Nauka o společenském chování | 1.část

Nauka o

společenském chování 1. část

Marie Formáčková

1

Nauka o společenském chování | 1. část

© PhDr. Marie Formáčková

Vydal Euroinstitut.eu spol. s r. o. | 2. vydání ISBN 978-80-87372-50-0

2

Obsah

1 | O etiketě a bonton

4

2 | O Slavnosti a hostech

14

2.1 | O pozdravu

14

2.2 | O podání ruky

21

2.3 | O políbení ruky a líbání

24

2.4 | O smekání

27

2.5 | O řeči těla

31

2.6 | O dotecích

42

3

1 | O etiketě a bontonu Říká se tomu různě – společenský katechismus, etiketa, bonton,

ale v podstatě nejde o nic jiného, než určité zásady našeho vzájemného chování, které nám život usnadní. Nechceme se přece dostávat do situací, kdy budeme nad slavnostně prostřenou tabulí přemítat, který z mnoha příborů uchopit, kdy budeme stát v hloučku před restaurací a nevědět, kdo tam má vejít

první, či se topit v rozpacích první den na novém pracovišti. Nemluvě o cestách do zahraničí, kde se nevhodným slovem, gestem či oblečením můžeme dostat do velkých

problémů.

Znát a ctít společenská pravidle k výbavě slušného člověka prostě patří a vyplatí se je znát. A to je i důvod, proč pro žáky se speci-

álními vzdělávacími potřebami vznikla tato publikace.

4

Slovo etiketa vzniklo ze starofrancouzského „estiquer“ - jeho předchůdcem bylo starogermánské „stehen“ - obě slova mají podobný význam, tedy „připevnit“ nebo „vyvěsit“. Pravidla, dodržovaná u královského dvora a pravděpodobně i v objektech určených pro stráže

a vojsko, se vyvěšovala na zeď a stáva-

Etiketa na plese (Londýn, kolem 1895)

la se z nich denní pravidla („ľ estiquet“ nebo „ľ estiquette“). Seznámit se s nimi mohli ovšem pouze lidé, kteří uměli číst. Ve

Francii se na stejný okruh pravidel vztahoval výraz „régles du savoir vivre“ (pravidla znalostí o tom, jak se chovat) a výraz „savoir vivre et savoir faire“ (umět žít a umět konat). Po-

Dvorská hostina (Francie, 15. stol.)

jem etiketa prodělal

do dnešní doby výraznou změnu.

5

Pravidla chování se ve společnosti postupně odvozovala z principu hierarchie, z dvorské tradice, která jasně určovala, kdo smí zaujmout místo vedle panovníka a kdo si musí sednout dál. Také pořadí při zdravení bylo přesně stanovené a muselo se dodržovat. Společenský život, především na oficiální úrovni, podléhá na jedné straně pravidlům etikety, na

druhé straně se dodržuje tzv. diplomatický protokol (ten vznikl

Vídeňský kongres

v době Vídeňského kongresu v letech 1813 – 1815, a od té doby se nezměnil). Protokol platí jako všeobecná, praktická pomůcka mezinárodního soužití, dodržuje se při státních a politických událostech, platí i při jiných velkých společenských příležitostech. Zdar podniku je závislý na znalosti diplomatického protokolu, velmi často se ovšem také pravidla etikety (společenská pravidla) mylně zaměňují za protokolár-

ní předpisy.

6

Mnozí se domnívají, že se jimi musí řídit i v soukromém a společenském životě - protokolární předpisy ale neměly a nemají žádný vliv na jednání ani na chování v soukromém životě.

I dnes záleží na postavení každého jedince, společenskému postavení je věnována dostatečná pozornost - jeho pozice by měla být pro druhé zře-

telná. Ignorování by mohlo být chápáno dokonce jako jisté znevážení.

TIPY PRO VÁS: 1. První tip, který

platí vždy a všude: nepříjemným omylům se dobře vyhnete, pokud ke všemu, co znáte, přidáte cit! Zkrátka bychom měli kromě osvojení jistých pravidel všichni v jakékoliv situaci naslouchat „vnitřní“ hodiny, vlastní takt, a na to žádné učební texty neexistují. Jde „jen“ o vaši mí-

ru ohleduplnosti a pozornosti k lidem. A takt mívá v mnohém ohledu velmi blízko k taktice.

