První pomoc s bylinkami | 8. část by Euroinstitut

První pomoc s bylinkami 8. část

Lucie Formáčková

První pomoc s bylinkami| 8. část

Vydal Euroinstitut.eu spol. s r. o. | 1. vydání ISBN 978-80-87372-29-6

Obsah

1 | Byliny od písmene S

Světlík lékařský

2 | Byliny od písmene Š

Šafrán setý

Šalvěj lékařská

Šípek—šípková růže

3 | Byliny od písmene T

Třezalka tečkovaná

Turan kanadský

Tužebník jilmový

Tykev obecná

Tymián mateřídouška

4 | Byliny od písmene V

Vachta trojlistá

Vanilka pravá

Vavřín ušlechtilý

Violka trojbarevná

Vlaštovník větší

Vrba bílá

Vřes obecný

5 | Byliny od písmene Y

Yzop lékařský

6 | Byliny od písmene Z

Zázvorovník obecný

Zemědým lékařský

Zeměžluč okolíkatá

Světlík lékařský (Euphrasia officinalis)

Při výuce zahradnických prací můžeme narazit na nejednu pověru—staří bylináři totiž připisovali světlíku přímo zázračné schopnosti, když se jím potírali oči, takřka slepí zase prohlédli.

A teď opět k teorii v oblasti zahradnických prací. Světlík patří do čeledi krtičníkovitých, lidově se mu říká ambrožka, bradavník, kočičí len, umrlčí zvonečky, hledíček. Během praktického vyučování si ukážeme, že

v léčitelství se používá kvetoucí nať bez kořenů, která obsahuje glykosid aukubun, silici,

hořčiny, třísloviny a flavonoidy. Je to především oční lék, který se používá při očních zánětech, ale také při kataru průdušek, zažívacích obtížích a nechutenství. 5

Odvar k výplachu očí: dvě lžičky nasekaného světlíku přelijeme 1 dl vroucí vody, necháme přejít var, odstavíme a 1 hodinu louhujeme. Profiltrujeme přes hustě tkané plátno a slijeme do skleněné nádoby.

Světlíkový čaj: dvě lžičky světlíku přelijeme 1/4 l vody, necháme přejít varem

a 15 minut luhujeme. Potom přecedíme a pijeme při očních choro-

bách, katarech dýchacích cest a nechutenství. 6

Š „Příroda zachovává druhy, velmi málo se stará o je-

dince.“ Voltaire

Šafrán setý (Crocus sativus) Šafrán setý je nejdražší koření na světě. Patří do čeledi kosatcovitých , je to květina – krokus, která se sklízí na podzim, když se otevřou její květy. Tři červené blizny uprostřed květu se vytrhávají a suší. Na kilogram sušeného šafránu je zapotřebí asi dvě stě tisíc blizen. Jde nejen o koření, ale také o kvalitní barvivo. Samozřejmě žluté, protože samotné slovo šafrán znamená „být

žlutý“. Dnes se pěstuje hlavně ve Středomoří a v Rusku.

Šafrán posiluje srdce, povzbuzuje a zahřívá. Je účinný při nepravidelné nebo bolestivé menstruaci. Pomáhá také při po-

ruchách potence a plodnosti. Šafránové mléko:

Do šálku horkého mléka přidáme na špičku nože šafránu, dvě minuty povaříme, osladíme medem a pijeme vždy, když potřebujeme povzbudit. Ženy před další směnou v domácnosti, muži třeba před směnou v posteli...

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) V antice byla šalvěj považována za symbol věčného života, univerzální lék,

který si poradil s kdečím – s ránami, bolestivou menstruací, s krvácením, s kašlem, epilepsií, žaludečními bolestmi, vředy. Říkalo se jí také kartáček na zuby, protože pomáhala při bolestech zubů a zánětech dásní. Římané si také šalvěje velmi považovali, však také její název je odvozen od latinského slova salvus, což znamená zdráv. Šalvěj lékařská patří do čeledi hluchavkovitých, roste ve Středo-

moří, zejména v Dalmácii. Lidově se jí říká koníčky nebo smrt-

ky. 9

V léčitelství se používají především listy. Ty se otrhávají, jakmile se rozevřou poupata. Používají se čerstvé nebo sušené a drcené. Obsahují silici, třísloviny, hořčiny a flavonoidy.

