Provoz prádelen by Euroinstitut

Marthy Energy s.r.o.

PROVOZ PRÁDELEN

výukové materiály pro výuku žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

Marthy Energy s.r.o. Provoz prádelen učební texty pro výuku žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

Obsah 1 | Zásady bezpečnosti práce v prádelně / 6 2 | Prádelny a sběrny prádla / 7 2.1 | Rozdělení prádelen

9 | Prací prostředky / 13 9.1 | Složení pracích prostředků 9.2 | Mýdla

11 | Ztužování (škrobení, apretace) / 19 11.1 | Příprava a druhy přírodních škrobů 11.2 | Příprava škrobového mazu 11.3 | Syntetické apretační prostředky

13.4 | Výměna a expedice nemocničního prádla 13.5 | Praní nemocničního prádla 13.6 | Postup při zacházení s kontaminovaným prádlem 13.7 | Bezpečnost práce při praní

18 | Chyby při praní prádla / 38 18.1 | Mechanické poškození prádla 18.2 | Chemické poškození prádla 18.3 | Poškození prádla vysokou teplotou

Zásady bezpečnosti práce v prádelně Nového pracovníka musí zaměstnavatel seznámit s pracovním řádem a s předpisy o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Každý pracovník musí dodržovat řád a předpisy . Zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP):     

dodržovat předpisy a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci účastnit se školení o BOZP a podrobit se lékařským prohlídkám používat ochranné pracovní pomůcky (pracovní oblečení, pracovní obuv, rukavice při práci se špinavým prádlem) oznamovat nadřízeným nedostatky a závady soustředit se na práci, nerozptylovat se a nerušit ostatní

Místa, kde může dojít k úrazu, musejí být barevně označena. Červenou barvou se označují ty části stroje a tlačítka, jimiž se stroj zastavuje. Zelenou barvou se označují ty části stroje a tlačítka, jimiž se stroj uvádí do pohybu.

Oranžovou barvou se označují ty části stroje, u nichž je bezprostřední nebezpečí úrazu. Žlutou barvou se označují místa, kde by eventuálně mohlo dojít k úrazu (např. okraje schodiště, rohy).

Prádelny a sběrny prádla Cílem praní je dokonale a rychle odstranit nečistotu tak, aby se prádlo co nejméně opotřebovalo.

Rozdělení prádelen Malé prádelny – jsou zaměřeny na služby obyvatelstvu. Většina malých prádelen je vybavena pracími stroji s nízkou náplní (8 až 12 kg). Poskytují praní a žehlení nebo jen menší služby (např. žehlení doma vypraného prádla, napínání záclon a deček apod.). Velkokapacitní prádelny - v těchto průmyslových prádelnách se pere a žehlí v technologických linkách. Jsou zpravidla tři :   

na rovné prádlo – tj. ložní prádlo, ubrusy, utěrky ručníky na tvarované prádlo – košile, kalhoty na pracovní oděvy

Sběrny prádla - pro příjem a výdej prádla obyvatelstvu slouží síť sběren. Od organizací se obvykle přijímá prádlo přímo v prádelně. Sběrny prádla jsou prostory, které jsou určeny pro příjem skladování a výdej zakázek. Pracovníci přicházejí přímo do styku se zákazníky při přebírání a vydávání zakázek. Je důležité, aby dbali o svůj celkový vzhled a čistotu. Příjem zakázek zahrnuje :   

přebírání zakázek od zákazníka značkování zakázky přípravu a expedici zakázek do provozu

Přejímání prádla k praní Při přijetí prádla vydává sběrna zákazníkovi písemné potvrzení – příjmový lístek. Je to forma smlouvy mezi firmou a zákazníkem. Přijímací lístek slouží jako doklad o příjmu prádla, jeho množství a sortimentu. Na příjmovém lístku se zpravidla uvádí :      

označení sběrny a evidenční číslo zakázky jméno a adresa zákazníka datum převzetí a dodání zakázky počet jednotlivých kusů cena druh závad a kde se vyskytují

Všechny údaje na příjmovém lístku se vypisují čitelně.

Zařízení sběrny        

stoly na příjem a výdej zakázek regály pevné a pojízdné váha pokladna ceník poskytovaných služeb reklamační řád dostatečné osvětlení hygienické zařízení

Na vstupních dveřích musí být vyvěšena provozní doba a jméno zodpovědného vedoucího. 8

Organizace prádelny Průmyslová prádelna se člení na čtyři základní úseky :    

příjem praní žehlení výdej (expedice)

Příjem prádla Oddělení příjmu zahrnuje přijímací stůl, sklad znečištěného prádla, vstupní kontrolu, značkování prádla a jeho vážení. Podle množství prádla, které se přijme, se tvoří časový plán praní.

1. Prádlo se přijímá u přijímacího stolu. Zn ečištěná zak ázk a se r ozbalí a k on tr olu je se :    

značka (každá zakázka má své číslo a znak) závady jednotlivých kusů druh prádla počet kusů

2. Sklad znečištěného prádla – znečištěné prádlo se ukládá podle   

dodací lhůty podle druhu podle data převzetí

Prádlo ze zdravotnických a nemocničních zařízení se ukládá odděleně. 3. Vstupní kontrola – podle dodacího listu a příjmového bloku se kontroluje počet kusů prádla. Současně se kontrolují značky a závady jednotlivých kusů prádla. 4. Značkování prádla – prádlo se značkuje dohodnutým způsobem, buď trvale nebo přechodně. 9

Způsob značení:  trvale - vyšitím znaku, popisem nesmazatelným tiskem  přechodně – nalepením čísla, značky

5. Třídění prádla – vybíráním prádla, které lze prát i žehlit stejným technologickým postupem. Prádlo se třídí podle :  druhu textilního materiálu  stupně znečištění  barvy  tvaru – rovné, tvarované 6. Vážení – roztříděné prádlo se váží na automatické váze. Nejvhodnější jsou balíky po 10 – 15 kg.

Praní prádla Úsek praní prádla zahrnuje praní rovného prádla, tvarovaného prádla a praní ostatního prádla, odstřeďování, rozvolňování a sušení. Roztříděné a označené prádlo se vkládá do pračky. Obsluha v průběhu praní sleduje :   

délku doby praní teplotu pracích a máchacích lázní výšku hladiny pracích a máchacích lázní

Odstřeďování prádla Odstřeďováním se prádlo zbavuje přebytečné vody. Zbytková vlhkost prádla po odstředění má být 40%. Odstřeďování probíhá buď samostatně v různých typech odstředivek, nebo přímo a pračce.

Rozvolňování Jednotlivé kusy prádla, které jsou odstředivou silou nebo tlakem slisované, je potřeba od sebe oddělit. Prádlo se rozvolňuje :  

ručně strojově

Sušení Odstředěné prádlo se vloží do bubnu sušícího stroje. Po spuštění sušičky je třeba sledovat čas a teplotu sušení. Potřebný čas a způsob závisí na :   

druhu prádla textilním materiálu, z něhož je prádlo ušito Prádlo, které se dále nežehlí (např. froté výrobky, ponožky, krep, deky), se vysuší úplně.