7

Již před dvěma stovkami let platila pro chování ve společnosti tato definice: „Etiketa je soubor jistých zvyků a obyčejů ve vnějším styku společenském… Původ etikety je náboženský a vyjadřuje odvislost, úctu, bázeň před tím, jemuž se prokazuje.“ Kolem roku 1930 se již

hovoří o způsobech společenských, různě odstupňovaných podle hodnosti a důstojenství, pro zdvořilost upravenou pravidly. Jedná se tedy o jistou zdůrazněnou výlučnost, odlišení pravidel platných pro „vyšší“ společnost a diplomacii. Současné pojetí vypadá takto - jedná se o komplex pravidel a zvyklostí upravujících společenské chování a chování v pracovním styku. Starofrancouzské slovo etiketa označovalo původně etiketku na lékárnickém a jiném obalu zboží, někdy se nahrazuje výrazem „savoir vivre et savoir

faire“, tedy umět žít a konat. V běžné konverzaci je zaměňují výrazy etiketa a protokol.

8

Pravidla běžného společenského života se přizpůsobují situacím od formálních po uvolněné (casual), protokolární jsou přísná, závažná, odráží politický záměr dvornost, ale z toho slova až příliš vystupuje chování u dvora.

Etiketa byla a vždy bude výra-

zem ducha doby, mocenských poměrů, sociální struktury - jde o souhrn přijatých a dohodnutých zvyklostí, kterými se řídí naše vztahy. Důležité je, že nás chrání také před společenským „úrazem“. Normy spo-

lečenského chování nevznikaly žádnou vydanou normou, ale utvářely se po staletí, na základě společenské nutnosti a potřeby. Jejich vývoj mapuje vývojovou cestu lidské společnosti.

A měli bychom před souborem těchto norem cítit něco víc než jen respekt. I dnes platí, že naše možnosti a znalosti nejsou vždy v rovnováze.

A přitom je právě společenské chování v nemalé míře každodenní ukázkou vaší fantazie a flexi-

bility.

9

Každá společenská skupina se řídí obecně uznávanými pravidly a zvyklostí chování, vycházející z existujících právních norem. Ve společnosti, tvořené řadou různých vrstev, existuje etiketa, v jejímž rámci si je jedinec vědomý, jaké chování se od něho očekává vůči ostatním.

Jistě si někdy kladete otázku,

zda se oficiální způsob chování vytrácí nebo ne. Chování dokreslující osobnost člověka může vycházet z těchto vlivů: z vlastního charakteru a temperamentu, z povah osob, s nimiž jednáte, ze situace a z prostředí. Pak je šité

na míru a není pouhým interpretováním etiketních pravidel.

Zdvořilost a dobré chování, dříve vyhrazené jen pro aristokracii a měšťany, se z dnešní společnosti vytrácejí. Ale na lepší časy se už blýská - etiketa znovu na počátku 21. století prožívá renesanci, protože zdvořilý člověk její znalostí získává sebevědomí a potom, v globalizovaném světě je velmi důležité i vystupování i na mezinárodní půdě.

10

Tolerance, zdvořilost a životní způsob - neboli savoir vivre - jak jej nazývají Francouzi, se staly znovu platnými principy mezilidských vztahů. Hra bez pravidel je ale časově omezený společenský „katechismus“. Do popředí se dostávají společenské normy současné etikety, mimo jiné jde také o oblečení, které celkový pozitivní dojem umocňuje. Důležitý je i jemný odhad, cit pro realizaci každé situace. Milena Ma-

jorová, autorka prvních příruček o chování lidí mezi lidmi, napsala: „Lidstvo žije už příliš dlouho, než aby přišlo v životní empirii

na něco gruntu nového. Pouze vylepšuje to, co už zná, a tím se pohybuje vzhůru po oné známé spirále.“ I když k vám slušnost zkrátka patří, máte ji prostě v sobě, zdvořilost se musí naučit.

Být zdvořilý má v sobě také jistou dávku zdrženlivosti, protože vám zdvořilost musí zůstat i v situaci, kdy jste na nejvyšší míru rozčilený.

