Krizové řízení a ochrana obyvatelstva by EDUPRESS s.r.o.

Rašínova vysoká škola

KRIZOVÉ ŘÍZENÍ A OCHRANA OBYVATELSTVA Učebnice

PhDr. Zdena Rosická, CSc.

Brno 2007

Veškerá práva vyhrazena Brno 2007 Vydalo nakladatelství náklad 50 výtisků Rašínova vysoká škola s.r.o. Hudcova 78, 612 00 Brno Editace: Ing. Miroslav Boršek První vydání ISBN 978-80-87001-07-3

Předmluva Učebnice Krizové řízení a ochrana obyvatelstva vychází z práce „Možnosti využití Armády České republiky v Integrovaném záchranném systému“ vydané na UP Brno, 2006, ISBN 80-7231-1344. Řeší otázky krizového řízení, předkládá možnosti zapojení jednotek Armády České republiky do Integrovaného záchranného systému a ochrany obyvatelstva v případě mimořádných událostí. Je určena pro vysokoškolské studenty a účastníky kurzů celoživotního vzdělávání různých specializací, pracovníky krizového managementu ve veřejné a státní správě a všechny, kteří mají zájem o problematiku řešení krizových situací. Lidská společnost je dnes zranitelnější, protože výrazně vzrostl počet obyvatel a byla vytvořena technická díla, která zvyšují zranitelnost konkrétních lokalit. Je třeba vzít v úvahu i celkově rostoucí vzdělanost, informovanost, a tato skutečnost může vyvolávat představu, že přírodních pohrom výrazně přibylo. Aby se lidstvo mohlo účinně bránit dopadů, přírodních pohrom, musí pracovat na jejich poznání, na jejich predikci a na realizaci všech prostředků, tzn. technických, organizačních a vzdělávacích, kterými lze jejich dopady zmírnit. Narůstá potřeba urychleně plnit požadavek všeobecné přípravy společnosti na řešení krizových situací. Jde o zvládnutí modelu krizového řízení, který je v interakci s modelem nouzového plánování. Návrhy a plány je třeba zpracovávat ve variantách s ohledem na existující nejistoty, neurčitosti a na různé stochasticky nepředvídatelné okrajové podmínky. Základním požadavkem kladeným na systém krizového řízení je 3

skutečnost, aby fungoval jak v režimu krizové připravenosti, tak i v režimu řešení krizové situace; při přechodu z jednoho režimu od druhého pak musí být zajištěna kontinuita činností. Cílem předkládané učebnice je poukázat na možnosti využití Armády České republiky v Integrovaném záchranném systému, pochopit úlohu armády v širším kontextu, ukázat nasazování sil a prostředků AČR v součinnosti s IZS; publikace rovněž charakterizuje orgány a systém krizového řízení na úrovni státu, Ministerstva obrany a seznamuje se scénáři použití AČR v nebojových operacích na území České republiky. Pro další praktické využití publikace jsou určeny přílohy včetně dvojjazyčného seznamu zkratek a vybraných termínů z oblasti krizového řízení.

Autorka

V Brně, 6. května 2007

OBSAH 1. 1.1 1.2 1.3 1.4 2. 2.1 2.2 2.3 3. 3.1 3.2 4. 4.1 4.2 4.3 4.4 5. 5.1 5.2 5.3 6.

Předmluva Úvod VZNIK A VYUŽÍVÁNÍ ARMÁDY Historie Situace po druhé světové válce Současná platná úprava Období po 11. září 2001 – rizika v nové podobě VOJENSKÉ OPERACE Soudobé vojenské operace Operace k řešení krizí mimo článek 5 Severoatlantické smlouvy Současný stav názvosloví a členění vojenských operací BEZPEČNOSTNÍ ZÁKONODÁRSTVÍ Doktrinální soustava AČR Doktrína nebojových operací a její místo v doktrinální soustavě AČR INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM Úkoly IZS a legislativa Složky IZS Bezpečnostní strategie České republiky Pomoc armády při živelných pohromách ZÁCHRANNÉ PRAPORY AČR Historický vývoj vojenských záchranných útvarů Místo a úloha záchranných praporů v rámci koncepce profesionální AČR 15. ženijní záchranná brigáda, její organizace a působnost ARCHITEKTURA INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ INFRASTRUKTURY V REZORTU MO 5

3 7 12 12 16 19 19 24 24 27 34 39 41 42 47 48 49 52 61 69 71 73 75 81

6.1 6.2 7.

7.1 7.2 7.3 7.4

Popis hlavních prvků informační a komunikační infrastruktury Předpokládaná architektura informační a komunikační infrastruktury SYSTÉM KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ NA ÚROVNI STÁTU A V PŮSOBNOSTI MINISTERSTVA OBRANY Orgány krizového řízení na úrovni státu Orgány krizového řízení na úrovni Ministerstva obrany Krizové situace vojenského a nevojenského charakteru Scénáře použití AČR v nebojových operacích na území České republiky ZÁVĚR Příloha č. 1 Realizační dohoda o plánované pomoci na vyžádání při mimořádných situacích Příloha č. 2 Scénář pro typ krizové situace „Průmyslová havárie velkého rozsahu s rozsáhlým chemickým, biologickým nebo radiačním ohrožením“ Příloha č. 3 Významné mezinárodní organizace pro řešení krizových situací z hlediska bezpečnostní politiky České republiky Příloha č. 4 Termíny a definice vybraných použitých pojmů s anglickými ekvivalenty z oblasti krizového řízení Seznam použitých zkratek Literatura

82 85

89 89 93 101 105 114 117

135

147 156 164 168

ÚVOD Dnešní doba rychlé komunikace vyžaduje, aby veřejní a odpovědní činitelé byli připraveni reagovat na nouzové situace téměř se stejnou rychlostí, jakou jsou jim informace o událostech sdělovány, protože dobrá krizová komunikace při záplavách, zemětřeseních, jaderných, průmyslových a ekologických haváriích nebo teroristických incidentech může zachránit spoustu lidských životů. Na konci osmdesátých let minulého století vznikla politika trvale udržitelného rozvoje a princip předběžné opatrnosti, které jsou postupně prosazovány do praxe. Problém udržitelnosti rozvoje vyžaduje zvýšený zájem v dnešní době proto, že rychlost změn je často vyšší, než schopnost reakce společnosti na tyto změny. Je evidentní, že rozvoj společnosti sebou přináší nové zdroje rizik a nárůst rizik již existujících. Podstata těchto rizik spočívá v nežádoucím působení sil a jevů s nepříznivými důsledky. Rozsah a doba trvání těchto nepříznivých důsledků má potom vliv na vzniklé škody na majetku, životním prostředí a počet ohrožených osob, tzn. dochází k újmě na chráněných zájmech. Podstata pojmu přežití formou udržitelného rozvoje spočívá ve vytváření souladu mezi potřebami občanů a společnosti, sociální spravedlností a ochranou a bezpečností státu. Původ nežádoucích sil a jevů lze nalézt buď v přírodě nebo v lidské činnosti. Ať je původ těchto sil, jevů, jejich důsledky a působení jakýkoliv, je třeba, aby byl podrobeny zkoumání stejně jako problémy prevence vzniku, zmírnění průběhu a odstraňování následků působení těchto sil a jevů.

Potřeba připravenosti na řešení mimořádných situací se dotýká všech oblastí života společnosti a každého občana. Logicky se objevila nutnost stanovit předem jasná pravidla, aby se v průběhu řešení mimořádných událostí přistupovalo co nejméně k improvizaci. Z filozofického hlediska si je třeba uvědomit, že absolutní ochrana ani jednotlivce ani společnosti není dosažitelná; u každé pohromy je možné a posteriori identifikovat a rovněž a priori předvídat a odhadem kvantifikovat možné dopady. Musíme si také uvědomit, že pohromy s extrémně vysokými dopady se vyskytují s velice nízkou frekvencí, jejich scénáře není možné analyticky spolehlivě identifikovat a v důsledku toho ani odezva na jejich dopady nemůže být tak přiměřená, jako u běžných pohrom. Narušení životního prostředí v důsledku antropogenní činnosti vede k živelným pohromám, klimatickým změnám, epidemiím a celé řadě dalších negativních jevů. Většina evropských zemí považuje za závažná rizika přírodní a technogenní katastrofy a připravuje se na ně vzhledem k negativním zkušenostem v minulém století velmi zodpovědně. Stranou nestojí ani další rizika v důsledku globalizace, tzn. masová migrace, organizovaný zločin, terorismus a extremismus všeho druhu, epidemie, nekontrolovatelné šíření zbraní hromadného ničení, regionální a mezistátní konflikty v blízkosti teritoria Evropy. Cíl ochrany obyvatelstva při mimořádných událostech a nouzových situacích je ve všech vyspělých zemích obdobný: záchrana osob, zvířat, majetku a životního prostředí. V oblasti ochrany obyvatelstva se dnes země zaměřují na prevenci a zvládnutí přírodních katastrof, technických katastrof a nouzových situací. 8

Přijímají se opatření, aby permanentní řídící, organizační a výkonné struktury byly schopny zabezpečit úkoly při každodenních událostech a po nezbytném posílení rovněž při katastrofách, nouzových situacích nebo v případě ozbrojeného konfliktu. Je evidentní snaha, aby při každodenních událostech docházelo k co největší integraci a koordinaci jednotlivých záchranných subjektů včetně armádních složek, které vykonávají dodatečnou podporu. Učebnice řeší problematiku krizového řízení a zapojení jednotek AČR do Integrovaného záchranného systému. Publikace je rozdělena do šesti kapitol a její součástí jsou čtyři přílohy. První kapitola Vznik a využívání armády umožňuje pochopit úlohu armády v širším historickém kontextu. Druhá kapitola Vojenské operace obsahuje základní členění vojenských operací, operace k řešení krizí mimo článek 5 Severoatlantické smlouvy a současný stav názvosloví v této oblasti. Třetí kapitola Bezpečnostní zákonodárství vychází z Vojenské strategie České republiky a informuje o stavu a vývoji doktrinální soustavy AČR. Čtvrtá kapitola Integrovaný záchranný systém prezentuje úkoly IZS, složky IZS, současný stav legislativy, pomoc armády při živelných pohromách, nasazování sil a prostředků AČR a součinnost s IZS. Pátá kapitola Záchranné prapory AČR se zabývá historickým vývojem vojenských záchranných útvarů, jejich místem a úlohou v rámci koncepce profesionální AČR, úkoly na základě smluv a dohod a rozmístěním záchranných praporů na území České republiky. Šestá kapitola Systém krizového řízení na úrovni státu a v působnosti Ministerstva obrany charakterizuje orgány krizového řízení na úrovni státu a Ministerstva obrany a místo Společného operačního centra v krizovém řízení; 9

kapitola rovněž obsahuje scénáře použití AČR v nebojových operacích na území České republiky. Nedílnou součást monografie tvoří čtyři přílohy. Příloha číslo 1 Realizační dohoda o plánované pomoci na vyžádání poskytuje návod, jak zpracovat daný typ dohody. Příloha číslo 2 Scénář pro typ krizové situace pro plánování posílení Policie České republiky a Integrovaného záchranného systému ukazuje, jakým způsobem lze zpracovat scénář pro krizové situace. Příloha číslo 3 Významné mezinárodní organizace pro řešení krizových situací z hlediska bezpečnostní politiky České republiky informuje o úkolech a působnosti těchto organizací. Náplní přílohy číslo 4 jsou Termíny a definice vybraných pojmů s anglickými ekvivalenty z oblasti krizového řízení. Učebnice řeší aktuální otázky oblasti krizového řízení a zapojení jednotek AČR do Integrovaného záchranného sytému. Jejím cílem je doplnit znalosti o aktuálních problémech krizového řízení u zaměstnanců veřejné správy, úředníků a zastupitelů územních samosprávných celků. Je zdůrazněna zásada, že v krizovém řízení je nutno stanovit předem jasná pravidla a naplánovat, co je možné. Toto pravidlo je všeobecně uznáváno v odborné literatuře a praxi a koresponduje se zásadami EU, UN-OCHA i dalších mezinárodních záchranářských agentur. Práce akcentuje základní filozofii nouzového managementu, tzn. že permanentní řídící, organizační a výkonné struktury musí být schopny zvládat běžné mimořádné události a po nezbytném posílení i katastrofy nebo havárie velkého rozsahu. Dobrá koordinace všech subjektů a co největší integrace všech složek IZS jsou prostředky, které povedou k úspěchu. Cílem učebnice bylo zpracovat ucelený materiál zaměřený na oblast krizového řízení a zapojení 10

jednotek AČR do Integrovaného záchranného systému, který dosud nebyl v této formě vytvořen. Práce přispěje k snadnějšímu studiu a chápání problematiky krizového řízení a IZS jak studentů všech forem vysokoškolského studia na ekonomických, právnických, ekonomickosprávních a sociálních fakultách vysokých škol, vyšších odborných škol, tak studentů v kurzech celoživotního vzdělávání různých specializací a je určena i pro ostatní zájemce o tuto aktuální problematiku.

1. VZNIK A VYUŽÍVÁNÍ ARMÁDY 1.1 Historie Bojovníci panovníka, původní předchůdci armády, zajišťovali ochranu proti vnějšímu nepříteli i vnitřní bezpečnost. Kromě toho se na zajištění vnitřní bezpečnost podíleli jednotliví šlechtici a vojenské posádky královských a později i poddanských měst. Armáda proto ve středověku a značnou část novověku plnila bojové i policejní úkoly. S přechodem vojska šlechtického na vojsko žoldnéřské a později na pravidelnou armádu se úkoly policejní omezovaly a otázku vnitřní bezpečnosti zajišťovala vrchnost popř. samospráva královských měst. Existence prvních „policejních“ oddílů je prokázána ve středověké Vídni v polovině 14. století. Šlo původně o žoldnéřské útvary, jejichž úkolem bylo střežit městské brány a později dohlížely na bezpečnost ve městě obecně. Přibližně od roku 1400 se ve Vídni jedná o útvary stálé. U nás se takové útvary vyskytují v polovině 18. století v Praze. Jejich název je různý – zpravidla jsou označeny jako gardy nebo stráže. Tyto první bezpečnostní složky vznikaly především ve městech, teprve později se rozšiřují i na venkov. Tato skutečnost do značné míry souvisí s byrokratizací státu, kdy šlechta je zbavena soudní moci nad svými poddanými. Od 2. poloviny 19. století byla otázka vnitřní bezpečnosti na našem území plně v rukou dvou bezpečnostních sborů, policie a četnictva, a armádě tak byla definitivně svěřena starost o bezpečnost vnější. V oblasti boje s živelnými pohromami velmi dlouho ležela tíha záchranných prací na samotných lidech. Ale 12

již ve středověku se setkáváme se speciálními zaměstnanci, tzv. šrotéry, jejichž úkolem bylo v případě požáru dostavit se neprodleně na místo a pomocí tyčí s háky strhávat hořící střechu tak, aby se oheň nerozšířil. Jinak pomoc při požáru byla záležitostí všech obyvatel města, ne pouze zaměstnanců a zřízenců města, kteří se za této situace měli soustředit v místě požáru. Organizace záchranných prací vycházela z ustálených zvyklostí a vedl je většinou rychtář. Hlavní pozornost věnovaly dobové řády především prevenci. V oblastech, kde nebylo možno mít stálé placené zřízence, docházelo postupně ke vzniku dobrovolných sborů, které prakticky existují dodnes. I při živelných pohromách a záchranných pracích hrálo významnou roli četnictvo i armáda. Období 1918-1939 Zákonem č.11/1918 Sb. zákonů a nařízení z 28. října 1918, převzala nově vzniklá Československá republika právní úpravu rakousko-uherskou a ponechala ji v platnosti, pokud její materiální obsah neodporoval novému politickému uspořádání vzniklého státu. První armádní jednotky samostatného československého státu byly velmi nesourodé. Jednak byly tvořeny příslušníky bývalé c. a k. branné moci, jednak se postupně do republiky vracely útvary legií z Itálie a Francie a vzniklo zde i několik dobrovolnických útvarů. Organizaci nové armády také brzdil veliký kontingent našich legionářů v Rusku, protože jakákoliv unifikace armády byla možná až po jeho návratu. Právní úpravy se československá branná moc dočkala teprve až v roce 1920 a to zákonem č. 193/1920 Sb z. a n., ačkoliv i tento zákon byl původně

brán jako prozatímní a byl nahrazen až branným zákonem č. 92/1949 Sb. Právní základ použití armády pro pomoc veřejným úřadům dával § 1 branného zákona z r. 1920. Výslovně se v něm uvádí, že „Československá branná moc je povolána k tomu,…., jakož i spolupůsobila při udržování pořádku a bezpečnosti uvnitř státu. Může jí být též použito k pomocným službám při pohromách, ohrožujících život a majetek.“ Pomocná vojenská asistence pak nacházela využití při pohromách ohrožujících život zdraví a majetek, pokud nešlo do poškozených míst včas vyslat dostatečný počet civilních pracovníků. Bližší podrobnosti ohledně požadování a použití vojenské asistence obsahuje směrnice G-10 čs. branné moci „Směrnice pro vojenské asistence“ z roku 1937. První díl směrnice G-10 se věnoval pomocným asistencím. Pomocné asistence bylo možné požadovat jen v případech živelních pohrom, které ohrožovaly život či majetek osob. Asistence měla trvat co nejkratší dobu, pomoc měla tedy charakter mimořádné situace a směrnice zakazovala armádu použít pro preventivní práce a úpravy. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla byla dohoda ministerstva národní obrany s příslušným správním orgánem, většinou s ministerstvem veřejných prací, za podmínky, že taková činnost byla prospěšná i pro odborný výcvik vojska. Jednalo se zejména o výstavbu železničních tratí, opravy mostů, činnost geometrickou a projekční. Kromě toho směrnice podrobně řeší otázku požárů, jeden z nejčastějších případů nasazení pomocné asistence. Směrnice upravovala i jednotlivé zvláštní druhy pomocné asistence jako například pomocné zdravotnické asistence, jež mohly být nasazeny při epidemiích včetně ozbrojené

asistence, která měla sloužit při izolaci a „kontumaci“ obyvatelstva. 1939-1945 - Vládní vojsko Neopomenutelnou částí historie je i období protektorátu Čech a Moravy. Výnos říšského kancléře RP 06/39 z 16.března 1939 řešil i otázku ozbrojených sil. Protektorát byl oprávněn ke zřízení vlastního sboru, který měl sloužit pouze pro otázky vnitřní bezpečnosti a pořádku. Otázka početní síly, organizace a výzbroje ovšem nepříslušela Protektorátu, ale říšské vládě. Vládní vojsko bylo zřízeno vládním nařízením Protektorátní vlády č. 216/1939 Sb., z 25.7.1939 se zpětnou účinností k 1.7.1939. Úkolem vládního vojska bylo podle vládního nařízení spolupůsobení při udržování vnitřní bezpečnosti a pořádku a byly sem zahrnuty i pomocné služby, zejména při pohromách ohrožujících život a odstraňování následků živelných pohrom. Je zajímavé, že při těchto akcích bylo třeba spolupracovat s německými ženisty, protože vládní vojsko nedisponovalo žádnými granáty ani trhavinami, neboť je Němci českým vojákům nesvěřili ani při těchto příležitostech. S blížící se frontou se jednotky vládního vojska používaly i k odstraňování válečných škod především po leteckých náletech. Kořeny nadměrného nasazování vojáků pro výpomoc, k němuž docházelo po druhé světové válce, je možno hledat právě v období protektorátu, kdy si protektorátní úřady na možnost nasazování vojáků velmi rychle zvykly. Kromě odstraňování následků živelných pohrom to byly i stavební práce pro potřeby Wehrmachtu nebo střežení trestanců v pracovních táborech. V roce 1944 Němci z obavy před použitím vládního vojska v případě povstání 15

přesunuli 11 praporů do Severní Itálie, kde měly plnit úkoly strážní služby. Toto nasazení bylo zcela v rozporu s úpravou, která počítala pouze s působením na území Protektorátu Čechy a Morava. Vládní vojsko bylo nakonec rozkazem Armádního generála Ingra, hlavního velitele československé branné moci, rozpuštěno 11.5.1945 a příslušníci rozmístěni k jiným jednotkám. Oficiálně bylo vládní vojsko zrušeno vládním výnosem čl. 1/1945 a zákon o likvidaci vládního vojska a umístění jeho bývalých příslušníků vyšel ve Sbírce zákonů pod č. 29/1947.

1.2 Situace po druhé světové válce Po skončení druhé světové války v Evropě bylo v Československu třeba vyřešit zejména otázku vnitřní bezpečnosti a odstranění následků války. Obnova dopravní sítě, samotných komunikací, zejména železnice, měla význam pro znovuobnovení ekonomiky státu. Na Slovensku bylo zničeno následkem ústupových bojů 70% železničních tratí, na území Československa asi 30% z celkové délky silnic a mostů. První práce prováděli většinou ženisté. Účast armády si vyžádala i realizace programu obnovy Slovenska. Ženijní a stavební prapory uvolňovaly zavalené tunely u Strečna, do dubna 1946 byla zprůjezdněna většina důležitých tratí a postupně nahrazeny provizorní mosty trvalými stavbami. Armáda byla zapojena do prací v zemědělství, dolech, lesích a dalších odvětvích národního hospodářství. Dlouhotrvající situace s nedostatkem pracovníků v řadě odvětví vedla k tomu, že vláda pověřila 22.8.1947 ministra národní obrany, aby po dohodě s ministry průmyslu, zemědělství, techniky a sociální péče všechny 16

osoby konající základní vojenskou službu byly povinny po určitou dobu pracovat v některém odvětví národního hospodářství. Návrh zákona se stal předmětem ostrých sporů v Ústavodárném shromáždění, protože hrozilo, že pomoc, kterou armáda doposud poskytovala s ohledem na výjimečnost situace, by se mohla v budoucnu silně zneužívat, což se nakonec později skutečně stalo. Situace byla konečně shledána jako neúnosná, a proto v prosinci 1954 rada ministra národní obrany rozhodla, že hospodářská pomoc armády má být poskytnuta jen tehdy, když se vyčerpají ostatní možnosti a neexistuje jiné východisko. Armáda se podílela i na odstraňování následků dopravních kalamit v únoru a březnu 1954, zasahovala při rozsáhlých povodních na Dunaji a většině českých řek roce 1954, znovu při povodních na Slovensku v letech 1960,1964 a 1965, při sesuvech půdy Handlové na přelomu let 1960 a 1961 a protržení hráze skládky chemických odpadů a popílku v Zemanských Kostoľanoch v roce 1965. Zkušenosti při těchto akcích ukázaly význam koordinace činností, sdílení informací a spolupráce i se sousedními státy: příkladem jsou např. záplavy na slovensko-maďarské hranici v roce 1964, kdy část osob zachránili maďarští vojáci, aniž by o tom československá strana cokoliv věděla. Tuto činnost můžeme již jednoznačně označit jako vojenskou asistenci, avšak prováděcí předpisy k zákonu č. 92/1949 Sb., používají termín vojenská výpomoc. Prováděcí předpis z roku 1958 upravuje terminologické rozdíly a výraz ozbrojená vojenská asistence je nahrazen výrazem vojenská ozbrojená výpomoc a pomocná vojenská asistence výrazem vojenská záchranná výpomoc.

Směrnice Ministerstva národní obrany č.11/1967 Ú.v. pro poskytování vojenských výpomocí řeší problematiku pouze vojenské záchranné výpomoci, upravuje použití vojáků v případě pohrom a v mimořádných případech, kdy to vyžadují důležité hospodářské zájmy státu. Pomoc armády v těchto případech byla navíc ještě omezena požadavkem, že armáda může být využita pouze k pracem ryze vojenské povahy, anebo v případech vyšší moci, tedy v souladu s čl. 2 úmluvy Mezinárodní organizace práce č.29 o nucené a povinné práci. Výpomoc poskytovaná vojsky ministerstva vnitra a jednotkami železničního vojska Ministerstva dopravy se poskytovala podle stejných zásad, přičemž příslušní ministři měli stejné oprávnění jako ministr národní obrany. Při živelných pohromách se pomoc řídila podle Řádu posádkové a strážní služby ozbrojených sil. O rozsahu a způsobu použití výpomoci rozhodovala vláda, pokud šlo o pohromu celostátního dosahu, v ostatních případech pak ministr národní obrany, náčelník generálního štábu Československé lidové armády, velitel vojenského okruhu a při nebezpečí z prodlení velitel nejbližší posádky. Pro výpomoc při živelných pohromách nebylo třeba sepsat smlouvu o poskytnutí výpomoci, ale výpomoc poskytnutou při živelné pohromě útvar evidoval. Při nasazení v případě živelných pohrom byli vojáci podřízeni v otázce velení velitelům příslušných vojenských okruhů, tzn. okruhů, v jejichž teritoriu k neštěstí došlo. Podřizování vojska přímo civilním orgánům bylo nepřípustné.

1.3 Současná platná úprava Vlivem vstupu České republiky do NATO doznal Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky značných změn v oblasti úpravy otázek bezpečnosti. Vysílání našich ozbrojených sil a přijímání cizích ozbrojených sil je v pravomoci parlamentu i vlády. V Listině základních práv a svobod je podstatné především ustanovení čl. 9, který zakazuje nucené práce nebo služby. Tento zákaz se však nevztahuje na služby vyžadované na základě zákona v případě živelných pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty. V roce 1998 byl schválen zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky a byl novelizován ústavním zákonem č. 300/2000 Sb. Tento zákon definuje jako jedny ze základních povinností státu zajišťování ochrany demokratických základů a ochranu životů, zdraví a majetkových hodnot. Současně vypočítává i síly podílející se na zajišťování bezpečnosti České republiky, tzn. ozbrojené síly, bezpečnostní ozbrojené sbory, záchranné sbory a havarijní služby. Kromě toho ústavní zákon zavádí termín nouzový stav, stav ohrožení státu a válečný stav. Tento zákon je stěžejním předpisem právní úpravy otázky bezpečnosti. Navazují na něj jak zákony branné, tak zákony obecně bezpečnostní, můžeme sem zařadit i krizové zákony. 1.4 Období po 11. září 2001 - rizika v nové podobě Bezpečnostní prostředí současnosti se vyznačuje nestabilitou, rozmanitostí a nepředvídatelností hrozeb a rizik. Vážné bezpečnostní hrozby v současné době představují zejména státy, nevládní skupiny a 19

organizace, které potlačují lidská práva a dopouštějí se násilí a realizují teroristické útoky. Zvyšuje se možnost asymetrických hrozeb a hrozeb se zneužitím nebezpečných látek a technologií, stoupá četnost přírodních katastrof a průmyslových havárií, dochází k nárůstu organizovaného zločinu, nelegální migrace osob, narušení informačních a řídících systémů, ohrožení zdraví a majetku občanů. Neustále se zvyšují bezpečnostní rizika, která mají svůj původ v etnických a náboženských konfliktech, zdrojem neshod jsou sociální a hospodářské problémy a nestabilita politického řádu. Priority výstavby, přípravy a použití AČR jako hlavní složky ozbrojených sil, respektují stav a vývoj bezpečnostního prostředí státu, rozsah spojeneckých závazků v Alianci a další aspekty. Základním úkolem AČR je zajištění obrany státu a plnění spojeneckých závazků České republiky. Tyto tradiční úkoly jsou rozšiřovány o provádění operací na podporu míru v oblastech nestability a konfliktů, realizaci záchranných a humanitárních akcí a v poslední době také asistencí ve prospěch orgánů Ministerstva vnitra. Rozdělení rizik, které bylo provedeno v roce 2000 a nazváno „rizika v nové podobě“, bylo nutné po 11. září 2001 znovu revidovat. Rizika byla následně rozdělena do čtyř skupin. Pořadí skupin nebylo dáno hierarchií, ale souvislostmi a provázaností obsahu jednotlivých oblastí hrozeb. V této podobě se rizika objevila i v dosud platné Vojenské strategii České republiky. Ukazuje se, že není třeba provádět za každou cenu novou klasifikaci rizik nebo stanovovat přesné pořadí jejich důležitosti. Výčet rizik se novou situací nezměnil, pouze se změnila jejich hodnota polarity pohledu na ně. Důležité je pochopit jejich vzájemnou provázanost a potřebu umět jim čelit univerzální 20

připraveností komplexně fungujícího bezpečnostního systému státu. S tím souvisí i schopnost umět najít rizika tam, kde zdánlivě nejsou, anebo kde jejich výskyt alternuje s delším časovým obdobím či závisí na splnění jiných podmínek. Nelze vyloučit, že se vyskytnou nová rizika, anebo že známá rizika přerostou v ohrožení nebo krizové situace.