Žehlení prádla Úsek žehlení zahrnuje :   

žehlení rovného prádla žehlení tvarovaného prádla žehlení ostatního prádla

Žehlení rovného prádla Žehlicí stroje rovného prádla se rozdělují .  

podle pracovní šířky podle počtu žehlicích válců

Pracovní postup : Rovný kus prádla uchopíme za okraje, vyrovnáme a vložíme na pás nebo desku. Prádlo do žehlicího stroje postupně zasouváme a současně vyrovnáme okraje šířky a délky. Vyžehlené prádlo musí být suché, bez zažehlených záhybů.

Žehlení tvarovaného prádla Košile, pláště, ev. další prádlo se lisuje na lisech. Ty se liší podle konstrukce. 11

Souprava lisů se skládá :    

z formy na žehlení rukávů z lisu na žehlení límce a manžet z lisu na žehlení přední a zadní části (tělová část) ze skládacího zařízení

Žehlení ostatního prádla Do této skupiny patří :    

záclony pyžama župany pracovní oděvy

Záclony se žehlí na žehlicích bubnech nebo vytahovacích rámech. Ostatní prádlo se žehlí na lisech.

Skládání prádla Vyžehlené prádlo se skládá ručně nebo pomocí skládacího zařízení. Pro rovné prádlo se používají skládací zařízení :

 

příčná podélná

Při skládání je důležité dodržovat určené rozměry prádla.

Výdej prádla (expedice prádla) Expedice je rozdělena na expedici rovného, tvarovaného a pracovního prádla. V expedici se musí i dodržovat stanovené dodací lhůty. Některé prádelny umožňují tzv. expresní dodací lhůty do 24 hodin. V expedici se prádlo : 

třídí (podle zákazníků) 12

  

kompletuje (kompletování zakázky podle příjmového dokladu) balí vydává

Balením prádla se zajišťuje :    

ochrana prádla před znečištěním ochrana prádla před poškozením snadná manipulace a skladování rychlá kontrola obsahu balíku

Způsoby balení prádla :   

ruční poloautomatické automatické

K balení se používá :  

balicí papír průsvitná polyetylenová fólie

Každá prádelna má kromě provozních místností také sklad materiálu (pracích a dezinfekčních prostředků, potřeb pro čištění a úklid), administrativní část, sociální a hygienické zařízení pro pracovníky.

Prací prostředky Při praní se odstraňuje z textilních materiálů nečistota. Uplatňuje se přitom řada fyzikálně chemických procesů. Průběh praní a jeho výsledek ovlivňuje chemická a mechanická energie a řada dalších činitelů, jako jsou složení nečistoty, kvalita vody, prací a pomocné prostředky, dodržování technologických postupů, typ pracího stroje, bělení atd. Chemickou energii při praní představuje množství a účinnost namáčecích, pracích nebo bělicích prostředků.

Mechanická energie vzniká při otáčení bubnu pračky, třením prádla o sebe a o jiné kusy, o stěny bubnu a nárazy na hladinu vodní lázně.

Složení pracích prostředků Prací prostředky jsou směsí několika látek. Jejich složení rozhoduje o účinnosti praní. Hlavní složkou pracích prostředků je povrchově aktivní látka – mýdlo, saponát. Tyto látky obalují částečky nečistot, odtrhují je z povrchu tkaniny a nedovolí, aby se nečistota usazovala zpět na tkanině. Pomáhají nejen při smáčení a uvolňování nečistot, ale v celém procesu praní.

Kromě povrchové aktivní látky obsahují prací prostředky další různé přísady, které zvyšují účinnost praní. Přidávají se změkčovadla, bělidla, rozpouštědla a voňavé látky. Druhy pracích prostředků :  

mýdla saponáty

Mýdla Mýdla patří k tzv. klasickým pracím prostředkům. Nejsou vhodné k praní textilních vláken živočišného původu (např. vlna). Nevýhodou je jejich malá stálost v tvrdé vodě srážejí se. Jsou však ekologičtější, méně znečišťují životní prostředí než saponáty. Mýdla se vyrábějí z alkalických solí mastných kyselin. Základním zdrojem mastných kyselin jsou rostlinné a živočišné oleje a tuky, např. lněný olej, olivový olej, kokosový olej, rybí tuk atd. Používá se louh sodný a draselný, soda aj. V prádelnách se při praní pracovních oděvů se používají mazlavá mýdla draselná. 14

Saponáty Jsou to látky, které mají ve vodním roztoku podobné vlastnosti jako mýdla, jsou však účinnější. Proto se používají víc než mýdla. Některé z nich však znečišťují životní prostředí. Proto je dobré používat jen ty saponáty, které škodí přírodě co nejméně. Vlastnosti saponátů :     

lze jimi prát prádlo bavlněné, lněné i prádlo ze syntetických, vlněných, hedvábných vláken, lze jimi prát i prádlo nestálo barevné, Lépe se vsakují – lépe pronikají do dutin a štěrbinek vláken, při máchání je lze dokonaleji odstranit jsou stálé v tvrdé vodě

Saponátové prostředky obsahují celou řadu přísad, které jim dodávají požadované prací vlastnosti. Jsou to výstavbové látky a speciální přísady. Výstavbové látky – fosfáty – změkčují vodu zvyšují prací schopnost saponátů. Škodí životnímu prostředí, proto se v novějších pracích prostředcích nahrazují zeolity, které jsou k životnímu prostředí šetrnější. Pro zlepšení životního prostředí používejte bezfosfátové prací prostředky! Některé fosfáty mohou vyvolávat u lidí alergické reakce. Zeolity mají obdobné vlastnosti jako fosfáty, ale nezatěžují životní prostředí. Inhibitory šedivění zabraňují tomu, aby se špína usazovala zpět na prádle a na součástkách pračky. Inhibitory koroze zabraňují korozi součástí pračky, ale současně také mnohdy usnadňují bělicí proces. Alkalické přísady – většinou se jedná o sodu a silikáty, které změkčují vodu. 15

Speciální přísady Enzymy – organické bílkoviny, které odstraňují z prádla nečistoty, jako jsou krev, zbytky potravin, mastné skvrny a jiné. Bělicí látky jsou určeny k odstraňování skvrn od ovoce, trávy, čaje. Bělí a dezinfikují prádlo. Aktivátory pomáhají bělicím složkám již při teplotách kolem 40 stupňů. Stabilizátory vážou při chemickém bělení těžké kovy, a tak zvyšují účinky pracího prostředku. Optické zjasňovače dodávají vypranému prádlu v denním světle zářivou barvu či zářivou bělost. Regulátory pěnivosti snižují pěnivost tenzidů, a tím zvyšují účinnost pracího prostředku. Parfémy dodávají příjemnou vůni.

Rozdělení saponátových pracích prostředků: Univerzální prací prostředky obsahují všechny nebo většinu složek, které jsou uvedeny. Prací prostředky pro barevné prádlo neobsahují bělicí složku a optické zjasňovače. Speciální prostředky pro praní vlny, záclon či dětského prádla nebo pro ruční praní mají vlastní, zvláštní složení. Pro potřebu velkokapacitních prádelen se používají prací prášky ve velkých baleních. Pro malospotřebitele je na trhu řada pracích prostředků od různých výrobců. Na každém balení je napsáno složení, dávkování a druh prádla, pro které je výrobek určen. V současné době se kromě pracích prášků používají prací tablety a tekuté prací prostředky. Lépe se ve vodě rozpouštějí. 16

Prostředky k dezinfekci prádla Dezinfekční prostředky většinou obsahují chlor. Jiné obsahují bakteriální prostředky (složky čpavku), které jsou toxické. Používají se k dezinfekci oblečení, ložního prádla.