11

Bude dobře, pokud se etiketa stane běžnou součástí našeho každodenního života. A pokud s ní umíme zacházet, je nám v mnoha ohledech lépe - na duši i těle. Protože dnes víc než kdykoliv

jindy se nosí mít svůj osobní styl!

Tak se chová člověk, který se cho-

vá vždy způsobem odpovídajícím situaci, dovede se perfektně řídit společenskými pravidly hry.

Pak si jistě váš protějšek povzdychne -skutečně, ten člověk má osobní styl! Pak hovoříte s osobností, demonstrující dokonalou shodu mezi zevnějškem, vnitřním postojem a vyváženým etickým chováním v různých situacích. Stylový člověk působí vždy sympaticky, je

považován za kompetentní a přesvědčivou individualitu.

12

Reprezentace vaší osobnosti, to by mělo být nejvyšší přikázání, podle situace reagujte flexibilně na danou situaci a nacházejte kompromisy. Zatímco ještě Jiří Guth-Jarkovský hovořil o etiketě různých vrstev (měšťanské nebo venkovské prostředí), již v druhé polovině minulého století se takové po-

jetí mění. I když neexistuje etiketa univerzální a etiketa je souhrnem pravidel a zvyklostí ve společnosti - který nemá ráz Jiří Guth-Jarkovský daných neměnných zákonů.

Některá pravidla s dlouhou tradicí trvají, jiná se přizpůsobila moderní době. V této učebnici se sami přesvědčíte, jak se vám vyplatí osvojit si sou-

časný moderní styl.

13

2 | O Slavnosti a hostech 2.1 | O pozdravu Základní pravidlo, které vám nedá příliš prá-

ce si zapamatovat, je představa hierarchie společnosti v podobě trojúhelníku. Docela

nahoře, kde se odvěsny na vrcholu stýkají, jsou ti, kteří si zaslouží úctu: starší, výše postavení, ženy atd. Pokud jste lidé, kteří stojí pod vrcholem, musíte jednat nejen při zdravení rychleji. Když se vzájemně identifikujete jako dva jedinci v rovnocenném postavení, jednejte vstřícně a aktivně - nic se nestane, když pozdravíte první. Navíc to v každém ohledu vyznívá zdvořile. Při pozdravu vstává pán (mladší člověk), pokud se žena (starší

nebo výše postavený člověk) k vám ve společnosti nebo na pracovišti přiblíží, platí to také u stolu v restauraci.

14

Obecně se toto pravidlo nepovažuje za závazné v restauracích s typem rychlého občerstvení ani ve vlakovém kupé.

A když se setkáte s někým, kdo je ve společenské hierarchii na stejné úrovni?

Pozdravte první…

Tak se pozná vaše „kinderstube“, vaše vychování.

V takovém případě zdraví první

totiž ten zdvořilejší!

Dělení osob na osoby společensky starší (vyšší, významnější) - tedy těch, kterým se dává přednost před jinými, a na osoby společensky mladší (nižší, méně významní) získává v současnosti mnoho nepřátel - ovšem v diplomacii a mezinárodním styku zůstává stále

ovládání všech daných pravidel nezbytné.

Ve střední Evropě se dělení řídí třemi kritérii - a to věkem, pohlavím a funkcí.

15

Ovšem i pohled na posouzení toho, zda a kdy je určitá osoba především v pracovní oblasti (v hierarchii organizace) osobou společensky starší, se mění. Mnoho okamžiků váhání se dá vyřešit rychlou ústní do-

mluvou nebo dostatečně jasným a srozumitelným gestem. Za osobu společensky vyšší se považuje návštěvník a pozvaný host.

Samotný pozdrav vás zařazuje do určité společenské skupiny lidí, i když pozdravy jsou dále méně formální. Pozdrav na uvítanou i rozloučenou je nepostradatel-

ným obřadem a samozřejmostí zároveň. Protože si každá světová kultura

vytvořila vlastní způsob pozdravu (včetně různé vzdálenosti), rychle se vzniklé situaci přizpůsobte, abyste svým jednáním nevyvolali zápornou reakci.

