První pomoc s bylinkami | 5. část by Euroinstitut

První pomoc s bylinkami 5. část

Lucie Formáčková

První pomoc s bylinkami | 5. část

Vydal Euroinstitut.eu spol. s r. o. | 1. vydání ISBN 978-80-87372-26-5

Obsah

1 | Byliny od písmene K

Koriandr setý

Kostival lékařský

Kozlík lékařský

Křen selský

2 | Byliny od písmene L

Lékořice lysá

Len setý

Levandule lékařská

Libeček lékařský

Líba srdčitá a velkolistá

3 | Byliny od písmene M

Majoránka zahradní

Mák setý

Mandloň obecná

Máta peprná a rolní

Mateřídouška obecná

Meduňka lékařská

Koriandr setý (Coriandrum sativum) Při výuce zahradnických prací je dobré si připomenout, že koriandr je jednoletá bylina, která se pěstuje v severní Africe a v Orientu. Patří do čeledi miříkovitých a jako koření se používají semena, která ovšem

musí být zralá, protože jinak dost páchnou. V praktickém vyučování se zaměříme hlavně na plody a semena, která se používají v léčitelství, protože obsahují silice, hořčiny, bílkoviny a vitamín C. Tyto látky uvolňují křeče, podporují trávení a zamezují růstu bakterií. O koriandru je zmínka

dokonce v Bibli jako o jedné z hořkých bylinek, které patřily k tradici židovských Velikonoc –

Passoveru. Řecký lékař Hippokratés předepisoval koriandr jako lék. Jeho semínka se našla i v hrobkách faraónů. 5

Je doporučován při oslabení organismu, po operacích a náročných životních obdobích. Působí projímavě, proto by ho měli používat lidé, kteří trpí na zácpy. Pomáhá také při bolestech při migréně – pijte dvakrát den-

ně čaj připravený z polévkové lžíce roztlučeného koriandru a půl litru vody. Dvacet minut povaříme, scedíme a pijeme teplý.

Středověké receptury uvádějí koriandrový nápoj lásky – tři lžičky koriandru se roztlučou v hmoždíři, smíchají se s litrem červeného vína a nechají se týden v chladu. Pak se víno scedí a nápoj lásky je hotov. Čerstvé listy se dávají do polévek, zeleninových pokrmů a do salátů. S koriandrem je výborná i rajská omáčka. Semena se přidávají k masu i

do nakládané zeleniny, hlavně do okurek. 6

Kostival lékařský (Symphytum officinale)

Už v antice byl používán k léčení zlomenin kostí. Ve středověku jím léčili záněty ,vředy a rány. Patří do čeledi brutná-

kovitých, roste ve všech mírných pásmech, na vlhkých místech. V léčitelství se používá kořen nebo nať, které

obsahují allantoin, sliz, hořčiny. Allantoin povzbuzuje prokrvení a urychluje regeneraci buněk. 7

Čaj proti kašli: dv ě lžíce dr cen ého koř ene př elijem e půl litrem vody a vaříme patnáct minut na mírném plameni. Necháme patnáct minut vyluhovat. Scedíme, osladíme medem a pijeme teplý. Mast na bolesti: jedn u lžičku kořene rozdrceného na prášek smícháme s třemi lžícemi sádla, přidáme trochu rozehřátého včelího vosku a používáme na bolestivá místa. Mazání na popáleniny: pět

lžic drceného kořene kostivalu a deset lžic květu třezalky naložíme do půl litru olivového oleje. Láhev uzavřeme a po čtrnácti dnech slijeme. 8

Kozlík lékařský (Valeriana officinalis)

Ve středověku byl považován za všelék, který si poradí se žloutenkou, astmatem, kašlem, nadýmáním, bolestmi hlavy, menstruačními a zažívacími potíže-

mi a špatně hojícími se ranami. Dokonce měl působit i proti moru. Říkalo se mu smradlavý kořen, odolen, baldrián. Patří do čeledi kozlíkovitých, roste

v Evropě, Asii a severní Americe. Roste na vlhkých místech. Květy příjemně voní, ale kořen páchne. A to dost.

