O smrti smrťoucí

Pernilla Stalfelt O SMRTI SMRŤOUCÍ

Může si člověk vzít do hrobu koně nebo mobil?

Umí zmrzlina připomenout člověka, který zemřel?

Co to znamená, když je vlajka na půl žerdi?

Má strašidlo někdy ponožky?

Je duše neviditelná?

126102 9 788088

ISBN 978-80-88126-10-2

Každému někdy začne vrtat hlavou, co to je smrt…

Pe rn

i l la S t a l f e l t

EDICE BLUDIŠTĚ

Pernilla Stalfelt

CESTA DOMÅ®

Smrt, úmrtí, skon, latinsky exitus, je (z biologického a lékařského hlediska) zastavení životních funkcí v organismu spojené s nevratnými změnami, které obnovení životních funkcí znemožňují.

Smrt je tedy stav organismu po ukončení života, úplná a trvalá ztráta vědomí.

(WIKIPEDIE)

© Cesta domů, 2016 © Text a ilustrace: Pernilla Stalfelt, 1999 ISBN: 978-80-88126-10-2 Published by agreement with Rabén & Sjögren Agency

Každému někdy začne vrtat hlavou, co to je smrt…

Možná nás napadne, že smrt je záhada.

Je těžké pochopit, co je smrt…

Není to snadné ani pro malé, ani pro velké…

Může to být těžké i pro pořádné obry.

Něco málo ale přece jen víme.

Třeba že rostliny, zvířata a lidé nejdřív žijí, ale nakonec všichni musejí zemřít.

KVĚTINA KVĚTINA

MILAN

MRAVENEC

ŽELVA

BERUŠKA

Je přece důležité, aby všechno, co se narodí a začne růst, mělo na zemi dost místa.

USCHLÁ KYTKA

SEMÍNKO

JINAK BY TU NEBYLO K HNUTÍ.

Když umřou květiny, většinou zhnědnou, uschnou a opadají jim lístky. Lidé zase zblednou a jsou žlutější než předtím. Někdy to vypadá, jako by spali.

TEN SPÍ

TEN JE MRTVÝ

Ryby neumějí zavřít oči.

Koukají se celý život a po smrti jakbysmet.

Většina tvorů umírá, když hodně zestárne…

Ech

Když už sami nedokáží chodit, když už jsou jen na vozíku a je jim těžko. Když už nemají sílu se smát, ani poslouchat, ani se dívat. Když jsou tak moc unavení, že jim všechno připadá zbytečné a obtížné.

Pak už asi nejradši ze všeho chtějí umřít, aby měli konečně pokoj.

Ech

Ech Ech

Ti, kteří se nedávno narodili, děti a vůbec všechna mláďata, ti si hrají, skotačí a smějí se.

Mají radost, když můžou objevovat a zkoumat všechno, co ještě nikdy neviděli.

Lidé většinou neumírají mladí.

Někdy se to ale přece stane.

Může přijít nějaká hodně vážná nemoc...

Nebo dojde k nějakému neštěstí, třeba k autonehodě.

NA POMOC PŘIJÍŽDÍ SANITKA.

Někdy se dokonce stane, že se i miminko narodí mrtvé.

To se může přihodit koťátku a jiným mláďatům.

PĚKNÁ DEKA

NOVOROZENÉ KOTĚ

Žila jen v mámině břiše, ale venku na světě už ne.

Smrt může přijít strašně rychle. Dneska je tu s tebou dědeček. A zítra tu není a nikdy ho už neuvidíš.

Je po něm prázdno a smutno.

Asi ti vrtá hlavou, kam se člověk dostane, když umře.

Jenže to nikdo neví, jenom ti, co už jsou mrtví.

Haló?

Je tam někdo?

Spousta lidí věří, že když člověk umře, jeho duše se dostane k Bohu.

TI DVA SI ALE NIČEHO NEVŠIMNOU.

DUŠE

TĚLO

Duši vidět nemůžeme. Možná ale v tu chvíli vylétne z těla a potom už hravě vystoupá do nebe, které je někde za vesmírem. Kdo ví.

Tam je Bůh a čeká, až k němu všichni, kdo umřeli, přijdou…

Vítej!

Bůh možná vypadá takhle…

...nebo takhle, s vousy.

Když člověk umře, je uložen do rakve s víkem.

Rakev bývá vystavena úplně vpředu v kostele.

Zapálí se svíčky a okolo rakve se položí květiny a věnce, aby to vypadalo krásně. Někdy jsou tam i vlajky.

Lidé, kteří zemřelého znali a měli ho rádi, posílají květiny a věnce s mašlemi a hedvábnými stuhami.