Obr. 1.1 Rizika v nové podobě 21

Jak jsou tedy rozdělena rizika po 11. září 2001? V první skupině jsou rizika vojenská, jejichž existence se předpokládá nikoliv však v tradiční podobě masových střetnutí. V budoucnu se spíše předpokládají střety menších vojenských uskupení s maximálním rozsahem nasazení špičkových obranných technologií při zajištění zpravodajské informační dominance s odpovídající logistickou podporou. Eliminace vojenských rizik je záležitostí zahraniční politiky a diplomatického úsilí. Ve druhé skupině rizik jsou rizika proliferační, která se týkají především technologií prostředků jaderného napadení, raketových nosičů a dalších strategicky významných komponentů bojových prostředků. Na světě je přibližně 25 států, které jsou schopny vyrábět nebo vlastní jaderné zbraně, chemické zbraně nebo bojové biologické prostředky a prostředky jejich dopravy na cíl. Přijetí preventivních opatření a výstavba obranných systémů je tedy zcela na místě. Ve třetí skupině jsou rizika destabilizace oblastí, vyplývající z etnických, náboženských, kulturních a ekonomických rozporů. Tato rizika nelze uzavřít do jakýchkoliv hranic, šíří se a vyvolávají ozbrojené konflikty. Čtvrtou skupinu tvoří globalizační rizika, spojovaná s negativnímu jevy celosvětového procesu. Tak jako globalizace umožňuje otevření hranic, šíření svobodného trhu, masivní pohyb kapitálu, technologií, informací apod., tak stejně umožňuje působení organizovaného zločinu, terorismu, masové migrace, nezákonné obchody a ohrožení státních infrastruktur. Na boj s těmito riziky není svět připraven a přitom reálnost nástupu těchto rizik ve velkém měřítku není zdaleka utopií budoucnosti. Do této skupiny rovněž náleží rizika živelných katastrof, 22

průmyslových a ekologických havárií, epidemií, dopravních a surovinových kolapsů apod. Celkový výčet rizik se nemění, mění se pouze jejich priority. Vzhledem k této skutečnosti se tedy na první místo dostávají rizika globalizační, následují rizika proliferační, destabilizační a vojenská.

2. VOJENSKÉ OPERACE 2.1 Soudobé vojenské operace Vojenské operace se odlišují od politického způsobu řešení konfliktu použitím síly nebo hrozbou jejího použití. Právním základem pro vedení vojenských operací AČR je právní řád, závazky vyplývající z mezinárodního práva, ve vztahu k vojenským operacím se zejména jedná o závazky vyplývající z mezinárodního humanitárního práva, Zásady pro použití síly ROE, rozkazy, vojenské předpisy a politicko-strategické pokyny. Úspěch vojenských operací je výsledkem kombinace správného uplatnění obecných a zvláštních principů přípravy a vedení operací a respektování jejich zákonitostí. Zákonitosti ozbrojených konfliktů a válek se většinou vyvíjely nezávisle na politicích a velitelích a z tohoto hlediska mají objektivní charakter. Mezi zákonitosti charakterizující soudobé vojenské operace patří zejména - mnohonárodní charakter operací - nárůst zapojení ozbrojených sil do nebojových aktivit, které v minulosti nepatřily do obsahu činnosti vojsk nebo patřily mezi ně jenom okrajově. Platnost některých všeobecně uznávaných zákonitostí není absolutní a vyvíjí se s časem. Některé zákonitosti jsou spojeny se zaváděním nových technologií, které následně v praxi mohou působit jinak, než se očekávalo v době jejich vývoje a zavádění do vojsk. Některé zákonitosti jsou spojeny s vývojem lidské společnosti a hodnotami zájmových skupin lidí. Ve vojenských operacím mimořádně roste význam civilního obyvatelstva. Správně fungující systém civilněvojenské spolupráce (CIMIC) je jedním z důležitých 24

nástrojů k dosažení cílů a úspěchů operace. V některých případech může být vojenská síla jedinou strukturovanou a fungující organizací v prostoru působení. Mezi cíle operace může tedy patřit i účinná pomoc při vytváření struktury civilně správních orgánů. Principy vojenských operací tvoří základní pravidla pro použití vojenských prostředků na strategické, operační nebo taktické úrovni. Většinu principů je možné aplikovat jak v bojových tak v nebojových operacích. Principy jako zobecněné a praxí vojsk ověřené zkušenosti tvoří základ všech činností ve vojenských operacích, ale velitelé je v operacích musí používat tvůrčím způsobem. Bojové a nebojové operace Nebojové operace jsou vojenské operace vedené ozbrojenými silami, které plánovitě nepoužívají k dosažení cílů operace síly a zbraně. Součástí nebojových operací jsou i operace NATO k řešení krizí, tzv. Non-Article 5 Crisis Response Operations (NA5CRO). Nebojové operace se člení na mírové operace, které se v současné době začínají označovat pojmem stabilizační operace, a podpůrné operace. Podstatnou skutečností, která zvýrazňuje uvedený rozdíl mezi bojovými a nebojovými operacemi je skutečnost, že nebojové operace jsou vedeny se souhlasem legitimní vlády nebo se souhlasem představitelů znesvářených stran a na území příslušného státu zasaženého krizí. Potřeba takového souhlasu však neznamená, že velitel mírových sil nemůže za předem stanovených podmínek použít sílu, což znamená organické zbraně nasazených sil. Mírové operace neznamenají totéž co nebojové operace, tvoří jenom 25

jejich část. Existuje několik kategorií nebojových operací: vojenská pomoc v případě pohromy, asistence policie při teroristické nebo protidrogové akci, vojenská poradenství nebo podpora spřátelených armád. K nasazení ozbrojených sil dochází obvykle i v době míru a nemusí se přitom jednat o operaci a podporu míru, ale jde o vnitrostátní, mezistátní nebo místní konflikty. AČR se může podílet na nebojových operacích v rámci mnohonárodního uskupení v zahraničí nebo může být použita pro operace řízené vládou České republiky na teritoriu České republiky. Jedná se především o asistenční operace na podporu PČR nebo o operace v rámci činnosti IZS České republiky. V ojedinělých případech se může jednat o operace České republiky v zahraničí řízené vládou České republiky. Při všech druzích nebojových operací je třeba si uvědomit jejich humanitární charakter. Jejich prvořadý a společný cíl spočívá ve vytvoření podmínek pro ukončení napětí a normalizaci života obyvatel prostoru ohroženého konfliktem nebo živelnou pohromou a poskytnutí pomoci. Podpůrné operace Jestliže budeme charakterizovat podpůrné operace, jedná se o operace, kdy se poskytuje pomoc obyvatelstvu a civilním orgánům a organizacím jako reakce na rozsáhlá nevojenská ohrožení civilního obyvatelstva nebo životního prostředí. Jde o reakci na situace způsobené katastrofami nebo jinými příčinami, kdy jsou ohroženy lidské životy, majetek, kulturní hodnoty a kdy síly a prostředky odpovědných orgánů na jejich řešení nestačí. V této souvislosti jde také o pátrací a záchranné operace. Podpůrné operace se organizují obdobně jako humanitární, tedy za účasti vojenských sil 26

samostatně nebo v rámci mírových operací. Zpravidla se organizují v rámci OSN nebo v systému krizového řízení NATO a EU. V některých případech se poskytuje vojenská pomoc silami AČR na základě bilaterální dohody mezi vládou České republiky a vládou země, která pomoc vyžaduje. Úzká spolupráce s civilními orgány má za cíl zajistit, že vojenská pomoc bude poskytnuta jen na nezbytně nutnou dobu na nejakutnější úkony. Tak se zabezpečí, že nedojde k závislosti obyvatelstva na této pomoci a k neúměrnému prodlužování operace. 2.2 Operace k řešení krizí mimo článek 5 Severoatlantické smlouvy Cílem doktríny AJP-3.4 – NA5CRO (Non-Article 5 Crisis Response Operation -Operace k řešení krizí mimo článek 5 Severoatlantické smlouvy) je prodiskutovat principy a zásady a různé typy NA5CRO a vysvětlit hlediska, která jsou důležitá k úspěšnému vedení operací. Tato doktrína NATO je určena pro síly NATO a síly pod jeho vedením a aplikuje se v rámci ad-hoc koaličních sil. Operace k řešení krizí mimo článek 5 Severoatlantické smlouvy je možno charakterizovat jako vícefunkční operace, které zahrnují politické, vojenské a civilní činnosti zahájené a prováděné podle mezinárodního práva, včetně mezinárodního humanitárního práva, které přispívají k předcházení a řešení konfliktů a krizí. Alianční síly rovněž mohou vést jiné operace a plnit úkoly k zabezpečení pomoci při katastrofách, humanitárních operacích, pátracích a záchranných operacích a evakuaci. Operace k řešení krizí mimo článek 5 Severoatlantické smlouvy mohou být 27

stejně intenzivní a náročné jako operace podle článku 5. Politika a doktrína NATO, která se týká NA5CRO se neustále vyvíjí, dokumentují se a validují zkušenosti z posledních a právě probíhajících NA5CRO, aby je bylo možno začlenit do dalších revidovaných vydání. Pro nejbližší budoucnost je tedy možno považovat AJP-3.4 za živý dokument, který lze podle potřeby doplňovat. V rámci hierarchie publikací AJP je AJP-3.4 přímo podřízená AJP-3 Allied Point Operations (Společné spojenecké operace), která dává návod, jak vést společné operace, a je vyššího řádu než AJP-3.4.1 Peace Support Operations (Operace na podporu míru) a AJP-3.4.2 Non-Combatant Evacuation Operations (Operace na evakuaci nekombatantů). NA5CRO Washingtonský summit NATO definoval v roce 1999 potřebu řešit krize mimo koncepci kolektivní obrany podle článku 5 Severoatlantické smlouvy a tento summit stanovil, že budoucí zapojení NATO do operací mimo článek 5 musí být mnohem pružnější, sloužit ke kolektivní obraně a být schopno plnit nové úkoly, přispívat k efektivnímu předcházení konfliktů a aktivně se podílet na řešení krizí. Operace k řešení krizí mimo článek 5 jsou hlavní částí příspěvku aliance k účinnému řízení krizí a jejich účelem je plnit úkoly, které přispívají k bezpečnosti. Úkolem integrované vojenské struktury NATO je zajistit organizační rámec k obraně území členských států proti hrozbám vůči jejich bezpečnosti a stability podle článku 5 Severoatlantické smlouvy. Nicméně vznik iniciativy Partnerství pro mír a úloha aliance v operacích na podporu míru a jiných působností ukázaly, že integrovaná vojenská struktura byla vyzvána, aby 28

převzala také jiné úkoly. Podstatný rozdíl mezi operacemi podle článku 5 a operacemi k řešení krizí mimo článek 5 je v tom, že neexistuje žádná formální povinnost, aby se státy zúčastnily operací k řešení krizí, zatímco v případě operace podle článku 5 jsou státy NATO formálně povinny přijmout opatření k udržení bezpečnosti severoatlantického prostoru. Vojenské síly mohou být použity při řešení krizí mimo článek 5, které nespadají do definice operací na prosazení nebo udržení míru, označovaných jako Peace Support Operations. Často je provádějí vojenské síly dané země na vlastním území, ale síly aliance mohou být požádány o pomoc. Zapojení vojenských sil do těchto operací může zahrnovat činnosti od humanitárních operací nebo pomoci při katastrofách až k prosazování sankcí nebo embarga. Při operaci pod velením NATO mohou alianční síly převzít úkoly k zajištění humanitární operace, tato činnost je ale výjimečná a na vyžádání. Tyto činnosti předchází nebo doplňují humanitární činnost poskytovanou specializovanými civilními organizacemi a operace reagují na zemětřesení, záplavy, kalamity způsobené lidskou činností nebo jsou důsledkem války anebo únikem před politickým, náboženským nebo etnickým pronásledováním. Vojenské složky NATO mohou pomáhat při plnění krátkodobých úkolů, k nimž patří obnovení spojení, řízení zásob určené na pomoc při katastrofě, zajišťování nouzové zdravotní péče a dodávky zásob s vysokou prioritou k poskytnutí pomoci při katastrofě. Pomoc může být rovněž ve formě konzultací a vybraného výcviku, hodnocení a poskytování lidských zdrojů a techniky. Účelem vojenských operací může být poskytování pomoci v nouzi, dodávky zásob určené pro pomoc nebo dlouhodobější pomoc při obnově s cílem 29

pomoci agenturám a civilnímu obyvatelstvu. Za činnosti na obnovu odpovídají civilní agentury, určitá vojenská pomoc však může usnadnit přechod od pomoci k obnově. Pomoc při obnově spočívá v obnově infrastruktury k usnadnění života a zajišťování takových věcí jako jsou potraviny, voda, přístřeší, palivo a jiné prostředky k pomoci vlastními silami a k zajištění soběstačnosti. Pokud je armáda požádána, aby pomohla v těchto případech, měly by tyto úkoly přejít z armády do odpovědnosti civilního sektoru co nejdříve to je možné. Za rozdělování zásob na pomoc při katastrofách tradičně odpovídají OSN, nevládní organizace a mezinárodní organizace, protože k tomu mají pověření a zkušenosti. V případě, že jsou organizace poskytující pomoc ochromeny a nefungují, mohou být síly NATO požádány, aby tuto pomoc rozdělovaly podle principů zakotvených ve Směrnicích z Oslo (Oslo Guidelines) o použití prostředků vojenské a civilní obrany na pomoc při katastrofách a na pomoc při humanitární činnosti OSN. Možné úkoly sil NATO při pomoci při katastrofách zahrnují rychlou reakci s cílem zabránit ztrátám na životech a zničení majetku, zřízení základních hygienických zařízení a přístřeší a zajištění jídla a zdravotní péče. V případě operace na pomoc při katastrofě zřizuje Euroatlantická rada partnerství (Euro-Atlantic Partnership Council) Euroatlantické středisko pro koordinaci pomoci při katastrofách (EADRCC – Euro-Atlantic Disaster Response Co-ordination Centre) na úrovni velitelství NATO. Toto středisko řídí ředitel Odboru civilního nouzového plánování se štábem, jehož velikost je dána počtem zainteresovaných zemí NATO, PfP a zástupců vojenských orgánů NATO. Na činnosti střediska mohou spolupracovat i zástupci OSN. Euroatlantické středisko 30

odpovídá za koordinaci a konzultuje s Úřadem OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí. Politika NATO o vojenské podpoře operací na pomoc při katastrofách je podrobně specifikována v MC (Military Committee) 343 - NATO Military Assistance to International Disaster Relief Operations (Vojenská pomoc NATO mezinárodním humanitárním operacím). Operace na pomoc při katastrofě se obvykle provádí v jednotlivých fázích a některé fáze mohou probíhat souběžně. Jedná se o následující fáze: 1. nouzová pomoc 2. dlouhodobá pomoc 3. obnova 4. oprava budov, zařízení, nemocnic, atd. 5. dlouhodobá obnova 6. návrat k normálnímu stavu. Za řízení pomoci při katastrofách odpovídají především místní civilní orgány a mohou je podporovat mezinárodní organizace a nevládní organizace. Z vojenského hlediska má však každá fáze své vlastní charakteristiky a požadavky na lidské zdroje a techniku. Ženijní síly NATO Ženijní síly NATO významně přispívají u mnoha operací k řešení krizí mimo článek 5, především při humanitárních operacích a operacích na pomoc při katastrofách. Pomoc může zahrnovat malé vysoce specializované skupiny až kompletní ženijní jednotky. Malé skupiny mohou pomáhat při odhadování škod nebo odhadech rozsahu ženijních prací a specializovaná pomoc může být zaměřena na práce na opravě

infrastruktury, distribuci elektrické energie, úpravě vody, aj. Při rozsáhlých humanitárních akcích a operacích na pomoc při katastrofách zajišťují ženijní jednotky Aliance základní pomoc se stavebními, elektrickými a strojními technickými pracemi včetně stavby zařízení, oprav konstrukcí, odstraňování trosek, nouzové opravy k obnovení veřejných sítí a při výstavbě táborů pro nasazené síly a dislokované civilní osoby. Příklady pomoci specializovaných ženijních jednotek NATO: - protipožární ochrana a záchranné práce při dopravních nehodách, - opatření na podporu sil, - operace na odstraňování min a překážek, - likvidace nevybuchlé munice, - plánování hrozeb a základní typy reakce na incidenty včetně reakce proti použití zbraní hromadného ničení a nebezpečných látek, - pomoc při jaderné, biologické a chemické dekontaminaci a operacích na obnovu situace po použití zbraní hromadného ničení, - úprava vody, - provoz elektráren, - opravy silnic, - stavba mostů, - opravy železnic, - výstavba a oprava přistávacích drah, - odhad stavu a analýza vozovek, - výstavba továren na výrobu asfaltu a betonu, - práce v lomech, - podvodní stavby a vyprošťování lodí a nákladů,

výstavba klimatizačních systémů pro specializované budovy (topení, ventilace a čištění vzduchu), infrastruktura pohonných hmot, posouzení základního a konečného životního prostředí, ochrana životního prostředí a sanace, je-li to nutné, analýza terénu, geodetický průzkum.

SAR Z hlediska pátrání a záchrany - SAR (Search and Rescue) se jedná o použití letadel, plavidel, ponorek, speciálních záchranných týmů a techniky k pátrání a k záchraně osob v tísni na moři a na souši. Všechny země NATO podepsaly chicagskou konvenci z roku 1947 o Mezinárodním civilním leteckém pátrání a záchraně a mezinárodní konvenci o námořním pátrání z roku 1979 a podle těchto konvencí se zavázaly, že budou při SAR dodržovat zásady, postupy a minimální normy. Za operační zásady této povinnosti odpovídají jednotlivé země, přičemž každá země odpovídá za pátrání a záchranu v oblasti nebo určitém počtu oblastí nazývaných regiony pro pátrání a záchranu (Search and Rescue Regions), v nichž jsou operace řízeny Záchrannými koordinačními středisky. Za zajištění prostředků odpovídají jednotlivé země a operace by měly probíhat v součinnosti s místními Záchrannými koordinačními středisky podle doktrinálního návodu uvedeného ve Spojenecké taktické publikaci Allied Tactical Publication – ATP 10 Search and Rescue.

2.3 Současný stav názvosloví a členění vojenských operací Dříve používané termíny vojenská asistence, ozbrojená vojenská asistence, pomocná vojenská asistence, vojenská výpomoc atp. v současné době již nejsou obsaženy v žádném platném právním předpisu jako právní pojem. Výraz vojenská asistence však používaly prvorepublikové zákony a používaly se i v době těsně po druhé světové válce. Poté, co vstoupil v platnost branný zákon z r. 1949, byl výraz vojenská asistence v právních předpisech nahrazen výrazem vojenská výpomoc, který pak v našem právním řádu přetrval až do konce devadesátých let 20. stol. V období 1989 - 1999 se vedle termínu vojenská výpomoc objevuje i řada dalších jiných termínů. Ačkoliv měl být pojem vojenská výpomoc zrušen již v r. 1990 novelou branného zákona č. 72/1990 Sb., zůstává v některých zákonech zachován až do r. 2000. Vedle tohoto termínu se však objevují i termíny další. Znovu se objevuje výraz vojenská asistence (způsob činnosti vyčleněných sil a prostředků AČR k plnění bezpečnostních úkolů na území České republiky na vyžádání ve prospěch orgánů ministerstva vnitra a státní správy), ale nyní má jiný význam; paralelně se objevuje i výraz nebojová operace (vojenská operace, ve které se k dosažení cílů používají síly a prostředky armády bez plánovaného použití zbraní a munice kromě použití zbraní k sebeobraně při bezprostředním ohrožení života), podpůrná operace (nebojová operace, v jejímž rámci bude poskytovaná pomoc civilním orgánům, organizacím a obyvatelstvu v reakci na rozsáhlá nevojenská ohrožení v případech, kdy síly a prostředky odpovědných orgánů na jejich řešení nestačí), který je s výrazem nebojová operace v podstatě totožný, pouze vychází z pojmů 34

používaných v novém polním řádu pozemního vojska USA FM 100-5. Zákon č. 219/1999 Sb. o ozbrojených silách České republiky nepoužívá ani jeden z těchto termínů a obdobně též žádný platný prováděcí právní předpis. Jedním z důvodů, proč se zákon nevrací k původní terminologii, je fakt, že v taxativním výčtu § 14 odst. 1 upravuje i další způsoby použití ozbrojených sil, které nelze zahrnout ani pod jeden či druhý druh vojenské asistence/výpomoci. Protože neexistuje jednotný právně relevantní termín, který by v sobě zahrnoval činnosti armády směřující k plnění úkolů veřejné správy, je možné použít souhrnný výraz nebojová činnost armády. V odborných, především vojenských textech se s tímto termínem rovněž setkáme, i když jeho použití a význam splývá v jedno s nebojovou operací. Doktrína Armády ČR charakterizuje nebojové operace jako pomoc při čelení civilizačním hrozbám. Počítá s tím, že nebojové operace mohou být vedeny nejen ve vnitrostátním měřítku, ale i jako mnohonárodní akce. Slovem „nebojová“ není míněno, že příslušníci armády nejsou ozbrojeni, nebo že se nemohou dostat do situace, která vyústí v boj – tedy v použití zbraní. Tento výraz má vyjadřovat fakt, že jednotky nasazené v těchto operacích mohou zbraně použít, avšak nikoliv jako v „běžném“ válečném konfliktu, ale až v krajní situaci a za velmi přísných podmínek. Takto popsaný termín nebojové operace se velmi blíží termínu vojenská asistence. Nalezneme zde však i jisté rozdíly, např. nikde není řečeno, že při stabilizačních operacích jsou vojáci vždy ozbrojeni (např. využití AČR k plnění úkolů Policie ČR při zasedání MMF v září 2000 nebo jednotlivé druhy mírových operací OSN), a použití

termínu ozbrojená vojenská asistence by proto nebylo na místě. Dalším novým termínem je nevojenská obrana, který byl použit v dokumentu Bezpečnostní strategie České republiky Tento výraz vychází z toho, že se systém obranného plánování a systém civilního nouzového plánování výrazně podporují, přičemž oba mají vztah jak k řešení vojenských krizových situací, tak k řešení nevojenských krizových situací v míru. Nevojenská obrana má však mnohem širší dosah než pouhé použití armády k plnění úkolů, jež jinak přísluší orgánům státní správy: vojensko-civilní spolupráce, je pouze jednou a relativně samostatnou složkou nevojenské obrany, která spadá do kategorie nebojových asistenčních operací. V souvislosti se schválením zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a dalších s ním souvisejících předpisů se objevil i termín krizová situace a tak také vznikly termíny vojenská a nevojenská krizová situace. Jak je vidět, nejednotnost použití se projevuje i v terminologické roztříštěnosti. Za zmínku stojí rovněž skutečnost, že ani jeden z výše uvedených termínů není termínem právně zakotveným, jde o termíny vojenské.

Obr. 2.1 Členění vojenských operací a terminologie 37

Požadavky na sladění terminologie i formulace zákonů č. 219/1999 Sb., a 239/2000 Sb., jsou zařazeny do návrhu novelizace zákona č. 219/1999 Sb. Kromě toho je nesoulad v terminologii a výkladech zákonů překlenut mezirezortními smlouvami a vnitrorezortními směrnicemi.

3. BEZPEČNOSTNÍ ZÁKONODÁRSTVÍ Roku 1999 se dočkala zcela nové úpravy oblast branného zákonodárství. Cílem nové právní úpravy bylo nahradit dosavadní úpravu, která jednak byla již zastaralá, jednak značně roztříštěná. K poměrně složité orientaci v dosavadní právní úpravě přispívalo především množství novel a také řada prováděcích předpisů, které sice byly platné, často však prakticky nepoužitelné. Nové zákony tak především sjednotily a zpřehlednily organizaci ozbrojených sil v našem právním řádu. Z těchto zákonů je nejvýznamnější zákon č. 218/1999 Sb. - branný zákon, zákon č. 219/1999 Sb., - o ozbrojených silách České republiky a zákon č. 222/1999 Sb., - o zajišťování obrany České republiky. V roce 2000 předložila vláda návrh zákona o krizovém řízení a o IZS. Během projednávání na parlamentní půdě bylo navrženo, aby tento zákon byl rozdělen do dvou samostatných zákonů. Byl tedy schválen zákon č. 240/2000 Sb. (krizový zákon) a zákon č. 239/2000 Sb. (o integrovaném záchranném systému). Tyto zákony navazují především na ústavní zákon č. 110/1998 Sb. a jejich úkolem je sjednotit právní úpravu postupů při řešení krizových situací. Zákon o integrovaném záchranném systému dává právní rámec pro vytvoření bezpečnostního systému, který má složku nejen bezpečnostní (zejména Policie ČR), ale i záchrannou (Hasičský záchranný sbor, zdravotnická záchranná služba atp.). Zákon koordinuje spolupůsobení těchto jednotlivých složek tak, aby jejich komunikace byla co nejpružnější a nasazení v místě potřeby co nejrychlejší. Vedle těchto předpisů však zůstávají v platnosti zvláštní předpisy, které upravují postavení 39

těchto jednotlivých sborů či služeb (např. zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších novel, zákon č. 283/1991 Sb. o PČR, ve znění pozdějších novel atd. i zákon o ozbrojených silách). Ve třetí části zákona o IZS najdeme výčet devíti druhů činnosti, k nimž je možno dále armádu využít: • střežení objektů důležitých pro obranu státu, • plnění úkolů PČR, • záchranné práce při pohromách nebo při jiných závažných situacích, • odstranění jiného hrozícího nebezpečí za použití vojenské techniky, • letecká přepravu ústavních činitelů, • zabezpečení letecké zdravotnické dopravy, • zabezpečení letecké činnosti pro vlastní potřeby, • zajištění letecké služby pátrání a záchrany, • zabezpečování přepravy na základě rozhodnutí vlády.

