Martina Špinková Šarlota Filcíková
Máváme ti, dědo
Cesta domů
Mรกvรกme ti, dฤ do
© Cesta domů 2019 © Šarlota Filcíková 2019 ISBN 978-80-88126-51-5
Martina Špinková Šarlota Filcíková
Máváme ti, dědo
Cesta domů
Loučení
Ferda našel v trávě ořech. Co se stane s ořechem, když ho zasadí do země? Umře? Vyroste? Františka říká, že obojí. Uvidíme…
Babička nám jednou nakreslila rodinu jako strom. Děda říkal, že rodiny mají vlastně taky kmen a větve. Já – Ferda, Františka, Kuba a Mikuláš jsme až na horních větvích, vidíte? Ale nespadneme! Babička a dědeček jsou jako kmen. Mají dvě děti, mámu a strýce Jeníka. A strýc Jeník má za ženu tetu a máma má našeho tátu a ti teď mají nás. Máma s tátou jednou budou taky kmen. Já asi taky, i Františka a Mikuláš. I Kuba!
6
Mikuláš
teta Jana
Františka
Ferda Kuba
máma
strýc Jeník
babička
7
děda
táta
Dědeček umřel ráno doma. Když umíral, byli jsme u něj všichni. Máma a táta s ním prý byli celou noc, babička vůbec nespala v posteli, ale jen v křesle vedle dědečka. My s Františkou jsme spali. Ráno se na mě děda ještě podíval. Teď už se nedívá. Vypadá, jako když spí, ale vůbec nedýchá.
10
Přijel náš pan doktor, prohlédl dědu a pak v předsíni pohladil babičku po vlasech, jako kdyby byla malá holčička. Táta s Kubou odnesli léky a my s Mikulášem jsme odnesli hole a odvezli vozík a dědovo chodítko, protože už je nepotřebuje. Strýc Jeník zapálil svíčku, aby byl pokoj slavnostní. 11
Sedíme u dědečka a povídáme si o něm, někdo pláče a někdo se směje. Někdy je jen ticho. Ticho pro dědu. Trochu tu je a trochu už není, protože brzy odjede; přijede pro něj velké auto, říkal táta. 14
Vypadá to, že ticho se dědovi líbí, usmívá se. Babička pláče. Ale na dědu se usmála. Kuba se směje na všechny. Hrom spí pod dědovou postelí. 15
Táta řekl, že páni uloží dědečkovo tělo v domě pohřební služby. Je tam zima a ticho, ale dědečkovi zima nebude, protože už nežije. Přivezou nám ho až na pohřeb zase tím velkým autem. Je stříbrné a má na sobě namalovanou velkou větev. 20
Františko, stýská se ti po velbloudovi?
Stýská, ale víc po dědovi.
Doufám, že je děda rád, že má spacího velblouda v kapse. A taky moje auto. Nevadí mi, že to auto už nemám, ale je mi moc líto, že už nemám dědu. Chtěl jsem mu říct, že chci taky hrát na harmoniku…
21
Ale jsou tam spolu, že jo?
Můžu jít v dědově klobouku?
To bys byl za strašidlo, nejsou ti vidět oči!
Táta říká, že máme být na pohřbu v černém nebo v tmavém oblečení, abychom byli slavnostní. Prý ty šaty vlastně mluví za nás. Jakoby říkaly: chybíš nám, dědo, stýská se nám, vážíme si tě….
30
Mami, a co by chtěl táta za hudbu?
Já nevím.
A co bys chtěla ty?
Nevím, vůbec ti teď nevím… Rozhodni to ty, Jendo.
Dobrá, něco vymyslíme.
Nevím, jestli moje kalhoty budou něco říkat.
31
Tuhle knížku, tu nám četl děda. Je v ní také děda Tomáš!
Mami, tobě umřel táta, to je smutné. Já nechci, aby nám umřel táta.
38
Doufám, že ještě dlouho neumřeme. Dlouhý život je dobrá věc a dědeček měl dlouhý život. Ale stejně je mi smutno a chybí mi jako vám.
A vidí nás teď děda?
Takhle ti kouká přes rameno jako já teď?
To nevím, ale možná ano…
39
A co s ní budeš dělat?
Můžu mít tuhle dědovu fotku?
Máme teď s Františkou památkovou dědovou pokladovou krabici. Na víko Františka namalovala dědu a já jsem k němu přidělal žluté letadlo.
56
My… my máme s Ferdou …takovou… krabičku…
Krása, to jste hezky vymysleli, také vám tam něco přidám! A tu fotku? Určitě ji tam taky dejte!
Krabice je na horní polici nad stolem, aby k ní nemohl Kuba. Určitě do ní ještě něco najdeme. Až Kuba vyroste, budeme mu o dědovi povídat.
57
Až budu děda, budu taky hrát dětem na harmoniku. Jeník mě to naučí. Děda se určitě dívá, jak hraju. Už umím kousek písničky. Taky se mu možná líbilo, že jsme zasadili kaštan, který jsme s ním a s Františkou našli. Babička na dědu vzpomíná tak, že peče štrůdl. Děda ho měl moc rád a vždycky řekl:
60
Tenhle výhled měl děda moc rád. A na rozhlednu mě vzal, když jsem byla v první třídě.
Helemese, to je ale překvapení! A máma slíbila, že až budou dědovy narozeniny, upečeme harmonikový dort. Máma říká, že takhle bude děda jakoby pořád s námi, i když se nám po něm stýská. Nebo právě proto?
61
Z ořechu vyroste jednou veliký strom. Z dědy strom nevyroste. Máma a táta a Kuba a já a Františka jsme takový jeho strom. Máváme ti, dědo!
Martina Špinková Šarlota Filcíková
Máváme ti, dědo Vydala Cesta domů v roce 2019 1. vydání Odpovědná redaktorka Markéta Čábelová Sazba a design Eliška Kudrnovská, Designiq Tisk H. R. G. spol. s r. o. © Cesta domů 2019 © Šarlota Filcíková 2019 ISBN: 978-80-88126-51-5 www.cestadomu.cz/nakladatelstvi
Tato kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Nadačního fondu Jana Tlačbaby a farmy Kozárovice. Děkujeme!
Může dědeček, který zemřel, přiletět letadlem a pak si je strčit do kapsy? Proč peče Ferdova maminka harmonikový dort? Mohou šaty o nás něco povídat? A smí se dát do rakve velbloud?
Nechte se pozvat do knížky: odpovídá na mnoho dalších dětských otázek kolem pohřbu a vzpomínání na ty, které jsme měli rádi.
ISBN 978-80-88126-51-5