Podle lidové pověry kozlík odháněl všechny nečisté síly, čarodějnice ho nesnášely a vždy se mu spolehlivě vyhnuly. Podle zavěšené byliny nad vchodovými dveřmi se dalo poznat, jaké úmysly má návštěva právě vcházející. Když se kozlík rozkýval, bylo to vážné varování. Dával se do lože rodičky, aby odehnal zlé duchy

od novorozeněte, kravám se ze stejného důvodu dával do stáje, měl ochrá-

nit čerstvě narozené telátko. Rozdrcený na prach a nasypaný do číše vína působil jako elixír lásky. Při hře v kartách kozlík zabalený v šátku a schovaný pod stolem zaručoval dobrou kartu. V léčitelství se používá kořen, který obsahuje kyselinu valerovou, která odstraňuje křeče

a uklidňuje. Používá se při neklidu, jako uspávací prostředek je naprosto bezkonkurenční, protože není návykový. 10

Čaj na dobré spaní: dv ě čajové lžičky rozmělněného kořene přelijeme jedním šálkem studené vody a necháme dvanáct hodin vyluhovat. Scedíme, ohřejeme a pijeme už během dne, abychom se postupně zklidnili. Kozlíková tinktura: jeden díl čerstvého kořene kozlíku zalijeme stejným dílem lihu (o stejné hmotnosti). Necháme stát v uzavřené lahvi dva týdny. Potom přecedíme a užíváme denně dvacet kapek při nervových problémech, přepracova-

nosti, bolestech hlavy, neuróze, střevní kolice. U nás ještě roste kozlík polní neboli polníček, který je velice bohatý na vitamín C a z něj se nejčastěji dělá výborný salát.

Křen selský (Armoracia rusticana)

Patří do čeledi brukvovitých, pochází z jihovýchodní Evropy, pěstuje se jako zelenina a lidově se mu říká mořská ředkev. V léčitelství se užívá zásadně křen čerstvý, protože vařením

ztrácí léčivé účinky. Obsahuje silici a má antibakteriální účinky. Od pradávných dob se užíval na čistění krve a vyhá-

nění kamenů z močového měchýře. Povzbuzoval chuť k jídlu, ale doporučoval se v malých dávkách, protože ve větších porcích nadýmá hlavu a zemdlívá oči. Dnes se používá jako

močopudný prostředek při revmatismu, vodnatelnosti a dně, pro povzbuzení chuti k jídlu a při katarech horních cest dýchacích. 12

Zevně se používá při bolestech zubů, zánětech nervů, neuralgii a ischiasu. Bylinářky doporučovaly křen jako kořen mládí. Nenahraditelný je zejména v kuchyni. Kapr s křenem

je naprosto pohádkový. Ovar s křenem – to je zase klasika.

A křenové pomazánky zná snad každý. Na tvarohovou utřete tvaroh se strouhaným křenem, trochou smetany, solí a špetkou cukru. Nebo si udělejte majonézovou pomazánku s mrkví, celerem, křenem a ochucovadly - solí, pepřem a citrónovou šťávou. Skvělá je

křenová šlehačka, kdy se do ušlehané smetany lehce vmíchá jemně nastrouhaný křen. 13

Křenový ocet: Rozstr ou ha ný kř en za lijem e octem dv a cm nad povrch a necháme deset dní stát. Potom prolisujeme, slijeme do láhve a dobře uzavřeme. Octem potíráme

bolestivá místa. Křenová šťáva: Očištěný kř en n a kr á jím e na kolečka , rozložíme je na sítko a posypeme cukrem. Pod sítko dáme talíř, na který zachycujeme vytékající šťávu. Tu slijeme do skleničky a

užíváme ji třikrát denně jednu lžičku. Křenový med: jednu lžíci nastrouhaného křenu smícháme s jednou lžící medu. Při kašli, chřipce a nachlazení užíváme tři lžičky denně. 14

L „Příroda se podřizuje jen tomu, kdo se cítí být podří-

zen jí.“ F. Bacon

Lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra) Už v antice bylo sladké dřevo, jak se lékořici říká, ve velké oblibě. Ze šťávy se připravoval tak zvaný pendrek, který se používal proti kašli, na chrapot, astma. Patří do čeledi bobovitých. Jako koření se používají kořeny, které se sklízejí na podzim třetího až pátého roku. Kořeny se nastrouhají, uvaří se z nich kaše, která se posléze filtruje. Nechá se ztuhnout a lékořice, kterou známe z kuchyně, je na světě. Ve středověku se při-

