První pomoc s bylinkami | 6. část by Euroinstitut

První pomoc s bylinkami 6. část

Lucie Formáčková

První pomoc s bylinkami | 6. část

Vydal Euroinstitut.eu spol. s r. o. | 1. vydání ISBN 978-80-87372-27-2

Obsah

1 | Byliny od písmene M

Měsíček lékařský

Mochna husí

Mochna nátržník

Mrkev obecná

Muškátovník vonný

2 | Byliny od písmene N

Nové koření

3 | Byliny od písmene O

Ocún jesenní

Oman pravý

Ořešák královský

Ostropestřec mariánský

Ostružiník křovitý

Oves setý

4 | Byliny od písmene P

Pelyněk pravý

Pepřovník

Paprika roční

Petržel zahradní

Pískavice—řecké seno

Podběl obecný

Potočnice lékařská

Proskurník lékařský

Měsíček lékařský (Calendula officinalis)

V rámci praktického vyučování si ukážeme, že měsíček se má velmi rád se špekem, ano s vepřovým sádlem. Přišli na to dokonce už ve středověku. Smíchal se s ním ex-

trakt z měsíčku a vzniklou mastí se potíraly ekzémy, popáleniny a vyrážky, užíval se také proti potížím sleziny

a jater. Patří do čeledi hvězdnicovitých, v Evropě rostou dva druhy: Měsíček lékařský a Měsíček rolní. Při výuce zahradnických prací se seznámíme především s květy této rostliny,

které se používají v léčitelství a které obsahují mastný olej, silici, karotenoidy, flavonoidy, saponiny a polysacharidy. Mají protizánětlivé účinky, podporují léčení ran. 5

Měsíček se přidává se do krému (hlavně opalovacích) a mastí, do mýdel, šamponů a olejů do koupele. Při zánětech v krku je výborný jako kloktadlo.

Kloktadlo: dvě lžičky měsíčkového květu přelijeme jedním šálkem vroucí vody, necháme 10 minut vyluhovat a scedíme. Kloktáme několikrát denně.

Olej na hemoroidy: dv ě v r chovaté lžíce měsíčkového květu smí-

cháme s 1/2 litru olivového oleje a necháme stát tři dny na slunci. Pak scedíme, slijeme do lahve a uložíme v chladnu a temnu. Olejem potíráme postižená místa nebo si ho přidáváme do koupele. 6

Měsíčková mast: čtyři hrsti čerstvých měsíčkových květů i s kousky stonků nakrájíme na malé kousky a nasypeme do 500 g rozpuštěného horkého vepřového

sádla. Necháme přejít varem a přikryté pokličkou necháme 24 hodin vyluhovat.

Druhý den opět sádlo rozpustíme, přefiltrujeme přes plátno a dáme do nádoby, kterou uzavřeme. Mast používáme na bércové vředy, křečové žíly, omrzliny, spáleniny, výborně se po ní hojí jizvy po operacích, což může mnoho lidí potvrdit vlastní

zkušeností. 7

Mochna husí (Potentilla anserina)

Naši předkové ji používali při krvácení a průjmech, léčili si jí záněty, hlavně bolesti zubů. Přikládali ji na špatně se hojící rány. Patří do čeledi růžovitých

a roste na celém světě. V léčitelství se používá nať, která obsahuje flavonoidy, hořčiny a třísloviny, které mají stahující účinek. Používá se při průjmech, menstruačních potížích, při zánětech sliznice v ústech a krku. Čaj z mochny: dv ě lžičky mochny přelijeme jedním šálkem vroucího čaje, necháme 10 minut vyluhovat, scedíme a pijeme ho vlažný. Studený čaj používáme jako

kloktadlo. 8

Mochna nátržník (Potentilla erecta)

Ve středověku se používala k zastavení krvácení a proti průjmům. Patří do čeledi růžovitých, roste po celé Evropě a na rozdíl od mochny husí, která má pět okvětních plátků, mochna nátržník má jen čtyři plátky. V léčitelství se používá oddenek, který pro vysoký obsah tříslovin působí antibakteriálně a svíravě. V tomto směru je nej-

silnějším prostředkem mezi léčivými bylinami. Používá se stejně jako mochna husí. Teplý čaj pijeme při průjmech, z vlažného si děláme obklady na rány a popáleniny, studený kloktáme při bolestech v krku a zánětech v ústní dutině. Tinktura: 50 g na krájeného kořene zalijeme 1/2 l vodky, lihu ne-

bo slivovice a necháme 14 dnů v uzavřené nádobě vyluhovat. Pak scedíme, slijeme do lahve a

užíváme patnáct kapek třikrát denně. 9

Mrkev obecná (Daucus carota)