Prostředky k namáčení prádla Pro kvalitní odstranění nečistoty a pro účinné působení pracích prostředků je nutné prádlo nejdříve namočit ve vodě. Prací prostředky rozpuštěné v prací lázni umožňují, aby látky vnikaly do dutin textilních vláken. Přípravků na namáčení prádla je v obchodech dostatek. Návody na jejich použití jsou napsané na obalech. Je-li prádlo znečištěné špínou bílkovinného původu, můžeme k namáčení použít některý prací bio-přípravek. Působí na skvrny od krve, potu, zbytků jídel. Voda – bez vody zatím prát neumíme. Rozpouští se v ní prací prášek, odplavuje nečistoty a přenáší teplo. Voda je za normální teploty čirá bezbarvá kapalina bez chuti a zápachu. V přírodě se v čisté formě takřka vůbec nevyskytuje. Obsahuje vždy určité množství rozpuštěných látek, plynů a nerozpustných příměsí, které způsobují její tvrdost. Příliš tvrdá voda není vhodná na praní ani na mytí. Voda z vodárenských přehradních nádrží bývá měkká, zatímco voda z podzemních zdrojů je středně tvrdá až tvrdá. Příliš tvrdou vodu musíme před praním změkčovat.

Tvrdost vody, změkčování vody Základním kritériem pro určení vhodnosti vody na praní je její tvrdost. Tvrdost vody může být:  

přechodná – způsobují ji vápenaté a hořečnaté soli, lze ji částečně odstranit varem stálá – způsobují ji chloridy, sírany, dusičnany 17

Součet tvrdosti přechodné a stálé dává celkovou tvrdost vody. Podle množství rozpuštěných solí se rozlišuje voda měkká, středně tvrdá, tvrdá, velmi tvrdá. Voda pro praní by měla být :

  

čirá bez zákalu a prachu měkká až středně tvrdá

Příliš tvrdá voda při praní :   

snižuje životnost prádla poškozuje pračku zhoršuje kvalitu praní (prádlo je méně bílé, může mít dokonce šedý až žlutý nádech).

Proto se v prádelnách měří tvrdost vody a podle potřeby se v úpravně vody laboratorně voda změkčuje. V domácnostech pro změkčení vody používáme chemikálie, které se přidávají do pračky vždy před přidáním pracích prostředků a pracích přísad. Lze je zakoupit v obchodech. Důležité je přečíst si návod na použití.

Bělicí prostředky Bělení je chemický proces, při kterém se působením bělicích prostředků mění barevné látky na bílé. Bělení se používá k odstraňování skvrn, které zůstaly po praní na prádle, popř. k odstraňování nežádoucích nažloutlých a našedlých odstínů. Při bělení proběhne chemický proces, kterým se barvivo rozpouští a barva mizí. V současnosti je bělení součástí praní. Je nutné dodržovat při bělení stanovené technické podmínky, aby se prádlo nepoškodilo: přesné dávkování bělicích prostředků, teplotu, čas

Bělení oxidačními prostředky Oxidační bělicí prostředky uvolňují ve vodném roztoku kyslík, jenž rozrušuje 18

barevné složky nečistoty na prádle a mění je na bezbarvé látky, které se z prádla lehce vyperou. Oxidační bělení je nejčastější způsob bělení. Oxidační bělicí prostředky lze rozdělit do dvou skupin :

 

prostředky s aktivním kyslíkem – peroxid vodíku a perboritan sodný, prostředky s aktivním chlórem – chlornan sodný a chloramin (ten má význam i jako dezinfekční prostředek při praní nemocničního prádla),

Bělení redukčními prostředky Při redukčním bělení se barevné skvrny mění na nové bezbarvé látky. Redukční bělení je méně účinné než oxidační bělení. Nejvíce se používá hydrosiřičitan sodný. Opticky zjasňovací prostředky se přidávají přímo do pracích prášků. Zesilují bílý odstín tkanin, a proto se prádlo na denním světle zdá bělejší, než ve skutečnosti je.

Bezpečnost práce při bělení Při bělení je nutno dodržovat předpisy a zásady pro práci s chemikáliemi. To znamená, že pracovník musí mít.     

pracovní oblečení, gumové rukavice, ochranné brýle (při nalévání chemikálií). po práci si musí umýt ruce a ošetřit je ochranným krémem. ztužovací prostředky (přírodní, syntetické)

Škrobení (ztužování, apretace) prádla Ztužování (= škrobení, apretace) je úprava prádla, která zlepšuje omak, lesk, a tuhost prádla, zlepšuje kvalitu žehlení a celkový vzhled tkaniny. Zvyšuje odolnost vůči zašpinění. Apretační látky vyplňují dutinky vláken a vyhlazují jejich povrch, čímž se sníží pronikání nečistoty do textilu. Škrobová úprava je dočasná, při praní se odstraňuje společně se škrobem i nečistota. Přírodní škroby jsou obsaženy v bramborách, obilí, kukuřici. Rozpouštějí se obvykle jen v teplé vodě.

Syntetické škroby se vyrábějí buď v tekuté formě, nebo ve formě prášků. Rozpouštějí se buď za tepla nebo za studena.

Příprava přírodních škrobů Škrob bramborový, kukuřičný a rýžový se za studena ve vodě nerozpouští. Ve studené vodě se rozmíchá škrob na kaši až řídké škrobové mléko, ve kterém jsou škrobová zrnka rozptýlena, ale v klidu rychle usazují. V teplé vodě zrnka škrobu nejdříve nabobtnají, potom se při určité teplotě mění v lepkavý hustý maz. Pro každý druh škrobu je teplota mazovatění jiná a pohybuje se od 55 stupňů Celsia do 80 stupňů Celsia.

Druhy přírodních škrobů Bramborový škrob je nejpoužívanější a nejlevnější. Je to jemný bílý prášek s teplotou mazování 59 – 63 stupňů Celsia. Má potřebnou tuhost a lesk. Rýžový škrob se používá málo. Má malá zrníčka, proniká do textilu hůře, vytváří hustý maz. Kukuřičný škrob se v prádelně používá ojediněle. Jím naškrobené prádlo je v porovnání s bramborovým škrobem měkčí a méně lesklé.

Pšeničný škrob se v prádelnách nepoužívá pro vysokou lepivost. Do škrobů se přidávají změkčovadla – zjemňují omak naškrobené tkaniny. Jsou to různé druhy vosků : japonský vosk, parafinový vosk, syntetický vosk. Přísadou pro zvýšení lesku při škrobení je borax. Je to látka, která ztrácí zahřátím při žehlení vodu a mění se na lesklou sklovitou hmotu.

Příprava škrobového mazu Příprava škrobového mazu spolu s technologií škrobení samého má vliv na konečný účinek škrobení. Nedostatečně připravený škrob se na prádle láme, nevydrží ani odstředění, vydroluje se a při žehlení se lepí na potahy žehlicích

strojů. Při přípravě škrobového mazu musíme dodržovat předepsaný poměr škrobu a vody, teplotu a dobu vaření. Poměr škrobu a vody má vliv na hustotu škrobového mazu, a tím na lepivost a schopnost vnikání do povrchu tkaniny. Poměr škrobu a vody má být 1 : 20 až 1 : 25. Teplota vaření škrobu ovlivňuje stupeň zmazovatění. Není-li zmazovatění dokonalé, vytvářejí se hrudky, které zůstávají na prádle, a tím zhoršují kvalitu vypraného prádla. Nutná je teplota kolem bodu varu.