šlo na to, že lékořice má vliv na psychiku – zklidňuje a potlačuje vztek, proto se použí-

vala proti vzteklině. 15

Pomáhá při bolestech krku, při nachlazení, při kašli a bronchitidě – stačí sníst denně dvě lékořicové tyčinky nebo si uvařit lékořicový čaj – rozdrtit 30 g lékořice a spařit ji půl litrem vroucí vody. Nechat vyluhovat, přecedit a pít třikrát denně před jídlem. Lékořice působí blahodárně při katarech dýchacích cest, pomáhá při žaludečních vředech, zmírňuje pálení žáhy.

Močopudný čaj: 20 g ř eza n ého k oř ene v a ř ím e deset minut ve čtvrt litru vody. Necháme patnáct minut vyluhovat, přecedíme a chladného čaje si lokneme každou hodinu. Povzbuzující sirup: 30 g čerstvého kořene naložíme do čtvrt litru červeného suchého vína a necháme stát tři dny v uzavřené láhvi. Pak scedíme, přidáme 250 g cukru a vaříme na mírném ohni do zhoustnu-

tí. Denně užíváme čtyři lžičky. 16

Len setý (Linum usitatissimum)

Už ve starém Egyptě byl kolem roku 3000 před naším letopočtem len pěstován jako potravina, o tisíc let později se přišlo na to, že se z něho dají vyrábět tkaniny. Zároveň s tím se vědělo o léčivých účincích lněného semene, které staří lékaři používali proti kašli, jako projímadlo,

do sedacích lázní při ženských obtížích. Naši předkové dávali děvčátkům při křtu do peřinky lněné semínko, aby z něho vyrostla pečlivá hospodyňka.

Patří do čeledi lnovitých, pěstuje se výhradně jako kulturní rostlina. Plodem je tobolka obsahující asi deset semen, která se sklízejí v září. 17

Obsahují vlákninu, celulózu, bílkoviny, mastný olej a sliz, který do sebe váže vodu a tím zvyšuje objem. Má protirakovinné účinky a pomáhá jak při zácpě, tak při průjmu. Je to logické, když se lněná semínka dostanou do

střev, tak zvětší objem, roztáhnou střeva – a to vede k vyprazdňování, na druhé straně na sebe vážou vodu a to utlumí průjem. Jsou to prostě velmi chytrá semínka a měli bychom je mít rádi. Jsou účinná také při zánětu žaludku, žaludečních a dvanácterníkových vředech, pomáhají při revmatismu, ledvinových obtížích, popáleninách a

kožních problémech. Při zažívacích obtížích, při průjmech a zácpě v hmoždíři rozdrtíme dvě lžíce lněného semene a vypijeme ho společně se dvěma sklenicemi vody.

Lněný odvar: Dvě lžičky rozdrcených semen krátce povaříme se čtvrt litrem vody. Necháme deset minut luhovat, scedíme a pi-

jeme několikrát denně. Lněný obklad:

dva díly rozdrcených semen promísíme se čteřmi díly horké vody.

Vzniklou kaší naplníme plátěný sáček a teplý přikládáme na nemocné místo. Například na vznikající vředy, na otoky, na žaludek při křečích, při ledvinové kolice a ischiasu. Obklad převineme

šátkem, aby nevychladl. 19

Levandule lékařská (Lavandula angustifolia)

Ve středověku se používala jako vynikající prostředek proti vším, ostatně dodnes si ji dáváme do skříní proti molům. Doporučovala se proti nadýmání a při silné menstruaci, tišila bolest a zaháněla necudné myšlenky, proto se jí říkalo rostlina Matky boží. Patří do čeledi hluchavkovitých, pěstuje se hlavně ve Francii a ve Španělsku. Používají se fialové květy, které se řežou i s lodyhou a suší ve stínu. Obsahují silice, třísloviny, zejména kyselinu rozmarýnovou, kumariny a flavonoidy. Ověřený je její

vliv na potíže se spaním, při nervozitě, nadýmání a vodnatelnosti.

