu hezký pohřeb, ale nevíte, na co všechno pamatovat?

Jste nejistí, protože s úmrtím blízké osoby a s organizací pohřbu nemáte zkušenosti? Nevíte prostě, jak na to?

Zde je malý technický rádce, který může být při ruce, až jej budete potřebovat.

Vycházíme ze zkušeností v Cestě domů, z častých dotazů pozůstalých i z konzultací s pohřebními službami.

Co vás čeká — zavolat lékaře a pohřební službu — domluvit se s rodinou na termínu pohřbu a typu obřadu — připravit a rozeslat parte — objednat pohřeb — připravit pohřeb — pohřeb — pohřební hostina — péče o pozůstalé a o sebe Na koho musíte pamatovat nejvíc — na nejvíce zarmoucené nejbližší pozůstalé — na nejstarší a nemocné členy rodiny a přátele — na děti a dospívající

První den Jestliže došlo k úmrtí doma, je třeba zavolat lékaře a pohřební službu a zároveň zajistit dostatečný prostor a čas na rozloučení se zemřelým pro všechny nejbližší, kteří si to přejí. Pokud váš blízký zemřel v nemocnici, týká se vás až kapitola Druhý den.

1 Neprodleně po úmrtí doma je třeba zavolat lékaře k prohlídce zemřelého. Zpravidla praktického lékaře nebo koronera. S praktickým lékařem je dobré být domluveni předem. Zda jsou ve vašem bydlišti nabízeny služby koronera, se dozvíte na městském úřadě. Je vhodné si příslušná telefonní čísla připravit předem (praktický lékař, záchranka, koroner). Před příjezdem lékaře přichystejte občanský průkaz, kartu zdravotní pojišťovny zemřelého, rodný a oddací list a lékařské zprávy z poslední doby, máte-li je k dispozici. Zemřelého nemyjte, neoblékejte, bude na to dost času a klidu později. Lékaři poté sdělte, že si pohřební službu vyberete sami a sami ji budete kontaktovat. Pohřební službu si vždy vybírá pozůstalý. Lékař vyplní List o prohlídce zemřelého, který pak předáte pohřební službě.

2 Počítejte s tím, že pokud dojde k úmrtí na jiné adrese, než měl zemřelý trvalé bydliště (měli jste jej u sebe doma, zemřel na chalupě apod.), může lékař vyrozumět policii. Nelekejte se, je to ze zákona jeho povinnost a většinou je to jen formalita.

3­ Jakmile lékař odjede, poraďte se společně, pokud jste to neudělali dříve, kterou pohřební službu si vyberete. Také se s rodinou domluvte, kdy chcete, aby pohřební služba přijela: přijede podle vašeho přání, limit stanoven není. Dejte co nejdříve vědět všem, kteří o úmrtí vědět mají.

Je nutné zvážit, kdo by se chtěl přijet rozloučit, je dobré zeptat se všech nejbližších, i když jsou daleko. Pro každého je to jinak důležité; vidět (pohladit, obejmout) zemřelého nezřídka velmi pomáhá rozloučení a smíření se s jeho úmrtím.

Někdo mu chce třeba ještě něco říci, někdo přinést malý dárek na cestu, někdo jej jen potřebuje ještě vidět. Ptejte se, sami to většinou neodhadnete. Zvláště byste neměli zapomenout na nejstarší a nejmladší, ale i na dospívající členy rodiny, pro které toto setkání může být rozhodující pro jejich postoj ke smrti třeba na celý život. Máte mnoho hodin času, dá se přijet i z velké dálky. Bez problémů je možné si pohřební službu objednat i za 24 hodin. Můžete pak při pohřbu nechat otevřít rakev, ale tehdy již nebožtík vypadá trochu jinak než bezprostředně po úmrtí, a loučení může být těžší.

4 Uložte zemřelého na záda a přikryjte jej, aby tělo rychle nechladlo a netuhlo, abyste jej mohli snadno omýt a obléci.

5­ Až se domluvíte, zavolejte vybranou pohřební službu: většina z nich je k dispozici 24 hodin denně a můžete bez obav volat kdykoli. Sdělte jim jméno zemřelého a adresu, kam mají přijet.

Pokud je zemřelý výrazně vysoký nebo obézní, také je o tom zpravte, je to důležité. Jasně sdělte hodinu, kdy si přejete, aby přijeli. Pokud nechcete, nespěchejte. Je možné také jen oznámit úmrtí s tím, že zavoláte třeba za dvě tři hodiny, až budete jistě vědět, kdy chcete, aby přijeli.