Mrkev se považovala za léčivou bylinu už v antice, Matthioli ve svém herbáři o ní mluví jako o líbezném pokrmu, který se dobře tráví, zlepšuje látkovou výmě-

nu a nalaďuje manžela. Ve středověku totiž byla mrkev považována za afrodisiakum, vycházelo se zřejmě z jejího tvaru. Patří do čeledi miříkovitých, roste po celé Evropě. Planá mrkev má bílý kořen, pěstovaná oranžový. V léčitelství se používá kořen, který obsahuje karotenoidy, jež chrání buňky před volnými radikály. Má vysoký obsah pektinu, který uklidňuje zažívací systém a staví průjem. Obsahuje také vitaminy, minerální látky, silici a flavonoidy. 10

Dnes se doporučuje hlavně dětem, které trpí nechutenstvím a při nedostatku vitaminu A. Zlepšuje prý také paměť. Nejlepší je čer-

stvá mrkvová šťáva, ovšem mrkev musíme strouhat na skleněném struhadle, nikoliv na kovovém či v odšťavňovači, abychom ji nezbavili vitaminů.

Mrkvová maska: Jem ně na str ou ha nou m r kev r ozpr o střeme na obličej, necháme 20 minut působit. Působí protizánětlivě, hojivě a navíc dodá pleti opálený odstín. Mrkvová pleťová voda: 1 díl mrkvové šťávy smícháme s 1 dílem čistého lihu. Používáme při pleťových zánětech a chceme-li mít pří-

jemný odstín pleti. 11

Muškátovník vonný (Myristica fragrans) Muškátový květ je usušený macisový květ semene muškátovníku vonného, což je stále zelený strom z čeledi muškátovníkovitých. Plody, které vznikají na místě samičích květů, jsou velké asi jako meruňky a obsahují velké jádro obklopené červeným míškem. A právě ten se pak prodává jako muškátový květ. Obsahuje éterické oleje a silici

s myristicinem. V kuchyni se víc používá muškátový oříšek, ale v léčitelství se dává přednost květu. Muškátový oříšek

je jádro semene, které se suší v sušičkách. Pak se skořápky roztlučou a oříšky se vyndají. Muškátový květ je požehnáním při kožních problémech, osvěžuje a prokrvuje pleť. Muškátový oříšek pomáhá při revmatismu a dně, při potížích s játry a poruchách potence. 12

N „Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpí-

cí, je příroda.“ M. Lingner

Nové koření (Pimenta dioica) Strom nového koření je myrhovitá rostlina pocházející z Nového světa, proto se mu

říká nové koření. Ze své cesty na Jamajku ho do Evropy přivezl Kolumbus. Je to syntetické koření, které voní po hřebíčku, muškátovém oříšku, pepři a skořici. Strom kvete chomáči bílých květů, z jejichž semeníků vyrostou bobule, které mají po uzrání hnědočervenou barvu.

Sklízejí se ale dřív, aby neztratily svou sílu. Dva týdny se suší, dokud se duži-

na nescvrkne. 13

Nové koření podporuje trávení, takže výborně působí při potížích látkové výměny. Na Jamajce ho používali proti lupům a padání vlasů. Odvar proti lupům: Povaříme dvacet minut dvě lžíce nového koření v půl

litru vody, necháme odstát, přidáme lžíci jablečného octa a použijeme na opláchnutí hlavy po umytí šamponem.

O „Člověk je nešťastný proto, že nerozumí přírodě.“ P. H. D. Holbach

Ocún jesenní (Colchicum autumnale)

Karel Veliký si prý práškem ze

semen ocúnu vyléčil rakovinu kůže a nebyl zdaleka jediný. Ocún totiž byl po staletí považován za účinný prostředek při léčbě rakoviny. Jinak to byla rostlina, které se lidé báli. Tvrdilo se o ní, že je to čarodějné býlí, že o filipojakubské noci chodí čarodějnice ocúny

sbírat, aby z nich připravili salát, jímž tráví zvířata a lidi.