Používá se také v kosmetice. Taková levandulová koupel je naprosté blaho. 20

Sušené levandulové větvičky dáváme mezi prádlo, protože levandule natolik uklidňuje, že v lůžkovinách jí provoněných bu-

deme opravdu spát, žádná hříšná myšlenka nás ani nenapadne. Aspoň naše babičky

používaly levanduli, aby měly pokoj od dědečků. Když se chceme zbavit komárů, tak si pár větviček levandule zapálíme v krbu, máme-li

ho, nebo si dáme do aromaterapeutického kahánku levandulový olej.

Levandulová koupel: 100 g lev a ndu lov éh o kv ětu př elijeme dvěma litry vroucí vody, necháme pět minut vyluhovat, scedíme a nalijeme do napuštěné vany. Levandulový čaj: dvě čajové lžičky le-

vandulového květu přelijeme jedním šálkem vroucí vody, necháme pět minut vyluhovat a scedíme. Pijeme před spaním.

Levandulový olej: 50 g lev a ndu le na ložím e do pů l litr u olivového oleje. Necháme čtrnáct dní stát, občas promícháme. Potom scedíme a uzavřeme do tmavé

lahve. Užíváme pět kapek denně proti nechutenství, nadýmání, proti bolestem hlavy. Mažeme si ho na postižená místa při revmatických bolestech, dně, ischiasu a při stavech po obrně. 22

Libeček lékařský (Levisticum officinale) Libeček lékařský je rostlina z čeledi mi-

říkovitých, která se dá použít celá. Omamně voní, protože obsahuje éte-

rický olej. Při vaření se nejčastěji používají listy. V zimě se zase hodí kořeny, které jsou

nejhodnotnější a destilací se z nich získává éterický olej. Uklidňuje, má relaxační účinky a zahřívá.

Mírní bolesti, pomáhá při nachlazení a bolestech v krku. K tomu účelu si uvaříme čaj z dvou lžiček libečku a čtvrt litru vody. Povaříme deset minut, scedíme, přisladíme medem a pijeme horký. Čistí tělo od jedů a odpadů, prospívá tím pádem pleti. Já mu proto říkám ženaské koření a dopřávám si ho poměrně často. Dávám si ho do vany při

koupání. Libečková koupel: Deset minut vařím polévkovou lžíci kořene se čtvrtlitrem vody, při-

dám k tomu dvě lžíce smetany ke šlehání. Je to moc příjemné. 24

Lípa srdčitá a velkolistá (Tilia cordata, Tilia platyphyllos)

Ve středověku byla lípa považována nejen za léčivou bylinu, doporučovala se proti dně, ale také za magickou rostlinu. Kousky lipového dřeva lidé nosili pověšené na řemínku na krku místo amuletu. Pak byl člověk chráněn před všemi chorobami. Patří do čeledi lipovitých, lípa srdčitá má menší listy, lípa velkolistá je

má samozřejmě větší a scházejí na nich chloupky, které má její kolegyně. Roste v Evropě a Asii.

V léčitelství se používají květy, které obsahují silice, flavonoidy, slizy a hořčiny, působí

potopudně, usnadňují vykašlávání, takže jsou vynikající na potní kúry a na léčení na-

chlazení a dráždivého kašle. Velice oblíbený je lipový med, to je med od včel, které krouží v korunách kvetoucích lip. Je voňavý, a když si jím osladíte lipový čaj, pak se vám z té vůně až zatočí hlava. Takový čaj je ideální hlavně v zimě (lžičku lipového květu přelijte šálkem vroucí vody, nechte vyluhovat a sceďte), hned budete mít pocit, že je zase léto.

Lípa je český národní strom a před lety jich byla plná každá náves, lemovaly i pražské ulice. Žádný jiný strom naší krajině tolik nesluší, proto by lidé měli věnovat větší pozornost tomuto skvostnému stromu.