3.1 Doktrinální soustava AČR Doktrína AČR vychází z Vojenské strategie České republiky, dokumentu pro výstavbu a použití ozbrojených sil, který rozpracovává principy obranné politiky, definované v Bezpečnostní strategii ČR. Doktrína obecně představuje souhrn vyhraněných názorů na určitý problém: ve vojenském prostředí se jedná o vyjádření soustavy zásad a principů, podle nichž se řídí činnost ozbrojených sil při plnění úkolů ve vojenských operacích. Tento typ pojetí vychází z definice Organizace Severoatlantické smlouvy, která je obsažena v dokumentu AAP-6 NATO Glossary of Terms and Definitions. Doktrína AČR představuje v návaznosti na novelizaci bezpečnostních dokumentů České republiky, NATO a EU novou dimenzi v myšlení a jednání vojenských profesionálů. Vychází z poznatků a zkušeností soudobého vojenství a je vyjádřením aktuálního způsobu a přístupu České republiky k otázce obrany státu, svrchovanosti, územní celistvosti a plnění závazků České republiky. Tato skutečnost závisí na pochopení obecných zákonitostí soudobých bojových a nebojových operací a schopnosti velitelského sboru poznatky tvořivě aplikovat a uplatňovat. Doktrína objasňuje, v jakých podmínkách může AČR při naplňování svého poslání působit a uspět. Vztahuje se k nasazení sil a prostředků v bojových i nebojových operacích a poskytuje základní teoretická východiska pro praktickou aplikaci použití AČR. Tvůrčí aplikace obsahu Doktríny AČR předpokládá znalost základních operačních standardů, především spojenecké publikace Allied Joint Doctrine (Spojenecká doktrína společných operací) AJP-01 z prosince 2002, kterou tato 41

doktrína konkretizuje na podmínky AČR. Využití doktríny má cyklický průběh. Poznatky z bojových i nebojových nasazení a cvičení, nové myšlení, měnící se politické prostředí a vývoj nových technologií vyžadují její průběžnou aktualizaci a později i přepracování. Doktrinální soustava AČR je tvořena Doktrínou AČR, doktrínami nižšího řádu a soustavou vojenských předpisů, služebních pomůcek a dokumentů, které jsou určeny pro výcvik, přípravu a nasazení jednotlivých složek a součástí AČR. Nedílnou součástí obsahu těchto dokumentů jsou i ustanovení doktrín a dalších standardů NATO, k nimž Česká republika přistoupila. Dokumenty doktrinální soustavy AČR ve svém souhrnu vymezují zásady samostatné činnosti nasazených složek a součástí AČR při plnění asistenčních úkolů v krizových situacích nevojenského charakteru na území České republiky. Obsah dokumentů doktrinální soustavy AČR respektuje právní řád České republiky a závazky vyplývající mezinárodního práva. Doktríny a další dokumenty doktrinální soustavy AČR odrážejí aktuální úroveň názorů na způsob činnosti vojsk AČR, slouží jako zdroj informací o zásadách operačního použití vojsk nejen pro spojence a koaliční partnery České republiky, ale i pro veřejnost; rozsah prezentace jednotlivých dokumentů na veřejnosti je však závislý na jejich obsahu z hlediska zákona o ochraně informací. 3.2 Doktrína nebojových operací a její místo v doktrinální soustavě AČR V září 2004 zorganizovalo Ředitelství výcviku a doktrín Vyškov konferenci pod názvem AČR při plnění asistenčních úkolů v krizových situacích nevojenského 42

charakteru. Závěry z konference potvrdily akutnost rozpracovat zásady činnosti AČR při nevojenských operacích na území České republiky a zdůraznily nezbytnost hlubší součinnosti se součástmi Ministerstva vnitra. Potvrdil se zájem veřejnosti o možnosti a kapacity profesionální, reformované AČR a projevil se zájem vojenské veřejnosti o oblast nevojenských operací. V únoru 2005 byl tedy uspořádán seminář Použití AČR v nebojových operacích na území České republiky, jehož cílem bylo detailně prodiskutovat závěry zářijové doktrinální konference a vyspecifikovat projekt Doktrína působení AČR v národních operacích na území České republiky. Obsah doktríny by měl zahrnovat jak hlediska AČR tak hlediska složek Ministerstva vnitra a doktrína by měla mít své pevné místo v systému doktrín, předpisů a pomůcek AČR. Východisky pro tvorby doktríny se stala skutečnost, že praxe dosud předbíhá teorii, vojenské operace, které probíhají na území České republiky řídí vláda České republiky a probíhají jak bez účasti mezinárodních sil tak se zahraniční pomocí, Ústřední krizový štáb řídí ministr vnitra nebo ministr obrany České republiky… Doktrína by měla sloužit příslušníkům AČR pro přípravu, vzdělávání i výcvik a výsledný dokument by neměl být utajovaný, protože citlivé a technickoorganizační informace budou obsaženy v navazujících dokumentech. Návrh osnovy doktríny tvoří několik oblastí: 1. Operační prostředí (bezpečnostní prostředí, operační prostředí a jeho předpokládaný vývoj, role a úkoly ostatních orgánů státní správy a samosprávy, mezinárodní dimenze operací, legislativní prostředí, operační příprava státního území, objekty důležité pro obranu státu)

Základy operací (principy operací, zásady organizace OS ČR pro vedení operací, vztah součástí AČR ke složkám ostatních orgánů státní správy a samosprávy) Příprava operací (plánování operací ne jednotlivých stupních velení AČR, příprava vojsk a štábů, logistická a zdravotnická podpora, přesuny do prostoru operace) Řízení a velení (funkce nadřízených prvků krizového řízení, systém řízení a velení, odpovědnost a úloha orgánů AČR v operacích, velení a řízení v operacích, informační podpora orgánů velení a řízení sil AČR, součinnost s ostatními orgány státní správy a samosprávy a jejich složkami, práce s médii) Operace na území ČR (operace na obranu vzdušného prostoru NATINEADS, charakteristika protivzdušných operací, druhy operací vzdušných sil, příprava a vedení protivzdušných obranných operací; ochranné operace, charakteristika ochranných operací, druhy ochranných operací a jejich příprava, vedení ochranných operací; asistenční operace na podporu PČR, charakteristika asistenčních operací, druhy asistenčních operací a jejich příprava, vedení asistenčních operací; operace v rámci IZS ČR – záchranné operace, charakteristika záchranných operací, druhy záchranných operací a jejich příprava, vedení záchranných operací) Zabezpečení v operacích (personální zabezpečení, logistická podpora a zdravotnické zabezpečení, finanční zabezpečení, podpora komunikačních informačních systémů, činnost

vojenské policie, součinnost s teritoriálními orgány a médii) 7. Ukončení operací (předání operačních prostorů, přesuny do stálých posádek, obnova bojeschopnosti) Výsledkem diskusí o deklarovaném pojetí doktríny, obsahu, kdo se bude podílet na její tvorbě, jaká bude metodika zpracování, které návazné dokumenty budou vytvořeny, vznikla struktura (viz obr. 3.1), která se po schválení příslušné legislativy naplnila ve spolupráci s oslovenými složkami konkrétními fakty.

Obr. 3.1 Doktrinální soustava AČR 46

4. INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM Integrovaný záchranný systém (IZS) vznikl z každodenní činnosti záchranářů při složitých haváriích, nehodách a živelných pohromách, kdy je potřeba organizovat společnou činnost všech, kteří mohou přispět silami, prostředky a kompetencemi k provedení záchrany osob, zvířat, majetku nebo životního prostředí. Je to systém spolupráce a koordinace složek, orgánů státní správy, samosprávy, fyzických a právnických osob při společném provádění záchranných a likvidačních prací takovým způsobem, aby nebyl opomenut nikdo, kdo může pomoci a přitom si nikdo při této činnosti nepřekážel. V období mimořádných událostí je to velice komplikovaný úkol, který při svém plnění musí mít jasně stanovená pravidla. IZS je určen pro koordinaci záchranných a likvidačních prací při mimořádných událostech včetně havárií a živelných pohrom. Není to instituce, ale systém, který má k dispozici nástroje spolupráce a modelové postupy součinnosti a je součástí systému pro zajištění vnitřní bezpečnosti státu. Naplňuje se současně ústavní právo občana na pomoc při ohrožení zdraví nebo života. Základem fungování tohoto systému je součinnost, k jejímuž uskutečňování jsou pro praxi definovány a realizovány nezbytné kompetence. Systém součinnosti je založen na spolupráci tří základních složek – hasičského záchranného sboru, zdravotnické záchranné služby a PČR, které jsou schopny rychle a nepřetržitě zasahovat a mají celoplošnou působnost na území celého státu.

4.1 Úkoly IZS a legislativa Úkolem IZS je především eliminovat bezprostřední vliv mimořádné události na osoby a životní prostředí a zahájit obnovu přijatelných životních podmínek života společnosti. V rámci kompetencí, které jsou dány obecně závaznými předpisy, mohou být k řešení vzniklé situace povolány i ostatní složky a subjekty, které netvoří základní složky IZS. Vzhledem k tomu, že požární ochrana má vybudovaný celoplošný fungující informační systém a velitelé požárních jednotek mají s likvidacemi různých mimořádných událostá největší praktické zkušenosti, bylo v zásadách IZS stanoveno, že budou řídit součinnost jednotlivých záchranných složek v místě zásahu do doby, než převezme řízení příslušný územní představitel složky, která provádí rozhodující činnost. Základním právním předpisem pro IZS je zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. Jeho poslední znění rozděluje působnost v oblasti IZS mezi orgány kraje, HZS České republiky a orgány obcí s rozšířenou působností. Zásadním prováděcím dokumentem k zákonu o integrovaném záchranném systému je vyhláška Ministerstva vnitra č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného sytému, ve znění vyhlášky č. 429/2003 Sb. Další související právní předpisy jsou zákony a nižší právní normy, kde je specifikována především činnost základních složek IZS, tzn. Hasičského záchranného sboru České republiky, jednotek požární ochrany zařazených do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany, zdravotnické záchranné služby, PČR a rovněž činnost ostatních složek IZS. 48

Z ostatních složek IZS se počítá se zapojením AČR, místních havarijních služeb, městské policie, občanských sdružení, právnických a fyzických osob, zdravotnických zařízení aj. Ostatní složky zařazuje do poplachového plánu IZS kraje HZS kraje na základě předem uzavřené dohody o poskytnutí pomoci na vyžádání podle zákona o IZS. Poplachový plán IZS kraje má k dispozici krajské operační a informační středisko, které funguje na bázi krajského operačního a informačního střediska HZS kraje. K realizaci opatření v rámci IZS dochází za situace, kdy se na místě mimořádné události sejdou dvě a více složek IZS a je třeba situaci řešit. Obecně probíhá způsob řízení ve třech rovinách: taktické, operační a strategické. Při řízení a koordinaci záchranných a likvidačních prací mohou hejtmani krajů a starostové obcí s rozšířenou pravomocí využívat jako poradní orgány krizové štáby. Příslušníci krizových štábů jsou předem jmenovaní z členů bezpečnostní rady daného stupně, zástupců jednotlivých složek IZS a odborníků, jejichž pomoc je nutná při řešení konkrétních situací. Součástí krizového štábu je stálá pracovní skupina STANO (S – spojení a komunikace s veřejností, T – týlové zabezpečení, A – analýza vzniklé situace, N – nasazení sil a prostředků, O – ochrana obyvatel a humanitární pomoc), kterou tvoří odborníci, zaměření na jednotlivé druhy činnosti. 4.2 Složky IZS Základními složkami podle § 4 zákona o Integrovaném záchranném systému je HZS České republiky, jednotky požární ochrany zařazené do

plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany, Zdravotnická záchranná služba a PČR. Hasičský záchranný sbor HZS České republiky byl zřízen na základě zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů a jeho základním posláním je chránit životy a zdraví obyvatel a majetek před požáry a poskytovat účinnou pomoc při mimořádných událostech. HZS České republiky plní úkoly v rozsahu a podle podmínek stanovených v příslušných právních předpisech, především se jedná o zákon o Integrovaném záchranném systému, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů ve znění zákona č. 320/2002 Sb., a zákonem č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. HZS České republiky tvoří generální ředitelství HZS České republiky, které je součástí Ministerstva vnitra, a hasičské záchranné sbory krajů. Součástí generálního ředitelství HZS České republiky je ústřední operační a informační středisko a součástí HZS kraje krajské operační a informační středisko. Generální ředitelství HZS České republiky řídí technická, účelová a vzdělávací zařízení HZS České republiky. Součástí pevné organizační struktury generálního ředitelství HZS České republiky, která souvisí přímo s činností IZS, patří oddělení IZS v rámci odboru Integrovaného systému a výkonu služby a oddělení operačního a informačního střediska v rámci odboru operačního řízení.

Zdravotnická záchranná služba Zdravotnickou záchrannou službu tvoří 14 územních středisek s právní subjektivitou, která pokrývají všechny kraje a hlavní město Praha. Organizační struktura Zdravotnické záchranné služby není jednotná, její řízení na rozdíl od ostatních složek IZS není centralizované a neexistuje samostatný zákon o její činnosti. V případě Zdravotnické záchranné služby se nejedná o autonomní systém a při plnění své funkce se opírá o zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu ve smyslu pozdějších předpisů a vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo zdravotnictví plní pouze metodickou funkci. Úkolem Zdravotnické záchranné služby je poskytovat neodkladnou přednemocniční péči od okamžiku vyrozumění až po předání postiženého do nemocniční péče. Základní princip činnosti spočívá v provedení maxima dostupných lékařských výkonů na místě nehody a před hospitalizací. Výkonnými prvky jsou výjezdové skupiny rychlé lékařské pomoci, rychlé zdravotnické pomoci a doprava raněných a nemocných v podmínkách neodkladné péče. PČR Výkonným orgánem státní moci v oblasti bezpečnosti občanů, ochrany majetku a veřejného pořádku je PČR. Její úkoly, oprávnění a organizaci řeší zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů. PČR je centrálně řízenou organizací v rezortu Ministerstva vnitra. Problematiku IZS mají ve svém programu pevné organizační struktury PČR, tzn. na centrální úrovni Policejní prezídium – 51

oddělení krizového řízení, na krajské úrovni skupina krizového řízení. Ostatní složky IZS K ostatním složkám, které podle §4 zákona o Integrovaném záchranném systému poskytují pomoc na vyžádání, náleží: - vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil - ostatní ozbrojené bezpečnostní a záchranné sbory - orgány ochrany veřejného zdraví - havarijní, pohotovostní, odborné a další složky - zařízení civilní ochrany - neziskové organizace a sdružení občanů, které je možno využít k záchranným a likvidačním pracem. K posílení základních složek IZS při likvidaci následků katastrof v případech, kdy vzniklou situaci nemohou složky zvládnout, se využívají síly a prostředky AČR. AČR poskytuje pomoc na základě principu dodatečné podpory a příslušných legislativních a dalších předpisů. 4.3 Bezpečnostní strategie České republiky Úkolem vlády České republiky a orgánů samosprávy na krajské a obecní úrovni je zajišťovat bezpečnost občanů, suverenitu země a principy právního státu. Bezpečnost České republiky je založena na principu zajištění bezpečnosti jednotlivce, ochrany jeho života, zdraví a majetku, a státních institucí včetně jejich funkčnosti. Ačkoliv je za zajišťování bezpečnosti primárně odpovědná vláda, pro snižování rizika hrozeb je

žádoucí aktivní spolupráce všech občanů a orgánů veřejné správy. Bezpečnostní strategie České republiky chápe pojem bezpečnost jako žádoucí stav, kdy jsou na nejnižší míru snížena rizika, která plynou z hrozeb vůči obyvatelstvu, svrchovanosti a územní celistvosti, demokratickému zřízení a principům právního státu, vnitřnímu pořádku, majetku, životnímu prostředí, plnění mezinárodních závazků a dalším definovaným zájmům. V kapitole „Bezpečnostní prostředí České republiky“ jsou definovány prvky bezpečnostního systému, jejich struktura, a vymezeny povinnosti, kompetence a odpovědnosti jednotlivých součástí tohoto systému. Vláda schválila novelizovanou Bezpečnostní strategii České republiky – základní koncepční dokument, který obsahuje nejdůležitější principy bezpečnostní politiky. O novelizaci Bezpečnostní strategie rozhodla vláda v reakci na změny v bezpečnostním prostředí a v postavení České republiky v důsledku integračních procesů. Za koordinačního úsilí Ministerstva zahraničních věcí se na vypracování podílely především Úřad vlády, Ministerstvo obrany, vnitra a financí a další ministerstva, zpravodajské služby, Kancelář prezidenta republiky a Správa státních hmotných rezerv, stejně jako bezpečnostní komunita a poslanci a senátoři z relevantních parlamentních výborů. Text NATO charakterizuje jako základní bezpečnostní organizaci pro Českou republiku; v materiálu se konstatuje, že Česká republika podporuje rozvoj společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU a komplementární rozvoj schopností obou organizací. Nově jako strategickou hrozbu označuje globální teroristické aktivity ve spojení se šířením zbraní hromadného ničení a jejich nosičů a zdůrazňuje tzv. 53

privatizaci zdrojů hrozeb. Bezpečnost pojímá komplexně od zajištění na úrovni jednotlivého občana až po úroveň celostátní. Klade důraz na ochranu elektronických, komunikačních a informačních sítí, a na boj s korupcí a organizovaným zločinem. Nejdiskutovanější část textu, článek 42, otevírá České republice možnost angažovat se dříve, než krize vznikne: dopady útoků nestátních aktérů mohou často dosáhnout masového měřítka a jsou zaměřeny především proti civilním cílům. Povinnosti orgánů státní správy, územní samosprávy a dalších prvků bezpečnostního systému při zajišťování obrany jsou stanoveny v právním řádu České republiky. Ozbrojené síly jsou v souladu s tímto právním řádem připravovány k poskytování účinné pomoci PČR a ostatním prvkům bezpečnostního systému při nevojenském ohrožení. Nedílnou součástí zajišťování obrany je příprava občanů, jejíž rozsah je součástí plánů zajišťování obrany, které zpracovávají jednotlivé orgány bezpečnostního systému. Bezpečnostní systém Na zajištění vnitřní bezpečnosti participují všechny prvky bezpečnostního systému. Vláda klade velký důraz na profesionalitu a vysokou kvalitu příslušných bezpečnostních složek a orgánů. Jednotlivé složky IZS a další složky, které se podílejí na zajištění vnitřní bezpečnosti státu a ochrany obyvatelstva, musí být schopny profesionálně reagovat a v součinnosti s dalšími objekty účinně zasáhnout v případě mimořádné události nebo krizové situace, způsobené teroristickými útoky, živelnými a ekologickými pohromami, průmyslovými haváriemi, nehodami a dalším nebezpečím, které ohrožuje životy, zdraví, majetek, 54

životní prostředí, vnitřní bezpečnost nebo veřejný pořádek. Současný bezpečnostní systém České republiky je funkční a je odrazem několikaletého vývoje. Jeho základní funkcí je řízení a koordinace činnosti jednotlivých prvků při zajišťování bezpečnostních zájmů v době přímé hrozby nebo krizové situace. Pro zabezpečení fungování bezpečnostního systému jsou na všech jeho úrovních stanoveny jednotné a koordinované postupy a nedílnou součástí je systematická příprava a preventivní působení jeho prvků. Bezpečnostní systém tvoří prvky, které disponují příslušnými kompetencemi vycházejícími z platných zákonů. Tyto prvky jsou centrálně řízeny a koordinovány, případně na jednotlivých úrovních působí i samostatně v rozsahu své působnosti. Musí operativně a adekvátně reagovat na vzniklou krizovou situaci a být schopny koncepčně a dlouhodobě reagovat na měnící se bezpečnostní prostředí. Jednotlivé prvky bezpečnostního systému vytvářejí hierarchickou strukturu,v níž jsou obecnými pravidly, zásadami postupy vymezeny vzájemné funkční stavy a působnosti při zajišťování bezpečnosti na všech úrovních. Celá struktura umožňuje rychlý přechod z běžného stavu do krizového, což je předpoklad pro organizované zvládání počáteční etapy krizové situace. Bezpečnostní systém tvoří prvky zákonodárné, výkonné a soudní moci, územní samosprávy, ale i právnické a fyzické osoby, které mají odpovědnost za zajištění bezpečnosti České republiky. Struktura bezpečnostního systému zahrnuje zejména prezidenta republiky, Parlament, vládu Bezpečnostní radu státu a její pracovní orgány, ústřední správní úřady, krajské a obecní úřady a jejich výkonné orgány krizového řízení, 55

ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, zpravodajské služby, záchranné sbory, záchranné a havarijní služby. Orgány vlády v oblasti bezpečnosti státu Bezpečnostní rada státu je stálý pracovní orgán vlády v oblasti bezpečnosti. Může žádat informace a analýzy od všech ministrů a jiných správních úřadů a ukládat jim úkoly spojené se zajišťováním bezpečnosti. V systému Bezpečnostní rady státu je zařazen také ústřední krizový štáb, který je pracovním orgánem vlády České republiky k řešení krizových událostí. Ústřední krizový štáb se aktivuje v době přímé hrozby nebo při vzniku krizové situace a předkládá návrhy na její řešení bezpečnostní radě státu nebo v případě nebezpečí z prodlení přímo vládě České republiky. Podle charakteru krizové situace předseda vlády jmenuje předsedou Ústředního krizového štábu ministra vnitra nebo ministra obrany. Ministerstva a jiné správní úřady zřizují jako svůj pracovní orgán k řešení krizových situací krizové štáby. Na úrovni krajů a určených obcí působí jako koordinační orgány pro přípravu na krizové situace bezpečnostní rady krajů a bezpečnostní rady obcí. Pracovním orgánem hejtmana nebo starosty k řešení krizových situací jsou u krajů krizové štáby krajů a u obcí krizové štáby obcí. Pro přípravu na povodně a jejich řešení je vytvořena struktura povodňových orgánů obcí a povodí, která je zastřešena Ústřední povodňovou komisí v gesci ministra životního prostředí. Za účelem předcházení nebezpečným nákazám je v gesci ministra zemědělství vytvářena Ústřední nákazová komise. V případě vyhlášení krizového stavu se povodňová a nákazová 56

komise včleňují do krizových štábů na příslušných úrovních řízení a stávají se jejich součástí. Při hrozících nebo vzniklých epidemiích je ochrana veřejného zdraví zabezpečována krajskými hygienickými stanicemi a ministerstvem zdravotnictví. Při výskytu pandemie se zřizuje zvláštní pracovní skupina při Ministerstvu zdravotnictví České republiky. Hlavními výkonnými prvky bezpečnostního systému jsou ozbrojené síly, ozbrojené sbory, záchranné sbory, záchranné a havarijní služby a tyto prvky jsou při zajišťování záchranných a likvidačních prací současně složkami IZS. Specifické úkoly při zajišťování bezpečnosti na obecní úrovni plní obecní policie, kterou zřizuje obecní zastupitelstvo.

Obr. 4.1 Bezpečnostní systém České republiky Vláda České republiky klade důraz na efektivitu a zkvalitnění spolupráce a koordinace mezi jednotlivými prvky a oblastmi bezpečnostního systému. Posilují se vztahy na jednotlivých úrovních, mezi ústředními, krajskými a obecními prvky a spolupráce mezi bezpečnostními radami krizovými štáby všech stupňů. Prosazuje se zlepšení koordinace v oblasti vnitřní 58

bezpečnosti a upřesňují se výkonné pravomoci bezpečnostní rady státu a Ústředního krizového štábu v době krizových situací. Obrázek 4.1 názorně prezentuje vzájemnou provázanost jednotlivých prvků bezpečnostního systému České republiky, místo IZS a jeho složek (použité zkratky jsou vysvětleny v Seznamu použitých zkratek). Dokumenty republiky

bezpečnostního

systému

České

Pro úplnost uvádím přehled dokumentů, které jsou součástí bezpečnostního systému České republiky, gestory zpracování včetně spolupracujících složek a cyklus jejich aktualizace. Veškeré tyto dokumenty schvaluje vláda a/nebo Bezpečnostní rada státu, v případě Ústředního poplachového plánu IZS je schvalovatelem Ministerstvo vnitra. Tab. 4.1 Dokumenty bezpečnostního systému České republiky č. 1.