16

Pozdrav: společensky méně významný - společensky významnějšího

mladší - staršího muž - ženu podřízený - nadřízeného

vstupující do místnosti - ostatní přítomné jednotlivec - více lidí (skupinu)

Loučení: společensky významný - s méně významným starší - s mladším žena - s mužem nadřízený - s podřízeným

17

TIPY PRO VÁS: 2. Jde-li pouze o mužskou a ženskou společnost (a nejde o vztahy pracovní), je rozhodu-

jící okolností věk.

3. Postavení v pracovním styku se řídí výhradně funkčními hledisky (platí to i v případě mladšího vedoucího pracovníka a o mnoho let starší ženu, která je mu pracovně podřízena). Jde-li však o přednost ve dveřích, pak by vztah funkční měl být nahrazený vztahem muž - žena. V mnohých případech záleží na taktu osoby, která je v pracovní oblasti považována za osobu společensky významnější.

4. Pán ve společnosti při pozdravu vstává, pokud se dá očekávat, že se u něj zdravený zastaví - dáma vstávat nemusí.

5. Dívky a mladé ženy zdraví výrazně staršího muže jako první.

6. V nájemním domě byste měli pozdravit každého, koho potkáváte, dokonce zcela neznámé lidi. Pozdravte lidi v menších místech, pokud procházíte kolem jejich obydlí.

18

7. Na ulici s partnerem zdravíte i osoby neznámé, které náš společník zdraví.

Na jejich „CV“ (životopis) se ovšem nikdy nevyptávejte.

8. Při vstupu do budovy

vchází a z budovy vychází první žena, muž otvírá a přidržuje dveře. V případě obchodů má jednoznačně přednost osoba vycházející před vcházející.

9. Svůj pozdrav věnujte také faráři, a to

i při náhodné návštěvě kostela.

10. Potkáte-li známého v doprovodu starších (neznámých) lidí, volte pozdravy hned dva - nejdříve věnujte pozdrav starším, pak neformálně pozdravte svého přítele. Při loučení postupujte naopak, nejprve se rozlučte se svým přítelem, a pak teprve s další osobou.

11. Obecné pravidlo: pozdravte každého, komu jste byli představeni, nebo s kým se setkáváte častěji. A zdravte s úsměvem - ono anglosaské keep smiling by vám mělo vejít do krve. Nejde jen o společenské klišé, všechno s ním jde prostě o moc snáz.

19

FAUX PAS: Neopětovat pozdrav vyznívá podstatně hůř než nepozdravit vůbec!

Pro pořadí ve společnosti, v pracovním i soukromém životě (pro tzv. instituci společensky staršího, vyššího) platí následující pra-

vidla.

Přednostní pořadí má:

- žena/dáma vůči muži (výjimka - když je muž podstatně starší)

- starší žena/muž vůči mladšímu - cizí lidé vůči příbuzným, přátelům a známým

- cizinci vůči tuzemcům Tyto zásady se dodržují při soukromých i společenských příležitostech, jen málokdy se porušují - například, že dáma má vždy přednost před mužem (ovšem stále „v kapse“ mějte jako záložní flexibilní reakci na danou si-

tuaci a nacházejte kompromisy).

20

2.2 | O podání ruky Nejběžnější světový pozdrav, jde o vžitou formu, která vás zbaví prvotních rozpaků, je o navázání komunikace. A jak vlastně vznikl? Podle všeho se jednalo o stisk horních končetin dvou lidí, kteří tím dokazovali, že nejsou ozbrojeni a vyjadřovali tímto mírovým gestem zájem o společenskou komunika-

ci. Na podání ruky platí jednoduché pravidlo: iniciativu by měl vyvinout člověk společensky starší, žena vůči muži a nadřízený vůči podřízenému…

Podávejte pravou ruku, nejen prsty, ale celou. Stačí jen krátký, ale pevný stisk. Vždy se přitom dívejte druhému do očí. Nevhodně vypadá, pokud stisknete jen koneč-

ky prstů. Není nutné ani naklánět tělo, při podání ruky se nevyžaduje ani

úklon hlavy.