6­ Potom můžete zemřelého omýt a obléci.

Obojí je vlastně rituální záležitost, loučení s tělem, s tělesnou bytostí. Nejde tedy o nějakou zásadní hygienickou očistu a není třeba oblékat několik vrstev.

Nespěchejte, domluvte se, kdo to chce konat nebo u toho jen chce být a kdo ne. Pokud byste o tento rituál nikdo nestáli, je samozřejmě možné tuto poslední službu zemřelému nechat na pohřební službě, která v takovém případě poskytne na převoz důstojný rubáš. Omývejte na posteli, žínkou nebo i vlhčenými ubrousky, můžete zemřelého oholit a učesat, pro jistotu se doporučuje dát zemřelému plenu / plenkové kalhotky. Oblékejte alespoň ve dvou. Vyberte oblečení, které si zemřelý přál nebo které na něm máte rádi. Pokud oblékáte košili či halenku, navlékněte ji částečně zapnutou v připažení na paže, pak je vzpažte a natáhněte na trup. Je lepší zemřelým manipulovat co nejméně.

Doporučuje se nechat si cennější šperky (například snubní prsten) na památku. Na nějakou dobu, než tělo ztuhne (přibližně 3 hodiny) podložte bradu svinutým ručníkem, aby ústa zůstala zavřená, oči mrtvého jemně zavřete.

7 Když je zemřelý oblečený, upravte hezky pokoj a užijte ticha a loučení. Můžete rozsvítit svíčku, otevřít okno, dát na stůl květiny, uvařit čaj… Domluvte se, jestli chcete být v pokoji se zemřelým společně, nebo posedět u čaje a kávy nebo si dát panáka jinde a pokoj ponechat k tichému rozjímání.

8­ Nezapomeňte k loučení přizvat děti, nebojte se toho. Je to pro ně samozřejmější, než si myslíme. Děti mohou darovat zemřelému něco „na cestu“ (hračku, obrázek, kamínek, psaníčko…), může to být pro ně hodně důležité. Nenechte je ani v těchto chvílích samotné. Když neznáte odpovědi na jejich otázky, řekněte jim to. Zeptejte se jich otevřeně, co by samy chtěly a potřebovaly.

Buďte k dětem upřímní a otevření.

9 Pohřební služba přijede, poskytne ještě prostor ke krátkému rozloučení a potom odveze tělo zemřelého. Můžete třeba rakev vyprovodit před dům. Pokud z nějakého důvodu (úmrtí v nemocnici, úmrtí daleko od domova) tělo zemřelého odvezla jiná pohřební služba, než jakou byste si vybrali, není to problém. Pohřeb si vždy domluvte v té pohřební službě, kterou si sami zvolíte, převoz těla si již zajistí mezi sebou. Účet za všechny služby hradíte jen té, u níž si objednáváte pohřeb.

Druhý den Druhý den začnete připravovat pohřeb. Je to smutná, přesto velmi důležitá rodinná slavnost, důstojné a přátelské setkání se vzpomínkami na zemřelého. Zde je několik rad a inspirací.

1 Zavolejte na pohřební službu, kdy přijdete objednat pohřeb. Objednejte se až na ten den, kdy budete mít připraveny všechny potřebné podklady, máte na to 96 hodin od chvíle úmrtí.

Předejdete tím nejistotě a zmatkům a nebudete mít pocit, že jste pod tlakem. Je výhodné mít plán a být připraveni. Nenechte se do ničeho tlačit, je to váš blízký, vaše rozloučení, bude to vaše slavnost a měla by být taková, jakou ji chcete mít a jak by se asi líbila vašemu zemřelému. Není také nutné uspořádat pohřeb do týdne, v případě, že z nějakého důvodu bude dobré jej mít až třeba za tři týdny, je to možné.

2 Než půjdete pohřeb objednat, domluvte si s rodinou a dalšími blízkými lidmi vše potřebné. Příprava pohřbu není úplně jednoduchý

manažerský úkol. Je vhodné zvolit jednoho člověka, který se v rodině těší obecné důvěře, aby vše domlouval a koordinoval různé představy a přání.

Co je třeba zvážit a domluvit před návštěvou pohřební služby: — Zjistit, jestli zemřelý nezanechal nějaké přání, jak si poslední rozloučení představuje. Pokud ano, snažit se ho naplnit.

— Domluvit způsob pohřbu a uložení ostatků (zpopelnění, pohřeb do země v rakvi, alternativní způsoby pohřbu a rozloučení).