Šalvějový čaj: 2 lžičky listu přelijeme 1 šálkem vroucí vody, necháme přikryté 10 minut vyluhovat, scedíme a pijeme při zažívacích potížích před jídlem. Při bolestech v krku kloktáme několikrát denně. Hodí se i ke koupelím a k omývání ran. Je skvělá proti

pocení – do litru vody dáme dvě polévkové lžíce šalvěje, povaříme, přecedíme a dvakrát týdně se odvarem omyjeme – pěkně od hlavy k patě.

Odvar do koupele: 200 g šalvěje vhodíme do 1 l vody, krátce povaříme a necháme 20 minut vy-

luhovat. Přidáváme do koupele při nervových onemocněních. Šalvějová tinktura: 50 g nasekané

šalvěje zalijeme 1/2 l vodky. V dobře uzavřené lahvi necháme 10 dní stát. Pak scedíme a užíváme 30 kapek denně proti pocení. Pleťová voda: 20 g šalvěje necháme týden vyluhovat ve 100 g čistého lihu uzavřené a na světlém místě. Pak scedíme a používáme na mastnou pokožku.

Šípek – šípková růže (Rosa canina)

Šípková nebo také psí růže roste planě. Šípky jsou jejími nepravými plody. Jejich význam znali už lidé v neolitu.

Šípky mají vysoký obsah vitamínu C, přičemž je tepelně poměrně stabilní, vydrží i spaření vroucí vodou. Mají velký podíl karotenoidů, flavonoidů, vitaminů P, K, E a B, obsahují kyselinu nikotinovou. Je v nich mnoho minerálních látek, vápníku, draslíku, hořčíku, železa, síry, fosforu. Obsa-

hují třísloviny, slizy, cukry, silice, kyselinu citrónovou a jablečnou.

Působí proti jarní únavě, proti hypovitaminóze, zlepšují odolnost organismu, mají vliv na krvetvorbu, omezují krvácení

z vlásečnic, působí na dobrou činnost střev. Léčivá jsou i semena – nažky uvnitř šípku. Mají v sobě obsažen vitamín E a působí jako diuretikum, takže prospívají při revmatismu.

Šípkový čaj: dvě lžíce šípků namočíme na několik hodin do 1/2 l studené vody. Pak směs zahřejeme k bodu varu, scedíme a hned podáváme.

Šípkové víno: 1 kg zralých čerstvých šípků omyjeme, rozdrtíme, dáme do demižonu a zalijeme cukerným roztokem, který

jsme si uvařili z 3 l vody a 800 g cukru. Přidáme vzklíčené vinné kvasinky a uzavřeme kvasnou zátkou. Po čtyřech týdnech stáhneme do čistého demižonu, necháme dokvasit a plníme do lahví. Šípkový likér:

500 g přemrzlých šípků zalijeme 1,5 l čistého lihu nebo vodky, přidáme kůru jednoho pomeranče a jednoho citrónu, kousek skořice a necháme 10 dní vyluhovat. Potom scedíme přes plátno a dolijeme cukerným sirupem, který jsme si svařili z 250 g cukru a 2 dl vody. Pro-

mícháme a nalijeme do lahví. 14

T „Jestliže ten nejdravější prospívá a jestliže přežívá ten

nejotrlejší, pak je příroda bohem ničemů.“ G. B. Shaw

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)

Její jméno se odvozuje od Jana Křtitele, podle legendy jeho krev

tekla na žluté květy třezalky. A ještě jedna spojitost s krví tu je – když se květy rozemnou, uvolní se červená šťáva podobná krvi. Naši předkové ji používali na popáleniny, k ošetřování ran, proti revmatismu, dně, menstruačním potížím, při ischiasu, zaháněli jí stavy melancholie, ale také zlé

duchy a ďábla.