Lipový čaj: jedna polév kov á lžíce lipov ého kv ětu se přelije dvěma dl vroucí vody a nechá se deset minut vyluhovat. Pijeme ho při nachlazení, je dobrý spolu s květem černého bezu. Pijeme ho hodně teplý, protože podporuje pocení, což

tělu prospívá. Lipové víno: tři hrsti sušeného lipového květu spaříme svařeným cukerným roztokem, který jsme si připravili z 1 kg cukru a čtyřmi litry vody. Přidáme na kolečka nakrájený omytý citrón, nalijeme do kvasné nádoby, přidáme kvasinky a necháme týden kvasit. Pak procedíme, stočíme do lahví a můžeme hned konzu-

movat. Lipový nálev: dvě lžíce lipového květu spaříme dvěma dl vroucí vody a necháme dvacet minut vyluhovat. Nálevem si omýváme obličej, je protizánětlivý,

pleť čistí a ještě jí dodá zlatavý nádech. Je vhodný také k oplachování vlasů po umytí. Budou lesklé a navíc budou krásně vonět.

M „Jedině příroda ví, co chce. Nikdy nežertuje a nikdy nedělá chyby, ty dělá jen člověk.“ J. W. Goethe

Majoránka zahradní (Majorana hortensis) Roste po celé Evropě, je vel-

mi oblíbená v gastronomii, ale také v léčitelství. Využívá se její nať, která obsahuje silice, třísloviny, hořčiny, enzymy a vitaminy. Podporuje tvorbu žaludeční šťávy a žluči, uklidňuje zažívací trakt, působí proti nadýmání. Používá se jako čaj při zahlenění průdušek,

ale také na uklidňující koupele.

Je to velmi oblíbená bylina v české kuchyni, bez ní by se neobešel tak oblíbený

pokrm, jakým je bramborák, nebo pravá česká bramborová po-

lévka. Doporučuje se také maminkám malých dětí, kteří trpí na nadýmání. Když jim dávají vlažný majoránkový čaj

oslazený medem, dětem chutná a mají pokoj. Majoránkový čaj: 2 g sušené máty přelijeme dvěma dl vroucí vody, necháme pat-

náct minut vyluhovat a pijeme při trávicích problémech a při nachlazení. 29

Mák setý (Papaver somniferum) Mák setý je krásná dekorativní květina z čeledi mákovitých. Její makovice jsou zdrojem se-

men, která obsahují především kyselinu linolovou. Ze semen se vyrábí kvalitní olej, ale především se používají jako náplň do koláčů a buchet, posýpka na spoustu vynikajících jídel. Pochází z předního Orientu,

dnes se pěstuje v Evropě, zejména v Dánsku, pro účely získávání opia v malé Asii, Íránu a Indii. Z nezralých makovic se získává mléčná šťáva, která je proslulá pod názvem opium. Opium je základem pro

výrobu dalších drog – heroinu, morfia a kodeinových preparátů. 30

Mák pomáhá pří chronických stavech,

působí pomalu, ale trvale, bolesti jsou zvolna redukovány. Účinný je při žalu-

dečních vředech. Můžeme maková semínka žvýkat a pak je vyplivnout, můžeme mletý mák spařit horkým mlékem, ale mnohem jednodušší je konzumovat mák v buchtách nebo na nudlích. Makový uklidňující nápoj: jedn u ká v ov ou lžičku m letého máku vhodíme do dvou dl vroucího mléka, odstavíme a osladíme jednou lžičkou medu. Pijeme před spaním.

Mandloň obecná (Amygdalus communis) Patří do čeledi mandloňovitých, je příbuzný slivoni, pochází z východního Středomoří. Semena

mandle jsou sladká (dulcis) a hořká (amara). Hořkou chuť způsobuje

amygdalin, který za vlhka uvolňuje jedovatý kyanid, proto hořké mandle nesmíme jíst za syrova. Jedovatost zmizí vařením nebo pražením. Mandle není ořech, ale semeno peckovice, plodu mandlovníku, který se podobá malé broskvi. Sladké mandle mají široké použití, hořkými musíme velmi šetřit. Ale v malém množství jsou vynikajícím kořením. Hořký mandlový olej prý blahodárně působí při rakovině. Pár kapek oleje se

má kápnout na jazyk a k tomu se má sníst dvakrát týdně celá hořká mandle.