Doba vaření musí být taková, aby všechna škrobová zrna mohla zmazovatět. Proces zmazovatění je ukončen, jestliže škrobový maz je průhledný a sklovitý.

Syntetické apretační prostředky Přírodní škroby jsou stále více nahrazovány různými syntetickými prostředky.

Škroby rozpustné ve studené vodě Nevyžadují zdlouhavou přípravu. Vyrábějí se jako bílý až našedlý jemný prášek, v roztoku bezbarvý. Mohou se dávkovat v sypkém stavu přímo do pracích strojů, nebo se z nich předem připraví roztok. Škrobový roztok se připraví vsypáním prášku do předem připravené nádoby, prášek se důkladně rozmíchá a ještě před dosažením zmazovatění (po 1 až 2 minutách) se nalije do pračky.

Škroby tekuté Tyto škroby jsou vyrobeny synteticky. Jsou různě parfémované. Na každém výrobku je uvedeno dávkování. Prádlo škrobíme v pračce při posledním máchání, při teplotě lázně 30 stupňů Celsia. Doba škrobení je 5 minut, aby mohl škrob vniknout do povrchu tkaniny.

Avivážní a změkčující úpravy Praktický význam mají hlavně pro syntetická vlákna. Avivážní prostředky se dávkují podle návodu na výrobku do poslední máchací lázně. 21

Jejich úkolem je :     

změkčit prádlo, odstranit antistatickou elektřinu příjemně naparfémovat prádlo usnadnit žehlení snížit špinavost prádla

Praní prádla Úkolem praní je dokonale a rychle odstranit nečistotu tak, aby se prádlo opotřebovalo co nejméně. Co všechno ovlivňuje výsledek praní?

Voda – bez vody zatím prát neumíme. Rozpouští se v ní prací prášek, odplavuje nečistoty a přenáší teplo. Teplota – měli bychom se řídit doporučeními výrobců textilu, kteří na nášivkách ke svým výrobkům pomocí symbolů doporučují i teplotu praní. Mechanismus praní závisí na typu pračky. U bubnových praček dochází k intenzivnímu pohybu prádla při otáčení bubnu, ve vířivých pračkách je pohyb prádla nahrazen vířením prací lázně. Můžeme prát i ručně. Doba praní – dnes již neplatí, že čím se déle prádlo pere, tím by mělo být lépe vyprané. Výběr a množství pracích prostředků – obojí má na výsledek praní velký vliv. Pokud prací prostředky nepoužíváme správně, prádlo dobře nevyperou. Je-li pracího prášku málo, prádlo se dostatečně nevypere, nevoní, zašedne, není příjemné na omak. Je-li pracího prášku mnoho, účinnost praní se nezvýší, prášek zůstává na prádle. Složení nečistoty – složky rozpustné ve vodě (např. cukr, bílkoviny) se dají dobře odstranit. Složky ve vodě nerozpustné (např. tuky, oleje, saze) se odstraňují špatně, musejí se před praním vyčistit chemicky.

Technologický postup přesně stanoví podmínky, za kterých se prádlo v prádelně pere, aby se při použití určeného pracího prostředku, prací přísady a typu pračky co nejlépe odstranily nečistoty. Technologický postup zvolíme podle druhu textilního materiálu, podle stupně znečištění a podle barvy praného prádla.

Pračky Z hlediska konstrukce dělíme pračky na :   

klasické, bubnové (plnění bočně, čelně) kontinuální = průběžné

Klasické bubnové pračky jsou nahrazovány automatickými. Celý proces je řízen nastaveným programem. Neustále se vyvíjejí nové přístroje, aby se snížila spotřeba energie a vody na minimum. Je to výhoda dvojí – ochrana životního pro-středí a úspornost ve využití materiálu. Bubnové pračky Skládají se z vnějšího bubnu ( nádrž pracích lázní) a z vnitřního bubnu, který je děrovaný a do kterého se vkládá prádlo.

Bariérové pračky Používají se velkých prádelnách a mají buben rozdělený do komor. V prostoru znečištěného prádla se prádlo vkládá do pračky a v prostoru stého prádla se vyprané prádlo vykládá. Tyto prostory jsou odděleny stěnou, aby špinavé prádlo nepřišlo do styku s vypraným prádlem. Používají se pro provozy s vysokými hygienickými požadavky, např. v nemocnicích. Kontinuální pračky K moderním zařízením patří kontinuální (průběžné) prací linky, do kterých se na jedné straně špinavé prádlo vkládá a na druhé straně vychází vyprané. Zde prochází prádlo postupně namáčením, předpírkou, praním a mácháním. Linky jsou řízeny automaticky. Vyperou najednou až 50 kg prádla. 23

Prádlo se roztřídí, ve vacích se pomocí dopravníkového pásu dostane na automatickou váhu, odkud se dopraví nad prací linku. Pomocí magnetického ovládání se vaky nad prací linkou otevřou a vysypou svůj obsah. Podle druhu prádla se automaticky nastaví příslušný technologický program. Po praní se pračka otevře a spádovou konstrukcí pracího zařízení prádlo sklouzne na dopravník, který ho přesune k lisu, kde je tlakem zbaveno vody. Slisované prádlo se přemístí dalším dopravníkem do předsoušeče.

Technologické postupy praní různých druhů prádla Praní ložního prádla rovného, málo a středně znečištěného Je to prádlo z hotelů, ubytoven, domácností, které se často vyměňuje. Většinou se jedná o prádlo s lehce uvolnitelnou nečistotou. Toto prádlo se pere ve dvou lázních : v předpírce při teplotě do 40 stupňů Celsia a v prací lázni do 95 stupňů Celsia. Teplota při praní se stanoví podle druhu textilního materiálu.

Praní prádla rovného, silně znečištěného Jsou to ručníky, utěrky, ubrusy z restaurací a jídelen. Nečistota obsahuje více mastnot, proto dávkujeme účinné přísady (odmašťovače). Praní je vícelázňové s mezi mácháním a nižší náplní pračky. Předpírka při 40 stupních Celsia, teplota při praní je do 95 stupňů Celsia. Teplota při praní se opět stanoví podle druhu textilního materiálu.

Praní pracovních plášťů bílých, silně znečištěných Pláště jsou obvykle znečištěny bílkovinnou a mastnou nečistotou. Dávkujeme odmašťovače, prací prostředek s obsahem aktivního kyslíku a zařadíme dvě předpírky. Teplota předpírky nesmí překročit 40 stupňů Celsia. Při praní je teplota 95 stupňů Celsia. Nejlepší je toto prádlo namočit přes noc. 24

Praní pracovních obleků ( montérky) Nečistoty většinou obsahují vysoký podíl olejů. Proto se používají tři prací lázně s mezi mácháním. Dávkujeme větší množství účinných přísad. Praní trvá poměrně dlouho. První praní při teplotě 60 stupňů Celsia, druhé a třetí 90 stupňů Celsia. Náplň pračky je nižší.

Praní nestálo barevného prádla Pereme za nízkých teplot od 40 do 60 stupňů Celsia podle druhu textilního materiálu. K praní používáme speciální prací prostředky s označením color.