Patří do čeledi liliovitých, roste po celé Evropě na vlhkých místech, říká se mu jedovatý krokus nebo slepičí dech a je prudce jedovatý. V léčitelství se použí-

vají semena, hlízy a květy, které obsahují alkaloid kolchicin. Ten působí protizánětlivě, mírní bolesti a zpomaluje rychle rostoucí buňky. Což z něho dělalo bojovníka proti rakovině. Účinný je při záchvatech dny. Jelikož je to opravdu velice jedovatá rostli-

na, raději si z ní sami nic nepřipravujeme a necháme to na od-

bornících. 16

Oman pravý (Inula helenium)

Jeho název je odvozen od řeckého slova helios – slunce. Je to proto, že květní úbory této byliny jsou žluté a opravdu připomínají slunce. Něco jako miniaturní slunečnice nebo malé žluté kopretiny. Patří do čeledi hvězdnicovitých, pochází ze Střední Asie, lidově se mu

říká zaspivřed nebo uspivřed. Pro léčitelství je základem kořen, který obsahuje hořčiny a silice. Naši předkové ho užívali proti písku v ledvinách a kamenech v moči, proti kašli a záduše. Dnes se používá i k vyrovnávání hladiny cukru v krvi,

k posílení žaludku a rozpouštění hlenů. Zevně se užívá k dezinfekci a hojení

ran. 17

Omanový čaj: dvě lžičky řezaného sušeného kořene povaříme 5

minut s 1/4 l vody, pak odstavíme a necháme 15 minut vyluhovat. Scedíme a pijeme vlažný – dva šálky denně proti dušnosti, kašli, zánětu průdušek, žaludečních vředech, problémech se žlučníkem, při onemocnění močovodu a při cukrovce. Čaj můžeme použít na vyplachování úst při bolestech zubů. Omanová tinktura: 50 g kořene naložíme do 1/2 l vodky a necháme 14 dní v uzavřené nádobě. Pak slijeme a užíváme deset kapek třikrát denně při chorobách jater,

žaludku a žlučníku. 18

Ořešák královský (Juglans regia)

Lidově vlašský ořech nebo křapák patří do čeledi ořešákovitých, pochází z jihovýchodní Evropy. V léčitelství se používají především listy, které se ale musí velmi rychle sušit, protože jinak hnědnou a jejich léčivý obsah se znehodnocuje. Již v antice se sušené oře-

chy doporučovaly na ochranu organismu od všech jedů a z listů se doporučoval odvar, který posiluje a zastavuje krvácení. Listy obsahují třísloviny, hořčiny a silici. Proto se používaly k posilujícím koupelím, při revmatismu, dně, nechutenství, proti zažívacím poruchám a pozor – proti pocení nohou. To je totiž tak výrazný jev, že si s ním poradí málokterá bylinka. Ořešák na to sílu má.

Ořechy obsahují tuky, fosfor, vápník, železo a další důležité látky, jsou tedy léčivé také, navíc kalorické bohaté. Odvarem se kloktalo při zánětech

a krvácení dásní, při paradentóze a zápachu z úst. Ořešákové obklady pomáhaly při kožních vyrážkách, krvácejících ranách a kojící ženy si je přikládaly na prsa, když už chtěly s kojením zvolna přestat. Ořešák zpomaloval laktaci mléka.

Čaj se pije při cukrovce, vyrážkách, chudokrevnosti, poruchách menstruace, při nechutenství a na posílení nervů. Ořešákový univerzální čaj:

tři lžičky sušených listů přelijeme 1/2 l vařící vody a necháme 15 minut vyluhovat. Čaj pijeme dvakrát denně, nebo jím kloktáme, či ho použijeme na obklady. 20