Název dokumentu Bezpečnost ní strategie ČR Vojenská strategie ČR Zpráva o stavu zajištění bezpečnosti ČR

Schvaluje

Gestor zpracování

Spoluprá ce

Cyklus aktualizace

Vláda

MZV

MO, MV, ÚV, MF

Podle potřeby

vláda

MZV, MV, Podle MF potřeby

vláda

ÚV

MZV,MO, MV

2-letý cyklus

Zpráva 4. o stavu zajištění obrany ČR Zpráva 5. o stavu zajištění vnitřní bezpečnosti ČR Zpráva 6. o stavu zajištění ochrany obyvatel stva ČR Koncepce 7. ochrany obyvatelstv a do roku 2006 s výhledem do roku 2015 Koncepce vzdělávání v oblasti 8. krizového řízení Národní akční plán boje proti 9. terorismu

BRS

vláda

MZV, MV, 2-letý cyklus další ÚSÚ

MO, MZV, další 2-letý cyklus ÚSÚ, kraje

MO, další ÚSÚ, kraje

2-letý cyklus

ÚSÚ, kraje

Podle potřeby v návaznosti na BS ČR

BRS

MO, MZ, SSHR

vláda

ÚSÚ, kraje

Podle potřeby

Plán obrany 10 státu . Národní bezpečnost ní program ochrany 11 civilního . letectví před protiprávní mi činy Priority 12 činnosti . zpravodaj ských služeb ČR Ústřední 13 poplachový . plán IZS

vláda

ÚSÚ, kraje

5- letý cyklus

BRS

Podle potřeby, v závislosti na Annex 17 (ICAO)

vláda, BRS

ÚV

ÚSÚ, ZS ČR

Roční upřesnění

ÚSÚ a složky IZS

Podle potřeby

4.4 Pomoc armády při živelných pohromách Asi nejčastějším a společností také nejkladněji hodnoceným druhem nasazení armády k plnění úkolů veřejné správy je pomoc při odstraňování následků různých živelných pohrom nebo v jiných závažných situacích, kdy jsou ohroženy životy, zdraví, majetkové hodnoty nebo životní prostředí a kdy samy správní orgány a úřady, případně orgány územní samosprávy, požární ochrana a další složky nejsou schopny zajistit záchranné práce vlastními silami. Hlavním trendem po r. 1989 byla zejména eliminace působení armády při pomoci veřejné správě. 61

Následkem povodní v r. 1997 se objevila snaha možnosti takovýchto nasazení armády omezit na nejnutnější případy, ale mechanismus žádání o pomoc vybudovat tak, aby byl co nejpružnější a nejrychlejší. Oba tyto trendy (ochrana před možným zneužitím a současně co největší možná pružnost) se projevily ve formulacích příslušných ustanovení zákona o ozbrojených silách. V paragrafu 15 zákona č. 219/1999 Sb. o ozbrojených silách České republiky ve znění zákona č. 352/2001 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. se doslova uvádí, že „použití armády k záchranným pracím je dočasné organizované nasazení vojenských útvarů a vojenských zařízení s potřebným vojenským materiálem pod velením příslušného velitele nebo náčelníka, k němuž dochází, pokud příslušné správní úřady, orgány územní samosprávy, požární ochrana nebo vojenské záchranné útvary nemohou zajistit záchranné práce vlastními silami“. Směrnice Náčelníka generálního štábu Podmínky a zásady nasazování sil a prostředků AČR k záchranným pracím a plnění humanitárních úkolů civilní ochrany v případě vzniku živelných pohrom a velkých průmyslových havárií a k plnění úkolů PČR stanovuje Směrnice náčelníka Generálního štábu AČR k nasazování sil a prostředků AČR v součinnosti se složkami IZS. Opatření této směrnice vychází z ustanovení následujících platných právních předpisů: 1/ zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, 2/ zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění 62

pozdějších předpisů, 3/ zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, 4/ Vyhláška MV č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení IZS, ve znění pozdějších předpisů. Směrnice rozpracovává i opatření, která vyplývají z Rámcové smlouvy mezi Ministerstvem vnitra a Ministerstvem obrany o spolupráci v oblasti IZS a Dohody o plánované pomoci na vyžádání mezi Ministerstvem vnitra-Generálním ředitelstvím HZS České republiky a Ministerstvem obrany-Generálním štábem AČR. Rozhodování o nasazení k záchranným pracím

sil

prostředků

O nasazení sil a prostředků AČR k záchranným pracím rozhoduje Náčelník generálního štábu AČR prostřednictvím Společného operačního centra Ministerstva obrany. Jestliže hrozí nebezpečí z prodlení, může o nasazení sil a prostředků rozhodnout velitel vojenského útvaru nebo náčelník vojenského zařízení, u kterého bylo nasazení sil a prostředků vyžádáno. Vyžádání sil a prostředků AČR k záchranným pracím Síly a prostředky AČR k záchranným pracím je oprávněno vyžadovat u Náčelníka Generálního štábu AČR prostřednictvím příslušných operačních a informačních středisek HZS Ministerstvo vnitra, hejtmani krajů, primátor hlavního města Prahy a starostové obcí, v jejichž obvodu došlo k pohromě, pokud nehrozí nebezpečí z prodlení.

V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, jsou oprávněni vyžadovat síly a prostředky AČR k záchranným pracím Ministerstvo vnitra, hejtmani krajů, primátor hlavního města Prahy a starostové obcí, v jejichž obvodu došlo k pohromě, velitel zásahu a velitel jednotky požární ochrany, řídící důstojník HZS prostřednictvím příslušných operačních a informačních středisek HZS v souladu s poplachovými plány IZS, havarijními plány krajů a vnějšími havarijními plány, u velitelů armádních záchranných praporů, velitele 15. ženijní záchranné brigády, velitele krajského vojenského velitelství, velitele vojenského útvaru nebo náčelníka vojenského zařízení, které je nejblíže místu mimořádné události. Nasazování sil a prostředků armádních záchranných praporů a prostředků AČR vyčleněných do ostatních složek IZS Vyžádané síly a prostředky AČR zabezpečují především záchranné prapory. K bezprostřednímu nasazení stanovených sil a prostředků v souladu s poplachovými plány, havarijními plány krajů a vnějšími havarijními plány je možno vyslat výjezdovou záchrannou jednotku a techniku, záchranný a vyprošťovací odřad a techniku na vyžádání. Síly a prostředky záchranných praporů a vojenských zařízení vyčleněné do ostatních složek IZS se vyžadují v souladu s poplachovými plány, havarijními plány krajů a vnějšími havarijními plány u Společného operačního centra Ministerstva obrany prostřednictvím Operačního a informačního střediska Generálního ředitelství HZS České republiky.

V případě, že by nasazení sil a prostředků ohrozilo plnění základního úkolu ozbrojených sil, podle § 9 zákona č. 219/1999 Sb., je možné v souladu se zněním „Rámcové smlouvy mezi Ministerstvem vnitra a Ministerstvem obrany o spolupráci v oblasti IZS,“ nasazení těchto sil a prostředků odmítnout. Vyžadování a nasazování dalších sil a prostředků AČR Jestliže se ukáže, že síly a prostředky nasazených záchranných praporů, vojenských útvarů a vojenských zařízení vyčleněných do ostatních složek IZS k plnění požadovaných úkolů nedostačují, řeší požadavky hejtmanů krajů, primátora hlavního města Prahy a starostů obcí na nasazení dalších potřebných sil a prostředků předané prostřednictvím Operačního a informačního střediska HZS Náčelník Generálního štábu přes Společné operační centrum Ministerstva obrany. Při mimořádných událostech většího rozsahu, tzn. kraj a více, se nasazení vojenských útvarů a vojenských zařízení AČR realizuje podle zákonů 239/2000 Sb., a 219/1999 Sb., pouze centrálně na základě nařízení Náčelníka Generálního štábu AČR. V případě, že dojde k ohrožení podstatné části území České republiky, rozhoduje o použití armády k záchranným pracím při mimořádné události vláda na návrh ministra vnitra. Součinnost AČR a IZS Na centrální úrovni zabezpečuje organizaci součinnosti s orgány státní správy a samosprávy Společné operační centrum Ministerstva obrany, na regionální úrovni velitel krajské vojenské správy, v obvodu své působnosti velitel záchranného praporu a v okruhu posádek jsou to velitelé 65

posádek. Úzkou Vojenské policie.

součinnost

poskytuje

náčelník

Organizace řízení nasazených sil a prostředků K bezprostřednímu řízení sil a prostředků nasazených v součinnosti se složkami IZS nebo k plnění úkolů PČR se zřizují na všech úrovních operační střediska k řízení a pro koordinaci nasazených sil a prostředků AČR se složkami IZS a orgány státní správy. Dochází k rozšíření Společného operačního centra o potřebné odborníky pro koordinaci záchranných prací na resortní a vládní úrovni, velitelé záchranného praporu podle potřeb rozšiřují řízení na operační středisko k řízení nasazovaných záchranných jednotek a k zajišťování součinnosti s operačním a informačním střediskem HZS nebo s operačními středisky 15. ženijní záchranné brigády a krajské vojenské správy. Do operačních středisek se zařazují vojáci a občanští zaměstnanci, kteří mají potřebnou odbornost a odpovídající charakteru činnosti nasazených sil a prostředků AČR. Velitel krajské vojenské správy zajišťuje účast vlastních připravených příslušníků v orgánech kraje odpovědných za řízení záchranných prací. Při hrozbě mimořádné události se operační střediska v AČR aktivují postupně a diferencovaně, podle míry rozsahu nebezpečí. Systém aktivace operačních středisek je platný i pro zabezpečování plnění úkolů PČR. Řízení záchranných prací v místě zásahu v rámci IZS Záchranné práce v prostoru nasazení řídí a koordinuje velitel zásahu. Velitelem zásahu je velitel jednotky požární ochrany nebo příslušný funkcionář HZS České republiky s právem přednostního velení. Pokud na 66

místě zásahu není ustanoven velitel zásahu, řídí součinnost složek IZS velitel nebo vedoucí zasahujících sil a prostředků složky IZS, která v místě zásahu provádí převažující činnost. Velitel nasazených sil a prostředků AČR hlásí po dosažení místa zásahu veliteli zásahu svoji přítomnost a počty sil a prostředků. Svým nadřízeným podává informace o plnění úkolů a o situaci v místě svého nasazení. Hlásí vznik situace, kdy hrozí bezprostřední ohrožení zdraví a života nasazených sil a činí neodkladná opatření k ochraně jejich životů a zdraví. Předává veliteli zásahu podklady pro zpracování zprávy o zásahu. Dokumentace pro plánování a nasazení AČR v součinnosti s IZS K zabezpečení efektivního, organizovaného a včasného nasazení sil a prostředků AČR k eliminaci následků pohrom slouží příslušná plánovací a řídící dokumentace. Tato dokumentace obsahuje systém převzetí nařízení nebo požadavků k nasazení sil a prostředků AČR v případě vzniku mimořádné události, tzn. oprávněnost požadavků, zpětné ověřování a pravomoci, aktivaci operačních středisek, opatření k dosažení pohotovosti a nasazení vyčleňovaných sil a prostředků, systém spojení a informačního toku o situaci v postižené oblasti s oprávněnými orgány státní správy, složkami Integrovaného systému a PČR. Dokumentaci je nezbytné doplnit zejména o realizační dohody uzavřené se zúčastněnými orgány státní správy, přehled plánovaného vyčlenění sil a prostředků AČR na základě havarijních plánů krajů a vnějších havarijních plánů jaderných a chemických zařízení, jejich předurčení podle místa plnění úkolů, organizační struktury, mapy prostorů 67

působnosti v potřebném měřítku, silniční mapy s technickými parametry průchodnosti, zejména speciální techniky, podklady pro spojení (včetně orgánů státní správy, složek IZS) a další dokumentaci nebo pomůcky podle charakteru plněných úkolů a potřeb operačních středisek.

5.0 ZÁCHRANNÉ PRAPORY AČR Vojenské záchranné útvary existovaly během celého poválečného období pod různým označení a v nejrůznějších strukturách. Pro případ válečného stavu byly určeny k plnění úkolů civilní obrany, v mírovém stavu se využívaly pro záchranné práce při průmyslových haváriích a živelných pohromách. Nejpravděpodobnějším ohrožením v naší středoevropské oblasti se v současnosti jeví nevojenské hrozby, zejména živelné pohromy, průmyslové a ekologické havárie, asymetrické hrozby, teroristické útoky, objevuje se stále naléhavější potřeba mít organizace a jednotky, které se specializují na ochranu obyvatelstva a na zmírnění dopadů těchto událostí na něj. Proto pokládám za důležité se zmínit o vojenských záchranných útvarech podrobněji. Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám Pojem vojenský záchranný útvar je obecný pojem, který je definovaný v zákonech branné a krizové legislativy. Zákon č. 219/1999 Sb. uvádí, že „vojenský záchranný útvar je samostatná součást armády, která je určena k plnění humanitárních úkolů civilní ochrany a připravující se k plnění úkolů civilní ochrany pro dobu válečného stavu, s vlastním názvem, číselným označením a místem stále dislokace…“. V hlavě II téhož zákona v § 19 najdeme znění, že „použití vojenských záchranných útvarů je jejich dočasné organizované nasazení s potřebným vojenským materiálem, pod velením příslušného velitele, k plnění humanitárních úkolů civilní ochrany při pohromách nebo při jiných závažných situacích ohrožujících životy, zdraví, značné 69

majetkové hodnoty nebo životní prostředí. Vojenské záchranné útvary se používají k plnění těchto úkolů před nasazením vojenských útvarů a vojenských zařízení k záchranným pracím nebo k odstraňování jiného hrozícího nebezpečí za použití vojenské techniky“. Nedílnou součástí je i odkaz tohoto zákona na Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12.8.1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů: jedná se o Protokol I, sdělení č. 168/1991 Sb., kde jsou specifikovány úkoly civilní ochrany podle tohoto dodatkového protokolu. Jedná se o: - hlásné služby, - evakuace, - organizování a poskytování úkrytů, - zatemňování, - záchranné práce, - zdravotnické služby včetně první pomoci a také náboženská pomoc, - boj s požáry, - zajišťování a označování nebezpečných oblastí, - dekontaminace a podobná ochranná opatření, - poskytování nouzového ubytování a zásobování, - okamžitá pomoc při obnově a udržování pořádku v postižených oblastech, - okamžitá oprava nezbytných veřejných zařízení - bezodkladné pohřební služby - pomoc při ochraně předmětů nezbytných k přežití - doplňující činnosti nezbytné ke splnění výše uvedených úkolů, včetně plánování a organizování. Ve smyslu ustanovení §4 odstavce 12 zákona č. 239/2000 Sb., o Integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 70

jsou vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil ostatními složkami IZS. Ostatní složky IZS poskytují podle §4 a 21 zákona č. 239/2000 Sb., při záchranných a likvidačních pracích plánovanou pomoc na vyžádání. Záchranné prapory a ostatní vyčleněné síly AČR jsou podle § 21 odstavce 2 téhož zákona rovněž povinny poskytnout plánovanou pomoc na vyžádání. 5.1 Historický vývoj vojenských záchranných útvarů V padesátých letech byla Československá republika nucena vzhledem ke zvýšenému nebezpečí válečného konfliktu řešit problém ochrany obyvatelstva, protože realizace položek v souladu s Dodatkovým protokolem k Ženevským úmluvám z 12.8.1949 nebyla v silách stávajících složek, tzn. Červeného kříže, zdravotnických zařízení, hasičů ani policie. Vláda vydala 13.7.1951 usnesení a na jejím základě byl vytvořen systém civilní obrany. První prapor civilní ochrany byl vytvořen na armádním velitelském sboru a vojácích základní služby v Praze a patřil do rezortu Ministerstva vnitra. Trvale byl vyčleněn pro potřeby civilní obrany a určen na záchranné, dekontaminační a vyprošťovací činnosti. Postupně se úkoly rozšiřovaly, došlo ke změně organizační struktury, v roce 1953 tvořily první pluk civilní ochrany dva prapory a v roce 1955 se součástí prvního pluku stal jeden zdravotnický prapor. V šedesátých letech je na území Československa rozmístěno šest praporů, v sedmdesátých letech přechází civilní obrana do struktury Ministerstva obrany, dochází k reorganizaci útvarů a součástí se stávají hasičské jednotky velikosti požární čety a tento stav zůstává až do devadesátých let dvacátého století. Na 71

začátku devadesátých let došlo reorganizaci a v ČSFR vzniklo pět pluků, každý s třemi záchrannými prapory. V roce 1994 byl jako součást Ministerstva obrany vytvořen Hlavní úřad civilní obrany České republiky, kam byly zařazeny veškeré součásti civilní obrany včetně vojenských záchranných pluků civilní obrany. Systém i jednotlivé složky civilní obrany byly přejmenovány na civilní ochranu, aby byla zdůrazněna jejich mírová úloha při řešení živelných pohrom a průmyslových havárií. Vedoucím orgánem byl Hlavní úřad civilní ochrany České republiky. Docházelo k větší spolupráci vojenské části civilní obrany a složek IZS a pluky byly zařazeny jako druhosledové složky IZS. Začaly se uzavírat součinnostní dohody s IZS, probíhala společná cvičení i se zahraničními partnery. V roce 1995 klesl počet záchranných praporů v plucích civilní obrany na dva a ze třetího praporu vznikl výcvikový. Současně se objevily i snahy zlikvidovat systém civilní obrany, včetně systému přípravy obyvatelstva. Hlavní úřad civilní obrany byl transformován od 1.1.2001 do nově vzniklého generálního ředitelství HZS České republiky Úkoly civilní ochrany přešly do kompetence Ministerstva vnitra, gestorem se stalo Generální ředitelství HZS České republiky. Vojenské záchranné útvary zůstaly v organizační struktuře AČR. Postavení vojenských záchranných útvarů v rámci AČR, státní správy a IZS upravilo přijetí Vojenských a krizových zákonů v roce 1999 a 2000. V roce 2003 přešly vojenské záchranné útvary pod velení 15. ženijní brigády Velitelství společných sil, byly reorganizovány na prapory a jejich počet stanoven na šest. Od 1. července 2005 byly záchranné prapory reorganizovány do cílových struktur 2006. Součástí praporu Olomouc je lezecké družstvo a

družstvo kynologů a vyčleňuje se z něho záchranný tým pro působení zahraničí. 5.2 Místo a úloha záchranných praporů v rámci koncepce profesionální AČR V souladu s koncepcí výstavby profesionální AČR a mobilizací ozbrojených sil České republiky zůstávají záchranné prapory součástí AČR. Podílejí se na plnění humanitárních úkolů civilní ochrany při nevojenských ohroženích a jsou zařazeny do ostatních složek IZS. Záchranné prapory budou plnit v účelově vytvořeném složení úkoly v případě mimořádné události, kdy budou ohroženy životy, majetkové hodnoty nebo životní prostředí. V případě ozbrojeného konfliktu přejdou do podřízenosti civilní ochrany a budou plnit úkoly v souladu s Dodatkovým protokolem k Ženevským úmluvám z 12. 8 .1949. V rámci svých operačních schopností musí být záchranné prapory schopny vyčlenit do 60 minut výjezdovou záchrannou jednotku do 8 osob a 4 kusy techniky, do 4 hodin záchranný odřad do 70 osob a 30 kusů techniky s časem zpohotovění do 24 hodin a nasadit veškeré dosažitelné prostředky a síly praporu do 24 hodin. Do 24 hodin musí být rovněž schopny vytvořit materiální základnu humanitární pomoci s kapacitou do 450 osob a v případě radiační havárie Temelín nebo Dukovany musí být každý záchranný prapor schopen provozovat jedno dekontaminační místo. Na základě usnesení Bezpečnostní rady státu z 27.3.2002 a 25.6.2002 bylo pro UNSAS deklarováno nasazení samostatného odřadu sil a prostředků České republiky se záchranným týmem do 80 osob. Rozsah sil a prostředků 73

pro potřeby UNSAS byl upřesněn 6.12.2004. Vyčlenění záchranného týmu pro potřeby Evropské unie řeší materiál Závazky pro EU z 27.9.2003, který schválil náčelník Generálního štábu AČR. Úkoly záchranných praporů na základě smluv a dohod Podmínky nasazování sil a prostředků AČR stanovuje Směrnice náčelníka Generálního štábu AČR k nasazování sil a prostředků AČR v součinnosti se složkami IZS a k plnění úkolů PČR z 6.4.2005. Mezi Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra byla v oblasti IZS uzavřena 21. března 2003 Rámcová smlouva o spolupráci, která stanovuje principy a podmínky pro uzavírání realizačních dohod o plánované pomoci na vyžádání a pro použití sil a prostředků AČR v rámci IZS. Realizační dohodou je na základě této smlouvy Dohoda o plánované pomoci na vyžádání mezi Ministerstvem vnitra – generálním ředitelstvím HZS České republiky a Generálním štábem AČR z 25. června 2003, která je upřesněna dodatkem č. 2 z 24. února 2005. Dohoda vychází z poslání obou smluvních stran a upravuje rozsah poskytnutí pomoci některými organizačními součástmi AČR při provádění záchranných likvidačních prací při mimořádných událostech nebo krizových situacích. Záchranné prapory a další uvedené síly a prostředky AČR jsou na základě této dohody zařazeny v Ústředním poplachovém plánu. Příklad realizační dohody je uveden v příloze číslo 1. Aby se zajistilo organizované a efektivní nasazení sil a prostředků záchranných praporů a zabezpečila 74

součinnost, byly na základě Rámcové smlouvy o spolupráci v oblasti IZS uzavřeny realizační dohody mezi jednotlivými vojenskými záchrannými útvary a příslušnými krajskými řediteli HZS. V případě, že dojde k mimořádné události velkého rozsahu, bude ústřední koordinaci provádění záchranných a likvidačních prací realizovat Ministerstvo vnitra – Generální ředitelství HZS České republiky. 5.3 15. ženijní záchranná brigáda, její organizace a působnost 15. ženijní záchrannou brigádu tvoří jeden ženijní prapor a šest záchranných praporů. 151. ženijní prapor je určen k zabezpečení bojové činnosti brigádních uskupení AČR. Provádí ženijní průzkum, buduje výbušné a nevýbušné zátarasy, provádí úpravu cest, maskování, budování mostů, přívozů a přepravišť, těžbu a úpravu dřeva. Odstraňuje nevybuchlou munici, plní odborné a speciální úkoly při likvidaci následků použití zbraní hromadného ničení. Je schopen zasáhnout v případě živelných pohrom a pomoci civilnímu obyvatelstvu. Svými specialisty doplňuje všechny mírové mise jak na území bývalé Jugoslávie tak mírové mise OSN a NATO.

Obr. 5.1 Rozmístění záchranných praporů na území České republiky Záchranné prapory (152. – 157.) pomáhají civilnímu obyvatelstvu a plní humanitární úkoly civilní ochrany. Provádějí záchranné, vyprošťovací a další neodkladné práce při pohromách nebo při jiných závažných situacích ohrožujících životy, zdraví, značné majetkové hodnoty nebo životní prostředí, např. požáry, hromadná neštěstí, průmyslové havárie. Slouží jako podpora a doplnění základních složek IZS a v případě potřeby jsou nasazeny jako první, tzn. před nasazením ostatních vojenských útvarů a zařízení.

Tab. 5.1 Rozmístění záchranných praporů na území České republiky ÚTVAR

PŮSOBNOST

152.záchranný prapor Kutná Hora

hlavní město Praha na pravém břehu řeky Vltavy, Středočeský kraj – území na pravém břehu řeky Vltavy, Liberecký kraj, Královehradecký kraj

153.záchranný prapor Jindřichův Hradec

Jihočeský kraj, kraj Vysočina

154.záchranný prapor Rakovník

hlavní město Praha na levém břehu řeky Vltavy, Středočeský kraj – území na levém břehu řeky Vltavy, Karlovarský kraj, Ústecký kraj, Plzeňský kraj

155.záchranný prapor Bučovice

Jihomoravský kraj, Zlínský kraj

156.záchranný prapor Olomouc

Olomoucký kraj, Pardubický kraj

157.záchranný prapor Hlučín

Moravskoslezský kraj

Obr. 5.2 Organizační struktura záchranného praporu 78

Materiální základna humanitární pomoci Koncepce rozvoje ženijního vojska konkretizuje základní úkoly vojenských záchranných útvarů a jedním z úkolů je i vytvoření materiální základny humanitární pomoci s kapacitou maximálně 450 osob s časem zpohotovění do 24 hodin. Materiální základna humanitární pomoci je předurčena k zabezpečení základních životních potřeb postiženému obyvatelstvu, tzn. ubytování, ošacení, stravování na nezbytně nutnou dobu. Slouží jako provizorium a osoby jsou z tohoto zařízení postupně odesílány do dalších stacionárních humanitárních zařízení. Základna se využívá při živelných pohromách a lze ji využít i pro dočasné umístění uprchlíků. Každý z pěti záchranných praporů má materiální humanitární základnu s kapacitou pro 450, jeden prapor je schopen zajistit pomoc pouze pro 150 osob. Vývoz materiálu k rozvinutí materiální základny humanitární pomoci je plánováno do 360 minut od obdržení požadavku. Na výstavbu a zabezpečení provozu po přesunu na místo se plánuje 12 hodin. Veškerý materiál potřebný k rozvinutí základny je zabezpečován silami a prostředky záchranného praporu, pouze potraviny pro přípravu stravy zabezpečuje ten, kdo si pomoc vyžádal. Provoz základny zpravidla zabezpečují osoby zmocněné hejtmanem, přednostou městského úřadu a primátory měst k převzetí základny.

Obr. 5.3 Jedna z možných variant uspořádání materiální základny humanitární pomoci Materiální základnu humanitární pomoci tvoří stanový tábor, který se dále člení na: - přijímací středisko (zabezpečuje lékařské prohlídky, hygienu, přestrojení), - zdravotnické středisko (vyšetření nemocných, izolace, léčení), - prostor pro ubytování (oddělené ubytování), - prostor pro provádění osobní hygieny, - stravovací středisko (příprava a konzumace stravy), - prostor pro zabezpečení personálu (skladovací prostory, zdrojové agregáty, ubytování personálu). Stravování, ubytování i hygiena se zabezpečují polním způsobem.

6. Architektura komunikační a informační infrastruktury v resortu MO

Obr. 6.1 Architektura současného stavu informační a komunikační infrastruktura v resortu MO

6.1

Popis hlavních prvků informační infrastruktury

komunikační

Informační infrastruktura Informační infrastruktura resortu MO je tvořena řadou autonomních problémově orientovaných informačních systémů (IS) s vlastní technologickou základnou, aplikačním programovým vybavením (APV), bezpečnostními postupy a datovými zdroji. Tyto IS zabezpečují informační podporu řídících pracovníků, velitelů, štábů a specialistů při všech každodenních činnostech souvisejících s realizací procesu velení a řízení (VŘ). Systémy řeší obecné služby (elektronickou poštu, softwarové zabezpečení, Intranet, atd.) a specifické požadavky dané potřebami jednotlivých součástí resortu. Obecné služby a výměna dat v omezeném rozsahu jsou realizovány prostřednictvím štábního informačního systému (ŠIS AČR). Systémy nezajišťují úplnou distribuci a výměnu informací mezi jednotlivými subjekty MO, data jsou distribuovaná bez možnosti jejich agregace a uložení v datovém skladu dostupném všem systémům. Informační infrastruktura má on line vazbu na systém velení a řízení, IS EU, IS NATO, prostředí veřejného Internetu a off line vazbu na IS veřejné správy, popř. obchodní a podnikatelské instituce a Centrální registry. Stacionární komunikační infrastruktura (SKI) Stacionární komunikační infrastruktura je heterogenní, převážně digitální síť vytvářející přenosové prostředí a poskytující hlasové služby a datové služby pro informační infrastrukturu. V současné době negarantuje požadovanou funkcionalitu z hlediska rychlosti, 82

bezpečnosti, objemu přenášených informací a negarantuje parametry kvality v rámci přenosu dat. Hlasové služby jsou realizovány na systému ústředen ALCATEL. Síť ústředen je vzájemně propojena digitálními trakty komerčních operátorů a systémem TEMPO. Datové služby jsou realizovány prostřednictvím datové sítě CADS, která využívá pro přenos jak systém Alcatel, tak především síť TEMPO, která je v současné době kapacitně na hranici svých možností a vzhledem k narůstajícím požadavkům na rychlost, kapacitu a bezpečnost přenášených dat vyžaduje modernizaci. Uživatelé v lokalitách jsou k hlasovým službám připojeni metalickými kabely s využitím slaboproudých telefonních rozvodů. Přístup k datovým službám je zprostředkován prostřednictvím účelových rozvodů na bázi Ethernetu. V posledních letech se rozvody realizují komplexně výstavbou strukturovaných kabeláží (SK), jako jednotné platformy pro zabezpečení datových i hlasových služeb. Dále jsou vybudovány uzly rádiového a radioreleového přístupu pro zabezpečení komunikace s prostředky polního komunikačního systému (PKS), hromadná VKV rádiová síť PEGAS (gestorem je Ministerstvo vnitra ČR) a dále jsou využívány služby poskytované komerčními operátory, např. mobilní sítě GSM. Operačně taktické systémy velení a řízení (OTS VŘ) OTS VŘ zajišťuje automatizovanou podporu VŘ na operačním a taktickém stupni velení. V současné době jsou plně funkční dva subsystémy: Automatizovaný systém velení a řízení (ASVŘ/V) a Vozidlový informační systém (VIS/V). OTS VŘ má off line vazbu na senzory a prostředky působení. OTS VŘ zajišťuje informační podporu činnosti velitelů a štábů, zabezpečuje integraci informací od taktických stupňů velení po operační 83

úroveň. OTS VŘ má on-line vazbu na informační infrastrukturu, senzory a zavedené prostředky působení. V rámci OTS VŘ je dále řešena problematika modernizace stávajících informačních systémů (včetně jejich doplnění o další subsystémy), modernizace a výstavba stacionárních a mobilních míst velení a řízení , připojení aktivních i pasivních senzorů do systému VŘ, implementace identifikačního a navigačního systému, přizpůsobení komunikační infrastruktury AČR pro potřeby IZS, otázky bezpečnosti aj. Kromě OTS VŘ existuje ještě polní komunikační systém (PKS), který zajišťuje nezbytnou komunikační podporu pro systém VŘ v polních podmínkách a vytváří komunikační prostředí pro OTS VŘ. Jedná se o vzájemně sladěnou síť jednotlivých typů přenosných zařízení, mobilních komunikačních (spojovacích) provozoven a pracovišť zajišťujících linkové, rádiové a radioreléové spojení. Zahrnuje široké spektrum techniky od analogových až po moderní digitální technologie. Analogová technika je však relativně zastaralá, komplikovaná pro provoz i údržbu, vykazuje nestabilní funkce, problematické řešení datových přenosů a značnou poruchovost. PKS je prostřednictvím vybudovaného systému uzlů radioreléového a rádiového přístupu napojena na stacionární komunikační infrastrukturu pro zabezpečení hlasových a datových přenosů.