Praní vlněného a syntetického prádla Výrobky z vlněných vláken pereme při teplotě do 40 stupňů Celsia, protože vyšší teplota porušuje vlákno. Používáme prací prostředky určené pro praní vlny. Také syntetická vlákna jsou citlivá na teplotu. Vyšší teplota narušuje jejich struk- turu, vlákna se deformují, mění původní tvar. Vlákna polyamidová (PAD) a polyesterová (PES) pereme v lázni do 60 stupňů Celsia. Vlákna polyvinylchloridová (PVC) a polyakrylonitrilová (PAN) do 40 stupňů Celsia. Doporučuje se plnit pračku na 50%.

Ruční praní Občas musíme něco vyprat v ruce. Jak postupovat :   

  

prádlo roztřídíme podle barvy, používáme prací prostředky určené pro ruční praní a řídíme se návodem na obalu, do vody dáme jen tolik pracího prášku nebo roztoku, kolik je psáno v návodu, než dáme prádlo do vody, přesvědčíme se, že se prášek úplně rozpustil, pokud je prádlo hodně znečištěné, necháme ho odmočit, po vyprání prádlo důkladně vymácháme, nejlépe třikrát, aby v něm nezůstal žádný prací prostředek, po praní si ruce ošetříme krémem, při praní používáme gumové rukavice. 25

Výměna a expedice nemocničního prádla Výměna znečištěného prádla za čisté může probíhat v ústavních prádelnách různými postupy : 1. Na oddělení se prádlo roztřídí a spočítá. Sečtené prádlo se ukládá do transportních pytlů. Vlhké vymáchané prádlo se také zapisuje do tiskopisu a odváží spolu se suchým prádlem do prádelny. Tam se před praním znovu počítá a vyměňuje se kus za kus čistého prádla.

2. V den výměny prádla se plné vaky s prádlem pošlou do prádelny, kde se prádlo počítá a třídí. Provádí se záznam o množství a druhu prádla. 3. Znečištěné prádlo se vkládá do vaků, ve kterých se v prádelně vloží do praček (švy nebo celé pytle jsou z rozpustného materiálu). Pro oddělení je možné vyzvednout tolik čistého prádla, kolik je potřeba. Prádlo se tedy vůbec nepočítá. Prádelna musí předávat prádlo čisté, celistvé, opravené. Roztrhané prádlo opravuje ústavní švadlena. Znečištěné prádlo se vyměňuje v prádelně 1 – 2x týdně, některá pracoviště vyměňují prádlo denně – operační sály, jednotky intenzivní péče.

Praní nemocničního prádla Základní vybavení prádelny ve zdravotnických zařízeních

Uspořádání prádelny je takové, aby se jednotlivé postupy nekřížily a prádlo postupovalo od příjmu – špinavá část, kde se třídí a počítá, do mokré části, kde se vkládá do praček. Odtud již vyprané a odstředěné prádlo putuje do čisté části, kde se žehlí a skládá. Posledním článkem je výdej – expedice, kde se prádlo počítá a vydává. Prádelny, které perou nemocniční prádlo,musejí vlastnit patřičné certifikáty a pracovat po-dle daných standardů? Nemocniční prádlo je zdrojem mnoha bakterií a manipulace s ním by měla být co nejjednodušší. Praní nemocničního prádla vyžaduje dodržování specifických zásad, které nejsou běžné při praní ostatního prádla. Všechno prádlo ze zdravotnických zařízení je považováno za kontaminované, tj. takové, které mohlo přijít do styku s infekčními mikroorganismy. Podle toho s nimi musíme zacházet. Prádelny, které perou nemocniční prádlo,musejí vlastnit patřičné certifikáty a pracovat podle daných standardů? 26

Bojovat proti infekčním mikroorganismům lze : 



mechanickým způsobem (např. působením vysoké teploty, chemikáliemi apod.) vyloučením některé podmínky nutné pro jejich život (např. vody – vysušením, teploty – ochlazením nebo přehřátím).

Postup při zacházení s kontaminovaným prádlem Shromažďuje se ve zvláštní místnosti. Zde se podle potřeby prádlo hrubě znečištěné stolicí, krví atd. přemáchá ve vlažné vodě. Toto prádlo se obvykle ukládá do nádob vlhké a odváží se do prádelny. V prádelnách se kontaminované prádlo na-máčí do dezinfekčního roztoku – 2% Chloraminu B na 30 minut. Vydezinfikované prádlo se může předpírat a vyvářet s ostatním ložním prádlem.

Důležité je zajistit, aby nepřišlo čisté vyprané prádlo do styku s prádlem zašpiněným! Dezinfikovat lze prádlo těmito způsoby : 

  

zvýšenou teplotou = při praní prádla můžeme dosáhnout teploty 90 – 95 stupňů Celsia, doba dezinfekce je omezena technologickou dobou praní, chemickými dezinfekčními přípravky = při praní se do vody přidávají rozpustné dezinfekční chemikálie, pracími prostředky a přísadami = syntetické prací prostředky a přísady, které mají dezinfekční účinky, kombinací vysoké teploty a dezinfekčních chemikálií.

Volba způsobu dezinfekce závisí na podmínkách praní a na druhu praného prádla. Např. praní nemocničního prádla vhodným pracím práškem a pomocnými přísadami (na krev, bělení, máchání).

Bezpečnost práce při praní Pracovník, který obsluhuje pračky, musí být dokonale seznámen s provozními předpisy vydanými výrobcem pro jednotlivé typy pracích strojů. Proto musí : 

dodržovat váhu suchého prádla v kg podle kapacity pracího stroje  rovnoměrně uložit prádlo do bubnu pracího stroje  před spuštěním stroje se přesvědčit, zda je buben správně uzavřen  v průběhu praní kontrolovat tlak páry, teplotu pracích a máchacích lázní  zkontrolovat, zda odtok horké lázně ústí do odpadového kanálu  nesmí otevírat dvířka bubnu za chodu pračky  po vyprání zkontrolovat vnitřní buben a odstranit případné hrubé nečistoty a různé předměty Bezpečnostní předpisy a návody k obsluze pracích strojů musejí být vyvěšeny na viditelném místě na každém pracovišti.

Údržba praček  

   

nepřeplňujte pračky větším množstvím prádla, poškodíte motor po skončení praní odpojte přívod elektrického proudu a vytřete do sucha gumové těsnění dvířek, kde se obvykle soustředí voda při praní, a vytřete i zásuvku na prací prášek kontrolujte pravidelně filtr (pokud ho pračka má) a nejdéle jednou za měsíc ho vyčistěte nechávejte dvířka pračky otevřená dávkujte jen takové množství pracího prostředku, které je předepsáno výrobcem, větší množství prášku se z prádla dostatečně nevymáchá nečistěte pračku prostředkem, který by mohl poškodit její lak

Tuto údržbu provádíme jen tehdy, je-li pračka vypnutá! Jinou údržbu sami neprovádíme a opravy přenecháme odborníkům.