Ořešáková koupel: 1/2 kg čer stv ý ch listů př elijem e 1 l vody a vaříme 1/2 hodiny. Necháme vychladnout a přecedíme do lázně. Ořechový likér: 25 zelených ořechů, 4

hřebíčky, kůra z pomeranče, kůra z citrónu, kousek skořice, 500 g cukru, 4 dl vody, 3/4 l čistého lihu, 1/4 l vody. Měkké zelené ořechy omyjeme, rozkrájíme na čtvrtky, dáme do láhve s širokým hrdlem, vhodíme dovnitř hřebíčky, skořici, pomerančovou a citrónovou kůru, líh a 1/4 l

vody. Láhev uzavřeme a postavíme na slunečné místo, kde ji necháme stát tři týdny. Pak směs přece-

díme a přidáme cukerný sirup, který jsme si připravili z 500 g cukru a 4 dl vody. Promícháme a uložíme do lahví. A hned si můžeme připít na zdraví. 21

Tohle je jeden z tradičních staročeských receptů, který si rodiny ochraňovaly jako oko v hlavě a každoročně se vyráběl jen pro nejbližší.

Barva na vlasy: 30 g zelených ořechových slupek rozdrtíme, smícháme s 60 ml vody, 30 g kamence a 80 g olivového oleje. Zahříváme, až směs zhnědne. Pak v gumových rukavicích směs naneseme na vlasy a pořádně ji vmasírujeme až ke konečkům vlasů. Můžeme ji také nanést kartáčkem nebo tamponem. Pracuje-

me velmi rychle, aby směs nezoxidovala. Necháme působit a omyjeme. Budeme mít velmi krásně přírodní kaštanové vlasy. Zkuste to!

Ostropestřec mariánský (Silybum marianum)

V antice považovali ostropestřec za zeleninu, kterou vařili s olejem a solí. Kořen smíchaný s medovinou pak používali jako dávicí prostředek.

Ve středověku se jí začalo říkat mariánský bodlák, a to kvůli bílým pruhům, které podle legendy pocházely z mléka Panny Marie, které se na rostlinu dostaly při kojení jezulátka. Patří do čeledi

hvězdnicovitých, roste v jižní Evropě, v severní Africe a malé Asii. Je

to bodlák rostoucí do výšky 1,5 metru.

V léčitelství se používá plod, obsahující silymarin, hořčiny, silice a vitamin E. Chrání játra před jedy, likviduje škodlivé volné radikály a zvyšuje tvorbu a vylučování žluči.

Uznávaný je jako prostředek při alkoholickém poškození jater, mírní zažívací a žlučníkové potíže. Mnoha svým kolegům, milovníkům alkoholu, jsem poradila, aby si z něho do-

ma dělali čaj a vážně jim to pomohlo. Jeden z nich, notorik jako poleno, se mi chlubil, jak šokoval svého

ošetřujícího lékaře. Prý měl játra jako miminko. Ostropestřecový čaj: 2 lžičky plodů rozdrtíme v hmoždíři, přelijeme 1 šálkem vroucí vody, necháme 10 minut vyluhovat a scedíme. Pijeme po jídle. 24

Ostružiník křovitý (Rubus fruticosus)

Jako léčivou bylinu ho používali už staří Řekové, Egypťané a Římané. Doporučovali ho při průjmech a silné men-

struaci, proti zánětům, při vředech, popáleninách, bradavicích, k posílení dýchání a zlepšení dásní. Patři do čeledi růžovitých, spolu s maliníkem, který má podobné účinky a používá se

prakticky stejně. V léčitelství se používají listy, které obsahují flavonoidy, vitamin C, rostlinné kyseliny a třísloviny, které mají stahující účinek.

Čaj z ostružiníku se používá při průjmech, zánětech sliznice v ústech a krku. Účinkuje proti kašli a menstruačních potížích. Ostružinový sirup: 1 l šťávy ze zralých ostružin (nejlepší

je získat ji v odšťavovači) spolu s 1/4 l vody zahřejeme těsně pod bod varu, přisypeme 1,5 kg cukru a 6 g kyseliny citrónové. Za stálého míchání nechá-

me cukr rozpustit. Pak sirup nalijeme do čistých lahví, uzavřeme a necháme vychladnout.