6.2 Předpokládaná architektura komunikační a informační infrastruktury

Obr. 6.2 Předpokládaná architektura stavu komunikační a informační infrastruktury v resortu MO

Informační infrastruktura Funkcionalita stávajících informačních systémů bude integrována do celoplošného, procesně orientovaného průřezového informačního systému (PRIS MO), který bude zastřešujícím resortním systémem. Všem relevantním uživatelům resortu MO poskytne přístup k potřebným službám, informacím a datům a zabezpečí komplexní informační podporu resortních procesů, včetně odpovídajících vazeb na OTS VŘ, NATO, EU a IS veřejné správy. V rámci jednotného integrovaného prostředí zajistí jednotnou identifikaci uživatele, jednotný přístupový bod do systému, jednotné uživatelské rozhraní, rozdělení služeb do subsystémů, jednotné aplikační rozhraní, výměnu a agregaci dat, audit činnosti uživatele a systému a vysokou dostupnost služeb. Pro zajištění bezpečnosti informací informační infrastruktury se předpokládá vybudovat 3 bezpečnostní domény pro stupně utajení „TAJNÉ (nebo NATO SECRET)“, „VYHRAZENÉ“ a neutajovanou doménu „INTERNET“. Stacionární komunikační infrastruktura (SKI) Stacionární komunikační infrastruktura vytvoří integrované prostředí pro přenos hlasových, datových a multimediálních aplikací, poskytne služby pro činnost informační infrastruktury a umožní komunikaci mobilním a vzdáleným účastníkům. Základem bude globální datová síť, založená na technologiích MPLS/VPN (Multiprotocol Label Switching / Virtual Private Network) a protokolu IPv.6. Stacionární komunikační infrastruktura bude bezpečná a dostatečně redundantní s přístupy na mobilní komunikační prostředky, senzory, alianční sítě a orgány státní správy. Bude se vyznačovat centrální správou a dohledem, bude garantovat kvalitu 86

poskytovaných služeb QoS (Quality of Service), podporu mobilních a vzdálených účastníků, podporu multicastingu a broadcastingu. Globální datová síť bude strukturálně tvořena optickou páteří (jádro sítě) s topologií nezávislou na současné ani budoucí dislokaci resortu MO. Ve své hraniční vrstvě zahrne připojení rozhodujících lokalit resortu, orgánů státní správy aj. Dále bude tvořena regionální přístupovou sítí s napojením na hraniční vrstvu jádra sítě optickými spoji. Metropolitní a lokální sítě budou napojeny optickými i metalickými spoji. Lokální sítě (LAN) v jednotlivých objektech budou budovány formou strukturované kabeláže. Ve specifikovaných uzlech budou zrealizovány brány pro přístup mobilních prostředků, satelitní komunikaci a připojení sítí v rámci státní správy, NATO a EU. Operačně taktické systémy velení a řízení (OTS VŘ) OTS VŘ bude zajišťovat automatizovanou podporu přípravy a vedení činnosti na operačním a taktickém stupni velení, v mírovém, krizovém a válečném stavu, v horizontální i vertikální rovině VŘ s vazbou na centrální stupeň. Pokryje místa velení, prostory činnosti, vybrané skupiny a jednotlivce, kteří budou vzájemně informačně propojeni a budou pracovat s jednotnými digitalizovanými daty v podobě grafických, textových a audio informací. Informace/data budou přenášeny pomocí komunikačního systému s přístupem do stacionární komunikační infrastruktury. OTS VŘ bude propojený on line s MO, obdobnými IS, senzory, prostředky působení aj. OTS VŘ bude zajišťovat informační podporu činnosti velitelů a štábů, zabezpečovat konektivitu a integraci informací od nižších stupňů velení až po operační úroveň. Zpřístupní aktuální údaje o situaci v reálném čase, údaje o stavu sil a 87

prostředků, systémů, jejich možnostech a dosažených výsledcích při činnosti. Tímto budou postupně realizovány kroky k dosažení větší integrace systémů v OTS VŘ na jednotlivých budovaných místech velení a řízení. OTS VŘ bude mít implementovány schopnosti výměny informací, bude zabezpečeno on-line propojení s informační infrastrukturou, IS NATO, senzory a prostředky působení. V oblasti integrace senzorových dat již bude zabezpečena implementace pasivních sledovacích systémů (PSS), dojde k zahájení postupné integrace a bude zaveden kryptograficky chráněný režim rozpoznávání vlastní-cizí (IFF). Pro zajištění bezpečnosti informací OTS VŘ se předpokládá vybudovat jedinou bezpečnostní doménu pro stupeň utajení. Bude specifikována množina standardizovaných rozhraní, které budou muset senzory i prostředky působení splňovat za účelem napojení do OTS VŘ. Dodržení požadovaného rozhraní bude nezbytné zabezpečit gestory v rámci nákupu a plánovaných modernizací. U zavedených prostředků, kde se modernizace nepředpokládá, toto řešit na bázi nového projektu, včetně alokace nákladů. Konkrétní typy standardizovaných rozhraní budou stanoveny gestorem OTS VŘ. PKS vytvoří přenosové prostředí poskytující hlasové spojení a služby pro datové přenosy založené na sadě protokolu IP a poskytne služby pro činnost OTS VŘ a zajistí vazbu na stacionární komunikační infrastrukturu. Zajistí ochranu proti odposlechu, odolnost vůči rušení, dostatečnou přenosovou kapacitu a interoperabilitu s dalšími komunikačními systémy. Analogové prostředky budou nahrazeny digitálními, budou použity výkonnější širokopásmové rádiové stanice. LAN míst velení a řízení budou budovány pomocí optických spojů.

7. SYSTÉM KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ NA ÚROVNI STÁTU A V PŮSOBNOSTI MINISTERSTVA OBRANY Použití armády v krizových situacích není jednoduchou záležitostí. Vyžaduje především dobrou koordinaci činnosti mezi resorty, která musí být právně a legislativně zajištěna. V žádném případě se nejedná pouze o problém armády nebo ostatních ozbrojených složek. Řešení krizových situací je záležitostí celonárodní. Za velký krok kupředu je možno považovat aktivní přístup vlády, která si uvědomuje vážnost situace, jež může nastat, a přijímá konkrétní rozhodnutí. V AČR byl vytvořen propracovaný systém krizového řízení, který zabezpečuje plánování nasazení a řízení vyčleněných sil a prostředků AČR pro řešení krizových situací na území České republiky. V praxi to představuje zajištění realizace opatření podle usnesení vlády k plnění asistenčních úkolů PČR, odstraňování následků povodní, ostraze důležitých objektů a plnění dalších opatření spojených s krizovými situacemi. Zkušenost z nasazení ozbrojených sil České republiky potvrdila nezastupitelnou roli armády při plnění úkolů eliminace nevojenských ohrožení, zejména účast při živelných pohromách nebo asistenční roli při zabezpečování jednání nejvyšších politických, vojenských a hospodářských orgánů. 7.1 Orgány krizového řízení na úrovni státu Vrcholovými orgány, které zastřešují v České republice problematiku krizového řízení jsou prezident České republiky, Parlament České republiky jako nejvyšší orgán 89

zákonodárné moci a Vláda České republiky jako nejvyšší orgán výkonné moci. Úkoly, které souvisejí s přípravou na vlastní řešení krizových situací, řeší pracovní orgány vlády. Jedná se o Bezpečnostní radu státu, Výbor pro zpravodajskou činnost, Výbor pro obranné plánování, Výbor pro civilní nouzové plánování, Výbor pro koordinaci zahraniční politiky a Ústřední krizový štáb.

Obr. 6.1 Orgány krizového řízení na úrovni státu 91

Prezident České republiky plní úkoly, které vyplývají z jeho funkce vrchního velitele ozbrojených sil. Parlament České republiky vyhlašuje na základě návrhu vlády České republiky stav ohrožení státu a válečný stav, rozhoduje o zrušení nouzového stavu, který vyhlásila vláda nebo územní správní orgány a vyslovuje souhlas s pobytem cizích vojsk na území České republiky a s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky. Vláda České republiky navrhuje parlamentu vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, na celém území nebo části území státu vyhlašuje nebo ruší nouzový stav, stanovuje, která lidská práva a svobody a v jakém rozsahu je možno k řešení krizové situace omezit a které povinnosti a v jakém rozsahu je možno k řešení dané krizové situace uložit. Řídí a koordinuje činnost ministerstev, ústředních a územních správních úřadů, které se podílejí na řešení krizové situace, nařizuje provedení nezbytných krizových, regulačních a dalších opatření k řešení krizové situace. Bezpečnostní rada státu funguje jako stálý pracovní orgán vlády České republiky pro záležitosti bezpečnostní problematiky. Členové Bezpečnostní rady státu jsou předseda a místopředsedové vlády a ministři zahraničních věcí, obrany, vnitra, průmyslu a obchodu, dopravy, zdravotnictví, informatiky a financí, předseda Správy státních hmotných rezerv a guvernér České národní banky. Prezident České republiky má právo zúčastňovat se zasedání. Náplní práce Bezpečnostní rady státu je koordinace a vyhodnocování problematiky bezpečnosti České republiky, příprava návrhů opatření k jejímu zajišťování pro vládu České republiky a koordinace zpracování krizových plánů. Po posouzení zásadních krizových opatření, která navrhuje Ústřední 92

krizový štáb a ministerstva, doporučuje vládě jejich realizaci. Stálými pracovními orgány Bezpečnostní rady státu jsou Výbor pro obranné plánování, Výbor pro civilní nouzové plánování, Výbor pro koordinaci zahraniční bezpečnostní politiky a Výbor pro zpravodajskou činnost. Ústřední krizový štáb je pracovním orgánem vlády České republiky k řešení krizových situací, zařazený do systému Bezpečnostní rady státu. Zabezpečuje operativní koordinaci, sledování a vyhodnocování stavu realizace opatření, která jsou přijímána vládou a ministerstvy k zamezení vzniku nebo řešení vzniklé krizové situace. V případě, že se jedná o krizovou situaci nevojenského charakteru, řídí činnost Ústředního krizového štábu ministr vnitra, jedná-li se o situaci vojenského charakteru, v čele stojí ministr obrany . 7.2.

Orgány krizového řízení na úrovni Ministerstva obrany

Přípravu rezortu Ministerstva obrany na řešení krizových situací řídí ministr obrany. Jeho pracovním orgánem pro koordinaci přípravy na řešení krizových situací je Sekce obranné politiky a strategie. Součástí sekce je Odbor strategického plánování, který je odborným pracovním orgánem Ministerstva obrany pro krizové plánování a řízení. Do přípravy k řešení krizových situací jsou zapojeny všechny součásti Ministerstva obrany. Za krizovou připravenost v rámci AČR odpovídá náčelník Generálního štábu AČR.

Obr. 6.2 Orgány krizového řízení na úrovni Ministerstva obrany

Pracovním orgánem ministra obrany pro zapojení rezortu obrany do řešení krizové situace je Krizový štáb Ministerstva obrany. Koordinuje činnost všech součástí Ministerstva obrany, spolupracuje s Ústředním krizovým štábem a navrhuje ministru obrany řešení krizové situace. Předsedou Krizového štábu Ministerstva obrany je náměstek ministra obrany, který současně zastupuje rezort obrany v Ústředním krizovém štábu. Členy Krizového štábu Ministerstva obrany jsou ostatní náměstci ministra obrany, náčelník Generálního štábu, jmenovaní ředitelé sekcí Ministerstva obrany a dalších určených součástí Ministerstva obrany. Činnost krizového štábu podporuje Společné operační centrum Ministerstva obrany, které je současně společným bodem rezortu Ministerstva obrany a České republiky pro informační vazby se situačním centrem NATO a s ostatními ministerstvy a správními úřady. Struktury orgánů krizového řízení na úrovni státu a rezortu Ministerstva obrany jsou plně funkční a jejich postavení je ověřováno v praxi především při cvičení orgánů krizového řízení v rámci České republiky i NATO. Při reálných krizových situacích jsou jednotlivé stupně orgánů krizového řízení aktivovány podle rozsahu krizové situace. Po přijetí novel zákonů o krizovém řízení a o IZS byl ukončen proces institucionalizace orgánů krizového řízení na všech úrovních státní správy a jsou vymezeny vzájemné vazby a působnosti; krizové řízení má tedy své místo v celkovém systému řízení.

Úloha Společného operačního centra Ministerstva obrany při krizovém řízení Společné operační centrum Ministerstva obrany je zařízení Ministerstva obrany, v jehož čele stojí zástupce náčelníka Generálního štábu – ředitel Společného Operačního centra Ministerstva obrany, který je přímo podřízen náčelníkovi Generálního štábu Ministerstva obrany Armády České publiky. Společné operační centrum je stálý prvek, který je řídícím orgánem v rezortu MO pro nasazení sil AČR v zahraničních operacích OSN, NATO, EU a OBSE včetně jejich národního řízení a pro nasazení a operační řízení vyčleněných sil a prostředků AČR v krizových situacích na území České republiky. Společné operační centrum je provázáno s jednotlivými orgány krizového řízení vrcholného managementu rezortu obrany a s mezirezortním pracovním orgánem vlády a bezpečnostní rady státu, což je Ústřední krizový štáb. Krizový štáb Ministerstva obrany je pracovním orgánem ministra obrany k zabezpečení úkolů vyplývajících z působnosti rezortu Ministerstva obrany při hrozbě vzniku a po vzniku krizové situace. Koordinuje prostřednictvím svých členů činnost organizačních útvarů Ministerstva obrany, kteří se účastní na přípravě na řešení a vlastním řešení krizových situací, a Společného operačního centra. V souladu s usnesením vlády České republiky č. 33 /1999 je Společné operační centrum určeno k podpoře činnosti Ústředního krizového štábu v případě, že Ústřední krizový štáb je řízen Ministrem obrany České republiky.

Obr. 6.3 Místo společného operačního centra v krizovém řízení

Společné operační centrum má na starosti logistickou, zdravotní a právní podporu sil AČR nasazených v zahraničních operacích a misích, finanční zabezpečení armádních sil a prostředků nasazených v zahraničních operacích a misích a plní funkci národní vládní autority. Společné operační centrum Ministerstva obrany může v současném uspořádání krizového řízení rezortu Ministerstva obrany sehrávat až čtyři role na dvou odlišných stupních řízení. Strategická úroveň: - ve prospěch krizového štábu, - v případě aktivace ve prospěch ústředního krizového štábu, tzn. v gesci ministerstva obrany, - v případě, že náčelník Generálního štábu AČR zřídí vojenský krizový štáb, bude společné operační centrum poskytovat podporu i tomuto štábu, pokud se jeho rozhodnutím nestane krizovým štábem Společné operační centrum samo. Operační úroveň: - ve prospěch náčelníka Generálního štábu ředitele Společného operačního centra Ministerstva obrany jako prostředek pro současné řízení operačního nasazení sil prostředků AČR i v zahraničních misích na podporu krizového řízení. K tomu má Společné operační centrum Ministerstva obrany možnost v závislosti na rozsahu a náročnosti situace operativně doplnit svoji nenaplněnou organizační strukturu (v běžném režimu) o odborníky z ostatních složek integrovaného Ministerstva obrany.

Obr. 6.4 Komunikace Společného operačního centra uvnitř i vně rezortu obrany

Společné operační centrum je propojeno a komunikuje s mnoha dalšími složkami v rámci rezortu obrany i mimo něj. V rámci rezortu to jsou složky, které tvoří ozbrojené síly České republiky (vojenská policie, vojenské zpravodajství) a další sekce integrovaného ministerstva obrany. Dále se jedná o vazby na národní středisko velení a řízení, skupinu rozvinutí, operačně taktické velení, jednotlivé mise, přímo podřízené útvary a zařízení. Mimo rezort je to ústřední krizový štáb, ministerstvo vnitra, ministerstvo zahraničních věcí a ostatní ústřední správní úřady. Do zahraničí je to v rámci NATO situační centrum, stálá delegace, vojenský výbor, národní představitelé v jednotlivých velitelstvích NATO a spojovací komunikační a informační prostředky a dále se jedná o spojení s orgány Evropské unie. Stálá směna Společného operačního centra Ministerstva obrany vede přehled o situaci v zájmových oblastech světa, v České republice a AČR. K tomu, aby v případě hrozby nebo vzniku krizové situace měl krizový štáb Ministerstva obrany a další prvky velení a řízení skupiny rozvinutí potřebné informace, dochází denně k součinnosti s následujícími orány a skupinami: - orgány NATO a Evropské unie (situační centrum stálá delegace, národní představitelé v jednotlivých velitelstvích NATO a s tím spojené výstupy z jednání NATO a Evropské unie), - mimo rezort obrany – ústřední správní úřady, především s ministerstvem vnitra a ministerstvem zahraničních věcí, - v rámci rezortu ministerstva obrany – vojenská policie, vojenské zpravodajství - v rámci AČR přijímá různá hlášení o situaci (mise, pozorovatelé, přímo podřízené útvary a zařízení),

100

Z těchto informací připravuje stálá směna Společného operačního centra každodenní briefing pro hlavní funkcionáře rezortu s přehledem o mezinárodní situaci, situaci v České republice a AČR, kde shrnuje události za uplynulých 24 hodin. 7.3 Krizové situace vojenského a nevojenského charakteru Z vojenského hlediska je možné rozdělit krizové situace na dvě základní kategorie: vojenského charakteru a nevojenského charakteru. Ministerstvo obrany je koordinujícím orgánem pro přípravu na řešení a pro vlastní řešení krizových situací vojenského charakteru, které vznikly v souvislosti s: - vnějším vojenským napadením státu, - rozsáhlou a závažnou diverzní činností spojenou se zjevnou přípravou agrese cizí moci, - plněním spojeneckých závazků v zahraničí, - násilnými akcemi subjektů cizí moci za použití vojenských sil proti chráněným zájmům státu, zpravidla jako reakce na zapojení České republiky do mezinárodních mírových a humanitárních misí nebo plnění spojeneckých závazků v zahraničí, - ohrožením základních hodnot demokracie, svobody, životů a zdraví občanů v jiných zemích takového rozsahu, že dojde k ohrožení bezpečnosti mezinárodního prostředí a nutnosti nasazení ozbrojených sil k provedení mezinárodní mírové operace, do které byly zapojeny mírové síly České republiky.

101

Síly a prostředky ministerstva obrany se podle zákona ve stanovených případech podílejí pod koordinací ministerstva vnitra na řešení situací nevojenského charakteru, které vznikly v souvislosti s: - ohrožením veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti České republiky velkého rozsahu, - ohrožením ekonomické bezpečnosti České republiky, - ohrožením základních hodnot demokracie, svobody, života a zdraví občanů v jiných zemích takového rozsahu, že je nutné a účelné za účasti České republiky okamžitě poskytnout mezinárodní humanitární a materiální pomoc, vyslat civilní humanitární pracovníky, nasadit zahraniční policejní nebo záchranné síly a prostředky, - jiným ohrožením zdraví a životů velkého počtu osob, majetku a životního prostředí velkého rozsahu, zejména v důsledku havárií a živelných pohrom. Nasazení armády při možných krizových situacích Podle usnesení vlády č. 1140 z 13.11.2002 a usnesení Bezpečnostní rady státu č. 128 z 13.7.2004 předložili v roce 2004 ministr vnitra a ministr obrany vládě České republiky materiál „Možné scénáře vývoje krizových situací vyžadujících nasazení součástí ozbrojených sil České republiky ve prospěch Policie České republiky nebo Integrovaného záchranného systému“. Výbor pro obranné plánování schválil návrh scénářů 27.5.2004 bez zásadních připomínek a vláda tento materiál na svém zasedání dne 8. září 2004 schválila usnesením č. 846 a uložila ministru vnitra, 102

ministru obrany, ministru zdravotnictví a ministru zemědělství rozpracovat údaje v předloženém materiálu ve svých krizových plánech a dohodách, a dále ministru obrany zpracovat potřebnou dokumentaci upřesňující úlohy součástí ozbrojených sil při přípravě a realizaci jejich nasazování za krizových situací. Šest scénářů krizové situace a jejich struktura Bylo předloženo celkem šest scénářů krizové situace pro plánování posílení PČR a IZS vojáky AČR. Každý scénář popisuje mimořádnou událost nebo krizovou situaci, kterou nelze zvládnout pouze silami a prostředky PČR při zajišťování vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku nebo složkami IZS při provádění záchranných a likvidačních prací, a proto její řešení vyžaduje rozsáhlé posílení především PČR silami a prostředky AČR. Jaké typy krizových situací scénáře obsahují: 1. Narušování zákonnosti velkého rozsahu (terorismus, velká kriminalita, ohrožení demokratických základů státu) 2. Migrační vlna velkého rozsahu 3. Povodně velkého rozsahu 4. Průmyslová havárie velkého rozsahu s rozsáhlým chemickým, biologickým nebo radiačním ohrožením 5. Rozsáhlé lesní požáry 6. Rozsáhlá epidemie osob a epizootie zvířat (pandemie, epizootie) Struktura scénářů Scénáře jsou zpracovány podle jednotné struktury:

103

obecná charakteristika a popis krizové situace nebo mimořádné události v návaznosti na typový plán Ministerstva vnitra stejného obsahu, způsob ohrožení, cíle a objekty ohrožení, příklady řešení spolupráce v minulosti při obdobné situaci vzniklé v České republice nebo v zahraničí z hlediska potřeby posilování ozbrojených bezpečnostních a záchranných sborů silami a prostředky AČR, základní činnost PČR (ozbrojených složek sborů) při řešení …uvedena krizová situace nebo mimořádná událost…s plánovaným posílením AČR, zmocnění k posilování PČR a způsob jejího zajištění, základní činnost IZS (záchranných složek) při řešení…uvedena krizová situace nebo mimořádná událost… s plánovaným posílením AČR, zmocnění k posilování IZS a způsob jeho zajištění, úkoly Ministerstva vnitra, PČR, HZS, Ministerstva obrany a AČR při posilování Policie České republiky a Integrovaného záchranného sytému (rozbor rozsahu a obsahu posílení vzhledem k předpokládanému plnění úkolů), obsah úkolů posilujících sil a prostředků od AČR, předpokládaný rozsah posilování, předpokládaný rozsah vyčleněných sil, plány pro zajištění sil AČR při mimořádné události ještě před vznikem krizové situace, předpokládaný rozsah vyčlenění prostředků, způsob zabezpečení posilování, úkoly odpovědnosti Ministerstva vnitra (PČR a HZS), 104