Máta peprná a rolní (Mentha piperita, Mentha arvensis)

Máta peprná je rostlina, u níž je známo datum jejího nalezení – v roce 1696 byla objevena na jednom poli v Anglii. Ostatní druhy byla ovšem známé už v antice. Byla používána jako afrodisiakum, proti chrlení krve a zvracení, na obklady při vředech, proti plísním, na zlomeniny, proti dušnosti, prů-

jmu a dně. V řecké mytologii Minta byla nymfa, do níž se zamiloval bůh podsvětí Hádés. Když se o tom dozvěděla Hádova manželka Persefona, proměnila nymfu Mintu ve vonnou bylinu. Proto byla máta ve

starém Řecku zasvěcena podsvětí. Byla jí připisována moc rozněcovat milostné

vášně. 33

Ve starověku nosili ženich a nevěsta na hlavě věnec právě z máty. Ta totiž symbolizovala v květomluvě ohnivou lás-

ku. Patří do čeledi hluchavkovitých, máta rolní roste planě po celé Evro-

pě, máta peprná se naopak pěstuje. Říká se jí také větrové koření, fefrminc, balšám. V léčitelství se používají listy, které obsahují silice, z nichž nejznámější je mentol. Dnes se běžně užívá při žaludečních,

střevních a žlučníkových potížích, pri katarech horních cest dýchacích. 34

Mátový čaj: tř i lžičky m á ty př elijem e jed ním šá lk em vroucí vody, necháme deset minut vyluhovat a scedíme. Pijeme dvakrát denně při nechutenství, žaludečních křečích a nevolnosti, při

plynatosti, žaludečním kataru, k posílení nervů a srdce i proti bo-

lestem hlavy. Koktejl na zažívací potíže: Čer stv ou v ětv ičku m á ty peprné zalijeme jednou sklenicí sherry a jednou sklenicí ginu, přidáme šťávu a kůru z jednoho citrónu, promícháme a necháme v ledničce vychladit. Mátový likér: jednu lžíci ř eza ný ch listů m á ty pepr né zalijeme třičtvrtě litrem vodky nebo slivovice, v dobře uzavřené láhvi necháme tři týdny na slunci. Potom scedíme, přidáme 200 g cukru, který nad plamenem rozpustíme (nenecháme ho zkaramelizovat) a uložíme na několik dní do studena. Při zaží-

vacích obtížích pijeme jednu likérovou sklenku denně. 35

Mátový odvar: jednu lžičku ř eza ný ch listů a kv etou cích vrcholků vložíme do šálku a přelijeme vroucí vodou, přikryjeme a necháme vychladnout. Odvarem vyplachujeme ústa při zánětu dásní, bolestech zubů a proti zápachu z úst. Mátový sirup: V nádobě rozpustíme v půl litru vody 1/2 kg cukru, přivedeme k varu a zvolna vaříme, až vznikne sirup, pak do něj vhodíme 50 g čerstvých mátových listů, které necháme přejít varem. Od-

stavíme a necháme asi hodinu vyluhovat. Pak scedíme a plníme do

lahviček. Užíváme ho při nechutenství, špatném trávení a nachlazení – vždy jednu lžíci denně. 36

Mateřídouška obecná (Thymus serpyllum)

Odjakživa se používala při kožních chorobách, kousnutí, bolestech hlavy a při epilepsii. Její hlavní síla byla při léčení ženských chorob, proto se jí říkalo rostlina

Panny Marie. Ve starověku ji používali k balzamování.

Ve středověku byla snítka mateřídoušky odznakem statečnosti a dámy ji připínaly na hruď svým rytí-

řům. Mateřídouška ochraňovala obchodníky. V některých místech by sedlák bez ní na trh ani nešel. Musel totiž snítkou mateřídoušky udělat tři kruhy nad hlavou a říct zaklínadlo:

Mateřídouško, pomoz mi udělat obchod! 37

Mateřídouška ověřovala i lásku milenců. Když dívka svázala dvě kytičky z mateřídoušky, jednu pro sebe a druhou pro svého vyvoleného, poznala podle vůně, je-li chlapcova láska vroucná. Jeho kytička totiž musela výrazněji vonět. Když se mateřídouška natrhala

na svátek svatého Jana Křtitele na devíti mezích, ochránila člověka před všemi zlými kouzly.