Skvrny Čištění skvrn je odstraňování nečistot z textilu. Nečistoty jsou v životním i pracovním prostředí člověka všudypřítomné. Zdrojem znečištění je celé naše životní prostředí, zejména :    

lidské a živočišné tělo (kůže, chlupy, vlasy, pot) lidské příbytky (stavebniny, dřevo, nátěry) domácí potřeby a vybavení (kovy, umělé hmoty, jídlo, nápoje, kosmetické přípravky) zemský povrch (částice půdy, prach)

Rozdělení skvrn Skvrny dělíme podle původce na:    

tukové, tříslovinou bílkovinné a škrobové skvrny způsobené barvivy

Skvrny tukové – mohou být způsobeny tuky a oleji rostlinného, živočišného i minerálního původu. Čerstvé skvrny se dají odstranit chemickým čištěním (perchlorethylenem, benzinem). Největším problémem jsou staré skvrny, které se po měsíci mění na tvrdou hmotu, kterou již nelze odstranit. Skvrny tříslovinou – jsou způsobeny všemi druhy ovocných a zeleninových šťáv, nápoji všeho druhu (káva, čaj, víno, pivo, Coca-Cola), nezralými ořechy. Odstraňují se detašovacími prostředky (5% kyselina mravenčí, 10% kyselina citronová). Skvrny bílkovinné s obsahem škrobu – jsou to skvrny živočišného původu (bílek, mléko, mléčné výrobky, maso, želatina). Čerstvé skvrny jsou rozpustné ve vodě s pracím práškem, teplota vody nesmí překročit 40 stupňů Celsia. Při zahřátí nad 40 stupňů Celsia se bílkoviny srážejí a skvrny se pak velmi těžko odstraňují. Na zaschlé skvrny se používá 5 – 10% čpavek, enzymatické detašovací prostředky.

Skvrny způsobené barvivem – jde o velkou skupinu skvrn. Rozdělujeme je do dvou skupin podle druhu barviva : barviva pigmentová a barviva rozpustná.

Barviva pigmentová jsou ve vodě a rozpouštědlech nerozpustná. Barviva rozpustná jsou přírodní nebo syntetické organické sloučeniny rozpustné ve vodě (barviva ovocných a zeleninových šťáv) nebo v organických rozpouštědlech (barviva kuličkových per, tyčinek na rty, krémů na boty). Pokud se barvivo ve vodě nerozpouští, vysušíme skvrnu a detašujeme ji organickými rozpouštědly (aceton, etanol, ředidla).

Určování skvrn Při určování skvrn si všímáme těchto znaků :     

okrajů omaku barvy zápachu umístění skvrny

Okraje sk vr n y m ohou být ostr é, dobře ohr an ičené, nebo nevýr azné. Ostré, většinou tmavé okraje mají skvrny od krve, bílkovin, škrobů, jídel, laků, barev, lepidel. Nevýrazný okraj mají skvrny tukové. Omak – skvrny jsou tvrdé nebo měkké. Tvrdé jsou skvrny od laků, olejů, barev a lepidel. Tuhé, ne však tvrdé, jsou skvrny od krve, bílkovin, škrobu. Jsou typické tím, že při seškrábnutí vrchní vrstvy se skvrna zesvětlí.

Zásady čištění skvrn Při čištění skvrn platí některé obecné zásady, které je třeba dodržovat. Pamatujte si, že:  



silné kyseliny ničí látky z rostlinných vláken (bavlna a len) louhy, i ty slabé a zředěné, oslabují materiály ze zvířecích vláken (vlna, přírodní hedvábí) horká voda a žíravá mýdla ničí vlněné materiály a materiály ze syntetických vláken

     

oxidační prostředky (chlorid, soda) zeslabují bavlnu, len a ničí vlnu. k čištění skvrn používejte rozpouštědla, bělící prostředky nebo speciální prostředky na čištění skvrn – v malém množství čistit vždy při otevřeném okně a daleko od ohně před zahájením čištění je vždy nutno zkontrolovat trvanlivost barviv k čištění acetátového vlákna není možné používat aceton, jelikož je rozpouští není dovoleno míchat chemikálie, jestliže látka byla již čištěná pomocí jednoho chemického prostředku, je nutno jí důkladně osušit a teprve pak čistit jiným prostředkem

 Barva 

   

žlutá až hnědá – rez, káva, čaj, třísloviny, tabák, cukry, opalovací krémy, moč, parfémy, hořčice aj. modrá – fix, inkoust, kuličkové pero, ovoce (borůvky) aj. zelená - tráva, fix, inkoust aj. červená – krev, laky na nehty, rtěnky, fix aj. černá – smůla, špína z ulice, saze, tuš aj.

Zápach – jen některé skvrny mají typický zápach, např. moč, stolice, parfémy… Umístění – skvrny na přední části oděvů jsou většinou zbytky od jídel, na podšívce náprsní kapsy lze předpokládat skvrny od kuličkových per, fixů, na spodní části kalhot mohou být skvrny od bláta, olejů atd.

Pravidla pro odstranění skvrn: Skvrnu je nutné ihned po jejím vzniku namočit vodou a ideálně, pokud máte možnost, na ni nanést cca na 5 minut gelový prací prostředek. Gel se dobře vsákne do tkaniny a bude působit přímo na skvrnu. Tak nedojde k jejímu zaschnutí a pevnému spojení s tkaninou a Váš boj s jejím odstraněním byl úspěšně zahájen Po nanesení gelu na skvrnu nikdy části látky o sebe netřete - dostali byste jen špínu hlouběji do tkaniny!

Detašování skvrn Detašování je textilní technologie, při které se odstraňují skvrny a šmouhy (například od strojních olejů). Výraz vznikl z francouzštiny a znamená odstranění skvrn pomocí chemikálií. Suché detašování - čištění se provádí pomocí čistících textilních přípravků. K mokrému detašování - čištění se používají vhodné vodní roztoky mýdel. Skvrnu nejdříve odstraníme mechanickým způsobem – kartáčkem (jídlo, bláto, prach). Podle druhu skvrny zvolíme přípravek, kterým budeme čistit. Skvrnu navlhčíme a proklepáváme do podložky kartáčkem. Po odstranění skvrny se musí čištěné místo znovu vyklepat zvoleným prostředkem, aby se vyplavily nečistoty. Po vyplavení se detašované místo důkladně vysuší.

Bezpečnost práce při detašování Podobně jako při bělení je třeba i při čištění skvrn dodržovat předpisy a zásady pro práci s chemikáliemi. Pracovník musí mít pracovní oblečení, gumové rukavice, ochranné brýle a po práci si musí umýt ruce a ošetřit je ochranným krémem.

Další úkony Odstřeďování, rozvolňování, sušení prádla, ždímání, odstřeďování a lisování tlakem jsou procesy, kterými se prádlo zbavuje přebytečné vody mechanickou cestou. Nezaměňujte odvodňovací lisy na prádlo a žehlící lisy.

Odstřeďování prádla V odstředivkách se odstraňuje přebytečná voda z prádla odstředivou silou. Buben s prádlem se otáčí takovou rychlostí, aby se vytvořil dostatečný tlak, který působí na vodu obsaženou v prádle – vytlačuje ji. Voda tímto tlakem uniká otvory v bubnu ven do sběrné nádoby a mimo stroj. Čím je odstředivá síla větší, tím je odstranění vody dokonalejší. Klasické odstředivky mají dva bubny. Vnitřní je děrovaný a otáčí se pomocí elektromotoru. Vnější buben slouží jako ochranný plášť, zaručuje bezpečnost při odstřeďování a zachytává vodu, která se odstředivou silou uvolňuje z prádla. Odstředivka se uzavírá víkem, které nelze otevřít, pokud je motor v chodu. K za stavení slouží brzda, která se ovládá nohou. Spouští se a zastavuje tlačítkovým spínačem umístěným na vnějším bubnu.