úkoly odpovědnosti Ministerstva obrany a AČR. Některé scénáře již obsahují předběžné stanovisko Generálního ředitelství HZS České republiky, které se týká dohody o plánované pomoci na vyžádání. Z hlediska činnosti při nepředvídatelném průběhu krizových situací při jednáních se zástupci Generálního štábu AČR došlo ke shodě, že nejhorší možnosti nelze popsat, a proto dalším hlediskem bude analýza maximálního možného využití AČR pro nejhorší katastrofy. Pro takový nečekaný průběh krizových situací nebo souběh několika krizových situací jako je např. živelná pohroma a vznik epidemie, zástupci AČR zpracovali rozvahu maximálního nasazení sil a prostředků AČR v delším časovém období včetně využití všech vhodných opatření k aktivaci záloh podle branného zákona. Příklad konkrétního scénáře – Průmyslová havárie velkého rozsahu s rozsáhlým chemickým, biologickým nebo radiačním ohrožením – je uveden v příloze číslo 2. 7.4 Scénáře použití AČR v nebojových operacích na území České republiky Živelné pohromy patří mezi nejaktuálnější bezpečnostní hrozby nevojenského charakteru. V důsledku globalizace se zvyšuje možnost dopadů nepředvídatelného vzniku a rychlého šíření nakažlivých smrtelných chorob. Pokud by nabyla taková epidemie charakteru pandemie, může hrozba dosáhnout až strategického charakteru. Pozornost je dále nutné věnovat možným rizikům plynoucím z různých jiných mimořádných událostí. Nelze vyloučit ani přímé teroristické útoky na civilní nebo vojenské cíle na území České republiky včetně možného použití prostředků s účinky hromadné destrukce. Živelné pohromy, 105

průmyslové a ekologické havárie, teroristické nebo jiné nežádoucí aktivity na území České republiky mohou mít natolik komplexní charakter a rozsáhlé důsledky, že k jejich odstranění nebudou stačit síly PČR, HZS České republiky a dalších složek zapojených do IZS. Na základě těchto bezpečnostních rizik bylo zpracováno sedm předběžných operačních plánů použití AČR: 1/ Živelné pohromy 2/ Havárie 3/ Nákaza 4/ Krize 5/ Narušitel 6/ Posílení PČR 7/ Výpadek Ad 1/ Předběžný operační plán Živelné pohromy je zpracován pro použití AČR při živelných pohromách velkého rozsahu (povodně, narušení hrází vodohospodářských děl a následné povodně, rozsáhlé lesní požáry, sněhová kalamita, zemětřesení, vichřice aj.) na celém území České republiky v součinnosti s ústředními správními úřady a IZS. Mezi hlavní úkoly AČR budou patřit záchranné a evakuační práce, odstraňování ekologických havárií, humanitární pomoc, ženijní práce, provádění monitorování a snímkování zasažených oblastí, hygienicko-epidemiologická opatření a plnění úkolů ve prospěch PČR a IZS. K dispozici budou záchranné prapory podle obvodů působnosti, skupiny k provádění trhacích a demoličních prací, skupina zabezpečující průchodnost a uvolňování komunikací a zřizování krátkých mostů, síly k výstavbě náhradních mostních provizorií, týmy k záchranným pracím na vodě, tým k provádění hygienicko-epidemiologických opatření 106

v prostorech zasažení, prostředky k provádění vzdušné přepravy, evakuace, vzdušného průzkumu a snímkování zasažené oblasti. Ad 2/ Předběžný operační plán Havárie – Průmyslové a ekologické havárie velkého rozsahu je zpracován k zabezpečení připravenosti AČR k nasazení sil a prostředků k záchranným pracím při vzniku průmyslových a ekologických havárií (jaderné elektrárny, podniky produkující toxické a radioaktivní látky a úložiště těchto látek) na celém území České republiky v součinnosti s ústředními správními úřady a IZS. K hlavním úkolům AČR bude patřit monitorování radiační a chemické situace z hlediska výskytu současných bojových otravných látek u osob, přepravní a jiné techniky a terénu, tzn. odběr a rychlá analýza vzorků, záchranné a evakuační práce, ženijní a trhací činnosti, odstraňování následků průmyslových a ekologických havárií, dekontaminace osob, přepravní a další techniky a plnění úkolů ve prospěch PČR a IZS. K pracím bude moci být využita síla s dopravní technikou, záchranný prapor v souladu s obvodem jeho působnosti, mobilní chirurgický tým, odborníci se specializací chemie, prostředky k provedení vzdušné přepravy, evakuace, záchraně, k provádění vzdušného průzkumu a snímkování v zasažené oblasti. Ad 3/ Předběžný operační plán Nákaza je zpracován k nasazení sil a prostředků AČR k záchranným pracím, při vzniku epidemií v oblasti biologické ochrany obyvatelstva a nákazách zvířat velkého rozsahu na celém území České republiky v součinnosti s ústředními správními úřady a IZS. AČR bude plnit úkoly v oblasti protinákazových opatření, 107

rychlé detekce vzniklé nákazy a izolace ohniska nákazy, evakuační a ženijní práce, humanitární pomoc, plnění úkolů ve prospěch PČR a IZS, provádění průzkumu, monitorování a snímkování zasažených oblastí a hygienicko-epidemiologická opatření. Pro provádění nezbytných činností budou nasazeny osoby s dopravní technikou k uzavření prostoru, záchranný prapor podle obvodu působnosti, speciální protiepidemický tým, prostředky k provedení vzdušné přepravy, evakuace, záchraně, k provádění vzdušného průzkumu a snímkování v zasažené oblasti, hospitalizační a izolační báze, stacionární mikrobiologická laboratoř vojenská a veterinární skupina. Ad4/ Předběžný operační plán Krize je zpracován řešení možné krizové situace na území České republiky spojené s případnými vojenskými operacemi koalice a s tím spojených úkolů plněných ve prospěch PČR, střežení vybraných vojenských objektů, objektů v civilním sektoru a zabezpečení jednotek AČR v zahraničí. Tento plán je zpracován jako varianty pro případy jakými jsou migrační vlny velkého rozsahu přes území České republiky, zhoršování situace v prostoru nasazení jednotek AČR v zahraničí, teroristické útoky na objekty zvláštní důležitosti a objekty AČR a narušení zákonnosti velkého rozsahu. Mezi hlavní úkoly AČR patří plnění úkolů v rámci NATINEADS a systému protivzdušné obrany, zvýšení ostrahy objektů s citlivým materiálem a objektů důležitých pro obranu státu a plnění úkolů ve prospěch PČR a IZS. Ad5/ Předběžný operační plán Narušitel je zpracován k řešení zabezpečení takového systému 108

protivzdušné obrany České republiky, který bude schopen zabránit nebo minimalizovat možnost teroristického útoku vedeného civilními letouny. K hlavním úkolům AČR patří včasné varování a trvalý přehled o vzdušné situaci, rychlá a včasná aktivace národního posilového systému protivzdušné obrany, analýza nejrizikovějších potenciálních cílů a podle toho rozmístění sil a prostředků systému protivzdušné obrany a provedení zachycení útočícího letounu, jeho interogace a sestřelení na rozkaz národní vládní autority. Ad 6/ Předběžný operační plán Posílení PČR je zpracován k plnění úkolů a k posílení pořádkové a ochranné služby PČR s důrazem na hlavní město Praha a průmyslová centra. Rozhodnutí o nasazení sil a prostředků bude provedeno na základě Nařízení vlády při stále zhoršující se bezpečnostní situaci na území České republiky. V plánu jsou specifikovány počty, technika a objekty ostrahy včetně počtů a časů k pohotovostním přesunům. Ad 7/ Předběžný operační plán Výpadek je zpracován ke splnění úkolů vyčleněnými silami a prostředky AČR ve prospěch rezortu průmyslu a obchodu v případě zhroucení energetické soustavy a zastavení dodávek elektrické energie na území České republiky. Plán vytváří předpoklady pro organizovanou a plánovitou činnost v rámci AČR a možné poskytnutí pomoci vyčleněnými silami a prostředky podle požadavků. Mezi hlavní úkoly AČR budou patřit ostraha a zabezpečení skladů a objektů s citlivým materiálem, střežení objektů důležitých pro obranu státu, plnění úkolů ve prospěch pořádkové a ochranné služby PČR a aktivace elektrocentrál podle požadavků. K plnění těchto úkolů 109

bude mít AČR k dispozici elektrocentrály nad 12kW, záchranné prapory podle obvodů působnosti a obsluhy elektrocentrál. Působnost celků ministerstva vnitra v oblasti krizového řízení – spolupráce s Ministerstvem obrany a AČR V souladu s nařízením ministra vnitra č. 64/2001 spadá u Ministerstva vnitra odpovědnost za oblast vnitřní bezpečnosti a krizového řízení a obranného plánování do působnosti prvního náměstka ministra vnitra, odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra, který vykonává podle § 9 krizového zákona funkci pracoviště krizového řízení, koordinaci příprav rezortu k obraně a celostátní koordinaci krizových opatření v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku ve spolupráci s Policií České republiky, oddělením zvláštních úkolů, situačním a informačním centrem Ministerstva vnitra, oddělením bezpečnostně právním a oddělením obecní policie, zbraní a dopravního inženýrství. Generální ředitelství HZS České republiky v rámci Ministerstva vnitra zabezpečuje vůči orgánům krizového řízení obecnou koordinační působnost Ministerstva vnitra podle §10 krizového zákona a zabezpečuje krizová opatření v oblasti záchranných a likvidačních prací, ochrany obyvatelstva a humanitární pomoci. Do poloviny 90 let probíhala spolupráce mezi Ministerstvem vnitra a obrany na jiném základě. Policie byla součástí ozbrojených sil České republiky, součástí Ministerstva vnitra byla vojska Ministerstva vnitra a rezort vnitra mohl vytvářet ze záloh AČR mobilizační doplněk Ministerstva vnitra. Pro plnění nevojenských úkolů bylo možno provádět výběr vhodných odborníků ze záloh 110

AČR, probíhala průběžná aktualizace výběru a organizoval se speciální výcvik záloh pro potřeby Ministerstva vnitra. Tento systém byl plánován pro zajištění činnosti Ministerstva vnitra za branné pohotovosti státu. Po roce 1989 došlo k přehodnocení celkové situace, politická rozhodnutí a snížení pravděpodobnosti vzniku válečného konfliktu vedly ke změně systému zajištění obrany a ochrany státního území, byly zrušeny Lidové milice a následně vojska Ministerstva vnitra. Kromě toho Rezoluce Rady Evropy č. 690/1979 v části deklarace o policii doporučuje nezahrnovat standardní bezpečnostní síly, které udržují vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek, mezi ozbrojené síly státu. Situace v současnosti Obrana státu spadá do gesce Ministerstva obrany, kde AČR je hlavním výkonným subjektem. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek náleží do gesce Ministerstva vnitra a hlavními výkonnými subjekty jsou PČR, ozbrojené bezpečnostní sbory a ozbrojené síly. Ochrana obyvatelstva při živelných pohromách a mimořádných událostech spadá rovněž do gesce Ministerstva vnitra. Hlavními výkonnými subjekty jsou v tomto případě HZS České republiky a další záchranné sbory a havarijní služby, zdravotnictví, veterináři, ozbrojené síly a další složky koordinované v IZS. Ochrana ekonomiky a plánování civilních zdrojů patří do gesce Správy státních hmotných rezerv a výkonnými subjekty jsou Správa státních hmotných rezerv, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo financí, Ministerstvo zemědělství a další hospodářské rezorty. V současné době je možné využít ozbrojené síly České republiky ve prospěch PČR nebo IZS na základě 111

Bezpečnostní strategie České republiky, zákona č. 238/1991 Sb., o Policii České republiky, zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky a zákona č. 239/2000 Sb., o Integrovaném záchranném systému. V minulých letech se několikrát prokázala nutnost a opodstatněnost spolupráce při řešení mimořádných a krizových situací z hlediska posílení ozbrojených a bezpečnostních a záchranných sborů silami a prostředky AČR. V roce 1997 bylo v období povodní v rámci záchranných, zabezpečovacích a následných prací krátkodobě nasazeno 19 000 profesionálních a dobrovolných hasičů s technikou, dlouhodobě bylo nasazeno téměř 6000 vojáků s technikou a k posílení policie k zajištění úkolů pořádkové a ochranné služby bylo zapojeno více jak 2000 vojáků. V průběhu povodní 2002 bylo nasazeno přibližně 24 000 hasičů, v rámci záchranných prací bylo denně zapojováno přibližně 4000 – 6000 příslušníků AČR s 800 kusy techniky, tzn. ženijní technika, plovoucí přepravní prostředky, terénní automobily, nákladní automobily, elektrocentrály, vrtulníky atd. Celkově bylo nasazeno 5000 příslušníků PČR a k zajištění úkolů pořádkové a ochranné služby na zaplaveném území bylo vyčleněno 120 vojáků AČR. Během konání výročního zasedání Rad guvernérů Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové banky v roce 2000 byla PČR posílena o 1600 vojáků, při konání Summitu NATO v roce 2002 bylo nasazeno 2 400 vojáků, aby se zamezilo vzniku krizové situace ohrožením veřejného pořádku. Po teroristických útocích v roce 2001 nabyla hrozba terorismu globálního charakteru a podle vývoje situace bylo vyžádáno až 2 500 vojáků k zabezpečení ochrany vybraných objektů a zajištění pořádkové služby. 112

Mezinárodní organizace pro řešení krizových situací Krizové situace se podle kategorizace OSN rozdělují na ty, které jsou způsobeny přírodními, technologickými a ekologickými živelnými pohromami, a na takzvané komplexní, které jsou zapříčiněny humanitární krizí v dané zemi, regionu nebo společnosti, kdy došlo vlivem vnitřního nebo vnějšího konfliktu k totálnímu nebo významnému rozkladu státních orgánů a institucí. Krizové řízení je nástrojem ke zvládání krizí. K tomu existují nástroje a postupy jak v jednotlivých státech, tak v bezpečnostních orgánech a organizacích mezinárodního společenství. V České republice má tomto směru vedoucí roli vláda a parlament, případně prezident republiky. Pokud se objeví potřeba vyslat jednotky k řešení krizových situací v zahraničí, může o této skutečnosti rozhodovat vláda, a to jen do určitého počtu osob a na určitou dobu, jinak pouze Parlament České republiky. Vzhledem k začlenění České republiky do OSN, NATO, EU a OBSE se vždy jedná o širší koaliční úsilí, které je předem koordinováno na diplomatické nebo mezivládní úrovni. K nejvýznamnějším mezinárodním organizacím pro řešení krizových situací je z hlediska bezpečnostní politiky České republiky možno zařadit OSN, NATO, EU, OBSE a jejich nástroje k řešení krizových situací. Činnost těchto organizací a jejich orgánů je detailněji rozebrána v příloze č. 3.

113

ZÁVĚR Při průzkumu veřejného mínění pod hlavičkou OSN, který byl proveden v nejvyspělejších zemích světa na konci devadesátých let minulého století, byla odpověď na otázku „Čeho se lidé nejvíce bojí?“ velice překvapivá. Lidé se nejvíce bojí živelných pohrom a velkých provozních havárií, protože je nemohou ovlivnit. Přírodní živly ohrožují obyvatele naší planety od samého počátku civilizace, dokážou nadělat obrovské škody a jejich rozsah nezávisí pouze na jejich intenzitě, ale i na koncentraci lidí, průmyslu a dopravy, rizikových technologií na postiženém území a samozřejmě na stupni připravenosti likvidovat jejich dopady. Statistikové vypočítali, že na celé zemi přijde každý stotisící člověk o život přírodní pohromou. I když je to méně než počet obětí rozvoje automobilismu – ročně přibližně 250 000, je to číslo znepokojující, protože přírodní pohromy udeří vždy najednou a naprosto neočekávaně: zpustoší území, zničí lidské životy, komunikace, majetek, obydlí a zdroje obživy. Po velké pohromě mohou následovat jako lavina další: protržení přehradních hrází, zavalení silnic a železnic, znečistění spodních vod, epidemie, stěhování obyvatel, uvolnění jedovatých látek, výpadky sítí – plyn, voda, elektřina… Lidská společnost je dnes zranitelnější, protože výrazně vzrostl počet obyvatel a byla vytvořena technická díla, která zvyšují zranitelnost konkrétních lokalit. Je třeba vzít v úvahu i celkově rostoucí informovanost, a tato skutečnost může vyvolávat i představu, že přírodních pohrom výrazně přibylo. Aby se lidstvo mohlo účinně bránit dopadům přírodních pohrom, musí pracovat na jejich poznání, na jejich predikci a na realizaci všech

114

prostředků, tzn. technických, organizačních a vzdělávacích, kterými lze jejich dopady zmírnit. Novou pohromou je terorismus, zejména kolektivní, který jako forma mezinárodního organizovaného zločinu se vyvíjel v celém minulém století. Je pokračováním nelegálního obchodu s drogami, zbraněmi, lidmi, korupcí a praním špinavých peněz. S postupující globalizací od poslední čtvrtiny dvacátého století narůstá četnost a brutalita teroristických útoků a vytvářejí se mohutné mezinárodní teroristické skupiny operující na všech kontinentech: jsou dokonale organizované, vybavené nejmodernějšími komunikačními a dopravními prostředky a mnohdy propojené se státními, policejními a podnikatelskými strukturami. Narůstá potřeba urychleně plnit požadavek všeobecné přípravy společnosti na řešení krizových situací. Jde o zvládnutí modelu krizového řízení, který je v interakci s modelem nouzového plánování. Návrhy je třeba zpracovávat ve variantách s ohledem na existující nejistoty, neurčitosti a na různé stochasticky nepředvídatelné okrajové podmínky. Základním požadavkem kladeným na systém krizového řízení je skutečnost, aby fungoval jak v režimu krizové připravenosti, tak i v režimu řešení krizové situace. Při přechodu z jednoho režimu od druhého pak musí být zajištěna kontinuita činností. Česká republika leží v místě, kde výskyt velkých pohrom ve střední Evropě je označován jako málo pravděpodobný, lze tedy předpokládat, že krizové situace vyvolá menší počet živelných pohrom a provozních havárií, nelze však opomenout hrozbu teroristických útoků. Období mezi ničivými povodněmi v roce 1997 a 2002 ukázalo, že je třeba prohlubovat aktivity v oblasti aplikace preventivních a zmírňujících opatření stejně jako 115

vzdělanost populace. Odezva na účinnost, kompatibilitu a funkčnost Integrovaného záchranného systému v roce 2002 byla pozitivní, v praxi se prověřila součinnost a flexibilita jednotlivých složek včetně nasazení sil a prostředků AČR. Dosud však není zcela kvalifikovaně propracovaný účinný systém odezvy státní správy, soukromých organizací a jednotlivých občanů. Některé kroky a jejich účinnost však můžeme prakticky posoudit a vyhodnotit až při další nouzové situaci, např. povodni nebo jiné pohromě. Cílem učebnice je ukázat možnosti využití AČR v Integrovaném záchranném systému, pochopit úlohu armády v širším kontextu, prezentovat nasazování sil a prostředků AČR a součinnost s IZS, charakterizovat orgány a systém krizového řízení na úrovni státu a Ministerstva obrany a seznámit se scénáři použití AČR v nebojových operacích na území České republiky. Pro další praktické využití učebnice jsou určeny přílohy včetně dvojjazyčného seznamu zkratek a vybraných termínů z oblasti krizového řízení.

116

Příloha číslo 1

Realizační dohoda o plánované pomoci na vyžádání při mimořádných situacích Vojenský záchranný útvar …. V 00.00.0000 Výtisk číslo : Č.j.0000-0000 Počet listů : 7 Přílohy neutajované : 4/4

REALIZAČNÍ DOHODA o plánované pomoci na vyžádání při mimořádných situacích a vzájemné výměně informací mezi Hasičským záchranným sborem …. kraje a Vojenským záchranným útvarem …. 117

Česká republika - Hasičský záchranný sbor ….kraje zastoupený ředitelem XXXXXXXXXXXX se sídlem v …., IČO XXXXXXXXXXXXX ( dále jen HZS ) a Česká republika – Ministerstvo obrany zastoupené velitelem Vojenského záchranného útvaru …. XXXXXXXXXXXXXXXXXXX se sídlem v …., IČO XXXXXXXXXXXXXX ( dále jen útvar ), se v souladu s ust. § 1 odst. 4 zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, zákonem č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů a § 15 písm. a) vyhl. č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému, § 16, 18 a 19 zákona č. 218/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, dohodli na způsobu, rozsahu, formě a termínu plnění pomoci při provádění záchranných a likvidačních prací při požárech, živelních pohromách a jiných mimořádných událostech a uzavírají

118

realizační dohodu o plánované pomoci na vyžádání při mimořádných situacích, vzájemné výměně informací a vzájemné spolupráci při vzniku živelných pohrom a velkých provozních havárií na teritoriu ….kraje. I. Pohromami se (v souladu se zákonem č. 219/1999 Sb. O ozbrojených silách, § 2, čl. 14) rozumějí zejména živelné pohromy, požáry, průmyslové a ekologické havárie, které ohrožují životy, zdraví, značné majetkové hodnoty nebo životní prostředí. Mimořádnou událostí (v souladu se zákonem č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, §2 písmeno b) se rozumí škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy a také havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžaduji provedení záchranných a likvidačních prací. II. Při vzniku mimořádné události podle čl.I v …..kraji vyžadují pomoc funkcionáři uvedení v „Příloze č.2“. Vyžádání k nasazení sil a prostředků útvaru s uvedením informací podle čl.III této realizační dohody provedou 119

prostřednictvím stálého operačního dozorčího …. na telefonních číslech: dle „Přílohy č.1“. Požadavky na VZÚ ….. následně zpracovat písemnou formou a zaslat na fax SOD …… viz „Příloha č.1“.

III. 1. Při vzniku mimořádné situace žadatel o poskytnutí plánované pomoci na vyžádání silami a prostředky útvaru uvede dostupné informace ( telefonicky ): -

název zastávané funkce, jméno a příjmení, telefonní číslo

místo, čas vzniku a charakter mimořádné situace

požadované prostředky, charakter předpokládané činnosti sil a prostředků z útvaru při likvidaci následků

místo styku, čas a kdo bude v místě styku jednotky útvaru očekávat

kontaktní spojení (způsob spojení) na velitele zásahu v lokalitě havárie pověřeného řízením prací při odstraňování následků mimořádné události, nebo odpovědného funkcionáře IZS pověřeného koordinací činnosti nasazovaných složek k likvidaci havárie (případně operační a informační středisko IZS).

120

2. Vyžadující nese plnou odpovědnost za iniciování vyslání jednotek útvaru do prostoru nasazení k záchranné činnosti. IV. 1. Požadavek na nasazení sil a prostředků útvaru bude realizován následujícím postupem : -

stálý operační dozorčí útvaru zpětně ověří správnost informace o vyžádání jednotek útvaru na dohodnutých telefonních číslech v „Příloze č.2“, po ověření správnosti požadavku zabezpečí SOD útvaru vyslání záchranné skupiny do místa styku ve stanovených časových normách a zpohotovění dalších požadovaných prostředků.

2. Nasazení záchranného a vyprošťovacího odřadu bude provedeno na základě zhodnocení konkrétní situace v místě nasazení velitelem záchranné skupiny po dohovoru s velitelem zásahu. 3. Případné nasazení celého záchranného útvaru bude provedeno po posouzení situace v lokalitě havárie velitelem záchranného útvaru.

4. Nasazeným silám a prostředkům útvaru po dobu zásahu velí organický velitel nasazené jednotky. 5. V případě dlouhodobého nasazení sil a prostředků útvaru bude řešena odpovědnými pracovníky ( podle 121

územní působnosti ) pomoc při zajištění ubytování, stravování, rozvinutí logistiky útvaru a další logistické podpory tak, jak bude vyžadovat konkrétní situace.

V. K zabezpečení základních životních potřeb postiženému obyvatelstvu v lokalitě havárie (pohromy), může dle požadavku kompetentních osob vybudovat …..materiální základnu humanitární pomoci s kapacitou pro 450 osob (ubytování, nezbytné ošacení, příprava a výdej stravy). VI. V případě vzniku rozsáhlých havárií, kdy budou jednotky útvaru nasazeny k záchranným pracím na území jiného kraje a velitel útvaru nebude mít další volné síly a prostředky k dispozici, žádá o poskytnutí pomoci součásti dalších základen nebo AČR hejtman kraje prostřednictvím velitele 15.ženijní záchranné brigády BECHYNĚ, NGŠ AČR (ministra obrany ČR) nebo krizových štábů AČR. VII. V případě řešení škod vzniklých v souvislosti se záchrannými a likvidačními pracemi postupovat ve

122

smyslu § 30 zákona č. 239/2000 Sb. a § 43 zákona č. 219/1999 Sb..

VIII. Případné spory vzniklé při plnění této smlouvy řeší ministr vnitra a ministr obrany nebo osoby jimi zmocněné. IX. 1. S obsahem realizační dohody budou seznámeni určení příslušníci HZS ….. kraje a určení příslušníci útvaru. 2. Obě strany se budou při změnách údajů o spojení, nebo jiných zásadních změnách neprodleně informovat cestou OPIS Pardubického kraje „Příloha č.3, bod 2“ a cestou velitele útvaru „Příloha č.1, bod 2“ ( v mimořádné situaci cestou SOD ).

X. Při tvorbě a změnách poplachového plánu IZS pro území ….. kraje a havarijního plánu, kde se předpokládá využití sil a prostředků útvaru, bude prováděna za účasti představitele útvaru (posouzena představitelem útvaru).

123

V případě hrozícího nebezpečí vzniku havárie (pohromy) na území kraje, informuje operační a informační středisko IZS SOD VZÚ ….. o situaci (stupně povodňové aktivity apod.). Na základě požadavku a podle potřeby obou smluvních stran budou po vzájemném dohovoru: -

plánovány a prováděny společné součinnostní akce za účelem sladění činnosti pro případ likvidace havárií. - vyměňovány dokumenty a předpisy pro výcvik v odborné přípravě - informovány smluvní strany o získaných zkušenostech z mezinárodních seminářů a porad týkajících se IZS - využívány učebně a prostory útvaru Operační a informační středisko IZS bude v případě zásahu sil a prostředků útvaru na území kraje ve prospěch těchto nasazených jednotek zabezpečovat a provádět: -

doplnění nasazených jednotek útvaru prostředky pro spojení užívaných v místě zásahu doprovod (policejní) zásahových jednotek útvaru z určeného místa styku do prostoru havárie v případě nutnosti jiná opatření (dle dohovoru)

Pro potřeby přípravy jednotek útvaru k poskytnutí plánované pomoci na vyžádání na území kraje zabezpečí HZS (podle Vyhlášky č. 328/2001 Sb., §19 124

a § 25) zpracování a dodáni těchto materiálů a dokumentace veliteli útvaru: -

výpisy z poplachového plánu IZS a havarijního plánu (opatření týkající se zasazení útvaru, způsob použití, plánované síly a prostředky), analýzu rizik na území kraje (textová část), přehled rozmístnění státních institucí, orgánů samosprávy, prvků IZS apod. na území kraje údaje pro součinnostní spojení s orgány a institucemi kraje přehled objektů, v nichž jsou skladovány nebezpečné látky (textová část)

Velitel útvaru dodá pro potřeby HZS a příslušného OPIS IZS tyto poklady: -

údaje pro součinnostní spojení s funkcionáři útvaru přehled sil a prostředků útvaru, určených k poskytnutí plánované pomoci na vyžádání a jejich možnosti přehled časových norem pro použití sil a prostředků útvaru „Příloha č.4“.

Smluvní strany budou průběžně aktualizovat podkladové materiály a 1x ročně bude k termínu 1.4. prováděno sladění a porovnání dokumentace. XI. Tato realizační dohoda se uzavírá na dobu neurčitou a nabývá účinnosti po jejím podepsáni představiteli obou smluvních stran dnem …… a bude na základě vzniklých 125

změn průběžně doplňována či upravována po dohodě obou smluvních stran číslovanými písemnými dodatky.

XII. Dohoda může být vypovězena písemně jednou ze smluvních stran s tříměsíční výpovědní lhůtou, přičemž výpovědní lhůta se počítá od prvního dne následujícího měsíce v němž byla výpověď druhé straně doručena.

126

V ….. dne 00.00.0000 XXXXXXXXXXXXXXXXXXXX ředitel HZS ….. kraje

V ….. dne 00.00.0000 XXXXXXXXXXXXXXXXXXXX velitel VZÚ ………

127

Přílohy:

příloha č. 1 - Adresář kontaktních míst VZÚ…. pro vyžadování pomoci, příloha č. 2 - Funkcionáři oprávnění vyžádat síly a prostředky VZÚ …., příloha č. 3 - Adresář operačního a informačního střediska HZS …. kraje, příloha č. 4 - Seznam sil a prostředků VZÚ …….. určených pro pomoc v rámci integrovaného záchranného systému.