BE B E Z TE J E TU NO! S M UT K at ka

HYBÍŠ, MOC NÁM C PAVLE!

av Po sle dn í poz dr a od Ja rk y a Petr

Iv

Ď TE Ě M P N Á LU AT O H A EK C S D K A U ? in N D E Á V rt a U B TR a M

Nemám si teď s kým zahrát tenis.

SBO HEM , KA M ARÁD E Jirka

a

Když je v kostele všechno připraveno, přijdou se všichni naposledy rozloučit, protože se už s mrtvým kamarádem nikdy neuvidí (snad až v nebi).

Tomu se říká pohřeb.

VLAJKA SE SPUSTÍ NA PŮL ŽERDI.

Dřív lidé chodili na pohřeb vždycky jen v černém.

Dneska můžeš mít na sobě, co chceš.

Na pohřbu hraje krásná hudba a zpívají se hezké písničky a pan farář pronáší řeč.

František byl tááák hodný a laskavý člověk.

Tú, tú, tutu, tutu, tú, tutu.

Všichni jsou smutní.

Někteří lidé na pohřbu hrozně moc pláčou…

PLÁČ JE ZAVŘENÝ V ŽALUDKU.

S M UTE K

Jiní zase jen tiše pláčou uvnitř.

Po pohřbu jdou všichni společně na hostinu. ...krás ný život měl...

...j oj o, to j o

Když skončí obřad v kostele, je nebožtík uložen na hřbitově do země. Někteří lidé se pohřbívají v rakvi, proto se musí vykopat veliká a hluboká jáma.

VELKÁ JÁMA

KUPA ZEMĚ

Jiní lidé chtějí být nejdřív spáleni.

To se naopak rakev zasune do velké pece a tam je takové horko, že rakev i s mrtvým shoří. který se nasype Zůstane jen popel,

do krásné nádoby, urny.

Urna se uloží do země.

V takovém případě stačí vykopat jen docela malou jámu.

MÁLO ZEMĚ

MALÁ JÁMA

Až se rakev nebo urna zasype zemí, můžeme navrch zasázet květiny nebo zasadit strom.

Když máme oznámit, že někdo zemřel, dá se to říct různým způsobem.

Třeba: Teta Eliška nás včera opustila.

Dříve se říkávalo: Starému Fandovi už oblékli dřevěný kabát.

Drsní kluci a holky taky třeba řeknou: Nekle pla Helču pe pka?

SLAVNOSTNÍ KABÁT

Fakt nevím.

DŘEVĚNÝ KABÁT = RAKEV

VĚ Č N Á LO VIŠTĚ

Eva vypráví o Maxovi:

Slyšel jsi, že Richard už je pod drnem? Že kouše hlínu?

Max se včera odebral do věčných lovišť.

Píseň shůry

MŮŽEME SI JI ZPÍVAT TŘEBA NA NÁPĚV PÍSNĚ ZA CHVÍLI UŽ BUDU V DÁLI (C. L. PERKINS — J. VYČÍTAL)

Na mracích se žije skvěle, mají zlaté okraje, blízko slunce mě to hřeje na duši i na hlavě.

Volně létám v modrém vzduchu, hurá, nejsem tady sám, mám tu bábinku i dědu, je tu s námi pejsek Dan.

Vydání této knihy podpořili Swedish Art Council/Kulturrådet, manželé Eva a Jan Žůrkovi a hlavní město Praha.

Děkujeme!

Pernilla Stalfelt O smrti smrťoucí Ilustrovala autorka Ze švédského originálu Dödenboken, vydaného v roce 1999 nakladatelstvím Rabén & Sjögren ve Stockholmu, Švédsko, přeložila Dagmar Hartlová Vydala Cesta domů v roce 2016 v edici Bludiště 1. vydání Odpovědná redaktorka Štěpánka Ryšavá Design a sazba studio Designiq Tisk PBtisk a.s. © Cesta domů, 2016 © Text a ilustrace: Pernilla Stalfelt, 1999 ISBN: 978-80-88126-10-2 nakladatelstvi.cestadomu.cz – www.cestadomu.cz

Pernilla Stalfelt O SMRTI SMRŤOUCÍ

Může si člověk vzít do hrobu koně nebo mobil?

Umí zmrzlina připomenout člověka, který zemřel?

Co to znamená, když je vlajka na půl žerdi?

Má strašidlo někdy ponožky?

Je duše neviditelná?

126102 9 788088

ISBN 978-80-88126-10-2

Každému někdy začne vrtat hlavou, co to je smrt…

Pe rn

i l la S t a l f e l t