Ochraňovala před hromem a bleskem, připevněná na dveře zabraňovala vstupu zlých duchů, zastrčená za krov chránila stavení před

požárem. Nejrozšířenější bylo její použití při získání lásky milované osoby. Když se jí přidala do nápoje třezalková šťáva, lásce se

prostě neubránila. Přidávala se do první koupele novorozeňat, aby dítě bylo celoživotně chráněno před uhranutím. Trhala se zásadně o svátku Jana křtitele o půlnoci, kdy létaly čarodějnice na koštěti komínem. Když si ji utrhlo mladé děvče a třezalka jí vykvetla, bylo jisté, že se do roka provdá. A víte, proč má v lis-

tech dírky? Ty v ní provrtal sám ďábel, aby ji zbavil léčebné moci. Samozřejmě se mu to nepovedlo. 16

Patří do čeledi třezalkovitých, roste po celé Evropě, vysoká je asi půl metru. Lidově se jí říká bylina svatého Jana, zděšenec, zvonečky, kvítí Panny Marie, laskavý koření, svatojánské koření,

milovníček, prostřelenec, děravec, krvavník. V léčitelství se používají nadzemní části, které se sbírají v době květu. Obsahují hypericiny, flavonoidy,

hořčiny, červené barvivo a silici. Dnes se doporučuje při psychických poruchách, při depresi, stavech neklidu a úzkosti. Posiluje trávení, tiší žaludeční neurózu. 17

Třezalkový olej: Hrst suchých květů zalijeme 1 dl olivového oleje, necháme stát 14 dní na slunném místě, potom slijeme a uzavřeme do láhve, kterou uloží-

me v temném a chladném místě. Je vynikající na léčení ran, omrzlin, popálenin a svalových bolestí. Mast se používá na hemeroidy, na suchou a podrážděnou pokožku. Vnitřně ho můžeme použít také – pro povzbuzení chuti k jídlu nakapeme pár kapek na cukr. Třezalkový čaj: jedna lžíce sušené natě se přelije 1/2 l vody, nechá se přejít varem a 15 minut odstát. Scedí se a pije chladný jeden šálek denně na posílení nervů, při

katarech žaludku a žlučníku, proti nespavosti, bolestem hlavy a upravuje látkovou výměnu. 18

Turan kanadský (Erigeron canadensis)

Patří do čeledi hvězdnicovitých, lidově se mu říká turánek a do Evropy se dostal z Kanady, jak název napovídá. V léčitelství se používá kvetoucí nať bez kořene, jejíž

hlavní účinnou látkou jsou třísloviny. Působí tady svíravě a stavivě. Používá se při krvácení dásní a paradentóze, při krvácení z nosu, při silné menstruaci, proti hemeroidům, při průjmu a úplavici. Jelikož je turan močopudný, používá se při zánětech močového mě-

chýře, revmatismu a dně. Má své výsledky také při cukrov-

ce.

Turanový čaj: dvě lžičky natě

přelijeme 1/2 l vroucí vody a necháme 30 minut vyluhovat. Scedíme a pijeme dva šálky denně. Čaj používáme také k výplachům dutiny ústní. Lihový ex-

trakt: jednu lžíci natě smícháme se třemi lžícemi vodky a necháme v uzavřené lahvičce na slunci 14 dní. Scedíme a používá-

me při revmatismu. Ředěný vodou používáme k výplachům dutiny ústní při paradentóze. 20

Tužebník jilmový (Filipendula ulmaria)

Říkalo se mu také červený lomikámen a naši předkové jeho kořen užívali proti ledvinovým kamenům, špatnému trávení a astmatu. Známý doktor Priessnitz ho používal preventivně proti vzteklině. Patří do čeledi růžovitých, roste po celé Evropě a bývá až dva metry vysoký, lidově se mu říká vředový kořen. V léčitelství se používá především květ, zřídka nať.