Vyhotoveno ve 4 výtiscích Výtisk č. 1-2 : HZS …. kraje Výtisk č. 3-4 : VZÚ ……

128

Příloha č. 1

Adresář kontaktních míst VZÚ …. pro vyžadování pomoci 1. Spojení na SOD a určené funkcionáře VZÚ ……. Funkce Velitel

Jméno a příjmení

Telefonické spojení XXXXXXXXXXXXX Telefon: 0000000000 XXX

0000000000 Mobil: 0000000000 Zástupce velitele XXXXXXXXXXXXX Telefon: 0000000000 XXX Mobil: 0000000000 Náčelník štábu XXXXXXXXXXXXX Telefon: 0000000000 XXX Mobil: 0000000000 SOD Telefon: 0000000000 0000000000 Mobil: 0000000000 Fax: 0000000000 129

2. Obě strany se při změnách údajů o spojení nebo jiných zásadních změnách budou neprodleně informovat prostřednictvím určených funkcionářů a pracovišť: •

na VZÚ ….. cestou velitele útvaru ) Velitel: XXXXXXXXXXXXXXXX ) Telefon: 00000000000000 ) Mobil: 00000000000000 ) Fax: 00000000000000

130

Příloha č. 2

Funkcionáři oprávnění vyžádat síly a prostředky VZÚ ….. 1. Funkcionáři oprávnění vyžádat prostředky VZÚ …. pro ….. kraj Funkce

Jméno a příjmení

Telefonické spojení

Mobil

Ředitel XXXXXXXXX 000000000 000000 HZS XXX 00 00 ….. kraje

síly

Fax

0000000 00

Poznámka (informace pro ředitele HZS ….. kraje a velitele VZÚ ….): V případě vyžádání pomoci hejtmanem ….. kraje nebo jeho zástupcem, bude provedeno ověření vyžádání zásahu u ředitele HZS …… kraje.

131

Příloha č. 3

Adresář operačního a informačního střediska HZS ….. kraje 1. Informace o údajích v rozsahu vymezeném realizační dohodou budou předávány: • na HZS cestou OPIS HZS ….. kraje ) Sídlo: …….. ) Telefon: ……… ) Fax: …….. ) E-mail: opis@...........izscr.cz

2. Obě strany se při změnách údajů o spojení nebo jiných zásadních změnách budou neprodleně informovat prostřednictvím určených funkcionářů a pracovišť: •

na HZS cestou OPIS HZS ….. kraje ) ředitel: XXXXXXXXXXXXX ) Telefon: 000000000000000000 ) Fax: 000000000000000000

132

Příloha č. 4

Seznam sil a prostředků VZÚ …… určených pro pomoc v rámci integrovaného záchranného systému Název: Sídlo: IČO: Statutární zástupce:

Vojenský záchranný útvar …… …………. 0000000000000000000 Velitel: XXXXXXXXXXXXX 000000000000000

tel.:

Mimořádné události, při nichž bude pomoc realizována - záplavy a povodně - sněhová kalamita - vichřice - únik toxických látek

Charakter a rozsah poskytované pomoci - radiační a chemický průzkum terénu - likvidace chemických a ropných úniků a jejich následků - likvidace požárů a jejich následků - záchrana osob při živelných pohromách - vyprošťovací a záchranné práce na hmotném majetku

133

Síly a prostředky určené k pomoci

- záchranná skupina do 60 minut - záchranný a vyprošťovací odřad do 240 minut - záchranný odřad dekontaminace do 240 minut - síly VZÚ ….. do 24 hodin Útvar je schopny začlenit do IZS ……kraje do 70 osob a technikou do 30 kusů: Posádka: 6.1.1.1.1.1.1 …… ks automobilní jeřáb X ks automobil vyprošťovací X ks T-815 valník X ks UDS 110/214 X ks T-815 S3 X ks T- 148 CAS 32 X ks PV3S ARS X ks T-815 PH X ks požární tank SPOT vyprošťovací tank VT-72 X ks X ks buldozer DZ-109/110 kolový nakladač KN-251 X ks X ks EC 60 kW Materiální základna humanitární pomoci Vojenského záchranného útvaru ….

Způsob povolání sil a prostředků Cestou OPIS dle realizační dohody.

Odpovědnost za vyslání Záchranná skupina Větší jednotka ZVO,ZVD

- SOD VZÚ …. - velitel VZÚ …. 134

Příloha číslo 2

Scénář pro typ krizové situace „Průmyslová havárie velkého rozsahu s rozsáhlým chemickým, biologickým nebo radiačním ohrožením“

Scénář č. 4 krizové situace pro plánování posílení Policie České republiky a integrovaného záchranného systému vojáky AČR Úvodní teze: tento scénář popisuje mimořádnou událost nebo krizovou situaci, kterou nelze zvládnout pouze silami a prostředky Policie České republiky (dále jen „Policie ČR) - pří zajišťování vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku nebo složkami integrovaného záchranného systému (dále jen „IZS - při provádění záchranných a likvidačních pracích a proto její řešení vyžaduje rozsáhlé posílení Policie ČR a IZS silami a prostředky Armády České republiky (dále jen „Armády ČR). Předběžné stanovisko GŘ HZS ČR: Síly a prostředky Armády ČR pro IZS jsou již vyčleněny dohodou o plánované pomoci na vyžádání mezi MV-GŘ HZS ČR a MO -GŠ Armády ČR.

135

Typ krizové situace: Průmyslová havárie velkého rozsahu s rozsáhlým chemickým, biologickým nebo radiačním ohrožením ___________________________________________________ 1. Obecná charakteristika a popis krizové situace (KS) nebo mimořádné události (MU) - v návaznosti na typový plán MV stejného obsahu 1.1. Způsob ohrožení • technologické havárie v podnicích pracujících s nebezpečnými látkami (škodlivinami) - havárie zásobníků chemických látek, úniky z nádrží, prasklé potrubí u energovodů atd., • havárie v tuzemských nebo nejbližších zahraničních jaderných elektrárnách a v dalších zařízeních pracujících s radioaktivními materiály, • nehody při přepravách nebezpečných věcí spojené s rozsáhlým únikem chemických, biologických nebo radioaktivních látek, • technologické havárie v podnicích pracujících s nebezpečnými biologickými látkami, 1.2. Cíle a objekty ohrožení Mezi možné nejpravděpodobnější negativními faktory havárie lze uvést: • šíření oblaku nebezpečné chemické, biologické nebo radioaktivní látky, • ohrožení života, zdraví, majetku a životního prostředí v důsledku zamoření, • v návaznosti na únik nebezpečných biologických látek možnost rozšíření infekčních nemocí,

136

• •

kriminální činnost na vyklizeném území - snaha o rabování a ničení majetku, zajišťování nouzových služeb pro velké množství evakuovaných osob veřejným sektorem může vést k místnímu přetížení kritické infrastruktury,

2. Příklady řešení a spolupráce v minulosti při obdobné situaci vzniklé v ČR nebo v zahraničí z hlediska potřeby posilování ozbrojených bezpečnostních a záchranných sborů silami a prostředky Armády ČR • krizová situace tohoto typu včetně potřeb pro její řešení je zabezpečována v návaznosti na zpracovanou dokumentaci havarijního plánování zejména podle zákona č. 353/1999 Sb., ve znění zákona č. 82/2004 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., ve znění zákona č. 13/2002 Sb. a navazujících předpisů, • účast Armády ČR na posílení záchranných a likvidačních prací v rámci IZS (monitorování, odmořování, dezaktivace, ošetření, apod.) a služby pořádkové policie je již částečně zabezpečena cestou nařízení vlády (např. č. 13/2004) a uzavřenou dohodou o plánované pomoci na vyžádání mezi MV-GŘ HZS ČR a MO-GŠ Armády ČR, • pokud by nastala velmi vážná krizová situace (jako bylo v zahraničí například Seveso, Bhópál, Černobyl apod.), při kterých bylo obětí řádově až několik tisíc osob, musela by Armáda ČR posilovat IZS a složky Policie ČR ve větším rozsahu, než určují stávající nařízení vlády a dohody. 137

3. Základní činnost Policie ČR (ozbrojených bezpečnostních složek sborů) při řešení průmyslové havárie velkého rozsahu s rozsáhlým chemickým, biologickým nebo radiačním ohrožením s plánovaným posílením Armádou ČR • uzávěra postiženého území a omezení přístupu osob a vozidel do postiženého území, zvýšený výkon hlídkové a obchůzkové služby k ochraně veřejného pořádku, bezpečnosti osob a majetku, • podíl na zvýšené ostraze objektů a provozů s nebezpečnými látkami a objektů kritické infrastruktury, • nařízení omezení pohybu v určených lokalitách, • zvýšený dohled na bezpečnost a plynulost silničního provozu s cílem neblokovat přístupové a odvozové trasy, uzavření určených úseků a provádění odklonu dopravy, omezení dopravy (průjezdu) specifických (ostatních) silničních vozidel, • dohled na veřejný pořádek a bezpečnost při evakuaci osob a v místech náhradního ubytování (zejména ochrana života, zdraví a majetku), • zabezpečení opuštěných, vyklizených prostor a ochrana majetku pořádkovými silami Policie ČR, • doprovod civilních vozidel a speciálních vozidel k místu zásahu, zabezpečení příjezdových a odjezdových tras pro zasahující jednotky a odvoz raněných, • zajistit veřejný pořádek a bezpečnost v místech ohrožení a na teritoriu provádění záchranných a likvidačních prací,

138

•

podíl na zabezpečení zásobování potravinami a vodou, sociální služby.

4. Zmocnění k posilování Policie ČR a způsob jeho zajištění V návaznosti na přijímání bezpečnostních preventivních opatření orgány krizového řízení ČR jako reakce na možná ohrožení je nutné zabezpečit ochranu veřejného pořádku a bezpečnosti ve značně větším rozsahu, než se provádí v rámci běžné činnosti Policie ČR. Zvýšené nároky na zajištění této ochrany není Policie ČR schopna zabezpečit vlastními silami a prostředky. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR a podle § 50a zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR vláda stanoví použití vojáků Armády ČR a způsob jejich povolání k plnění úkolů Policie ČR a stanoví počty vojáků potřebných k plnění uvedených činností. Podle těchto zákonů lze Armádu ČR použít k plnění úkolů Policie ČR při zajišťování ochrany státních hranic, nebo k plnění úkolů služby pořádkové policie nebo ochranné služby, pokud síly a prostředky Policie ČR nebudou dostatečné k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti. Policie ČR je připravena do ohrožených míst vyslat posily. Aby nebyla ohrožena ostatní činnost Policie ČR a zároveň nepřetržité plnění úkolů uvedených v bodě 3., je nutné posílit jak výkon mimořádné služby, tak i za vyslané policejní posily zajistit adekvátní náhradu. Na základě těchto skutečností pak MV navrhuje vydat nařízení vlády o povolání vojáků Armády ČR k plnění úkolů Policie ČR na nezbytně nutnou dobu. MV navrhuje 139

vyhlásit tímto nařízením vlády k zajišťování vnitřního pořádku a vojenskou techniku.

možnost využít bezpečnosti též

5. Základní činnost IZS (záchranných složek) při řešení průmyslové havárie velkého rozsahu s rozsáhlým chemickým, biologickým nebo radiačním ohrožením s plánovaným posílením Armádou ČR • nasazení složek IZS je plánováno jako podpora činnosti bezpečnostních sil a pro provádění záchranných a likvidačních prací v místech, kde došlo k ohrožení majetku, životního prostředí, života nebo zdraví vlivem rozsáhlého úniku chemické, biologické nebo radioaktivní látky (ošetření, monitoring území, evakuace, odmoření, odstranění nebezpečných látek atd.), • posílení (pomoc) od Armády ČR bude vyžádáno pouze v případě velkého rozsahu mimořádné události v souvislosti s realizací bezpečnostních opatření (pomoc silami a prostředky Armády ČR bude vyžádána podle potřeby, v souladu s uzavřenou dohodou o plánované pomoci na vyžádání mezi MV-GŘ HZS ČR a GŠ Armády ČR, v prvním pořadí se plánuje použití 6 záchranných praporů Armády ČR) • úkoly jsou dále konkretizovány ve vnějších havarijních plánech zpracovaných na základě zákona č. 353/1999 Sb. ve znění zákona č. 82/2004 Sb. a zákona č. 18/1997 Sb. ve znění zákona č. 13/2002 Sb. a podpořeny dohodami mezi příslušnými stupni velení Armády ČR, krajskými úřady a HZS krajů.

140

6. Zmocnění k posilování IZS a způsob jeho zajištění V návaznosti na přijímání opatření k ochraně obyvatelstva orgány krizového řízení ČR je nutné zabezpečit provádění záchranných a likvidačních prací složkami IZS standardním způsobem, v souladu s poplachovým plánem IZS a postupným zapojováním vyčleněných sil a prostředků Armády ČR. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR vláda stanoví použití vojáků Armády ČR a způsob jejich povolání k plnění úkolů IZS a stanoví počty vojáků potřebných k plnění uvedených činností. Podle § 14 až 19 a § 23 a 24 zákona č. 219/1999 Sb. lze Armádu ČR použít k záchranným pracím a humanitární činnosti při pohromách nebo při jiných závažných situacích ohrožujících životy, zdraví, značné majetkové hodnoty nebo životní prostředí a dále k provádění záchranných a likvidačních prací jako složku IZS podle zákona č. 239/2000 Sb. Toto obecně platné ustanovení zákona č. 219/1999 Sb. je zpřesněno dohodou o plánované pomoci na vyžádání, uzavřenou mezi MV-GŘ HZS ČR a GŠ Armády ČR. Účast sil a prostředků Armády ČR je stanovena vnějším havarijním plánem a počty jsou stanoveny podle velikosti zóny ohrožení. Obecně lze konstatovat, že pro JE Dukovany a JE Temelín jsou již předurčeny dle nařízení vlády č. 13/2004 Sb. síly a prostředky Armády ČR, u chemických objektů bude řešeno podle konkrétní situace v rámci zpracování vnějších havarijních plánů podle zákona č. 353/1999 Sb., ve znění zákona č. 82/2004 Sb.

141

7. Úkoly MV, Policie ČR, HZS ČR, MO a Armády ČR při posilování Policie ČR a IZS (rozbor rozsahu a obsahu posílení vzhledem k předpokládanému plnění úkolů Podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, lze použít Armádu ČR k plnění úkolů Policie ČR uvedených v bodě 3. a úkolů IZS uvedených v bodě 5. Obsah úkolů posilujících sil a prostředků od Armády ČR pro IZS řeší dohoda o plánované pomoci na vyžádání, předem vyčleněné síly a prostředky Armády jsou definovány v Ústředním poplachovém plánu IZS č.j. PO 3344/IZS-2003. 7.1 Obsah úkolů posilujících sil a prostředků od Armády ČR Ministerstvo vnitra po dohodě s Armádou ČR (MO) uvede v návrhu nařízení vlády k povolání vojáků Armády ČR k plnění úkolů IZS (HZS ČR) a Policie ČR obsah činnosti, které budou vojáci vykonávat pro IZS a Policii ČR zejména pro provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva a posílení služby pořádkové policie. 7.2 Předpokládaný rozsah posilování V návaznosti na plánované (požadované) povolání vojáků Armády ČR k plnění úkolů ve prospěch IZS připraví Armáda ČR s MV v rámci krizového plánování operační plán a časový harmonogram nasazování vojáků, ve kterém budou stanoveny: • počty vojáků a časy jejich nasazení, • příjmová místa Policie ČR, • určení zaměření úkolů které budou vojáci plnit (např.: monitorování situace, dekontaminace, úkoly 142

• •

ve prospěch pořádkové služby Policie ČR ve vojenském stejnokroji s označením ”POLICIE” ve smíšených hlídkách pod velením policisty, úkoly k zabezpečení opatření ochrany obyvatelstva, atd.), vybavení posilujících vojáků, logistické předpoklady zajištění úkolů - vybavení automobilní technikou, ochrannými prostředky, apod.

7.2.1 Předpokládaný rozsah vyčlenění sil 7.2.1.1 Plány pro zajištění sil Armády ČR při mimořádné události ještě před vznikem krizové situace Plánované vyčlenění 1200 vojáků Armády ČR pro provádění záchranných prací (pro IZS) ještě před vyhlášením krizových stavů řeší dohoda o plánované pomoci na vyžádání mezi MV-GŘ HZS ČR a GŠ Armády ČR. Plánované vyčlenění 700 vojáků Armády ČR k posílení Policie ČR při případných radiačních haváriích na jaderných elektrárnách Dukovany a Temelín je dáno nařízením vlády č. 13/2004 Sb. Postup nasazení posil v případě těchto mimořádných radiačních událostí je řešen ve vnějším havarijním plánu pro JE Dukovany a JE Temelín. Zpracovávané vnější havarijní plány pro chemické objekty podle zákona č. 353/1999 Sb., ve znění zákona č. 82/2004 Sb. konkrétně řeší potřeby sil a prostředků. 7.2.2 Předpokládaný rozsah vyčlenění prostředků Rozsah vyčleněných prostředků Armády ČR řeší dohoda o plánované pomoci na vyžádání mezi MV-GŘ HZS ČR a GŠ Armády ČR. Zabezpečení prostředků od Armády ČR v případě radiační mimořádné události na jaderných 143

elektrárnách je řešeno ve vnějším havarijním plánu pro JE Dukovany a JE Temelín. Případně posílení prostředky Armády ČR v případě chemických havárií je zabezpečováno ve vnějších havarijních plánech pro chemický objekt podle zákona č. 353/1999 Sb., ve znění zákona č. 82/2004 Sb. 7.3 Způsob zabezpečení posilování V rámci zajištění systému přípravy povolání vojáků Armády ČR k plnění úkolů IZS a Policie ČR resorty vnitra (Policie ČR a HZS ČR) a obrany (Armáda ČR) projednají postupy ke stanovení pravidel provádění posilování a uzavřou příslušné konkretizační dohody k tomuto úkolu. K plnění úkolů IZS, respektive pro potřebu HZS ČR je uzavřena dohoda o plánované pomoci na vyžádání (podle zákona č. 239/2000 Sb.) a pro potřebu Armády ČR je tato dohoda konkretizována Směrnicí k nasazování sil a prostředků Armády ČR při mimořádných událostech. Podle okolností dané krizové situace a rozsahu posilování mohou být připravovány a realizovány následující činnosti: 7.3.1 Úkoly v odpovědnosti MV ( Policie ČR a HZS ČR) • zajistí zpracování (úpravu, doplnění, novelizaci) dohod, plánů a interních aktů řízení k realizaci posílení, • stanoví systém vyrozumění k realizaci nařízení vlády prostřednictvím určených operačních center MO nebo Armády ČR (k upřesnění požadavků na posílení), • zabezpečí lektory k proškolení (průběžně forma školení a instruktáží, včetně zapojení do praktických cvičení), 144

• • • •

•

zajistí přidělování vojáků k velitelům hlídek z řad policistů, kteří je seznámí s konkrétními úkoly a místem činnosti, vybaví nasazené posily Armády ČR prostředky používané policisty (např. spojovací technikou, ochrannými maskami atd.) umožnění Armádě ČR výkon dohledu nad podmínkami zabezpečení a nad chováním vojáků v době mimo jejich výkon služby, podílí se na zabezpečení ubytování, odpočinku a stravování pro vyčleněné vojáky za úhradu Armádou ČR, pokud součinnostní ujednání nestanoví jinak (po dohodě s vojenskými útvary), podílí se na zabezpečení doplňování dohodnuté vojenské techniky pohonnými hmotami pro plnění úkolů Policie ČR (po dohodě s vojenskými útvary).

7.3.2 Úkoly v odpovědnosti MO a Armády ČR (úkoly jsou řešeny samostatně – viz předchozí ustanovení) • zabezpečí přijímání a ověřování vyrozumění od MV (Policie ČR, HZS ČR) o požadavku na zajištění posílení, • podílí se na zpracování dohod, plánů a interních aktů řízení k realizaci posílení Policie ČR včetně předurčení vojenské techniky a dalších prostředků, • provádí logistické zabezpečení vyslaných sil (po dohodě s Policií ČR, HZS, správními úřady), • organizuje školení a odbornou přípravu pro vojáky předurčené k posílení, • zabezpečí určování a vyslání vyčleněných vojáků do posílení (směn), jejich vybavení vojenským 145

• • • •

•

materiálem a přepravu na předem dohodnutá příjmová místa, zajistí provoz dohodnuté vyčleňované vojenské techniky takovým způsobem, aby mohla být provozována nepřetržitě po dobu opatření, vytvoří pro vyčleněné vojáky v době mimo jejich výkon (nasazení) vlastní systém řízení, zabezpečí pro vyčleněné vojáky finanční náležitosti a náhrady škod podle právních předpisů a interních normativních aktů MO, zabezpečí v návaznosti na možnosti Armády ČR pro všechny vyslané vojáky bezplatné ubytování, odpočinek, zdravotnickou péči a stravování ve vojenských objektech, zabezpečí v návaznosti na možnosti Armády ČR doplňování dohodnuté vojenské techniky pohonnými hmotami pro plnění úkolů služby a přepravu vyčleněných vojáků.

146

Příloha číslo 3

Významné mezinárodní organizace pro řešení krizových situací z hlediska bezpečnostní politiky České republiky OSN Organizace spojených národů (OSN) je nejvyšší mezinárodní autoritou pro řešení krizí a konfliktů mezi státy nebo znepřátelenými stranami a pro odstraňování jejich následků. Hlavní principy, které se týkají řešení krizí, jsou formulovány v Chartě OSN. Nejdůležitějším orgánem krizového řízení OSN je Rada bezpečnosti, která má 15 členů, z toho 5 stálých, a k přijetí každé rezoluce je nutný souhlas nejméně 9 členů, včetně všech stálých. Na základě rezoluce č. 1373 z 28.9. 2001 byla kompetence Rady bezpečnosti rozšířena i o funkci protiteroristického výboru (CTC – Counter-Terrorism Committee) se zvláštním statutem, který je zaměřen na boj proti mezinárodnímu terorismu. CTC monitoruje implementaci rezoluce všemi státy a usiluje o zvýšení schopnosti států bojovat s terorismem. Není sankční výborem a nevytváří seznam teroristických organizací ani jednotlivců. Specifické úkoly boje proti terorismu plní také pracovní skupina pro utváření politiky boje s terorismem. Kromě toho Generální shromáždění OSN přijalo rezoluci č. 56/261 Akční plán implementace Vídeňské deklarace o zločinu a spravedlnosti výzev 21. století. Hlavní úkoly tohoto plánu plní v součinnosti s ostatními relevantními organizacemi a Úřadem právních záležitostí Sekretariátu OSN Středisko prevence mezinárodního zločinu Úřadu OSN pro otázky drog a zločinu.

147

K praktické přípravě na zvládání i k samotnému řešení krizových situací existují v rámci OSN dvě hlavní organizace: 1/ Úřad pro koordinaci humanitární činnosti OSN (UN OCHA – UN Office for the Co-ordination of Humanitarian Affairs), který koordinuje aktivity vládních a nevládních organizací při poskytování humanitární pomoci při krizových situacích, způsobených konflikty a přírodními nebo technologickými katastrofami 2/ Odbor mírových operací OSN (UN DPKO – UN Department of Peacekeeping Operations), což je organizační prvek pro koordinaci opatření souvisejících primárně s vedením operací na udržení míru. Hlavním posláním odboru mírových operací OSN (UN DPKO) je pomáhat členským zemím a generálnímu tajemníkovi OSN v úsilí o udržení mezinárodního míru a bezpečnosti. K jeho úkolům patří plánování, příprava, koordinace a řízení operací OSN na udržení míru s cílem efektivního splnění vydaného mandátu. Kromě toho poskytuje také pomoc v otázkách vojenských, policejních, odminovacích, logistických a administrativních ve prospěch politických misí a misí na budování míru. Orgány krizového řízení NATO Důležitost krizového řízení v rámci NATO je zdůrazněn mimo jiné v nové Strategické koncepci z roku 1999, kde je krizové řízení charakterizován jako jeden z nejdůležitějších bezpečnostních úkolů Aliance. Ve Strategické koncepci se uvádí, že za účelem zvýšení bezpečnosti a stability euro-atlantické oblasti je NATO připraveno, případ od případu a konsensuálně v souladu s článkem 7 Washingtonské smlouvy, přispět k efektivnímu předcházení konfliktům i k aktivní účasti v krizovém řízení včetně operací k řešení krizí. Udržení 148

celkové schopnosti úspěšného řešení krizí je integrální součástí přístupu Aliance k ochraně míru a posilování bezpečnosti a stability v euroatlantickém prostoru. Hlavní podstatou krizového řízení v rámci NATO jsou intenzivní konzultace za účelem hledání řešení formou konsensu. Kromě Severoatlantické rady jako vrcholného politického orgánu Aliance se konzultace odehrávají ve Výboru vojenského plánování podporovaném Politickou koordinační skupinou, Politickým výborem, Vojenským výborem a Výborem pro civilní nouzové plánování. Orgánem pro koordinaci aktivit týkajících se partnerských zemí NATO, včetně těch, které jsou zaměřeny na otázky krizového řízení, je Euroatlantická rada partnerství (EAPC – Euro-Atlantic Partnership Council). K jejím nejvýznamnějším rozhodnutím, které reaguje na zvyšující se hrozby terorismu po 11. září 2001 a jako opatření k implementaci Rady bezpečnosti OSN (UNSCR – United Nations Security Council Resolution) 1373 patří přijetí Akčního plánu boje proti terorismu na pražském summitu 22.listopadu 2002. Euroatlantická rada partnerství Euroatlantická rada partnerství (Euro-Atlantic Partnership Council) je uskupení spojenců NATO a partnerských zemí a umožňuje pravidelné konzultace a spolupráci. Schází se pravidelně na úrovni velvyslanců a ministrů zahraničí a obrany. Její činnost vychází z dvouletého plánu akcí, který je zaměřen na konzultace a spolupráci v širokém rámci bezpečnostních a politických otázek, regionálních otázek, kontroly zbrojení, mezinárodního terorismu, mírových operací, otázek rozpočtu obrany, připravenosti na mimořádné situace, vědy a ekologie. Euroatlantická rada partnerství zastřešuje Partnerství pro

149

mír a funguje jako fórum pro výměnu názorů na společné bezpečnostní otázky. EADRCC Jako nástroj Euroatlantické rady pro partnerství určený pro řešení krizových situací způsobených přírodními nebo technologickými katastrofami bylo v roce 1998 vytvořeno při velitelství NATO Euroatlantické koordinační středisko pro zmírňování následků katastrof (EADRCC Euro-Atlantic Disaster Relief Co-ordination Centre). Toto středisko funguje jako koordinátor humanitární pomoci při krizových situacích, jako např. povodně na Ukrajině v roce 1999. Česká republika se na toto středisko obrátila se žádostí o pomoc při odstraňování následků záplav v roce 2002. EADRCC plní v regionálním měřítku obdobnou funkci jako UN OCHA v celosvětovém měřítku. Specifická partnerská fóra Pro zvyšování důvěry a spolupráce především formou politických jednání a konzultací existují v rámci NATO vedle strategického partnerství s Evropskou unií a kromě Euroatlantické rady pro partnerství i některá specifická partnerská fóra, jako např. Rada NATO - Rusko (NRC – NATO - Russia Council), Komise NATO - Ukrajina (NUC – NATO - Ukraine Commission), série aktivit v rámci iniciativy zaměřené na spolupráci se státy jihovýchodní Evropy a dialog se státy oblasti Středozemního moře, rozšiřovaný po istanbulském summitu o státy širší oblasti Středního východu. Hlavními přelomovými prvky nově koncipované spolupráce mezi NATO a Evropskou unií jsou Deklarace NATO-EU o evropské bezpečnostní obranné politice a takzvaná ujednání Berlín plus. Jedná se o zkrácený název komplexního balíčku dohod mezi NATO a 150