21

Pro důkaz úcty postačí jen mírný úklon. Rukou ovšem nikdy nepotřásejte! Dotek ruky trvá několik vteřin a stejně dlouhý by měl být kontakt očí. Podle všech společenských pravidel nepodává pán ruku dámě, ale čeká vždy, podá-li mu ji ona. Pokud tak žena neučiní, může být považová-

na za nezdvořilou. Stejné pravidlo platí mezi podříze-

ným a nadřízeným - podřízený čeká, jestli mu nadřízený ruku podá nebo ne. Pokud muž zdraví dámu, povstává v každém případě, dáma může zůstat sedět (zdvořileji ale vypadá, když povstane také).

Jste-li v situaci, že se stiskem ruky zdraví více lidí, je nutné dbát, aby se při podání ruce nezkřížily.

22

TIPY PRO VÁS: 12. Netiskněte partnerovi ruku oběma rukama, ani jej „srdečně“ nechytejte za rameno nebo za paži.

13. Naučte své potomky správnému chování k zdravotně postiženým. Podejte jim pomocnou ruku, pokud vás o to požádají. Nechovejte se nikdy soucitně!

14. Intenzita podání rukou se liší v různých zemích.

Někde (Francie, Německo) se lidé zdraví při každé příležitosti, jinde se ruce podávají minimálně (Velká Británie).

FAUX PAS: Za extrém se pokládá „chlapské“ stisknutí ruky, stejně jako podání ruky à la „leklá

ryba.“

23

2.3 | O políbení ruky a líbání Ve společnosti se dnes líbání ruky pokládá téměř za teatrální gesto, hodí se skutečně pouze jen pro výjimečné a slavnostní příležitosti.

Polibek se ovšem jen naznačuje, rty zůstanou asi centimetr od hřbetu ruky! Pán ženinu ruku nezdvíhá, ale

naopak se sklání k ní. Dámská ruka v rukavici se nelíbá. Stejně tak muž nelíbá ženě ruku, pokud má hlavu pokrytou například kloboukem. Klasická etiketa je neúprosná, ruka se nikdy nelíbá na veřejném prostranství, ale pouze v uzavřené místnosti. Jako

nevychovanost vypadá, když pouze jedné ženě ve společnosti ruku políbíte a ostatní vynecháte. Například Karel Schwarzenberg při setkání s dámou vždy naznačí políbení ruky.

24

Považuje to za tradiční vyjádření úcty k ženě. A třeba v Polsku se jedná stále o běžnou součást společenského života.

Vymysleli jej zřejmě Římané, ve Francii se později

(v 16. století) změnilo líbání dam na tvář v polibek ruky.

Polibek na tváře (či jeho naznačení) velmi rozšířený, v Evropě a v Latinské Americe je běžný především u blízkých přátel, rodinných příslušníků a mezi mladými lidmi.

Většinou se jedná o polibek symbolický a ještě častěji se pouze naznačuje. Tímto způsobem pozdravu se pozdravte se členy rodiny či

dobrými přáteli – takový pozdrav není vhodný pro první setkání s jinou osobou.

25

Líbání na veřejnosti je příjemná věc, ale rozlišujte milý zvyk, kdy nejde o vyjádření skutečně hlubokých citů. Pak stačí gesto,

kdy se přiblížíte ke tváři svého protějšku, už tak se jedná o gesto dostatečně výmluvné… Po-

kud dojde ve společnosti k nabídce tykání (nabízí jej starší dáma pánovi mladšímu, naopak může mladší jen požádat o tykání, ale bez reciprocity). Žádost o tykání lze bez porušení bontonu odmítnout. K takovému obřadu patřívá přípitek nebo polibek.

TIPY PRO VÁS:

15. Součástí pozdravu mezi mužem a ženou může být v pracovním styku i políbení ruky

(například v Polsku a v Maďarsku). Políbení ruky zůstává ovšem vždy symbolické! Stejně tak symbolické by mělo být políbení na tvář či rovnou na obě. Otisky rudé rtěnky na tvářích rozhodně nikoho nepotěší.

26

2.4 | O smekání Muž by měl klobouk při zdravení smeknout, a to asi tři kroky před setkáním - zároveň zdraví.