Oves setý (Avena sativa)

Staří Řekové a Římané věděli, že oves posiluje nervy a srdce, proto máčeli zrno ve víně, které dávali vojákům před bitvou, aby byli chrabří. Oves dostali také jejich koně, ovšem bez vína. Ve středo-

věku se začal používat při kožních onemocněních, hlavně na obklady při vředech. Později se začal vychvalovat jako prostředek na posílení nervů. Patří do čeledi lipnicovitých, pochází z Malé Asie. V léčitelství se používá oves-

ná sláma, která obsahuje kyselinu křemičitou, flavonoidy, zinek, saponiny a alkaloid avenin. Ovesný odvar:

jednu lžíci ovesné slámy přelijeme 1/4 l vody, krátce povaříme a necháme 15 minut vy-

luhovat. Popíjíme 2 šálky denně při tělesné vyčerpanosti, nervové slabosti, nespavosti, přepracovanosti, poruchách štítné žlázy, a pozor – při předčasném šedivění vlasů. 27

Ovesná lázeň: 1 kg ř eza n é ov esn é slá m y (m ů žem e sm íchat napůl s ovsem)

přelijeme 3 l vody a vaříme 1/2 hodiny. Přecedíme a vlijeme do lázně, v níž zůsta-

neme 15 minut. Neutíráme se, ale zabalíme se do prostěradla a zůstaneme ležet půl hodiny pod pokrývkou. Lázeň působí blahodárně při špatném krevním oběhu, kloubovém revmatismu, ekzémech nervového původu, při vyčerpanosti a tělesné slabosti. Odvar z ovesných vloček: tř i hr sti pr oplá chnu tý ch ovesných vloček přelijeme 1 l vody a vaříme 1/2 hodiny. Propasírujeme a vzniklou hustou kaši podáváme při žaludečním kataru, střevních potížích, onemocnění žlučníku a při

odtučňovací kůře. 28

P „Vztah moderního člověka k planetě nebyl vztahem

partnerů žijících v symbióze, ale vztahem tasemnice trápícího psa, nebo plísně parazitující na bramboře.“ A.

Huxley

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium)

Pelyněk patřil mezi nejvýznamnější rostliny antické medicíny, byl

považován za univerzální prostředek, který povzbuzuje chuť, upravuje menstruaci, pomáhá při bolestech hlavy, žloutence, očních

chorobách a bolestech zubů. Užíval se při nespavosti, byl věšen do skříní proti molům, přimíchával se do inkoustu, aby listiny s písmem neokousávali hlodavci.

Byl symbolem naděje a pohody, absint z něho vyrábě-

ný byl ve starém Řecku považován za nápoj odvahy a byl podáván vítěznému jezdci v soutěží čtyřspřeží. Absint vydržel jako nápoj velmi dlouho. V 19. století se stal módní drogou, na kterou doplatila spousta lidí, mezi nimi velký spisovatel Oscar Wilde a malíř Vincent van Gogh. Ten si

pod jeho vlivem uřízl ucho. Absint se připravoval z alkoholových výtažků pelyňku, fenyklu, meduňky a anýzu. Patří do čeledi hvězdnicovitých, říká se mu vermut, roste

v Evropě, Asii a Africe. Dorůstá výšky jednoho metru.

Větvička pelyňku ve skříni zaručí, že se jí vyhnou moli na sto honů. Když se potřeme jeho šťávou, nesedne si na nás ani jeden komár. V Rusku se pelyněk dával do koutů místností, aby se vypudil obtížný hmyz. V léčitelství se používá nať, která obsahuje silice, hořčiny, fytoncidní látky a třísloviny. Je to hořký lék podporující trávení a vylučování žluči. Pelyňkový čaj: jednu lžičku pelyňku přelijeme jedním šálkem vroucí vody, necháme přikryté 10 minut vyluhovat, scedíme a pijeme při nechutenství půl hodiny před jídlem. Při zažívacích obtížích

naopak po jídle. 31

Pepřovník (Piper nigrum)

Pepřovník je popínavá rostlina z čeledi pepřovníkovitých, která pochází z jižní Indie, dnes se pěstuje v tropických oblastech celého světa a může dorůst do výšky až 15 metrů. Ale většinou se pěstují jeho menší druhy, které se pnou podobně jako břečťan po opoře.

V léčitelství se používají semena nebo plody, které obsahují éterický olej a alkaloidy, z nichž nejvýraznější je piperin. Používá se k zmírňování bolestí, uvolňování křečí, k prokrvení, podpoře trávení, jako antiseptikum, projímadlo a také afrodiziakum. Zmírňuje rýmu, kašel, záněty

v krku a pálení žáhy. 32

Když jsou semena sklizena před zralostí a jsou usušena na slunci, dostaneme pepř černý.