Ždímání Při ždímání se prádlo zbavuje vody kroucením a tlakem. Ždímá se ručně, což je namáhavé. Účinnost ždímání závisí na vynaložené síle a je vždy nižší než u odstředivek.

Odvodňovací lisy U kontinuálních pracích strojů slouží k odstranění vody z prádla odvodňovací lisy. V nich jsou tlakové válce, které přebytečnou vodu z prádla vytlačují. Vylisované prádlo se pomocí dopravníku přesouvá k dalšímu zpracování do sušícího stroje a rozvolňovače.

Význam a způsoby rozvolňování prádla Po odstředění nebo lisování je prádlo slisované, a proto je nutno ho od sebe oddělit a rozvolnit. Jestliže se prádlo uvolňuje ručně, hovoříme o vytřásání prádla. Ruční vytřásání patří mezi nejnamáhavější práce. Pracovníci mají za úkol prádlo vytřást, roztřídit podle druhu a uložit na odkládací stoly, do zásobníků žehlicích strojů nebo na zvláštní stojany. Při vytřásání se prádlo rozděluje na :   

rovné prádlo pro žehlení na žehlicích strojích rovného prádla tvarované prádlo pro žehlení na žehlicích lisech ostatní prádlo pro sušení

Rozvolňováním se rozumí strojní uvolňování kusu prádla. Při strojním rozvolňování je třeba, aby pracovník, který vkládá prádlo do rozvolňovače, rozepnul u košil a pracovních plášťů knoflíky a u povlaků a polštářů vyrovnal rohy, popř. je obrátil na lícovou stranu. Je to hlavně z důvodu prevence poničení prádla, ale i snížení rizika poškození přístroje. 34

Pro rozvolňování se používají stroje, v nichž se prádlo spirálovitě pohybuje a vytřásá. V některých typech se prádlo také předsouší. K rozvolňování prádla se používají bubnové a tunelové rozvolňovače. Bubnové rozvolňovače – hlavní částí je čelně plněný buben. Prádlo z odstředivek se po vložení do bubnu rozvolňovače pomalu otáčí jedním směrem. Jednotlivé kusy prádla se v bubnu převalují, narážejí na sebe, a tím se rozvolňují. Prádlo pak vypadává na dopravní pás nebo do vozíku. Tunelové rozvolňovače mohou pracovat bez předsoušení nebo i s předsoušením prádla. Prádlo z odstředivky se vkládá do bubnu v přední části stroje a po průchodu rozvolňovačem vypadává do manipulačního vozíku nebo na dopravní pás.

Sušení prádla Při sušení se z prádla odpařuje voda. Způsoby sušení :  

sušení teplým vzduchem kontaktní sušení

Sušení teplým vzduchem – je to základní způsob sušení prádla, používaný v prádelnách. Při sušení se do uzavřeného prostoru, v němž je prádlo, vhání teplý vzduch. Čím vyšší je teplota ohřátého vzduchu, tím kratší je doba sušení. Teplota při sušení se pohybuje okolo 40 – 50 stupňů Celsia. Poškození textilu vysokou teplotou se nazývá přesušení. Vlákna jsou pak křehká, ztrácejí pevnost, špatně se žehlí. Kontaktní sušení – voda se z tkaniny uvolňuje přímým stykem vlhkého textilu s vyhřívanou plochou. V prádelnách probíhá proces kontaktního sušení při žehlení prádla. Typy sušáren V prádelnách se používají tyto způsoby sušení :  

vháněním teplého vzduchu se prádlo suší v pohybu (bubnové sušiče), vháněním teplého vzduchu se prádlo suší v klidu (kulisové a komorové sušárny).

Bubnové sušiče mají největší uplatnění ze všech typů sušících zařízení. Rozlišujeme dva základní typy – sušičku ventilační a kondenzační. Parametry, funkcemi i výkonem jsou oba typy totožné. Jediný rozdíl spočívá v tom, jakým způsobem se ze spotřebiče odvádí horký vzduch, který odebírá vlhkost prádlu. Může být kondenzován přímo v sušičce nebo odváděn do prostoru. Kondenzační sušičky pracují na principu kondenzace páry na vodu. Pára vzniklá při sušení prádla se přeměňuje (kondenzuje) na vodu a ukládá se do zásobníku. To znamená, že není nutno řešit odvod vodních par. Existují i kondenzační sušičky s tepelným čerpadlem, kde je ohřátý vzduch následně zchlazen, čímž je odstraněna vlhkost. Vznikne tak uzavřený obvod, v němž se teplo (energie) neztrácí. Teplota sušení se pohybuje v rozmezí 50 –55 °C, což je asi o třetinu méně než je třeba u běžné kondenzační sušičky při stejné rychlosti sušení. Kondenzační sušičky s parní funkcí prádlo suší a téměř žehlí. Z prádla jsou pomocí páry odstraněny záhyby bez ohledu na to, zda je vlhké či suché. 36

Je také možné odstranit případný zápach ze suchého prádla. Během sušení se buben neotáčí, prádlo je sušeno jen horkým vzduchem, je nadýchané, hebké a voňavé. Ventilační sušičky (říká se jim také odtahové) pracují na principu odvodu páry ventilační trubkou do venkovního prostoru. Kulisové sušárny mají pohyblivé rámy, které se dají vysunovat po železných tyčích, na nichž jsou zavěšeny. Ve spodní části proudí teplý vzduch. Z horní části se odvádí vlhký vzduch. Komorové sušárny lze vytvořit z jakékoli místnosti, do které se vhání teplý suchý vzduch. Prádlo se rozvěsí na tyče a prouděním teplého vzduchu se vysušuje. Prádlo lze sušit také ve vytápěných místnostech, kde proudění vzduchu zajišťují ventilátory.

Bezpečnost práce při odstřeďování a sušení Při práci u odstředivek je třeba dodržovat tyto zásady : vkládat a vybírat prádlo můžeme jen tehdy, je-li vnitřní buben odstředivky v úplném klidu, musíme vkládat jen tolik prádla, kolik je předepsáno, prádlo je třeba rozložit rovnoměrně, nesmí přečnívat přes okraj bubnu, odstředivka musí mít brzdu, při zjištění závady ihned přerušíme práci a závadu nahlásíme mistrovi. Při sušení v bubnovém sušiči je třeba dodržovat tyto zásady :     

vkládáme jen tolik prádla, kolik je předepsáno, stroj udržujeme v čistotě, pravidelně čistíme filtr s usazeným prachem, teplotu nastavujeme podle druhu textilního materiálu, při zjištění závady ihned přerušíme práci a závadu nahlásíme mistrovi.

Odstředivku i sušič smí obsluhovat pouze osoba, která byla seznámena s pracovním postupem a předpisy o bezpečnosti práce. 37

Chyby při praní prádla Mechanické poškození prádla Většinou vzniká nedodržením technologických podmínek v prádelně. Může k němu dojít buď při manipulaci s prádlem, nebo vlivem pohybu prádla v bubnu pracího stroje. Prádlo se může roztrhnout při vkládání do pracího stroje nebo po vyprání při nedbalém vytahování z bubnu pracího stroje. Nesprávným uložením prádla do odstředivky dochází k odření až proděravění prádla. Ostrý předmět (jehla, žiletka, špendlík, hřebík), který se pere společně s prádlem, způsobí vždy poškození – proděravění nebo roztřepení prádla. K roztržení prádla může dojít i při přepravě ve vozících.