Obvykle se smeká jen pravou rukou - pouze pokud je do muže zavěšena

žena, může se smekat levou. Klobouk držte v ruce při krátké návštěvě, při delší jej odložíte. Dáma sundává klobouk tam, kde se zdržíte delší dobu, a také u jídla. V divadle nebo na koncertě jej musí sundat, aby

váš módní doplněk nepřekážel lidem ve výhledu. Jen v případě, že máte k dispozici lóži, si můžete klobouk ponechat na hlavě.

TIPY PRO VÁS: 16. Pán smeká také, pokud se zúčastní (nebo potká) pohřební průvod. Stejná pravidla platí u průvodu se státní vlajkou.

17. Smeká se v kostele (ovšem kromě bohoslužby v synagoze)

a také na hřbitově.

27

FAUX PAS: Nikdy nedržte klobouk za okraj! Nezaměňujte smeknutí za klep-

nutí rukou o okraj jako při salutování.

TABU: Sebehezčí čepice se nikdy a nikde nesmeká!

Lidé si podle situací vytvářejí určité distanční zóny - prostorový odstup, který zaujímáte proti svému protějšku: Intimní vzdálenost Blízký tělesný kontakt asi do 45 cm a méně.

Do této blízkosti mohou vstoupit pouze lidé, které máte rádi, které dobře znáte -

jedná se o partnery, děti, rodiče, přátele atd.

28

Osobní vzdálenost Jedná se o odstup (45 až 120 cm), tuto vzdálenost se snažíme udržet čistou, dodržuje se při podávání si rukou, při pozdravu.

Společenská vzdálenost Odstup se pohybuje okolo

dvou až do čtyř metrů. Jde o vyčkávací postup, zaujímají je lidé, kteří se neznají, například při rozhovoru mezi více osobami (vhodná pro jednání a diskuzi).

Veřejná vzdálenost Tento odstup představuje několik metrů (asi 4 metry), jedná se například o proslov -

tedy „řečnickou vzdálenost“, mezi přednášejícím a publikem (patří sem například i herci).

Musí zaujmout na vzdálenost, která ještě umožňuje, aby byla vidět celá postava a její pohyb v prostoru.

29

Abychom dosáhli pro vás přijatelnou vzdálenost, učiňte jeden nebo více kroků zpět, což druhému vyjadřuje - přiblížil jste se příliš…

Poslouchejte řeč svého těla,

které vydává také své signály, vzdálenost vůči některé osobě nemusí být vůbec nezajímavá a nepříjemná, potom často

vzdálenost krůček po krůčku zkracujte.

FAUX PAS: Porušování intimní zóny (kratší vzdálenost než 45 centimetrů) dokáže vzbudit v člověku nevoli, nervozitu, u někoho vrcholí strachem, u jiného až agresí. Při porušení intimní zóny

(například v tramvaji, v metru) dochází často k dotekům, které jsou nežádoucí, nepříjemné. Nejdřív člověk odvrací obličej, je mu nepříjemné, když se k němu příliš přiblíží někdo cizí. A pokud se již nežádoucí náhodný kontakt přihodí, nemělo by dojít ke kontaktu očima!

30

2.5 | O řeči těla Jde o řeč velmi poctivou, sotva bychom ji mohli zmanipulovat.

Víc než modulace hlasu, obsah řeči prozradí neverbální komunikace, starší než mluvené slovo dává hlouběji a pravdivěji možnost nahlédnout do vašeho nitra. Pomocí paží a mimiky podáváte

totiž informace o své vnitřní schopnosti – ty si neseme všichni s sebou od narození.

Pohled, úsměv, postoj, energické za-

třesení paží, tak vypadá projev těla mimikou a gesty.

Ke zdokonalení vystupování postačí osobní vystupování před zrcadlem - začněte celkovým výrazem obličeje, pokračujte očima, ústy, nosem.

31

Ovšem hra rukou je nejživější výpovědí vašeho těla, ruce používejte jen tehdy, pokud chcete výpověď zdůraznit. Jedná se o nej-

pravdivější výpověď o vašem chování a charakteru.

Ano, tělo mluví.

Neverbální projevy tvoří 65 procent lidské komunikace.

Právě proto o neverbální komunikaci projevují výrazný zájem personalisté

při výběru uchazečů na určité pracovní pozice. Jejich výklad by se ovšem neměl přeceňovat .