Patří do čeledi hluchavkovitých, je to nízký plazivý polokeřík, který roste po celé Evropě a v Asii. V léčitelství se používá nať, která obsahuje třísloviny, flavonoidy, aromatickou silici. Podporuje trávení, je močopudná, uvolňuje křeče, hubí bakterie a viry.

Dnes se používá hlavně při kata-

rech horních cest dýchacích a pro povzbuzení trávení. Skvělé

jsou mateřídouškové koupele a obklady. Nejen pomáhají, ale krásně voní. Někdo dává mateřídoušku k masu, většinou k hovězímu. Chutná je i v karbanátkách. Mateřídouškový čaj: tř i lžičky ř eza né na tě př elijem e

čtvrt litru vroucí vody a necháme patnáct minut vyluhovat. Scedíme a pijeme dva šálky denně. Mateřídouškový olej: 200 g na tě m a teř ídou šky na ložíme do půl litru olivového oleje. Necháme čtrnáct dní vyluhovat, pak

slijeme a používáme k masážím na prokrvení pokožky, proti bolestem

v zádech a revmatismu. 39

Mateřídouškový sirup:

Do sklenice skládáme řezanou čerstvou nať a centimetrové vrstvy prosypeme vždy cukrem. Stlačíme a necháme dva týdny stát. Pak slijeme sirup, dáme do skleničky, dobře uzavřeme a uschováme v temnu a chladu. Používáme tři lžičky denně při kašli, nadýmání, zažíva-

cích potížích. Mateřídoušková koupel:

200 g natě vhodíme do tři litry vroucí vody, necháme přejít varem, přiklopíme pokličkou a necháme dvacet

minut vyluhovat. Pak scedíme a vlijeme do lázně. Používáme při plísňových onemocněních, při zánětech a jako dezinfekci. 40

Meduňka lékařská (Melissa officinalis)

V překladu meduňka znamená včelí list – melissa je včela a phyllon list. V antice byla považována za včelařskou rostlinu, která činí srdce veselým a má v sobě síly patnácti jiných bylin.

V středověku pomáhala při ženských problémech a při srdečních obtížích. Tvrdilo se, že když list má tvar srdce, pak také srdci prospívá. Něco na tom asi bude. V 17. století se z meduňky připravovaly věhlasné karmelitské kapky, které vyráběli mniši v klášteře bosých karmelitánů.

Patří do čeledi hluchavkovitých, pochází ze západní Asie a východního Středomoří. Je vysoká asi devadesát centimetrů, kvete žlutě nebo bíle a listy před kvetením voní po citrónech. Lidově se jí také říká včelník, rojovník, matečník, matkové thé. 41

V léčitelství se používají listy, které obsahují silice, v nichž je obsažen mimo jiné ci-

tronellal a citral. Listy pomáhají při poruchách spaní, dezinfikují močové cesty a pomáhají při srdečních potížích nervového původu.

Meduňkový čaj: dvě lžičky meduňky přelijeme jedním šálkem vroucí vody, necháme přikryté pět minut vyluhovat a scedíme. Pijeme vždy po jídle, nejlépe večer na uklidnění. Karmelitské kapky: 1/2 kg ř e-

zané sušené meduňkové natě, 20 g citrónové kůry, 10 g skořice, 10 g muškátového oříšku zalijeme jedním litrem koňaku. Necháme deset dní stát. Potom přecedíme, slijeme do lahví a dobře uzavřeme. Užíváme tři lžičky denně

při žaludeční a střevní kolice, bolestech hlavy a nervové slabosti. 42

Meduňkový polštářek: Jemný plátěný sá-

ček naplníme suchým a jemně rozdrceným listem meduňky. Nahřejeme a přikládáme na místa postižená revmatismem, na

otoky a pohmožděniny. Meduňkové víno: Hrst rozmačkaných čerstvých listů meduňky zalijeme jedním litrem suchého bílého

vína. Necháme tři dny stát, pak scedíme a slijeme do lahve, kterou dobře uzavřeme. Užíváme několikrát denně jednu lžíci při neuróze, nechutenství a žaludečním kataru.

Vydal Euroinstitut.eu spol. s r. o. | 1. vydání ISBN 978-80-87372-26-5 44