Chemické poškození prádla Při chemickém poškození prádla dochází k celkovému narušení textilních vláken, což se projeví ve změně barvy ztrátou lesku, šednutím prádla, popřípadě proděravěním nebo vypadnutím postižených míst. Příčinou je překračování dávky pracích prostředků a pracích přísad. K poškození dochází také při špatné kvalitě vody. Při praní v tvrdé vodě je prádlo křehké a drsné a získává našedlý nádech. Vliv praní v profesionálních prádelnách (technologii praní a máchání, vliv pracích prostředků, kvalitu prací a máchací vody) na kvalitu vypraného prádla hodnotíme podle ukazatelů: pevnost za sucha, ztráta pevnosti za sucha, stupeň bělosti, základní stupeň bělosti, barevný odstín běli, obsah anorganických látek (obsah popela)a obsah železitých iontů. 38

Poškození prádla vysokou teplotou Poškození vysokou teplotou se, kromě nedodržení předepsaných teplot přímo při praní, praní v chlorových sloučeninách při vysokých teplotách (při snaze vybělit prádlo). Chlornanová bělidla inhibují enzymatické složky pracovní lázně a vlivem vysoké teploty poškozují prádlo. Poškození prádla vysokou teplotou se vyskytuje také při žehlení prádla. Intenzita poškození je závislá na výši teploty, tlaku, době žehlení a na druhu textilie.

Poškození prádla plísní Zplesnivět prádlo může i při delším skladování v prádelně, zejména skladuje-li se prádlo vlhké nebo v nevyhovujících vlhkých prostorách bez přístupu vzduchu. Vlhkost, která se přirozeným způsobem nemůže odpařit, vytváří vhodné podmínky pro vznik plísně. Zplesnivění prádla podporuje vyšší teplota, delší doba a přítomnost nečistoty na prádle. Na prádle poškozeném plísní se objevují šedozelené až tmavé skvrny, které lze jen velmi obtížně odstranit.

Poškození prádla rzí Rez se nejlépe odstraňuje kyselinou citrónovou, potom lihovou detaší. Nikdy ne mýdlem. Čerstvé skvrny od rzi lze odstranit teplým koncentrovaným roztokem kyseliny citronové. Starší skvrny čistíme 10%ním roztokem kyseliny šťavelové zahřátým na 60-70 st. C. Nakonec v obou případech textilii důkladně proplachujeme vodou. 39

Žehlení prádla Působením teploty, tlaku a tření se povrch vlhkého prádla vyrovnává, prádlo se vysušuje, získává původní tvar a lesk.

Technologické postupy k žehlení :      



vlhkost žehlené tkaniny, teplota při žehlení, doba žehlení, tlak při žehlení, tření mezi tkaninou a žehlicí plochou. Vlhkost žehlené tkaniny – čím větší je vlhkost žehleného prádla, tím delší bude doba potřebná k vyžehlení. U nadměrně vysušeného prádla se zase hůře dociluje rovnoměrného hladkého povrchu. Teplota při žehlení závisí na druhu žehleného prádla. Vyšší teplota zkracuje dobu žehlení a zvyšuje výkon žehlicího zařízení.

Maximální přípustné teploty při žehlení :     

bavlna, len – do 200 stupňů Celsia vlna - do 150 stupňů Celsia polyester (PES) – do 110 stupňů Celsia polyakrylonitril (PAN) - do 150 stupňů Celsia polyvinylchlorid (PVC) – nežehlí se

Doba žehlení má být taková, aby trvanlivost žehlení a vzhled prádla byly co nejlepší. Doba žehlení závisí na teplotě žehlení. Překročení doby přímého styku prádla se žehlicí plochou se může projevit porušením struktury tkaniny, popř. jejím spálením. Tlak při žehlení závisí na druhu žehlicího stroje. S rostoucím tlakem stoupá teplota žehlení. Tření mezi tkaninou a žehlicí plochou vzniká při pohybu žehlené tkaniny po žehlicí ploše. Velikost tření závisí na povrchu žehlicí plochy, na velikosti textilie a na teplotě žehlení.

Žehlení rovného prádla Ložní prádlo, ubrusy, utěrky a ostatní rovné prádlo se žehlí na žehlicích strojích rovného prádla. 40

Vyrábějí se dva typy žehlicích strojů pro žehlení rovného prádla :  

korytový válcový

Ve válcovém žehlicím stroji se prádlo žehlí mezi vyhřívanými válci, které se otáčejí. V korytovém žehlicím stroji se prádlo žehlí mezi vyhřívanými koryty a otáčejícím se válcem.

Speciální mechanické úpravy textilií Při výrobě textilií nebo i v rámci jejich úprav či dokonce při čistícícm a pracím procesu se provádějí některé úpravy, které mají za cíl zjednodušit následné praní, případně preventivně chránit textilie před vlivem fyzikálních či chemických činidel. Požehování nebo opalování dosahuje hladkého povrchu textilie. Požehování se provádí plynovým plamenem nebo rozžhaveným kovem. Požehují se tkaniny, které nelze postřihovat. Stoupování - podobá se mandlování. Válce jsou nahrazeny rázem - boucháním, který je vydatnější. Tkanina má jemný omak a třpytivý lesk. Kalandrování - urovnávání, hlazení. Tkaniny prochází soustavou válců, které mají měkký a tvrdý povrch, každý z válců má jinou rychlost. Průchodem mezi těmito válci tkaniny dostávají hladký a lesklý povrch. Dekatování – zajišťuje rozměrová stálost textilií. Provádí se u vlněných a polovlněných textilií. Textilie se při praní nesrážejí a drží si svůj původní tvar, mají příjemný omak. Sonforizace – se skládá z propařování textilie, napínaní textilie na rám a srážení. Je to mechanické srážení bavlněných, lněných celulózových a textilií. Je vysrážení tkaniny tak, aby se vyrobený oděv při praní nesrážel a zachoval si původní tvar. Nopování a oduzlíčkování – odstraňují se všechna cizí tělíska a příměsky, které ruší vzhled tkaniny či pleteniny. Lze je odstranit ručně nebo mechanicky. Požehování neboli opalování - opalují se volné konce vyčnívajících vláken, tím se dosahuje hladkého povrchu textilie. Požehování se provádí plynovým plamenem nebo rozžhaveným kovem. Požehují se tkaniny, které nelze postřihovat . Postřihování - zarovnání délky vláken, provádí se při ohnutí přes hranu. 41

Obrazová příloha Vybavení a provoz prádelen

Transport prádla

Třídění prádla

Přebírání prádla

Žehlení prádla

Rovnání prádla (prostěradel)

Rovnání košilí

Připraveno k odvozu

Mandlování

Sušení prádla

Bubnové sušení prádla

Průběžná prací linka

Po vyprání

Bariérové praní prádla

Praní prádla

Žehlení košilí

Balení prádla (průsvitná polyetylenová fólie)

Žehlení prádla

Skládání prádla

Žehlení a skládání prádla

Učební texty jsou určeny pro výuku žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Vytvořil kolektiv autorů Marthy Energy s.r.o.