Když jsou sklizena ještě červená a necháme je zkvasit, získáme bílý pepř. Zelený pepř – to jsou nezralé plody pepřovníku. Jsou vhodné při nachlazení, každé čtyři hodiny rozžvýkáme tři zrnka.

Pepř býval důležitým obchodním artiklem a byl cenný stejně jako zlato. Přístavní města, která s pepřem obchodovala, díky tomu velmi vzkvétala, například Janov. Bylo to nesmírně

drahé koření a dodnes mluvíme o přemrštěné ceně jako o pěkně opepřené! 33

Když pepř chceme použít jako projímadlo, tak si z něho uděláme čaj – lžičku pepře přidáme do jakéhokoliv bylinkového čaje. Když potřebujeme povzbudit sexuální touhu, kořeníme jídla čerstvě umletým pepřem a mletým pepřem posypeme radiátor ústředního topení,

aby se zvolna uvolňovaly vonné jeho složky.

Paprika roční (Capsicum annuum)

Paprika roční je příbuzná s chilli, patří do rodu lilkovitých, existuje v různých vari-

antách a ve třech barvách – červená, žlutá a zelená. Pochází z Ameriky a známe ji pouze několik století. 34

Používá se jako zelenina, koření – mletá paprika sladká nebo pálivá a získává se ze su-

šených a umletých plodů. V léčitelství se používá při zažívacích potížích a při nachlazení. Stačí si jí poprášit sýr, chleba s máslem či jakékoliv jiné jídlo. Při nachlazení je

dobrý černý čaj, do něhož přidáme špetku papriky. Naši předkové považovali papriku za prostředek, který dodá člověku chuť k životu, dodá mu prostě říz a švih. Souvisí to také se sexuálním životem. Muži ze

zemí, kde se paprika pěstuje a hojně konzumuje, jsou považováni za velmi

dobré milovníky. Nejblíž to máme do Maďarska a Španělska.

Petržel zahradní (Petroselinum crispum)

Ve starém Římě se petržel dávala gladiátorům před bojem, neboť zvětšovala jejich sílu. Podávala se při močových kamenech, proti vodnatelnosti, k podpoře menstruace, při ply-

natosti, ledvinových potížích. Ve středověku se rozdrcená petržel přikládala na nádory a bodnutí hmyzem. Babky kořenářky doporučovaly petržel na vyvolání potratu a zvýšení potence u mužů. Patří do čeledi miříkovitých, pochází z východního Středomoří a dnes se pěstuje po celém světě. Oblíbené jsou hlavně dva druhy – listová petržel a kořenová petržel. V léčitelství se

používá kořen a nať. Obsahují silici, která působí močopudně a podporuje trávení.

Nesmí se ale předávkovat, protože petrželový apiol je ve větších dávkách jedovatý, způsobuje překrvení, návaly krve, opojení, poškozuje játra, ledviny a srd-

ce. Pro značná rizika se petržel doporučuje pouze k proplachovací

kúře při problémech s ledvinami a močovým měchýřem, při žaludečních a střevních potížích pijeme čaj. Petrželový čaj: jednu lžíci petr želov é na tě či koř en e přelijeme jedním šálkem vroucí vody a necháme přikryté

10 minut vyluhovat. Scedíme a pijeme třikrát denně. Každý šálek zapijeme dvěma sklenicemi vody. Petrželový nálev proti vráskám:

pět stonků petržele i s listy spaříme 2 dl vroucí vody a necháme půl hodiny vyluhovat. Nálevem si ráno i večer omýváme obličej. 37

Petrželová maska: jednu lžíci na seka ný ch petr želo vých listů smícháme s jednou lžíci kysané smetany a naneseme na omytý obličej. Necháme 20 minut působit a omyjeme vlažnou vodou. Pleť se vypne a barevně vyrovná.