Obsahuje flavonoidy, hořčiny, glykosidy a salicylové sloučeniny, které snižují teplotu, působí močopudně a protizánětlivě. Tužebníkový čaj:

jednu lžičku sušené natě dáme do šálku a zalijeme studenou vodou. Necháme stát

10 hodin, scedíme a pijeme při horečce, chorobách ledvin a žaludku, při revmatismu, dně a vysokém krevním tlaku. 21

Tykev obecná (Cucurbita pepo)

Za tykev můžeme být vděční Kryštofu Kolumbovi, který světu objevil nejen Ameriku, ale také tuhle monumentální rostlinu, která se používala nejen v kuchyni, ale také na léčení, především sni-

žovala horečku a působila močopudně. Tykev se stala součástí středověkého vyhlášeného léku na horečnaté stavy: stejné díly

tykve, okurky a melounu se rozmělnily a smíchaly s růžovým olejem. Patří do čeledi tykvovitých, pochází z Texasu,

dnes se pěstuje v mírných pásmech na celém světě. 22

V léčitelství se používá semeno, z něhož se za studena lisuje olej. Obsahuje mastné kyseliny, rostlinné hormony, vitamin E, ka rotenoidy, hořčík a selen, aminokyselinu kukurbitin, která je výborná proti střevním parazitům. Reguluje hladinu hormonů, posiluje svalstvo močového měchýře a blahodárně působí na prostatu.

Dětem se olej dává proti nočnímu pomočování, lidem i zvířatům proti tasemnicím. Tykvová kúra: K a ždé r á no r ozk ou šem e dv ě lžičk y

tykvového semene a zapijeme ho sklenicí vody. Kúru provádíme tři měsíce, máme-li problémy s prostatou. Tedy mají-li ji pánové.

Tymián mateřídouška (Thymus vulgaris)

Tymián má název odvozený od řeckého slova thyein, což zna-

mená udit nebo přinášet kouřovou oběť. Pochází ze západního Středomoří a říká se mu také welšská mateřídouška.

Malý keřík se zdřevnatělými větvičkami a listy kvete bíle až purpurově. Stonky se odřezávají ještě s poupaty a suší se. Patří do čeledi hluchavkovitých, v léčitelství se používá nať, která má vysoký obsah silic,

tříslovin a flavonoidů. Silice odvádějí hlen, uvolňují kašel,

podporují prokrvení pokožky a jsou účinné proti bakteriím.

Účinná látka thymol obsahuje tymiánový olej, který používali staří Egypťané pro balzamování mrtvol. Tymián pomáhá proti chudokrevnosti, protože podporu-

je tvorbu krve a neutralizuje negativní energie. K tomu jsou dobré tymiánové koupele. Rozpustíme pár kapek éterického tymiánového oleje v 1 dl smetany a vlijeme do vany. Již ve starověku byly známé jeho dezinfekční účinky, hlavně při zánětech v krku

a ústech. Tymiánový čaj: dv ě ča jové lžičky sušeného tymiánu přelijeme jedním šálkem vroucí vody. Necháme 5 minut přikryté stát, scedíme a pijeme horký. Můžeme ho také kloktat nebo se jím omývat (v případě bradavic 25

nebo plísní).

V „Příroda má ve zvyku vymáhat velmi lichvářské úro-

ky.“ M. de Montaigne

Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata)

Ve středověku se používala na jaterní choroby a žloutenku, šťáva

z čerstvé natě se zase doporučovala proti kurdějím. Velmi zajímavé je, že staří bylináři ji doporučovali lidem, kteří trpěli hypochondrií. Což upřímně řečeno trochu prestiž téhle byliny snižuje. To znamená, že ji moc vážně nebrali.

Patří do čeledi hořcovitých, lidově se jí říká hořký jetel, vodní jetel, trojlístek, limonka, dršťky. Roste po celé Evropě.

V léčitelství se používají listy, které obsahují

hořčiny, alkaloidy, třísloviny a fytoncidní látky. Podporuje trávení, vy-

lučování žaludečních šťáv, upravuje funkci jater a žlučníku. Čaj na povzbuzení chuti: dvě lžičky vachty přelijeme 1/4 l vroucí vody, necháme 15 minut vyluhovat, scedíme a pijeme chladný.