32

Neverbální projev sice odráží povahové rysy a životní zvyklosti, ale celkový image při pohovoru je nejen klid, oblečení na úrovni, ale také zkušenost a vědomosti -

hodně zmůže i modulace hlasu. Podle Sigmunda Freuda - skryté myšlenky člověka z něj prosakují prostě každým pórem.

Rozdílná řeč žen-

ského a mužského těla: Ženy - stojí k sobě při komunikaci blíž

- déle se dívají při hovoru do očí - vydrží déle sledovat projev, který je příliš nezajímá - více využívají úsměv - více si všímají detailů 33

Muži

- déle sledují své posluchače - méně mezi sebou volí hmatový kontakt - mnohem raději se předvádějí před osobou, která je zaujme

Velmi časté situace pro muže i ženy

- kousání nehtů: strach, neklid

- zvednuté oči: mírné rozladění - přímý pohled: výhružka - kousnutí do palce: koketní výzva

- zkřížené kotníky: zdvořilá ležérnost - hlazení brady: přemýšlení

Děti

- mají větší potřebu hmatových dotyků než ženy a muži 34

Co nahrazuje slova?

Gestika: posu nky (sou část kineziky) Haptika: dotýkání se lidí kolem , fyzický kontakt (hlazení, líbání, bití, držení se za ruce)

Kinezika: pohyby těla Mimika: týká se obličeje a jako jediná vyjadřuje emoce – štěstí, neštěstí, překva-

pení, očekávání.

Paralingvistika: styl verbálního sdělení, to znamená hlasitost řeči, tón, rychlost sdělování, frázování.

Posturologie: postoje těla a jeh o poh yby Proxemika: postoj při komunikaci, vzdalování se a přibližování, zacházení s prostorem kolem sebe

35

Nohy Někdy se na ně zapomíná, člověk často kontroluje především

horní část těla a tvář, zatímco nohy bývají schované pod stolem.

Ale když se ocitnete ve volném prostoru před ostatními lidmi, najednou nevíte, co s nohama.

Cítíte se tak odhalení! Mít nohy u sebe je nepohodlné, proto je často raději zkřížíte, typický posez bývá s nohou přes nohu. Pak ovšem dejte pozor na chodidlo: pokud se pohybuje nebo točí, okolí se dozví, že jste nervózní, nejistí.

A když nevědomky podupáváte,

skoro jistě jde o výpověď o znuděnosti.

36

TIPY PRO VÁS: 18. Přehodíte-li nohu přes nohu a nahoře ji sevřete rukama, vy-

jadřujete: trvám na svém názoru.

19. Atraktivní dáma s nohou přes nohu v rozhovoru s mužem pak riskujete, že debata ztratí původní smysl.

20. Na „řeč“ těla nespoléhejte, ale buďte

k ní pozorní!

FAUX PAS: Neslušně působí, pokud si někdo dá nohu tak vysoko, až ukáže podrážku (například v Orientu by toto - dost možná bezděčné gesto - mohlo znamenat urážku).

Oči Obličej - a konkrétně očí - si člověk na svém protějšku všimne napoprvé. Když se oči stáčejí vpravo, mluví prý dotyčný pravdu, když naopak, lže.

37

Levá polovina mozku se totiž zabývá fakty, pravá patří imaginaci. Nelze říci, že toto pravidlo je neomylné, žijí mezi námi i přeučení leváci.

Dívat se dlouho někomu do očí se navíc těžko vydrží. Čím jsou si debatéři fyzicky blíž, tím je to

nepříjemnější. Narušují si tak soukromí.

Při komunikaci se sice obvykle díváte druhému do očí, ale vždy po chvíli na několik okamžiků stočíte oči jinam. Délka pohledu je jedna věc, ale o tom, zda vám je někdo milý, rozhoduje i barva očí. Modré s černou zorničkou umí působit i negativně. Hně-

dé oči působí zase mile, měkce, vyvolávají dojem, že se o nás dotyčný zajímá.

Zornice naznačují daleko více: a to, jestli je protějšku s vámi příjemně či nepříjemně. Oči odrážejí náladu, upřímnost i zdravotní stav. Pokud si někdo oči mne, může to znamenat, že nevěří tomu, co slyší, stejně jako, že začíná lhát.