— Domluvit čas pohřbu tak, aby vyhovoval všem, kteří na pohřbu mají a chtějí být. Buďte trpěliví, kontaktování celé rodiny může zabrat hodně času.

— Domluvit a zařídit místo pohřbu (krematorium, kostel, jiná obřadní síň, případně obřad až při ukládání popela).

— V případě pohřbu do země stanovit, kam bude zemřelý pohřben, v případě, že hrob nemáte, bude třeba ho najmout / koupit.

— Domluvit osobu, která pohřeb povede (kněz, farář, rabín či jiný obřadník), případně kdo bude mít řeč.

— Domluvit hudbu – varhaníka do kostela, zpěváky, hudebníky (kapelu, sbor, orchestr a podobně).

— Domluvit parte – jestli je budete chtít od pohřební služby, nebo vám je vytvoří grafik, fotograf, nebo si parte vyrobíte sami.

— Najít vhodnou fotografii na parte.

— Rozmyslet květiny, věnce – jestli je budete chtít od pohřební služby, nebo si je zajistíte sami (např. ve spolupráci s květinářstvím, zahradnictvím a podobně).

— Zvážit vše výše popsané také vzhledem ke společenstvím, v nichž byl zemřelý zakotven.

Na pohřbu se třeba bude chtít podílet jeho firma, orchestr nebo divadlo, kde hrál, zájmová či jiná organizace, kde působil. Pokud byl veřejně známou osobností, je potřeba dát vědět novinářům, nejlépe pověřit někoho blízkého tiskovou zprávou nebo nekrologem, který médiím nabídnete. Domluvte se s rodinou předem, jak velké podrobnosti o životě, úmrtí a pohřbu zemřelého chcete zveřejňovat, případně kde.

3 Teprve když jste si s nejbližšími, obřadníkem a hudebníky potvrdili termín, zvolili si místo posledního rozloučení a vyjasnili další představy, jděte zajistit pohřeb do kanceláře pohřební služby. Je vhodné předem si telefonicky objednat termín, abyste při jednání měli potřebný klid.

Je dobré být předem připraveni na to, co chcete a co nechcete od pohřební služby zajistit. Je to zcela na vás. Pokud jste nejistí, nezkušení, uplakaní, můžete vzít na jednání ještě jednoho blízkého člověka; bude vám oporou a pomůže vám při rozhodování.

4 Pohřební služba vám bude klást mnoho otázek. Budou se zpravidla týkat těchto bodů: — oblékání, omývání a holení, balzamování nebo jiná speciální úprava zemřelého — místo a čas obřadu — zda chcete kremaci, nebo pohřeb do země — místo a čas následného pohřbu v případě pohřbu do země — typ hrobu, který máte k dispozici v případě pohřbu do země — způsob transportu (typ pohřebního auta / vozidla) — druh, typ, barva rakve (podle vzorníku) — druh a typ urny pro uchování popela v případě kremace (podle vzorníku)

— smuteční řečník — smuteční oznámení (parte) — květiny na obřad, fotografie v rámečku a pod ni vhodný stojánek — hudba při obřadu — zda chcete / nechcete otevřenou rakev, a to před obřadem / i při obřadu, v obřadní síni / ve zvláštní místnosti, pro všechny / jen pro rodinu — způsob vynášení rakve k pohřebnímu autu (na vozíku / za pomoci pracovníků pohřební služby / zajistí muži z rodiny) Pokud jste zemřelého neoblékali, budete vyzváni k tomu, abyste přinesli oblečení a obutí.

Co je třeba připravit před pohřbem Neváhejte si říci o pomoc, třeba přátelům. Mnoho lidí by rádo vyjádřilo účast, ale neví jak, a pomoc, jakkoli drobná, bude pro ně vítanou příležitostí.

V týdnu před pohřbem na vás čeká mnoho menších i větších / velkých i malých úkolů: — Připravit parte – je třeba se domluvit s rodinou, jak tam budou její členové uvedeni.

— Rozeslat parte poštou a / nebo e-mailem.

— Připravit obřad – kdo bude mít řeč, co se bude číst, kdo bude zpívat. Doporučuje se zapojit nejbližší rodinu a přátele včetně dětí, předem vytisknout velkou fotografii zemřelého pro vystavení při obřadu a dát ji do vhodného rámečku. Je možné připravit prezentaci z fotografií zemřelého, bude tak možné vzpomínat a vidět, co všechno za svůj život prožil.