Vanilka pravá (Vanilla planifolia) Pravá vanilka patří k čeledi vstavačovitých a pochází z Mexika. Je to jedno z nejdražších koření, které poskytuje úponkovitá rostlina pnoucí se až do výše deseti metrů a její plody –

tobolky – se sklízejí ještě před otevřením. Pak se asi měsíc fermentují. Působí blahodárně při plísňových infekcích. Proto je dobré denně si ji v nějaké formě dopřát. Třeba v nápoji, nebo v kompotu. Ale pozor na to, abyste měli vanilku pravou a nikoliv pouhopouhou tresť.

Nápoj proti plísním: jednu ká v ovou lžičku rozdrcené sušené vanilky

vhodíme do jednoho šálku vroucího mléka, 3 minuty povaříme, scedíme a pijeme dvakrát denně. 28

Vavřín ušlechtilý (Laurus nobilis)

Vavřín ušlechtilý známe jako bobkový list. Proslul jako materiál na věnce pro vítěze bitev a sportovních klání. Patřil také k básníkům, těm se říkalo po dekorování vavřínovým věncem – laureáti. A tohle slovo zůstalo ve

slovníku dodnes pro vyznamenané, ač už dávno nedostávají na krk vavřínový věnec. Já bych se ale přimlouvala za obnovení téhle tradice. Ve starém Řecku

byl vavřín zasvěcen bohu zdraví a věšteckého umění Apollónovi. Věštkyně v Delfách zásadně věštila s vavřínovým listem v ústech. 29

Ale největší úcty se mu dostalo v kuchyni, kde se používají jeho sušené listy. Přidává se do polévek, omáček, rybích pokrmů, do

nakládaných zeleninových směsí. Někdy se dává i

k bramborám, když je vaříte. To není příliš obvyklé, ale je to vynikající. Vavřín posiluje organismus při chronických onemocněních, je výborný při léče-

ní rakoviny. Chutné je vavřínové mléko, kdy povaříme dva bobkové listy s velkým šálkem mléka. Necháme asi dvacet minut louhovat, pak listy vyndáme a mléko vypijeme. Vavřín působí dobře na psychiku, proto by ho měli v kuchyni používat

lidé s psychickými problémy nebo ti, v jejichž rodinách se nějaký takový

problém objevil. 30

Violka trojbarevná (maceška) (Viola tricolor)

Ve středověku byla doporučo-

vána k léčení dětí, proti bolestem hlavy, epilepsii a kašli. Používal se především fialkový olej, který byl používán snad při všech chorobách a poraněních. Patří do čeledi violkovitých, roste v Evropě a Asii, pro léčebné účely se pěstuje hlavně ve Francii a Nizozemsku. Říká se jí také sirotka, pětbolestí, kohoutky, bylina psotníková, koření srdečné. V léčitelství se používá kvetoucí nať, která obsahuje flavonoidy, slizové látky, kyselinu salicylovou,

vitamin C a saponiny. Používá se při léčení lišejů, akné, ekzémů, při

kašli, horečce, revmatismu, dně a arterioskleróze.

Nejčastěji se používá jako obklad nebo do sedací lázně, při nachlazení se pije maceškový čaj: jednu lžičku květu přelijeme jedním šálkem vroucí vody, necháme

vyluhovat, scedíme a pijeme teplý.