38

Podle vědeckých výzkumů víme, že lidské oko může provést dvacet pět možných stupňů pootevření. Přimhouřený zrak značí smyslnost, přivřený vztek nebo snahu na něco si vzpomenout. Oči vysílají-

cí pohled zpod sklopených řas jsou specifické pro ženy a mohou být i jistou sexuální výzvou. Ale pozor, podobně se dívá člověk, který zaostřuje bez brýlí.

TIPY PRO VÁS: 21. Pozor na oči v zahraničí, platí tam jiné zvyky, které při nedodržování mo-

hou poškodit jinak příjemný kontakt. Tak například: Ameri-

čan si delší pohled do očí vysvětluje jako otevřenost, Japonce podobný pohled rozlítí, protože podle nejde o projev malého respektu.

39

Ruce Velmi výrazný mluvčí vašeho

těla. Již jejich vzhled může prozradit, s kým máte tu čest. Dalším vysílaným signálem je jejich pozice. Ruce zkřížené přes hruď znamenají jistou tendenci člověka schovat se před světem, jde o obavu z otevřenosti. Mnutí rukou značí nervozitu, ruce v bok naznačují zase bojovný, někdy až nepřátelský postoj, ruce za zády naopak naznačují - můj majitel

je zcela klidný. Stříška z prstů vydává zase nonverbální signál, že tu sedí ignorant.

A obě paže vztyčené vzhůru?

Tento postoj mimo postoj na sportovních plochách - sděluje: vzdávám se, končím, ustupuji.

40

TIPY PRO VÁS: 22. Ruka v kapse - jedná se o po-

sun v liberalizaci pravidel společenské výchovy, při pozdravu jde sice o tabu, stejně jako dříve, při obchodních a oficiálních příležitostech se stává ruka v kapse známkou toho, že se druhému nedostalo společenské výchovy.

V některých situacích poukazuje na člověka příliš sebevědomého nebo nedbalého.

FAUX PAS: Nekorektní a nestylová je ruka v kapse soudce nebo přednášejícího. Naopak při uvolněné zábavě, vykládají mužovu ruku v kap-

se kalhot nebo ženinu v kapse kabátku kostýmu jako přátelské gesto, kterým chtějí vyjádřit: Cítím se zde dobře, vedu s mým partnerem příjemný, neformální rozhovor, který se mi líbí.

41

2.6 | O dotecích Doteky jsou výraznou součástí neverbální komunikace. Pohlazení, přátelské poklepání na rameno, podání ruky - může pozitivně

stimulovat a povzbudit. Jen si tyto doteky musí druhá strana dobře vyložit. Mějte

také v zahraničí na paměti zvyky země, kde se nacházíte. Velmi podstatná je čichová komunikace.

I když se lidé „neočichávají“, kdo vám voní, je vám také příjemnější. S ním rádi pobýváte, mluvíte. Kdo je pro vás pachově odpudivý, může získat nálepku, která není ideální. Vůně je zkrátka součást osobnosti.

Podle dílčích pohybů těla byste neměli dešifrovat „duši“ člově-

ka. Je ovšem dobré, když se každý z nás zamyslí nad tím, co dělá. Řeč těla si uvědomujte, ale nepodléhejte jí. Jako ukazatel máte přece ještě k dispozici skutečnou řeč!

42

TIPY PRO VÁS:

23. Ke správnému vystupování patří i správné držení těla. Jak vypadá? Lopatky lehce stažené k sobě, hlava se drží zpříma, brada zdvižena, břicho zatažené. Tak se demonstruje sebevědomý, reprezentativní člověk, kterého každý registruje.

24. Často jedinec přeceňuje oblečení, které také vydává jisté informace o postavení a image člověka. Řeč oblékání je prodlouženou rukou řeči těla a mívá větší význam, než si někteří lidé jsou v mnoha situacích schopni uvědo-

mit.

43

Nauka o společenském chování | 1. část © PhDr. Marie Formáčková

Vydal Euroinstitut.eu spol. s r. o. | 2. vydání ISBN 978-80-87372-50-0 44