Evropskou unií, založených na závěrech washingtonského summitu. Skládá se z Bezpečnostní dohody NATO-EU a souboru dohod zaměřených především na zajištění Evropské unie k plánovacím schopnostem, samotným silám a prostředkům NATO a na konzultační a koordinační mechanismy pro operace krizového řízení, vedené Evropskou unií (CMO – Crisis Management Operations). Tyto dohody jsou vzájemně spojené takzvanou Rámcovou dohodou, která je základem praktické spolupráce obou organizací. Ke splnění svého poslání a nových výzev v souvislosti s radikálními změnami globálního bezpečnostního prostředí Aliance intenzivně rozvíjí své síly a schopnosti. To se odráží v celkové transformaci spočívající především ve vzniku dvou hlavních velitelství, operačního a transformačního, s jasným rozdělením rolí a působností, v zásadní reorganizaci regionálních a subregioálních velitelství, v rozšíření koncepce CJTF (Combined Joint Forces – společné smíšené úkolové uskupení) o novou koncepci DJTF (Deployable Joint Task Forces – mobilní společné síly), ve vytváření sil rychlé reakce a řady expertních středisek. Nové výzvy a požadavky n transformaci sil, koncepcí a schopností jsou komplexně rozpracovány ve Strategické vizi NATO. Zdokonalený systém krizového řízení NATO bude muset lépe odpovídat budoucímu strategickému prostředí, které bude ovlivňovat zejména rostoucí globalizace, stále technicky vybavenější asymetrické bojiště, vlivy demografických a ekologických změn, selhávající státy, radikální ideologie a nevyřešené konflikty. Nejobecnějším opatřením pro úspěšné vedení budoucích operací je spojení politických, vojenských, civilních a ekonomických prostředků a jejich přizpůsobování 151

požadavkům koordinovaného působení. To musí být doplněno širší, vícerozměrnou koncepcí bezpečnosti, zahrnující předcházení konfliktům, řešení krizí a jejich následků, udržování míru, podporou vytváření mírových podmínek, reakcí na živelné katastrofy a humanitární pomoc. Zvýšení politického kreditu a pokračující potřeba udržet veřejnou podporu bude vyžadovat rychlý úspěch s minimálními ztrátami a škodami. Protože trvalou součástí operací NATO bude působení v operačním prostředí i po ukončení konfliktu, musí být dále rozpracovány i příslušné doktríny a postupy pro takové činnosti. Velký význam v soustavě nových úkolů zaměřených na zdokonalení systému krizového řízení má osm opatření, které se zaměřují na boj s terorismem. Tato opatření byla na žádost USA přijata poté, co NATO uplatnilo 12.září 2001 článek 5 Washingtonské smlouvy jako důsledek teroristického útoku proti USA den předtím. Opatření zahrnovala i nasazení prvků spojeného námořnictva ve Středozemním moři v rámci operace Active Endeavour. Evropská Unie Evropská unie rozvíjí již od roku 1993, kdy byla podepsána Maastrichtská smlouva o Evropské unii, společnou zahraniční a bezpečností politiku (CFSP – Common Foreign and Security Policy). Tehdejší verze Smlouvy o Evropské unii předpokládala, že Evropská unie, která neměla žádné vlastní vojenské schopnosti, požádá Západoevropskou unii o vypracování a implementaci plánovaných vojenských opatření ve prospěch Evropské unie. Řada důležitých změn byla následně zavedena přijetím amsterodamské smlouvy v roce 1977, která vstoupila v platnost o dva roky později. Do Smlouvy o Evropské unii byly zahrnuty petrsburské 152

úkoly (Petersberg tasks), což jsou z hlediska krizového řízení úkoly humanitární a záchranné, úkoly podpory a udržení míru, úkoly bojových sil v krizovém řízení a soubor opatření přijatých akčním plánem Evropské unie k boji proti terorismu. Byla přijata tzv. evropská bezpečnostní a obranná politika (ESDP – European Security and Defence Policy), která vedla k zániku vojenské struktury Západoevropské unie a vytváření vlastních obranných schopností Evropskou unií. První konkrétní obrysy se objevily při jednání Evropské rady v roce 1999 v Helsinkách a ve vojenské oblast byla přijata významná politická rozhodnutí: - vytvoření mechanismu pro civilní krizové řízení ke koordinaci a efektivnějšímu využití různých civilních zdrojů a prostředků a zdrojů současně s vojenskými pro potřeby Evropské unie a jejich členských zemí - vytvoření podmínek pro to, aby mohly při respektování rozhodovací autonomie Evropské unie přispívat do vojenského krizového řízení Evropské unie i ty státy NATO, které nejsou členy Evropské unie a další státy, které projeví zájem - vytvoření nástrojů pro plnohodnotné konzultace, spolupráci a transparentnost mezi Evropskou unií, NATO a zohlednění potřeb členských států NATO. Na základě Deklarace o operačních schopnostech vydané Evropskou radou v Laekenu v prosinci 2001 je Evropská unie schopna vést v rámci krizového řízení některé operace. Smlouva z Nice, podepsaná v únoru 2001 a platná od ledna 2003 vytvořila stálé politické a vojenské struktury pro Evropskou bezpečnostní a obrannou politiku. Důležitým rámcem pro krizové řízení v rámci Evropské unie je Společná deklarace o spolupráci mezi OSN a 153

Evropskou unií v oblasti krizového řízení z roku 2003, která deklaruje primární odpovědnost OSN z udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, snahu Evropské unie přispívat k cílům OSN v oblasti krizového řízení a zájem na zdokonalení spolupráce v dané oblasti včetně zřízení společných mechanismů pro konzultace otázek plánování, výcviku, komunikací a zobecnění zkušeností na pracovní úrovni. OBSCE OBSE (OSCE – Organisation for Security and Cooperation in Europe) má 55 členů a jedná se o největší regionální organizaci na světě. Přístup této organizace, jejíž členem je i Česká republika, je k bezpečnostní politice stále komplexnější a je založen na principu spolupráce. Zahrnuje celé spektrum oblastí, které souvisejí s bezpečností, včetně kontroly odzbrojení, preventivní diplomacie, opatření k vytváření důvěry a bezpečnosti, ochrany lidských práv, monitorování průběhu voleb, ekonomické bezpečnosti i životního prostředí. Zaměřuje se na včasné varování, předcházení konfliktům, krizové řízení a obnovu činností a funkcí po ukončení konfliktu. Pro systém krizového řízení je charakteristický princip stejných práv všech členů a přijímání rozhodnutí na základě konsensu. Nově jsou poslání a bezpečnostní úkoly OBSE vyjádřeny v Chartě OBSE k Evropské bezpečnosti z listopadu 1999. Vedle politicko-vojenské dimenze, otázek krizového řízení, dialogu a spolupráce je v Chartě velká pozornost věnována lidské dimenzi, tzn. především otázce lidských práv a svobod, dimenzi ekonomické a životního prostředí, otázkám zákonnosti a boje proti korupci, což ukazuje komplexnost přístupu k bezpečnostním otázkám v širším slova smyslu. 154

Pro efektivní předcházení konfliktům, krizové řízení a obnovu po ukončení konfliktu, je zásadní schopnost rychlého nasazení civilních a policejních expertů. Pro tento účel využívá OBSE rychlých expertních týmů (týmy REACT) se širokým rozsahem civilních expertních profesí pro poskytování pomoci a spolupráce s cílem řešit problémy ještě před tím, než přerostou do krizových situací a v případě potřeby rychlého nasazení civilních kapacit pro udržení míru. Stejně jako ostatní bezpečnostní organizace má i OBSE komplexní program boje proti terorismu. Ten je vyjádřen především bukurešťským akčním plánem pro boj s terorismem, který přijala Ministerská rada OBSE 4.prosince 2001. Ten poskytl mandát pro vytvoření akční jednotky proti terorismu (ATU – Action Against Terrorism Unit). Úkolem je podporovat všech 55 členských zemí i úřad předsedy a generálního tajemníka v aktivitách prevence a boje s terorismem. Celkovým cílem jednotky je rychle a účinně reagovat na požadavky členských zemí na pomoc proti terorismu, zejména v doplnění chybějících protiteroristických schopností v těchto zemích. Bukurešťským akčním plánem se také účastnické státy zavázaly do konce roku 2002 podle možností přijmout 12 univerzálních protiteroristických konvencí protokolů OSN. Tento proces se realizuje se zpožděním, protože k 22.únoru 2005 nebylo celkem 18 státy přijato 8% těchto konvencí a protokolů. Česká republiky rovněž ještě nepřijala protokol k opatřením proti financování terorismu.

155

Příloha číslo 4

Termíny a definice vybraných použitých pojmů s anglickými ekvivalenty z oblasti krizového řízení Agregace dat

Bezpečnost Četnost Data Dopad

Expertní systém

Agregace dat znamená seskupení prvků, mezi nimiž neexistují pevnější vazby a které spojuje jen jedna společná vlastnost nebo prostorová blízkost. Stav, při kterém vznik újmy má přijatelnou pravděpodobnost. Počet případů zahrnutých do určité třídy. Data jsou zpracované údaje v daném časoprostoru. Nepříznivý účinek jevu v daném místě a čase na chráněné zájmy České republiky Expertní systém je programové vybavení, které obsluhuje systém datových bází, matematických modelů a empirické báze. 156

Data aggregation

Safety Frequency Data Impact

Expert system

Hodnocení techniky

Hrozba

Dohromady se vytváří znalostní báze, s níž se pracuje s pomocí speciálních matematických nástrojů, které dodává teorie fuzzy množin. Expertní systém je výsledkem výzkumu umělé inteligence. Hodnocení, které posuzuje přínos dané technologie pro společnost podle jejích dopadů na základě kritérií ze všech oblastí života společnosti.

Hrozba daného útoku je skutečnost, že vznikne nebo může s určitou pravděpodobností vzniknout událost nebo soubor událostí, které se liší od předpokládaného stavu nebo vývoje chráněných zájmů České republiky z hlediska jejich celistvosti a funkce. Je určena schopností útočníka, zranitelností 157

Technology assessment

Threat

chráněných zájmů a úmyslem útočníka. Jev Je to soubor vlastností, parametrů a souřadnic, které určují proces nebo stav, který se za stejných nebo podobných podmínek opakovaně uskuteční. Krizové Krizové řízení je řízení součástí jakéhokoliv řízení, je to prevence vzniku možných kritických situací, příprava a zvládnutí kritické situace v rámci vlastní působnosti orgánu krizového řízení a plnění opatření a úkolů uložených vyššími orgány krizového řízení. Matice Matice, která upravuje u odpovědnos daného typu činnosti ti způsob řízení, tzn. určuje koordinující složku nebo složky, které podporují činnost této složky dle pokynů. Monitoring Zvláštní technologický způsob pozorování, který slouží ke získání informací potřebných pro rozhodnutí o určitém záměru a nebo k vydání 158

Phenomenon

Crisis management

Responsibility matrix

Monitoring

Nebezpečí Nouzová situace Odezva

Ohrožení

výstrahy nebo předpovědi. Stav, který vede nebo může vést k újmě na chráněných zájmech. Situace, kterou vyvolá vznik pohromy. Odezva na nouzovou situaci je provedení opatření, které vede ke zvládnutí nouzové situace, tzn. ke stabilizaci situace v postižené oblasti a jejím okolí, zamezení a omezení rozvoje nouzové situace a zamezení a zmírnění dopadu na lidi, majetek, životní prostředí a společnost. U pohrom, které jsou předvídatelné nebo postupují zvolna je možné stanovit několik etap a rozdělit odezvu i její přípravy do několika fází: bdělost/varování, pohotovost a vlastní zásah. Ohrožení daným jevem je velikost jevu nebo velikost jeho dopadu, 159

Danger/ Jeopardy Emergency

Response

Hazard

Pohroma

Pozorování

Pravděpodo bnostní přístup

Průkaz odolnosti

který je v daném místě možné očekávat za specifikovaný časový interval s pravděpodobností rovnou stanovené hodnotě. Je to jev, který je důležitý z hlediska bezpečnosti chráněných zájmů České republiky, který vede nebo může vést k nepřípustnému dopadu na chráněné zájmy. Systematické sledování jevů a procesů v čase a prostoru, založené na měření hodnot veličin jejich prvků. Pravděpodobnostní přístup je založen na předpokladu, že výskyt náhodného jevu má určitou nejistotu.

Průkaz odolnosti jsou testy, výpočty, úsudky a analogie, kterými je možné s jistou spolehlivostí stanovit, že 160

Disaster (calamity, catastrophy)

Observation

Probabilistic approach

Capability demonstration

Riziko

Řízení

sledované zařízení nebo jehož části jsou odolné až do specifikované úrovně pohromy. Riziko od daného jevu je Risk skutečnost, že vznikne nebo může s určitou pravděpodobností vzniknout událost nebo soubor událostí, které se liší od předpokládaného stavu nebo vývoje chráněných zájmů České republiky z hlediska jejich funkce a celistvosti. Je určeno ohrožením daného jevu a zranitelností chráněných zájmů České republiky, tzn. je místně specifické. Management Řízení v obecné rovině je soubor postupů pro hledání a řešení problémů a skládá se z plánování, vedení lidí a organizace prostředků a hodnocení kontroly.

161

Řízení bezpečnosti

Plánování, organizování, Safety management přidělování pracovních úkolů a kontroly zdrojů organizace tak, aby se dosáhlo požadované úrovně bezpečnosti. Vyšší bezpečnost je možno dosáhnout aplikací ochranných opatření technického, právního, organizačního, vzdělávacího rázu atp.

Řízení rizika Řízení rizika je plánování, organizování a přidělování pracovních úkolů a kontroly zdrojů organizace takovým způsobem, aby s minimalizovaly možnosti ztrát, škod, zranění nebo úmrtí vyvolaných různými událostmi. Snížení rizika se dosáhne snížením zranitelnosti objektů, populace, životního prostředí a státu.

Risk management

Spolehlivost

Credibility

Spolehlivost je schopnost systému dodržovat stanovené požadavky po stanovenou dobu. 162

Škoda Údaj

Veličina Zákonitost Zranitelnost

Újma na majetku, zdraví, životním prostředí a lidské společnosti Údaj je informace o jevu a jeho vlastnostech získaná měřením nebo pozorováním. Pojem pro vše, čím je možné měřit a popsat jevy. Zákonitost je kvalitativní nebo kvantitativní vztah. Náchylnost ke vzniku škody.

163

Damage/ Harm Reading/ Particular Quantity Relationship Vulnerability

Seznam použitých zkratek • • • • • • • • • • • • • • • • •

AČR – Armáda České republiky AJP – Allied Joint Operations (Společné spojenecké operace) ANCC – Air National Control Command (Národní středisko řízení letů) ASME – American Society of Mechanical Engineers (Americká společnost strojních inženýrů) ATP – Allied Tactical Publication (spojenecká publikace z oboru taktiky) ATU – Action Against Terrorism Unit (Akční jednotky proti terorismu) CAOCs – Command Air Operation Centres (Střediska velení vzdušným operacím) CFSP – Common Foreign and Security Policy (společná zahraniční a bezpečnostní politika) CIMIC – Civil-Military Co-operation (civilněvojenská spolupráce) CJTF – Combined Joint Forces (společné smíšené úkolové uskupení) CMO – Crisis Management Operations (operace krizového řízení) CNU – centrum nouzového ubytování CO – civilní ochrana CRC – Control and Reporting Centre (Řídící a informační centrum) ČČK – Český červený kříž ČSFR – Česká a Slovenská Federativní Republika DJTF – Deployable Joint Task Forces (mobilní společné síly)

164

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

DS MZV – Diplomatická skupina Ministerstva zahraničních věcí EADRCC – Euro-Atlantic Disaster Response Coordination Centre (Euroatlantické středisko pro koordinaci pomoci při katastrofách) EAPC – Euro-Atlantic Partnership Council (Euroatlantická rada partnerství) ESDP – European Security and Defence Policy (evropská bezpečnostní a obranná politika) FM – Field Manual (polní řád) HMŘO – Hlavní místo řízení obrany IAEA – International Atomic Energy Agency (mezinárodní agentura pro atomovou energii) IZS – Integrovaný záchranný systém KOPIS – Krajské operační a informační středisko KrÚ – krajský úřad KŠ MO – Krizový štáb Ministerstva obrany MC – Military Committee (Vojenský výbor) MO – Ministerstvo obrany MV – Ministerstvo vnitra MZHP – Materiální základna humanitární pomoci MZV – Ministerstvo zahraničních věcí NA5CRO – Non-article 5 Crisis Response Operations (Operace k řešení krizí mimo článek 5 Severoatlantické smlouvy) NAC – North Atlantic Council (Severoatlantická rada) NATINEADS – NATO Integrated Extended Air Defence System (Integrovaný systém protivzdušné obrany NATO) National Governmental Authority (Národní vládní autorita)

165

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

NMR ACLANT – National Military Representative ACLANT (Národní představitel při Vrchním velitelství spojeneckých sil v Atlantiku) NMR SHAPE – National Military Representative SHAPE (Národní přestavitel při Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě) NRC – NATO-Russia Council (rada NATO-Rusko) NŠ – náčelník štábu NUC – NATO-Ukraine Commission (komise NATO-Ukrajina) OCSE – Organisation for Security and Cooperation in Europe (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě – OBSE) ORP – obec s rozšířenou působností OSČR – Ozbrojené síly České republiky OSN – Organizace spojených národů OTV – operačně taktické velení PČR – Policie České republiky PfP – Partnership for Peace (Partnerství pro mír) PPVÚZ – přímo podřízené vojenské útvary a zařízení ROE – Rules of Engagement (pravidla činnosti) SAR – Search and Rescue (pátrání a záchrana) Sb. z. a n. – Sbírka zákonů a nařízení SD ČR – Stálá delegace České republiky SITCMV – Situační centrum Ministerstva vnitra SOC – Společné operační centrum Ú.v. – Ústřední věstník ÚKŠ – Ústřední krizový štáb UN DPKO – United Nations Department for Peacekeeping Operations (Odbor mírových operací OSN)

166

• • • • • • • • • • •

UN OCHA – United Nations Office for the Coordination of Humanitarian Affairs (Úřad pro koordinaci humanitární činnosti OSN) UNDP – United Nations Development Program (Program OSN pro rozvoj) UNSAS – United Nations Standby Arrangements system UNSCR – United Nations Security Council Resolution (Rezoluce Rady bezpečnosti OSN) ÚSÚ – Ústřední správní úřady ÚV – Ústřední věstník VP – Vojenská policie VZ – Vojenské zpravodajství ZHN – Zbraně hromadného ničení ZNGŠ – zástupce náčelníka generálního štábu ZV – zástupce velitele

167

LITERATURA [1] AAP-15 – NATO Glossary of Abbreviations used in NATO Documents and Publications. 2004. [2] AAP-6 – NATO Glossary of Terms and Definitions (English and French). 2003. [3] AJP-01 (B) Allied Joint Doctrine. 2002. [4] AJP-3.4 – Non-Article 5 Crisis Response Operations. NATO Unclassified. [5] AJP-3.4.1 Peace Support Operations. NATO Unclassified. [6] AJP-4.10 – Allied Joint Medical Support Doctrine. NATO Unclassified. [7] AJP-9 – NATO Civil-Military Co-operation Doctrine. NATO Unclassified [8] Analýza zabezpečení základních funkcí státu včetně ochrany životně důležité infrastruktury. VCNP, Praha, 2003. [9] Bezpečná Evropa. Sborník AFCEA, Praha, 2004. [10] Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12.srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů. Sdělení MZV č. 168/1991 Sb. [11] HÁJEK,R. a kol.: Systémový pohled na architekturu Integrovaného prostředí NEC do roku 2012 Verze 6. Příloha č. 1 k č. j. 1890/2006-1341 Praha 2006. [12] http://www.tsoft.cz [13] Kolektiv autorů: Vojenský výkladový slovník vybraných operačních pojmů. AVIS, Praha, 2005. [14] Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2006 s výhledem do roku 2015. MV – Generální ředitelství HZS ČR, Praha, 2003.

168

[15] KREINDL,M a kol.: Diagnostické systémy. Vydavatelství ČVUT, Praha, 2001. ISBN 80-0102349-4. [16] MAŠEK,I. – ROSICKÁ,Z.: Waste Management and Urban Development in Afghanistan. In Abstracts. 9th Symposium on Protection against Chemical and Biological Warfare Agents. Gothenburg, Sweden, 2007. ISSN 1650-1942. [17] NATO after Prague: New Members, New Capabilities, New Relations. NATO Office of Information and Press, 2003. http://www.nati.int [18] Novelizovaná Bezpečnostní strategie České republiky. Praha, 2003. [19] O´BRIAN,J.: Management Information System – Managing Information Technology in the Networked Enterprise. McGraw Hill, 1996. [20] OLEJ,V.-PETR,P.: Expertní a znalostní systémy v managementu. Pardubice, 2004. ISBN 80-7194688-5. [21] PODHOREC,M. – RÝZNAR,B. – KOZUBEK,J.: Globalization Risks and Impact of Migration on the Security Environment. In Proceedings Secure Europe. AFCEA, Prague, 2004. [22] PROCHÁZKOVÁ,D.- ŘÍHA,J.:Krizové řízení. MVGŘHZS ČR, 2004. ISBN 80-86640-30-2 . [23] PROCHÁZKOVÁ,D.: Četnost přírodních katastrof. Zpravodaj CO č.4, 1998. [24] ROSICKÁ,Z.: Možnosti využití Armády České republiky v Integrovaném záchranném systému. Metodická pomůcka. Brno: Univerzita obrany Brno, 2006. ISBN 80-7231-1344. [25] ROSICKÁ,Z.: Technologie nebo pragmatická zkušenost? In Odborný seminář Právní problematika jako součást vzdělávacího procesu vojáků. Brno: 169

Univerzita obrany, 2006. ISBN 80-7231-145-X. [26] ROSICKÁ,Z.: Úkoly záchranných praporů na základě smluv a dohod. In IX. ročník Mezinárodní konference Medicíny katastrof. Zlín: EGO Zlín. 2006 (vydáno na CD ROM). [27] ROSICKÁ,Z.: Vnitřní bezpečnost a bezpečnost jako systém. In Konference Crisis Management Bezpečnost – Připravenost – Ochrana obyvatelstva. Brno: Univerzita Obrany, 2006. ISBN 80-7231-147-7. [28] ROSICKÁ,Z.: Rizika a analýza komunikace v krizových situacích. In Sborník konference Krizový management, Hodnocení rizika procesu plánování. Univerzita Pardubice – MV GŘ HZS ČR – Institut ochrany obyvatelstva lázně Bohdaneč , 2006. ISBN 80-7194-887-X. [29] ROSICKÁ,Z.: Teorie a praxe ochrany kritické infrastruktury z pohledu ochrany kulturního dědictví. In Sborník konference Ochrana obyvatel 2007, Ochrana kritické infrastruktury. VŠB – TU Ostrava, FBI a SPBI. Ostrava 2007. ISBN 80-86634-51-5. [30] ROSICKÁ,Z.: Didactic Innovations of Instructions. In Proceedings CATE 2007, Conference Simulation and Distance Learning. Brno 2007. ISBN 978-807231-240-5. [31] ROSICKÁ,Z.: Vnímání bezpečnostního prostředí z pohledu Haagské konvence. In Sborník Vnímání bezpečnosti území. IOO Bohdaneč 2006. v tisku [32] ROSICKÁ,Z.: Safety at Emergencies – Multinational Rescue Team Phenomenon. In Annals of Istrian and Mediterranean Studies – Annals of the Koper Littoral and Neighbouring Regions. University of Primorska. Koper – Slovenia 2005. ISSN 1318-9131. [33] ROSICKÁ,Z.: Risk in Problems of Knowledge Management. In Modeling and Analysis of Safety 170

and Risk in Complex Systems. Russian Academy of Science. Saint Petersburg. Russia, 2006. ISBN 58088-0181-8. [34] ROSICKÁ,Z.: Zajištění bezpečnosti – prvořadý úkol kvalifikovaného krizového manažera. In Sborník RaVŠ za akademický rok 2005/2006. Rašín College 2006. ISBN 80-87001-04-4. [35] ROSICKÁ,Z: Post-Conflict Environmental Assessment in Afghanistan. The Seventh European Meeting on Environmental Chemistry EMEC7. Brno University of Technology 2006. ISBN 80-214–3320-5. [36] ROSICKÁ, Z.: Využití informačních technologií v přípravě krizového manažera. In Medzinárodná vedecká konferencia Univerzitné vzdelávanie po vstupe do Európskej Únie. Slovenská polnohospodárska univerzita v Nitre, Fakulta ekonomiky a manažmentu, 2005.ISBN 80-8069581-4. [37] ROSICKÁ, Z.: Bezpečnostní prostředí a strategie České republiky. In 10. vedecká konferencia s medzinárodnou účasťou Riešenie krízových situácií v špecifickom prostredí. Žilinská univerzita, 2005. ISBN 80-8070- 425-2. [38] ROSICKÁ, Z.: Bezpečnostní rizika. In 28. mezinárodní konference TD 2005 – DIAGON 2005. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2005, s. 147-149. ISBN 80- 7318-293-9. [39] ROSICKÁ, Z.: Psychic and Psychical Load at Problem Situations. In Sborník z 2. mezinárodní vědecké konference Požiarne inžinierstvo. Technická Univerzita vo Zvolene, Drevárska fakulta, 2006. ISBN 80-89241-03-4. [40] ROSICKÁ, Z.: Aspekty řízení komunikačních kanálů a sdělovací prostředky. In Sborník z Mezinárodní 171

konference Ochrana obyvatel 2006. VŠB – TU Ostrava – FBI, Ostrava 2006. ISBN 80-86634-78-7. [41] ROTREKL,R.: Současnost a budoucnost krizového řízení v rezortu Ministerstva obrany. In Sborník konference Současnost a budoucnost krizového řízení. Praha, 2005. ISBN 80-239-3503-8. [42] Sborník doktrinální konference. Ředitelství výcviku a doktrín. Vyškov, 2004. [43] Severoatlantická smlouva. Sdělení MZV č. 66/1999 Sb. [44] SHRUBSOLE,D.: Flood Management in Canada at the Crossroads. Faculty of Social Science University of Western Ontario, Toronto, 2000, Paper Series – No.5. [45] ŠENOVSKÝ,M.-ADAMEC,V.: Právní rámec krizového managementu. Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství v Ostravě, 2005. ISBN 80-86634-55-8. [46] ŠILHÁNEK, B. – DVOŘÁK,J.: Stručná historie ochrany obyvatelstva v našich podmínkách. MV – Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, Praha, 2003. ISBN 80-86640-12-4. [47] Vojenská strategie České republiky. MO ČR – AVIS. Praha, 2004. ISBN 80-7278-235-5. [48] ZEMAN, P. a kol.: Česká bezpečnostní terminologie. Vojenská akademie v Brně, 2003.

172

173