Vlaštovičník větší (Chelidonium majus)

Vlaštovičník dostal své jméno v dávných dobách proto, že začal rozkvétat s příletem vlaštovek a s jejich odletem uvadal. Dávní lékaři ho doporučovali při slabozrakosti, žloutence, kožních problémech, při jaterních chorobách, na mytí hlavy v případě vyrá-

žek, dokonce proti rakovině a malomocenství. Středověcí alchymisté doufali, že ve žlutavém mléce vlaštovičníku najdou surovinu, z níž získají kámen mudrců. 32

Patří do čeledi makovitých a je to dost nechutná rostlina, protože nepříjemně páchne. Lidově se jí říká krvavý stareček, hadí mlíč, bradavičník, nebeský dar. V léčitelství se používají nadzemní části,

dříve se užíval i kořen, ale to se dnes již nedoporučuje. Obsahují enzymy, které štěpí bílkoviny, a alkaloidy, které uvolňují křeče, mají protizánětlivé vlastnosti, povzbuzují vylučování žluči, mírní bolesti a uklidňují. Babky kořenářky mléko vlaštovičníku úspěšně aplikovali na bradavice. Je

to náramně jednoduché. Utrhnete si vlaštovičník a jeho žluté mléko si nanesete na bradavice. 33

Vrba bílá (Salix alba)

Už ve starověku se vědělo, že vrba má stahující účinek. Šťáva z listů se používala při ušních chorobách, kůru na mozoly a strupy. Ve středověku se vrba doporučovala při horečkách a bolestech, při záchvatech dny a na snižování sexuálních choutek. Při dlouhodobém používání prý na sex nebylo ani pomyšlení. Patří do čeledi vrbovitých, na

světě roste pětadvacet druhů vrb, zejména v Evropě, v Asii a v severní Americe, lidově se jí říká bělice nebo potočnice. V léčitelství se používá kůra z dvouletých větví vrby bílé, která se slupuje na jaře. Rozmělňuje se a suší.

Obsahuje salicin, který se v játrech přeměňuje na kyselinu salicylovou, která působí protizánětlivě, snižuje teplotu, tlumí

bolesti hlavy, podporuje pocení. Právě tato kyselina se stala vzorem pro výrobu nejpoužívanějšího léku na světě – Aspirinu, u nás Acylpyrinu. Je to první lék, který byl vyroben na rostlinném základě.

Vrbový čaj: jednu ča jov ou lžičku r ozdr cen é v r bov é ků ry přelijeme jedním šálkem vroucí vody, necháme 20 minut vyluhovat a scedíme. Při bolestech a revmatických potížích pijeme až osm šálků denně podle intenzity bolesti. Odvar do koupele: 50 g kůry vaříme v 1 l

vody 15 minut. Scedíme a vlijeme do lázně. Taková koupel je posilující, mírní bolesti při revmatismu a uklidňuje při pocuchaných nervech. 35

Vřes obecný (Calluna vulgaris)

Vřes je rostlinou divoženek, které ho nosí za pasem. Nevěsty měly vpletenou větvičku vřesu do svatebního věnečku,

protože to jí zaručilo šťastné manželství. Patří do čeledi vřesovcovitých, lidově se mu říká hnidavec, suchotinka, břasa. V léčitelství se používají květy spolu s větvičkami. Obsahují gylkosid arbutin, třísloviny, hořčiny a organické kyseliny. Bylináři ji doporučovali při ischiasu, zánětu nervů, při bolestech hlavy, revmatismu. Je močopudný, prospívá při ledvinových kamenech a zánětech močových cest. Má také svíravé účinky, proto se používal na omývání ran. Vřesový odvar: dvě lžičky vřesu krátce povaříme

v 1/4 l vody, necháme 15 minut vyluhovat. Scedíme a pijeme vlažný.

Studený nálev: tř i lžičky v ř esu za lijem e 1/2 l v ody a necháme stát přes noc. Ráno scedíme, přihřejeme a pijeme.

Y „Chceš-li být šťasten den – opij se! Chceš-li být šťasten

rok – ožeň se! Chceš-li být šťasten celý život – pořiď si zahradu!“ Čínské přísloví

Yzop lékařský (Hyssopus officinalis)

Má prastarou historii. Zmiňuje se o něm bible, byl uctíván i v arabském lékařství. Staří Řekové vařili yzop s routou a medem jako medicínu

proti kašli. Vytrvalý polokeř, modrofialově, růžově nebo bíle kvetoucí.