Pískavice - řecké seno (Trigonella foenumgraecum)

Semena pískavice byly ve středověku používána proti

horečce, prsním a jaterním onemocněním, jako projímadlo, proti kašli a k ošetřování vředů a ekzémů. Patří do čeledi bobovitých, roste ve Středomoří a v Asii. V léčitelství se používá semeno, které obsahuje slizy, bílkoviny, mastné

oleje, silice, železo, saponiny a hořčiny. Má stahující účinek, tiší bolest a podporuje látkovou výměnu. 38

Podběl obecný (Tussilago farfara)

Odjakživa se považoval za výborný prostředek proti kašli, což mu dalo i jméno – tussic – kašel a ago – zaháním. Staří lékaři doporučovali při suchém kašli a dýchacích problémech inhalovat kouř ze zapálených podbělových listů. Z listů se také dělal obklad na zánětlivá

místa na kůži, na popáleniny, kousnutí hmyzem a odřeniny. Patři do čeledi hvězdnicovitých a roste po celé Evropě. U nás ji máme rádi jako jednoho z prvních poslů jara. V léčitelství se používá list, květ také, ale není tak účinný. Obsahuje třísloviny, hořčiny a sliz, má an-

tibakteriální účinek, tlumí dráždění.

Problém má ale tahle nevinně vyhlížející rostlinka také. Obsahuje pyrolizidinové alkaloidy, které mají kancerogenní účinek.

Při zánětech v ústech a hltanu, při suchém kašli a katarech horních cest dýchacích si uvaříme podbělový čaj: dv ě lžičky podbělového listu přelijeme jedním šálkem vroucí vody, necháme 10 minut vyluhovat a scedíme. Pijeme ráno na lačno při dráždivém kašli, zahle-

nění, zánětu nosohltanu, astmatu, při horečce. Nebo čajem kloktáme při zánětu v dutině ústní, zánětu nosních dutin a zánětu krku.

Podbělový obklad: Očištěné listy roztlučeme a ve dvou vrstvách přiložíme na spáleniny, otoky a špatně se hojící hnisavé vředy. Obalíme je flanelem

a obinadlem. 40

Potočnice lékařská (Nasturtium officinale)

Už v antice potočnici považovali za močo-

pudnou bylinu, která pomáhala při jaterních skvrnách a při spálení sluncem. Ve

středověku se kromě toho užívala při dýchacích problémech. Patří do čeledi brukvovitých a roste na celém světě. V léčitelství se používá její nať, která obsahuje hořčičné glykosidy a vitamín C, toho je v ní požehnaně. Potočnice je nejlepší čerstvá, sušením se její účinné lát-

ky ztrácejí. Vynikající je potočnicový salát – budete se divit, ale je chutný, a také čerstvá vylisovaná šťáva. Dejte si bylinu do odšťavovače a budete se divit, kolik šťávy budete mít!

Proskurník lékařský (Althaea officinalis)

Antický všelék se používal na rány, popáleniny, vředy, bodnutí, bolesti zubů, močové kameny a průjmy. Ve středověku se používal proti kašli – svařil se ve víně společně s yzopem a lékořicí. Staří bylináři mu říkali ibišek. V léčitelství se používá celá bylina – květ, list i kořen. Obsahuje slizové látky a polysacharidy, které usnadňují odkašlávání. Čaj proti kašli: jednu lžič-

ku rozdrceného kořene dáme do studené vody a necháme 2 hodiny vyluhovat. Scedíme, mírně ohřejeme a pijeme čtyřikrát denně po malých doušcích. Horký nálev: tř i lžičky sušených květů přelijeme dvěma sklenicemi horké vody a necháme 10 minut vyluhovat. Pije-

me teplý s medem. Ke kloktání spaříme šest lžiček květu. 42

Studený nálev: dv ě lžičky sušených řezaných listů

zalijeme dvěma sklenicemi studené vody a necháme přes noc vyluhovat. Nálev z kořene: čty ř i lžičky řezaného sušeného kořene zalijeme dvěma sklenicemi studené vody a necháme přes noc vyluhovat. Ráno přecedíme, přihřejeme a popíjíme. Proskurníkové nálevy a čaje se pijí při kašli, kataru průdušek, astmatu, po zápalu plic, při onemocněních střevních, žaludečních, dvanácterníkových a problémech s močovodem. Při zánětech dásní, onemocněních sliznice ústní, hrtanu a jazyka

čaj nepolykáme, ale držíme v ústech pokud možno několik minut.

Teplé obklady přikládáme na zánětlivá kožní onemocnění, na ječné zrno a tvrdnoucí otoky. 43

Vydal Euroinstitut.eu spol. s r. o. | 1. vydání ISBN 978-80-87372-27-2 44