— Vybrat místo pohřební hostiny, domluvit se, koho na ni pozvete a jak to provedete. Po-

kud zvete jen omezený počet hostů, je dobré je pozvat předem (například e-mailem nebo pozvánkou přiloženou k parte), ne až těsně po pohřbu. Tím předejdete zmatkům a zklamáním. Na hostině je zvykem mít připravené nějaké menší fotoalbum pro listování a vzpomínání na zemřelého.

— Připravit / zařídit květinovou výzdobu, pokud si ji budete zařizovat sami.

— Zajistit transport těch členů rodiny, kteří jsou hůře pohybliví (např. je možné si vypůjčit invalidní vozík pro bezproblémový přesun od auta do kostela, do obřadní síně, po terénu hřbitova a podobně).

Na co pamatovat Všímejme si těch, které ztráta postihla nejvíc, aby jim nebylo smutno víc, než je nutné. Můžete jim pomoci se připravit na pohřeb, ptát se na jejich přání, pomoci vybrat čtení a hudbu, jít s nimi koupit šaty apod. Je dobré ptát se po tom, co měl nebožtík rád, jaký obřad by se mu líbil a co mu vy chcete přečíst, říci, zazpívat nebo zahrát. Čas do pohřbu je plný příprav, stále je co dělat a není tolik prostoru pro pocity opuštěnosti. Čas po pohřbu proto zasluhuje možná větší pozornost, abychom zarmouceným byli i potom nablízku, jak těm nejstarším, tak i nejmladším. Základem je s nimi být a povídat si s nimi, pomohou i zdánlivé drobnosti, ujištění, že jste s nimi, že na ně myslíte. Mohou to vyjádřit nejen slova a naslouchání, ale třeba i koláč nebo polévka…

Stranou nenechte děti a dospívající. Přizvěte je do příprav obřadu, vezměte je na pohřeb i na hostinu, pokud chtějí. Pokud si nepřejí na pohřbu

být, nenuťte je. Zajistěte zvláště pro malé děti někoho, kdo se jich ujme, bude se jim věnovat a případně je vezme ven. Tím uděláte hodně pro to, že se nebudou cítit osaměle nebo opuštěně a budou mít dostatek příležitosti zpracovat svým způsobem vlastní zármutek. Leccos se naučí od vás, a když budete pozorní, tak mnohé i vy od nich.

Pamatujte na parkování a možné změny počasí. Informujte se, kde a jak lze parkovat (u obřadní síně, u hřbitova, u restaurace atd.), a pak to taky sdělte hostům. Počasí umí zkomplikovat nejen svatby, ale i pohřby. Pamatujte hlavně na staré členy rodiny – nesmějí promoknout ani promrznout.

Inspirace — Příprava parte, hledání adres a nadepisování obálek může být milá a útěšná společná událost pro děti i dospělé, s kávou, čajem a vzpomínáním…

— Nebojte se zapojit do přípravy obřadu širší rodinu a přátele: například starší vnoučata dokážou velmi pomoci, něco sepsat, vytvořit na počítači, upravit fotky, připravit si hezkou řeč nebo báseň, vyzdobit prostory apod.

Někdo připraví velkou fotografii zemřelého, jiný zajistí květiny, další sežene kondolenční knihu, další vybere fotky a připraví fotoalba k prohlížení po obřadu, promítání a vzpomínání, další upeče něco, co měl zemřelý rád, jiný zamluví restauraci nebo místo na pohřební hostinu, další zajistí převoz autem pro staré členy rodiny…

— Můžete připravit malou fotografii zemřelého, případně jinou vzpomínku na něj, vytisknout ji a rozdat účastníkům pohřbu. Je to

výborný způsob, jak si uchovat vzpomínky.

— Když je pohřeb v kostele a je dostatek mužů v rodině, případně přátel, mohou vynést rakev na konci pohřbu z kostela oni (například synové a vnuci dědečka). Nebo ji mohou vynášet spolu se zřízenci pohřební služby. Je to výraz úcty, služba, které si většinou oslovení velmi váží a berou ji jako čest.

— Pokud z nějakého důvodu nejde pohřeb uskutečnit po úmrtí, můžete rozloučení odložit na vhodnou dobu, například při ukládání popela zemřelého nebo při příležitosti nějakého výročí. Dejte to vědět všem, kterých se to týká, aby si nemysleli, že jste na pohřeb (a tedy i na zemřelého) zapomněli. Rozloučení je důležité.

— Pamatujte na to, jak moc jsou rituály důležité. Rituály doprovázejí lidstvo odjakživa.