V léčitelství se používají čerstvé mladé listy, které je možné sklízet dvakrát do roka. Má blahodárný vliv na odkašlávání, prospívá při průduškových ka-

tarech, je močopudný. Jako čaj se používá proti nadměrnému pocení

a pro dobré trávení. Obsahuje silici, glykosidy, třísloviny, hořčiny. V čerstvých listech je vysoký obsah vitaminu C. Má antiseptické účinky, zvláště prospívá močovým cestám. Přidává se k dušeným masům a do polévek, chutná i v salátu. Bezvadné je, když si yzop vyluhujeme v cukerném sirupu. Získáme polotovar, který je výborný jako sladidlo do čaje, do koláčů, do zmrzliny. Yzopový čaj:

dvě lžičky natě přelijeme 2 dl vroucí vody, necháme 15 minut vyluhovat a používáme proti pocení, na vykašlávání, při chorobách žlučníku, ledvin, jako dezinfekci močových cest. Hodí se také ke kloktání.

Z Akademie od svého původu pořád zkoumá prej a zkouší přírodu. Jenom to je, milí braši, bída, příroda jí málo odpovídá. K. H. Borovský

Zázvorovník obecný (Zingiber officinale)

V léčitelství, ale i v kuchyni se používá kořen, oddenek keře, který patří do čeledi zázvorovitých a pochází z jižní Asie. Zázvor se po sklizni vhazuje do vroucí vody a pak se suší na slunci. Používá se naložený, v kusech, rozemletý na prášek, kan-

dovaný. 39

Slouží k výrobě pečiva, zázvorového piva, alkoholického nápoje, vyrábí se z něho marmeláda a džem, nakládá se jako salát použí-

vaný zejména v japonské kuchyni i jako součást indic-

kých dochucovacích past. Je výborný při nachlazení a chřipce. Stačí žvýkat kousek kandovaného nebo sušeného zázvoru nebo pít zázvorový čaj připravený z černého čaje, do něhož zamícháme špetku zázvoru. Tenhle čaj je dobrý i při žaludeční neuróze. Když je vám špatně v dopravním prostředku, nemusíte si kupovat prášky. Zase vám pomůže zázvor, který před cestou nebo během ní bu-

dete žvýkat.

Zemědým lékařský (Fumaria officinalis)

Arabští lékaři ho používali k čistění krve a při kožních

chorobách. Ve středověku z natě připravovali nápoj proti svrabu a strupům, k posílení jater a žaludku

a jako močopudný prostředek. Patří do čeledi makovitých, roste jako plevel v Evropě a Asii. V léčitelství se používá kvetoucí nať bez plodů, která obsahuje slizy, hořčiny, flavonoidy a alkaloidy. Vědecky ově-

řené jsou účinky při křečích žlučníku a žlučových cest, při problémech trávicí soustavy. 41

Zeměžluč okolíkatá (Centaurium erythraea)

Název pocházející z antiky souvisí s kentaurem Chironem, který se vyznal v léčení chorob. Zeměžluč dostala tento vznešený název proto, že si pora-

dila s ranami, s nervovými chorobami, se slabozrakostí, zácpou a horečkou. Ve středověku se tvrdilo, že projímá stolici a uvolňuje zacpaná játra a slezinu. Používaly ji

také hospodyňky, obkládali jí maso, aby déle vydrželo.

Patří do čeledi hořcovitých, roste po celé Evropě, v Asii a Africe, lidově se jí říká hlístník, čantoryjka, koření tisícizlatové.

V léčitelství se používá kvetoucí nať, která obsahuje třísloviny, hořčiny a flavonoidy. Povzbuzují chuť k jídlu, činnost žaludku, žlučníku a střev. Dopo-

ručuje se při rekonvalescenci a při jarní únavě. Zeměžlučový čaj:

jednu lžičku nasekané zeměžluče přelijeme 1/4 l

vroucí vody a necháme 15 minut vyluhovat. Pijeme před jídlem. 43

Vydal Euroinstitut.eu spol. s r. o. | 1. vydání ISBN 978-80-87372-29-6 44