I když se v poslední době vytrácejí, neznamená to, že nejsou potřeba. Když rituální rozloučení chybí, může to přinést bolest, smutek a pocit nedokončenosti. Pohřební rituál pomáhá, aby se pozůstalí lépe vyrovnali s bolestnou ztrátou. Tradiční pohřeb nemusí být jedinou formou rozloučení. I v zármutku můžete být tvůrčí a je zpravidla lepší uspořádat něco malého, než nic.

— Nezapomeňte ocenit ty, kteří vám se slavností pomohli: přátele, muzikanty, obřadníka…

Děti a pohřeb — Nebojte se vzít děti na pohřeb. Maličké děti neruší, spíš mohou atmosféru odlehčit, větší děti by zas těžce nesly, že z takové velké události byly vyloučeny. Zvlášť pohřební hostinu si umějí užít. Je dobré, aby bylo předem určeno, kdo má děti při obřadu na starosti, aby na ně měl prostor, mohl jim případně vysvětlit, co se děje, jak tomu rozumět a jak ony mohou přispět. Pokud budou mít takového průvodce, budou nejspíš celý život rády, že na rozloučení byly.

— Čtěte a povídejte si s dětmi před pohřbem, vysvětlujte, odpovídejte, ptejte se jich, připravte je na obřad. Pomůžete jim pochopit, co pochopit jde, ujistíte je, že jsou s vámi a vy nikam neodcházíte. Děti všechno zajímá: kdo tam bude a proč, kdo je s kým příbuzný a jak, proč jsou tam květiny a svíčky, co budete mít na sobě, co se bude dít a říkat, jak to bude dlouhé, jaké tam budou další děti, co tam mají a mohou dělat ony, co to znamená, že bude člověk pohřben do země nebo spálen v krematoriu, co a proč se vlastně děje.

— Naslouchejte dětským přáním a nápadům.

Mohou vám pomoci udělat slavnost pěknou.

— Pokud děti na pohřeb jít nechtějí, ptejte se jich proč a trpělivě jim naslouchejte. Nezřídka za tím bývají obavy dospělých, které na děti nepřímo přenášejí, jejich nezkušenost, jejich strach z neznámého a podobně. Rozhovor mnohé vyjasní. Bohužel daleko častější je situace, že děti by zcela přirozeně šly, ale my se pohřbu bojíme a děti tam nechceme, abychom je „bolesti“ ušetřili. Uvědomme si, že děti to vidí jinak než my.

— Nezapomeňte na dospívající. Mládež patří v této situaci k nejzranitelnějším členům

rodiny. Moc vám toho asi nesdělí, ale o vaši blízkost a zájem, nejlépe decentní, určitě stojí, i když to často může vypadat úplně opačně.

Přizvěte je k přípravám, svěřte jim odpovědnost, například mladší sourozence či příbuzné děti během pohřbu.

Další informace najdete také na www.umirani.cz www.pohreb.cz www.evzpominky.cz www.kekorenum.cz www.mojesmrt.cz Poznámka na okraj V tomto letáku nabízíme spíše technické rady, které by měly pomoci co nejklidněji zvládnout nesnadnou dobu po úmrtí, spojenou s mnohým rozhodováním a zařizováním. Další rady a provázení truchlením nabízejí letáky a brožury Cesty domů Poslední chvíle, V době zármutku, 35 způsobů, jak pomoci truchlícímu dítěti, Děti truchlí jinak, Puberťáci truchlí po svém, Můžeme Vám poradit a další. Najdete je na našem e-shopu či na webových stránkách Cesty domů a webovém portálu Umírání.cz. Pro děti a jejich dospělé nabízíme také tematické knihy, například Máváme ti, dědo, Sešit pro děti, kterým někdo zemřel nebo Když Dinosaurům někdo umře. eshop.cestadomu.cz

Cesta domů poskytuje své služby mimo jiné díky finanční podpoře nadací, hlavního města Prahy, některých státních institucí a díky darům sponzorů a mnoha velkorysých a obětavých lidí.

Napsala Martina Špinková Odpovědná redaktorka Markéta Čábelová Grafická úprava a sazba Studio Designiq Tiskárna Daniel s. r. o.

Vydala Cesta domů www.cestadomu.cz © Cesta domů, 2020

Projekt je spolufinancován ze státního rozpočtu České republiky. Děkujeme.

Text odráží výhradně názory autora a MPSV ČR nenese zodpovědnost za žádné užití informací zde obsažených.